o nahrazení projevu vůle, k odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 3. 2025, č. j. 10 C 112/2023290,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvy o převodu vlastnického práva k pozemkům ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), a to konkrétně smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. [hodnota], v k. ú. [adresa], druh pozemku orná půda, o výměře 5543 m² a ceně 643 266,30 Kč. Převáděný pozemek byl oceněn podle vyhl. č. 182/1998 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., částkou 643 266,30 Kč. Touto smlouvou byl vypořádán restituční nárok žalobkyně ve výši 643 266,30 Kč (výrok I.). Dále soud prvního stupně nahradil projev vůle žalované spočívající v uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k pozemku ve vlastnictví státu podle zákona o půdě, a to konkrétně smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. [hodnota], v k. ú. [adresa], druh pozemku orná půda, o výměře 14 378 m² a ceně 124 209 Kč. Touto smlouvou byl vypořádán restituční nárok žalobkyně ve výši 124 209 Kč. Pozemek vznikl vydělením z původního pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] na základě oddělovacího geometrického plánu č. [hodnota], vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] a ověřeného [tituly před jménem] [právnická osoba], který je nedílnou součástí smlouvy uvedené ve výroku II. rozsudku soudu prvního stupně. Převáděný pozemek byl oceněn podle vyhl. č. 182/1998 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., částkou 124 209 Kč (výrok II.). Výrokem III. soud prvního stupně rozhodl o vyloučení části žaloby k samostatnému řízení, a to v části ve které se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalované spočívající v uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] o výměře 17 176 m², druh pozemku orná půda, zapsaný v katastru nemovitostí vedeném [Orgán veřejné moci], na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], který byl vydělen oddělovacím geometrickým plánem č. [hodnota], vypracovaným [tituly před jménem] [jméno FO] a ověřený [tituly před jménem] [jméno FO]. Výrokem IV. soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Po skutkové stránce soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že právnímu předchůdci žalobkyně byly v 50. letech minulého století násilně odebrány pozemky v katastrálním území [adresa], které není možné vydat, protože se na nich v současné době nachází pavilony školy a školní hřiště. Žalobkyně, na kterou restituční nárok přešel, se proto domáhala od roku 2018 vydání náhradních pozemků. Její restituční nárok ale nebyl dosud v plném rozsahu uspokojen, ač se žalobkyně účastnila veřejných nabídek vyhlašovaných žalovanou. Po právní stránce pak soud prvního stupně odkázal na § 4 odst. 1, odst. 2, § 11 odst. 1, § 11a odst. 14, § 17 odst. 3 písm. b) zákona o půdě a uvedl, že žalobkyně je oprávněnou osobou s restitučními nároky ve smyslu § 4 zákona o půdě. Pozemky, kterých se týkal restituční nárok (v k. ú. [adresa]), nebyly žalobkyni vydány dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě pro jejich zastavěnost. Na pozemcích se nachází pavilony školy a školní hřiště. Žalobkyni tak vznikl nárok na poskytnutí náhradního pozemku prostřednictvím žalované dle § 11 odst. 2 a § 17 zákona o půdě. O nároku žalobkyně bylo pravomocně rozhodnuto, do dnešního dne však tento nárok nebyl zcela uspokojen. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalobkyně je oprávněným dědicem. V řízení byla učiněna nesporným výše restitučního nároku žalobkyně – 849 118,15 Kč (po částečném uspokojení restitučního nároku, a to i peněžitou náhradou – poznámka odvolacího soudu); skutečnost, že převodu předmětných pozemků nebrání žádná překážka a hodnota pozemku parc.