o zaplacení [částka] s příslušenství, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala z titulu odpovědnosti za škodu způsobené při výkonu veřejné moci náhrady škody ve výši [částka] s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně v období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] prováděla výstavbu a následný prodej čtyř řadových rodinných domů s osmi jednotkami v [obec] u [obec]. Po dokončení výstavby žalobkyně, dle pokynu pracovníka stavebního úřadu [titul]. [jméno] [příjmení], podala dne [datum] žádost o územní souhlas/územní rozhodnutí za účelem výstavby protihlukové stěny na pozemcích parc. [číslo] za jednotlivými domy [adresa] [číslo]. K žádosti žalobkyně musela doložit stanovisko k protihlukové stěně vystavené Městským úřadem v Říčanech – odborem životního prostředí (žádost podána [datum], stanovisko vydáno dne [datum]) a stanovisko vystavené Městským úřadem v Říčanech – odborem územního plánování (žádost podána [datum], stanovisko vydáno [datum]). Jak vyplývá ze zaznamenaných dat, obě stanoviska byla vydána opožděně, konkrétně ve lhůtě 92 dnů, resp. 118 dnů po podání žádosti, namísto 30 dnů. Žádost o územní souhlas měla být dle sdělení pracovníka stavebního úřadu vyřízena ve lhůtě 30 dnů, v rozporu s touto informací však stavební úřad územní souhlas nevydal a zahájil územní řízení, jež vyústilo ve vydání rozhodnutí o umístění stavby, které žalobkyně obdržela dne [datum]. Prodlení s vydáním stanovisek a územního rozhodnutí žalobkyně považuje za nesprávný úřední postup, s nímž jí v příčinné souvislosti vznikla škoda. Ta spočívá v zaplacených smluvních pokutách sjednaných v dohodách o narovnání uzavřených s manžely [příjmení] (dne [datum]), [titul]. [jméno] [příjmení] (dne [datum]), p. [příjmení] (dne [datum]) a MVDr. [jméno] [příjmení] a MVDr. [jméno] [příjmení] (dne [datum]) pro případ porušení povinnosti zajistit výstavbu protihlukového valu ve lhůtě 12 měsíců od podpisu dohod. Žalobkyně svůj nárok na náhradu škody uplatnila u žalované svým podáním ze dne [datum], jehož přijetí žalovaná dne [datum] potvrdila s tím, že bude žalobkyni informovat o vyřízení této žádosti ve lhůtě šesti měsíců od doručení žádosti. Nárok žalobkyně nebyl ve stanovené lhůtě vyřízen, žalobkyně obdržela odpověď dne [datum].

3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že příčinou škody na straně žalobkyně nebyl nesprávný úřední postup stavebního úřadu, ale smluvní vztah uzavřený mezi žalobkyní a vlastníky bytových jednotek, který uvedenou smluvní pokutu a její výši založil. Příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou je přerušena smluvním vztahem žalobkyně k vlastníkům bytových jednotek, od kterého, nikoli od nesprávného úředního postupu stavebního úřadu, je třeba vzniklou škodu odvozovat. Navíc, žalobkyně se zavázala odstranit navýšení původního protihlukového opatření do [datum], přičemž tato povinnost byla skutečně splněna nejpozději dne [datum], čímž se žalobkyně dostala do prodlení nezávisle na konání, resp. nekonání stavebního úřadu. Ze všech těchto důvodů navrhla žalobu zamítnout.

4. Soud I. stupně rozhodl na základě provedeného dokazování a s odkazem na zákonná ustanovení uvedená v písemném odůvodnění napadeného rozsudku uzavřel, že v posuzované věci žalobkyně odvíjí škodu od povinnosti vyplývající ze soukromoprávního ujednání (dohod o narovnání) uzavřených mezi ní a jednotlivými budoucími kupujícími. Existence těchto dohod ani jejich ujednání nebyla žalované (či Městskému úřadu Říčany) známa, žalobkyně uvedené ostatně ani netvrdila. V souladu s právní teorií adekvátní příčinné souvislosti byl soud I. stupně přesvědčen, že škoda vyplývající z dohod o narovnání je škodou nepředvídatelnou, neboť žalovaná nemohla její existenci při běžném chodu věcí předpokládat, a jako taková není v příčinné souvislosti s tvrzeným porušením povinnosti žalované, resp. jí podřízených orgánů. Jelikož existence příčinné souvislosti mezi škodou a porušením povinnosti je esenciální podmínkou vzniku odpovědnosti dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem veřejné moci, v situaci, kdy tato není prokázána, není možné náhradu škody přiznat.

