o určení dědického práva, k odvolání žalobkyně c) a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně určil, že žalobce a) a žalobce b) jsou dědici po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené dne [datum] a zemřelé dne [datum], posledně bytem [adresa] (výrok I). Zamítl žalobu na určení, že žalobkyně c) je dědicem po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené dne [datum] a zemřelé dne [datum], posledně bytem [adresa] (výrok II). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci a) a žalobci b) náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] (výrok III) a žalobkyni c) povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] (výrok [příjmení]).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, doručené soudu dne [datum], kterou se žalobci domáhali vůči žalované určení, že každý ze žalobců je dědicem po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené [datum] a zemřelé [datum], posledně bytem [adresa], a to dědicové ze zákona v prvé skupině dědiců. Žalobci byli usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odkázáni, aby ve smyslu § 175k odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) uplatnili proti [jméno] [příjmení] své dědické právo žalobou ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení uvedeného usnesení.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

4. Podáním došlým soudu dne [datum] vzala žalobkyně c) žalobu za svoji osobu v plném rozsahu zpět. Obvodní soud pro Prahu 2 svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodl, že zpětvzetí žaloby žalobkyně c) ze dne [datum] není účinné. K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení soudu I. stupně změnil tak, že zpětvzetí žaloby učiněné žalobkyní c) ze dne [datum] je účinné. K dovolání žalobců proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení Městského soudu v Praze i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Z odůvodnění usnesení dovolacího soudu vyplývá, že žalobci a) až c), kteří byli usnesením soudu podle ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. odkázáni, aby uplatnili své právo žalobou, mají ve sporném řízení postavení nerozlučných společníků (§ 91 odst. 2 o. s. ř.). Protože žalobci a) a b) s dispozitivním úkonem žalobkyně c), která vzala žalobu zcela zpět, nesouhlasili, nemůže být s ohledem na zásadu jednomyslnosti k takovému úkonu přihlédnuto.

5. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, [účinnost] (dále jen„ o. z.“), dle kterého se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele, a [ustanovení pr. předpisu], ve znění [účinnost] (dále jen„ obč. zák.“), uzavřel, že z citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že z hlediska hmotného práva je postupováno podle [ustanovení pr. předpisu] ve znění pozdějších předpisů, neboť zůstavitelka [jméno] [příjmení] zemřela dne [datum] (viz úmrtní list v dědickém spise vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]), tedy za účinnosti tzv. starého občanského zákoníku. Z hlediska samotné závěti a v ní obsažených důvodů o vydědění – speciálně ve vztahu k pozůstalé dceři MUDr. [jméno] [příjmení] a speciálně k pozůstalým vnukům zůstavitelky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] je zřejmé, že tato závěť byla sepsána dne [datum] formou notářského zápisu. Byť důvody vydědění – zejména ve vztahu k pozůstalým vnukům [jméno] a [jméno] [příjmení] jsou formulovány velmi obecně (v podstatě přebírají citaci zákona), předmětná závěť sepsaná formou notářského zápisu splňuje zákonné formální náležitosti. V této souvislosti soud I. stupně poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž Nejvyšší soud uzavřel:„ …že ve sporu o existenci důvodu vydědění použitého zůstavitelem v listině o vydědění soud vychází, splňuje-li listina o vydědění zákonné formální náležitosti, z toho, že zákonné předpoklady pro vydědění byly splněny a že je na vyděděném, aby v řízení prokázal opak; uvedené platí bez ohledu na to, zda listina o vydědění byla sepsána do notářského zápisu, nebo zda byla vyhotovena jinou zákonem stanovenou formou“. Z tohoto důvodu bylo na žalobcích jakožto vyděděných, aby prokázali opak – tedy že důvody vydědění v listině o vydědění uvedené (jež je součástí závěti formou notářského zápisu sepsaného dne [datum]) nejsou dány a že žalobci jsou dědici po zůstavitelce [jméno] [příjmení]. Pokud jde o důvody vydědění týkající se vnuků zůstavitelky – žalobců a) a b) – tedy, že se se zůstavitelkou nestýkali po dobu nejméně 20 let, nic o nich neví, neprojevují o zůstavitelku žádný zájem – pak podle soudu I. stupně tyto důvody bylo třeba posuzovat s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu. Pokud potomek trvale neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem je důsledkem toho, že zůstavitel neprojevuje zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění. V případě posouzení konkrétního jednání potomka ve vztahu k zůstaviteli je třeba zohlednit také konkrétní rodinné zvyklosti, zájem zůstavitele na udržování rodinných vztahů s potomkem i další konkrétní podstatné skutečnosti.