č. [hodnota] v k. ú. [adresa]. Žalobkyně sporovala hodnotu pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. území [adresa], nesporovala však znalecký posudek, kterým byla tato cena stanovena. V posuzované věci dospěl soud prvního stupně k závěru, že postup žalované při uspokojování restitučního nároku žalobkyně bylo možné hodnotit jako liknavý a svévolný. Restituční nárok žalobkyně dosud nebyl z podstatné části uspokojen, ačkoliv se žalobkyně účastní veřejných nabídek již od roku 2018, přičemž žalovaná dlouhodobě setrvávala na chybném ocenění výše restitučního nároku žalobkyně, čímž bez relevantního důvodu ztěžovala jeho uspokojení zákonem předvídaným postupem prostřednictvím veřejné nabídky pozemků (§ 11a zákona o půdě). K přecenění restitučních nároků žalobkyně pak žalovaná přistoupila až v srpnu 2023, tedy až v průběhu tohoto řízení, kdy byl restituční nárok žalobkyně přeceněn na částku 1 861 576,15 Kč. Pokud žalobkyně v předchozím období podala žádosti o převody náhradních pozemků z veřejné nabídky, byly tyto žalovanou vyřazovány právě s ohledem na evidovanou, dle žalované nedostatečnou, výši restitučního nároku žalobkyně. Žalobkyně se tak evidentně nemohla z důvodu špatného ocenění svého restitučního nároku provedeného žalovanou účastnit veřejných nabídek, resp. takových nabídek, které by byly způsobilé k uspokojení jejího restitučního nároku. Žalobkyni nelze dávat k tíži, že neuspěla ve veřejných nabídkách, když byl její restituční nárok žalovanou značně podhodnocen. Pozemek parc. č. [hodnota], v k. ú. [adresa], byl znaleckým posudkem č. [hodnota] oceněn na částku 643 266,30 Kč a podle žalované u pozemku nebyly dle prověření zjištěny překážky převodu. Soud tedy vyhověl vydání tohoto pozemku. Ohledně ohodnocení pozemku soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku. K námitce žalobkyně, že pozemek měl být oceněn částkou 21 617,70 Kč, jelikož jeho část označená územním plánem jako obytné území není takto využívána, pozemek nemá přístup ke zpevněné komunikaci, v místě není možné napojení na veřejný vodovod a kanalizaci a pozemek je obklopen poli, soud prvního stupně uvedl, že tato námitka není rozhodná, neboť dle územního plánu daná část pozemku takto využívána být může, což jeho hodnotu zvyšuje. Soud prvního stupně proto vycházel ze znaleckého posudku, kde jsou závěry ohledně ohodnocení zastavitelné části odůvodněny. Pozemek parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], vydělený oddělovacím geometrickým plánem č. [hodnota], z pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], ohodnotila žalobkyně na částku 124 209 Kč, což žalovaná nesporovala. Soud prvního stupně posoudil tento pozemek k převodu na žalobkyni jako způsobilý a vhodný a v tomto rozsahu žalobě jako důvodně podané taktéž vyhověl, když v řízení nebyly zjištěny žádné okolnosti či překážky, které by vydání tohoto pozemku bránily. Pozemek parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] o výměře 17 176 m², druh pozemku – orná půda, zapsaný v katastru nemovitostí vedeném [Orgán veřejné moci], na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], který byl vydělen oddělovacím geometrickým plánem č. [hodnota], vypracovaným [tituly před jménem] [jméno FO] a ověřený [tituly před jménem] [jméno FO], je na základě kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu nadále předmětem řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně navrhla, aby ohledně tohoto řízení prozatím nebylo rozhodnuto a bylo posečkáno, jak bude o pozemku rozhodnuto v druhém řízení. Soud proto pozemek parc. č. [hodnota] v souladu s § 112 odst. 2 o. s. ř. vyloučil k samostatnému řízení, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Výrokem IV. soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

