o zaplacení částky 115 267 Kč, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. února 2025, č. j. 27 C 88/2024-208,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 26 815 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), co do zaplacení částky 88 452 Kč žalobu zamítl (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 860 Kč k rukám jeho advokáta do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Rozhodl tak o žalobním požadavku jednak na náhradu škody v podobě výdajů na obhajobu a jednak nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, které bylo vůči žalobci zahájeno dne 27. 7. 2021 pro trestný čin poškození věřitele ve spolupachatelství, do zahájení trestního stíhání byl skutek 7 let prověřován, ve třech případech byl odložen, konečně byl zproštěn obžaloby rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 4. 7. 2023, sp. zn. [spisová značka], ve spojení s usnesením Městského soudu v [místo] ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. [spisová značka]; na nákladech obhajoby požadoval 26 136 Kč a na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání 112 000 Kč, trestní stíhání trvalo 2 roky a necelé 4 měsíce, informace o jeho trestním stíhání byla veřejná, neboť insolvenční správce coby oznamovatel podával informace insolvenčnímu soudu, bylo zasaženo do jeho profesní a osobní cti, došlo k narušení jeho pocitu osobní svobody, měl obavy ze ztráty lepší budoucnosti, na jeho osobní péči byla odkázána manželka, trpěl dlouhodobým pocitem nejistoty, úzkostmi a stresem, což vyústilo v nemožnost obstarat základní potřeby, došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu, konfliktům v rodině a zhoršení vztahu s manželkou, měl pocit izolovanosti, bezbrannosti a odsouzení ze strany přátel a příbuzných. K výzvě soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. doplnil, že od roku 2016 byla v insolvenčním rejstříku ve věci vedené u Městského soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka] zveřejněna informace o tom, že insolvenční správce podal na žalobce a jeho syna trestní oznámení, to bylo dostupné na webu [název] v neanonymizované podobě. Je důchodcem, jeho zdravotní stav se v průběhu trestního stíhání zhoršil natolik, že od 12. 9. do 16. 9. 2024 byl hospitalizován za účelem endoskopického zákroku kvůli zdravotním komplikacím spojeným s močovým měchýřem. Pro srovnání s obdobnými případy odkázal na rozsudky Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] a [spisová značka].

2. Žalovaná ve svém zamítavém stanovisku poukázala na to, že ve stanovisku ze dne 6. 8. 2024 žalobci poskytla na náhradě škody v podobě výdajů na obhajobu 22 869 Kč a ohledně nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci se omluvila. Zdůraznila, že žalobci nehrozilo uložení nepodmíněného trestu na horní hranici trestní sazby a že dopady trestního stíhání žalobce jsou obecného charakteru, když v rozhodné době žalobce více jak 5 let nevykonával žádnou činnost. Trestná činnost měla nastat v rámci insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze dlužníka [právnická osoba], v níž byl žalobce jednatelem, činnost společnosti byla ovlivněna už konkurzem, který byl nařízen v roce 2015. Insolvenční spis přitom neobsahuje informaci ohledně trestního stíhání žalobce. Už při výslechu u policejního orgánu žalobce uváděl, že se dlouhodobě potýká se zdravotními problémy, a to rakovinou močového měchýře, v roce 2022 podstoupil operaci kolene, délku trestního stíhání shledala přiměřenou.

3. Z důvodu částečného zpětvzetí žaloby pro plnění žalované soud prvního stupně zastavil řízení co do zaplacení částky 22 869 Kč usnesením ze dne 13. 1. 2025, č. j. 27 C 88/2024-191, které nabylo právní moci dne 30. 1. 2025; předmětem řízení tak zůstal nárok na náhradu škody v podobě výdajů na obhajobu ve výši 3 267 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 112 000 Kč.

4. Soud prvního stupně ve věci provedl dokazování a učinil skutková zjištění tak, jak jsou uvedena v bodech 8 až 13 písemného odůvodnění rozsudku, na která lze pro stručnost odkázat.

5. Po citaci ust. §§ 1, 2, 3, 8 odst. 1, 31 a 31a odst. 1, 2 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále OdpŠk) soud prvního stupně předeslal, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek, a to existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy dle § 14 OdpŠk, když u žalované předběžně uplatnil žalované nároky. Existence nezákonného rozhodnutí je v daném případě splněna, neboť na rozhodnutí o zahájení trestního stíhání je nutno hledět jako nezákonné s ohledem na zproštění žalobce v následném trestním stíhání, proto se zaměřil na příčinnou souvislost a případný vznik škody.