5. S ohledem na uvedené závěry proto soud I. stupně žalobu zamítl, aniž by blíže zkoumal tvrzená porušení správních předpisů, tedy zejména, zda bylo porušením právní povinnosti, že stavební úřad zahájil územní řízení a nevydal územní souhlas, zda v rámci tohoto územního řízení došlo k neodůvodněným průtahům či zda k průtahům došlo při vydání stanovisek odboru územního plánování a odboru životního prostředí. Důkazy navržené k prokázání těchto skutečností pak v částečném rozsahu z důvodu nadbytečnosti zamítl (např. nahrávka – zvukový záznam z jednání s odpovědným pracovníkem stavebního úřadu [titul]. [příjmení]).

6. Pro úplnost věci pak soud I. stupně doplnil, že i v případě, kdyby dospěl k závěru, že škoda vzniklá z titulu dohod o narovnání je v příčinné souvislosti s prokázanými průtahy ve správním řízení, žalobkyně by stejně ve věci nemohla být zplna úspěšná. Je tomu tak proto, že v dohodách o narovnání se žalobkyně zavázala, pod hrozbou smluvní pokuty, nejen zajistit vydání územního rozhodnutí, ale též ve stejné lhůtě 12 měsíců od podpisu dohody odstranit navýšení původního protihlukového valu, přičemž tato povinnost byla splněna až po výstavbě nového protihlukového opatření městem Říčany (nikoli však toho, ke kterému se zavázala žalobkyně) cca v polovině měsíce února 2019, tedy cca 3,5 měsíce po lhůtě stanovené v dohodách o narovnání.

7. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření ze dne [datum], příprava účasti na jednání, které se konalo dne [datum], účast na jednání dne [datum]).

8. Rozsudek soudu I. stupně napadla žalobkyně včasným odvoláním a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. c/, e/, g/ o. s. ř. namítala, že si lze představit užití adekvátní teorie na vztahy vznikající v rámci práva závazkového, nikoliv však na vztahy vznikající z titulu výkonu státní správy, když stát, resp. správní orgán, stavební úřad jsou v pozici nadřazenosti, resp. silnějšího, tj. toho, kdo rozhoduje o konkrétních právech a povinnostech určitého subjektu. Jejich odpovědnost a zejména obezřetnost by měla být při výkonu státní správy chápána v nejširším rozsahu. V této souvislosti odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 312/05 ze dne [datum]. Stát a podřízené orgány jsou obeznámeni s tím, že v případě vzniku škody z důvodu nevydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, za tuto škodu odpovídají.

9. Z provedeného dokazování je nepochybné, že stavební úřad porušil svou povinnost vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, a to o 10 měsíců. Dále je nepochybné, že žalobkyni v důsledku porušení této povinnosti vznikla škoda. Jednání žalované je tedy v příčinné souvislosti se vznikem škody, neboť kdyby stavební úřad vydal rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, nedošlo by na straně žalobkyně k prodlení s plněním jejích povinností a k následnému vzniku škody v podobě zmenšení jejího majetku, a to v důsledku povinnosti hradit smluvní pokutu vlastníkům jednotlivých jednotek. Pokud by žalovaná vydala rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, žalobkyně by dostála všem svým závazkům, plynoucím z jednotlivých dohod o narovnání, tj. při běžném chodu věcí by ke vzniku škody nedošlo. Žalovaná rovněž odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že nebýt postupu stavebního úřadu, ke škodě by nedošlo, neboť žalobkyni by nevznikla povinnost k úhradě smluvních pokut z důvodu porušení svých povinností (do určitého termínu zajistit příslušné rozhodnutí stavebního úřadu ke stavbě protihlukové stěny, odstranit původní zemní val a provést terénní úpravy na pozemcích za domy). Soud I. stupně se v této souvislosti nezabýval tím, zda z hlediska příčinné souvislosti, zda nečinnost stavebního úřadu byla podstatnou a rozhodující příčinou toho, že žalobkyně nebyla schopna splnit své povinnosti řádně a včas.