3. Proti výroku I. tohoto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, ve kterém uvedla, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Spor mezi žalobkyní a žalovanou spočívá v ohodnocení pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]. Žalobkyně namítala, že pozemek není fakticky využíván jako obytné území, a s ohledem na tvar pozemku a jeho současný stav ani být nemůže. Převodem náhradního pozemku by měl být vypořádán její restituční nárok ve výši 21 617,70 Kč, tato částka odpovídá hodnotě předmětného pozemku jako zemědělského. Soud prvního stupně neměl plošně přejímat závěry znaleckého posudku a měl jej konfrontovat s dalšími důkazy. Závěr nalézacího soudu, že pozemek může být využíván k výstavbě, je důkazně nepodložený. Soud prvního stupně se v odůvodnění napadeného rozhodnutí nijak nevyjádřil ke správnosti a přezkoumatelnosti znaleckého posudku. Znalec ve svém posudku neuvedl přezkoumatelný postup, na jehož základě zjistil výměry plochy spadající do funkčního vymezení obytná plocha a orná půda. Jediný způsob, jakým by měly být zjištěny výměry jednotlivých částí pozemku, je na základě vypracovaného geometrického plánu.

4. Proti tomuto rozsudku podala rovněž odvolání i žalovaná, a to proti výroku I. a II. napadeného rozsudku. Žalovaná má za to, že žalobkyně nesplnila podmínky mimořádného postupu mimo rámec §11a zákona o půdě vymezené konstantní judikaturou Ústavního soudu, stejně tak jako Nejvyššího soudu, tj. nesouhlasila s tím, že by žalobkyně vyvíjela dlouhodobou marnou aktivní snahu získat pozemek ve veřejných nabídkách. Žalovaná nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že její postup ve vztahu k žalobkyni byl liknavý a má za to, že aktivita při vypořádání restitučního nároku žalobkyně dostatečná nebyla a nebyl prokázán ani liknavý přístup žalované k žalobkyni. Žalobkyně se účastnila veřejných nabídek o náhradní pozemky v roce 2018 a 2022 a její nárok v nich byl částečně uspokojen, z čeho mimo jiné vyplývá i to, že nabídky žalované pro oprávněné osoby nabízejí dostatečné množství náhradních pozemků, ze kterých si žalobkyně mohla vybrat. Žalobkyně se následně hlásila do veřejných nabídek v roce 2023, ale i přesto, že v nich mohla pozemky získat, neúčastnila se následně výzvy, případně žádost po podání vzala zpět. Žalobkyně od získání nároku do podání žalob v roce 2018 nečinila žádné kroky k vypořádání svých restitučních nároků. Závěr soudu prvního stupně o liknavosti žalované je nesprávný, naopak žalobkyně neposkytla nezbytnou součinnost k převodu náhradních pozemků a další účastí ve veřejných nabídkách mohly být nároky žalobkyně uspokojeny. Při posuzování dostatečné aktivity oprávněné osoby by soud prvního stupně měl zohlednit zejména dlouhotrvající pasivitu žalobkyně a skutečnost, že žalobkyně od roku 1996 do roku 2018 neprojevila snahu uspokojit restituční nárok účastí ve veřejných nabídkách nebo cestou žádosti o finanční náhradu.

5. Při jednání odvolací soudu konaném dne 2. 9. 2025 žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že v jiném soudním řízení vedeném účastnicemi dne 6. 8. 2025 Nejvyšší soud odmítl dovolání žalované, přičemž žalovaná argumentovala shodně jako v tomto řízení. Při jednání odvolací soudu žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že její argumenty nezazněly v řízení před soudem prvního stupně, zadání jiného znaleckého posudku žalobkyně nenavrhla a proti znaleckému posudku námitky nevznesla, výtky žalobkyně proti ocenění pozemku v katastrálním území [adresa] tak jsou nepřípadné a ocenění pozemku provedené znalcem je správné. Žalovaná pak ve shodě se svým písemným odvoláním navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl. Žalobkyně pak při jednání odvolacího soudu reagovala poukazem na svůj závěrečný návrh učiněný v řízení před soudem prvního stupně s tím, že v něm svou argumentaci užitou v odvolání již předestřela, a ve finále pak navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v souladu s jejím písemným odvoláním změnil.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo /§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)/, a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

7. Odvolací soud má za to, že si soud prvního stupně pro své rozhodnutí opatřil dostatečné množství potřebných podkladů, z provedených důkazů vyvodil přiléhavé skutkové závěry a na jejich základě též přijal správné závěry právní.

8. Předně se odvolací soud zabýval odvoláním žalobkyně, která namítala, že soud prvního stupně převzal závěry znaleckého posudku, aniž by přihlédl k dalším skutkovým okolnostem, na základě čehož učinil nesprávný závěr ohledně ceny náhradního pozemku. Odvolací soud poukazuje na skutečnost, že žalobkyně při jednání prvostupňového soudu nesporovala znalecký posudek, který se týkal pozemku v k. ú. [adresa], ale pouze navrhla, aby soud tento pozemek nehodnotil jako pozemek stavební. Žalobkyně již před soudem prvního stupně namítala, že předmětný pozemek neměl být oceněn částkou dle znaleckého posudku.

