o zaplacení 33 880 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 3. 2025, č. j. 5 C 232/2023-108,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně částku 33 880 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 317 Kč od 27. 5. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky 17 535 Kč od 27. 5. 2023 do zaplacení a ve výši 15 % ročně z částky 7 018 Kč od 27. 5. 2023 do zaplacení spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 3 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalovaným dále uložil zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 41 612,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II).

2. Po skutkové stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný e-mailem ze dne 25. 4. 2023 objednal za žalovanou na základě telefonického hovoru u žalobkyně naložení ([adresa]) a složení ([adresa]) železné konstrukce na den [datum] v 6:00 hod. Žalovaný jednal na základě pokynu [jméno FO], který mu sdělil, aby za provedené práce žalobkyně nechal vystavil doklad na společnost [právnická osoba], tj. na žalovanou. Žalobkyně pro žalovanou objednané jeřábnické práce provedla na dohodnutém místě v [adresa] dne [datum]. Žalobkyně za jeřábnické práce provedené v [adresa] vystavila fakturu č. [hodnota] ze dne [datum] se splatností dne [datum] znějící na částku 9 317 Kč, za přepravu železného materiálu z [adresa] žalobkyně vystavila fakturu č. [hodnota] ze dne [datum] se splatností dne [datum] znějící na částku 17 545 Kč a za jeřábnické práce provedené v [adresa] žalobkyně vystavila fakturu č. [hodnota] ze dne [datum] se splatností dne [datum] znějící na částku 7 018 Kč. Na všech fakturách žalobkyně uvedla, že je odběratelem společnost [právnická osoba] U oddílu „objednávka“ bylo uvedeno: p. [jméno FO]. Žalobkyně zaslala žalované dne [datum] předžalobní upomínku k zaplacení žalované částky a vyzvala ji k zaplacení paušální náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávek v celkové výši 3 600 Kč. Žalovaná dopisem ze dne [datum] žalobkyni sdělila, že není pasivně legitimována, neboť žádné práce u žalobkyně neobjednala a [Jméno advokáta C] není ani nebyl jejím zástupcem a nebyl oprávněn žalovanou zavazovat k jakémukoliv jednání. Žalovaný prováděl pro žalovanou subdodavatelské práce. Mezi žalobkyní a žalovanou probíhala obchodní spolupráce již v minulosti, kdy žalobkyně rovněž jednala se žalovaným, který zastupoval žalovanou, přičemž činnost žalobkyně zahrnovala přepravu z [adresa] do [adresa]. K dřívější obchodní spolupráci byl vyslechnut svědek [jméno FO] a na základě jeho výslechu soud prvního stupně zjistil, že zakázky byly s žalovaným sjednávány telefonicky. Platba proběhla v hotovosti a vše bylo bez problémů. U druhé zakázky k úhradě faktury nedošlo. Žalovaný při domlouvání podmínek uváděl, že zastupuje žalovanou, následně poslal objednávku, kde rovněž bylo uvedeno, že objednávku za žalovanou podepisuje [Jméno advokáta C], tj. žalovaný. Svědek potvrdil, že u obou případů objednávek žalovaný jednal za žalovanou.

3. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 1746 odst. 1, 2, § 2586 odst. 1, § 2604, § 2555 odst. 1, § 2556, § 2564 odst. 1, 2, § 2572 odst. 1, § 161, § 430 odst. 1, 2, § 431, § 1968, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Uvedl, že žalobkyně v řízení prokázala, že již v březnu 2023 žalovaný jménem žalované objednal u žalobkyně obdobnou přepravu a předmětné plnění bylo žalobkyni žalovanou bez jakýchkoliv problémů uhrazeno. Žalobkyně tak podle § 161 o. z. na základě předchozí zkušenosti vycházela při následné objednávce učiněné žalovaným jménem žalované ze skutečnosti, že žalovaný zastupuje žalovanou ve všech jednáních, k nimž v souvislosti s objednávkou a přepravou dochází. Navíc po doručení faktur žalovaná proti fakturaci nijak nebrojila, předmětnou pohledávku začala zpochybňovat po doručení předžalobní výzvy a v průběhu soudního řízení. Skutečnost, že žalovaný jednal jako zástupce žalované byla prokázána i výpovědí svědka [jméno FO]. Soud prvního stupně dále postupoval podle § 431 o. z., kdy dospěl k závěru, že samotné jednání žalovaného rovněž zavazuje a odpovědnost žalovaných za vzniklou pohledávku je tak solidární, tj. žalobkyně může požadovat úhradu dlužné částky po kterémkoliv dlužníkovi, přičemž v rozsahu plnění jednoho ze žalovaných zaniká povinnost druhého žalovaného. Oběma žalovaným svědčí ve sporu pasivní věcná legitimace, a proto jsou zavázáni k úhradě dlužné částky žalobkyni společně a nerozdílně. Existence pohledávky žalobkyně byla v řízení jednoznačně prokázána a v podstatě byla nesporná. Žalobkyně realizovala přepravu zboží pro žalované dle § 2555 odst. 1 o. z. a má proto právo na přepravné podle § 2564 o. z. Ve smluvním ujednání lze spatřovat kombinaci upravující jak smlouvu o přepravě, tak i smlouvu o dílo. Soud prvního stupně vyšel z § 1746 odst. 2 o. z., kdy strany mohou sjednat i smlouvu, která není jako typ smlouvy upravena. Za situace, kdy ani po doručení předžalobní výzvy nebyla dlužná částka uhrazena, přiznal soud prvního stupně žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení, a to od [datum] do zaplacení podle § 1970 o. z. Rovněž žalobkyni přiznal náklady s uplatněním pohledávky v celkové výši 3 600 Kč podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za každou jednotlivou fakturu, kterou byla pohledávka u žalovaných uplatněna. Soud prvního stupně přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „vyhláška č. 177/1996 Sb.“).

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, ve kterém navrhla změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, že se žaloba vůči ní zamítá a žalované se přiznává náhrada nákladů řízení. V odvolání uvedla, že napadený rozsudek je v rozporu s jejím legitimním očekáváním a jeví se jako překvapivý. Žalovaná své závazky vůči věřitelům uhradila, a tudíž po ní nelze požadovat další plnění za jiné dlužníky. Dále zopakovala námitku nedostatku své pasivní legitimace s tím, že jednání žalovaného v zastoupení žalované je nepřípustné. Žalovaný [jméno FO] nedal ani v jednom případě najevo, co ho opravňuje k zastupování žalované a žalobkyně musela vědět, že žalovaný [jméno FO] jedná bez příslušného oprávnění. Žalovaná o jednání žalovaného [jméno FO] nevěděla ani v jednom z případů. Žalovaná si nikdy u žalobkyně žádné práce neobjednala, ani s ní neuzavřela žádnou smlouvu. Žalovaný [jméno FO] se tedy při sjednávání objednávky jeřábnických prací mohl dopustit protiprávního jednání. K akci v [adresa] žalovaná uvedla, že žalovaný [jméno FO] byl subdodavatelem a veškeré faktury, které vystavil, žalovaná uhradila a jakékoliv další práce, které žalovaný [jméno FO] objednal, byly činěny jeho vlastním jménem a na jeho vlastní podnikatelské oprávnění. Žalovaná nesouhlasila ani s výší přiznané náhrady nákladů řízení, neboť žalobkyni byly přiznány náklady řízení za všechny provedené úkony právních služeb bez bližšího posouzení jejich účelnosti. Žalovaná se rovněž ohradila proti tomu, že by mezi účastníky byla domluvena určitá obchodní praxe.

5. Žalobkyně se ztotožnila s odůvodněním soudu prvního stupně s tím, že v daném případě nelze dovodit, že by se žalovaná nacházela v právní nejistotě způsobené změnou ustálené rozhodovací praxe nebo že by v její věci došlo k odklonu od ustáleného výkladu relevantních právních norem. Od samého počátku řízení byla žalovaná řádně informována o žalobním nároku, včetně právního i skutkového základu žaloby, avšak nijak nereagovala ani na předžalobní upomínku doručenou jí 3. 7. 2023. Jednání žalovaných nemůže negativně ovlivnit žalobkyni v tom směru, že nebude nikým zaplacena jí provedená práce, z níž má zjevně prospěch žalovaná, jíž byl žalovaný subdodavatelem, jak sama výslovně žalovaná potvrdila. Žalovaná již v minulosti bez výhrad akceptovala obchodní praxi, kterou aktuálně odmítá, když žalovaného pověřila objednáním jeřábnických prací u žalobkyně v březnu 2023. Argumentace žalované je tak ryze účelová a v rozporu s reálným stavem věci. Žalovaná, na jejíž stavbě byly žalobkyní na základě soudu doložené objednávky prováděny jeřábnické práce, se v tomto řízení pokouší vyhnout placení za provedené jeřábnické práce žalobkyni tvrzením, že žalovanému neudělila oprávnění jednat za ni, kdy toto neudělení oprávnění shledává v nedostatku formy zmocnění.

