o zaplacení částky 14 068 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. května 2024, č. j. 16 C 277/2023-53,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni 14 068 Kč s 15 % ročním úrokem z prodlení z této částky od 22. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 520 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok II).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení celkově částky 14 068 Kč s příslušenstvím, odůvodněné tím, že žalovaná si sjednala zajištění letecké dopravy z [místo] do [místo], přičemž předmětný let byl zpožděn, pročež žalované vznikl nárok na náhradu škody za ztrátu času, žalovaná dne 13. 2. 2023 uzavřela smlouvu o postoupení pohledávky se žalobkyní, která vstoupila do práv žalované a její nárok vymáhala soudní cestou vůči leteckému dopravci. Žalovaná však uplatnila stejný nárok i prostřednictvím společnosti [právnická osoba] (dále jen „[společnost]“) a nárok byl dne 24. 11. 2022 leteckým dopravcem vyplacen. Žalovaná tedy porušila smluvní ujednání, že ke dni postoupení pohledávky žádné plnění od leteckého dopravce neobdržela. Žalobkyni vznikla škoda, sestávající z nákladů řízení leteckého dopravce ve výši 6 534 Kč, které musela zaplatit po zastavení řízení na základě usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 1 000 Kč, z částky 6 534 Kč, které žalobkyně uhradila svému právnímu zástupci. Žalovaná celkovou dlužnou částku 14 068 Kč nezaplatila ani k předžalobní výzvě žalobkyně.

3. Žalovaná s žalobním požadavkem vyslovila nesouhlas, když namítla, že neporušila své povinnosti a nezpůsobila svým jednáním žalobkyni škodu. Žalovaná ke dni podpisu smlouvy se žalobkyní neobdržela od leteckého dopravce plnění a její prohlášení tak bylo pravdivé. Skutečnost, že [společnost] inkasovala finanční náhradu za zrušený let se dozvěděla až od žalobkyně dne 14. 7. 2023. S [společnost] neuzavřela žádnou smlouvu, pouze vyplnila úvodní formulář na internetové stránce této společnosti. Žalovaná se na Společnost obrátila emailem dne 21. 9. 2022 se žádostí o ukončení jakýchkoli služeb a Společnost jí dne 5. 10. 2022 potvrdila ukončení spolupráce. Společnost žalovanou informovala emailem ještě dne 5. 8. 2023, že veškeré aktivity v daném případě zastavila a žádné kroky vůči letecké společnosti nečinila, teprve k opakované žádosti žalované jí Společnost dne 16. 8. 2023 informovala, že kompenzaci obdržela s vysvětlením, že došlo k záměně případů, resp. k chybě v e-mailové adrese. Žalovaná tedy ukončila spolupráci s [společnost] několik měsíců před uzavřením smlouvy se žalobkyní, před podáním žaloby i před platbou kompenzace, k níž došlo bez vědomí žalované a v rozporu s potvrzeným ukončením spolupráce. Žalovaná konečně uvedla, že se domáhá všech zákonných ustanovení na ochranu spotřebitele a namítla, že nebyla řádně seznámena s textem všeobecných podmínek. Žalovaná uzavřela, že jednala poctivě a v dobré víře, sama se stala poškozenou.

4. Žalobkyně v replice upozornila, že žalovaná souhlasila se zněním obchodních podmínek při vyplňování prvního formuláře na stránkách žalobkyně dne 20. 9. 2022, bez jejich odsouhlasení (označení) nelze formulář odeslat. Již z e-mailu ze dne 21. 9. 2022 adresovaného [společnost] je zřejmé, že žalovaná porušila tyto podmínky, neboť žalobkyni o uplatnění nároku pomocí Společnosti nijak neinformovala. Tuto skutečnost se žalobkyně dozvěděla až v soudním řízení s leteckou společností. Takové jednání je v rozporu s dobrými mravy, neuplatní se tak ochrana spotřebitele. Z tohoto e-mailu navíc není ani zřejmé, zda se skutečně týkal posuzovaného případu. Z odpovědi AirHelp pak vyplývá, že zastupovaní žalované bylo ukončeno 5. 10. 2022, nárok však byl uplatněn téhož dne. Je tak otázkou, zda se komunikace týkala posuzovaného nebo jiného případu, když Společnost v emailu z 21. 9. 2022 požadovala nezbytné dokumenty k uplatnění nároku a lze se domnívat, že je obdržela, neboť dne 5. 10. 2022 byla žádost o kompenzaci uplatněna a bylo jí vyhověno. Z emailové zprávy ze dne 16. 8. 2023 pak vyplývá, že se jedná o nárok číslo [číslo] uplatněný pod e-mailem [e-mail], zatímco žalovaná v korespondenci uváděla číslo [číslo] a komunikovala pod jiným e-mailem.