6. Soud I. stupně dále uzavřel, že v případě žalobce a) a žalobce b) bylo provedenými důkazy (výslechy svědků i účastnickými výslechy) jednoznačně prokázáno, že zůstavitelkou uvedený důvod vydědění není dán. Soud I. stupně měl z výslechů svědků [jméno] [příjmení], MUDr. [jméno] [příjmení] /bratranců žalobců a) a b) /, z výslechu jejich strýce Ing. [jméno] [příjmení], jakož i z účastnických výslechů žalobce a) a žalobkyně c) jednoznačně za prokázané, že mezi babičkou [jméno] [příjmení] a (nejen) oběma žalobci od jejich útlého věku až do úmrtí jejich otce v roce [rok] existoval zcela normální vztah babičky a jejích vnuků, kdy pravidelně o letních prázdninách, případně v zimním období (vánoce, jarní prázdniny) probíhala společná setkání rodin všech tří zůstavitelčiných dětí – rodiny [příjmení] z [obec], rodiny [jméno] [příjmení] – [příjmení] z [obec] a rodiny [příjmení] z [obec] v nemovitosti v [obec], ve valné většině za účasti babičky [jméno] [příjmení]. Zůstavitelka se těchto setkání ráda a aktivně účastnila, připravovala pohoštění, jednalo se o zcela přirozená setkání, tak jak je ve fungujících vztazích mezi členy širší rodiny obvyklé. Další setkání žalobců a) a b) s babičkou pak byla realizována v období jejích narozenin v měsíci září. Četnost setkávání žalobců a) a b) s babičkou byla rovněž limitována vzdáleností mezi [příjmení] a [anonymizováno]. Výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] v kontextu účastnických výpovědí žalobce a) a žalobkyně c) měl soud I. stupně za prokázané, že žalobce a) i jeho kamarád [jméno] [příjmení] v rámci jejich společných zahraničních cest posílali svým babičkám z těchto cest pohledy, což v předmětné době roku 1999 i let následujících byl naprosto běžný a obvyklý způsob komunikace a pozdravu svých blízkých z dovolenkových pobytů ať již doma, či v zahraničí. Žalobkyně c) v této souvislosti zaznamenala, že babička si takovéto pohlednice doma vystavovala. Z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že k zásadnímu zlomu došlo v roce [rok], kdy zemřel otec žalobců a) a b) a současně syn zůstavitelky [jméno] [příjmení], což mělo na psychický stav zůstavitelky a její psychickou pohodu nepochybně neblahý vliv. V této době došlo k ochladnutí vzájemných vztahů, ať již ze strany samotných žalobců, kteří se omezili na zdvořilostní přání babičce k narozeninám /dle žalobce a) z důvodu, že jim babička dávala vinu za smrt jejich otce, neprojevovala zájem se s nimi vídat/, nebo ze strany zůstavitelky [jméno] [příjmení]. Dle svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] mu zůstavitelka sdělovala,„ že s celou rodinou přerušili styky, že se s nimi nestýká“. Z uvedeného vyplývá, že od této tragické události ani sama zůstavitelka neměla zájem se se svou rodinou – konkrétně i se svými vnuky [jméno] a [jméno] [příjmení] vídat. V roce [rok] – před datem sepsání závěti a listiny o vydědění (tj. před datem [datum]) došlo k vyhrocení sporů mezi dětmi zůstavitelky a jejich rodinami o způsob využití domu v [adresa], tyto neshody byly řešeny též soudní cestou. Soudní a majetkové spory v širší rodině v této době a po datu sepsání listiny o vydědění však soud I. stupně nepovažoval v tomto sporu za podstatné. Pokud jde o výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], z této soud i. stupně nic podstatného k předmětu řízení nezjistil. Výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] byla z hlediska podstatných dotazovaných skutečností velmi obecná, neurčitá, vyhýbavá, přičemž zcela jistě byla kvalita její výpovědi ovlivněna zřejmým strachem svědkyně z obávaného napadení její osoby ze strany partnera žalované [příjmení] [jméno] [příjmení]. Obavy z možného agresivního chování partnera žalované byly též důvodem nedostavení se svědka [jméno] [příjmení] k jednání soudu i argumentem, pro který žalovaná na jeho výslechu následně netrvala. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] při jednání vypověděl, že zůstavitelku i žalovanou zná až od roku [rok]. Z kontextu výpovědí členů rodiny [příjmení], žalobce a), vyjádření obou dětí žalované – [jméno] a [jméno] [příjmení] a v neposlední řadě též z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] měl však soud I. stupně jednoznačně za prokázané, že právě osoba Mgr. [jméno] [příjmení] byla tím zásadním negativním faktorem, který negativně ovlivnil vztahy v širší rodině [příjmení], [anonymizováno] - [anonymizováno] a [anonymizováno], a to nejen v rovině majetkové, ale též ve vztahu zůstavitelky [jméno] [příjmení] ke svým některým dětem a vnoučatům, po datu roku [rok], resp. roku [rok].

