pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do [anonymizováno] dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok II), a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] k rukám jeho advokátky do [anonymizováno] dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobním požadavku na zaplacení zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši [částka] s příslušenstvím v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“) odůvodněném tím, že žalobce v procesním postavení žalovaného byl účastníkem řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví zahájeného žalobkyní [jméno] [příjmení], nar. v r. 1947, že řízení celkem trvalo déle než [anonymizováno] let, že se v něm vyskytly opakované průtahy, musel se bránit nesprávným rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně, v řízení neobstruoval, v důsledku jeho délky byl dlouhodobě omezován v dispozicích s velkou částí svého majetku.

3. Žalovaný po projednání předžalobní žádosti dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky soudního řízení a žalobci poskytl částku [částka]. Celkovou délku řízení přesahující [anonymizováno] let hodnotil jako nepřiměřenou. Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové, právní a procesní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování včetně řady listinných důkazů a znaleckého zkoumání, rozhodnutí bylo rušeno pro nepřezkoumatelnost. Ve věci bylo rozhodováno soudy na všech stupních soudní soustavy, tj. nalézací soud ve věci samé rozhodoval čtyřikrát, odvolací soud dvakrát, Nejvyšší soud jednou. Délka řízení tedy byla z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, což nelze přisuzovat k jejich tíži, avšak nelze to přičítat ani k tíži žalovaného. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vycházel z částky [částka] za rok trvání řízení, za první dva roky v poloviční výši. Tuto základní částku celkem snížil o 30 %, a to o 20 % z důvodu složitosti řízení a o 10 % z důvodu četnosti rozhodování soudů. Význam posuzovaného řízení pro žalobce hodnotila jako běžný.

4. Protože žalobce vzal žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím zpět, soud prvního stupně podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení co do této částky zastavil.

5. Mezi účastníky řízení bylo sporné, že žalobci se předběžně dne [datum] se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy obrátil na žalovaného.

6. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění shrnutých v bodech [anonymizováno] až 12 odůvodnění svého rozhodnutí, na která lze pro stručnost odkázat, a po skutkové stránce uzavřel následující. Posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] a bylo skončeno právní mocí usnesení [příjmení] [obec a číslo] o zastavení řízení dne [datum]. Řízení tedy trvalo celkem [anonymizováno] let a [anonymizováno] měsíců, resp. 126,5 měsíců. Uvedené však platí pouze pro osobu, která žalobu podala a vystupovala v řízení jako žalobce, neboť od tohoto okamžiku čekala na rozhodnutí a mohla trpět pocitem nejistoty stran výsledku řízení. Vůči jiné osobě vystupující v řízení, typicky žalovaný, pak rozhodná doba začíná běžet nikoliv již od podání žaloby, ale až od okamžiku, kdy se o podání žaloby a existenci řízení dozví. Neví-li tato osoba o tom, že je vůči ní vedeno nějaké řízení, nemůže u ní logicky ani vzniknout nejistota, kdy a jak vůči ní bude o něčem rozhodnuto, a nemůže tak na její straně vznikat ani nemajetková újma. Ze spisu [příjmení] [obec a číslo] vyplynulo, že žalobce (v posuzovaném řízení v postavení žalovaného) se o žalobě dozvěděl až dne [datum], kdy mu byla doručena spolu s výzvou k vyjádření. Soud tak za období, po které mohl žalobce průběh řízení vnímat, a tento se jej mohl dotýkat, považoval dobu od [datum] do pravomocného skončení řízení dne [datum], tj. dobu [anonymizováno] let a téměř 5 měsíců, resp. téměř (bez [anonymizováno] dnů) [anonymizováno] celých měsíců.