5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování (přičemž uvedl v bodě 16 odůvodnění jaké důkazy neprováděl a z jakých důvodů) skutkově uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou byla na základě žádosti ze dne 20. 9. 2022 uzavřena příkazní smlouva za účelem vymožení kompenzace ve výši 400 EUR za zpoždění letu č. [číslo] s odletem dne 12. 9. 2022 aerolinkou [právnická osoba] za sjednanou odměnu a žalobkyni byly předány potřebné doklady a byla jí udělena plná moc k vymáhání této pohledávky soudní cestou. Žalovaná však požádala o vymáhání stejného nároku na kompenzaci i [společnost] která již dne 21. 9. 2022 žádala o doplnění potřebné dokumentace k vymáhání pohledávky v případu číslo [číslo], žalovaná požádala o zrušení případu a [společnost] ukončení případu dne 5. 10. 2022 potvrdila. Současně však [společnost] dne 5. 10. 2022 uplatnila nárok na kompenzaci pod číslem [číslo] u přepravce [právnická osoba], ten kompenzaci ve výši 400 EUR dne 24. 11. 2022 vyplatil. Společnost tuto skutečnost vysvětluje dvěma různými případy, které evidovala (údajně z důvodu komunikace žalované s uvedením jiného křestního jména, popř. jiné e-mailové adresy). Žalobkyně v souvislosti se soudním vymáháním pohledávky uzavřela se žalovanou dne 13. 2. 2023 smlouvu o postoupení pohledávky a změnu uzavřené příkazní smlouvy s tím, že po postoupení pohledávky zůstávají zachovány podmínky příkazní smlouvy i udělená plná moc, přičemž úmyslem bylo založit nepřímé zastoupení. V soudním řízení vedeném k vymožení pohledávky však bylo zjištěno, že nárok na kompenzaci za zpoždění předmětného letu byl již vyplacen [společnost] dne 24. 11. 2022. Řízení proto muselo být z důvodů na straně žalobkyně zastaveno a letecké společnosti byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tak vznikl nárok na náhradu škody (správně vznikla škoda – poznámka odvolacího soudu), sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, nákladů právního zastoupení letecké společnosti 6 534 Kč a nákladů vynaložených na právní zastoupení žalobkyně ve výši 6 534 Kč. Žalovaná dlužnou částku v celkové výši 14 068 Kč ani k předžalobní výzvě nezaplatila.

6. Po právní stránce soud prvního stupně hodnotil věc podle § 2 430 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdy tak mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena příkazní smlouva za účelem vymožení nároku na kompenzaci ve výši 400 EUR za zpoždění letu, žalovaná však současně bez vědomí žalobkyně obdobným způsobem pověřila vymáháním totožné pohledávky [společnost], která požadovanou částku u leteckého přepravce uplatnila a které byla dne 24. 11. 2022 vyplacena. Žalobkyně tak uplatnila u soudu již neexistující pohledávku, což se však dozvěděla až v příslušném soudním řízení, pročež musela vzít žalobu zpět a v této souvislosti jí vznikla škoda ve výši 1 000 Kč za vynaložený soudní poplatek, ve výši 6 534 Kč na nákladech právního zastoupení letecké společnosti a ve výši 6 534 Kč na nákladech vynaložených na své právní zastoupení. Dále po právní stránce soud prvního stupně hodnotil věc podle § 1746 odst. 2 o. z., kdy tak mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 13. 2. 2023 uzavřena smlouva o postoupení pohledávky a změněna uzavřená příkazní smlouva. Podle § 1881 o. z. však lze postoupit pohledávku, kterou lze zcizit, postoupit tedy nelze pohledávku, která již zanikla. Pohledávka žalované na kompenzaci zpožděného letu přitom zanikla výplatou částky 400 EUR Společnosti dne 24. 11. 2022, nemohla proto být platně postoupena. V platnosti však zůstala uzavřená příkazní smlouva ve znění změny z 13. 2. 2023. Jelikož v souvislosti s plněním příkazu vznikla žalobkyni škoda způsobená žalovanou, žalovaná odpovídá za tuto škodu podle § 2437 o. z. Žalovaná nejednala s dostatečnou pečlivostí ani při podávání žádostí o vymáhání kompenzace, když stejný požadavek zadávala dvěma společnostem, přičemž tak dle svého vyjádření činila přes prostředníka, ani při další komunikaci s těmito společnostmi. I kdyby škodu nezpůsobila přímo žalovaná, ale došlo k pochybení na straně [společnost], tato skutečnost by nemohla jít žalobkyni k tíži, neboť škoda jí vznikla v přímé příčinné souvislosti s plněním příkazu žalované a žalovaná by pak odpovídala za újmu podle § 2894 a násl. o. z. Žalobkyně sice deklarovala, že řízení (o vymožení náhrady proti letecké společnosti – poznámka odvolacího soudu) je vedeno na náklady žalobkyně i v případě neúspěchu, to však platí za podmínky splnění povinností žalované, navíc by nárok žalobkyně vůči leteckému dopravci byl oprávněný a žalobkyně by byla ve sporu úspěšná, pokud by pohledávka již dříve nezanikla vyplacením Společnosti, přičemž k této skutečnosti došlo v důsledku jednání žalované.

