o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, k odvolání žalobců a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci ad a) [částka] a žalobci ad b) [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Žalobu, podle které by byla žalovaná povinna zaplatit žalobci ad a) [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 7,05 % ročně a žalobci ad b) [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 7. 05% ročně, soud I. stupně zamítl (výrok II). Soud I. stupně dále uložil žalované povinnost zaplatit na nákladech [anonymizováno] žalobci ad a) [částka] a žalobci ad b) [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky (výrok III).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, doručené soudu dne [datum], kterou se žalobce a) domáhal vůči žalované zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem orgánů veřejné moci ([stát. instituce] a [stát. instituce]) při vyřizování jeho žádosti o informaci podle [ustanovení pr. předpisu], o svobodném přístupu k informacím, podané k [stát. instituce], odbor dopravních přestupků, dne [datum], a to nepřiměřenou délkou vyřizování žádosti žalobce a) o požadovanou informaci, týkající se způsobu vyřízení protiprávního jednání Mgr. [jméno] [příjmení], tehdy soudce Obvodního soudu pro Prahu 9, jehož se jmenovaný měl dopustit dne [datum]. Jako zadostiučinění žalobce a) žádal jednak omluvu, jednak též to, aby soud konstatoval, že bylo porušeno jeho [anonymizováno], a konečně také peněžité zadostiučinění ve výši [částka]. Po připuštění změny žaloby soudem při jednání dne [datum] se žalobce a) domáhal požadovaného konstatování toliko eventuálním petitem pro případ, že mu nebude přiznáno peněžité zadostiučinění. Rozsudek soudu I. stupně ve věci žalobce a) ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl následně zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

3. Soud I. stupně dále takto rozhodl i o žalobě, doručené dne [datum], kterou se žalobce b) domáhal vůči žalované zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem orgánů veřejné moci ([stát. instituce] a [stát. instituce]) při vyřizování jeho žádosti o informaci podle [ustanovení pr. předpisu], o svobodném přístupu k informacím, podané k [stát. instituce], odbor dopravních přestupků, dne [datum], a to nepřiměřenou délkou vyřizování žádosti žalobce b) o požadovanou informaci (tutéž, jakou žádal též žalobce a), viz výše). Jako zadostiučinění žalobce b) žádal jednak omluvu, jednak též to, aby soud konstatoval, že bylo porušeno jeho [anonymizováno], a konečně také peněžité zadostiučinění ve výši [částka]. Po připuštění změny žaloby soudem při jednání dne [datum] se žalobce b) domáhal požadovaného konstatování toliko eventuálním petitem pro případ, že mu nebude přiznáno peněžité zadostiučinění. Rozsudek soudu I. stupně ve věci žalobce b) ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl zrušen, a to rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

4. Nejvyšší soud v obou věcech vyslovil právní názor, že předmětná [anonymizováno] o žádostech obou žalobců o poskytnutí informací podle [ustanovení pr. předpisu] jsou správními řízeními, jejichž předmět nevykazuje civilní (soukromoprávní) povahu a na něž proto nedopadají čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Na tomto základě pak dovodil, že předmětná [anonymizováno] nelze posuzovat pro účely požadovaného zadostiučinění jako jeden celek, nýbrž lze odškodnit toliko jednotlivé průtahy, resp. újmu plynoucí zvlášť z každého jednotlivého průtahu. v návaznosti na to pak Nejvyšší soud uložil soudu I. stupně, aby v dalším průběhu [anonymizováno] vyzval žalobce k doplnění žaloby v tom smyslu, aby specifikovali, zda a případně jakého odškodnění se domáhají ve vztahu k [anonymizováno] před správními orgány na straně jedné a k [anonymizováno] před správním soudem na straně druhé s tím, že vždy záleží na žalobci, jak nemajetkovou újmu vymezí, resp. podrobně popíše a vysvětlí, a s jakou skutečností ji spojí, neboť vysvětlením následku a jevových souvislostí jeho příčiny žalobce určuje skutkově předmět [anonymizováno] (Nejvyšší soud v té souvislosti odkázal na svou dřívější judikaturu).

5. Ke spojení obou výše popsaných [anonymizováno] došlo pří ústním jednání dne [datum]. Část původního předmětu [anonymizováno] Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odmítl dle § 43 o. s. ř., když - řídě se právním názorem Nejvyššího soudu v této věci - nebyly vady žaloby odstraněny. K odvolání žalobců rozhodoval Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a na základě dovolání žalobců Nejvyšší soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení potvrdil, respektive dovolání odmítl. Všechna tato tři usnesení napadli žalobci stížností u Ústavního soudu a Ústavní soud nálezem ze dne [datum], č. j. [ústavní nález], všechna citovaná rozhodnutí zrušil a vyslovil, že byla porušena základní práva stěžovatelů na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

6. Ústavní soud shledal stížnost důvodnou, protože obecné soudy se věcí stěžovatelů zabývaly toliko z pohledu dodržení závazků vyplývajících z Úmluvy, ačkoli bylo třeba se daným případem zabývat v prvé řadě z hlediska vnitrostátních garancí základních práv obsažených v listině. Předmětem správních [anonymizováno] i navazujících soudních [anonymizováno] správních bylo rozhodování ve věci základního práva stěžovatelů na informace dle čl. 17 Listiny. Žalobci tak měli [anonymizováno] na projednání této věci bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 2 Listiny, které zahrnuje i [anonymizováno] na projednání věci v přiměřené lhůtě. Toto [anonymizováno] se vztahuje jak na správní [anonymizováno], tak na navazující soudní [anonymizováno] správní a z ústavně právního pohledu je třeba na [anonymizováno], od okamžiku podání žádosti o informace až do konečného rozhodnutí o ní, nahlížet jako na jeden celek. Porušení práva na projednání věci bez zbytečných průtahů představuje nesprávný úřední postup ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny. Pokud se jednotlivec nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené tímto nesprávným postupem domáhá, uplatní se domněnka, že nepřiměřená délka [anonymizováno] způsobuje nemajetkovou újmu. V tomto případě obecné soudy svým postupem znemožnily se tohoto práva domáhat, jednalo se o situaci, kdy byly částečně odmítnuty původní žaloby pro vady, jimiž netrpěly, žalobcům tak byl upřen přístup k soudu v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny Ústavní soud se pak ve svém rozhodnutí nijak nevyjadřoval k tomu, zda stěžovatelé mají nárok na peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku [anonymizováno], s tím, že toto je úkolem obecných soudů. Ty musí zohlednit další relevantní faktory, mimo jiné i význam předmětu [anonymizováno] pro stěžovatele, posoudit i otázku, zda nedošlo ke zneužití práva. Ústavní soud ve svém nálezu se vyjádřil i k otázce, který ústřední správní úřad má jednat ve věcech náhrady újmy jménem státu, odkázal rovněž na novelu zákona o odpovědnosti státu, kdy novela [číslo] Sb., účinná od [datum], změnila ustanovení § 6.

