pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka], zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Zamítl žalobu co do části, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok II.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Žalované uložil povinnost zaplatit českému státu soudní poplatek ve výši [částka] na účet Obvodního soudu pro Prahu 3 do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Konstatoval, že žalobou došlou soudu dne [datum] ve znění pozdějších doplnění a změn se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Svůj nárok odvíjela od kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jako prodávající a žalovanou jako kupující dne [datum]. Předmětem kupní smlouvy byla bytová jednotka [číslo] umístěná v budově [adresa] postavené na pozemku parc. [číslo] včetně spoluvlastnického podílu ve výši [číslo] na společných částech budovy [adresa] a pozemku parc. [číslo] vše v katastrálním území Brandýs nad Labem, obec Brandýs nad Labem. Dle žalobkyně je předmětná kupní smlouva neplatná, neboť žalobkyně jednak nebyla schopna rozpoznat následky svého jednání (rozsudkem Okresního soudu Praha – východ [anonymizováno] dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací] pak byla omezena ve svéprávnosti), jednak smlouvu uzavřela v omylu o předmětu smlouvy. V omyl ji úmyslně uvedli [jméno] [příjmení], který uzavření smlouvy se žalovanou zprostředkoval, a [jméno] [příjmení], jednatel žalované. Žalobkyně se neúspěšně domáhala u soudu určení svého vlastnického práva k jednotce. Řízení vedené proti žalované u Okresního soudu Praha – východ pod spisovou značkou [spisová značka] bylo zastaveno pro nedostatek podmínek řízení z důvodu rozhodčí doložky v kupní smlouvě. Se žalobou o určení vlastnictví podanou proti [jméno] [příjmení], která jednotku koupila od žalované, byla v řízení vedeném u Okresního soudu Praha – východ pod spisovou značkou [spisová značka] rovněž neúspěšná. Kupní cena byla ve smlouvě uzavřené se žalovanou sjednána ve výši [částka]. Dle žalobkyně je částka nepřiměřeně nízká, neboť obvyklá cena předmětného bytu činila [částka], jak vyplývá [anonymizováno] znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] podaného v trestním řízení vedeném proti [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] u Okresního soudu Praha – východ pod spisovou značkou [spisová značka]. Žalovaná uhradila žalobkyni postupně pouze částku [částka], z toho částku [částka] po podání žaloby. Žalobkyně požaduje na bytovou jednotku doplatit jednak zbývající část sjednané kupní ceny v částce [částka], jednak částku [částka] jako rozdíl ceny zjištěné znaleckým posudkem a ceny sjednané. Žalobkyně byla proti své vůli a bez jejího vědomí vystěhována z předmětného bytu. Požadovala proto uhradit náklady na své bydlení za období od listopadu 2014 do listopadu 2019 v celkové částce [částka]. Tato částka představuje nájemné zaplacené žalobkyní za období 61 měsíců po [částka]. Dále žalobkyně požadovala úhradu nákladů na znalecký posudek PhDr. Mgr. [jméno] [příjmení] v částce [částka], který nechala zpracovat k prokázání tvrzení, že nebyla schopna rozpoznat následky svého jednání. Vedle celkové jistiny [částka] žalobkyně požadovala též zákonný úrok z prodlení.

3. Ohledně další původně požadované částky [částka], představující náklady řízení vynaložené v řízeních o určení neplatnosti kupní smlouvy a o určení vlastnictví, bylo řízení zastaveno po částečném zpětvzetí žaloby usnesením [anonymizováno] dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací].

4. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Předně poukázala na rozhodčí doložku sjednanou v kupní smlouvě a na skutečnost, že na základě této rozhodčí doložky již bylo zastaveno řízení u Okresního soudu Praha – východ vedené pod spisovou značkou [spisová značka]. Dle žalované je soud v tomto řízení uvedeným rozhodnutím vázán. Dále namítala, že žalovaná neuvedla žalobkyni v omyl a o podvodném jednání [jméno] [příjmení], který pro ni pouze zprostředkoval uzavření kupní smlouvy, jí nebylo nic známo. Poukázala na okolnost, že žalobkyně svůj nárok v původní žalobě kvalifikovala jako náhradu škody, přičemž však žalovaná se žádného protiprávního jednání proti žalobkyni nedopustila. Dle žalované soud [anonymizováno] své iniciativy nemůže posoudit nárok žalobkyně z jiného právního titulu, než je uveden v žalobě. Za škodu způsobenou žalobkyni je odpovědný pouze [jméno] [příjmení] a jemu bylo uloženo nahradit žalobkyni škodu v částce [částka] odpovídající rozdílu sjednané ceny a obvyklé ceny již v rámci trestního řízení. Rozsudek vydaný v rámci trestního řízení činí překážku věci rozhodnuté pro řízení o nároku proti žalované. Ve vztahu k žalobkyni by se mohlo nejvýše jednat o právo z neúměrného zkrácení dle § 1793 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Toto právo se však již po jednom roce prekludovalo. Dle žalované navíc rozdíl cen nebyl správně určen, neboť mělo být vycházeno [anonymizováno] znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], který obvyklou cenu stanovil ve výši [částka]. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku [částka]. Oproti částce tvrzené žalobkyní žalovaná uhradila též částku [částka] dne [datum] v hotovosti, částku [částka] převodem na účet specifikovaný v kupní smlouvě a částku [částka] jako daň z převodu nemovitosti. Pokud jde o částku [částka] uhrazenou po podání žaloby, jednalo se o původně vyúčtovanou smluvní pokutu, když žalovaná původně neměla informace, které by rozporovaly její oprávněnost. Žalovaná též vyjádřila pochybnosti o závěrech znaleckého posudku vyhotoveného za účelem omezení svéprávnosti žalobkyně, neboť žalobkyně u Okresního soudu Praha – východ vypovídala zcela normálně a nic nenasvědčovalo tomu, že by nechápala, co se děje.

5. Po skutkové stránce soud I. stupně vyšel z toho, že mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalobkyně podepsala jako prodávající dne [datum] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej bytové jednotky žalované. Z této smlouvy soud zjistil, že se jednalo o jednotku [číslo] umístěnou v budově [adresa] postavené na pozemku parc. [číslo] včetně spoluvlastnického podílu ve výši [číslo] na společných částech budovy [adresa] a pozemku parc. [číslo] vše v katastrálním území Brandýs nad Labem, obec Brandýs nad Labem. Za žalovanou smlouvu podepsal jednatel [jméno] [příjmení]. Kupní cena činila [částka] a její vypořádání bylo sjednáno tak, že částka [částka] měla být uhrazena na účet exekutorského úřadu JUDr. [jméno] [příjmení], zbývající částka po odečtení daně z převodu nemovitosti na účet žalobkyně. Žalobkyně měla byt vyklidit do [datum] Smlouva obsahuje rozhodčí doložku, v níž se smluvní strany dohodly, že veškeré majetkové spory, které by v budoucnu vznikly z této smlouvy, jakož i spory, které vzniknou v souvislosti s touto smlouvou včetně její platnosti, výkladu, realizace či ukončení, budou rozhodovány v rozhodčím řízení.

6. Soud I. stupně dále učinil jednotlivá skutková zjištění, jak podrobně popsána v odstavcích 6 až 48 odůvodnění napadeného rozsudku. Podpisu kupní smlouvy předcházelo podepsání Smlouvy o smlouvě budoucí kupní [anonymizováno] dne [datum]. V ní je sjednán předmět převodu a úhrada kupní ceny shodně jako v následné kupní smlouvě. Smlouva rovněž obsahuje shodnou rozhodčí doložku. (Viz Smlouva o budoucí smlouvě kupní [anonymizováno] dne [datum].)