6. Odvolací soud na nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že došlo k provedení jeřábnických prací na dohodnutém místě v [adresa] a žalobkyně požaduje uhrazení pohledávky za tyto poskytnuté služby. Soud prvního stupně provedl dostatečně rozsáhlé dokazování, na jehož základě zjistil, že žalobkyně prováděla pro žalovanou v předmětném období sjednané práce, přičemž odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud rovněž nemá pochybnosti o tom, že mezi žalobkyní a žalovaným probíhala komunikace týkající se poskytovaných prací, přičemž žalovaný byl instruován k objednání prací ve prospěch žalované a k následnému vystavení faktur na žalovanou. Nelze rovněž ani opomenout skutečnost, že žalobkyně pro žalovanou již v minulosti práce prováděla, přičemž tyto práce byly řádně uhrazeny. Žalobkyně tedy řádně provedla sjednané práce, za což vystavila dle pokynu žalovaného faktury na jméno žalované a s ohledem na předchozí obchodní styk účastníků řízení neměla žalobkyně důvod pochybovat o nedostatku zástupčího oprávnění.

8. Podle odvolacího soudu byl žalovaný oprávněn k objednání předmětných jeřábnických prací, tedy byl oprávněn v tomto konkrétním případě jednat za žalovanou a byl oprávněn nechat vystavit fakturu na žalovanou. O této skutečnosti svědčí zejména SMS komunikace mezi žalovaným a panem [jméno FO], která byla soudem prvního stupně provedena k důkazu. Žalovaná nezpochybňovala obsah této korespondence a ostatně nezpochybňovala ani skutečnost, že jeřábnické práce byly v její prospěch provedeny. Žalobkyně správně poukazuje na skutečnost, že je to právě žalovaná, která těží z provedených prací, jejichž provedení musí však i zaplatit. Žalobkyně, resp. její zaměstnanec, který s žalovaným sjednával předmětné práce, nemohl mít jakékoliv podezření o tom, že žalovaný není oprávněn jednat jménem žalované, a to právě s ohledem na to, že v minulosti byly stejným způsobem práce žalobkyně objednány a řádně uhrazeny. Odkaz žalobkyně na předchozí obchodní styk je tedy relevantní. Pakliže žalovaná ani v předchozím případě nebrojila proti provedeným pracím, které byly nadto řádně uhrazeny, nebyl ani v tomto případě dán důvod pochybovat o tom, že tomu tak již nebude.

9. Odvolací soud tedy souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že ve smyslu § 161 o. z. byla žalovaná zastoupena žalovaným, jež na základě pokynu objednal jeřábnické práce a rovněž na základě pokynu faktury vystavené žalobkyní nechal napsat na žalovanou.

10. Vzhledem k tomu, že z provedených důkazů lze učinit závěr o tom, že žalovaný byl oprávněn objednat jeřábnické práce a nechat vystavit faktury na jméno žalované, nelze současně vyslovit závěr o tom, že žalovaný své oprávnění překročil. Odvolací soud nesdílí názor soudu prvního stupně o tom, že samotné jednání žalovaného rovněž zavazuje a odpovědnost žalovaných za vzniklou pohledávku je tak solidární. Nicméně s ohledem na skutečnost, že žalovaný se proti rozsudku neodvolal a odvolání žalované nesvědčí ve prospěch žalovaného, nemohl odvolací soud změnit napadený rozsudek ve prospěch žalovaného a ve vztahu k němu žalobu zamítnout.

11. Lze uzavřít, že existence pohledávky žalobkyně byla v řízení jednoznačně prokázána a byla nesporná. Žalovaná měla z uvedeného jednání žalovaného prospěch, neboť v její prospěch byly provedeny sjednané jeřábnické práce, což nesporovala a žalobkyně, která práce realizovala má proto právo na odměnu.