6. U nároku na náhradu škody v podobě výdajů na obhajobu soud prvního stupně žalobci oproti stanovisku žalované přiznal další částku 1 815 Kč, a to jako odměnu za 1 úkon právní služby ze dne 5. 4. 2022 – sepis podání „sdělení k probíhajícím úkonům ze strany [název] a upozornění na významné skutečnosti“ ve výši 1 200 Kč dle § 11 odst. 1 písm. d/ a 10 odst. 3 písm. b/ advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, ve spojení s § 12 odst. 4 advokátního tarifu, dále režijní paušál 300 Kč a 21 % DPH ve výši 315 Kč.

7. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání soud prvního stupně vycházel z ustálených judikaturních závěrů, že při stanovení formy či výše zadostiučinění se vychází z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti a její přiznání je nad rámec konstatování porušování práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostát. K tíží státu, jako okolnosti, za kterých ke vzniku újmy došlo, lze přičíst excesivní způsob jednání orgánů činných v trestním řízení, který může mít za následek větší úkor později obžaloby zproštěné osoby, nebo nevybíravé či urážlivé chování příslušníků policejního či soudního orgánu ve vztahu k obviněné osobě. Vzal v úvahu, že žalobce byl stíhán pro přečin poškození věřitelé ve spolupachatelství, hrozil mu nepodmíněný trest až na 5 let, nicméně s ohledem na dosavadní bezúhonnost žalobce lze soudit, že by nedošlo k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Povaha takové věci s sebou nenese vyšší míru odsouzení společnosti jako například trestné činy proti životu a zdraví, žalobce také nebyl stíhán vazebně a jeho kauza nebyla medializována. K délce trestního řízení soud prvního stupně uvedl, že to trvalo 2 roky a necelé 4 měsíce, trvalo tak přiměřenou dobu, postup orgánů činných v trestním řízení nelze hodnotit jako excesivní trestní stíhání, fakticky započalo sdělením obvinění, neshledal tak důvod zohlednit předcházející období z důvodů uváděných v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1029/21. Žalobce ani netvrdil z tohoto období významné dopady do jeho života. Soud podotkl, že prověřování je vedeno vůči věci a až trestní stíhání proti konkrétní osobě. Náhrada újmy je přiznávána z titulu nezákonného rozhodnutí, jímž bylo vzneseno obvinění a za takové rozhodnutí nelze považovat rozhodnutí policejního orgánu o odložení či zahájení úkonů trestního řízení. Ohledně následků způsobených v osobní sféře poškozeného soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce trpěl stresem, nejistotou ohledně výsledku řízení a špatně spal, informace o jeho trestním stíhání byla uveřejněna v insolvenčním spise společnosti, ve které působil jako jednatel a společník, což je částečným poškozením pověsti žalobce, takovou informaci však insolvenčnímu soudu poskytl insolvenční správce. Nevzal za prokázaný zásah do jeho profesní sféry a pokud docházelo ke konfliktům s manželkou, přesto jej podporovala, byl stíhán spolu se svým synem, tudíž ke konfliktům v rodině zcela jistě přispěla i tato skutečnost, žalobce se staral o manželku kvůli jejímu dlouhodobě špatnému zdravotnímu stavu, naproti tomu nebylo prokázáno, že by došlo k paralyzování žalobce k obstarávání jeho základních životních potřeb a že došlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobce kvůli trestnímu stíhání, když měl závažné zdravotní problémy ještě před sdělením obvinění a rovněž je ve vyšším věku. Zdůraznil, že samostatné odškodnění náhrady škody na zdraví žalobce nežádal.

8. Po zohlednění všech zjištěných skutečností soud prvního stupně dospěl k závěru, že odpovídající završující satisfakcí, které by se žalobci od žalované mělo dostat, je částka 25 000 Kč. Tu odůvodňuje výše hrozícího trestu odnětí svobody, zásah do osobnostní sféry žalobce, zejména jeho psychického stavu a poškození pověsti a cti.

