o zaplacení 817 313 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. prosince 2024, č. j. 35 C 173/2023-61,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 817 313 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 817 313 Kč od 3. 9. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 91 248,80 Kč k rukám jeho advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), uložil žalované nahradit České republice náklady řízení v částce 2 832 Kč na účet Obvodního soudu pro [adresa] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a uložil žalované zaplatit České republice soudní poplatek ze žaloby ve výši 40 866 Kč na účet Obvodního soudu pro [adresa] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně uvedl, že tak rozhodl v řízení, v němž se žalobce domáhal po žalované pojistného plnění ve výši 817 313 Kč za pojištěného škůdce (řidič [jméno FO]), a to z titulu náhrady za ztížení společenského uplatnění, resp. jeho doplatku ve výši 735 517 Kč, nároku na náhradu hotových výdajů představujících náklady na zpracování znaleckého posudku, když tento náklad ve výši 5 000 Kč byl žalobcem uplatněn jako součást požadované náhrady nákladů řízení (není zahrnut v částce 817 313 Kč – poznámka odvolacího soudu) a náhrady nákladů ve výši 81 796 Kč spojených s právním zastoupením žalobce při uplatňování nároku na pojistné plnění, přičemž žalobce nárok uplatnil ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“), přímo u pojistitele. Žalobce popsal dopravní nehodu, při níž došlo k silnému poškození jeho sluchu v důsledku úderu do hlavy, jakkoliv se potýkal se zhoršeným sluchem již od roku 2002. Dne 14. 9. 2022 konstatoval odborný lékař [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], že sluchová porucha žalobce je důsledkem prodělané autonehody, nikoliv vývojem chronického postižení ucha, které bylo dlouhou dobu stacionární. V důsledku toho je žalobce, ve svém mladém věku, významně společensky, pracovně, zdravotně a psychicky omezen, je nucen nosit naslouchadlo. Potýká se s psychickými obtížemi, má problémy s navazováním vztahů. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dopisem ze dne 28. 1. 2022, ta plnila dne 3. 10. 2022 částku 150 000 Kč. Žalobce proto nechal zpracovat znalecký posudek znalcem [tituly před jménem]. [jméno FO], který stanovil hodnotu ztížení společenského uplatnění v důsledku předmětné dopravní nehody v částce 1 936 162 Kč. Následně žalovaná zvýšila výplatu o částku 1 050 645 Kč a uhradila náklady na zpracování znaleckého posudku ve výši 20 000 Kč. Na žádost žalobce sepsal znalec oponenturu, žalovaná však již plnit odmítla.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že učinila nespornými okolnosti dopraní nehody, že vozidlo řidiče [jméno FO] bylo pojištěno z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla u žalované a potvrdila, že žalobci uhradila částku 1 200 645 Kč jako náhradu za ztížení společenského uplatnění. Žalovaná hodnotila znalecký posudek [tituly před jménem]. [jméno FO] jako nesouladný s objektivními nálezy ošetřujících lékařů, znalec nezohlednil předúrazové chronické potíže žalobce se sluchem, jeho znalecký posudek tedy nezohledňuje předchorobí a vykazuje znaky akceptace subjektivních pocitů žalobce, nestanoví ztížení společenského uplatnění na základě objektivně zjištěného stavu vyšetřením poškozeného.

4. Soud prvního stupně vycházeje z nesporných tvrzení (blíže bod 4 odůvodnění), po provedeném dokazování (stran skutkových zjištění z provedených důkazů blíže body 5 až 8 odůvodnění) a poté, co vysvětlil, z jakých důvodů neprováděl další dokazování účastnickým výslechem žalobce (zásahy nehody do života žalobce měl za prokázané, nadto žalobce se svým účastnickým výslechem nesouhlasil) a když neshledal důvod k vypracování revizního znaleckého posudku (znalec [tituly před jménem]. [jméno FO] zpracoval znalecký posudek s náležitou péčí, svůj jednoznačný závěr si logickým a vyčerpávajícím způsobem obhájil v rámci výslechu u soudu; námitku žalované o nepřezkoumatelnosti znaleckého posudku soud prvního stupně shledal jako lichou, ostatní námitky ohledně toho, že se znalec nezabýval předúrazovou anamnézou, stejně jako, že nebyly provedeny jiné než subjektivní vyšetřovací metody pro zjištění poškození sluchu, byly vyvráceny; znalec vysvětlil, z jakého důvodu je nutné zjišťovat i subjektivní vjem žalobce jako poškozeného na svůj stav a dopad do reálného života; podrobně vysvětlil, proč se klonil k využití té které kapacity a výkonu; ze znaleckého posudku je zcela zřejmé, jakými podklady znalec disponoval, jak s nimi pracoval, jak je hodnotil, jaké závěry z nich učinil; na svých závěrech plně setrval při svém výslechu; žalovaná kromě svých tvrzení nepředložila ničeho, na základě čeho by soud prvního stupně mohl dojít k závěru, že je na místě provést revizní znalecký posudek, jenž žalovaná navrhovala) a po citaci ustanovení zákona č. 168/1999 Sb. upravujících zejména právo pojištěného, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví a účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků, a ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, upravujícího náhradu ztížení společenského uplatnění, dospěl k závěru o důvodnosti žalobního žádání.

