pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Žalobkyně žalobou žádala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představující znehodnocení jejího bytu, přičemž žalovaná částka je rozdíl v hodnotě bytu bez vad oproti hodnotě bytu s vadami, které vyžadují stavební úpravy.

2. Soud prvního stupně rozhodl částečným rozsudkem pro uznání, ve kterém uložil žalované 2) zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále rozhodl, že o nároku žalobkyně vůči žalovanému 1) a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku (výrok II.).

3. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že v souladu s ust. § 114b o. s. ř. žalovanou 2) vyzval, aby se ve lhůtě 30-ti dnů ode dne doručení výzvy vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena současně s výzvou. Žalovaná 2) byla poučena o následcích nesplnění výzvy. Soud prvního stupně postupoval podle ust. § 114b odst. 5 o. s. ř. a dle ust. § 153a o. s. ř. a rozhodl částečným rozsudkem pro uznání s tím, že žalovaná 2) zaslala vyjádření k žalobě dne [datum], tj. po marném uplynutí 30-ti denní lhůty k vyjádření, která vzhledem k doručení výzvy dne [datum] uplynula již dne [datum]. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] uvedl, že je vydán částečný rozsudek pro uznání jen vůči jednomu ze žalovaných a vzhledem k uložení solidární povinnosti žalovaným bude konečným rozsudkem rozhodnuto o povinnosti žalované 1) vůči žalobkyni a to tak, že v rozsahu poskytnutého plnění jedním z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého. Uzavřel, že o povinnosti žalovaného 1) a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (viz Nejvyšší soud ČR sp. zn. [spisová značka]).

4. Proti tomuto částečnému rozsudku pro uznání žalovaná 2) podala včasné a přípustné odvolání, ve kterém namítala, že nebyly splněny podmínky pro vydání částečného rozsudku pro uznání. Kvalifikovaná výzva podle ust. § 114b o. s. ř. neměla být vydána, neboť žaloba trpí vadami je neurčitá, proto měl soud prvního stupně postupovat podle ust. § 43 o. s. ř. a vyzvat žalobkyni k odstranění neúplnosti žaloby, když žalobkyně v žalobě předně netvrdí, v čem konkrétně spočívá škoda, kterou měla na své bytové jednotce utrpět (chybí popis poškozených částí bytu, absentují tvrzení o tom, jako měrou se poškození podílela na snížení hodnoty bytu žalobkyně aj.). Poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum], podle něhož při aplikace ust. § 114b o. s. ř. je nutné klást zvýšené nároky na žalobu, aby obsahovala všechny právně významné skutečnosti.

5. Dále uvedla, že ačkoliv byly splněny formální předpoklady vydání částečného rozsudku pro uznání, nebyly splněny předpoklady v materiálním smyslu. Zdůraznila, že žalovaná 2) nebyla v řízení pasivní, neboť dne [datum] právní zástupkyně žalované 2) založila plnou moc a nahlížela do spisu, současně soud prvního stupně musel být obeznámen se souběžně probíhajícími spory jiných [anonymizováno] bytů s žalovanou 2), ve kterých žalovaná 2) vystupovala aktivně. Uvedla, že lhůta k vyjádření uplynula v pátek [datum], vyjádření zaslala žalovaná 2) v neděli [datum], její jednání tak nebylo obstrukční, bylo způsobené pouze náhlou nevolností v době pandemie, soud prvního stupně by se vyjádřením zabýval ostatně stejně až po víkendu. Poukázala i na nestandardní postup soudu prvního stupně v tom směru, že k vydání částečného rozsudku pro uznání došlo po roce od zaslání vyjádření žalované 2). Lze učinit závěr, že žalovaná 2) svým postupem necílila na oddálení rozhodnutí, průtahy jsou dány jen postupem soudu prvního stupně. Zdůraznila, že v souladu s judikaturou vyšších soudů je účelem ust. § 114b o. s. ř. sankcionovat nečinnost žalované a její neochotu přispět k dosažení účelu řízení, nikoliv posuzovat v jakém rozsahu a kvalitě se žalovaná vyjádřila (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Současně judikatura vyšších soudů dbá na restriktivní užívání tohoto výjimečného institutu a pečlivé zvážení všech okolností případu. Předně, že k vydání rozsudku pro uznání má soud přistupovat jen, pokud je nepochybné, že žalovaný bude pasivní, nebude se v řízení bránit, tj. jedná se o případy, kdy žalovaný nereaguje vůbec, popř. reaguje, ale nevznáší argumenty ve věci či je z jeho podání zřejmé, že cílí pouze na oddálení rozhodnutí ve věci. Není namístě vydání rozsudku pro uznání v případech, kdy je z chování žalovaného zřejmé, že s žalobou nesouhlasí, bude se bránit, což lze dovodit i z toho, že se v řízení nechá zastoupit advokátem apod. (blíže nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1024/15 ze dne [datum]). Žalovaná 2) rovněž polemizovala s postupem soudu prvního stupně z hlediska přípustnosti vydání částečného rozsudku pro uznání pouze vůči žalované 2), kdy má za to, že se tím fakticky znemožnilo pokračování v řízení vůči žalované 1). V situaci, kdyby žalovaná 2) nepodala odvolání a na základě pravomocného soudního rozhodnutí uhradila žalovanou částku, odpadl by vůči žalované 1) předmět řízení a žalobu by musel soud prvního stupně zamítnout. Rozhodnutí soudu prvního stupně tak je nesprávné rovněž z toho důvodu, že jím nebyl vypořádán vztah mezi žalovaným 1) a žalovanou 2), bylo jím popřeno postavení žalovaných jako solidárně odpovědných škůdců. Rovněž odkaz soudu prvního stupně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] není přiléhavý, neboť v daném řízení bylo řešeno ručení, vztah akcesorický, nikoliv dlužnická solidarita. Odvolatelka namítala i procesní pochybení soudu s tím, že věc byla přidělena původně soudci Mgr. [jméno] [příjmení], následně byl soud více než rok nečinný, aby byl poté vydán částečný rozsudek pro uznání vůči žalované 2) zcela jiným soudcem. Žalovaná 2) se tak před vydáním rozsudku nemohla k osobě soudce vyjádřit, nemohla vznést námitku podjatosti, ve spise ani o změně soudce není záznam.