7. Soud prvního stupně tak uložil žalované zaplatit dlužnou částku 14 068 Kč s žalobkyní požadovaným příslušenstvím spočívajícím v požadovaných úrocích z prodlení, když jeho oprávněnost shledal s odkazem na § 1970 o. z. a na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích – poznámka odvolacího soudu).

8. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a přiznal v řízení zcela úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 14 520 Kč, jímž odpovídají náklady zastoupení advokátem /odměna po 1 700 Kč za každý z šesti úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, replika, podání k soudní výzvě, účast u soudního jednání), šest paušálních náhrad po 300 Kč, 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 2 520 Kč/.

9. Lhůtu k plnění soud prvního stupně zjevně stanovil podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

10. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. V něm vytkla soudu prvního stupně, že opomenul skutečnost, že veškerá komunikace se odehrávala elektronickými prostředky na dálku, a to mezi žalovanou jako spotřebitelem a žalobkyní jako podnikatelem v rámci jejího předmětu podnikání. Veškeré dokumenty připravovala výhradně žalobkyně a pro běžného spotřebitele nejsou použité právní konstrukce obvyklé ani srozumitelné. Žalované se nedostalo náležité ochrany jakožto slabší strany, pročež je napadený rozsudek nejen věcně nesprávný, ale i nepřiměřeně přísný. Žalovaná dále poukázala na skutečnost, ke které soud prvního stupně nepřihlédl, že o vymožení pohledávky Společností nevěděla do doby, než jí o této skutečnosti informovala sama žalobkyně. Žalovaná do té doby jednala v dobré víře na základě písemného ujištění [společnost], že ve vymáhání nečinila žádné úkony a že pohledávku žalované nevymáhala, nevymáhá a nevymohla. K tomu žalovaná podotkla, že v řízení nebylo prokázáno, zda (zjevně že – poznámka odvolacího soudu) došlo k postoupení pohledávky žalované na Společnost, a to za situace, když žalovaná jednak nedokončila kontraktační proces (předání vyžádaných informací Společnosti) a ve lhůtě 15 dnů spolupráci uzavřenou elektronickými prostředky na dálku (pokud tato spolupráce byla vůbec platně uzavřena) ukončila a Společnost ukončení spolupráce potvrdila. Nadto nebylo zjištěno, jakou právní formu tato spolupráce měla mít. Soud prvního stupně dále nezkoumal platnost, resp. neplatnost příkazní smlouvy a odpovědnost žalované dovodil nikoli z porušení smlouvy, jak argumentovala žalobkyně, ale ze zákona (§ 2437 o. z.), aniž by se odpovídajícím způsobem zaobíral případným zaviněním žalované. Dále vyčetla soudu prvního stupně, že neprovedl jí navržené důkazy a že písemné odůvodnění se odlišuje od odůvodnění poskytnutého při vyhlášení rozsudku, které bylo založeno na nesprávném skutkovém závěru, že žalovaná věděla, že Společnost vymohla pohledávku, přesto přistoupila k vymáhání žalobkyní. V takovém případě by rozsudek snad byl pochopitelný, ale to není tento případ, proto se žalovaná na místě ohradila, a tak se písemné odůvodnění rozsudku podstatně liší od ústního vyhlášení. Žalovaná vyslovila přesvědčení o tom, že jednala správně, po právu a v dobré víře a že pokud někdo v tomto případě pochybil, pak to byla [společnost], která vymáhala pohledávku, ačkoliv k tomu nebyla zmocněna, a sama žalobkyně, která podala žalobu na leteckou společnost, přestože ji letecká společnost musela na předžalobní výzvu nepochybně informovat o tom, že kompenzační částku již vyplatila (nikoli žalované), a přesto žalobkyně (na vlastní riziko) podala žalobu na leteckou společnost. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne.