5. K nároku žalobce na pojistné plnění soud prvního stupně uvedl, že nebylo mezi účastníky sporu o tom, že pojištěnec žalované způsobil dne 19. 9. 2020 dopravní nehodu, při které došlo ke zranění žalobce a v době dopravní nehody bylo vozidlo, jehož provozem došlo ke škodě, pojištěno u žalované. Žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu škody přímo u žalované. Žalobce utrpěl při dopravní nehodě úraz (který je v příčinné souvislosti s poškozením jeho sluchu), který měl dopad na ztížení jeho společenského uplatnění, což potvrdila zpráva jeho vyšetřujícího ORL lékaře [tituly před jménem]. [jméno FO], tak tak i znalec [tituly před jménem]. [jméno FO]. [tituly před jménem]. [jméno FO] uvedl, že sluchová porucha je důsledkem prodělané autonehody, a nikoliv vývoje chronického postižení ucha, které bylo dlouhodobě stacionární. Ke zjištění, jaká náhrada za ztížení společenského uplatnění žalobci náleží, byl zpracován znalecký posudek znalcem [tituly před jménem]. [jméno FO]. Ten ohodnotil výši ztížení společenského uplatnění částkou 1 936 162 Kč, žalovaná pak uhradila na tento nárok částku 1 200 645 Kč, pročež soud prvního stupně žalobci přiznal nárok na doplatek zbylé výše náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 735 517 Kč. Soud prvního stupně nepřisvědčil návrhu žalované na ustanovení revizního znalce, žalovaná neuvedla žádné relevantní argumenty, které by k ustanovení nového znalce k přezkumu zpracovaného posudku vedly, domáhala se přezkumu proto, že sama nesouhlasila se závěry znalce a měla subjektivní pocit, že by si žalobce zasloužil náhradu mu způsobené újmy v nižší částce, což byl důvod, proč mu pojistné plnění krátila. Uvedla, že závěry o nepoužitelnosti znaleckého posudku [tituly před jménem]. [jméno FO] pocházejí od lékařů, kteří pro ni tento posudek přezkoumali, ale tato tvrzení nedoložila. Uvedla pouze, že neměla dostatek času na to, aby sama nechala zpracovat znalecký posudek, a proto tak neučinila. Své argumenty ničím nepodložila, nadto znalcem byly jednoznačně vyvráceny, a to ať se jedná o provedení vyšetření [název], které vylučuje subjektivní ovlivnění ze strany poškozeného (žalobce), či ať se jedná o zohlednění předúrazové anamnézy. Soud prvního stupně vyhověl i nároku žalobce na náhradu nákladů, které mu vznikly v souvislosti s právním zastoupením při uplatnění svého nároku u žalované ve výši 81 796 Kč, když se jednalo o účelně vynaložené náklady, přičemž žalobce uhradil svému právnímu zástupci za zastoupení částku 254 256,09 Kč, přičemž po žalované požaduje náhradu pouze ve výši 81 796 Kč, ke které dospěl výpočtem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „vyhláška č. 177/1996 Sb.“). Soud prvního stupně tak žalobu shledal důvodnou, pročež jí co do jistiny i s požadovanými úroky z prodlení (blíže bod 15 odůvodnění stran jistiny a bod 16 odůvodnění stran úroků z prodlení) vyhověl.

6. O nákladech řízení účastníků soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a přiznal zcela úspěšnému žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 91 248,80 Kč sestávající z nákladů právního zastoupení a odměny znalci jakožto nákladu, který sice žalobci vznikl před zahájením řízení, avšak je s ním v bezprostřední spojitosti (blíže bod 17 odůvodnění). O platebním místě soud prvního stupně zjevně rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

7. O nákladech řízení státu soud prvního stupně rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl zcela úspěšný a povinnost k jejich úhradě ve výši 2 832 Kč (odměna znalci za jeho výpověď před soudem) tak stíhá žalovanou.

