o zaplacení 285 304,11 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 2. 2025, č. j. 45 C 38/202491,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o žalobě doručené dne 23. 2. 2024 na zaplacení částky 285 304,11 Kč s příslušenství jakožto nemajetkové újmy, které se domáhala žalobkyně podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „zákon o odpovědnosti za škodu“. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 700 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Po skutkové stránce soud prvního stupně vycházel ze spisu Okresního soudu [adresa], jakožto exekučního soudu, sp. zn. [spisová značka], a ze spisu soudního exekutora sp. zn. [spisová značka], přičemž odvolací soud pro stručnost odkazuje na zjištění soudu prvního stupně uvedené v bodech 13. a 14. napadeného rozsudku. Žalobkyně vznesla nárok na podkladě nepřiměřené délky trvání exekučního řízení proti povinnému [jméno FO] o nařízení exekuce prodejem nemovitostí. Usnesením ze dne 1. 7. 2010, č. j. [spisová značka], bylo nařízeno dražební jednání k prodeji nemovitých věcí povinného, a sice parcel č. st [číslo], [číslo] a [číslo], všechny zapsané na LV č. [číslo] a stavby zapsané na LV č. [číslo], vše zapsané u Katastrálního úřadu pro [adresa] kraj. Usnesením ze dne 3. 8. 2010, č. j. [spisová značka], byl žalobkyni udělen příklep na vydražené nemovitostí, a sice na parcely st. [číslo], st. [číslo], st. [číslo] a pozemek parc. č. [číslo], vše zapsané na LV [číslo] s tím, že žalobkyně jako vydražitel učinila nejvyšší podání. Současně byla stanovena lhůta k zaplacení nejvyššího podání do jednoho měsíce od právní moci usnesení o příklepu s tím, že se na dražební podání započítává složená jistota ve výši 250 000 Kč. Doplatek činil 786 833 Kč a měl být uhrazen na blíže specifikovaný účet vedený u [právnická osoba]. Dle potvrzení nejvyššího podání ze dne 20. 9. 2010, č. j. [spisová značka], vydražitel [Jméno žalobkyně]. vydražil specifikované nemovitosti s tím, že nejvyšší podání doplatil dne 15. 9. 2010 a usnesení o příklepu tak mělo nabýt právní moci. Dle předvolání k rozvrhovému jednání ze dne 15. 10. 2010, č. j. [spisová značka], byli předvoláni oprávněná, povinný a přihlášení věřitelé ve věci oprávněného a povinného [jméno FO], a to na den 4. 11. 2010. Usnesením ze dne 10. 11. 2010, č. j. [spisová značka], soudní exekutor vyhověl návrhu povinného na odklad exekuce. Ze spisů uvedených výše soud prvního stupně dále zjistil, že od listopadu 2010 exekuční soud řešil návrhy povinného na zastavení a odklad exekuce a další návrhy, jako např. návrh na vydání rozhodnutí o neúčinnosti doručení, návrh na zastavení výkonu rozhodnutí atd. Dále byly v řízení řešeny opravné prostředky proti rozhodnutím vydaným v exekučním řízení. Povinný [jméno FO] podal dne 4. 8. 2021 insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení ke Krajskému soudu v [adresa] a usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 18. 8. 2021, č. j. [spisová značka], byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno jeho oddlužení. V průběhu insolvenčního řízení byl usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 16. 8. 2023, č. j. [spisová značka], vysloven souhlas, aby insolvenční správce vydal výtěžek zpeněžení předmětu zajištění ve výši 700 000 Kč zajištěnému věřiteli č. 7 [právnická osoba]. V odůvodnění insolvenční soud konstatoval, že insolvenční správce požádal o povolení vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, neboť byl zpeněžen předmět zajišťující jeho pohledávku a insolvenčnímu správci bylo po odpočtu nákladů exekuce v celkové výši 162 860,92 Kč soudním exekutorem vydáno plnění vymožené v exekučním řízení ve prospěch zajištěného věřitele ve výši 873 972,10 Kč. S ohledem na to insolvenční soud vyhověl návrhu. Usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 21. 9. 2023, č. j. [spisová značka], byl vysloven souhlas s tím, aby insolvenční správce vydal výtěžek zpeněžení předmětu zajištění, tedy pozemku p. č. st. [číslo], [číslo] a [číslo] a pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa], ve výši 173 972,10 Kč zajištěnému věřiteli č. 7: [právnická osoba]. Žalobkyně dne 20. 6. 2023 uplatnila u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy a stanoviskem žalované ze dne 31. 1. 2024 byl nárok žalobkyně vypořádán, přičemž žalovaná současně vznesla námitku promlčení nároku.