9. Na závěr soud prvního stupně dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Poukázal na případ řešený v rozsudku tamního soudu sp. zn. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], v němž bylo za nezákonné trestní stíhání trvající 1 rok a 9 měsíců s ohrožením stejnou sazbou, došlo k zásahům do rodinného života, zdravotní komplikace nebyly vyvolány trestním stíháním a bylo přiznáno 10 000 Kč. Dále vyšel z rozsudku tamního soudu sp. zn. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], kde probíhalo trestní stíhání 686 dnů se stejnou trestní sazbou, došlo k částečnému zásahu do profesního života poškozeného a osobní sféry a bylo přiznáno zadostiučinění v penězích ve výši 20 000 Kč. Případy, na něž poukazoval žalobce, neshledal přiléhavými, ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] byl poškozený ohrožen ve své profesi, byl výrazně diskreditován v místě svého bydliště, záměrně a veřejně byla zhoršena jeho osobní a profesní pověst z důvodu stigmatizace a nevybíravého způsobu sdělení informací, které měly být tajné. Ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] hrozil poškozenému vyšší trest, jeho případ byl medializován a byly u poškozeného zjištěny výrazné zásahy do procesního života a byl veřejně známou osobou působící na veřejných funkcích.

10. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle §§ 142 odst. 2 o. s. ř., 146 odst. 2 o. s. ř. a výši odměny advokáta žalobce stanovil podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.

11. Proti tomuto rozsudku žalobce podal v zákonné lhůtě odvolání. U jednání odvolacího soudu upřesnil, že jeho odvolání směřuje do zamítavého výroku o věci samé II a výroku o nákladech řízení III. Opětovně poukázal na rozhodnutí, která označil ke srovnání. Zdůraznil, že žalobce je v důchodovém věku, vykonával však funkci člena voleného orgánu obchodních společností, kdy musel naplňovat podmínky stanovené dle živnostenského zákona, mezi které se řadí i bezúhonnost. Nemůže tak být sporu o tom, že došlo k zásahu do jeho profesního života. Informace o vedeném trestním stíhání jednoznačně nejsou určeny ke zveřejnění v insolvenčním rejstříku, soud prvního stupně se touto otázkou nezabýval, jakkoliv platí, že nesprávný úřední postup je relativně široce definován zejména z důvodu jeho mnohotvárnosti. Vytkl soudu prvního stupně, že nezohlednil mimořádně vysokou délku přípravného trestního řízení, že zásahy do osobního života umocnily i údaje zveřejněné v insolvenčním rejstříku, které nebyly v anonymizované podobě, namítl, že nelze konkrétně zjistit, která konkrétní kritéria soud prvního stupně považoval za významná při srovnání případů praxe, které pokládal za relevantní. Neodůvodnil, v čem spočívají shodné, resp. rozdílné prvky a způsob, jakým se tyto znaky promítly do výše zadostiučinění. Částka 25 000 Kč je nepřiměřeně nízká i s ohledem na reálný stav cenové úrovně nebo průměrnou mzdu v České republice. Navrhl, aby změnou napadeného výroku bylo žalobě vyhověno a byla mu přiznána náhrada nákladů řízení.

12. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že soud prvního stupně věc správně posoudil po skutkové i právní stránce, odůvodnění rozsudku je kvalitní a přesvědčivé, postavené na dostatečně zjištěném skutkovém stavu. V odvolání žalobce neuvádí takové argumenty, které by byly způsobilé přivodit změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí. Odvolací tvrzení nedostačují proto, aby došlo k přiznání vyššího odškodnění, neboť by takové mohlo být v rozporu s dobrými mravy a principem obecně sdílené představy spravedlnosti. Žalobce je starobním důchodcem, kdy jeho uplatnění do budoucna je podstatně méně ohroženo nežli v případě osob produktivnějšího věku. Skutečnost, že žalobce doložil srovnávací judikaturu, nezakládá povinnost soudu být touto plně vázán, pokud je názoru, že tato není zcela přiléhavá, když zcela evidentně tamějším žalobcům byla způsobena újma značně závažného charakteru. Soud prvního stupně také zcela správně zohlednil pouze okrajově skutečnost ohledně údajů uváděných v insolvenčním rejstříku, neboť způsob vedení informací v něm a jejich zveřejňování nemá jakoukoliv souvislost s namítaným nezákonným trestním stíháním. Navrhla, aby byl napadený rozsudek potvrzen.

13. Z podnětu a v mezích podaného odvolání odvolací soud přezkoumal v systému neúplné apelace napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení, a to v nepřítomnosti omluvivší se žalované (§§ 212, 212a a 101 odst. 3 o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným.

14. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil úplná a správná skutková zjištění, a zjištěný skutkový stav zcela správně posoudil i po stránce právní. S přiléhavým odůvodněním napadeného rozsudku se odvolací soud zcela ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. Při právním posouzení věci soud prvního stupně zhodnotil všechna relevantní kritéria pro určení formy a výše odškodnění, tj. povahu trestní věci, délku trestního řízení a následky způsobené v osobní sféře poškozeného žalobce. Správně uzavřel, že s ohledem na dosavadní bezúhonnost žalobce mu nehrozilo odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, že trestní stíhání trvalo 2 roky a 4 měsíce, což není doba excesivní. Správně poukázal na závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1029/21, když žalobce netvrdil významné dopady do jeho života ve fázi prověřování trestné činnosti, tedy do zahájení trestního stíhání vůči jeho osobě. Pokud jde o následky způsobené v osobní sféře poškozeného, ty byly úměrné jeho vyššímu věku, pokud jde o prožívání pocitu nejistoty a stresu, nebylo prokázáno, že by trestní stíhání mělo závažný dopad do jeho zdravotního stavu, respektive takový nárok ani žalobce v řízení neuplatnil. Trvá-li žalobce na tom, že bylo výrazným způsobem zasaženo do jeho profesního života, pak odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně, respektive žalovanou uvádí, že takový zásah nebyl prokázán, žalobce i v době trestního stíhání byl jednatelem ve společnosti, která byla v konkursu. K námitce odvolatele, že odškodnění nebylo stanoveno s ohledem na reálný stav cenové úrovně nebo průměrnou mzdu v České republice, odvolací soud vychází z ustálené judikatury, že výše přiměřeného zadostiučinění by měla odpovídat konkrétním okolnostem případu a závažnosti újmy, přičemž na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace, změna kurzu měny či životní úrovně (srovnej rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, 30 Cdo 1433/2020, 30 Cdo 1388/2021 nebo 30 Cdo 3673/2021).

15. Odvolací soud se ztotožňuje i se soudem prvního stupně, když označil žalobcem předložená soudní rozhodnutí za nepřiléhavá. Ve věci zmiňované vedené u zdejšího odvolacího soudu pod sp. zn. [spisová značka] bylo při výši odškodnění přihlédnuto ke zvláštním okolnostem případu, kterými bylo, že trestní řízení bylo zahájeno na základě vykonstruovaného trestního oznámení, u žalobkyně byla trestním stíháním vážně ohrožena úspěšnost prověrky [orgán], vzbuzovalo to v ní obavy o ztrátu zaměstnání, po dobu 19 měsíců byla bezdůvodně omezena ve výkonu svých dispozičních práv k nemovitostem a byla jí zmařena již rozjednaná možnost prodeje bytu a byla výrazně diskreditována v místě svého bydliště. Takové zvláštní okolnosti v daném případě žalobce nenastaly. Adekvátní není ani případ projednávaný u zdejšího odvolacího soudu pod sp. zn. [spisová značka], kdy obviněnému hrozil trest odnětí svobody až 8 let, s ohledem na trestní stíhání nemohl sehnat vhodné zaměstnání, byla pozastavena jeho koncipientská praxe, byl veřejně známou osobou a činitelem, trestní stíhání trvalo 3 roky a 8 měsíců, došlo po určitou dobu k rozchodu s manželkou a s případem byla seznámena široká veřejnost. V prvním případě bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 137 666 Kč, v případě druhém 197 800 Kč.

16. Naproti tomu soud prvního stupně adekvátně použil ke srovnání případy vedené u zdejšího odvolacího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. V prvním případě šlo o obvinění z trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby se sazbou 1 až 5 let a zákazem činnosti, v daném případě žalobci nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody, trestní stíhání trvalo 1 a půl roku a poškozený trpěl s obavou ze ztráty zaměstnání, ve věci již byl jednou odsouzen a byly narušeny rodinné vztahy; dostalo se mu odškodnění 10 000 Kč. Ve druhém případě šlo o obvinění z trestného činu zpronevěry s trestní sazbou 1 až 5 let, žalobci nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody, trestní stíhání trvalo 1 rok a 4 měsíce a žalobce byl omezen v pracovní činnosti, trpěl nespavostí, v nadměrné míře požíval alkohol, přestal sportovat; odškodnění bylo přiznáno ve výši 20 000 Kč. Tyto případy tak vykazují shodné znaky s případem zde posuzovaným.

17. Pochybení soudu prvního stupně nebylo shledáno ani v akcesorickém výroku o nákladech řízení.

18. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích odvoláním dotčených jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle §§ 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla v odvolacím řízení úspěch, má proto vůči neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů, které jí v tomto stadiu řízení vznikly. Jsou tvořeny jednou paušální náhradou 300 Kč za podané písemné vyjádření k odvolání.