12. Odvolací námitka žalované, vznesená při jednání odvolacího soudu, že žalobkyně navrhla relevantní důkazy k prokázání svých tvrzení až po uplynutí lhůty poskytnuté v rámci provedené koncentrace a nemělo by proto k nim být přihlíženo, není namístě. Soud prvního stupně přistoupil ke koncentraci řízení na ústním jednání dne 6. 12. 2023 (viz protokol č. l. 25 spisu). Přes výhrady, které má odvolací soud k obsahu provedení tohoto úkonu, lze podle obsahu spisu uzavřít, že následně došlo k prolomení jejích účinků. Soud prvního stupně na jednání konaném dne 30. 7. 2024 poučil žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby ve lhůtě 30 dnů od doručení protokolu z jednání doplnila svá skutková tvrzení a navrhla k nim důkazy, a to v rozsahu v protokolu z jednání uvedeném. Žalobkyně ve stanovené lhůtě doručila dne 7. 9. 2024 vyjádření ze dne 6. 9. 2024, ve kterém doplnila skutková tvrzení a navrhla důkazy v rozsahu poskytnutého poučení (viz č. l. 78 až 88 spisu). V této souvislosti je namístě odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 01. 2025, sp. zn. 30 Cdo 3314/2024, dle kterého jestliže poté, co účastníkům na základě řádně poskytnutého poučení podle § 118b odst. 1 o. s. ř. uplynula koncentrační lhůta, byl některý z nich soudem vyzván podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. k doplnění rozhodných skutečností o věci samé a označení důkazů k jejich prokázání (§ 118b odst. 1 poslední věta o. s. ř.), pak v rozsahu takto poskytnutého poučení dochází pouze k „prolomení“ účinků dříve nastalé zákonné koncentrace, nikoliv k novému běhu koncentrační lhůty.

13. Odvolací námitka, že napadené rozhodnutí je v rozporu s legitimním očekáváním žalované je zcela nerelevantní. Žalovaná neprokázala žádné legitimní očekávání ve vztahu k jiné obdobné rozhodovací praxi a rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým argumentuje v odvolání, není přiléhavé. Námitka nedostatku pasivní věcné legitimace byla spolehlivě vyřešena již soudem prvního stupně, přičemž odvolací soud s tímto názorem souhlasí, jak je uvedeno výše. Je to právě žalovaná, která je z pozice podnikatele povinna si hlídat smluvní vztahy mezi jednotlivými svými subdodavateli, přičemž nese podnikatelské riziko na tom, komu umožní jednat svým jménem a na svůj účet. Zde odvolací soud nemá pochybnost, že žalovaný, který jednal na její pokyn (jak plyne z SMS komunikace), byl k takovému jednání oprávněn a podpůrně lze využít i argument předchozí obchodní praxe z dřívější spolupráce mezi žalobkyní a žalovanými.

14. Soud prvního stupně na základě důkladně provedeného dokazování učinil správný závěr o skutkovém stavu a ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou aplikoval přiléhavé právní normy. Odvolací soud nemá důvod se od řádně odůvodněného a logického závěru týkajícího se vztahu žalobkyně a žalované odchylovat. Žalovaná je proto povinna uhradit poskytnuté práce, a to na základě faktur, které byly žalobkyní vystaveny.

15. Vzhledem k tomu, že žalovaná nevznesla žádné důvodné odvolací námitky, odvolací soud shledal napadený rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a prvou žalovanou, a to ve vyhovujícím výroku o věci samé i v akcesorickém výroku o náhradě nákladů řízení věcně správný, a proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná, neúspěšná žalovaná je proto povinna jí nahradit náklady v celkové výši 7 042,20 Kč ve formě odměny právního zástupce žalobkyně za vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem dne 7. 10. 2025 ve výši 4 920 Kč podle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 (tarifní hodnotou částka 33 880 Kč) a § 11 odst. 1 písm. k), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. dvou paušálních náhrad hotových výdajů za tyto úkony ve výši 900 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a náhrady DPH podle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. ve výši 1 222,20 Kč z odměny. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o platebním místě podle § 149 odst. 1 o. s. ř.