3. Po právní stránce pak soud prvního stupně odkázal na § 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1 písm. a), b), c), § 5, § 7 odst. 1, odst. 2, § 8 odst. 1, odst. 2, odst. 3, § 13 odst. 1, odst. 2, § 14 odst. 1, odst. 3, § 15 odst. 2, § 26, § 31a odst. 1, odst. 2, odst. 3, § 32 odst. 1, odst. 2, § 35 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu.

4. Soud prvního stupně se v prvé řadě zabýval námitkou promlčení, kterou vznesla žalovaná, tedy zda byl nárok žalobkyně uplatněn v promlčecí době stanovené v § 32 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu. Žalobkyně se domáhala nemajetkové újmy způsobené v souvislosti s nepřiměřenou délkou rozvrhového řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] u soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO]. V daném případě se žalobkyně dozvěděla o vzniku nemajetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou daného řízení zahájením insolvenčního řízení na majetek povinného, tedy ke dni 4. 8. 2021. Tohoto dne skončila nejistota žalobkyně, zda bude či nebude v exekučním řízení vydáno rozvrhové usnesení, protože soudní exekutor počínaje zahájením insolvenčního řízení již dále v exekučním řízení pokračovat nemohl. Ode dne následujícího, tj. od 5. 8. 2021 běžela šestiměsíční promlčecí doba a žalobkyně mohla u žalované uplatnit nárok nejpozději do 5. 2. 2022. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne 20.6.2023, tedy pozdě a nedošlo tak k stavení promlčecí doby. V daném případě byl návrh na předběžné projednání nároku podán po uplynutí šestiměsíční promlčecí doby, aniž by došlo k jejímu stavení. I kdyby soud prvního stupně odvíjel počátek promlčecí doby od okamžiku, kdy žalobkyni skončila účast jako vydražitele v daném exekučním řízení, tedy od 15. 9. 2010 (tzn. okamžik, kdy byl žalobkyni pravomocně udělen příklep), je zřejmé, že lhůta by byla zmeškána několikanásobně. V této souvislosti soud prvního stupně konstatoval, že Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí vysvětlil, že zákonná úprava rozděluje průběh výkonu rozhodnutí (exekuce) prodejem nemovitostí do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi jsou 1. nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), 2. určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3. vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4. vlastní dražba a 5. jednání o rozvrhu. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny pravomocným usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo rozhodnuto. Z uvedeného tak vyplývá, že účast vydražitele, který složil nejvyšší podání a kterému byl udělen příklep, končí právní mocí udělení příklepu. Žaloba však byla podána až 23. 2. 2024, tedy po uplynutí promlčecí doby a vzhledem k tomu, že žalovaná se promlčení dovolala, soud prvního stupně žalobu z důvodu promlčení nároku zamítl, aniž by se dále zabýval otázkou, zda byly splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

5. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žalovaná byla v řízení zcela úspěšná. Náhrada nákladů řízení byla přiznána v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za úkon. Žalované náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 9 úkonů po 300 Kč.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, ve kterém namítala, že soud prvního stupně vázal počátek běhu promlčecí doby k nesprávnému okamžiku. Dle žalobkyně došlo k odstranění nejistoty ohledně řádného rozvrhu výtěžku až v průběhu insolvenčního řízení, nikoliv okamžikem jeho samotného zahájení. Výtěžek z dražby byl rozvrhován až usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 16. 8. 2023, č. j. [spisová značka], a usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 21. 9. 2023, č. j. [spisová značka]. Druhým jmenovaným usnesením byl výtěžek z dražby rozvržen a vydán zajištěnému věřiteli. Teprve poté mohl být učiněn podnět na příslušný katastr nemovitostí, aby došlo k výmazu práv váznoucích na předmětných nemovitých věcech. Žalobkyně upozornila, že v době uplatnění nároku, tj. dne 20. 6. 2023 byla stále v nejistotě ohledně řádného rozvrhu výtěžku dražby a v okamžiku zahájení insolvenčního řízení nemohla předvídat, že bude rozvržen výtěžek dražby vůbec vydán a na tomto podkladě dojde k výmazu práv váznoucích na předmětných nemovitých věcech. Insolvenční řízení mohlo skončit předčasně jeho zrušením, resp. zrušením oddlužení, proto k odstranění nejistoty žalobkyně došlo až dne 21. 9. 2023, tedy usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 21. 9. 2023, č. j. [spisová značka] Žalobkyně uplatnila svůj nárok dne 20. 6. 2023 včas, neboť v té době ještě nepočala běžet promlčecí doba podle § 32 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu a tato lhůta ani nemohla k tomuto dni uplynout. Sama žalovaná uznala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, jelikož shledala prodlevy v řízení v období od předvolání k rozvrhovému jednání do dne povolení oddlužení a sama uznala a hodnotila rozvrhovou fázi jako nepřiměřenou.

7. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku a ve vyjádření k odvolání uvedla, že se ztotožňuje s odvoláním napadeným rozsudkem a důvody, na kterých žalobkyně staví své odvolání, má za právně nevýznamné. Nemovitosti byly žalobkyní vydraženy při dražebním jednání dne 3. 8. 2010 a zaplacení dražební ceny (nejvyššího podání) bylo soudním exekutorem potvrzeno ke dni 15. 9. 2010. Soudní exekutor poté nařídil rozvrhové jednání na den 4. 11. 2010, tj. do dvou měsíců po skutečnosti zakládající možnost rozvrhu. Skutečnost, že vzhledem k procesní aktivitě povinného muselo být jednání o rozvrhu zrušeno a odloženo na neurčito nelze přikládat k tíži žalované. Možnost exekutora vydat rozvrhové usnesení skončila v okamžiku, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek povinného, resp. řízení o oddlužení, neboť k jeho vedení není příslušný exekutor, ale insolvenční soud. Exekuční řízené a insolvenční řízení jsou dvě zcela odlišná řízení. Zahájením insolvenčního řízení ztratil exekutor možnost vydat rozvrhové usnesení, pouze rozhodl o vydání výtěžku do insolvenčního řízení. Okamžik nejistoty o vydání rozvrhového usnesení v exekučním řízení na straně žalobkyně skončil v okamžiku, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení, tj. dne 4. 8. 2021. Tehdy skončila tvrzená imateriální újma žalobkyně způsobená nejistotou ve vydání rozvrhového usnesení a počala plynout promlčecí doba pro uplatnění nároku na imateriální újmu z nepřiměřené délky exekučního řízení ve vztahu k vydání rozvrhového usnesení. Jelikož žalobkyně uplatnila svůj nárok po uplynutí promlčecí doby ve smyslu výše uvedeného, došlo k promlčení jejího nároku na náhradu imateriální újmy za nejistotu o vydání rozvrhové usnesení v exekučním řízení, na což skutečnost, že i žalovaná připustila, že exekuční řízení bylo zatíženo nesprávným úředním postupem spočívajícím v jeho nepřiměřené délce, nemá žádný právní dopad.

8. Žalobkyně při odvolacím jednání konaném dne 25. 11. 2025 doplnil svou argumentaci o výtku, že soud prvního stupně se omezil jen na posouzení délky rozvrhového řízení vedeného soudním exekutorem, žalobkyně však v žalobě nepřiměřenou délku řízení vymezila až do okamžiku, kdy došlo k odstranění nejistoty žalobkyně stran rozvržení výtěžku a odstranění závad váznoucích na nemovitostech (výmaz zástavních práv), což se stalo až v insolvenčním řízení, soud prvního stupně tak nárok žalobkyně posoudil zužujícím způsobem a nárok žalobkyně nemůže být promlčen.

9. Žalovaná při odvolacím jednání konaném dne 25. 11. 2025 nad rámec svého písemného podání ničeho dalšího neuvedla.

10. Odvolací soud při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), při němž zopakoval dokazování usnesením [tituly před jménem] [jméno FO], soudního exekutora Exekutorského úřadu [adresa], ze dne 3. 8. 2010, č. j. [spisová značka], jímž byl udělen příklep žalobci jakožto vydražiteli, z něhož nad rámec zjištění soudu prvního stupně zjistil (postavil si najisto), že nabylo právní moci dne 20. 8. 2010 a po doplnění dokazování usnesením [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], soudního exekutora Exekutorského úřadu [adresa], ze dne 2. 12. 2022, č. j. [spisová značka], z něhož zjistil, že nabylo právní moci dne 24. 12. 2022, tento soudní exekutor exekuci převzal od exekutora [jméno FO], resp. exekutorky [jméno FO], přičemž jím bylo vydáno insolvenčnímu správci povinného vymožené plnění v exekučním řízení vedeném proti povinnému [jméno FO] ve výši 873 972,10 Kč (vymožené plnění 1 036 833 Kč po odečtu částky 162 860,92 Kč určené k úhradě nákladů exekuce), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a neshledal odvolání důvodné.