6. Závěrem žalovaná 2) navrhla, aby odvolací soud pro všechny shora uvedené důvody rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se částečný rozsudek pro uznaní nevydává, in eventum bude-li odvolacím soudem rozsudek soudu prvního stupně potvrzen jako věcně správný, navrhla změnit alespoň lhůtu k plnění tak, že žalovaná 2) je oprávněna uhradit žalovanou částku v pravidelných měsíčních splátkách po [částka], a to se zřetelem k závazkům žalované 2), které je povinna plnit na základě jiných soudních řízení (viz řízení vedené Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]).

7. K odvolání se vyjádřila žalobkyně. Uvedla, že žaloba byla určitá a úplná, bylo v ní popsáno jednání žalované 2) spočívající v provádění půdní nástavby i vzniklá škoda, a to v příčinné souvislosti s tímto jednáním, spočívající v poklesu hodnoty bytu v důsledku poškození bytu, což doložila znaleckým posudkem. Povinnost k náhradě škody byla v případě žalované 2) opřena o ust. § 1183 odst. 2 o. z. Navíc pokud by soud shledal nedostatky spočívající v nedostatečném tvrzení rozhodných skutečností a nedostatečném doložení důkazů, nemusí se nezbytně jednat o vadu žaloby ve smyslu ust. § 43 o. s. ř. bránící projednání věci, neboť povinnosti tvrzení i důkazní může žalobkyně dostát i v průběhu řízení před soudem. Poukázala na pasivitu žalované 2) před podáním žaloby, kdy nereagovala na výzvy poškozených v průběhu provádění stavby, nereagovala ani na předžalobní výzvu a právního zástupce si zvolila až v průběhu soudního řízení, přičemž je současně zřejmé, že právní zástupkyně měla i dostatečný časový prostor pro zaslání včasného vyjádření (seznámila se se spisem [datum]), popř. mohla právní zástupkyně požádat o prodloužení lhůty či sdělit omluvitelný důvod, který jí bránil včasně se vyjádřit, což neučinila. Žalobkyně na podporu svých argumentů uvedla rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle něhož musí být při zmeškání lhůty k vyjádření dané výzvou podle ust. § 114b o. s. ř. tvrzeny a prokazovány omluvitelné důvody a dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], podle něhož by soud neměl přihlížet k opožděně podanému vyjádření, nebyl-li v něm uveden omluvitelný důvod zmeškání lhůty k vyjádření.