7. Po citaci §§ 5, 13, 14, 15 a 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen OdpŠk) soud prvního stupně uzavřel, že posuzované řízení bylo složité jak po skutkové, tak i po procesní stránce a komplikovanější bylo i po stránce právní. Z hlediska skutkového byly zjišťovány doba a způsob nabytí jednotlivých nemovitostí pro posouzení, co je vůbec předmětem spoluvlastnictví účastníků, a co má být předmětem zrušení a vypořádání. [příjmení] se reálná dělitelnost předmětu spoluvlastnictví, byla zjišťována solventnost účastníků pro případné přikázání nemovitostí jednomu z nich, byly zkoumány vztahy mezi účastníky pro účely posouzení možnosti rozdělení domu na jednotky. Skutková složitost se pak promítla do složitosti procesní, kdy bylo provedeno velké množství listinných důkazů, byl zpracován znalecký posudek k možnosti reálného rozdělení, ocenění nemovitostí, byl proveden výslech znalce, výslech účastníků. Řízení ztěžovalo větší množství podání účastníků, se kterými se soud musel vypořádat. Oba účastníci, zejména pak žalobce formou vzájemného návrhu, se do řízení snažili vnést otázku vypořádání v širším smyslu, tyto své návrhy však nebyli schopni řádně specifikovat a museli být za tím účelem ze strany soudu opakovaně poučováni a vyzýváni k doplnění tvrzení a návrhů důkazů. Nařízené ústní jednání bylo několikrát odročováno z důvodů na straně J. [příjmení] či jejího zástupce, jedenkrát i z důvodu omluvy znalce. Po zrušení rozsudků ze strany [anonymizováno] deklarovali účastníci vůli o nalezení smírného řešení věci, J. [příjmení] z tohoto důvodu žádala dne [datum] o prodloužení třicetidenní lhůty, stanovené účastníkům ke sdělení stanovisek po rozhodnutí [anonymizováno] dne [datum], své stanovisko (k dohodě nedošlo, trvá na podané žalobě) pak soudu sdělila až dne [datum] [příjmení] [obec a číslo] rozhodoval 3x ve věci samé (2x rozsudek, 1x schválení smíru) a 1x o zastavení řízení, vedle toho rozhodoval o ustanovení znalce, znalečném, zastavení řízení o žalobě pro zmatečnost a nezastavení řízení k částečnému zpětvzetí žaloby, [anonymizováno] [obec] rozhodoval 2x ve věci samé, 1x ve věci samé rozhodoval [anonymizováno]. Účastníkům řízení jistě nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění jejich práv, každé podání opravného prostředku si však vyžádá určitou dobu, kterou nelze přičítat státu. Z hlediska právního se nejednalo o zcela standardní spor o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, jak prezentuje žalobce. Věc komplikoval ne zcela jasný rozsah spoluvlastnictví, když mezi účastníky bylo sporné i to, co je vlastně předmětem spoluvlastnictví a čeho se má zrušení a vypořádání týkat. Vedle obvyklého posuzování reálné dělitelnosti nemovitostí a kreditibility účastníků musely být též hodnoceny vztahy mezi účastníky z hlediska možného rozdělení domu na jednotky.