7. Po provedeném dokazování vzal soud I. stupně za prokázané, že žalobkyně byla vlastnicí jednotky [číslo] umístěné v budově [adresa] postavené na pozemku parc. [číslo] včetně spoluvlastnického podílu ve výši [číslo] na společných částech budovy [adresa] a pozemku parc. [číslo] vše v katastrálním území Brandýs nad Labem, obec Brandýs nad Labem. Uvedená jednotka se stala předmětem kupní smlouvy se žalovanou, kterou žalobkyně podepsala dne [datum]. Této kupní smlouvě předcházela smlouva o smlouvě budoucí kupní [anonymizováno] dne [datum]. Následovaly pak dodatky ke kupní smlouvě [anonymizováno] dne [datum] a [datum]. Dne [datum] žalobkyně podepsala dohodu o narovnání. K podpisu všech uvedených smluv žalobkyni přiměl [jméno] [příjmení], který byl v souvislosti s tím [anonymizována dvě slova] pro [anonymizována dvě slova], neboť přesvědčil žalobkyni k podpisu smluv při využití její rozumové slabosti a finanční tísně a se slibem poskytnutí půjčky, přičemž jí vědomě lhal, že se jedná pouze o dočasnou zástavu nemovitosti s převodem nemovitosti zpět do vlastnictví žalobkyně po uhrazení dlužných částek formou splátek, ačkoliv věděl, že podpisem kupní smlouvy žalobkyně byt prodává s povinností vystěhovat se z bytu do [datum], čímž způsobil žalobkyni škodu nejméně ve výši [částka]. V rámci trestního řízení byla [jméno] [příjmení] uložena povinnost nahradit žalobkyni škodu v částce [částka], přičemž se jednalo o částku rozdílu mezi kupní cenou jednotky stanovenou v kupní smlouvě a obvyklou cenou zjištěnou znaleckým posudkem. [jméno] [příjmení] přesvědčil žalobkyni též o podepsaní dohody o narovnání [anonymizováno] dne [datum], přičemž jí uvedl v omyl o jejím obsahu, když tvrdil, že se jedná o stejnou smlouvu, jakou podepsala již dříve. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně jednala o uzavření všech smluv s [jméno] [příjmení] či žalovanou. V rámci nyní souzené věci vzal soud I. stupně za prokázané, že obvyklá cena předmětné jednotky ke dni [datum] činila [částka]. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku [částka], z toho [částka] po podání žaloby. Úhrada částky [anonymizována dvě slova] dne [datum] nebyla prokázána. Žalovaná uhradila finančnímu úřadu daň z nabytí nemovitých věcí v částce [částka]. Žalobkyně byla rozsudkem [anonymizováno] dne [datum] omezena ve svéprávnosti pokud jde o nakládání s částkami či majetkem nad [částka], neboť trpí nevyléčitelnou organickou poruchou osobnosti. Dle znalce přítomnost této [anonymizována dvě slova] v roce 2014 nelze jednoznačně prokázat. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě doplatku kupní ceny touto žalobou (doplatek do kupní ceny [částka]), která byla žalované doručena dne [datum], a dále pak doplněním žaloby o další částku [částka] (doplatek do kupní ceny [částka]) doručeným žalované dne [datum].

8. Při právním posouzení věci se soud I. stupně především zabýval otázkou, zda je dána jeho pravomoc, neboť všechny uzavřené smlouvy včetně dohody o narovnání obsahovaly rozhodčí doložky. Dle žalované je navíc soud vázán dřívějším usnesením Okresního soudu Praha – východ, který řízení o určení vlastnického práva zastavil právě s poukazem na existenci rozhodčí doložky.

9. Předně soud I. stupně uvádí, že řízení u Okresního soudu Praha – východ mělo jiný předmět řízení (o určení vlastnického práva) než má nyní souzená věc (o finanční plnění). Nelze tedy uvažovat o tom, že by se ve vztahu k souzené věci jednalo o res iudicata (věc rozhodnutou). Okresní soud Praha – východ navíc vycházel [anonymizováno] zcela jiných skutkových tvrzení, takže jeho závěry jsou pro nyní souzenou věc bez významu.

10. Soud je naopak ve smyslu § 135 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vázán rozhodnutím o tom, že byl spáchán [anonymizována dvě slova] a kdo jej spáchal. Pro soud je tedy závazný rozsudek Okresního soudu Praha – východ [anonymizováno] dne [anonymizováno] dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze [anonymizováno] dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací] v části, v níž byl [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova].

11. Dle § 159 a odst. 3 o. s. ř., jakmile bylo o věci [anonymizováno] rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

12. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR je z výroku o vině nutno vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část s tím, že řeší naplnění znaků skutkové podstaty [anonymizována dvě slova] konkrétním jednáním pachatele. Rozsah vázanosti rozhodnutím o tom, že byl spáchán [anonymizována dvě slova] a kdo jej spáchal, je tedy dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty [anonymizována dvě slova] zároveň významnými okolnostmi pro rozhodnutí o uplatněném nároku (viz např. (usnesení Nejvyššího soudu [anonymizováno] dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], Usnesení Nejvyššího soudu [anonymizováno] dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