11. Předmětem odvolání je primárně otázka, zda soud prvního stupně správně určil datum, od kterého počala plynout promlčecí doba. Proti povinnému [jméno FO] bylo nejprve vedeno exekuční řízení soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka] a následně v tomto exekučním řízení pokračoval soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], který jej vedl pod sp. zn. [spisová značka].

12. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že v exekučním řízení bylo rozhodnuto o vydražení nemovitostí povinného [jméno FO], avšak nedošlo k rozvržení výtěžku zpeněžených nemovitostí. Usnesením Krajského soudu v [adresa][Anonymizováno]ze dne 18. 8. 2021, č. j. [spisová značka], tedy v době, kdy proti povinnému bylo vedeno exekuční řízení, bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka [jméno FO] a o jeho řešení oddlužením. Soudní exekutor rozhodl usnesením ze dne 2. 12. 2022, č. j. [spisová značka], o vydání výtěžku rozdělované podstaty insolvenčnímu správci a toto usnesení nabylo právní moci dne 24. 12. 2022. Soudní exekutor postupoval řádně a v souladu s judikaturou, neboť již nemohl ve smyslu § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona pokračovat v provádění exekuce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2015, sp. zn. 29 ICdo 56/2013). Žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne 20. 6. 2023 a žalovaná namítla jeho promlčení. Žaloba byla podána u soudu prvního stupně dne 23. 2. 2024.

13. Dovolá-li se účastník občanského soudního řízení promlčení, nemůže soud promlčené právo (nárok) přiznat; návrh na zahájení řízení v takovém případě zamítne. Jestliže je v řízení uplatněna námitka promlčení, je na soudu, aby se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení obsaženou v ustanovení § 6 o. s. ř. přednostně zabýval otázkou promlčení práva, pokud to vede rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci samé, a nikoliv nárokem samým (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1201/2020).

14. Soud prvního stupně správně přistoupil nejprve k posuzování otázky, zda je nárok žalobkyně promlčen, či nikoliv. Pro určení rozhodného okamžiku, od kdy počala běžet promlčecí doba je s ohledem na konkrétní okolnosti případu nezbytné vyjít z judikatury Nejvyššího soudu.

15. V usnesení ze dne 29. 7. 2021, sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud odkázal na usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 15. prosince 2004, sp. zn. [spisová značka], uveřejněné pod číslem 86/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž je formulován závěr, podle něhož byl-li prohlášen konkurs na majetek povinného[Anonymizováno]poté, co v řízení o výkon rozhodnutí byla jeho nemovitost pravomocným usnesením o příklepu prodána, soud po zaplacení nejvyššího podání vydražitelem usnesením rozhodne mimo jiné o vydání zbytku rozdělované podstaty správci konkursní podstaty; toto usnesení má účinky rozvrhového usnesení (§ 337h o. s. ř.).

16. Podle § 337h odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. dnem právní moci rozvrhového usnesení zanikají zástavní práva váznoucí na nemovité věci (znění tohoto ustanovení je prakticky totožné se zněním účinným v období od 14. 5. 2006 do 31. 12. 2012).

17. K problematice počátku běhu promlčecích lhůt se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3852/2018. Uvedl, že náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Stav nejistoty ohledně právního postavení žalobce jako účastníka řízení o rozvrhu výtěžku získaného prodejem nemovitosti v dražbě, byl ukončen právní mocí rozvrhového usnesení, kdy zánik zástavních práv váznoucích na nemovitostech žalobce vyplýval přímo ze zákona a nebyl závislý na aktivitě dalšího subjektu.

18. Podle § 337 o. s. ř. ve znění účinném od 14. 5. 2006 do 31. 12. 2010 platilo, že po právní moci usnesení o příklepu a po zaplacení nejvyššího podání vydražitelem nařídí soud jednání o rozvrhu rozdělované podstaty (odst. 1). K jednání soud předvolá účastníky rozvrhu, kterými jsou oprávněný, ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, povinný, vydražitel, osoby, které podaly přihlášku, ledaže by jejich přihláška byla odmítnuta (§ 336f), a osoby, o nichž je známo, že v jejich prospěch váznou na nemovitosti závady s výjimkou těch, o nichž bylo rozhodnuto, že prodejem v dražbě nezaniknou [§ 336a odst. 1 písm. c)] (odst. 2).