8. Námitky vůči procesnímu postupu soudu má žalobkyně za nedůvodné, zejména nemožnost vznést námitku podjatosti před soudem prvního stupně, neboť žalované 2) nic nebránilo ji vznést jako odvolací námitku, což neučinila, proto je její výhrada jen účelová. Stejně jako námitka nemožnosti rozhodnout částečným rozsudkem pro uznání jen vůči žalované 2) a tím v případě úhrady dluhu zabránění projednání věci vůči žalované 1) s tím, že to je jev, ke kterému může dojít v řízení. Navíc žalovaná 2) navrhla splácení dluhu, takže k uhrazení dluhu by došlo v řádu několika let a nic by projednání věci vůči žalované 1) nebránilo. Současně bylo rozhodnuto způsobem, který byl v souladu s judikaturou (viz rozhodnutí Nejvyšší soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Dle žalobkyně měla žalovaná 2) liknavý přístup k žalobě a cílila na oddálení rozhodnutí ve věci, přičemž je bez významu její přístup v jiných řízeních. Dle žalobkyně byly splněny i podmínky vydání rozsudku pro uznání stanovené judikaturou v tom směru, že v daném případě byla dostatečně zohledněna jak povaha věci i okolnosti případu, navíc citovanou judikaturu nelze vztáhnout na nyní projednávaný případ pro podstatné odlišnosti – například v citovaných rozhodnutích bylo žádáno o prodloužení lhůty k doplnění vyjádření, na což soudy nereflektovaly, popř. soudy chybně neakceptovaly technickým nedopatřením zaslané neúplné vyjádření apod. Navrhla potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správného s tím, že nedůvodný je i návrh na umožnění uhradit žalovanou částku v pravidelných měsíčních splátkách, neboť žalovaná 2) je schopna uhradit dluh jednorázově.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání při nařízeném jednání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§§ 212 a 212a o. s. ř.), v mezích stanovených v ust. § 205b o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované 2) je důvodné.

10. Podle ust. § 205b o. s. ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, § 153b).

11. Předně odvolací soud k případné vadě řízení podle ust. § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. uvádí, že neshledal důvodnou námitku v postupu soudu prvního stupně spočívající v neumožnění žalované 2) vznést námitku podjatosti v řízení před soudem prvního stupně, neboť tato námitka mohla být uplatněna nyní v odvolacím řízení, žalovaná 2) ji však jako odvolací námitku ani nevznesla.

12. Podle ust. § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle ust. § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6 o. s. ř.).

13. Podle ust. § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.).

14. Podle ust. § 114b odst. 2 věty první o. s. ř. k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Podle ust. § 114b odst. 4 o. s. ř. usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba.

15. Podle ust. § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

16. Tzv. kvalifikovaná výzva podle ust. § 114b odst. 1 o. s. ř. je právním prostředkem přípravy jednání, kterou soud provádí se záměrem, aby bylo možné věc rozhodnout při jediném jednání. Předpokladem pro vydání této výzvy je, aby to vyžadovala povaha věci nebo okolnosti případu, zejména jedná-li se o věc, kde lze předpokládat obtížnější zjišťování skutkového stavu a kdy bez stanoviska žalovaného nelze rozhodnout na prvním jednání (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Formální povaha rozhodování na základě fikce uznání a s tím související sankční postih nečinnosti žalovaného jsou důvodem pro nutné trvání na dodržení všech podmínek vydání kvalifikované výzvy, kdy jednou z těchto podmínek je rovněž existence žaloby, která netrpí vadami, potažmo tedy k vydání rozsudku pro uznání na základě fikce uznání lze přistoupit pouze tehdy, je-li skutek a tím i předmět řízení, na jehož základě žalobce uplatňuje svůj nárok, řádně vylíčen. Teprve tehdy, jsou-li odstraněny případné vady žaloby, jsou splněny podmínky pro vydání tzv. kvalifikované výzvy a tím i podmínka naplnění fikce uznání. (blíže rozsudek Nejvyšší soud ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], nověji rozsudek Nejvyšší soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Odvolací soud v tomto směru přisvědčil žalované 2), že žalobkyně neúplně vylíčila svůj nárok zejména ve vztahu k vyčíslení výše škody, kterou měla žalovaná 2) na své bytové jednotce utrpět, blíže nebyla specifikována konkrétní poškození bytu v příčinné souvislosti s jednáním žalované 2).

17. Dále odvolací soud uvádí, že rozsudek pro uznání vydaný na základě fikce uznání lze vydat jen tehdy, byl-li žalovaný prokazatelně v souladu s procesními předpisy vyzván k vyjádření k žalobě. Vyjádří-li se žalovaný po uplynutí lhůty určené v usnesení, nenastane fikce uznání nároku jen tehdy, jestliže žalovaný prokáže, že mu v podání vyjádření bránil vážný důvod (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], publikováno pod [spisová značka]).

