o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě na odškodnění za majetkovou a nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) ve výši [částka], která mu měla být způsobena v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Břeclavi (dále jen„ okresní soud“) v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“). V tomto řízení soud nepostupoval v souladu s rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, za které označil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Popsal svůj názor na předmět posuzovaného řízení. Z posuzovaného řízení poté povstala exekuce vedená u okresního soudu pod sp. zn. [spisová značka] a žalobcem vyčíslená nemajetková újma ve výši [částka].

3. Žalovaná učinila nesporným, že žádost žalobce o odškodnění obdržela dne [datum]. Žádosti nevyhověla, což žalobci sdělila stanoviskem ze dne [datum]. Namítla, že v posuzovaném nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí ani k nesprávnému úřednímu postupu. Uvedla, že o nesprávný postup může jít jen tehdy, pokud se neprojeví v obsahu rozhodnutí, jinak lze odpovědnost státu zvažovat jen z titulu nezákonného rozhodnutí. Po stručné rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení konstatovala, že žalobcem namítané nezákonné rozhodnutí odvolacího soudu nebylo zrušeno ani změněno. Vznesla i námitku promlčení vzhledem k době od právní moci rozsudku odvolacího soudu v posuzovaném řízení a dni, kdy jí byla doručena žádost o předběžné projednání nároku.

4. Soud I. stupně vyšel z toho, že mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce dne [datum] předběžně uplatnil svůj nárok u žalované, která mu stanoviskem ze dne [datum] nevyhověla. Tato shodná tvrzení účastníků vzal za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Mezi účastníky bylo sporné, zda v posuzovaném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí nebo došlo k nesprávnému úřednímu postupu a pokud ano, zda není nárok žalobce promlčen.

5. Ze spisu Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. [spisová značka] zjistil skutečnosti popsané v odstavci 5 odůvodnění napadeného rozsudku. Z vyrozumění o zahájení exekuce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zjistil, že na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soudní exekutor vede exekuci proti žalobci. Z databáze [anonymizováno] [webová adresa]) ověřil nesporné (i žalovaná se o podané ústavní stížnosti zmínila) tvrzení žalobce, že proti dovolacímu rozsudku podal ústavní stížnost, která byla usnesením ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] odmítnuta.

6. Vzal za prokázané, že žalobcem označené nezákonné rozhodnutí odvolacího soudu je pravomocné a vykonatelné a nebylo v žádném k tomu předepsaném řízení zrušeno ani změněno. Dovolání žalobce bylo zamítnuto a ústavní stížnost proti dovolacímu rozsudku byla odmítnuta. Proti žalobci byla zahájena v souvislosti s předmětným pravomocným rozsudkem krajského soudu exekuce.

7. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 1, § 5 písm. a) a b), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 a 3, § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, § 15 odst. 2 OdpŠk a uzavřel, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., je nutno, aby byly splněny tří podmínky: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody. Odpovědnostní titul v souzené věci dán není ani z titulu žalobcem tvrzeného nesprávného úředního postupu ani nezákonného rozhodnutí. Žalobce tvrdil, že nesprávným úředním postupem je, že soudy v posuzovaném řízení postupovaly chybně, nerespektovaly judikaturu Nejvyššího soudu a není jeho vinou, že ke zrušení jím označeného odvolacího rozsudku nedošlo. Platí, že vyústil-li nesprávný úřední postup ve vydání rozhodnutí, může být důvodem pro uplatnění nároku na náhradu škody podle OdpŠk jen toto rozhodnutí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], či sp. zn. [spisová značka]). Proto je jediným v úvahu přicházejícím odpovědnostním titulem nezákonné rozhodnutí, neboť pokud by postup soudů v posuzovaném řízení před vydání rozhodnutí byl procesně či věcně nesprávný, pak by se projevil ve vydaných rozhodnutích, kde proti takovým postupům žalobce mohl brojit opravnými prostředky. Ani k vydání nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení nedošlo. Soudu v kompenzačním řízení předně nepřísluší věcně hodnotit či posuzovat postup soudů v posuzovaném řízení. K tomu slouží opravné prostředky, kterých žalobce využil, ale nebyl s nimi úspěšný. V posuzovaném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí nedošlo, pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, které žalobce za nezákonné označil a považuje, nikdy zrušeno ani změněno nebylo a platí o něm presumpce jeho správnosti (k této problematice srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]; z rozhodovací praxe Ústavního soudu snapř. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], nebo nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]).