11. Žalobkyně k odvolání žalované předně namítla, že byť veškerá komunikace s žalovanou probíhala elektronicky, byla to právě žalovaná, která žalobkyni oslovila a pověřila k uplatňování nároku na kompenzaci vůči leteckému dopravci [právnická osoba], a to i přesto, že předtím k uplatňování stejného nároku pověřila i [společnost]. Již samotná tato skutečnost je pak dostačující k tomu, aby byl dovozen nepoctivý záměr žalované, který posléze vedl ke způsobení škody žalobkyni. Dále uvedla, že nelze ani souhlasit s názorem žalované, že jednala po právu, správně a v dobré víře, neboť průměrně smýšlející člověk si musí být vědom, že v případě pověření dvou společností k vymáhání stejného nároku může dojít ke kolizi, což se ostatně i stalo. Zároveň se žalobkyně vymezila proti tvrzení žalované o tom, že letecká společnost musela žalobkyni informovat o vyplacení kompenzace Společnosti již v reakci na předžalobní výzvu, neboť takové tvrzení je pouhou spekulací, které je vyvráceno provedeným dokazováním, když je zřejmé, že o této skutečnosti se žalobkyně dozvěděla až po podání žaloby z vyjádření právního zástupce leteckého dopravce ze dne 12. 7. 2023. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud odvolání žalované zamítl (správně, aby rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrdil – poznámka odvolacího soudu).

12. Při jednání odvolacího soudu žalovaná nad rámec svého písemného odvolání uvedla, že chybné zjištění skutkového stavu soudem prvního stupně již nenamítá, resp. že již nevyčítá soudu prvního stupně, že neprovedl všechny navrhované důkazy, když výslech jí navrhovaného svědka by nebyl zásadní.

13. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně nad rámec svého písemného vyjádření k odvolání uvedla, že jednání žalované, která pověřila dvě společnosti (vymáháním téhož nároku – poznámka odvolacího soudu) je v rozporu se zásadou poctivosti, pročež otázka ochrany spotřebitele nemůže hrát roli.

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212, § 212a, 214 odst. 1 o. s. ř.), a neshledal odvolání žalované důvodným.

15. Odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění, a věc správně právně posoudil po citaci ustanovení občanského zákoníku upravujících zejména příkazní smlouvu, vznik škody v souvislosti s plněním příkazu a povinnost dlužníka hradit úrok z prodlení.

16. Odvolací soud vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně se tak s ním shoduje v jeho závěrech podrobně rozebraných v bodě 20 a 21 odůvodnění napadeného roszudku a shrnutých pod bodem 6 odůvodnění tohoto rozsudku odvolacího soudu, přičemž neodpovídá skutečnosti, že by se soud prvního stupně nazabýval zaviněním žalované, když to bylo dovozeno a odpovídalo zjevné nedbalosti žalované v komunikaci s oběma společnostmi stran téhož požadavku, zejména s [společnost], která evidentně požadavek žalované na kompenzaci, která se označila dvěma různými křestními jmény, resp. jinými e-mailovými adresami, podřadila pod dva jí evidované případy, když případ č. [číslo] (vztažený k [e-mail]) k žádosti žalované uzavřela a leteckou společnost za účelem vymáhání nároku žalované nekontaktovala, nicméně v případu č. [číslo] (vztažený k [e-mail]) zjevně nárok na kompenzaci u leteckého dopravce uplatnila (musela tak od žalované obdržet nezbytné podklady k uplatnění nároku, jakkoliv to žalovaná popírá a dovozuje z toho, že nedošlo k ukončení kontraktačního procesu mezi ní a [společnost]) a tato byla vyplacena. Současně však týmž požadavkem byla pověřena i žalobkyně, která nárok v soudním řízení proti leteckému dopravci uplatnila, jakkoliv již byl uplatněn [společnost].

17. Za takové situace odvolací soud odvolací námitky žalované stran komunikace na dálku, stran nesrozumitelnosti blíže neoznačených právních konstrukcí (nadto dosud nebylo žalovanou tvrzeno, bylo jen obecně poukazováno na ochranu žalované jakožto spotřebite a bylo poukazováno na to, že nebyla řádně seznámena s textem všeobecných podmínek žalobkyně), stran neprokázání, že došlo k postoupení pohledávky žalované na [společnost], když nedošlo k dokončení kontraktačního procesu (k tomu nadto srovnej výše uvedený závěr, že Společnost nezbytné podklady musela obdržet, přičemž [společnost] měl zjevně jednat na základě příkazu žalované, ne jako postupník pohledávky), stran dovození odpovědnosti žalované nikoli z porušení smlouvy s žalobkyní, ale dovození její odpovědnosti z § 2437 o. z. a konečně stran odlišnosti písemného zdůvodnění rozsudku a jeho vyhlášeného odůvodnění, hodnotí se závěry soudem prvního stupně učiněnými jako mimoběžné.