9. Podle § 127 odst. 2 o. s. ř. je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.

10. Odvolací soud v prvé řadě uvádí, že procesním nástrojem pro odstraňování pochybností o odborném závěru znalce je zadání přezkumu závěrů znalce jinému znalci či znaleckému ústavu. Soud prvního stupně má k využití tohoto procesního nástroje nejen oprávnění založené v § 127 odst. 2 o. s. ř., nýbrž dokonce povinnost, neboť názor na odbornou skutkovou problematiku sám učinit v řízení nemůže. Soud je tedy limitován tím, že nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znaleckých posudků. Jakákoliv polemika žalobkyně se znaleckým posudkem, který nebyl v řízení zpochybněn a soudem prvního stupně bylo jasně a řádně zdůvodněno, proč se přiklonil k závěrům uvedeným v posudku, je tak irelevantní.

11. Je třeba zdůraznit, že žalobkyně nenavrhovala vypracování revizního znaleckého posudku, který by přezkoumal závěry znalce o ceně předmětného pozemku. Soud prvního stupně se s totožnou námitkou žalobkyně vypořádal v bodě 38. rozsudku, kde uvedl důvod, pro který nepřijal argumentaci žalobkyně. Závěry ohledně ohodnocení zastavitelné části jsou i dle názoru odvolacího soudu ve znaleckém posudku včetně jeho příloh odůvodněny a odvolací soud neshledal žádný důvod pro změnu rozhodnutí v této části. Znalec se ve svém posudku a jeho přílohách věnoval ocenění pozemku a je zřejmé, na základě čeho dospěl ke konečné ceně pozemku. Část pozemku určené územně plánovací dokumentací k zastavění znalec správně ocenil jako stavební a ve zbytku pozemku k zástavbě neurčené jej správně v souladu se zákonem o půdě a souvisejícími předpisy ocenil jako zemědělskou půdu. Takové ocenění je v souladu s právními předpisy.

12. K odvolání žalované odvolací soud uvádí, že nelze mít pochyb o důvodnosti základu nároku, tedy co do přípustnosti výjimečného uplatnění restitučního nároku žalobkyně soudní cestou (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a množství navazující judikatury). Odvolací soud zcela odkazuje a ztotožňuje se s judikaturou Nejvyššího soudu (viz zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016 a množství navazující judikatury), podle které může liknavost a svévole žalované spočívat i v odmítání přecenění restitučního nároku, resp. ve lpění žalované na jeho nesprávném ocenění, v důsledku čehož nelze restituentům vyčítat další neúčast ve veřejných nabídkách.

13. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že žalovaná vyrozuměla žalobkyni o nové výši jejího restitučního nároku až dne 19. 9. 2023, tj. téměř půl roku po podání žaloby. Jak je uvedeno výše, nelze žalobkyni vyčítat, že se neúčastnila veřejných nabídek, neboť i v době podání žaloby žalovaná oceňovala restituční nárok žalobkyně částkou výrazně nižší. Postup uspokojování restitučního nároku žalobkyně žalovanou lze tedy bez jakýchkoliv pochybností označit za liknavý až svévolný. Odvolací soud se tedy ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně ohledně liknavosti žalované a jejího svévolného postupu a pro stručnost na tyto závěry odkazuje. K žalovanou namítané absenci aktivity žalobkyně s realizací restitučního nároku pak odvolací soud uvádí, že žalobkyně od roku 2018 již nečinná nebyla, naopak to byla žalovaná, kdo otálel s včasným přeceněním restitučního nároku žalobkyně, čímž neumožnila žalobkyni se efektivně účastnit veřejných nabídek.

14. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně ohledně přiznání náhrady nákladů řízení v plné výši žalované podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud přitom stejně jako soud prvního stupně přihlédl k částečným zpětvzetím žaloby. Za této situace se jeví jako procesně úspěšnější účastník řízení žalovaná, a proto lze uzavřít, že má nárok na náhradu nákladů řízení.

15. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud shledal napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, a proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. (žádná z účastnic řízení nebyla v odvolacím řízení procesně úspěšná).