o zaplacení 22 486 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. února 2025, č. j. 17 C 156/2024-92,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 22 486 Kč s příslušenstvím (s úrokem z prodlení v zákonné výši ze žalobkyní specifikovaných částek – poznámka odvolacího soudu; výrok I.) a o náhradě nákladů řízení účastníků rozhodl tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 14 305,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 22 486 Kč s příslušenstvím z titulu: 1) smlouvy o dodávce vody a odvádění a čištění odpadních vod ze dne 16. 6. 2014, na jejímž základě dodávala žalovanému vodu a odváděla odpadní vody z nemovitosti žalovaného v odběrném místě [adresa], [adresa], přičemž za tyto služby poskytované od 1. 6. 2021 do 30. 11. 2021 vyúčtovala žalovanému vodné a stočné fakturou splatnou 29. 9. 2021 znějící na 5 854 Kč a fakturou splatnou 29. 12. 2021 znějící na 5 854 Kč; 2) smlouvy o dodávce vody a odvádění a čištění odpadních vod ze dne 13. 7. 2015, na jejímž základě dodávala žalovanému vodu a odváděla odpadní vody z nemovitosti žalovaného v odběrném místě [adresa], [adresa], přičemž za tyto služby poskytované od 1. 6. 2021 do 30. 11. 2021 vyúčtovala žalovanému vodné a stočné fakturou splatnou 29. 9. 2021 znějící na 1 756 Kč a fakturou splatnou 29. 12. 2021 znějící na 1 756 Kč; 3) smlouvy o dodávce vody a odvádění a čištění odpadních vod ze dne 19. 7. 2019, na jejímž základě dodávala žalovanému vodu a odváděla odpadní vody z nemovitosti žalovaného v odběrném místě [adresa], přičemž za tyto služby poskytované od 1. 6. 2021 do 25. 3. 2022 vyúčtovala žalovanému vodné a stočné fakturou splatnou 29. 9. 2021 znějící na 1 951 Kč, fakturou splatnou 29. 12. 2021 znějící na 1 463 Kč a fakturou splatnou 28. 4. 2022 znějící na 3 852 Kč. Odečty vody byly provedeny technickým výpočtem, neboť žalovaný neumožnil provedení odečtu stavu na vodoměru. Žalobkyně popírala, že by byla zhoršena kvalita dodávané vody, neboť rozbory vody nic takového neodhalily. Na uvedené faktury neuhradil žalovaný navzdory předžalobní upomínce ničeho, naopak požadoval slevu 30 % z vyúčtované částky s tím, že kvalita vody byla údajně zhoršená (blíže bod 1 odůvodnění).

3. Žalovaný s žalobním požadavkem vyslovil nesouhlas, neboť žalobkyně opírá své nároky na úhradu za vodné a stočné o technické výpočty, namísto údajů zjištěných ze skutečných stavů měřidel, přičemž popřel, že by žalobkyni neumožnil provést odečet vody. Nadto voda dodávaná žalobkyní neměla dostatečnou kvalitu, čímž žalobkyně porušila smlouvu, neboť nedodávala vodu náležité jakosti. Žalovaný opakovaně upozorňoval žalobkyni na špatnou kvalitu vody a marně žádal nápravu, situace se změnila k lepšímu až v době, kdy vodu začala dodávat jiná společnost. Jakkoliv žalobkyně předkládala žalovanému výsledky testu kvality vody, tak voda byla odebrána v době, kdy tekla nezakalená voda, pročež je předkládaná analýza nevypovídající. Žalovaný navrhl žalobkyni, že uhradí dlužnou částku se 30 % slevou za to, že žalobkyně nezjednala nápravu, nicméně žalobkyně na tento návrh nepřistoupila. Žalovaný vznesl námitku promlčení k nárokům datovaným před 1. 6. 2021. Žalovaný nepopřel, že něco spotřeboval, nicméně je třeba doložit, jak byl odečet vody proveden (blíže body 2 odůvodnění).