7. Soud I. stupně pokud jde o důvod vydědění ve vztahu k žalobkyni c) uvedl, že tato se z vlastní vůle a s vědomím si všech důsledků z toho vyplývajících rozhodla být v řízení zcela nečinná – ve vztahu k použití argumentace na svoji obranu a k prokázání nedůvodnosti vydědění ohledně její osoby; k jednáním soudu se opakovaně nedostavila a nemohla tak být soudem poučena postupem dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a navržení důkazů k nim. V závěru řízení pouze vypovídala jako účastník řízení k důkaznímu návrhu žalobců a) a b). Za této situace v řízení neprokázala (a prokazovat ani nechtěla), že důvody vydědění ve vztahu k její osobě nejsou dány.

8. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobě žalobce a) a žalobce b) vyhověl, žalobu žalobkyně c) zamítl.

9. S odkazem na § 120 odst. 1 o. s. ř. soud I. stupně zamítl další návrhy žalované na doplnění dokazování listinami týkajícími se [anonymizována dvě slova] zůstavitelky (propouštěcí zprávy ze dne [datum], ze dne [datum] a vstupního vyšetření ze dne [datum]) k vyvrácení tvrzení žalobců i některých svědků o tom, že zůstavitelka měla nadměrně požívat alkohol, a to z důvodu nadbytečnosti těchto důkazů s ohledem na další důkazy výše uvedené a shora zaujatý právní názor.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle úspěchu ve věci s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř.

11. Rozsudek soudu I. stupně napadli včasným odvoláním žalovaná a žalobkyně c). Žalovaná napadla rozsudek ve výrocích I. a III., a to s odkazem na ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. Namítala, že soud I. stupně neprovedl listinné důkazy, kterými hodlala zpochybnit věrohodnost výpovědí svědků ze strany rodiny žalobkyně c), kteří„ shodně“ vypovídali ohledně požívání alkoholických nápojů zůstavitelkou. Soud I. stupně, ačkoliv z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi rodinami [příjmení] a [anonymizováno] na straně žalobců a rodinou [příjmení] na straně žalované existují letité spory ohledně nemovitosti v [obec], k níž měla zůstavitelka silné citové pouto, nezohlednil tuto skutečnost při hodnocení věrohodnosti svědků. Tito v rámci rodinné vazby a pozitivního vztahu k žalobcům a) a b) měli zcela nepochybně zájem na výsledku sporu o určení dědického práva, když jejich vztah k žalované je ovlivněn danými negativními rodinnými vztahy.

12. Žalovaná dále namítala, že mezi žalobci a svědky ze strany rodiny žalobkyně c) probíhala ohledně předmětu řízení komunikace. Svědek [příjmení] [příjmení] uvedl, že o předmětu jednání ví od žalobce a). Výpovědi svědků z rodiny [příjmení] se velmi podobaly. Prakticky všechny podporovaly tvrzení žalobců a) a b). Uvedené [anonymizováno] závěry žalované o identickém zájmu žalobců a) a b) a svědků z okruhu přímé rodiny žalobkyně c).