7. Soud I. stupně se zohledněním výše uvedených závěrů Ústavního soudu uzavřel, že úřadem příslušným jednat jménem státu ve smyslu [ustanovení pr. předpisu] je Ministerstvo financí, neboť se jedná o [anonymizováno] zahájené do [datum]. Tato příslušná organizační složka státu pak učinila nesporným, že délka [anonymizováno] o žádosti o informace podle zákona č. 106/199 Sb. o svobodném přístupu k informacím byla necelé čtyři roky, jak před správními orgány, tak následně i soudy. Připojilo se ke stanovisku odvolacího soudu, který již v roce [rok] dané [anonymizováno] posuzoval jako jedno [anonymizováno] a dospěl k závěru, že uvedenému porušení nejvíce odpovídá satisfakce ve formě písemné omluvy, která byla žalobcům již poskytnuta. Ostatní formy satisfakce pak nepovažuje za přiměřené a shoduje se se závěrem vysloveným v obdobné věci Městským soudem v Praze v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], podle kterého předmětné [anonymizováno] mělo pro žalobce ad a) význam zcela nepatrný, protože požadovaná informace ohledně přestupkového [anonymizováno] Mgr. [jméno] [příjmení] se vůbec netýkala osob žalobců ani jakékoliv jejich osoby blízké, nejednalo se o informace, které by byly důležitou součástí života žalobců a mělo pro ně zásadní význam. Ve vztahu k žalobci ad a) to byl zcela nepatrný zásah, ve vztahu k žalobci ad b) prakticky žádný, neboť žaloba podaná žalobcem ad b) je zcela zjevně totožná s původní žalobou žalobce ad a) a podaná zřejmě jen z hlediska přátelství žalobce b) k žalobci ad a).

8. Soud I. stupně poté s odkazem na § 13 odst. 1, § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. dále uvedl, že v posuzované věci vlastní průběh [anonymizováno] před správními orgány a soudy byl mezi účastníky nesporný. [anonymizováno] trvalo necelé čtyři roky. Žalobce ad a) se dne [datum] obrátil na Magistrát hlavního města Prahy se žádostí o informaci podle [ustanovení pr. předpisu], zda v souvislosti s protiprávním jednáním předsedy senátu Obvodního soudu pro Prahu 9 Mgr. [jméno řešitele] [příjmení řešitele], jehož se jmenovaný měl dopustit dne [datum] tím, že při [anonymizováno] motorového vozidla projel křižovatku na červenou a poté se odmítl podrobit orientační dechové zkoušce i [anonymizována dvě slova], zda není pod vlivem alkoholu, bylo u dotazovaného správního orgánu zahájeno [anonymizováno] o přestupku, nebo kterému jinému orgánu byla věc případně postoupena k projednání, pokud se tak stalo a pokud je tato informace povinnému subjektu známa. Pokud bylo [anonymizováno] o přestupku zahájeno, požádal žalobce též o informaci, s jakým výsledkem byla věc projednána a jaké rozhodnutí bylo přijato, a pokud již bylo vydáno rozhodnutí, požádal žalobce také o informaci o obsahu rozhodnutí a o zaslání jeho kopie s uvedením, zda jde o rozhodnutí pravomocné. O této žádosti bylo rozhodnuto odborem dopravních přestupků [stát. instituce] dne [datum], sp. zn. s [anonymizováno] [číslo] [rok], a to tak, že žádosti se nevyhovuje a informace se neposkytne. Žalobce podal proti rozhodnutí dne [datum] odvolání. Odvolání se spisem bylo předáno Ministerstvu dopravy s předkládací zprávou ze dne [datum] (doručeno dne [datum]). Rozhodnutím [stát. instituce], datovaným dne [datum], bylo napadené rozhodnutí [stát. instituce] zrušeno a věc byla vrácena správnímu orgánu I. stupně k novému projednání, zrušující rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Spis byl k dalšímu [anonymizováno] prvoinstančnímu správnímu orgánu vrácen dne [datum] Magistrát hl. m. Prahy následně rozhodnutím datovaným dne [datum] (sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok]) jednak informaci částečně poskytl (výrok I. obsahující část požadovaných informací o tom, že věc nebyla postoupena jinému orgánu, bylo zahájeno přestupkové [anonymizováno] a v současné době je věc řešena odvolacím správním orgánem), ve zbývající části (požadující informaci o obsahu rozhodnutí a zaslání jeho kopie s údajem o tom, zda jde o rozhodnutí pravomocné) pak žádosti vyhověno nebylo a informace nebyla poskytnuta (výrok II.). Toto rozhodnutí bylo doručeno žalobci dne [datum]. Žalobce pak dne [datum] podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které dále obsáhle doplnil podáním doručeným správnímu orgánu dne [datum]. Dne [datum] vydal Magistrát hl. m. Praha rozhodnutí, kterým posledně uvedené rozhodnutí opravil (na třech místech datum, kdy mělo dojít k předmětnému dopravnímu přestupku, byl chybně 132/ [rok] [číslo] [spisová značka] uvedený letopočet [rok] opraven na správný rok [rok]). Spis byl předán k rozhodnutí Ministerstvu dopravy dne [datum] (spolu s předkládací zprávou z [datum]). Ministerstvo dopravy o podaném odvolání rozhodlo dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] tak, že napadené rozhodnutí potvrdilo, právní moci nabylo dne [datum]. Usnesením [stát. instituce] datovaným dne [datum] byla opravena část odůvodnění rozhodnutí (vynecháním části textu převzatého nedopatřením z konceptu rozhodnutí). Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal dne [datum] správní žalobu, která byla vedena Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum] žalobu zamítl. Toto rozhodnutí však bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum] a jímž bylo současně zrušeno též žalobou napadené rozhodnutí [stát. instituce], jemuž byla věc vrácena k dalšímu [anonymizováno] s tím, že poskytnutí anonymizované kopie rozhodnutí o předmětném přestupku žalobce v dané věci nic nebrání. Požadované informace byly dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu žalobci poskytnuty dne [datum]. Oba soudy konstatovaly, že správní [anonymizováno] vedené o žádosti žalobce o poskytnutí informací podle [ustanovení pr. předpisu] bylo nepřiměřeně dlouhé a došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu podle zákona o náhradě škody a uložily tehdy žalované [příjmení] – Ministerstvu dopravy, aby se žalobci omluvilo.