18. Jako případně důvodnou odvolací soud shledává výtku žalované, že pokud někdo pochybil, tak to byla [společnost], která měla vymáhat pohledávku, ačkoliv k tomu neměla být zmocněna, je však mimo předmět tohoto řízení (škoda způsobená žalobkyni, která byla žalovanou pověřena k uplatnění kompenzace, pročež tuto uplatnila, jakkoliv již byla vyplacena) tuto námitku (zda odpovědnost za to, že Společnost případ žalobkyně zaevidovala jako případy dva, jde primárně za žalovanou, která při komunikaci se Společností pochybila, jak již odvolací soud uvedl, či právě za Společností, která komenzaci uplatnila, jakkoliv zároveň žalované oznámila, že její případ z důvodu žádosti žalované uplatňovat u leteckého dopravce nebude) posuzovat, je jen na uvážení žalované, zda vůbec a jaké kroky ve vztahu k [společnost] učiní.

19. Zcela jako relevantní by se odvolacímu soudu jevilo tvrzení žalované, že to byla sama žalobkyně, která pochybila, když podala žalobu na leteckou společnost (dopravce), přestože ji tato musela na předžalobní výzvu nepochybně informovat o tom, že kompenzační částku již vyplatila, a přesto žalobkyně podala žalobu na leteckou společnost. Jakkoliv je tato námitka formulována nikoliv tak, že žalovaná byla v odpovědi na předžalobní výzvu informována o vyplacení kompenzace, ale jen tak, že musela být nepochyně o uvedeném informována, tedy není formulována kategoricky, odvolací soud jako stěžejní shledává, že toto tvrzení nezaznělo v řízení před soudem prvního stupně přes poučení poskytnuté dle § 119a o. s. ř. a nejedná se o žádný z případů vyjmenovaných v § 205a o. s. ř. Pokud by toto obranné tvrzení zaznělo a bylo prokázáno, je zřejmé, že podstatná část vzniklé škody (soudní poplatek, náklady protistrany, část nákladů žalobkyně) by nemohla být ve vztahu příčiny a následku s jednáním žalované, když tento vztah by byl přetržen příčinou novou, a to rozhodnutím žalobkyně uplatnit nárok na kompenzaci při vědomosti toho, že již došlo k jejímu vyplacení.

20. Odvolací soud rovněž sdílí úvahu soudu prvního stupně stran počátku prodlení žalované, když ta se do prodlení dostala po uplynutí lhůty k plnění stanovenou žalobkyní, přičemž výše úroku z prodlení vyplývá ze soudem prvního stupně odkazovaného prováděcího právního předpisu.

21. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

22. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl důvodně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na úspěch žalobkyně, nerozhodl však správně o jejich výši, když v případě podání žalobkyně k výzvě soudu prvního stupně se nejednalo o účelně vynaložený úkon, když šlo jen o označení důkazů k prokázání tvrzení, tyto však měla žalobkyně označit sama v předcházejícím podání. Zároveň však soud prvního stupně při výpočtu náhrady nákladů řízení opomněl žalobkyní uhrazený soudní poplatek. Výše náhrady tak činí částku 13 100 Kč /soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna advokáta žalobkyně ve výši 1 700 Kč za každý z pěti úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, replika, účast při jednání soudu prvního stupně), pět paušálních náhrad po 300 Kč, 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 2 100 Kč/. Odvolací soud tak nákladový výrok za užití § 220 o. s. ř. změnil stran výše přisouzené náhrady, jinak jej jako správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V odvolacím řízení úspěšné žalobkyni přísluší náklady ve výši 4 840 Kč sestávající z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem, tyto se skládají z odměny za právní zastoupení žalobkyně ve výši 3 400 Kč za 2 úkony právní služby dle § 7 bod č. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „vyhláška č. 177/1996 Sb.“) a § 11 odst. 1 písm. k), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (písemné vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu), dvou režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., částky 840 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad, jíž je advokát žalobkyně plátcem. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když ke stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod. O platebním místě bylo rozhodnuto podle § 211 o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř.