o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, a to do majetkové podstaty dlužníka společnosti [právnická osoba], [IČO] (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce jako insolvenční správce dlužníka společnosti [právnická osoba], [IČO], (dále také jen„ insolvenční dlužník“) domáhal na žalovaném advokátu JUDr. [jméno] [příjmení] zaplacení částky [částka], a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce tvrdil, že žalovaný se bezdůvodně obohatil, pokud přijal od insolvenčního dlužníka [částka] včetně DPH na základě faktury [číslo] [rok] ze dne [datum], kde žalovaný nepřiměřeně vyúčtoval poskytnuté právní služby ohledně transakce – postoupení práv a povinností z leasingové smlouvy z insolvenčního dlužníka na nabyvatele za účasti [anonymizováno] – [právnická osoba] – v rozsahu [anonymizováno] hodin v období od [datum] do [datum], když podle žalobce žalovaný služby v uvedeném rozsahu neposkytl. Žalobce zpochybnil žalovaným vyúčtované úkony, poukázal na to, že úpravy formulářového dokumentu nemohly být provedeny v rozsahu vykázaném žalovaným, zejména předmětnou formulářovou smlouvu nebylo nutné ani možné skutečně připomínkovat a opravovat, stejně tak zpochybnil účast advokáta na tzv. closingu smlouvy, resp. jeho účelnost. Zaplacenou odměnu považoval ve zjevném nepoměru vůči ceně předmětu právní služby, v rozporu s dobrými mravy, a to tím spíš, když odměna advokáta představovala prakticky poslední majetek insolvenčního dlužníka. Podle žalobce by byla adekvátní odměna [částka], spočívající ve dvou úkonech právní služby po [částka] vč. DPH, proto z vyfakturované částky [částka] požadoval vrátit [částka] včetně zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s argumentací, že mu bylo ze strany insolvenčního dlužníka plněno z právního důvodu, a to na základě ústně uzavřené smlouvy o poskytování právních služeb mezi ním a tehdejším jednatelem insolvenčního dlužníka s tím, že byla sjednána odměna za poskytování těchto služeb podle stráveného času advokáta v sazbě [částka] bez DPH za hodinu pro služby poskytované v dny pracovního klidu, o víkendu byla sjednána dvojnásobná sazba. Právní služby tak, jak je žalovaný vyúčtoval po jednotlivých dnech s popisem činností, poskytl, a to v období od [datum] do [datum] v rozsahu [anonymizováno] hodin. Insolvenční dlužník vyúčtování právních služeb i fakturu převzal, rozsah činností schválil a fakturu zaplatil. Pokud pak jde o rozsah provedených služeb, jednalo se o smlouvu o postoupení práv a povinností z leasingové smlouvy na třetí subjekt, byla to součást komplexní transakce; pokud je namítána nemožnost připomínkování a revize smlouvy, tak podle žalovaného je cílem žalobce získat od žalovaného informace chráněné advokátní mlčenlivostí. Odměna za právní služby též není nepřiměřená, když hodnota transakce byla [částka]. Pokud šlo o splatné dluhy, nelze pominout, že vyvazovala insolvenčního dlužníka zaplatit podle splátkového kalendáře [částka]. Není pravdou, že tzv. closingu se neúčastnil, když se dne [datum] od [číslo] do 16.53 hodin nacházel v sídle [anonymizováno] – [právnická osoba]

4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování uzavřel, že žalobce je insolvenčním správcem dlužníka [právnická osoba] s r.o., [IČO]. Žalovaný jako advokát a insolvenční dlužník, tehdy zastoupený jednatelem Ing. [jméno] [příjmení], se ústně dohodli v únoru [rok] na poskytování právních služeb týkajících se vyvázání insolvenčního dlužníka z leasingové smlouvy se [právnická osoba] – [právnická osoba] s předmětem leasingu rolba na ledové plochy. Dohoda zněla na právní služby zahrnující všechny nezbytné kroky a dokumenty, ať interní povahy či externí povahy vůči [právnická osoba] – [právnická osoba], sjednána byla odměna ve výši [částka] na hodinu. Dne [datum] byla uzavřena smlouva mezi společností [právnická osoba], (nyní insolvenční dlužník) a společností [právnická osoba], [IČO], za účasti [právnická osoba] – [právnická osoba], [IČO], o postoupení práv a povinností z leasingové smlouvy ze dne [datum], respektive [datum], uzavřená společností [právnická osoba] (nyní insolvenční dlužník) se [právnická osoba] – [právnická osoba] Dne [datum] byl předán předmět leasingu společností [právnická osoba] nabyvateli leasingu. V rámci insolvenčního řízení dlužníka byla podána žaloba o vyloučení majetku z majetkové podstaty s tím, že smlouvou byla postoupena práva a povinnosti z leasingové smlouvy z insolvenčního dlužníka na společnost [právnická osoba], přičemž byly převedeny již splatné dluhy ve výši [částka] a úplata byla sjednána ve výši [částka], tedy celkem [částka]. Součástí postoupení byly též všechny dosud nesplacené dluhy vůči [anonymizováno] – [právnická osoba] Podle splátkového kalendáře celkem 34 splátek po [částka], tedy [částka] a veškeré další povinnosti z leasingové smlouvy. Dne [datum] advokát JUDr. [jméno] [příjmení] vystavil insolvenčnímu dlužníku fakturu za poskytnuté právní služby na částku [částka] s DPH, součástí faktury bylo vyúčtování služeb, dle kterého byly služby poskytnuty v rozsahu [anonymizováno] hodin takto: [anonymizováno] hodin dne [datum] – studium podkladů – leasingová smlouva, tel. komunikace s klientem [anonymizováno] hodin dne [datum] – revize smlouvy, komunikace s klientem, zapracování změn, [anonymizováno] hodin dne [datum] – revize smlouvy, [anonymizováno] dne [datum] – finalizace smlouvy při jednání s klientem (víkend 2x sazba), [anonymizováno] hodin dne [datum] – účast na closingu (když dne [datum] se nacházel žalovaný na adrese [ulice a číslo]); insolvenční dlužník převzal fakturu i vyúčtování právních služeb a fakturu zaplatil. Žalobce s žalovaným před podáním žaloby komunikoval a též jej před podáním žaloby vyzval k zaplacení částky [částka].

5. Na základě učiněného skutkového závěru soud I. stupně s odkazem na § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z“) a § 3, § 4 zákona č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále také jen„ advokátní tarif“), uvedl, že v souzené věci žalobce žaloval žalovaného o vydání bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že se žalovaný na úkor insolvenčního dlužníka obohatil, když přijal peněžité plnění za služby, které neposkytl, respektive neposkytl v rozsahu, ve kterém je vyúčtoval. Právní úprava bezdůvodného obohacení je v režimu § 2991 občasného zákoníku koncipována tak, že plnění v souladu se smlouvou, pokud platí a závazek z ní není zrušen, je plněním z právního důvodu (viz. též [příjmení], Jan. [ustanovení pr. předpisu] VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]) . 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014).

6. V souzené věci bylo prokázáno, resp. bylo tvrzeno i samotným žalobcem, že mezi insolvenčním dlužníkem a žalovaným, coby advokátem, byla uzavřena (ústní) smlouva o poskytnutí právních služeb. Tímto právním jednáním tak nepochybně vznikl závazek ze smlouvy, který je též v projednávané věci právním důvodem přijatého peněžitého plnění. Soud I. stupně tuto smlouvu považoval za právní důvod, na základě kterého bylo plněno, a bezdůvodné obohacení na straně žalovaného neshledal. Naopak je to žalovaný, který má za poskytnuté právní služby v souladu se smlouvou právo na plnění, a nároky na vydání bezdůvodného obohacení mu tudíž nevznikají. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka].

7. Soud I. stupně k námitce nepřiměřenosti úplaty za poskytnuté plnění uvedl, že jednak nelze (mimo jiné) z důvodu právní jistoty ustanovení o bezdůvodném obohacení používat ke korekci plnění z platných a účinných právních důvodů (když navíc podle § 3 odst. 2 písm. d o. z. smlouvy mají být plněny), kdy by bylo možno po určité době plnění rozporovat. Rovněž je třeba dbát smluvní autonomie stran (v souladu s § 1 odst. 2 o. z. a § 3 advokátního tarifu), zde navíc podnikajících osob v širokém tržním prostředí, kdy v řízení nevyšla najevo (nebyla ani tvrzena) taková mimořádná okolnost, která by vyžadovala moderační zásah soudu do předmětného smluvního ujednání stran (např. plnění v omylu, či bezdůvodné obohacení z nepoctivých zdrojů apod.). Nakonec, i kdyby zde byla možnost (ne) přiměřenost úplaty za poskytnuté plnění posoudit, tak soud I. stupně sjednanou hodinovou odměnu ve výši [částka] bez DPH považoval s ohledem na předmět plnění – právní služby spojené s postoupením práv a povinností z leasingové smlouvy se závazky přesahující [částka] - jako nikoli disproporční. K namítanému rozsahu, ve kterém měly být služby provedeny, soud I. stupně považoval za podstatné, že insolvenční dlužník, jako strana závazku, proti němu neměl žádných námitek, akceptoval jej, a za služby v takto provedeném rozsahu dokonce zaplatil. Soud I. stupně v souvislosti s nemožností (ex post) přezkoumávat dostatečnou přiměřenost či spravedlnost důvodu k plnění odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka].

8. Soud I. stupně proto žalobu jako nedůvodnou zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

9. Rozsudek soudu I. stupně napadl žalobce včasným odvoláním a namítal, že soud zcela nekriticky převzal skutkovou a právní verzi žalovaného, aniž by se jakýmkoliv způsobem vyrovnal se zjištěními provedenými z důkazů předložených žalobcem a jeho právní argumentací. Provedené důkazy soud hodnotil nepřiléhavě, učinil nesprávný závěr o skutkovém stavu a na základě něj pak učinil nesprávné právní závěry.

10. Připomněl, že vykonává funkci insolvenčního správce a je povinen postupovat s péčí řádného hospodáře. Na žalovaného se obrátil s výzvou k vydání bezdůvodného obohacení, neboť měl důvodné pochybnosti o tom, že žalovaným účtované právní služby byly skutečně dlužníkovi poskytnuty. Nebylo tak možné od něj očekávat, že by se spokojil – tak jako soud I. stupně – s neurčitým prohlášením žalovaného nebo bývalého jednatele dlužníka Ing. [anonymizováno] o tom, že účtované služby byly skutečně žalovaným poskytnuty.

11. Žalobce nezpochybnil, že smlouva o poskytování právních služeb byla mezi žalovaným a [právnická osoba] uzavřena, stejně tak ani sjednání ceny [částka] za hodinu. V řízení však nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by obsahem smlouvy o poskytování právních služeb bylo i poskytnutí právě těch konkrétních služeb v konkrétním hodinovém rozsahu, jak bylo účtováno fakturou ze dne [datum]. [příjmení] se od počátku vede o správnost uvedeného vyúčtování. Podle žalobce mohly být právní služby poskytnuty v rozsahu maximálně dvou úkonů právní služby, a to převzetí a příprava, resp. studium podkladů a právní posouzení smlouvy. Proto je žalovaná částka snížena o [částka] včetně DPH oproti částce fakturované.

12. Podle žalobce soud I. stupně z nesporné skutečnosti, že společnost zaplatila vystavenou fakturu, v podstatě dovodil, že se tak stalo po právu. Bez jakékoliv úvahy přijal jako správné a věrohodné„ prohlášení“ Ing. [anonymizováno] ze dne [datum], potvrzující vyúčtování právních služeb. Jedná se přitom o jediný a osamoceně stojící důkaz vágního obsahu předložený žalovaným na podporu jeho tvrzení, že právní služby v účtovaném rozsahu provedl. Prohlášení však podal Ing. [anonymizováno] s časovým odstupem dvou let, lze proto podle žalobce pochybovat, že si po této době mohl vybavit, jaké konkrétní kroky žalovaný provedl a kolik času jim věnoval. Při hodnocení věrohodnosti„ prohlášení“ nelze pominout, že za jednatelství Ing. [anonymizováno] byla společnost [právnická osoba] přivedena k úpadku. Žalobce dále odkázal na obsah vyúčtovaných služeb a uvedl, že smlouva o postoupení práv a povinností uzavřená dne [datum], na níž měl žalovaný odvést celkem téměř 8 hodin advokátní práce, má podobu formulářové smlouvy o rozsahu dvou stran textu. Tvrzení, že se žalovaný jako zástupce uvedené společnosti účastnil uzavření smlouvy, z textu nevyplynula. Screenshot obrazovky mobilního telefonu žalovaného nelze podle žalobce brát vážně. Soud I. stupně však z tohoto důkazu zcela nekriticky učinil skutkový závěr o tom, že se žalovaný uvedeného dne [datum] zúčastnil closingu smlouvy.

13. Žalobce dále namítal, že žalovaný neunesl své důkazní břemeno ve vztahu k tvrzení, že skutečně provedl uvedené a vyúčtované právní služby v rozsahu [anonymizováno] hodin. V možnostech žalobce logicky nebylo prokázat, že žalovaný vyúčtované právní služby neprovedl. Žalobce předložil soudu několik indicií, které vážně zpochybňují správnost a pravdivost obsahu listiny (faktury), a bylo věcí žalovaného prokázat, že vyúčtované služby provedl. [příjmení] obsah schůzek či korespondence není pro věc podstatný. Žalobce nesouhlasí s tím, že by žalovaný byl v dané věci vázán povinností mlčenlivosti. Klientem žalovaného byla společnost [právnická osoba], za kterou nyní vystupuje žalobce, který je oprávněn žalovaného povinnosti mlčenlivosti zprostit, což učinil.

14. Podle judikatury (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] či citované sp. zn. [spisová značka]) je na žalovaném, aby prokázal existenci právního titulu, který by ho opravňoval si peníze ponechat. V daném případě právním titulem nemůže být samotná smlouva o poskytování právních služeb, neboť žalobce neučinil nesporným, že by obsahem této smlouvy měly být právě vyúčtované právní služby, které napadá. Smlouvy o poskytování právních služeb mají typicky„ rámcový“ charakter. O obsahu nebylo nic tvrzeno. Jediným právním důvodem, který by žalovaného opravňoval si peníze ponechat, je skutečné provedení vyúčtovaných služeb.

15. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl, či jej zrušil a vrátil soudu I. stupně k dalšímu projednání.

16. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedl, že právní služby byly sjednány v rozsahu zajištění právní služby ohledně transakce, která obnášela postoupení práv a povinností z leasingové smlouvy uzavřené klientem se [právnická osoba] – [právnická osoba] na třetí subjekt, nabyvatele. V rámci postoupení bylo třeba vyvázat klienta ze stávající smlouvy a současně zajistit převod práv a povinností včetně předmětu leasingu, kterým byla rolba na ledové plochy, na nabyvatele. Transakce proběhla v řádu několika dnů a zahrnovala desítky emailů, řadu dokumentů, telefonátů a schůzek. [příjmení] checklist transakce čítal 6 stránek vyjmenovávajících jednotlivé kroky, které byly vzájemně propojeny a podmíněny ze strany leasingové společnosti a nabyvatele. Služby byly poskytovány v období od [datum] do [datum]. Součástí faktury bylo vyúčtování poskytnutých služeb v jednotlivých dnech s popisem činností. Klient si vyúčtování a fakturu od žalovaného převzal, rozsah činností a fakturu schválil, cenu uhradil. Je tedy zřejmé, že klient žalovanému platil na základě sjednané smlouvy. Žalobcem tvrzený právní důvod nároku, který žaluje, proto podle žalovaného neexistuje.

17. Žalovaný, jak vyplývá ze spisu, ke svým tvrzením předložil důkazy. K námitkám v odvolání žalovaný uvedl, že obsahem prohlášení bylo potvrzení, že si Ing. [anonymizováno] jako jediný jednatel společnosti dané služby objednal, zkontroloval jejich rozsah (tj. v dubnu [rok]) a zadal jejich proplacení. Ing. [anonymizováno] si tak nemusel pamatovat„ jaké konkrétní kroky žalovaný před sporným vyúčtováním provedl a kolik času jim věnoval“, jak tvrdí žalobce. Podle žalovaného se jedná o zjevnou účelovou manipulaci s textem ze strany žalobce. To vše za situace, kdy žalobce se staví do role, že on sám jako osoba, která u ničeho z toho, co se odehrálo, nebyla a do společnosti vstoupila po dvou letech, je schopna nařknout žalovaného z toho, že služby neposkytl.