4. Soud prvního stupně po rozsáhlém provedeném dokazování množstvím listin (skutková zjištění z důkazů – body 4 až 22 odůvodnění), poté, kdy rozvedl důvody, pro něž neprovedl další dokazování výslechem žalobkyní navrhovaného svědka, když kvalitou vody se s ohledem na zjištění týkající se absence odečtu vodoměrů žalobkyní nezabýval na straně jedné a na straně druhé odečtové karty k odběrným místům [adresa] a [adresa] byly žalobkyní předloženy po koncentrační lhůtě, nadto provedení těchto důkazů by bylo nadbytečné za situace, kdy způsob stanovení vyúčtování (technickým výpočtem) na těchto odběrných místech je uveden na příslušných fakturách (blíže bod 23 odůvodnění), po citaci ustanovení zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích (dále jen „ZVK“; blíže body 26 až 30 odůvodnění), učinil závěr o skutkovém stavu věci s tím, že žalobkyně poskytovala žalovanému služby spočívající v dodávkách vody a odvádění odpadní vody z nemovitostí na adresách [adresa], [adresa] a [adresa], které jsou ve vlastnictví žalovaného, žalovaný neuhradil žalobkyni vyúčtování znějící celkem na částku 22 486 Kč, neboť nebyl spokojen s kvalitou dodávané vody a následně nesouhlasil s množstvím odebrané a odvedené vody uvedeném ve vyúčtování, neboť množství bylo stanoveno technickým odečtem, nikoliv odečtem vodoměrů (blíže bod 24 odůvodnění), a dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby.