8. K tvrzení žalobce, že újma mu vzniká i v souvislosti s vedenou exekucí, soud I. stupně zjistil, že je vedena právě na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku odvolacího soudu. Proto ani v exekučním řízení nemůže v souvislosti s tím, že je vedena na základě rozsudku, který má žalobce přes všechny neúspěšně vyčerpané opravné prostředky i nadále za vadný, újma povstat. V usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud formuloval a vysvětlil závěr, že případné vady nalézacího řízení, byť by skutečně existovaly, se do exekučního řízení nepřenášejí a nepředstavují okolnosti rozhodné pro nařízení exekuce. Obdobně týž soud v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], zdůraznil, že stěžejním principem exekučního řízení je zásada, podle níž věcná správnost vykonávaného rozhodnutí nemůže být„ jakkoli, tedy ani nepřímo prostřednictvím výtky vad nalézacího řízení,“ v řízení exekučním zpochybněna, jelikož opačný závěr by ve svém důsledku vedl k narušení právní jistoty osob vycházejících v dobré víře z věcné správnosti vykonávaného rozhodnutí. Kromě toho v uvedeném rozhodnutí vysvětlil, že k nápravě vad nalézacího řízení mohou sloužit pouze zákonem stanovené příslušné jiné procesní prostředky nežli námitky uplatňované v rámci exekuce. Jinými slovy, exekuce je vedena na základě pravomocného a vykonatelného soudního rozhodnutí, přičemž žalobce nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí v samotném exekučním řízení netvrdil.

9. K žalovanou vznesené námitce promlčení soud I. stupně podotkl, že se jí nezabýval vzhledem k tomu, že ve věci neshledal vůbec existenci odpovědnostního titulu. Pro posouzení a rozhodnutí věci by tak bylo na místě se jí zabývat až v okamžiku, kdy by soud nějaký žalobcem tvrzený odpovědnostní titul shledal.

10. Jelikož žalobcem označené rozhodnutí nesplňuje podmínku zrušení pro nezákonnost, která je nezbytná k tomu, aby mohla být vyvozena odpovědnost státu za škodu, přičemž o nesprávný úřední postup před jeho vydáním se jednat nemůže, soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl, aniž by zjišťoval splnění podmínek dalších. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

11. Žalobce napadl rozsudek včasným odvoláním. Namítl, že soud řeší věc, o které již bylo pravomocně rozhodnuto dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [spisová značka], čímž se právní význam změnil tak, že jde o majetkovou škodu. K porušení povinnosti podle § 13 zák. č. 82/1998 Sb. u uplatněného nároku ze dne [datum] se žalovaná nevyjádřila. Je třeba rozhodnout o nákladech a zabývat se žalobou ze dne [datum]. Právně nesprávně vzdělaní poučují tak, že výroková část [částka] je pravomocná a tím se její rozsah nemění. Na jeho škodu o právu nic neví. Označuje nesprávný úřední postup okresního soudu v [obec] sp. zn. [spisová značka]. Otázka nájemní smlouvy se neřešila podle § 37 zákona č. 40/1964 Sb., jde o právní normu, kterou přeskočily nezákonným způsobem. Použitý důkaz doplněný jiným subjektem, který není účastníkem nájemní smlouvy, se nepřipouští. [anonymizována dvě slova] s [anonymizována dvě slova], čímž se dostali do rozporu s názorem Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Navrhl, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že se žalobě vyhovuje a ve zbytku zrušen, protože je třeba rozhodnout o nákladech řízení.

12. Žalovaná s odkazem na svou repliku k žalobě ze dne [datum] navrhla, aby byl napadený rozsudek potvrzen.

13. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, a podané odvolání neshledal opodstatněným. Rozhodoval podle § 211 a § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti omluvené žalované.

14. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

15. Soud I. stupně správně zjistil skutkový stav věci, který odpovídá i obsahu přiloženého spisu Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. [spisová značka], kde bylo rozhodováno tak, jak je v rozsudku popsáno s tím, že nakonec nabyl právní moci měnící rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], když žalobce s opravnými prostředky proti tomuto jak u Nejvyššího, tak u Ústavního soudu nebyl úspěšný. Pokud namítá, že se soud se měl řídit jím označeným rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], pak toto v rámci tohoto řízení zde nelze jakkoliv přezkoumávat, a to proto, že aby nárok mohl vzniknout tak, jak správně konstatoval soud I. stupně, tak by takové rozhodnutí, které je předmětem exekuce, muselo být zrušeno. To se nestalo, tím pádem žádný nárok proti státu podle § 8 odst. 1 OdpŠk nemohl vzniknout. Pokud je namítáno, že šlo o nesprávný úřední postup, tak soud I. stupně správně vyšel z toho, že pokud tento dojde do rozhodnutí, pak se nemůže jednat o nic jiného než o nezákonné rozhodnutí, a aby rozhodnutí bylo nezákonné, tak by jako takové muselo být příslušným orgánem zrušeno. To se nestalo. To je nesporná věc, zde se tak nelze proti státu ničeho domoci. To shrnul i Ústavní soud v samotném podkladovém řízení, když naposledy odmítal ústavní stížnost pod sp. zn. [ústavní nález], kde uvádí, že první námitka stěžovatele směřovala proti skutečnosti, že vedlejší účastník uplatnil v odvolacím řízení nové skutečnosti, přičemž protiprávnost tohoto uplatňování nových skutečností spatřuje v tom, že až v rámci podání odvolání označil pozemky, které byly předmětem nájemní smlouvy. Ústavní soud uzavírá, že obecné soudy se s touto námitkou dostatečným a logickým způsobem vypořádaly. Zde odkazuje na poslední rozhodnutí Nejvyššího soudu i Krajského soudu v Brně s tím, že Ústavní soud tak není povolán jejich závěry jakkoliv přehodnocovat, a to ani v případě, že by se s nimi neztotožňoval. Totéž platí ohledně námitky v otázce neplatnosti předmětné nájemní smlouvy. V tomto směru lze konstatovat, že stěžovatelova tvrzení neodpovídají ustálené rozhodovací činnosti obecných soudů a pro podrobnosti lze na napadená rozhodnutí odkázat (srov. zejména str. 4 rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým bylo zamítnuto dovolání proti vykonávanému rozsudku Krajského soudu v Brně, a str. 6 rozhodnutí odvolacího soudu Krajský soud v rozsudku řádně vysvětlil, na základě čeho a proč rozhodoval včetně toho, jak správně říká Ústavní soud, že se vypořádal i s námitkami, které byly před Ústavním soudem vznášeny. I kdyby tomu tak nebylo, tak odvolací soud se seznámil s namítaným rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a zjistil, že toto se týká úplně jiné věci, a to kupní smlouvy na výrobu sady nádobí a posouzení odstoupení od ní s tím, že z textu neshledává jakoukoliv paralelu s řízením, kde byla posuzována neplatnost předmětné smlouvy. Tamní řízení se týkalo sady hrnců od [právnická osoba] a řešily se tam úplně jiné věci. Pokud jde o odvolací námitky, zde nebyly žádné dvě žaloby. Pokud žalobce odkazuje na své podání z [datum], tak s tím původně bylo nakládáno jako se samostatnou žalobou, ale poté, co bylo zjištěno podle obsahu, že se jedná o podání do věci této, tak byla tamní příslušná rozhodnutí zrušena a podání bylo jen do tohoto spisu založeno. Přitom ať už jde o újmu majetkovou nebo nemajetkovou, tak podstata věci je pořád v tom, že jestliže rozhodnutí nebylo odklizeno, tak ho nelze přezkoumávat a žádný nárok zde podle zákona č. 82/1998 Sb. vzniknout nemohl, protože ten jako podmínku pro to stanoví, aby to tzv. nezákonné rozhodnutí nebo jako takové označené bylo zrušeno příslušným orgánem, a přitom až teprve z toho, co by byl řekl zrušující orgán, tak z toho by se pak vycházelo ohledně posouzení náhrady. Ale k tomuto vůbec nedošlo. Zde bylo neúspěšně podáno dovolání právě tak jako neúspěšně podaná ústavní stížnost a rozhodnutí krajského soudu zůstalo v právní moci, nikdy mimo právní moc nebylo, a proto podle něj lze vést exekuci, což se zřejmě děje. Nadto namítané rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým se soudy měly řídit, se týká úplně něčeho jiného.

16. Odvolací soud ze všech těchto důvodů napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení.

17. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. výkladem a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalobce v odvolacím řízení úspěch neměl a úspěšné žalované žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.