18. Situace úpadku vznikla a nastala až poté, co Ing. [anonymizováno] přestal být jednatelem. Z insolvenčního rejstříku lze zjistit, že stav úpadku nastal až splněním podmínky existence více věřitelů, která byla naplněna až uzavřením smlouvy o vedení účetnictví dne [datum] a nezaplacením odměny za měsíc [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [rok]. Uvedenou smlouvu přitom musel uzavřít žalobce (nebo některá z osob jednající za něj), který se stal [datum] insolvenčním správcem jednatele společnosti [právnická osoba] [anonymizováno] tedy nepřivodil Ing. [anonymizováno], jak tvrdí žalobce, nýbrž žalobce sám. Žalobce tak svými tvrzeními názorně ilustruje šikanózní charakter jak podané žaloby, tak celkově nekalého počínání žalobce. Žalobce rovněž naprosto účelově pomíjí nejvýznamnější položku vyúčtování v časové dotaci [anonymizováno] hodin, která se týkala studia podkladů (leasingové smlouvy) a telefonické komunikace s klientem. Samotné podklady čítají celkem 20 stran smluvního textu psaného vesměs drobným písmem. Příslušné dokumenty přitom sám žalobce předložil soudu. Tvrzení žalobce o tom, že žalovaný na dvoustránkové smlouvě o postoupení práv odvedl celkem téměř 8 hodin advokátní práce, není pravdivé. Účast na closingu, tedy podpisu smluv, neobnáší pouze samotný podpis. Closingu se účastnil spolu se žalovaným i tehdejší jednatel, který danou smlouvu podepsal. Nebylo proto potřeba, aby podepisoval cokoliv žalovaný. Ing. [anonymizováno] potvrdil účast žalovaného na closingu. Žalovaný tuto skutečnost pak potvrdil tím, že dosvědčil výpisem ze sledování polohy, že parkoval vůz v daný den cca. 4 a půl hodiny na parkovišti v nákupním centru, kde hned naproti je sídlo [anonymizováno] – [právnická osoba], tj. místo closingu.

19. Důvody, pro které žalobce není v pozici klienta žalovaného a není tedy oprávněn žalovaného zprostit mlčenlivosti, vyplývají z vyjádření České advokátní komory, které si žalovaný pro danou věc vyžádal a které předložil soudu I. stupně.

20. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu žalobcem podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

21. V posuzované věci se žalobce domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka], které mělo vzniknout na straně žalovaného tím, že přijal od insolvenčního dlužníka částku [částka], ačkoli mu za poskytnuté plnění vznikl nárok pouze v částce [částka].

22. Soud I. stupně v souvislosti s právním posouzením věci důvodně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], tj. na judikaturu vztahující se k zákonu č. 40/1964 Sb., občanskému zákoníku, která ustáleně dovozovala, že platná smlouva vylučuje nároky z bezdůvodného obohacení (srov. soudem I. stupně citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], event. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uvedl, že závazek ze smlouvy je obvyklým právním důvodem plnění, přičemž pokud smlouva platí a závazek z ní není zrušen, pak plnění v souladu s ní je plněním z právního důvodu: ten, kdo plnil, může požadovat po druhé straně smluvní úplatu (jsou-li proto splněny podmínky) a nároky z bezdůvodného obohacení mu nevznikají (srov. [příjmení], J., op. cit., marg. [číslo]). Pojem spravedlivý důvod obsažený v ustanovení § 2991 o. z. přitom neslouží ke zúžení pojmu právní důvod. Nepřipadá v úvahu situace, kdy by tu byl bezvadný právní důvod, a přesto by vznikl nárok z bezdůvodného obohacení, neboť tento právní důvod nebyl shledán dostatečně spravedlivým. Uvedené vyplývá již z toho, že § [číslo] výslovně stanoví, že byl-li splněn dluh, bezdůvodné obohacení nevzniká ([příjmení], J., op. cit., marg. [číslo] srov. též shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). I v režimu právní úpravy v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, je tak třeba vycházet z pravidla, že platná smlouva mezi účastníky vylučuje nároky z bezdůvodného obohacení. V posuzované věci přitom žalobkyně poskytla plnění na základě platné a existující smlouvy o dílo, nepřichází tak v úvahu posouzení věci z titulu bezdůvodného obohacení.

23. Žalobce, jenž uplatňuje nárok na vrácení určité částky, uváděje, že ji žalovanému předal, tíží důkazní břemeno o uskutečnění předání, na žalovaném naopak je, aby tvrdil a prokazoval existenci právního důvodu, na základě něhož si smí převzaté prostředky ponechat. Nepříznivé procesní následky stavu nejistoty ohledně důvodnosti prokázaného pohybu aktiv jsou proto v obdobných situacích vyvozovány vůči příjemci plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

24. V řízení před soudem I. stupně bylo prokázáno a mezi účastníky bylo současně nesporné, že žalovaný a společnost [právnická osoba] (tehdy [právnická osoba]) uzavřeli ústní smlouvu o poskytování právních služeb a sjednali cenu [částka] za hodinu. V řízení bylo rovněž prokázáno, že na základě uvedené smlouvy poskytoval žalovaný společnosti [právnická osoba] právní služby v období od [datum] do [datum], a to v souvislosti s postoupením práv a povinností z leasingové smlouvy uzavřené uvedenou společností s [anonymizováno] – [právnická osoba] na třetí subjekt, tj. na nabyvatele. Právní služby byly konkrétně poskytnuty žalovaným v souvislosti s vyvázáním klienta ze stávající smlouvy a současně došlo k zajištění převodu práv a povinností včetně předmětu leasingu na nabyvatele. Právní důvod, na základě kterého žalovaný převzal od společnosti [právnická osoba] (nyní insolvenční dlužník) částku [částka], je sjednaná smlouva o poskytnutí právních služeb. V řízení je tedy nesporné, že existuje právní důvod, na základě kterého žalovaný finanční obnos převzal. Současně bylo v řízení žalovaným prokázáno, že přijetím této částky se na úkor dlužníka neobohatil, když prokázal rozsah poskytnutého plnění, tj. ve výši [částka], a to předloženými listinami, konkrétně daňovým dokladem [číslo] [rok] ze dne [datum], jehož součástí bylo vyúčtování služeb tam specifikovaných. Údaje zde uvedené pak byly potvrzeny Ing. [jméno] [příjmení], bývalým jednatelem insolvenčního dlužníka, který v prohlášení ze dne [datum] potvrdil jejich existenci s tím, že vyúčtování právních služeb odpovídalo realizovaným činnostem a jejich rozsahu, proto zadal jejich úhradu. Ing. [anonymizováno] výslovně potvrdil, že poskytnuté právní služby ve svém rozsahu a ceně plně odpovídaly tomu, co bylo se žalovaným právním zástupcem sjednáno. Nepřímým důkazem pro účast žalovaného na screenshotu byl provedený důkaz týkající se parkování žalovaného dne [datum] na adrese poblíž místa, kde k podpisu smluv došlo. O provedení právních služeb zároveň svědčí i konkrétní smlouvy vzešlé z činnosti žalovaného, kterými byl rovněž proveden důkaz (srov. odst. 7 a 8 odůvodnění napadeného rozsudku). O uskutečnění transakce vzešlé z právního jednání žalovaného svědčí i předávací protokol ze dne [datum], kdy předmět leasingu předala společnost [právnická osoba] nabyvateli leasingu. Odvolací soud uvedené důkazy považuje za dostatečné pro prokázání tvrzení žalovaného o tom, že na jeho straně k bezdůvodnému obohacení v rozsahu [částka] s příslušenstvím nedošlo. Snaha žalobce zúžit rozsah poskytnutých služeb žalovaným v této souvislosti je účelová, žalobce nepředložil žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že žalovaný provedl právní služby v kratším časovém úseku, než vyúčtoval. Odvolací soud neshledal v jednání žalovaného, který si nechal za objednanou a řádně vykonanou právní službu, zaplatit odměnu, rozpor s dobrými mravy (srov. § 6 o. z.).

25. Odvolací soud z výše uvedených důvodů proto rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení (výrok I. rozsudku).

26. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy procesně úspěšný žalovaný jejich náhradu nepožadoval (výrok II. rozsudku).