8. O povinnosti žalované uhradit soudní poplatek pak rozhodl podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když žalobce byl v řízení od poplatku osvobozen podle § 11 odst. 2 písm. d) uvedeného zákona, přičemž výše poplatku byla stanovena dle položky 1 písm. b) Sazebníku poplatků.

9. O lhůtách k plnění soud prvního stupně rozhodl podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

10. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním, přičemž při jednání odvolacího soudu postavila najisto, že jej napadá co do výroku o věci samé, jímž jí bylo uloženo doplatit žalobci náhradu ztížení společenského uplatnění částkou 735 517 Kč (s úrokem z prodlení), a co do akcesorických výroků. Žalovaná připomněla, že upozorňovala na to, že posudek znalce [tituly před jménem]. [jméno FO], jenž nechal žalobce vypracovat, není v souladu s objektivními nálezy ošetřujících lékařů, ve znaleckém posudku byly aplikovány jen subjektivní potíže pacienta (žalobce), absentuje v něm porovnání aktivit žalobce v období před úrazem a po úrazu, zjištění objektivní překážky lepší budoucnosti při porovnání předchozího stavu, není v něm zohledněno předchorobí žalobce, znalec neměl k dispozici osobní anamnézu žalobce, pročež soud prvního stupně ze znaleckého posudku [tituly před jménem]. [jméno FO] neměl vycházet, když znalec vycházel pouze z předpokladu, že žalobce až do data předmětného úrazu žádnými zdravotními poruchami netrpěl a že veškerá omezení, která u něj v současné době existují a která zohlednil při stanovení finanční částky odpovídající jeho ztížení společenského uplatnění, jsou v plné míře zapříčiněna jenom zdravotními následky úrazu. Žalovaná vyslovila nespokojenost s tím, že soud prvního stupně nepřihlédl k obsahu lékařské dokumentace a vycházel pouze ze znaleckého posudku [tituly před jménem]. [jméno FO] a jeho výpovědi učiněné při jednání. Z lékařské dokumentace přitom vyplývá, že již před úrazem byla ztráta sluchu vlevo 11,3 %. Ve zprávě z ORL ze dne 14. 9. 2022 se sice uvádí, že s vysokou mírou pravděpodobnosti je ztráta sluchu důsledkem prodělané autonehody, nicméně z lékařské dokumentace vyplývá, že určitá míra ztráty sluchu a potíže se u poškozeného vyskytovaly již před úrazem. Navíc dne 11. 11. 2021 žalobce podstoupil operaci pro hnisavý zánět středouší vlevo. Jsou zde tak faktory mimo úrazový děj, které se jistě na současném handicapu podílejí. Žalobce trpí chronickým středoušním zánětem, přičemž tato skutečnost je sama o sobě zpravidla doprovázena nutností opakovaných operací a zhoršováním sluchu. Vzhledem k přechozímu onemocnění tak zhoršení sluchu žalobce nelze dávat do jednoznačné příčinné souvislosti s úrazem z předmětné dopravní nehody. Žalovaná soudu prvního stupně vyčetla, že neprovedl jí navržené důkazy, když navrhovala, aby ke zjištění skutkového stavu věci byly provedeny důkazy novým znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví ke stanovení nemateriální újmy na zdraví a výpovědí žalobce k okolnostem, omezením a způsobu života žalobce v období předcházejícímu úrazu, tedy ke zjištění skutečnosti, která omezení žalobce a do jaké přesně míry jsou či nejsou v přímé příčinné souvislosti s úrazem žalobce. Žalovaná zopakovala svou argumentaci stran toho, že se dostala do situace, kdy neměla žádnou možnost řádně se procesně bránit, obstarala si jen vyjádření svého revizního lékaře, jinou možnost žalovaná ani neměla, vyjma návrhů na doplnění dokazování, které však byly zamítnuty (došlo tak k vadě v řízení), přitom bez provedení dalších důkazů není možné, aby soud vzal za prokázané, že žalobce je pouze a výhradně v souvislosti s úrazem omezen v činnostech, které znalec uvedl, kdy se ani nejedná o otázky medicínské. Soudem prvního stupně tak nebyly provedeny relevantní důkazy k obtížím žalobce, které uvedl při svém vyšetření soudnímu znalci, tyto okolnosti pak měly být předmětem dokazování. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

11. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované uvedl, že žalovaná opakuje stejné argumenty jako v řízení před soudem prvního stupně. Žalobce zdůraznil, že žalovaná opakovaně bezdůvodně žádá vypracování nového znaleckého posudku, přesto, že posudek soudního znalce [tituly před jménem]. [jméno FO] obsahuje všechny náležitosti, je zpracován řádně, znalec hodnotil ztížení společenského uplatnění žalobce podle Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví. Ze znaleckého posudku plyne, že se znalec zabýval i předúrazovým obdobím, když žalobce byl léčen od roku 2002 s chronickým zánětem středouší s cholesteatomem. Toto znalec zopakoval i při svém výslechu dne 21. 11. 2024, kdy jednoznačně uvedl, že zohlednil ve svém znaleckém posudku předúrazové chronické potíže žalobce se sluchem. Žalobce dále zdůraznil, že žalovaná napadá znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] a navrhuje vypracování revizního znaleckého posudku, nicméně neuvádí žádné relevantní argumenty, které by ustanovení nového znalce k přezkumu zpracovaného posudku odůvodňovaly. Žalobce připomněl, že žalovaná žádný znalecký posudek ani odborné vyjádření lékařů nepředložila, ač tvrdila že si obstarala vyjádření revizního lékaře. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

12. Při odvolacím jednání (zástupce) žalobce zdůraznil věk žalobce a dopady úrazu na něj, pročež ani není schopen se účastnit jednání. Připomněl rovněž, že soudní znalec byl jmenován právě pro obor určení ztížení společenského uplatnění, nikoliv pro obor ORL. Zdůraznil, že žalovaná žádné odborné vyjádření nepředložila. Při odvolacím jednání žalovaná namítla, že znalec se měl zaměřit jen na otázku trvalých následků úrazu, určit výši náhrady měl soud prvního stupně. Dále uvedla, že nedisponuje právním nástrojem, jenž by žalobce přinutil podrobit se znaleckému zkoumání, pročež nemá k dispozici znalecký posudek, jenž by mohla předložit.

13. Odvolací soud po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a neshledal odvolání žalované důvodným.

14. Odvolací soud s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4534/2014, dle něhož „Při provádění důkazu znaleckým posudkem předloženým účastníkem řízení, který má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, se postupuje – jak vyplývá z ustanovení § 127a o. s. ř. – stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem“ nejprve předesílá, že soud prvního stupně nepochybil, pokud postupoval při provádění důkazu žalobcem předloženým znaleckým posudkem stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem.

15. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná a pro rozhodnutí o věci samé plně postačující skutková zjištění, a takto zjištěný skutkový stav posoudil věcně správně i po stránce právní s citací pro věc přiléhavých zákonných ustanovení, dospěl-li k závěru o oprávněnosti nárokované částky, a to s ohledem na závěry znaleckého posudku, vyjádření znalce a (ústního) vysvětlení znalce. Soudní znalec se výslovně zabýval námitkami žalované zopakovanými v jejím odvolání, když potvrdil při svém výslechu, že zohlednil předúrazové potíže žalobce se sluchem; že vycházel z lékařské dokumentace uvedené ve znaleckém posudku; že sice vycházel ze subjektivních údajů, ale tyto hodnotil, zda jsou objektivně očekávatelné; že vycházel z již provedených vyšetření sluchu žalobce, přičemž vyšetření [název] je vyšetřením objektivním vylučujícím simulaci.