9. Vzhledem k tomu, že oběma žalobcům se již dostalo satisfakce ve formě omluvy, zabýval se soud I. stupně pouze otázkou, zda žalobci mají a případně v jaké výši nárok na peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku [anonymizováno]. Ostatní kritéria již byla vypořádána v rámci rozhodování o omluvě. Je však zcela jednoznačné, že celková délka [anonymizováno] byla naprosto nepřiměřená a to už i vzhledem k tomu, že se nejednalo o [anonymizováno] složité. Soud I. stupně dále dospěl k závěru, že význam předmětu [anonymizováno] pro žalobce byl téměř nicotný, celá žádost o informace vzešla od obou žalobců téměř doslovně stejná, věc je nemohla nijak zasáhnout. Intenzita dopadu na osoby žalobců by se tedy rovnala téměř nule. Na druhou stranu je třeba přisvědčit žalobcům, že zejména rozhodování o odvoláních bylo nepřiměřeně dlouhé, a protože forma satisfakce, ať již peněžité nebo nepeněžité, musí mít zároveň i prevenční charakter, domníval se soud I. stupně, že je zde na místě relutární satisfakce, ale v naprosto minimální výši, bez ohledu na metodiku Ústavního soudu danou v této věci nebo ve věcech obdobných. Proto soud I. stupně přiznal žalobcům pouze symbolickou peněžitou satisfakci (viz výrok I.). Ohledně zbývajících požadovaných částek soud I. stupně žaloby zamítl, a to včetně příslušenství s tím, že o výši požadovaného zadostiučinění v penězích rozhoduje soud, až rozhodnutí nabyde právní moci a bude vykonatelné (po uplynutí pariční lhůty), poté bude možno uvažovat o prodlení. Pokud se žalobci domáhali úroků z prodlení, považoval soud I. stupně nárok za předčasný.

10. Soud I. stupně se dále zabýval i skutečností, zda nedošlo ke zneužití práva žalobci, ale nepodařilo se mu získat potřebné listinné důkazy, zejména z původního [anonymizována dvě slova], kde byli žalobci odškodněni za průtahy v [anonymizováno] v souvislosti s postupem soudce [příjmení]. Předmětný spis byl již skartován, dochoval se pouze jeden listinný dokument ukončující přestupkové [anonymizováno]. I když žalobci sami připouštějí, že jsou vnímáni státními orgány jako kontroverzní osobnosti, jednoznačný důkaz v tomto směru soud I. stupně neměl, proto nemohl vyslovit, že se o zneužití práva ze strany žalobců jednalo.

11. Výrok o náhradě nákladů [anonymizováno] mezi žalobci a žalovanou soud I. stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř. s tím, že žalobci byli ve věci v zásadě úspěšní, kdy výše relutárního odškodnění závisela na úvaze soudu. Žalobci ad a) vznikly náklady za zastoupení advokátkou, která ve věci vykázala 13,5 úkonu po [částka] podle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (plná moc podání ze [datum], [datum], [datum], vyjádření [datum], dovolání [datum], podání [datum], ústní jednání [datum], půl úkonu při vyhlášení rozsudku dne [datum]) za období, než věci žalobců byly spojeny ke společnému projednání. Náleží jí také paušální náhrada po [částka] za úkon dle stejné vyhlášky, tj. [částka].

12. Žalobci ad b) pak vznikly náklady za zastoupení advokátkou do doby, než došlo ke spojení [anonymizováno], za 8 úkonů (podání ze dne [datum], plná moc ze dne [datum], doplňující podání [datum], účast na jednání [datum], vyjádření [datum], dovolání [datum], upřesnění žaloby z [datum], vyjádření z [datum]) a paušální náhrada nákladů, tj. [částka].

13. Od spojení [anonymizováno] při ústním jednání dne [datum] pak náleží každému ze žalobců odměna advokátky za celkem 8 úkonů (odvolání [datum], vyjádření [datum], odvolání [datum], podání [datum], vyjádření [datum], dovolání [datum], vyjádření [datum], jednání [datum]) po [částka] (sníženo o 20 % za zastupování dvou účastníků) a paušální odměna advokáta po [částka] za úkon, tj. [částka], každému ze žalobců jednou polovinou, tj. [částka]. Dále každý ze žalobců zaplatil na soudních poplatcích [částka]. Pro žalobce ad a) se jedná celkově o částku [částka], u žalobce ad b) o částku [částka].

14. Rozsudek soudu I. stupně napadli žalobci i žalovaná včasným odvoláním. Žalobci napadli rozsudek ve výrocích II. a III. a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. namítali, že jim soud I. stupně nepřiznal požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to z nesprávných důvodů. V této souvislosti odkázali na stanovisko Nejvyššího soudu k nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě sp. zn. [stanovisko NS] ze dne [datum rozhodnutí] ([spisová značka]), kde pod bodem 10. soud vyslovil, že poškozený má [anonymizováno] na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 tohoto zákona.

15. Výrokem II. soud I. stupně zamítl žalobu v tam uvedeném rozsahu, a to na základě (nepodloženého a nesprávného) závěru, vtěleného do pouhých čtyř vět na str. 5 rozsudku (sic!), že„ význam předmětu [anonymizováno] pro žalobce byl téměř nicotný“, dále že„ věc je nemohla nijak zasáhnout“, takže„ intenzita dopadu na osoby žalobců by se tedy rovnala téměř nule“. Soud I. stupně sice přisvědčil žalobcům, že zejména rozhodování o odvoláních bylo nepřiměřeně dlouhé, a„ protože forma satisfakce, ať již peněžité nebo nepeněžité, musí mít zároveň i prevenční charakter, domnívá se soud, že je zde na místě relutární satisfakce, ale v naprosto minimální výši, bez ohledu na metodiku Ústavního soudu danou v této věci nebo ve věcech obdobných…“. Podle žalobců tento povšechný a z důvodu strohého odůvodnění nepřezkoumatelný závěr soudu I. stupně nejen, že nevyhovuje požadavkům na odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 2 o. s. ř., ale ani požadavku obsaženému v § 132 o. s. ř.

16. Žalobci připomněli, že k odškodňování nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou [anonymizováno] není dána žádná„ metodika Ústavního soudu“, nýbrž ustálená pravidla pro odškodňování vychází ze zásad obsažených již ve sjednocujícím stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. [stanovisko NS] ze dne [datum rozhodnutí] ([spisová značka]), na které žalobci v průběhu celého [anonymizováno] (leč bezvýsledně) upozorňovali. To však s odchylkou v případě správního [anonymizováno] o žádosti o informace, pro jejichž poskytnutí je stanovena zákonná lhůta 15 dnů. Již v žalobě proto bylo upozorněno, že by neměla být krácena základní částka zadostiučinění za první dva roky trvání správního [anonymizováno], jestliže [anonymizováno], odvolací [anonymizováno] a poskytnutí informací mělo proběhnout v patnáctidenních lhůtách. K této otázce se vyjádřil Městský soud v Praze v rozsudku [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [číslo], ze dne [datum] s tím, že soudní judikatura došla k závěru, že místním podmínkám ČR odpovídá částka [částka] za každý rok doby [anonymizováno], trvalo-li déle, než by bylo možno považovat za přiměřené k projednání a rozhodnutí věci s ohledem na její skutkovou a právní náročnost (viz. P. [příjmení], Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, Komentář, 2. vydání, C. H. [příjmení], str. 180). Za první dva roky [anonymizováno] se částka [částka] započítává pouze jednou, neboť určitou délku [anonymizováno] je třeba považovat za přiměřenou, tento závěr však nemůže obstát bez výjimky, zejména ne za situace, kdy v případě správního [anonymizováno] je stanovena k vyřízení věci patnáctidenní lhůta. v tom případě je podle názoru odvolacího soudu třeba částku [částka] počítat již za první rok průtahů, protože zde není důvod vycházet z toho, že na vyřízení věci je třeba poskytnout jakoukoliv jinou delší lhůtu.

17. Žalobci ve svých vyjádřeních popsali jednotlivé fáze celého [anonymizováno], včetně období průtahů a nečinnosti. Žalobce a) namítal, že po dobu 4 let a 1 a půl měsíce mu bylo neoprávněně bráněno v jeho právu podílet se na kontrole činnosti orgánů veřejné moci. Informace požadované od Magistrátu hlavního města Prahy měly vztah také k osobě žalobce a měly dopad do jeho osobní sféry, a to potud, že žalobce se domáhal poskytnutí informací o protiprávním jednání a o způsobu řešení protiprávního jednání (dnes již bývalého, tehdy úředně činného) soudce Mgr. [jméno] [příjmení], o jehož protiprávním jednání žalobce poskytl informaci Ministerstvu spravedlnosti, předsedovi Městského soudu v Praze a sdělovacím prostředkům (deník [anonymizováno], [příjmení], [anonymizováno]), které ji uveřejnily, a následně ([datum]) se žalobce a) stal terčem hrubě protiprávního a šikanózního jednání tohoto soudce, který žalobce (přítomného v jeho jednací síni jako veřejnost) neoprávněně legitimoval, neoprávněně zjišťoval a zapsal si mimo protokol (sic!) jeho osobní údaje a před přítomnými účastníky vyhrožoval žalobci přivoláním justiční stráže a jeho násilným vyvedením, pokud se tomuto protiprávnímu, šikanóznímu jednání nepodrobí. Toto jednání Mgr. [jméno] [příjmení] vůči žalobci nebylo nikterak náhodné a zjevně mělo návaznost (bylo reakcí soudce) na publikační činnost žalobce (shora) a na jím podanou žádost o informace. Popsané hrubě protiprávní, šikanózní jednání soudce Mgr. [jméno] [příjmení] vůči žalobci vyústilo v žalobu, kdy žalobci za něj bylo soudem pravomocně přiznáno zadostiučinění ve formě omluvy a peněžité náhrady [částka] s příslušenstvím rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí]. Žalobcem a) požadované informace tak měly vztah k osobě žalobce a dopad do jeho osobní sféry (tudíž na posuzované [anonymizováno], které probíhalo jednak před správními orgány, jednak dvakrát před správními soudy ([anonymizováno] o žalobě proti nečinnosti správního orgánu a [anonymizováno] o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu) proto dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Bylo proto porušeno nejen základní [anonymizováno] žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, zaručené čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a základní [anonymizováno] na projednání věci bez zbytečných průtahů, garantované článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ale – fakticky – bylo porušeno i jeho základní [anonymizováno] na svobodu projevu a na vyhledávání a šíření informací, garantované článkem 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, článkem 17 Listiny základních práv a svobod, a článkem 19 [anonymizována dvě slova] o občanských a politických právech v jeho časové dimenzi, protože po tak dlouhé době od podání žádosti již pro něj získání požadovaných informací mělo jen historickou hodnotu, a uplatnění tohoto práva se plynutím času pro žalobce stalo již zcela neefektivním.

18. Obdobné závěry uvedl i žalobce b) s tím, že po dobu 3 let a 9 měsíců mu bylo neoprávněně bráněno v jeho právu podílet se na kontrole činnosti orgánů veřejné moci. Informace požadované od Magistrátu hlavního města Prahy měly vztah také k jeho osobě a měly dopad do jeho osobní sféry, a to potud, že žalobce b) se žádostí ze dne [datum] domáhal poskytnutí informací o protiprávním jednání a o způsobu řešení protiprávního jednání (dnes již bývalého, tehdy úředně činného) soudce Mgr. [jméno] [příjmení], se kterým žalobce přišel do styku dne [datum], kdy se žalobce b) nedobrovolně stal terčem hrubě protiprávního a šikanózního jednání tohoto soudce, který žalobce (přítomného v jeho jednací síni jako veřejnost) neoprávněně legitimoval, neoprávněně zjišťoval a zapsal si mimo protokol (sic!) jeho osobní údaje a před přítomnými účastníky vyhrožoval žalobci přivoláním justiční stráže a jeho násilným vyvedením, pokud se tomuto protiprávnímu, šikanóznímu jednání nepodrobí. Popsané hrubě protiprávní, šikanózní jednání soudce Mgr. [jméno] [příjmení] vůči žalobci vyústilo v žalobu, kdy žalobci za něj bylo soudem pravomocně přiznáno zadostiučinění ve formě omluvy a peněžité náhrady [částka] s příslušenstvím (rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí]). Žalobcem b) požadované informace tak měly vztah k osobě žalobce a dopad do jeho osobní sféry, neboť se týkaly úřední osoby (soudce), který se pouhé dva měsíce předtím vůči žalobci dopustil hrubě protiprávního, šikanózního jednání (za které byl později žalobce odškodněn), tedy žalobce chtěl získat informace o morálním profilu úřední osoby, která ho poškodila v jeho právech (tudíž na posuzované [anonymizováno], které probíhalo jednak před správními orgány, jednak dvakrát před správními soudy - [anonymizováno] o žalobě proti nečinnosti správního orgánu a [anonymizováno] o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu) proto dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy). Bylo porušeno nejen základní [anonymizováno] žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, zaručené čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a základní [anonymizováno] na projednání věci bez zbytečných průtahů, garantované článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ale – fakticky – bylo porušeno i jeho základní [anonymizováno] na svobodu projevu a na vyhledávání a šíření informací, garantované článkem 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, článkem 17 Listiny základních práv a svobod, a článkem 19 [anonymizována dvě slova] o občanských a politických právech v jeho časové dimenzi, protože po tak dlouhé době od podání žádosti již pro něj získání požadovaných informací mělo jen historickou hodnotu, a uplatnění tohoto práva se plynutím času pro žalobce stalo již zcela neefektivním.

19. Soud I. stupně k těmto tvrzením žalobců (o významu předmětu [anonymizováno] pro žalobce) nepřihlédl, jimi označené důkazy neprovedl a nikterak nezdůvodnil proč, když v písemném odůvodnění rozsudku tato (pro věc rozhodná) tvrzení i důkazy zcela pominul.

20. Žalobci dále namítali, že rozsudek soudu I. stupně, pokud jde o právní posouzení věci, je zcela v rozporu s kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. a) až e) zákona č. 82/1998 Sb., neboť naprosto pomíjí několikaleté průtahy a nečinnost zejména správních orgánů (jejichž postup vůči žalobcům nebyl jenom„ nesprávný“, ale byl doslova zlovolný), pomíjí snahu žalobců u správních soudů o ukončení nečinnosti a pomíjí význam předmětu [anonymizováno] pro žalobce, který soudu v průběhu [anonymizováno] popsali. Navíc i v případě, že by snad význam předmětu [anonymizováno] pro žalobce byl„ téměř nicotný“, což ve skutečnosti nebyl, obvodní soud nikterak nezdůvodnil, proč při stanovení výše zadostiučinění nevycházel z rozhodnutí jiného obdobného případu, jehož podstatné znaky se shodují. Na taková soudní rozhodnutí přitom žalobci výslovně upozornili v písemném podání ze dne [datum].

21. Žalobci odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. [spisová značka]) s tím, že výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. na náhradě nemajetkové újmy musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy. Oba žalobci takový případ, jehož podstatné znaky se shodují s nyní projednávanou věcí, podrobně popsali již v podání ze dne [datum]. Ve skutkově a právně srovnatelném případě v mediálně sledované věci žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] proti žalované [země] – Ministerstvu financí, obecné soudy pravomocně přiznaly za nepřiměřenou délku a průtahy v [anonymizováno] při vyřizování jeho žádosti o informace podle [ustanovení pr. předpisu] Kanceláří [anonymizována dvě slova] (o platech zaměstnanců [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]), které měl [anonymizováno] obdržet do 15 dnů, kdy nepřiměřená délka [anonymizováno] (průtahy a nečinnost) činila 18 měsíců a 27 dnů, náhradu nemajetkové újmy [částka] s příslušenstvím (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], které jsou oba pravomocné). Dovolání podané proti nim žalovanou [příjmení] republikou – Ministerstvem financí bylo usnesením Nejvyššího soudu č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], odmítnuto jako nepřípustné. Přitom Ing. [jméno] [příjmení] nežádal o informace, které by měly dopad do jeho osobní sféry, ale žádal o informace o platech zaměstnanců [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (které žádný dopad do jeho osobní sféry neměly a mít nemohly), odchylně od žalobců a) a b), do jejichž osobní sféry požadované informace dopad měly.

22. V nyní projednávané věci činila nepřiměřená délka [anonymizováno] (průtahy a nečinnost) při vyřizování žádosti žalobce a) 4 roky a 1 měsíc, a v případě žalobce b) 3 roky a 9 měsíců, tedy dobu vícenásobně delší, oproti délce [anonymizováno] o žádosti o informace v případě Ing. [jméno] [příjmení] (které trvalo téměř 19 měsíců). Částky [částka] s příslušenstvím a [částka] s příslušenstvím požadované žalobci jsou proto více nežli adekvátní ve vztahu k tomuto shora uvedenému a [anonymizováno] nejvíce srovnatelnému případu, jehož podstatné znaky se s touto věcí shodují.

23. Rozsudek soudu I. stupně proto porušuje princip rovnosti v právech podle článku 1 Listiny základních práv a svobod a podle § 13 občanského zákoníku, když ani v nejmenším neobsahuje vysvětlení důvodu takové odchylky.

24. Žalobci za nesprávný považují i výrok III. rozsudku, protože v rozporu s § 141 odst. 1, 3 o. s. ř. soud I. stupně nepřiznal oběma žalobcům všechny účelně vynaložené náklady [anonymizováno] potřebné k uplatnění jejich práva, a to především ve vztahu ke všem úkonům právní pomoci vykonaným zástupkyní žalobců. Dále soud (v rozporu s § 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) v případě obou žalobců nepřiznal náhradu nákladů (v té době nezastoupeným) žalobcům, totiž hotových výdajů v paušální výši po [částka], a to za podání žaloby a za podání (ze zákona povinné) předžalobní žádosti o předběžné projednání nároku podle [ustanovení pr. předpisu], za kterou soudní praxe takovou náhradu nákladů přiznává, protože se jedná o úkon zcela rovnocenný předžalobní výzvě podle § 142a o. s. ř. (srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], in: [anonymizována tři slova] [číslo] [rok]; srov. též nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] – zřejmě správně sp. zn. [ústavní nález], ze dne [datum], - pozn. odvolacího soudu).

25. V případě žalobce a) dále soud I. stupně nepřiznal ani náhradu nákladů za jeho osobní účast při jednání dne [datum] ve výši [částka], vyčíslenou podle § 29 odst. 3 vyhlášky č. 37/1992 Sb. v písemném podání žalobce ze dne [datum] (kdy poslední pravomocný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob ze dne [datum] předložil soudu již při jednání dne [datum]).

26. Žalobci proto navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II. a III. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu [anonymizováno].

27. Rozsudek soudu I. stupně, a to ve výrocích I. a III. napadla včasným odvoláním i žalovaná a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. b/, e/ a g/ o. s. ř. namítala, že vzhledem k délce [anonymizováno], které trvalo necelé 4 roky u každého ze žalobců, nesouhlasí se závěrem, že dostačující formou zadostiučinění za nemajetkovou újmu není již poskytnutá omluva. Podle žalované veškeré skutečnosti potvrzují, že nemajetková újma v peněžitém zadostiučinění nemohla žalobcům vzniknout, pokud význam předmětu [anonymizováno] pro žalobce byl téměř nicotný, žádost o informace vzešla od obou žalobců téměř doslovně stejná, věc je nemohla nijak zasáhnout. Intenzita dopadu na osoby žalobců by se tedy měla téměř rovnat nule. Soud I. stupně i odvolací soud v předchozích rozsudcích konstatovaly, že správní [anonymizováno] vedené o žádosti žalobce o poskytnutí informací podle zákona [číslo] bylo nepřiměřeně dlouhé a došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu podle zákona o náhradě škody, proto uložily žalované [příjmení] – Ministerstvu dopravy, aby se žalobcům omluvilo. V této souvislosti odkázala na závěr uvedený v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], či v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Žalovaná dále odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka].

28. Žalovaná dále namítala, že s předmětem [anonymizováno] souvisí i fakt, zda nedošlo ke zneužití práva, jak zmiňuje i soudem I. stupně citovaný nález Ústavního soudu v bodě 67. Zde žalovaná odkázala na své stanovisko z [datum], kde poukázala na nicotný význam předmětu [anonymizováno] pro žalobce, který v procesním postavení žalobce vede mnoho desítek soudních sporů, někdy i z malicherných důvodů, často vycházejících ze žádostí o poskytnutí informací, které nejsou nijak využity, přičemž nad únosnou míru zatěžují kapacitu obecných soudů a který zahajováním masivního počtu [anonymizováno], jež zcela zjevně směřují toliko k vytvoření prostoru pro uplatnění kompenzačních nároků, zneužívá svého práva na přístup k soudu. Bylo judikováno, a to v [anonymizováno] vedeném samotným žalobcem, že takové počínání lze pokládat za obstrukční a litigiózní a že takový přístup vede ve svém důsledku k oslabení a menší účinnosti soudní ochrany, kterou ústavní pořádek předpokládá (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2791/08, III. ÚS 696/12).

29. Žalovaná rovněž namítala nepřiměřenou výši nákladů [anonymizováno] pro každého ze žalobců. Úkony byly totožné po obsahové i formální stránce ve svém formátování. Byl vykonáván jeden zcela totožný úkon za oba žalobce. Podle žalované je namístě provést korekci nákladů [anonymizováno], neboť náklady nelze považovat za účelně vynaložené. Podrobně se účelností vynaložených nákladů zabýval soud I. stupně v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kde za účelné nepovažoval podání z [datum] a [datum], jejichž obsah měl být zahrnut do podání datovaného dne [datum]. Všechna tato tři podání proto soud považoval za jeden účelný úkon. Obdobný závěr se uplatnil u podání ze dne [datum], [datum] a [datum], která byla rovněž zohledněna jako jeden úkon. Podle žalované se pouhé snížení odměny podle [ustanovení pr. předpisu], o 20 % v posuzovaném případě nejeví jako souladné s dobrými mravy a vynaloženým úsilím právního zástupce. Žalovaná v této souvislosti odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález].

30. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. změnil tak, že se žaloba zamítá.

31. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu účastníky podaných odvolání včetně [anonymizováno], které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům.

32. Podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též jen„ zákon“), stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). [anonymizováno] na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

33. Podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Dle odst. 2 téhož ustanovení, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závaznosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k

-) celkové délce [anonymizováno],

-) složitosti [anonymizováno],

-) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v [anonymizováno], a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v [anonymizováno],

-) postupu orgánů veřejné moci během [anonymizováno] a

-) významu předmětu [anonymizováno] pro poškozeného.

Uvedená právní úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě.

34. Podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Podle odst. 2 má každý [anonymizováno], aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

35. Podle čl. 6 odst. 1 věty první Úmluvy má každý [anonymizováno] na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli [anonymizováno] obvinění proti němu.

36. [anonymizováno] na projednání věci v přiměřené lhůtě je zakotveno v [ustanovení pr. předpisu]. Zákonná úprava zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudních [anonymizováno] se po novele [ustanovení pr. předpisu] nachází v [ustanovení pr. předpisu], zejména v § 13, § 22 a v § 31a. Na tuto zákonnou úpravu pak navazuje stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS], uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen„ Stanovisko“), které se podrobněji zabývá mimo jiné posouzením celkové doby [anonymizováno], v němž mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí či § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a výkladem ust. § 31a zákona.

37. Podle [ustanovení pr. předpisu] o svobodném přístupu k informacím (dále též„ InfZ“, žádost o poskytnutí informace se podává ústně nebo písemně, a to i prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací.

38. Podle § 14 odst. 5 písm. d) InfZ povinný subjekt posoudí žádost a nerozhodne-li podle § 15, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění; je-li zapotřebí licence podle § 14a, předloží v této lhůtě žadateli konečnou licenční nabídku.

39. Podle § 16 odst. 1 InfZ proti rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti lze podat odvolání. Podle odst. 2 cit. ust. povinný subjekt předloží odvolání spolu se spisovým materiálem nadřízenému orgánu ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení odvolání. Podle odst. 3 citovaného ustanovení, nadřízený orgán rozhodne o odvolání do 15 dnů ode dne předložení odvolání povinným subjektem. Lhůta pro rozhodnutí o rozkladu je 15 pracovních dnů ode dne doručení rozkladu povinnému subjektu. Lhůtu nelze prodloužit. Podle odst. 4 téhož ustanovení, při soudním přezkumu rozhodnutí o odvolání na základě žaloby podle zvláštního právního předpisu soud přezkoumá, zda jsou dány důvody pro odmítnutí žádosti. Nejsou-li žádné důvody pro odmítnutí žádosti, soud zruší rozhodnutí o odvolání a rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti a povinnému subjektu nařídí požadované informace poskytnout.

40. Soud I. stupně důvodně uzavřel, že je dána odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Rovněž správně uzavřel, že omluva, kterou poskytla žalovaná žalobcům, není dostatečná, když s ohledem na délku namítaného [anonymizováno] je namístě přistoupit k finanční satisfakci. Podle odvolacího soudu však vzhledem ke zjištěným skutečnostem je namístě poskytnout odškodnění ve vyšším rozsahu, než které přiznal soud I. stupně.

41. Odvolací soud v souvislosti se stanovením rozsahu výše odškodnění vyšel ze závěrů Ústavního soudu uvedených v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], a to, že při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem nelze odhlížet od toho, že bylo ve správním [anonymizováno] rozhodováno o základním právu nebo svobodě, a proto je povinností obecných soudů zohlednit celkovou délku [anonymizováno], jež teprve ve svém souhrnu vedlo k realizaci základního práva. Na správní [anonymizováno] o základních právech a svobodách, jakož i na případné navazující soudní [anonymizováno], je tedy třeba z ústavněprávního hlediska nahlížet jako na [anonymizováno] jediné. Není-li jeho délka přiměřená, uplatní se vzhledem k zásadnímu významu základních práv a svobod v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod domněnka vzniku nemajetkové újmy. Není třeba zkoumat, zda předmětem [anonymizováno] bylo„ občanské [anonymizováno] nebo závazek“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a [anonymizováno] Evropského soudu pro lidská práva. Z uvedeného vyplývá, že v posuzované věci je dáno [anonymizováno] na projednání v přiměřené lhůtě, aniž by bylo rozhodné, zda na správní [anonymizováno] navazoval či nenavazoval soudní přezkum. Vzniká zde vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy. Vždy je namístě zkoumat význam předmětu [anonymizováno]. Současně je možno uzavřít, že obecně, a to za situace, kdy správní [anonymizováno] vedené podle informačního [ustanovení pr. předpisu], dle kterého se lze domáhat informace o jakékoliv skutečnosti, nemusí být nárok spojen s osobou poškozeného. Současně to však znamená, že význam předmětu [anonymizováno] pro poškozeného může být i zcela minimální. V posuzované věci lze tedy uzavřít, že předmětné správní [anonymizováno] bylo vedeno o základním právu. V souvislosti s rozhodnutím o formě a výši zadostiučinění je pak namístě podle závěru odvolacího soudu postupovat dle stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS], a zkoumat celkovou délku [anonymizováno], tj. začátek a konec předmětného [anonymizováno], zjišťovat jednotlivé dílčí fáze [anonymizováno], jak před správním orgánem, tak případně soudem. Za situace, kdy je rozhodující celková délka [anonymizováno], je namístě dle citovaného stanoviska za prvé 2 roky [anonymizováno] přiznat náhradu v poloviční výši. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že objektivně každé [anonymizováno], a to jak před správními, tak soudními orgány, musí trvat po určité časové období. Skutečnost, zda byly dodrženy konkrétní základní lhůty, se s ohledem na závěry Ústavního soudu stává irelevantní.

42. Předmětné [anonymizováno] ve vztahu k žalobci a) trvalo 4 roky. Základní částku přiměřeného zadostiučinění je proto namístě stanovit ve výši [částka], tj. základní roční sazba je stanovena v částce [částka] (za prvé 2 roky za poloviční výši). Závěr o nepřiměřené délce [anonymizováno] učinil odvolací soud s ohledem na soudem I. stupně zjištěné průtahy a jejich délku (zejména při rozhodování o odvoláních v nepřiměřeně dlouhé době). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně o snížení odškodnění z důvodu zcela minimálního významu [anonymizováno] pro žalobce v této souvislosti snížil základní odškodnění o 50 %. Tvrzení o zásahu do osobností sféry hodnotí odvolací soud jako účelová. Žalobce a) sám uvedl, že o protiprávním jednání soudce [příjmení] informoval Ministerstvo spravedlnosti, předsedu Městského soudu v Praze a sdělovací prostředky (deník [anonymizováno], [příjmení], [anonymizováno]). Učinil tak v době, kdy jím požadované informace od [stát. instituce] a [stát. instituce] neobdržel. Absence požadovaných informací mu tedy evidentně nezabránila při uplatnění„ jeho základního práva na svobodu projevu a na vyhledávání a šíření informací, garantované článkem 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, článkem 17 Listiny základních práv a svobod, a článkem 19 [anonymizována dvě slova] o občanských a politických právech“. Stejně tak žalobci b) absence požadovaných informací evidentně nebránila„ v jeho právu podílet se na kontrole činnosti orgánů veřejné moci“, ani při uplatnění„ jeho základního práva na svobodu projevu a na vyhledávání a šíření informací, garantované článkem 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, článkem 17 Listiny základních práv a svobod, a článkem 19 [anonymizována dvě slova] o občanských a politických právech“, když navíc žalobce b) žádný konkrétní případ netvrdil. Pokud by žalobci skutečně potřebovali použít požadované informace v soudním [anonymizováno] vedeném proti soudci Mgr. [jméno] [příjmení], nic jim nebránilo v tom, aby navrhli soudu provedení důkazu příslušnými spisy, obsahujícími požadované informace. Z uvedených závěrů pak jednoznačně vyplývá zcela minimální význam sporů pro žalobce a současně i nesrovnatelnost posuzované věci s žalobci odkazovanými případy. Odvolací soud základní výši odškodnění navýšil o 10 %, a to z důvodu postupu příslušných orgánů, a současně snížil základní částku o 10 % z důvodu složitosti spočívající v opakovaných rozhodnutích, a to na více stupních soudní soustavy. V souvislosti s jednáním poškozených v předmětném [anonymizováno] neshledal odvolací soud důvod pro snížení či naopak navýšení základního ohodnocení. Z uvedeného je zřejmé, že základní ohodnocení ve výši [částka] u žalobce a) snížil odvolací soud o 50 %, tj. na částku [částka] a v tomto rozsahu shledal nárok uplatněný žalobcem a) důvodný.

43. Ohledně žalobce b) trvalo předmětné [anonymizováno] 3 roky a 9 měsíců. Základní ohodnocení je proto ve výši [částka] Odvolací soud vyšel z totožných závěrů jako u žalobce a) a stanovil výši odškodnění ve výši [částka].

44. Odvolací soud na základě výše uvedeného postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně ve výrocích o věci samé I. a II. změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci a) částku [částka] a žalobci b) částku [částka] s požadovaným příslušenstvím, tj. se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně od [datum] do zaplacení jdoucím. Pokud se žalobci domáhali dále zaplacení částek, a to žalobce a) [částka] s příslušenstvím a žalobce b) částky [částka] s příslušenstvím, pak v tomto rozsahu odvolací soud žalobu zamítl.

45. Odvolací soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům jistinu spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Podle § 15 odst. 3 zákona je nárok splatný uplynutím šesti měsíců ode dne jeho uplatnění. Stát je tedy povinen nahradit škodu nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy poškozený nárok řádně uplatnil postupem podle [ustanovení pr. předpisu] Marným uplynutím této lhůty se ocitá stát jako dlužník z odpovědnostního závazkového právního vztahu v prodlení a ode dne následujícího po uplynutí lhůty jej stíhá povinnost zaplatit poškozenému též úrok z prodlení (srov. bod 10. stanoviska Nejvyššího soudu (srov. bod 10. stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS], uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

46. O nákladech [anonymizováno] před soudy všech stupňů rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. a s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], když žalobce je třeba ve smyslu uvedeného usnesení Nejvyššího soudu považovat za zcela úspěšné. Náklady [anonymizováno] žalobce a) před soudem I. stupně, a to za prvé [anonymizováno], ve výši [částka] tvoří odměna za zastoupení advokátem včetně jeho paušálních náhrad hotových výdajů podle vyhl. č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní služby podle § 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (srov. usnesení Nejvyšší soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), § 11 odst. 1 vyhlášky po [částka] za převzetí a přípravu zastoupení, za sepis dvou písemných vyjádření ze dne [datum] a dne [datum] a za účast při jednání soudu dne [datum], 1x odměna za úkon právní služby podle § 11 odst. 2 vyhlášky ve výši [částka] za účast při vyhlášení rozsudku dne [datum] a 5x paušální náhrada hotových výdajů advokáta po [částka] podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky. Součástí nákladů je dále náhrada za ztrátu času žalobce a), tj. osoby samostatně výdělečně činné, vypočtená soudem I. stupně ve výši [částka] Náklady prvého odvolacího [anonymizováno] tvoří odměna advokátky ve výši [částka] za 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu), 2 režijní paušály po [částka], celkem částka [částka]. Za obě [anonymizováno] částka [částka].

47. Náklady [anonymizováno] žalobce b) před soudem I. stupně, a to za prvé [anonymizováno], představuje odměna jeho advokátky ve výši [částka] za každý ze 4 úkonů právní služby, spočívajících v převzetí právního zastoupení, vyjádření ve věci samé ze dne [datum] a dne [datum] a účasti při jednání soudu I. stupně dne [datum] (§ 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. – srov. usnesení Nejvyšší soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), tj. celkem odměna advokátky ve výši [částka], dále 4 režijní paušály po [částka] (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), tj. celkem částka [částka] Náklady odvolacího [anonymizováno] tvoří odměna jeho advokátky ve výši [částka] za každý ze dvou úkonů právní služby, spočívajících v písemném vyjádření k odvolání a účasti při jednání odvolacího soudu dne [datum], 2 režijní paušály po [částka], tedy částka [částka]. Náhrada nákladů [anonymizováno] před soudy obou stupňů představuje celkovou částku [částka] ([částka] + [částka]).