13. Jak bylo uvedeno, [jméno] [příjmení] byl [anonymizováno] pro skutek, kdy„ v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, pod záminkou řešení tíživé finanční situace poškozené [jméno] [příjmení], narozené [datum], související s probíhající exekucí na částku [částka], vedenou exekutorským úřadem JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo], v březnu 2014, vůči níž vystupoval pod falešným jménem ´Burian´, využil rozumové slabosti a finanční tísně poškozené a se slibem poskytnutí půjčky ji přesvědčil, aby podepsala jím předložené listiny, konkrétně smlouvu o smlouvě budoucí kupní [anonymizováno] dne [datum], kupní smlouvu [anonymizováno] dne [datum], kterou poškozená prodala byt [číslo] na adrese [adresa], okres [okres], v hodnotě nejméně [částka] společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], jejímž jednatelem a společníkem byl obžalovaný [jméno] [příjmení], za částku [částka], a dodatky k této kupní smlouvě [anonymizováno] dne [datum] a [anonymizováno] dne [datum], přičemž obžalovaný [příjmení] poškozené vědomě lhal, že se jedná pouze o dočasnou zástavu nemovitosti s převodem nemovitosti zpět do vlastnictví poškozené po uhrazení dlužných částek formou splátek, ačkoliv věděl, že podpisem kupní smlouvy poškozená byt prodává s povinností vystěhovat se z bytu do [datum], čímž obžalovaný [příjmení] poškozené způsobil škodu ve výši nejméně [částka]“

14. Z takto zjištěného skutku soud I. stupně vycházel v nyní souzené věci. Dokazováním provedeným v tomto řízení pak zjistil, že [jméno] [příjmení] stejným způsobem podvedl žalobkyni a přesvědčil ji k podpisu dohody o narovnání.

15. S využitím ust. § 551 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby, soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně při podpisu všech výše uvedených listin neměla vůli prodat svou jednotku žalované a neměla ani povědomost o skutečném obsahu listin. Nebyla si tedy vědoma ani toho, že podepsala rozhodčí doložky, neměla vůli uzavřít rozhodčí smlouvy. [jméno] [příjmení] ji podvedl a uvedl v omyl, pokud jde o skutečný obsah listin. Dospěl k závěru, že rozhodčí doložky ve všech žalobkyní podepsaných listinách nebyly platně sjednány z důvodu nedostatku vůle. Dle § 106 odst. 1 o. s. ř. je tedy dána pravomoc soudu v této věci. Kupní smlouva rovněž nebyla platně uzavřena pro nedostatek vůle žalobkyně. Z téhož důvodu nebyly uzavřeny ani smlouva o smlouvě budoucí kupní, dodatky kupní smlouvy a dohoda o narovnání. Vzhledem k tomu, že dospěl k závěru, že kupní smlouva nebyla platně uzavřena, nepřicházelo v úvahu posouzení nároku žalobkyně jako práva z neúměrného zkrácení dle § 1793 a násl. o. z., jak navrhovala žalovaná.

16. S využitím ust. § 2993 o. z. (podle kterého plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá [anonymizováno] stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala), jakož i § 2999 o. z. (dle něhož není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny) uzavřel, že žalobkyně se nedomohla určení vlastnictví proti žalované ani proti pozdější vlastnici jednotky, která ji koupila od žalované. Vydání předmětu bezdůvodného obohacení [anonymizováno] strany žalované tedy není možné. Žalovaná je proto povinna uhradit žalobkyni obvyklou cenu jednotky ke dni podpisu kupní smlouvy.

17. Obvyklá cena byla zjištěna ve výši [částka]. Žalovaná z této částky uhradila [částka]. Úhrada částky [částka] nebyla prokázána. Částku [částka] žalobkyně zaplatila finančnímu úřadu jako daň z nabytí nemovitých věcí. Avšak daň z nabytí nemovitých věcí, ať už byla uhrazena v jakékoliv výši, nelze považovat za úhradu ve prospěch žalobkyně, neboť dle § 1 tehdy účinného zákonného opatření senátu č. 340/2013 Sb., o daní z nabytí nemovitých věcí, byl poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí nabyvatel vlastnického práva k nemovité věci. Žalobkyně nabyvatelem vlastnického práva nebyla a podle předmětných smluv ani být neměla. K úhradě tak zbývá [částka].

18. [jméno] [příjmení] soud v trestním řízení uložil nahradit žalobkyni škodu v částce [částka], o niž byla cena uvedená v kupní smlouvě nižší oproti ceně obvyklé. Z podvodného jednání [jméno] [příjmení] se však obohatila žalovaná, když získala bytovou jednotku žalobkyně.