16. Odvolací soud dodává, že soud prvního stupně při provádění dokazování znaleckým posudkem postupoval zcela v souladu s §§ 127 odst. 1, odst. 2, 127a o. s. ř. V této souvislosti odvolací soud připomíná, že poté, kdy žalovaná měla připomínky ke správnosti znaleckého posudku znalce [tituly před jménem]. [jméno FO], jenž obsahoval doložku dle § 127a o. s. ř. a jenž byl předložen žalobcem, znalec se písemně vyjádřil k žalovanou sporovaným položkám a následně podal při jednání soudu prvního stupně konaném dne 21. 11. 2024 vysvětlení (svůj písemný posudek stvrdil, zodpověděl dotazy zejména žalované). Soud prvního stupně nepochybil, pokud nejdříve vyslechl znalce [tituly před jménem]. [jméno FO], který ve věci zpracoval písemný znalecký posudek, a to před tím, než by případně (pokud by v souladu s § 127 odst. 2 druhé věty o. s. ř. vysvětlení nebylo postačující) ustanovil revizního znalce. Jakkoliv § 127 odst. 1 o. s. ř. uvažuje i se situací, kdy se soud může v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce namísto jeho výslechu, tak § 127 odst. 2 o. s. ř. jasně stanoví, že je-li pochybnost o správnosti posudku, je nutno znalce nejdříve požádat o vysvětlení a teprve pokud by to nevedlo k výsledku, nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem. Jinými slovy bylo namístě, aby soud prvního stupně za situace pochybnosti (zjevně jen žalované) o správnosti znaleckého posudku nejdříve znalce vyslechl (aby své závěry obhájil a své postupy vysvětlil) a pokud by to nevedlo k výsledku, což však zjevně dle soudu prvního stupně vedlo, bylo by teprve namístě jím ustanovit znalce. Soud prvního stupně naznačeným postupem zcela souladným s již zmíněnými §§ 127 odst. 1, odst. 2, 127a o. s. ř. postupoval a nelze mu tak v jeho postupu ničeho vytknout. Soud prvního stupně pak ve svém rozhodnutí instruktivně vysvětlil, z jakých důvodů se přiklonil k závěrům znalce a jak znalecký posudek obhájený při výslechu znalce hodnotil, a to i ve světle námitek žalované ke znaleckému posudku, s nimiž se již soud prvního stupně přesvědčivě vypořádal (body 9 a 15 odůvodnění), a jež žalovaná ve svém odvolání opět uplatnila.

17. Soud prvního stupně se zároveň vypořádal (body 9 a 15 odůvodnění) s tím, že sama žalovaná ničeho, co by mohlo objektivně zpochybňovat správnost závěru soudního znalce, nepředložila. Při jednání konaném dne 21. 11. 2024 poté, co jen obecně uváděla, že využívá síť revizních lékařů, kteří jí poskytují svá vyjádření, což následně zopakovala s tím, že z časových důvodů si nemůže nechat zpracovat znalecký posudek, přičemž síť revizních lékařů využívá z důvodu, aby byla schopna poškozeným předloženému posudku oponovat, přičemž z jejího vyjádření bylo lze usoudit, že zprávami revizních lékařů disponuje, tak žádnou z nich (ať již v jakékoliv formě) nepředložila, jakkoliv na to byla soudem prvního stupně upozorněna. Jelikož tak nebylo ničeho, co by objektivně zpochybňovalo správnost závěrů soudního znalce, přičemž ke všem výtkám žalované se soudní znalec při jednání přesvědčivě vyjádřil, soud prvního stupně nepochybil, pokud k reviznímu znaleckému posudku nepřistoupil (naopak opačný postup by nebyl souladný s § 127 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 127a o. s. ř.).

18. Co se týče výtky žalované stran neprovedení výslechu žalobce, odvolací soud poukazuje na samotné znění § 131 odst. 1 o. s. ř. a tak na podmínky, za nichž tento důkazní prostředek je možno provést, čehož si byl dobře vědom i soud prvního stupně, jak se podává z odůvodnění jeho rozhodnutí (blíže bod 9 odůvodnění).

19. K výši nároku odvolací soud jen uzavírá, že soud prvního stupně zjevně vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem]. [jméno FO] jakožto znalce z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, jenž stanovil výši ztížení společenského uplatnění již dle zmíněné metodiky, přičemž za situace, kdy závěry znalce byly obhájeny, se zjevně s jeho výpočtem v poměrech projednávané věci akceptovatelně ztotožnil.

20. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé v jeho napadeném rozsahu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil a potvrdil jej jako věcně správný i v akcesorických výrocích II, III. a IV., když soud prvního stupně správně rozhodl ve výrocích o náhradě nákladů řízení dle ne/úspěchu účastníků, správně rozhodl o povinnosti úhrady soudního poplatku podle výsledku řízení, správně rozhodl o lhůtě k plnění v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a správně ve výroku o náhradě nákladů řízení účastníků rozhodl o platebním místě podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

21. Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé stran nároku na úhradu nákladů spočívajících v právním zastoupení ve výši 81 796 Kč (s úrokem z prodlení) nebyl napaden odvoláním, pročež samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

23. V odvolacím řízení úspěšnému žalobci přísluší náklady ve výši 28 338 Kč odpovídající nákladům zastoupení žalobce advokátem, tyto se skládají z odměny za právní zastoupení žalobce ve výši 23 160 Kč (tarifní hodnota 735 517 Kč) za dva úkony právní služby dle § 7 bod č. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu, dvou režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., přičemž odměna a náhrady byly navýšeny o 21 % DPH.