13. Listina o vydědění ze dne [datum] uvádí jako důvod vydědění žalobců a) a b) dvě skutečnosti, a sice že vnukové zůstavitelky se se zůstavitelkou nestýkají po dobu nejméně 20 let a že zůstavitelka a nic o nich neví, neprojevují o něj zájem. Ačkoliv první z uváděných důvodů nemusí být naplněn, je zcela naplněn druhý důvod, a to že zůstavitelka o svých vnucích, tedy o žalobcích a) a b) nic neví a tito o ní neprojevují žádný zájem. Žalobci a) a b) sice uvedli, že se se zůstavitelkou stýkali před rokem [rok], tedy před smrtí jejich otce, avšak žalobce a) uvedl při výpovědi, že babičku naposledy viděl v roce [rok]. Další 2 roky tedy babičku neviděl a ani se o ni nezajímal. Tvrzení o údajné agresivitě babičky nebylo prokázáno. Je nesporné, že po úmrtí syna zůstavitelky v roce [rok] jeho rodina nesdělila žalované a zůstavitelce místo, kde je syn pochován, což zůstavitelka těžce nesla. Od roku [rok] se žalobci a) a b) se zůstavitelkou nestýkali bez vážného důvodu a neprojevovali o ni prakticky žádný zájem (s výjimkou tvrzeného, avšak neprokázaného telefonického kontaktu u příležitosti jejích narozenin). Dne [datum] většinoví spoluvlastníci (též žalobci a/ a b/ a jejich matka) písemně rozhodli ve vztahu k žalované, a tedy k zůstavitelce, jež spolu s žalovanou užívala byt v prvním nadzemním podlaží v domě v [obec], že uvedený byt má žalovaná vyklidit a celý dům bude pronajímán. Dne [datum] došlo k sepsání listiny o vydědění, která vycházela z tehdejšího [anonymizováno] vztahů v rodině, dovršených přijetím rozhodnutí většinových spoluvlastníků.

14. Žalovaná dále namítala, že žalobce a) potvrdil, že se se zůstavitelkou v období od roku [rok] do data pořízení listiny o vydědění nevídal, nekontaktoval ji a ani netvrdil, že by o ní projevoval zájem. Žalobce b) ohledně svého zájmu o zůstavitelku v uvedeném období a ani dříve ničeho netvrdil a neprokazoval. Je tak zřejmé, že žalobci nevyvrátili druhý z uváděných důvodů vydědění, a to nezájem o zůstavitelku. Důkazní břemeno bylo na žalobcích.

15. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. a III. zrušil, případně změnil tak, že žalobu zamítne i ve vztahu k žalobcům a) a b) a žalované přizná náhradu nákladů řízení.

16. Žalobci a) a b) navrhli potvrdit napadený rozsudek ve výroku I. i III.

17. Žalobkyně c) napadla včasným odvoláním výrok IV. rozsudku a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. namítala, že s ohledem na okolnosti věci, ve kterých lze spatřovat důvody hodné zvláštního zřetele, měl soud I. stupně postupovat podle § 150 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení ve vztahu k žalované neměl přiznat. Žalobkyně c) podáním ze dne [datum] výslovně vzala žalobu zpět, a to v části týkající se vydědění vůči své osobě. Nechtěla dále vyostřovat vzájemné vztahy mezi žalobkyní a žalovanou, tj. mezi sestrami. Navrhla zastavit řízení a s tímto postupem seznámila právního zástupce žalované. Mezi účastnicemi pak bylo dohodnuto, že za této situace nebude žádná ze stran, resp. žalovaná uplatňovat nárok na náhradu nákladů řízení. Účastenství žalobkyně ve sporu nebylo ukončeno z ryze procesních důvodů (viz citované rozhodnutí Nejvyššího soudu), nicméně žalobkyně jednoznačně deklarovala svůj zájem a vůli ve sporu nepokračovat. Neměla zájem na dalším vedení sporu a ani na jeho výsledku. Byla srozuměna s tím, že nebude rozhodnuto v její prospěch. Žalobkyně c) soudu I. stupně sdělila, aby jí žalobou uplatněný nárok věcně neposuzoval. Navrhla, aby k jejímu nároku nebylo prováděno dokazování a nebyl věcně projednán. Ve sporu zůstala zcela pasivní, neúčastnila se jednání, a to i proto, aby nenavyšovala náklady řízení.

18. Podle žalobkyně c) v uvedených okolnostech lze spatřovat důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení ve vztahu žalované a žalobkyně c) nepřiznat. S přihlédnutím k popsané situaci navíc náklady vynaložené žalovanou ve vztahu k žalobkyni c) nelze považovat ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. za náklady účelně vynaložené či potřebné k uplatňování či bránění jejího práva. Rovněž je namístě zohlednit, že žalobkyně c) a žalovaná uzavřely dohodu, dle které pokud žalobkyně vezme žalobu zpět, nebude žádná ze stran uplatňovat nárok na náhradu nákladů řízení.

19. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a rozhodl, že žalobkyně c) a žalovaná nemají vůči sobě nárok na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně. Dále navrhla, aby stejným způsobem rozhodl odvolací soud i o náhradě nákladů řízení odvolacího.

20. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku ve výroku IV. s tím, že dohoda nebyla realizována, neboť žalobkyně c) zůstala účastníkem řízení až do konce, kdy byla její žaloba zamítnuta. Žalobkyně c) učinila účastnickou výpověď v zájmu žalobců a) a b) proti zájmům žalované.

21. Odvolací soud postupoval podle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a přezkoumal rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé na základě žalovanou podaného odvolání, a to ve vztahu k žalobcům a) a b) a v této části neshledal odvolání důvodné. Odvolání žalobkyně c) podané do výroku IV. o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní c) a žalovanou shledal odvolací soud zčásti důvodné. Soud I. stupně v projednávané věci vyšel ze správných skutkových tvrzení, provedl dokazování v potřebném rozsahu a na základě něj pak dospěl ke správným skutkovým i právním závěrům.

22. V posuzované věci se žalobci domáhají určení dědického práva. Vzhledem k tomu, že na takovou žalobu byli odkázáni usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve smyslu § 175k odst. 2 o. s. ř., je naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř. bez dalšího dán. Zůstavitelka v listině o vydědění, která je součástí závěti vyhotovené formou notářského zápisu sepsaného dne [datum], jako důvody vydědění vymezené v § 469a odst. 1 písm. a/ a b/ obč. zák. týkající se vnuků zůstavitelky, tj. žalobců a) a b), výslovně uvedla, že žalobci a) a b) se s ní nestýkají po dobu nejméně 20 let. Zůstavitelka o nich nic neví a neprojevují o ni žádný zájem.

23. Pro platnost vydědění z důvodu uvedeného v § 469a odst. 1 písm. a) obč. zák. je nezbytné, aby se zůstavitel ocitl v situaci, kdy pro [anonymizováno] či jiné potíže nastalé v důsledku [anonymizováno] či věku, event. pro potíže způsobené jinými okolnostmi, potřeboval pomoc, tedy kdy nebyl schopen sám, bez cizí pomoci, si obstarat své základní životní potřeby. Současně musí jít o situaci, kdy o uvedené potřeby zůstavitele není postaráno jinak, kdy potomek má reálnou možnost zůstaviteli potřebnou pomoc poskytnout a kdy zůstavitel potomkem nabídnutou pomoc neodmítne. Neposkytnutí pomoci zůstaviteli ze strany potomka přitom musí odporovat dobrým mravům. Zájem, který by potomek měl o zůstavitele projevovat, je třeba posuzovat s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu; je-li skutečnost, že potomek trvale neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, důsledkem toho, že zůstavitel neprojevuje zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod [číslo] ročník [rok]; rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] ročník [rok]). Skutečnosti odůvodňující závěr, že potomek o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, mohou spočívat jak v pasivitě (nezájmu) potomka ve vztahu k zůstaviteli, tak také v chování, kterým potomek sice o zůstavitele zájem projevuje, ovšem způsobem neodpovídajícím řádnému chování potomka k rodiči (prarodiči atd.), tj. například způsobem trvale překračujícím zásady společenské slušnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod [číslo] ročník [rok] a ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] ročník [rok]). Podle ustálené judikatury soudů je třeba otázku, zda potomek o zůstavitele trvale neprojevoval opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, posuzovat s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a ve spektru dobrých mravů, které se ve společnosti ustálily. Jedním z hledisek, které je třeba u tohoto důvodu vydědění vždy zkoumat, je to, zda potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, který by jako potomek měl projevit, tj. zda zůstavitel měl sám zájem se s potomkem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy; vydědění přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomka osobně citově dotýká, kde mu tento stav vadí, a nikoliv jde-li o situaci, kdy je mu tento stav lhostejný, případně kdy k němu sám i podstatně přispěl (srov. například rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník [rok]).