5. Soud prvního stupně věc právně hodnotil ve světle uvedeného ZVK a smluv uzavřených účastníky. Uvedl, že žalobkyně byla v období od 1. 6. 2021 do 25. 3. 2022 provozovatelem vodovodu a kanalizace ve smyslu § 2 odst. 5 ZVK na odběrných místech na adresách [adresa], [adresa] a [adresa], žalovaný jakožto vlastník předmětných nemovitostí byl na těchto adresách připojený na vodovod a kanalizaci a byl tak odběratelem ve smyslu § 2 odst. 6 ZVK, stíhala ho tak povinnost uhradit vodné a stočné za období od 1. 6. 2021 do 25. 3. 2022, žalovaný nepopíral, že nějaké množství dodávané vody spotřeboval a že nějaké množství bylo odvedeno v rámci odpadních vod, nicméně rozporoval vyúčtování znějící na celkovou částku 22 486 Kč, neboť žalobkyně dodávala nekvalitní a zakalenou vodu a zároveň nesplnila podmínky pro to, aby mohl být proveden technický výpočet spotřebovaného a odvedeného množství vody, neboť v čl. 3 každé ze smluv bylo ujednáno, že měření odebrané vody bude probíhat vodoměrem, což je v souladu s § 16 odst. 1 ZVK, totéž bylo ujednáno i pro měření odváděné vody, a to v čl. 4 každé ze smluv. Dle čl. 3 odst. 1 každé z uzavřených smluv o dodávkách vody a odvádění a čištění odpadních vod je odběratel, tj. žalovaný, povinen umožnit provozovateli, tj. žalobkyni, přístup k vodoměru, kdy tuto povinnost mu ukládá i § 17 odst. 2 ZVK, žalobkyně, byť byla k doložení důkazů ke svým tvrzením vyzvána soudem při jednání dne 14. 1. 2025, neunesla břemeno důkazní k prokázání tvrzení, že se pokoušela fyzicky odečíst stav vodoměrů na odběrných místech žalovaného, či že by požádala žalovaného o umožnění přístupu k nim (blíže bod 31 odůvodnění). V této souvislosti soud prvního stupně uvedl, že důkazní břemeno tíží žalobkyni, bylo tedy na ní, aby prokázala, že učinila vše potřebné k tomu, aby jí bylo umožněno odečíst stavy měřidel za přítomnosti pracovníka žalobkyně, což z provedených důkazů přes poučení soudem prokázáno nebylo. Argumentace žalobkyně, že byly splněny podmínky pro odečet odebraného a odvedeného množství vody pomocí technického výpočtu, tak není podložená. Z daňových dokladů, kterými žalobkyně vyúčtovala spotřebované množství, je až na dvě výjimky (uvedeno dále – poznámka odvolacího soudu) patrné, že odečet spotřebovaného množství vody byl proveden technickým výpočtem. Ani z odečtové karty, kterou žalobkyně po výzvě doložila, není patrné, že by se žalobkyně pokoušela žalovaného na odběrném místě [adresa] zastihnout, aby mohl být proveden odečet, ba naopak, z odečtové karty vyplývá, že nebyl učiněn ani pokus žalovaného telefonicky kontaktovat (blíže bod 32 odůvodnění). Co se týče dvou daňových dokladů týkajících se odběrného místa na adrese [adresa], u kterých žalobkyně trvala na tom, že byl proveden odečet měřidla na daném místě, žalobkyně ani přes výzvu soudu učiněnou při jednání dne 18. 2. 2025, neusnesla v tomto ohledu břemeno důkazní, když žádným způsobem nedoložila, že by odpočet provedl fyzicky její pracovník přítomný na odběrném místě (blíže bod 34 odůvodnění). Žalobkyně tak porušila svou povinnost plynoucí ze smlouvy, když neprováděla odpočty stavu měřidel vodoměrů jako v předchozích obdobích, nýbrž svévolně provedla technický výpočet spočívající v odhadu z průměrné spotřeby za minulé období, a to i přes to, že neprokázala, že by žalovaný odepřel přístup k vodoměrům, případně že by nebyl k zastižení (blíže bod 33 odůvodnění). Jakkoliv žalovaný nepopíral, že k určitému plnění ze strany žalobkyně docházelo, tak se žalobkyni nepodařilo prokázat konkrétní poskytnuté množství plnění, tedy množství dodané vody a množství odvedené odpadní vody z nemovitostí žalovaného, přičemž žalovaný množství odebrané a dodané vody sporoval. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ve vztahu ke splnění podmínek pro možnost provedení technického výpočtu, na jehož základě bylo určeno průměrné množství vodného a stočného a následně za takto provedený výpočet bylo vystaveno vyúčtování poskytnutých služeb. Ač byla žalobkyně vyzvána, nebyla schopna prokázat, že byl učiněn pokus o provedení odečtu nebo že byl žalovaný kontaktován s tím, že došlo k neúspěšnému pokusu o zjištění stavů měřidel či že došlo k zabránění vstupu k vodoměrům, a to i přesto, že žalobkyně měla k dispozici veškeré kontaktní údaje na žalovaného (blíže bod 36 odůvodnění). Soud prvního stupně za situace, kdy žalobkyně neprokázala konkrétní množství plnění, na jehož základě by mohla žalovanému vyúčtovat cenu za sjednané služby a neprokázala, že by se pokoušela s žalovaným spojit za účelem odečtu stavu měřidel předtím, než přistoupila k technickému výpočtu, uzavřel, že rezignovala na svou povinnost vyplývající z účastníky uzavřených smluv a zároveň vyplývající z ZVK provádět fyzické odečty vodoměrů v odběrných místech, pročež nelze shledat vyúčtované částky za opodstatněné (blíže bod 37 odůvodnění).

6. Zjevně pro doplnění se soud prvního stupně zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovaným, přičemž ji neshledal důvodnou, když obecná tříletá promlčecí doba neuplynula, neboť nejstarší daňový doklad byl vystaven dne 15. 9. 2021 se splatností dne 29. 9. 2021 a žaloba byla podána dne 28. 5. 2024 (blíže bod 35 odůvodnění).

7. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal procesně úspěšnému žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 14 305,90 Kč, přičemž lhůtu k plnění stanovil v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., platební místo určil v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. (blíže body 38 až 41 odůvodnění) a zároveň se vypořádal s žalovaným požadovanou výší náhrady nákladů řízení (blíže bod 42 odůvodnění).

8. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že vyúčtování vodného a stočného byla provedena v nesprávné výši, když v případě dodávky vody a odvádění odpadních vod v odběrném místě [adresa], [adresa], bylo množství dodané vody a odvedených odpadních vod vyúčtováno dle stavu odečteném na vodoměru, což žalobkyně doložila fakturami, na nichž byly uvedeny počáteční a koncové stavy vodoměru a údaje navazovaly, a což doložila odečtovou kartou. Vyúčtování vodného a stočného v dalších dvou odběrních místech, tj. [adresa] a [adresa], pak byla provedena v souladu s uzavřenými smlouvami odhadem podle průměrné spotřeby v předchozím období, když v době provádění pravidelných odečtů vodoměrů na konci fakturačních období nebyly příslušné vodoměry odečtové službě přístupné a žalovaný ani nenahlásil do 5 dnů stanových ve smlouvách stavy na vodoměrech provedené samoodečtem, což vyplývá z příslušných vyúčtování. Žalobkyně dále připomněla, že spor mezi účastníky vznikl nikoliv z důvodu popírání množství dodané vody a tak popírání výše a způsobu jejího vyúčtování, ale z důvodu neprokázaných námitek žalovaného týkajících se kvality dodávané vody, přičemž i kdyby je prokázal, pak by připadala v úvahu jen sleva na vodném v řádu procent, nikoliv sleva na stočném. Dále připomněla, že k otázce kvality dodávané vody navrhla provedení důkazu svědeckou výpovědí svědka [jméno FO], vedoucího provozu žalobkyně. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl.

9. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně zdůraznil, že nikdy žalobkyni nebránil přístupu k měřícím zařízením, přičemž je prakticky vyloučeno, aby žalobkyně k nim neměla přístup bez svého zavinění. Dále namítl, že odečtové karty nejsou důkazem toho, že k pokusu o odečet skutečně došlo, když neobsahují žádný objektivní záznam (např. podpis adresáta či doručovací potvrzení) a není vyloučeno, že byly vytvořeny jednostranně, případně zpětně. Poukázal na to, že žalobkyně nijak nereaguje na skutečnost, že vyúčtované hodnoty odpovídají celým číslům, což silně zpochybňuje, že k jakémukoliv reálnému odečtu došlo. Žalovaný uzavřel, že podmínky pro použití technického výpočtu nebyly splněny, přičemž tvrzení žalobkyně, že přístup umožněn nebyl, zůstalo jen neprokázaným tvrzením, pročež soud prvního stupně důvodně dospěl k závěru, že nárok žalobkyně nebyl prokázán. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

10. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně připomněla, že smlouvy uzavřené účastníky možnost stanovit množství dodaného plnění odhadem umožňovaly, postup žalobkyně tak byl správný.

11. Při jednání odvolacího soudu žalovaný uvedl, že nepopírá, že možnost náhradního stanovení vodného a stočného sjednána ve smlouvách byla, ale jednalo se právě jen o možnost náhradní, přičemž žalobkyně neprokázala, že by jí byl znemožněn přístup k měřidlům pro účel provedení odečtů, pročež nebyl nárok žalobkyně na úhradu požadovaného vodného a stočného prokázán.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a, 214 odst. 1 o. s. ř.), a neshledal odvolání žalobkyně důvodným.

13. Odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění, a věc správně právně posoudil se závěrem, že žalobkyně, ač poučena o následcích, neprokázala, že se pokusila fyzicky odečíst stavy vodoměrů na odběrných místech žalovaného, tedy že jí přístup k vodoměrům byl žalovaným znemožněn či že žalovaného bezúspěšně o umožnění přístupu k nim požádala, pročež tak mohla množství dodaného vodného a stočného stanovit náhradním způsobem – odhadem, resp. výpočtem dle spotřeby z minulého období. Je správný i závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala množství dodané vody a oprávněnost účtovaných částek, přičemž jak soud prvního stupně správně vystihl, v tomto směru tížilo důkazní břemeno žalobkyni. Bylo na ní, aby své pozitivní tvrzení o oprávněnosti účtovaných a žalobou požadovaných částek prokázala. Soud prvního stupně tak nepochybil, když na základě provedeného dokazování (soud prvního stupně hodnotil důkazy nejen jednotlivě, ale i v jejich vzájemné souvislosti, tedy přesně dle dikce § 132 o. s. ř.) dospěl k závěru o nedůvodnosti žalobního žádání, a to poté, kdy žalobkyně byla opakovaně instruktivně vyzvána k doplnění svých tvrzení a jejich prokázání či prokázání již doplněných tvrzení, přičemž byla poučena i o následcích nesplnění výzvy. Při jednání konaném dne 14. 1. 2025 byla žalobkyně soudem prvního stupně postupem dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. vyzvána stran nemožnosti provést odečet vodoměrů a stran kontaktování žalovaného ohledně umožnění přístupu k nim. Žalobkyně mimoběžně reagovala návrhem výslechu svědka k prokázání kvality dodávané vody, když touto okolností se soud prvního stupně správně pro nadbytečnost nezabýval. Při jednání konaném dne 18. 2. 2025 byla žalobkyně soudem prvního stupně postupem dle § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzvána poté, co začala tvrdit, že u dvou faktur vztahujících se k odběrnému místu na adrese Ke Švestkovce 98 byl proveden odečet vodoměru, k prokázání této skutečnosti. Odvolací soud tak ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že (i smluvní) podmínky pro stanovení množství dodané vody a korespondujícího množství odváděné odpadní vody náhradním způsobem splněny nebyly. Nelze tak vycházet ze sice smlouvou uvažovaného, ale až náhradního (technického) výpočtu vycházejícího z minulých období na odběrných místech žalovaného. Žalobkyně neprokázala množství dodaného plnění, pročež soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobnímu požadavku nevyhověl, a to právě z důvodu neunesení břemene tvrzení/břemene důkazního. V této souvislosti odvolací soud připomíná, že podle § 101 o. s. ř. a § 120 o. s. ř. je účastník povinen tvrdit pro rozhodnutí významné skutečnosti a k prokázání svých tvrzení označit důkazy. Oprávněnost tvrzení musí být postavena najisto, nestačí připuštění možnosti či úvahy o pravděpodobnosti (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1508/2007). Co se týče žalobkyní v odvolání dovolávaných vyúčtování, resp. údajů na samotných fakturách, odvolací soud uvádí, že tyto nejsou průkazné, když byly vyhotoveny samotnou žalobkyní, faktury pak jsou jen účetními doklady a správnost údajů v nich uvedených samy o sobě neprokazují.

14. Nad rámec právě uvedeného nosného správného závěru soudu prvního stupně vedoucího k hodnocení žalobního požadavku jako nedůvodného se tento zjevně jen pro doplnění zabýval i žalovaným vznesenou námitkou promlčení, nicméně jelikož uvedený důvod (nosný závěr soudu prvního stupně) vedoucí soud prvního stupně k zamítnutí žalobního požadavku, byl shledán odvolacím soudem jako správný, tak odvolací soud neshledal nezbytné se k posouzení této námitky soudem prvního stupně, jakkoliv vyjadřovat.

15. Odvolací soud uzavírá, že žalobou uplatněný nárok není oprávněný.

16. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně správného akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení účastníků, když soud prvního stupně správně přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení zcela úspěšného žalovaného, rozhodl správně i o jejich výši a i o lhůtě k plnění a platebním místě.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V odvolacím řízení úspěšnému žalovanému přísluší náklady ve výši 11 950 Kč, jimž odpovídají náklady zastoupení žalovaného advokátem, tyto se skládají z odměny za právní zastoupení žalovaného ve výši 4 040 Kč za dva úkony právní služby dle § 7 bod č. [hodnota] vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „vyhláška č. 177/1996 Sb.“) a § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (účast na jednání odvolacího soudu, vyjádření k odvolání), dvou režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady promeškaného času ve výši 1 500 Kč za 10 půlhodin podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., požadovaného a doloženého cestovného ve výši 3 436 Kč, částky 2 074 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad, jíž je advokát žalovaného plátcem. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., o platebním místě bylo rozhodnuto podle § 211 o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř.