o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. února 2025, č. j. 22 C 26/2024-80,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovaným souhlasit s vydáním předmětu úschovy vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 0 Sd 119/2019 žalobkyni v rozsahu částky 548 960 Kč (výrok I.) a o náhradě nákladů řízení účastnic rozhodl tak, že žalobkyně je povinna zaplatit první žalované 2 400 Kč do tří dnů od právní moci (výrok II.) a že ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou nemá žádná z účastnic právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy v rozsahu původně částky 586 148,58 Kč, po opravě částky 548 960 Kč, z titulu odměny svého právního předchůdce, [právnická osoba] IČO [IČO], za správu finančních prostředků provedené advokátní úschovy finančních prostředků, přičemž v rámci trestního řízení vydal [tituly před jménem]. [jméno FO] jakožto pověřený společník právního předchůdce žalobkyně finanční prostředky ve výši 586 148,58 Kč. Z této částky žalobkyně řádně odvedla DPH. Trestní řízení bylo pravomocně skončeno a finanční prostředky byly složeny do soudní úschovy. Na finanční prostředky si činila nárok 1. žalovaná, její nárok však byl zamítnut, 2. žalovaná ke sporu ničeho neuvedla, je tak zřejmé, že finanční prostředky náleží žalobkyni a jinému subjektu již nemohou být přikázány. Ani jedna z žalovaných však s vydáním finančních prostředků nesouhlasila, pročež se žalobkyně domáhá nahrazení jejich souhlasu. Soud prvního stupně dále uvedl, že k jeho výzvě žalobkyně uvedla, že dne 28. 11. 2011 byla uzavřena smlouva o advokátní úschově mezi právním předchůdcem žalobkyně a mezi [jméno FO] jako oprávněným a [jméno FO] jako uschovatelem, jenž se zavázal složit částku 43 548 960 Kč (dle dodatku ke smlouvě ze dne 4. 3. 2011) na bankovní účet, k čemuž v březnu 2011 došlo, částka 43 548 960 Kč byla vydána na účet č. [č. účtu] dne 12. 4. 2011 a dále k pokynu [jméno FO] byly prostředky ve výši 43 000 000 Kč dne 22. 4. 2011 vybrány z účtu a složeny do depozitní schránky a klíče byly předány [jméno FO]. Po převzetí klíčů tento podepsal, že příslušná advokátní úschova je vypořádaná. Peněžní prostředky ve výši 548 960 Kč byly dne 28. 4. 2011 vybrány právním předchůdcem žalobkyně z účtu, jednalo se o ústně sjednanou odměnu za jeho právní služby a byla z nich zaplacena DPH. Právní předchůdce žalobkyně dne 31. 3. 2011 vystavil fakturu vůči [jméno FO]. Tato částka byla dne 21. 6. 2011 odepsána z účtu právního předchůdce žalobkyně na základě rozhodnutí v trestním řízení a složena do soudní úschovy (blíže body 1 až 3 odůvodnění).

3. První žalovaná s žalobním požadavkem vyslovila nesouhlas, neboť úschova se týká [podezřelý výraz], a ne odměny za právní služby, druhá žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud prvního stupně po uvedení mezi účastníky nesporných skutečností (blíže bod 6 odůvodnění), po rozsáhlém provedeném dokazování množstvím listin (skutková zjištění z důkazů – body 8 až 19 odůvodnění), po citaci § 299 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, upravujícího nahrazení souhlasu s vydáním úschovy soudním rozhodnutím (blíže bod 22 odůvodnění), po učinění pozitivního závěru o existenci aktivní a pasivní legitimace účastnic (blíže bod 23 odůvodnění) a po vysvětlení institutu soudní úschovy (blíže bod 24 odůvodnění), dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby, když žalobkyně neprokázala, že by měla na finanční prostředky ve výši 548 960 Kč hmotněprávní nárok.

5. V této souvislosti soud prvního stupně uvedl, že vzal za prokázané uzavření smlouvy o advokátní úschově finančních prostředků mezi právním předchůdcem žalobkyně a osobou [právnická osoba] a [právnická osoba], na jejímž základě měla být na č. ú. [č. účtu] složena částka 43 548 960 Kč jakožto předmět advokátní úschovy, tato částka pak na tento účet byla složena dne 1. 3. 2011 (10 200 000 Kč) a dne 31. 3. 2011 (33 348 960 Kč) 1. žalovanou, pověřený společník právního předchůdce žalobkyně [tituly před jménem] [právnická osoba] vydal policejnímu orgánu dne 22. 6. 2011 částku 548 960 Kč, přičemž se jednalo o část finančních prostředků složených 1. žalovanou na účet č. [č. účtu], je tak zřejmé, že tyto finanční prostředky byly původně zaslány na úschovní účet právního předchůdce žalobkyně 1. žalovanou a následně byly vydány policejnímu orgánu, nejednalo se tak o finanční prostředky, které by na úschovní účet právního předchůdce žalobkyně složila smluvní strana předmětné smlouvy o advokátní úschově. Tvrzení žalobkyně, že se jedná o odměnu vyplývající právnímu předchůdci žalobkyně z úschovy peněžních prostředků dle předmětné smlouvy o advokátní úschově, soud prvního stupně nevzal za prokázané, když v uvedené smlouvě odměna sjednána nebyla, natož ve výši 548 960 Kč. Tato tvrzená skutečnost pak nevyplývá ani z ostatních provedených důkazů. Nevyplývá pak ani ze skutečnosti, že [jméno FO] měl právnímu předchůdci žalobkyně potvrdit vyrovnání závazků ze smlouvy o advokátní úschově ve chvíli, kdy na účtu právního předchůdce žalobkyně byla nevybraná částka 548 960 Kč, a nevyplývá ani ze skutečnosti, že byla vystavena faktura na [jméno FO] znějící na částku 548 960 Kč, která byla sice účtována jako odměna za správu finančních prostředků, avšak již není uvedeno, jakých finančních prostředků, z jaké smlouvy. K prohlášení [jméno FO] ze dne 22. 4. 2011 soud prvního stupně konstatoval, že [právnická osoba] pouze prohlásil, že převzal depozitum a tím je vypořádaná advokátní úschova, nestvrzuje, že by nevypořádaná částka na účtu právního předchůdce žalobkyně byla odměnou za advokátní úschovu. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně byla v průběhu řízení opakovaně vyzvána k tomu, aby prokázala svůj hmotněprávní nárok na částku 548 960 Kč, resp. k tomu, aby prokázala, že se jedná o odměnu za poskytnuté služby na základě předmětné smlouvy o advokátní úschově, toto tvrzení však prokázáno nebylo (blíže bod 25 odůvodnění). K argumentaci žalobkyně, že pokud byla žaloba 1. žalované o nahrazení souhlasu zamítnuta a byla by žaloba zamítnuta i v tomto řízení, pak nepřichází v úvahu nikdo jiný, kdo by na finanční prostředky měl nárok, soud prvního stupně uvedl, že ani takové rozhodnutí nebrání tomu, aby k vydání předmětu úschovy žadateli později došlo, bude-li žadatel svou žádost v budoucnu opakovat a ten, kdo původně svůj souhlas s vydáním odepřel, své stanovisko změní a souhlas udělí, nadto 2. žalovaná se v průběhu tohoto řízení ani v průběhu řízení o žalobě 1. žalované nevyjadřovala a byla neaktivní, nelze však vyloučit její aktivitu v budoucnu (blíže bod 26 odůvodnění).

6. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal procesně úspěšné právně nezastoupené 1. žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 400 Kč odpovídající 8 úkonům po 300 Kč (vyjádření k žalobě ze dne 4. 3. 2024, 3 x příprava na jednání, účast na jednání dne 18. 9. 2024, dne 20. 11. 2024, dne 29. 1. 2025 a dne 5. 2. 2025) dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“), přičemž lhůtu k plnění stanovil v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

7. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a 2. žalovanou soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když procesně úspěšné 2. žalované žádné náklady nevznikly.

8. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že neprokázala, že by měla na finanční prostředky ve výši 548 960 Kč hmotněprávní nárok. V této souvislosti zopakovala časovou souslednost jednotlivých kroků (data uzavření smluv, dodatku, složení finančních prostředků), zdůraznila, že [jméno FO] vystupoval v pozici složitele příslušných finančních prostředků, přičemž je irelevantní, jakým způsobem zajistil složení těchto finančních prostředků, nadto osoba, která zaslala na předmětný úschovní účet finanční prostředky, si musela být dobře vědoma všech ujednání smlouvy o úschově, [jméno FO] svůj závazek ze smlouvy o úschově splnil a v souladu s touto smlouvou došlo ke složení příslušných finančních prostředků na příslušný bankovní účet. Jelikož však nebyly splněny podmínky uvedené ve smlouvě o úschově pro vydání předmětu úschovy oprávněnému, právní předchůdce žalobkyně vydal v souladu se smlouvou o úschově celou uschovanou částku ve výši 43 548 960 Kč na účet složitele č. [č. účtu] uvedený ve smlouvě o úschově a stal se tak správcem finančních prostředků ve vlastnictví [jméno FO]. Následně [jméno FO] vydal pokyn právnímu předchůdci žalobkyně, aby částku ve výši 43 000 000 Kč z účtu č. [č. účtu] vybral a vložil do bezpečnostní schránky, což právní předchůdce žalobkyně dne 22. 4. 2011 učinil a klíče od ní [jméno FO] téhož dne předal a [jméno FO] rovněž téhož dne podepsal prohlášení o vypořádání transakce, v němž potvrdil, že transakce na bankovním účtu č. [č. účtu] je zcela vypořádána, přičemž na uvedeném účtu zůstala právě částka 548 960 Kč, kdy tak uvedené prohlášení svědčí o tom, že [jméno FO] tuto částku nepožaduje vyplatit a je tak nesporné, že částka 548 960 Kč byla mezi [jméno FO] a právním předchůdcem žalobkyně ústně sjednána jako jeho odměna. Právní předchůdce žalobkyně zároveň vystavil fakturu na tuto částku vůči [jméno FO] jakožto odběrateli, přičemž z této částky odvedl DPH, a uvedenou částku jakožto svou odměnu z bankovního účtu č. [č. účtu] dne 28. 4. 2011 vybral. Dne 21. 6. 2011 ji pak ze svého bankovního účtu zaslal v rámci trestního řízení [Orgán veřejné moci], která ji na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2019, sp. zn. 56 T 10/2012, zaslala do soudní úschovy, ve které se stále nachází. Žalobkyně vytkla soudu prvního stupně, že nevyhodnotil provedené důkazy v jejich vzájemné souvislosti, kdy tyto tvoří logický a ucelený řetězec poskytující objasnění a prokázání skutkové stavu stran nezpochybnitelného nároku žalobkyně k příslušným finančním prostředkům ve výši 548 960 Kč, když z nich je nesporné, že mezi [jméno FO] a právním předchůdcem žalobkyně muselo dojít k dohodě o jeho odměně ve výši 548 960 Kč. V opačném případě by totiž bylo nelogické, aby dne 22. 4. 2011 [jméno FO][jméno FO]podepisoval prohlášení o vypořádání depozita, když na bankovním účtu ještě zbývaly finanční prostředky ve výši 548 960 Kč. [jméno FO] tak konkludentně stvrdil právo právního předchůdce žalobkyně na ponechání si finančních prostředků ve výši 548 960 Kč, jeho vůle tedy směřovala k tomu, aby si právní předchůdce žalobkyně ponechal zbývající finanční částku ve výši 548 960 Kč ve svůj prospěch jakožto svou odměnu. Žalobkyně rovněž nesouhlasila s výší přiznané náhrady nákladů řízení 1. žalované, když této neměly být přiznány tři náhrady spočívající v přípravách na jednání vzhledem k absence její aktivity při nich a náhrada za účast na jednání dne 5. 2. 2025, když z protokolu o vyhlášení rozsudku ze dne 5. 2. 2025 vyplývá, že 1. žalovaná se k tomuto jednání nedostavila. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl.

9. Prvá žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně zdůraznila, že žalobkyně ve svém odvolání nepřináší nic nového, pročež navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

10. Druhá žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

11. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně své odvolání doplnila s tím, že 1. žalovaná se opakovaně a neúspěšně domáhala vydání peněz z předmětné úschovy (jednou se domáhala vlastního vydání, jednou nahrazení souhlasu), jednou pak v její prospěch opět neúspěšně soudní exekutorka, 2. žalovaná pak své právo neuplatňuje.

12. Při jednání odvolacího soudu 1. žalovaná ničeho dalšího neuvedla, 2. žalovaná se k jednání nedostavila.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a, 214 odst. 1 o. s. ř.), a neshledal odvolání žalobkyně důvodným.

14. Odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění, a věc správně právně posoudil se závěrem, že žalobkyně, ač poučena o následcích, neprokázala, že by měla na finanční prostředky ve výši 548 960 Kč tvrzený hmotněprávní nárok, tedy, že se jednalo o sjednanou odměnu jejího právního předchůdce za advokátní úschovu finančních prostředků z předmětné smlouvy o úschově ze dne 28. 1. 2011 ve znění dodatku ze dne 4. 3. 2011, přičemž jak soud prvního stupně správně vystihl, v tomto směru tížilo důkazní břemeno žalobkyni, bylo na ní, aby své pozitivní tvrzení prokázala. Soud prvního stupně tak nepochybil, když na základě provedeného dokazování (soud prvního stupně hodnotil důkazy nejen jednotlivě, ale i v jejich vzájemné souvislosti, tedy přesně dle dikce § 132 o. s. ř.) dospěl k závěru o nedůvodnosti žalobního žádání, a to poté, kdy žalobkyně byla opakovaně instruktivně vyzvána k doplnění svých tvrzení a jejich prokázání či prokázání již doplněných tvrzení, přičemž byla poučena i o následcích nesplnění výzvy (při jednání konaném dne 18. 9. 2024 byla žalobkyně soudem prvního stupně postupem dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. vyzvána stran původně požadované částky 586 148,58 Kč – že tato částka byla odměnou za správu finančních prostředků a identifikaci této správy; po reakci žalobkyně ze dne 24. 10. 2024[Anonymizováno]byla při jednání konaném dne 20. 11. 2024 soudem prvního stupně postupem dle § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzvána k prokázání, že se jednalo o odměnu za správu finančních prostředků dle smlouvy o advokátní úschově ze dne 28. 1. 2011 ve znění dodatku ze dne 4. 3. 2011, přičemž žalobkyně reagovala argumentací zcela obdobnou jako ve svém odvolání). Odvolací soud v této souvislosti poukazuje na hodnocení žalobkyní předložených důkazů ze strany soudu prvního stupně, když tyto důkazy bez pochybností tvrzení žalobkyně, že se jednalo o [podezřelý výraz] z předmětné smlouvy o úschově ze dne 28. 1. 2011 ve znění dodatku ze dne 4. 3. 2011, neprokazují. Rovněž poukazuje na logickou pochybnost soudu prvního stupně stran původu složených peněz, když tyto byly zaslány 1. žalovanou a konečně poukazuje na samotné znění uvedené smlouvy o úschově ze dne 28. 1. 2011 ve znění dodatku ze dne 4. 3. 2011, kdy celá částka 43 548 960 Kč měla být z advokátní úschovy vyplacena oprávněnému [jméno FO] do pěti pracovních dnů po splnění podmínek, kdy tak i tato skutečnost budí pochybnost, že jen z důvodu, že oprávněnému vyplacena nebyla, stala se částka 548 960 Kč sjednanou odměnou právního předchůdce žalobkyně za advokátní úschovu finančních prostředků z předmětné smlouvy o úschově ze dne 28. 1. 2011 ve znění dodatku ze dne 4. 3. 2011. Jen pro doplnění pak odvolací soud poukazuje na to, že ani z žalobkyní předloženého přiznání k DPH za březen 2011 nelze dovodit, že by právě z částky 548 960 Kč bylo DPH odvedeno, nicméně i pokud by tomu tak bylo, neprokazovala by tato okolnost žalobní tvrzení, a to, že se jednalo o sjednanou odměnu jejího právního předchůdce za advokátní úschovu finančních prostředků z předmětné smlouvy o úschově ze dne 28. 1. 2011 ve znění dodatku ze dne 4. 3. 2011. Ani okolnost, že v současné době není jiné osoby, jež by aktivně uplatňovala své právo k předmětu úschovy, neznamená, že lze žalobnímu požadavku vyhovět za situace jeho neprokázání. Odvolací soud se tak neztotožnil s názorem žalobkyně, že se jí uceleným řetězcem nepřímých důkazů jí tvrzený nárok podařilo prokázat, pročež soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobnímu požadavku nevyhověl, a to právě z důvodu neunesení břemene důkazního. V této souvislosti odvolací soud připomíná, že podle § 101 o. s. ř. a § 120 o. s. ř. je účastník povinen tvrdit pro rozhodnutí významné skutečnosti a k prokázání svých tvrzení označit důkazy. Oprávněnost tvrzení musí být postavena najisto, nestačí připuštění možnosti či úvahy o pravděpodobnosti (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1508/2007).