8. Ohledně postupu orgánů veřejné moci (soudů) konstatoval, že soudy postupovaly ve věci v zásadě plynule a jednotlivé úkony činily ve lhůtách přiměřených složitosti věci, přesto však zde k několika nedůvodným prodlevám přičitatelným státu došlo, a to na samotném počátku řízení, kdy po dojití vyjádření žalobce k žalobě dne [datum] nebyly ve věci činěny žádné další úkony a ústní jednání bylo nařízeno až dne [datum] poté, co byla věc dne [datum] přidělena jinému soudci. V uvedené prodlevě 12 měsíců je tak nutno spatřovat průtah cca [anonymizováno] měsíců. Při ústním jednání konaném dne [datum] byla účastníkům poskytnuta lhůta 30 dnů pro doplnění tvrzení a důkazů stran solventnosti a jednání bylo odročeno na neurčito, resp. téhož dne nařízeno na den [datum], tj. za 4,5 měsíce, což se s ohledem na dobu, po kterou již řízení probíhalo, nejeví již jako přiměřená lhůta. V písemném vyhotovení druhého rozsudku [příjmení] [obec a číslo] byl uveden předchozí zástupce J. [příjmení], kterému bylo dne [datum] též písemné vyhotovení rozsudku zasláno. Po vydání opravného usnesení bylo písemné vyhotovení rozsudku zasláno správnému zástupci [datum], a došlo tak k prodloužení řízení o 1 měsíc. K obdobnému pak došlo při doručování druhého rozsudku [anonymizováno] [obec], který byl nejprve dne [datum] zaslán předchozímu zástupci J. [příjmení] a správnému zástupci byl zaslán až dne [datum]. Dne [datum] došlo soudu vyjádření žalobce k dovolání, spis však byl předložen [anonymizováno] až dne [datum], tj. za 2 měsíce, v čemž lze dle názoru soudu spatřovat nedůvodnou prodlevu v délce min. 1 měsíc, když předložení spisu nadřízenému soudu je úkonem toliko administrativní povahy. Dne [datum] došlo poslední vyjádření J. [příjmení] po zrušení předchozích rozsudků ze strany [anonymizováno], dne [datum] soud připojil jiný spis účastníků a po žádosti J. [příjmení] o nařízení jednání ze dne [datum] pak soud vydal dne [datum] usnesení o schválení smíru. Úkon tak byl učiněn až po 5 měsících po posledním vyjádření, navíc jej nelze označit za úkon reálně směřující k vyřízení věci (viz dále). Dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání na den [datum], toto jednání však bylo zrušeno pro nepřítomnost soudce a nové jednání bylo nařízeno až dne [datum] na den [datum]. Ve věci tak došlo k průtahu v délce cca 5 měsíců. Ústní jednání nařízené na den [datum] bylo odročeno na den [datum], když zdejší soud včas nevrátil zapůjčený spis, resp. tento omylem poslal na [anonymizována tři slova] [obec] Vedle popsaných prodlev je pak k tíži státu nutno přičíst skutečnost, že první rozsudek [příjmení] [obec a číslo] byl zrušen pro částečnou nepřezkoumatelnost, a zejména vydání usnesení ze dne [datum] o schválení neexistujícího smíru účastníků. Vydání tohoto usnesení vyvolalo jednak řízení o žalobě pro zmatečnost, jednak samostatné řízení o návrhu na zrušení smíru. Přestože řízení o návrhu na zrušení smíru (sp. zn. [spisová značka]) proběhlo relativně rychle, kdy včetně odvolacího řízení stran náhrady nákladů řízení trvalo celkem [anonymizováno] měsíců (od [datum] do [datum]), a jak vyplynulo z provedeného dokazování, nebylo zatíženo žádnými průtahy, je nutno konstatovat, že se jednalo o řízení zcela zbytečné, vyvolané pouze nesprávným postupem soudu v posuzovaném řízení. Ve spojení s nutným dořešením paralelně podané žaloby pro zmatečnost (řízení o ní bylo pravomocně zastaveno dne [datum]) pak nesprávný postup soudu v podobě schválení neexistujícího smíru zablokoval další postup směřující k vyřešení věci, která byla předmětem posuzovaného řízení, na dobu do [datum] do [datum], tj. na dobu cca [anonymizováno] měsíců.

9. Pokud jde o jednání žalobce, konstatoval, že tento svým postupem k délce řízení též dílčím způsobem přispěl, když z důvodů na jeho straně, resp. na straně jeho zástupce, byla několikrát odročována nařízená ústní jednání (ze dne [datum] na den [datum], ze dne [datum] na den [datum], ze dne [datum] na den [datum]). Doba, o kterou se z těchto důvodů přičitatelných žalobci doba řízení prodloužila, je však z hlediska celkové délky řízení zcela marginální.

10. Význam předmětu řízení pro poškozeného hodnotil jako zvýšený. Předmětem posuzovaného řízení bylo zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, které žalobce svým nákladem podstatným způsobem přebudoval (to bylo mezi účastníky posuzovaného řízení nesporné), ke kterým měl citový vztah a ve kterých se svou rodinou trvale bydlel. Při nařízení prodeje nemovitostí žalobci hrozilo, že přijde tzv. o střechu nad hlavou, přestože na základě jím opakovaně deklarované připravenosti vyplatit J. [příjmení] náhradu za její podíl na nemovitostech lze mít za to, že zřejmě disponoval dostatkem finančních prostředků, aby si mohl zajistit bydlení jinde.

11. Na základě popsaných hledisek, která lze (zejména postup soudů v posuzovaném řízení) či nelze (zejména složitost řízení ve všech jejích aspektech, včetně opakovaného rozhodování na více stupních soudní soustavy) přičítat státu, a s přihlédnutím ke zvýšenému významu předmětu řízení pro žalobce soud prvního stupně dospěl k závěru, že celkovou dobu řízení v délce [anonymizováno] let a 5 měsíců nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Ten byl způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá. Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaný v řízení neuvedl, naopak vznik nemajetkové újmy na straně žalobce uznával. Za předmětnou nemajetkovou újmu je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se s ohledem zejména na celkovou dobu řízení a trvání [anonymizováno] nejistoty, postup soudů a zvýšený význam řízení pro žalobce nejeví jako přiměřené a dostačující. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění soud vyšel ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia [anonymizováno] sp. zn. [stanovisko NS]. Při stanovení základní částky není možné vyjít z částky na spodní hranici rozpětí uvedeného v odkazovaném stanovisku, když délka posuzovaného řízení již byla výrazně nepřiměřená. Za přiměřenou tak považoval částku [částka] za rok řízení, resp. částku [částka] za 1 měsíc řízení, redukovanou na ½ za první dva roky trvání řízení. Uvedeným způsobem stanovenou základní částku odškodnění pak soud modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk, pro které lze základní částku zvýšit či snížit.

12. Z hlediska složitosti věci snížil základní částku o 40 %. Postup soudů v posuzovaném řízení se primárně odrazil již v závěru o nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení jako takového, kdy je pak poskytováno zadostiučinění za celou dobu trvání řízení, nikoliv jen za dobu, o kterou z důvodů přičitatelných státu došlo k prodloužení řízení. Popsaný postup soudů měl však na celkovou dobu řízení natolik negativní vliv, že je namístě z tohoto hlediska základní částku odškodnění dále navýšit, a to o 20 %. Z hlediska postupu žalobce soud důvody pro modifikaci základní částky neshledal. Pokud pak jde o kritérium významu řízení, zohlednil zvýšený význam řízení pro žalobce zvýšením základní částky o 20 %. Uzavřel, že by základní částka odškodnění neměla být snižována, ani zvyšována. Považoval tak za důvodný požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši [částka] vypočtený následovně: [anonymizováno] (měsíců řízení) x [částka] (za 1 měsíc řízení) – 12 x [částka] (modifikace na ½ za první dva roky řízení). Jelikož žalobce již na odškodnění nemajetkové újmy obdržel částku [částka], shledal soud jeho žalobu důvodnou do částky [částka], do které jí vyhověl, a ve zbylém požadavku na zaplacení částky [částka] ji jako nedůvodnou zamítl.

13. Pokud jde o požadované příslušenství, dospěl k závěru, že žalovaný se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § [anonymizováno] odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalovanému. Žádost žalobce byla doručena žalovanému dne [datum] a lhůta 6 měsíců skončila dne [datum]. Soud tak považoval požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení od [datum] za důvodný, a požadované právo na zaplacení úroku z prodlení od tohoto data tedy žalobci přiznal.

14. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

15. Proti tomuto rozsudku žalovaná podala v zákonné lhůtě odvolání směřující do vyhovujícího výroku o věci samé a výroku o nákladech řízení. Spatřuje pochybení v tom, že soud prvního stupně při výpočtu výsledného zadostiučinění nesprávně posoudil okolnosti řízení, když vycházel z chybné roční částky a nedůvodně zvyšoval zadostiučinění z důvodu postupu soudu a významu řízení pro žalobce. Není dán důvod pro zvýšení základní roční částky na [částka] za rok řízení, jelikož tato částka je dle stávající judikatury a soudní praxe vyhrazena řízením svou délkou přesahujícím 13 let. Je tedy třeba v daném případě vycházet z roční částky [částka]. V případě posuzovaného řízení se nejednalo o typ řízení, s nímž judikatura ESLP spojuje zejména věci [anonymizována tři slova], věci [anonymizována dvě slova] či věci týkající se života nebo zdraví.. I soud prvního stupně konstatoval, že žalobce disponoval finančními prostředky, aby si mohl zajistit jiné bydlení; nejednalo se tedy o nikterak existenční předmět sporu. Navýšení o 20 % z důvodu postupu soudu ve věci nebylo na místě, neboť v postupu soudu nelze shledat v podstatě žádná delší období nečinnosti. Navrhla, aby změnou napadeného výroku byla žaloba zamítnuta a aby žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení.

16. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované vyvracel jeho důvody. Uvedl, že soud prvního stupně základní částku zadostiučinění stanovil v rozpětí od [anonymizována dvě slova] do [částka], tedy zcela v souladu se stanoviskem [anonymizována dvě slova] sp. zn. [stanovisko NS]. Zdůraznil, že v tomto řízení nebylo ani po [anonymizováno] letech pravomocně rozhodnuto a bylo skončeno výlučně na přání žalobkyně, která se ohledem na svůj značně pokročilý věk už neměla zájem v řízení pokračovat, žalovaný, resp. žalobce z důvodu únavy a frustrace z vleklého řízení se zpětvzetím souhlasil i přesto, že mezi účastníky nedošlo k žádné dohodě a spor se fakticky nacházel ve stejné situaci jako na počátku řízení. Řízení pro něho mělo zcela zásadní význam, když jeho předmětem bylo vlastnické právo k rodinnému domu a přilehlým pozemkům, které žalobce po celou dobu probíhajícího řízení užíval pro účely zabezpečení bytových potřeb svých a své rodiny, do rodinného domu investoval nemalé finanční prostředky na rekonstrukci, aby v tomto domě a na přilehlých pozemcích bydlel i v budoucnu. Probíhající řízení, kdy byl žalobce opakovaně v důvodné nejistotě, zda bude nebo nebude muset svůj domov a zázemí opustit, pak nelze označit za pro žalobce běžný spor, ale naopak je zřejmé, že výsledek tohoto sporu a celé toto řízení mělo pro další život žalobce zásadní význam. V řízení bylo dokonce rozhodnuto o neveřejné dražbě předmětných nemovitostí. Kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného je zcela klíčové. Psychické dopady mohou mít v některých případech i spory o majetek. Žalobce v řízení deklaroval připravenost vyplatit protistraně náhradu za její podíl na předmětných nemovitostech, už tato skutečnost svědčí o tom, že nemovitosti měly pro žalobce velký význam. Nutnost opustit svůj rekonstruovaný domov po více než [anonymizováno] letech užívání jistě nelze pominout s pouhým odůvodněním, že si žalobce může zajistit své bydlení jinde; tuto okolnost žalovaná ve svém odvolání pomíjí. Stejně tak pomíjí odůvodnění napadeného rozsudku týkajícího se hodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci během řízení. Navrhl, aby byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen.

17. Z podnětu a v mezích podaného odvolání odvolací soud přezkoumal v systému neúplné apelace napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení, a to bez nařízení jednání (§§ 212, 212a odst. 1, 5 a 214 odst. 3 o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným.

18. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil postačující, respektive úplná a správná skutková zjištění, která zákonem stanoveným způsobem hodnotil a věc zcela správně posoudil i po stránce právní. S přiléhavým a vyčerpávajícím odůvodnění napadeného rozsudku se odvolací soud zcela ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje.

19. Žalovaná své argumenty uplatnila už v řízení před soudem prvního stupně a ten se s nimi v odůvodnění svého rozsudku správně a bezezbytku vypořádal. Posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobci [anonymizováno] let a 5 měsíců a jeho předmětem bylo zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k několika nemovitostem. Při uvedené délce posuzovaného řízení soud prvního stupně stanovil správně částku [částka] za rok trvání řízení, a to zcela v souladu se stanoviskem [anonymizována dvě slova] sp. zn. [stanovisko NS], když délka řízení dvojnásobně překročila obvyklou doubu. Správně tedy stanovil základní výměru zadostiučinění ve výši [částka]. Tuto částku pak precizně podrobil kritériím stanoveným v § 31a odst. 3 OdpŠk. Odvolací soud zcela akceptuje závěr soudu prvního stupně, který z hlediska postupu orgánů veřejné moci během řízení základní výměru navýšil o 20 % tak, jak odůvodnil v bodě 21 svého rozsudku. V posuzovaném řízení došlo k takovým pochybením soudu prvního stupně (například zrušení rozsudku soudu nižšího stupně pro nepřezkoumatelnost, vyvolání nadbytečného řízení o žalobě pro zmatečnost a podobně), že je navýšení základní výměry z tohoto hlediska plně indikováno. Stejně tak je namístě navýšit základní výměru o 20 % z důvodu zvýšeného významu posuzovaného řízení pro žalobce. Odvolací soud v tomto odkazuje na správnou argumentaci soudu prvního stupně v bodě 24 odůvodnění rozhodnutí, potažmo na argumentaci žalobce shora shrnutou.

20. Pochybení soudu prvního stupně nebylo shledáno ani v akcesorickém výroku o nákladech řízení, odvolací soud proto napadený rozsudek ve výrocích odvoláním dotčených jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle §§ 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl i v odvolacím řízení úspěch, má proto vůči neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů, které mu v tomto stadiu řízení vznikly. Jsou tvořeny odměnou advokátky za jeden úkon právní služby (písemné vyjádření k odvolání žalované) po [částka], jednou paušální náhradou po [částka] a 21 % DPH ve výši [částka], celkem [částka] dle platného advokátního tarifu. O lhůtě splatnosti a platebním místě odvolací soud rozhodl podle §§ 160 odst. 1 asi 149 odst. 1 o. s. ř.