10. Podle žalobkyně předvídatelnost škody lze uplatnit pouze v obchodních vztazích, případně v právu závazkovém, kdy původ vzniku škody je spatřován v porušení smluvní povinnosti, tj. je dáno na vůli účastníka smluvního vztahu, zda si případné nahodilé okolnosti smluvně vyloučí či nikoliv. Naproti tomu odpovědnost státu za nesprávný úřední postup není smluvně omezitelná, proto by si státní a jiné správní instituce měly počínat tak, aby nedocházelo k průtahům a dodržovaly lhůty k provedení úkonů, tím de facto odstranily riziko vzniku škod. Pokud soud I. stupně dospěl k závěru, že nebylo možné škodu předvídat, pak tyto závěry jsou v rozporu s dobrými mravy a s právem na spravedlivý proces. Navíc občanský zákoník v § [číslo] odst. 2 se předvídatelností škody nezabývá. Odpovědnému pracovníkovi SÚ v [obec] skutečnost týkající se uzavření smluv a dohod oznámil jednatel žalobkyně při osobním jednání při opakovaném požadavku na vydání územního souhlasu v co nejkratší době. Soud I. stupně neumožnil přehrát žalobci záznam ze vzájemné schůzky, ze kterého vyplývá nezájem pracovníka SÚ věc řešit.

11. Podle žalobkyně bylo povinností stavebního úřadu předvídat, že vydáním rozhodnutí po zákonné lhůtě hrozí vznik škody. Nebylo by spravedlivé požadovat po každém žadateli o stavební povolení, aby sděloval správnímu orgánu obsah smluv (dohod) a hrozící sankce pro případ nesplnění povinnostmi třetími osobami.

12. Žalobkyně odmítla závěry soudu I. stupně ohledně její nedostatečné obezřetnosti při plnění svých povinností (odst. 13 rozsudku). Uvedla, že vypracování projektové dokumentace zabralo několik měsíců práce (např. osobní schůzky a konzultace na MěÚ [obec] s radním [titul]. [příjmení] a s [titul] [příjmení] a s potencionálními stavebními firmami na výstavbu protihlukové stěny a v důsledku toho postupně i několik variant projektů, což vedlo k časovým průtahům). V této souvislosti žalobkyně poukázala na skutečnost, že jí soud I. stupně neumožnil prokázat uvedené skutečnosti výslechem navrhovaných svědků. Žalobkyně rovněž nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně, že byla v prodlení s odstraněním protihlukového valu. K odstranění valu došlo s ohledem na nevhodné klimatické podmínky již [datum]. Navíc žalobkyně k odstranění protihlukového valu potřebovala opětovný souhlas SÚ, o který žádala písemně dne [datum], obdržela jej až [datum].

13. Žalobkyně v následném vyjádření a v upřesnění vyjádření popsala chronologicky průběh správního řízení. Namítala, že soud I. stupně jí neumožnil výslech svědků [titul]. [příjmení] a [titul]. [příjmení] k prokázání její obezřetnosti a [titul]. [příjmení], odpovědného pracovníka stavebního úřadu k prokázání jeho liknavosti a určité nečinnosti v postupu stavebního úřadu.

14. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

15. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Zdůraznila, že bylo na uvážení smluvních stran, zda se zaváží k zajištění skutečnosti, kterou nemohou splnit ony samy a je odvislá od konání třetí strany. V této souvislosti poukázala i na skutečnost, že tak jako jsou ve smlouvách běžné smluvní pokuty, jsou v nich rovněž běžně upravena ustanovení vyviňující smluvní strany z prodlení v případě, že průtahy jsou na straně třetí osoby, jež má například vydat nějaké rozhodnutí. K odvolacím námitkám dále uvedla, že odpovědnostní právní vztah je vztahem soukromoprávním, a v případě žalobkyní namítaného nároku jde rovněž o nárok soukromoprávní povahy.

16. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu žalobkyní podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

17. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z nichž vyvodil správné skutkové závěry, které tak mohou být podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu a na které lze pro stručnost odkázat. Aplikoval relevantní judikaturu v odůvodnění rozsudku citovanou. Rovněž právní hodnocení, které soud I. stupně ze zjištěného skutkového stavu vyvodil, je v zásadě správné. Odvolací soud nemá důvod se od uvedených závěrů soudu I. stupně odchýlit.

18. Nárok uplatněný žalobkyní je nutno posoudit dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění zák. č. 120/2001 Sb., zák. č. 24/2002 Sb., zák. č. 539/2004 Sb. a zák. č. 160/2006 Sb. (dále jen„ zákon“), konkrétně pak dle § 13 zákona.

19. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

20. Dle výše uvedeného ustanovení stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Jedná se o odpovědnost objektivní, které se nelze zprostit a která je dána za současného splnění tří podmínek:

nesprávný úřední postup

vznik škody

příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody.

Za situace, kdy není splněna byť i jen jedna z výše uvedených podmínek, žaloba na náhradu škody nemůže být úspěšná.

21. V posuzované věci se žalobkyně domáhá náhrady škody za nesprávný úřední postup stavebního úřadu s tvrzením, že ke vzniku škody došlo v souvislosti s překročením lhůt ve správním řízení, v důsledku čehož byla povinna zaplatit svým smluvním partnerům smluvní pokuty, jejichž souhrn pak představuje žalovanou částku. Žalobkyně v posuzované věci však přehlíží, že částka [částka], kterou v souhrnu svým smluvním partnerům zaplatila, není škodou, ale smluvním plněním, ke kterému se dobrovolně zavázala pro případ svého pochybení, tj. pro případ nesplnění konkrétního smluvního závazku tak, jak se zavázala v konkrétních smlouvách uzavřených s klienty. Žalovaná nebyla účastníkem těchto dohod a ani nebyla včas (tj. k datu podání příslušných žádostí ve správním řízení) žalobkyní seznámena s jejich existencí. Nemohla proto reagovat na jejich obsah a zohlednit jej při vyřizování žádostí podaných žalobkyní. Odvolací soud, a to na rozdíl od žalobkyně, považuje za zcela legitimní požadovat po žalobkyni, vystupující v postavení žadatele o stavební povolení, splnění povinnosti sdělit včas správnímu orgánu obsah příslušné dohody, pokud má v úmyslu pro případ porušení své povinnosti, uplatnit po správním subjektu náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. v případě prodlení nebo překročení stanovených lhůt. Ujednání o smluvní pokutě (mezi smluvními subjekty) považuje odvolací soud v rozporu s obecnou prevenční povinností žalobkyně a závazky z něj vyplývající nelze přenášet na stát. Odvolací soud proto považuje za zcela správné závěry soudu I. stupně, že škoda spočívající v zaplacených smluvních pokutách sjednaných v dohodách o narovnáních uzavřených s klienty žalobkyně je v posuzované věci škodou nepředvídatelnou, neboť žalovaná nemohla o její existenci při běžném chodu věcí vědět, předpokládat ji a jako taková není v příčinné souvislosti s tvrzeným porušením povinností žalované, resp. příslušných správních orgánů.

22. Odvolací soud z výše uvedených důvodů proto rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení (výrok I. rozsudku).

23. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšné žalované přiznal právo na náhradu hotových výdajů za vyjádření k odvolání, přípravu účasti na jednání, které se konalo dne [datum], a za účast na jednání dne [datum] ve výši [částka] podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výrok II. rozsudku).