24. S přihlédnutím k obsahu citovaného zákonného ustanovení a k provedenému dokazování je zřejmé, že uvedené důvody vydědění nebyly naplněny. Listina o vydědění sepsaná dne [datum] zahrnuje období 20 let zpětně, tj. začátek je stanoven k době, kdy žalobci a) bylo pět let a mladšímu žalobci b) dva roky. Všichni svědci, či účastníci, kteří byli vyslechnuti, jednoznačně potvrdili, že v tomto období se nezletilé děti se svou babičkou stýkali v takovém rozsahu, jak byla široká rodina zůstavitelky zvyklá. Zůstavitelka měla tři děti, syna a dvě dcery, a žalobci jsou syny nejstaršího syna zůstavitelky, který v mezidobí zemřel. Důvod vydědění, podle kterého se vnuci se zůstavitelkou ke dni sepisu vydědění nestýkali již více než dvacet let, byl provedeným dokazováním vyvrácen. Ohledně dalšího důvodu, a to že zůstavitelka o žalobcích a) a b) ničeho neví a ti neprojevují o ni žádný zájem, je namístě uvést, že v této souvislosti výpověďmi svědků i účastníků bylo prokázáno, že po smrti syna zůstavitelky otce žalobců a) a b) došlo k odcizení v rodině, kdy zůstavitelka přestala komunikovat s rodinou žalobců a) a b). Svědek [příjmení] [příjmení], který nebyl vázán na rodinu zůstavitelky, či rodinu žalované a ani na rodinu žalobců a který byl jednou z mála z vyslechnutých osob, které se v době po smrti syna zůstavitelky stýkali se zůstavitelkou, výslovně vypověděl, že po smrti syna [jméno] měla paní [příjmení] [anonymizováno] psychické problémy, na což si svědkovi stěžovala, také si mu ztěžovala na to, že rodinné vztahy jsou vyhrocené. [příjmení] se vystěhovat z domu a kromě bytu nemá kam jezdit. Říkala, že s celou rodinou přerušili styky, že se s nimi nestýká a zbývá jí jedině [jméno]. A vzpomíná na dům v [obec]. Věrohodnost tohoto svědka nebyla zpochybněna ze strany žalobců a ani ze strany žalované. Svědek přesně popsal situaci, která po smrti otce žalobců nastala, tedy že to byla zůstavitelka, která přerušila kontakt s rodinou žalobců, že to byla ona, kdo se s nimi nestýkal. Pokud svědek hovořil o tom, že se zůstavitelka musela vystěhovat z domu, pak zde je třeba připomenout, že se nejednalo o nemovitost ve vlastnictví zůstavitelky. Skutečnost, že by žalobci vystěhovali zůstavitelku z předmětné nemovitosti proti její vůli, není uvedena v listině o vydědění jako důvod vydědění. K namítanému neprojevování žádného zájmu, který je ve vydědění rovněž citován, je namístě uzavřít, že z žádného tvrzení žalované a ani ze samotného aktu vydědění nevyplývá, kdy konkrétně zůstavitelka projevila zájem o to, aby o ni žalobci zájem projevili. Konkrétně ohledně čeho žalobce a) a b) vyzvala, aby jí např. pomohli, navštívili atd. tak, aby mohl soud na základě provedeného dokazování uzavřít, zda toto zcela nekonkrétní tvrzení ve vydědění mělo nějakou reálnou podobu, kterou zůstavitelka mínila jako důvod pro vydědění, přičemž ani v rámci provedeného dokazování žádné konkrétní indicie nebyly zjištěny.

25. Podle názoru odvolacího soudu lze uzavřít, že v řízení nebylo prokázáno, že by zůstavitelka v souvislosti se svým [anonymizována dvě slova], věkem či ve snaze o kontakt vyžadovala od svých vnoučat pomoc, oporu, návštěvu, kterou jí žalobci a) a b) odmítli. V řízení bylo prokázáno, že zůstavitelka o blízký příbuzenský vztah se žalobci a) a b) nestála a sama kontakt s rodinou svého zesnulého syna, tj. i s jeho syny přerušila.

26. K nevěrohodnosti svědků, kterou namítala žalovaná v odvolání, pak lze uvést, že vyslýchaní svědci ze strany rodiny [příjmení] [příjmení] svědčili ve prospěch žalobců, a to v souvislosti s rozsahem kontaktů zpětně 20 let, kdy se rodina stýkala. Uváděné údaje byly potvrzeny celou širokou rodinou. Podle odvolacího soudu se ve spise nenachází v této souvislosti žádná výpověď, která by byla v rozporu s ostatními. Pokud žalovaná namítá, že nebyly prováděny důkazy k tvrzenému alkoholismu zůstavitelky, pak z obsahu spisu nevyplývá, že by žalobci zpochybňovali způsobilost zůstavitelky přistoupit k jejich vydědění pro závislost na alkoholu. Rovněž soud I. stupně pokud zkoumal, zda žalobci prokázali naplnění důvodů pro vydědění, nehodnotil, zda zůstavitelka požívala alkohol v nadměrné míře. Další dokazování by proto bylo nadbytečné, stejně tak jako dokazování ke sporům o užívání nemovitosti, kdy tyto skutečnosti nebyly uvedeny jako důvod vydědění.

27. Odvolací soud proto postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé I. a ve výroku o nákladech III. jako věcně správný potvrdil.

28. Co se týče o výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní c) a žalovanou, zde odvolací soud rozhodoval na základě odvolání žalobkyně c) a odvolání shledal zčásti důvodné. S odkazem na § 142 odst. 1 a § 150 o. s. ř., a to s přihlédnutím k okolnostem případu a k postoji žalobkyně c) v řízení přiznal žalované právo na náhradu nákladů za první dva provedené úkony, tj. za přípravu a převzetí zastoupení a za sepis vyjádření k žalobě. Za následující úkony, které byly vykonány poté, kdy žalobkyně c) vzala žalobu zpět, a poté, kdy ve věci částečného zpětvzetí žaloby rozhodl Nejvyšší soud a kdy žalovaná výslovně prohlásila, že nemá zájem na výsledku sporu, nemá zájem spor vyhrát a trvala na tom, že se řízení nechce účastnit, pak odvolací soud žalované nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 o. s. ř. a výrok o nákladech řízení IV. změnil jen tak, že jejich výše činí [částka], jinak rozsudek soudu I. stupně v tomto výroku ohledně splatnosti nároku jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšným žalobcům a) a b) přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení v podobě odměny za zastupování účastníka advokátem, a to za sepis vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání dne [datum]. Dle § 9 odst. 3 advokátního tarifu činí hodnota úkonu [částka], podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu při zastupování dvou účastníků je odměna snížená o 20 %, hodnota dvou úkonů u každého žalobce představuje částku [částka]. K odměně náleží 2 paušální náhrady po [částka] a dále cestovné z [obec] do [obec] a zpět vlakem v prokázané výši [částka]. Dále pak náhrada za promeškaný čas za 13 půlhodin v celkové částce [částka] Částku [částka] je namístě navýšit o [částka], tj. o 21% DPH. Celkové náklady činí [částka].

30. O náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní c) a žalovanou rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1,2 o. s. ř. tak, že žádná z nich nemá na jejich náhradu právo, když v odvolacím řízení převážně úspěšná žalobkyně c) náhradu nákladů odvolacího řízení nepožadovala.