19. Rozhodnutí trestního soudu netvoří překážku pro uložení povinnosti žalované k náhradě bezdůvodného obohacení, k němuž došlo v důsledku protiprávního jednání [jméno] [příjmení]. Uvedený závěr soudu je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (viz rozsudek Nejvyššího soudu [anonymizováno] dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí uvedl:„ ... Zde totiž zaplacením neplatně sjednané smluvní pokuty došlo ke vzniku dvou závazkových právních vztahů: a) odpovědnost za škodu (povinnost k náhradě škody) mezi poškozeným a škůdcem, který vznik újmy zapříčinil, aniž sám získal peněžní prostředky, a b) odpovědnost za bezdůvodné obohacení, v jejímž rámci má poškozený (ochuzený) právo na vydání bezdůvodného obohacení od osoby odlišné od škůdce, jejíž majetkový stav se přijetím plnění zvětšil. Jsou-li splněny předpoklady vzniku obou těchto nároků, je poškozený oprávněn vyžadovat plnění od kteréhokoliv subjektu, případně i od obou (všech), samozřejmě s tím, že se mu celkově může dostat pouze té částky, o kterou přišel; v rozsahu plnění jednoho povinného subjektu zaniká nárok oprávněného (věřitele) i vůči druhému povinnému (tzv. falešná solidarita).“

20. Pro úplnost soud I. stupně uvádí (k argumentaci žalobkyně, že soud nemůže žalobou uplatněný nárok posoudit jako bezdůvodné obohacení, pokud žalobkyně hovořila o škodě), že při posouzení žalobního nároku je soud vázán pouze skutkovými tvrzeními, nikoli právním hodnocením nároku [anonymizováno] strany účastníků. Ostatně účastník řízení ani není povinen svůj nárok právně kvalifikovat.

21. Soud I. stupně tedy shledal důvodným nárok žalobkyně na doplatek obvyklé ceny bytu v částce [částka].

22. Žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Žalobkyně má proto dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení u bezdůvodného obohacení se odvíjí od doručení výzvy k plnění, kdy dlužník je povinen plnit následující den po doručení výzvy (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně vyzvala žalovanou k doplatku obvyklé ceny bytu žalobou doručenou žalované dne [datum]. V žalobě vycházela z obvyklé ceny [částka]. Teprve podáním datovaným dne [datum] požadovala doplatek do ceny [částka]. Toto podání bylo žalované doručeno dne [datum].

23. Soud I. stupně tedy uzavřel, že žalované byla doručena výzva k uhrazení částky [částka] dne [datum], následujícího dne měla plnit a od [datum] je v prodlení. Výzva k zaplacení další částky [částka] byla žalované doručena dne [datum], následujícího dne měla plnit a od [datum] je v prodlení. Vyhověl žalobě co do požadavku na doplatek obvyklé ceny jednotky v částce [částka] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal jejich poměrnou náhradu žalobkyni, která byla ve věci převážně úspěšná. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla osvobozena od soudních poplatků, soud dle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. uložil povinnost jeho zaplacení žalované. Soudní poplatek činí [částka] dle položky [číslo] bod 1. písm. b) sazebníku citovaného zákona.

24. Proti tomuto rozsudku žalovaná podala v zákonné lhůtě odvolání. Namítla, že řešený spor vůbec nespadá do pravomoci civilního soudu, neboť v kupní smlouvě, kterou žalovaná považuje za platně uzavřenou (a která je předmětem tohoto sporu), byla řádně sjednána rozhodčí doložka (čl. XI smlouvy). Soud prvního stupně si zcela evidentně plete (resp. vůbec nerozlišuje) institut pojmových znaků právního jednání (tedy těch znaků, které musí být splněny proto, aby právní jednání vzniklo a existovalo) a náležitostí právního jednání (tedy těch znaků, které musí být splněny proto, aby existující právní jednání bylo bezvadné, tudíž aby působilo právní následky – např. náležitosti formy). Toto zmatení plyne [anonymizováno] závěru soudu prvního stupně (který však navíc nebyl prokázán), že u žalobkyně vůbec nebyla vůle právně jednat (a proto soud aplikoval § 551 OZ), který je v naprostém logickém rozporu s jiným závěrem soudu, že žalobkyně jednala„ v omylu vyvolaném třetí osobou“ (a proto měl být aplikován § 583 an. OZ). Pokud by při uzavírání smlouvy jedna [anonymizováno] stran neměla vůli jednat s těmi následky, které jsou obsahem jejího projevu, avšak absence této vůle by nebyla druhé straně známá, posoudí se smlouva jako bezvadné právní jednání, které nemůže být na újmu druhé smluvní straně. Dospěl-li však soud prvního stupně ke skutkovému závěru, že žalovaná neměla na vyvolání omylu žalobkyně žádný podíl, ani o něm nevěděla, resp. nemusela vědět, pak je zjevné, že uvedený omyl žalobkyně není relevantní a nelze se ho dovolávat. Pak ovšem je kupní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou platným právním jednáním.