15. Odvolací soud tak uzavírá, že žalobou uplatněný nárok není oprávněný.

16. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil a potvrdil jej i ve správném akcesorickém výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a 2. žalovanou, změnil jej pak za užití § 220 o. s. ř. v akcesorickém výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou (za užití § 164 o. s. ř. odvolací soud opravil zjevnou nesprávnost, když 1. žalovaná nebyla identifikována pořadovým číslem), když soud prvního stupně sice správně přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení zcela úspěšné 1. žalované a rozhodl správně i o lhůtě k plnění, nicméně nerozhodl správně i o jejich výši, když 1. žalovaná se skutečně vyhlášení rozsudku dne 5. 2. 2025 neúčastnila, jak se podává z protokolu o jeho vyhlášení, pročež 1. žalované jakožto právně nezastoupené účastnici přísluší jen 7 paušálů po 300 Kč (s argumentací žalobkyně, že by 1. žalované neměly příslušet ani přípravy k jednáním se odvolací soud neztotožnil, když tyto úkony nejsou vázány na aktivitu při soudních jednáních, ale na účast při nich).

17. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl ve výroku II. podle §§ 224 odst. 1 o. s. ř., 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle ust. § 137 odst. 2 o.s.ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Rovněž v řízení před odvolacím soudem byla zcela úspěšná 1. žalovaná, a přísluší jí tak na nákladech řízení částka 300 Kč představující jeden režijní paušál dle § 1 odst. 3 písm. c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (účast při jednání odvolacího soudu). O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 o. s. ř. a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když ke stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod. Náklad spočívající ve vyjádření k odvolání nebyl odvolacím soudem posouzen jako účelně vynaložený, když v něm absentovala vlastní argumentace a náklad spočívající v přípravě účasti na odvolací jednání nebyl 1. žalovanou požadován.

18. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl ve výroku III. podle §§ 224 odst. 1 o. s. ř., 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když 2. žalované ani v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.