18. Z obsahu spisu se podává, že usnesení č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] obsahující výzvu podle ust. § 114b o. s. ř. bylo spolu s žalobou žalované 2) doručeno do vlastních rukou dne [datum]. Dne [datum] nahlížela právní zástupkyně žalované 2) do spisu a založila plnou moc k zastupování žalované 2) v tomto řízení. Vyjádření žalované 2) však bylo odesláno až dne [datum], a to prostřednictvím datové schránky právní zástupkyně žalované 2). Vzhledem k uvedenému poslední den 30-ti denní lhůty připadl na pátek [datum], tedy vyjádření bylo podáno po uplynutí lhůty. Ohledně těchto skutečností nejsou vznášeny ani žádné námitky. Žalovanou 2) nejsou dostatečně konkrétně tvrzeny omluvitelné důvody zmeškání lhůty, když žalovaná 2) se omezila pouze na tvrzení o nevolnosti v době pandemie a nelze shledat ani žádné privilegované důvody pro prominutí zmeškání založené ust. § 2 zákona č. 191/2020 Sb. o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby. V tomto směru jsou odvolací námitky nedůvodné.

19. Odvolací soud přisvědčil však odvolatelce, že ačkoliv byly splněny formální předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu ust. § 114b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s ust. § 153a o. s. ř., nebyly splněny předpoklady materiální. Odvolací soud si je předně vědom judikatury Ústavního soudu ČR, který opakovaně artikuloval názor, že použití fikce uznání je významným zásahem do procesního postavení účastníka řízení, jehož důsledkem je nezvratné odepření meritorního přezkumu věci (viz např. nález ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 1298/17). Soud je povinen citlivě zacházet s fikcí uznání nároku a tzv. "kontumačním rozsudkem pro uznání" vydaným na základě této fikce uznání, musí zejména pečlivě vážit, zda je přes splnění formálních procesních podmínek vydání rozsudku pro uznání namístě, a zda ostatní okolnosti nenasvědčují tomu, že se o procesní obstrukce ani celkovou pasivitu žalovaného nejedná. V případech, kdy je z chování žalované zřejmé, že s žalobou nesouhlasí a hodlá se jí bránit, stává se mechanická aplikace ust. § 153a odst. 3 o. s. ř. neslučitelná s právem na spravedlivý proces. Fikce uznání je vyhrazena pro případy lhostejné či obstrukční pasivity žalovaného. K fikci uznání je tedy nutno přistupovat jako k nástroji výjimečnému, jehož použití je ospravedlněno jen v případech skutečně nesporných, přičemž podmínky jeho použití musí být interpretovány nikoli extenzivně, ale restriktivně. Proto odvolací soud v nyní posuzovaném případě shledal, že žalovaná 2) projevila zájem aktivně se účastnit řízení, nebyla zcela pasivní a nelze vnímat její postoj ani jako obstrukční. Skutečností ukazující na aktivní obranu proti nároku je především založení plné moci právní zástupkyně a nahlížení do spisu a za těchto okolností i z délky prodlevy se zasláním vyjádření nelze usuzovat na naprostou lhostejnost žalované k žalobou uplatněnému nároku a snahu mařit účel řízení. Odvolací soud vycházel především z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum], podle něhož právě zvolení si právního zástupce ukazuje na aktivní obranu žalované, a to i přesto, že si je vědom skutkových odlišností spočívajících v existenci včasného leč nekvalitního vyjádření, nicméně i tak lze vyjít zcela z principů uvedených v tomto rozhodnutí.

20. Odvolací soud se dalšími odvolacími námitkami podrobněji nezabýval s tím, že pro rozhodnutí byly již bezvýznamné, neboť rozhodnutí soudu I. stupně neobstálo již pro shora uvedené důvody. Pro úplnost lze uvést, že soud prvního stupně nepochybil, pokud na návrh žalobkyně vydal částečný rozsudek pro uznání vůči jednomu z žalovaných v postavení samostatného společníka, neboť obecně není vyloučeno, aby o povinnosti osob odpovědných za škodu společně a nerozdílně bylo rozhodnuto v různých soudních rozhodnutích s tím, že vztah solidarity se může vyjádřit až v pozdějším rozhodnutí (blíže rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] publikovaný pod [spisová značka]).

21. Z výše popsaných důvodů a především vzhledem k požadavkům restriktivního výkladu podmínek pro vydání rozsudku pro uznání na základě fikce uznání a zachování práva na meritorní projednání žaloby, ve které bude moci žalovaná 2) předložit svoji procesní obranu vůči žalobkyni, odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně o věci samé změnil postupem podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozhodl tak, že se částečný rozsudek pro uznání nevydává. Při formulaci výroku rozhodnutí vycházel odvolací soud ze závěru vyjádřeného v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [spisová značka], podle něhož by rozhodnutí o zrušení rozsudku soudu prvního stupně bylo v rozporu s § 219a o. s. ř. Rozhodnutím odvolacího soudu se tak věc vrací do řízení před soudem prvního stupně, který bude v řízení o návrhu žalobkyně pokračovat. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení soud rozhodne v konečném rozhodnutí.