19. K vydání rozvrhového usnesení však již nedošlo z důvodu řešení sporů v probíhajícím exekučním řízení. Následně v důsledku zahájení insolvenčního řízení již nebylo možné exekuční řízení ze zákona provést.

20. S ohledem na judikaturu uvedenou výše však odvolací soud dospěl k závěru, že promlčecí doba počala plynout ode dne následujícího po dni právní moci usnesení o vydání zbytku rozdělované podstaty insolvenčnímu správci, neboť toto usnesení má účinky rozvrhového usnesení a zároveň bylo dovozeno, že právní mocí rozvrhového usnesení je ukončen stav nejistoty ohledně právního postavení žalobkyně, jelikož již tímto usnesením zanikla zástavní práva váznoucí na nemovitostech. Jinými slovy, právní mocí usnesení o vydání zbytku rozdělované podstaty insolvenčnímu správci došlo pro žalovanou ke skončení řízení a tím pádem ke skončení její nejistoty.

21. Podle § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

22. Podle § 35 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

23. Usnesení o vydání výtěžku rozdělované podstaty insolvenčnímu správci nabylo právní moci dne 24. 12. 2022. Ode dne následujícího (25. 12. 2022) tedy již skončila právní nejistota žalobkyně s účinky popsanými výše (za tohoto závěru výtka žalobkyně, že soud prvního stupně posoudil její nárok zužujícím způsobem, je bez reálného významu, a to s přihlédnutím k běhu promlčecí lhůty právě od skončení nejistoty žalobkyně). Žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne 20. 6. 2023, čímž došlo k zákonnému přerušení lhůty podle § 35 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu, které je však limitováno maximální délkou 6 měsíců (stanovisko žalované až ze dne 31. 1. 2024), k přerušení lhůty tak došlo na dobu do 20. 12. 2023 s tím, že z promlčecí lhůty zbývalo 5 dnů. Nárok na náhradu nemajetkové újmy se ve smyslu § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu promlčuje za 6 měsíců ode dne, kdy skončilo řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu, přičemž jak odvolací soud dovodil výše, k tomuto došlo ve vztahu k žalobkyni dne 25. 12. 2022. Nelze tedy než konstatovat, že nárok žalobkyně je promlčen, když běh promlčecí lhůty sice pokračoval po 20. 12. 2023, nicméně žaloba byla podána u soudu až dne 23. 2. 2024, tj. téměř dva měsíce poté, co došlo k promlčení nároku.

24. Ačkoliv tedy právní posouzení soudu prvního stupně nebylo správné, byl správný jeho závěr o promlčení nároku. Posouzení problematiky počátku běhu promlčecí doby je otázkou právní, a proto odvolací soud po přezkumu napadeného rozhodnutí dovodil, že je na místě jeho potvrzení.

25. Uznání žalované, že v posuzovaném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu, není právně významné, neboť jak bylo uvedeno v judikatuře výše, je potřeba se v prvé řadě zabývat tím, zda nedošlo k promlčení uplatněného nároku. Postup soudu prvního stupně byl správný, neboť soud prvního stupně nejprve posoudil uplatněný nárok z hlediska jeho možného promlčení.

26. Námitka žalobkyně, že k odstranění její nejistoty ohledně rozvrhu výtěžku došlo až v insolvenčním řízení na základě usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 16. 8. 2023, č. j. [spisová značka], resp. ze dne 21. 9. 2023, č. j. [spisová značka], nemá oporu v citované judikatuře.

27. S ohledem na vše výše uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně správně rozhodl o zamítnutí žaloby, přičemž soud prvního stupně rozhodl správně i o náhradě nákladů řízení účastnic, pročež odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (výrok I.).

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela neúspěšná, naopak žalovaná byla zcela úspěšná. Neúspěšná žalobkyně je proto povinna nahradit úspěšné žalované náklady odvolacího řízení spočívající v náhradě za tři úkony (vyjádření k odvolání, příprava na jednání a účast na jednání) přiznané v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za úkon, tj. ve výši 900 Kč. O lhůtě k plnění rozhodl odvolací soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.