25. Následně žalovaná doplnila, že přestože předložila soudu příjmové doklady s úředně ověřenými podpisy (byť v kopiích), tak že k těmto předloženým důkazům soud nepřihlédl a rozhodl tak, jako by žádné finanční prostředky v hotovosti žalovaná žalobkyni neuhradila, a to pouze s přihlédnutím k tvrzení žalobkyně, že příjmové doklady nepodepsala, a to i přesto, že byly doklady prokazatelně podepsány s úředním ověřením podpisů žalobkyně. Rovněž co se týká výše případného bezdůvodného obohacení, tak soud si bez jakéhokoli relevantního důvodu zvolil jeden posudek na hodnotu předmětné nemovitosti, a to ten nejvyšší předložený žalobkyní, přičemž nevzal v úvahu existenci dalších znaleckých posudků, a to např. znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], který ocenil předmětný byt ke dni převodu na částku [částka] (str. 185 trestního spisu). Soud si tedy měl udělat v případě vícero rozdílných znaleckých posudků svůj vlastní revizní znalecký posudek, případně cenu zprůměrovat tak, aby odpovídala průměru existujících znaleckých posudků, a ne si vybrat jeden znalecký posudek [anonymizováno] tří a ten automaticky považovat za správný. Co se týká daně z nabytí nemovitosti (daně z převodu nemovitostí), kdy v tomto ohledu soud prvního stupně věc správně právně nevyhodnotil, když uvedl ve svém odůvodnění, že žalovaná byla poplatníkem daně a že tedy platila daň za sebe. K převodu jednotky došlo v roce 2014, přičemž až dne [datum] nabyl účinnosti zákon č. 254/2016 Sb., kterým se měnilo zákonné opatření Senátu [číslo] Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, kdy až ode dne účinnosti tohoto zákona, tj. až od [datum] se stal poplatníkem daně nabyvatel. Pokud by snad došlo ke krácení práv žalobkyně z důvodu prodeje bytu„ pod cenou“, tak mělo být případně žalováno právo z neúměrného zkrácení (došlo-li k němu) dle §1793 občanského zákoníku, přičemž jak uvedla žalovaná již v řízení u první instance, toto právo prekludovalo po jednom roce. Navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že se žaloba zamítá v plném rozsahu a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

26. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že žalovaná se snaží právní ekvilibristikou odvést pozornost od faktu, že žalobkyně byla obětí [anonymizováno]. Zejména ji k podpisu byla podstrčena kupní smlouva na byt, přestože žalobkyně svůj byt prodat nechtěla. Tento podvod bezprostředně prováděl [jméno] [příjmení], který působil jako zástupce žalované. Obdobného podvodného jednání se navíc účastnil i jednatel žalované ([jméno] Bartek). J. [příjmení] ani T. [příjmení] nebyli v dobré víře, že žalobkyně chce svůj byt prodat. Jejich jednání (vč. absence dobré víry) se přičítá i žalované jakožto právnické osobě. Pro rozhodčí doložky platí stejný závěr, který platí pro příslušnou smlouvu jako celek. Tedy že žalobkyně vůbec neměla vůli takové ujednání uzavřít, přičemž k podpisu byla zmanipulována podvodem. O„ ujednání“ navíc nemůže být vůbec řeč, protože druhá strana ani neměla zájem s žalobkyní o čemkoliv jednat, pouze chtěla žalobkyni podvést. Soud prvního stupně svůj postup racionálně odůvodnil. Zejména uvedl, že z posudku Ing. [jméno] [příjmení] nevycházel, protože posudek vůbec neposuzoval obvyklou cenu předmětné nemovitosti. Zaplacení daně z nemovitosti nemůže být relevantní námitkou, neboť nemá na nárok žalobkyně žádný vliv. Z právního hlediska platí, že smlouva, jejíž uzavření bylo učiněno podvodem, je dle judikatury Nejvyššího soudu přinejmenším neplatná pro rozpor se zákonem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu [anonymizováno] dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Taková smlouva v konečném důsledku nemůže mít právní účinky, a to bez ohledu, zda bude věc posouzena dle ust. o zdánlivosti, nebo dle ust. o neplatnosti. [příjmení] o zdánlivost/neplatnost proto nemůže na výsledku ničeho změnit. Nicméně posouzení věci dle ust. o zdánlivosti, jak jej učinil soud prvního stupně, je správné. Tvrzení žalované jsou naproti tomu v rozporu se zákonem i judikaturou Nejvyššího soudu. Platí, že zákon rozlišuje mezi existencí a platností právního jednání. Vždy je nutné nejprve zkoumat, zda právní jednání vůbec existuje, anebo je naopak neexistující, resp. zdánlivé (např. z důvodu absence vůle). Během trestního řízení bylo prokázáno, že jednání žalobkyně sice na oko směřovalo k uzavření kupní smlouvy, ale že žalobkyně chtěla uzavřít pouze zástavní smlouvu, aby tím zajistila půjčku na splacení [částka] (o čemž J. [příjmení] věděl a cíleně žalobkyni podvedl). Posouzení věci podle ust. § 551 o. z. je proto zcela správné. V této souvislosti žalobkyně odkazuje i na rozsudek Nejvyššího soudu [anonymizováno] dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Po rekodifikaci nevede absence vážné vůle k absolutní neplatnosti, nýbrž ke zdánlivosti, což ale má stejný důsledek, tedy že jednání nemá právní účinky). Žalovaná je právnickou osobou, tedy umělým útvarem, který žádnou víru ani vůli nemá. Proto se jí přičítá víra a vůle příslušných fyzických osob. A v této věci jednaly příslušné fyzické osoby způsobem, který dobrou víru žalované rozhodně založit nemohl. [jméno] [příjmení] byl žalovanou pověřen k uzavření smluv jménem žalované (§ 430 odst. 1 obč. zák.) anebo alespoň u žalobkyně vyvolal takovou domněnku (§ 444 odst. 1 obč. zák.). To plyne z faktu, že veškeré jednání [jméno] [příjmení] směřovalo k uzavření smluv právě jménem žalované, zejména žalobkyni kontaktoval, o uzavření smluv s ní osobně jednal a smlouvy na jméno žalované jí nakonec předložil i k podpisu, přičemž tak zjevně činil s vědomím žalované (jak vyplývá z faktu, že jednatel žalované smlouvy také podepsal). [jméno] [příjmení] se tedy choval stejně, jak by se v obdobné situaci choval zaměstnanec, smluvní zmocněnec nebo jiný zástupce žalované. Žalobkyně navíc nebyla jedinou obětí podvodného jednání. Právě naopak z rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 5 [anonymizováno] dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a navazujícího rozsudku Městského soudu v Praze [anonymizováno] dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a opisu z rejstříku trestů vyplývá, že [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (jednatel žalované) byli i v jiné věci s obdobným skutkovým dějem odsouzeni pro [anonymizována tři slova]. Z těchto důvodů se na věc uplatní zákonná fikce, že i sama žalovaná o podvodném jednání [jméno] [příjmení] přinejmenším musela vědět, a navíc na něm měla podíl, tudíž se i žalovaná považuje za původce [anonymizováno], resp. omylu (§ 585 o. z.). I z tohoto důvodu proto žalovaná nemůže být v dobré víře. Soud prvního stupně zcela racionálně odůvodnil, že z posudku Ing. [jméno] [příjmení] nevycházel, neboť tento posudek byl vypracován dle cenových předpisů pro daňové účely, nikoliv na stanovení obvyklé tržní ceny. Soud prvního stupně proto vycházel z posudku Ing. [jméno] [příjmení], neboť ten byl zaměřen na zjištění obvyklé ceny. Pokud jde o neúměrné zkrácení dle ust. § 1793 obč. zák., tak z jeho znění vyplývá, že se zkrácená strana může za určitých okolností domáhat„ zrušení smlouvy“. O zrušení smlouvy lze přitom uvažovat pouze tam, kde smlouva vůbec platně vznikla. Naproti tomu neplatnou či neexistující smlouvu zrušit nelze (lze pouze konstatovat jejich neplatnost či zdánlivost a z toho vyplývající fakt, že nemají právní účinky). V tomto případě jsou všechny v úvahu připadající smlouvy zdánlivé pro absenci vůle na straně žalobkyně. Neúměrné zkrácení dle ust. § 1793 obč. zák. proto vůbec nelze aplikovat. Žalobkyně navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen a přiznána jí náhrada nákladů odvolacího řízení.

27. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

28. Soud I. stupně si ve věci opatřil správná a postačující skutková zjištění, která správně hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a věc dle názoru odvolacího soudu posoudil správně i po stránce právní. Odvolací soud se s argumentací soudu I. stupně plně ztotožňuje. Správně uzavřel, že řízení u Okresního soudu Praha – východ mělo jiný předmět řízení (o určení vlastnického práva), než má nyní souzená věc (o finanční plnění). Nelze tedy uvažovat o tom, že by se ve vztahu k souzené věci jednalo o res iudicata (věc rozhodnutou). Okresní soud Praha – východ navíc vycházel [anonymizováno] zcela jiných skutkových tvrzení, takže jeho závěry jsou pro nyní souzenou věc bez významu. Správně se vypořádal s mírou vázanosti trestním rozsudkem s tím, že Rozhodnutí trestního soudu netvoří překážku pro uložení povinnosti žalované k náhradě bezdůvodného obohacení, k němuž došlo v důsledku protiprávního jednání [jméno] [příjmení]. Uvedený závěr soudu je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (viz rozsudek Nejvyššího soudu [anonymizováno] dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Věc přiléhavě posoudil po stránce právní podle § 551 o. z., když dospěl ke správnému závěru, že rozhodčí doložky ve všech žalobkyní podepsaných listinách nebyly platně sjednány z důvodu nedostatku vůle. Dle § 106 odst. 1 o. s. ř. je tedy dána pravomoc soudu v této věci. Kupní smlouva rovněž nebyla platně uzavřena pro nedostatek vůle žalobkyně. Z téhož důvodu nebyly uzavřeny ani smlouva o smlouvě budoucí kupní, dodatky kupní smlouvy a dohoda o narovnání. Nepřicházelo tak v úvahu posouzení nároku žalobkyně jako práva z neúměrného zkrácení podle § 1793 a násl. o. z., jak navrhovala žalovaná. Vydání předmětu bezdůvodného obohacení [anonymizováno] strany žalované tedy není možné. Žalovaná je proto povinna podle § 2999 o. z. uhradit žalobkyni obvyklou cenu jednotky ke dni podpisu kupní smlouvy. Soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že tu po částečném plnění k úhradě zbývá částka [částka]. Pokud jde o argumentaci snášenou v odvolacím řízení, tak odvolací soud naopak přisvědčil vyjádření strany žalující, která poukázala na to, že soud I. stupně správně nevycházel z posudku Ing. [jméno] [příjmení], neboť tento posudek byl vypracován dle cenových předpisů pro daňové účely, nikoliv na stanovení obvyklé tržní ceny. Soud prvního stupně proto vycházel z posudku Ing. [jméno] [příjmení], neboť ten byl zaměřen na zjištění obvyklé ceny. Případný je poukaz na to, že žalobkyně byla obětí [anonymizováno]. Během trestního řízení bylo prokázáno, že jednání žalobkyně sice na oko směřovalo k uzavření kupní smlouvy, ale že žalobkyně chtěla uzavřít pouze zástavní smlouvu, aby tím zajistila půjčku na splacení [částka] (o čemž J. [příjmení] věděl a cíleně žalobkyni podvedl). Posouzení věci podle ust. § 551 o. z. je proto zcela správné. V této věci jednaly příslušné fyzické osoby způsobem, který dobrou víru žalované rozhodně založit nemohl. [jméno] [příjmení] byl žalovanou pověřen k uzavření smluv jménem žalované (§ 430 odst. 1 o. z.) anebo alespoň u žalobkyně vyvolal takovou domněnku (§ 444 odst. 1 o. z.). To plyne z faktu, že veškeré jednání [jméno] [příjmení] směřovalo k uzavření smluv právě jménem žalované, zejména žalobkyni kontaktoval, o uzavření smluv s ní osobně jednal a smlouvy na jméno žalované jí nakonec předložil i k podpisu, přičemž tak zjevně činil s vědomím žalované (jak vyplývá z faktu, že jednatel žalované smlouvy také podepsal). Žalobkyně navíc nebyla jedinou obětí podvodného jednání. Z těchto důvodů se na věc uplatní zákonná fikce, že i sama žalovaná o podvodném jednání [jméno] [příjmení] přinejmenším musela vědět, a navíc na něm měla podíl, tudíž se i žalovaná považuje za původce [anonymizováno], resp. omylu (§ 585 o. z.).

29. Odvolací soud proto [anonymizováno] všech uvedených důvodů napadený rozsudek ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně správných výroků III. o nákladech řízení a IV. o soudním poplatku. Ve výroku II. zůstal rozsudek soudu I. stupně odvoláním ve smyslu § 206 odst. 2 o. s. ř. nedotčen.

30. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla v odvolacím řízení plný procesní úspěch. Náklady představují odměnu advokáta za dva úkony právní služby – vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu po [částka] podle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. při tarifní hodnotě [částka] se dvěma paušálními náhradami hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 cit. vyhl., vše spolu [částka] s 21 % DPH pak [částka].