48. Požadavku žalobců na úhradu hotových výdajů v paušální výši [částka] dle [ustanovení pr. předpisu], a to za podání žaloby a předžalobní žádosti o předběžné projednání nároku podle [ustanovení pr. předpisu], odvolací soud nevyhověl, neboť vyhláška [číslo] [rok], dle které žalobci požadují náhradu přiznat, byla účinná až od [datum]. Namítané úkony byly provedeny před tímto datem. Ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., výslovně vylučuje [anonymizováno] poškozeného na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednání uplatněného nároku u příslušného úřadu. Odvolací soud v této souvislosti odkazuje i na závěry vyslovené Ústavním soudem v nálezu Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], dle kterých Ústavní soud vychází z toho (viz též nález ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [ústavní nález] ([spisová značka] [anonymizováno] 31)), že předžalobní výzva má svůj primární význam v [anonymizováno] mezi dvěma jednotlivci a má představovat poslední upozornění dlužníka na existenci jeho závazku, na něž v případě pasivity v plnění povinnosti navazuje samotné soudní [anonymizováno] (srov. nálezy ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [ústavní nález] ([spisová značka] [anonymizována dvě slova]) a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [ústavní nález] ([spisová značka] [anonymizováno] 299)). Podle ustálené [anonymizováno] obecných soudů "smyslem předběžného projednání nároku u příslušného ministerstva nebo jiného ústředního orgánu státní správy dle [ustanovení pr. předpisu] je poskytnout možnost vyřešit spor smírnou cestou a snaha zabránit tak zbytečným soudním sporům" (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Z uvedeného vyplývá, že předžalobní uplatnění nároku podle [ustanovení pr. předpisu] má obdobný účel jako předžalobní výzva podle § 142a o. s. ř. ve standardním občanskoprávním [anonymizováno]. Jak ostatně potvrzuje i odborná komentářová literatura, úprava předžalobního uplatnění nároku podle [ustanovení pr. předpisu] je úpravou zvláštní k § 142a o. s. ř., zaslání předžalobní výzvy poté, [anonymizováno] bylo postupováno podle [ustanovení pr. předpisu], je proto úkonem nadbytečným (srov. [příjmení], P., [příjmení], V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. [nakladatelství], [rok], str. [anonymizováno]). V posuzovaném [anonymizováno] stěžovatel nárok na náhradu škody podle [ustanovení pr. předpisu] u příslušného úřadu uplatnil přípisem ze dne [datum] (č. l. 14 soudního spisu obvodního soudu), náhradu škody však od státu obdržel pouze v částečné výši, když další výše mu byla přiznána až obecnými soudy, tj. základ stěžovatelova nároku byl prokázán. Ze skutečnosti, že uplatnění nároku na náhradu škody podle [ustanovení pr. předpisu] plní obdobný účel jako předžalobní výzva, lze však vyvodit jen to, že podmínkou případného přiznání náhrady nákladů žalobci již není zaslání předžalobní výzvy žalovanému (což ostatně plyne z [ustanovení pr. předpisu]. Z právního hlediska však jde o různé úkony, které mají rozdílné právní následky. Uplatnění nároku u příslušného úřadu je úkonem (zpravidla) nezbytným pro případné uplatnění nároku u soudu (§ 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.), kdy jeho absence představuje odstranitelný nedostatek podmínek [anonymizováno] podle [ustanovení pr. předpisu] A vzhledem k tomu, že jde o úkon mimo soudní [anonymizováno], jímž se zahajuje projednávání uplatněného nároku u příslušného úřadu, vztahuje se na něj jednoznačně znějící kogentní norma obsažená v § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., podle něhož poškozený nemá [anonymizováno] na náhradu nákladů zastoupení, které mu vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Nadto zde zjevně jde o výklad a použití podústavního práva, jimž chybí jakýkoli ústavněprávní rozměr, a tudíž i kdyby Ústavní soud (hypoteticky) připustil, že lze výše uvedená ustanovení interpretovat i jinak, důvody pro svůj zásah do nezávislého soudního rozhodování by neshledal (srov. též usnesení ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 3120/11, kterým byl odmítnut s ústavní stížností spojený akcesorický návrh na zrušení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb.).

49. Náklady [anonymizováno] žalobce a) dále tvoří odměna za sepis dovolání ze dne [datum] a vyjádření k výzvě soudu I. stupně ze dne [datum]. Následná dvě doplnění vyjádření, a to ze dne [datum] a [datum], odvolací soud zohlednil jako podání náležející k podání ze dne [datum]. Odměna advokátky je tedy ve výši [částka] dle § 11 odst. 1 písm. k/, d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., dva režijní paušály po [částka] dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, tj. celkem za tuto část [anonymizováno] [částka] Náklady žalobce b) v shodném období, tj. než došlo ke spojení [anonymizováno], činí za totožné úkony rovněž částku [částka] ve svém souhrnu.

50. Od spojení [anonymizováno] při ústním jednání dne [datum] náleží každému ze žalobců odměna za zastoupení advokátkou ve výši [částka] (§ 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Odměna náleží za podání odvolání proti rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], resp. [datum], a to včetně jejich opakovaných doplnění, které odvolací soud s ohledem na jejich obsah, nehodnotil jako samostatné úkony, za které by náležela žalobcům další odměna. První i druhé doplnění odvolání posoudil jako součást odvolání samotného. Součástí nákladů je rovněž odměna za sepis vyjádření k odvolání žalované ze dne [datum], resp. [datum], odměna za odvolání proti usnesením soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a to ve znění následujících doplnění. Odměna za vyjádření žalobců k vyjádření žalované ze dne [datum], dovolání žalobců proti usnesení odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rovněž ve znění jeho následného doplnění. Odměna náleží za vyjádření žalobců ze dne [datum], za vyjádření ze dne [datum] k vyjádření žalované jednající Ministerstvem financí a za účast na jednání dne [datum]. Další tři odměny za sepis odvolání proti rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], za vyjádření žalobců ze dne [datum] k odvolání žalované a za účast na jednání odvolacího soudu. Za uvedených 11 úkonů právní služby dle [ustanovení pr. předpisu], tedy částka [částka] při zastupování dvou účastníků. K odměně náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky. Každému ze žalobců tak náleží částka [částka] za uvedenou část řízení. Náklady žalobců za [anonymizováno] před soudy všech stupňů u žalobce a) představují částku [částka] a po připočtení zaplaceného soudního poplatku za dovolání celkem částku [částka]. U žalobce b) součet nákladů na právní zastoupení představuje částku [částka] a po připočtení zaplaceného soudního poplatku za dovolání činí jeho celkové náklady za [anonymizováno] před soudy všech stupňů částku [částka].