o zaplacení 260 150 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. února 2025, č. j. 14 C 147/2024-68, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. května 2025, č. j. 14 C 147/2024-102,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit částku 238 370 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 81 070 Kč od 2. 5. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 410 Kč od 2. 5. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 131 890 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení a částku 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 780 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 780 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 92 026 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.). Rozhodl tak o žalobě doručené soudu prvního stupně dne 29. 8. 2024 na zaplacení jistiny a příslušenství ze smlouvy o vedení účetnictví.

2. Po skutkové stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 20. 1. 2019 smlouvu o vedení účetnictví (dále jen „smlouva“), kterou se žalobkyně zavázala pro žalovanou vést účetnictví v rozsahu specifikovaném v čl. I smlouvy a žalovaná se zavázala hradit žalobkyni smluvenou odměnu v paušální výši 7 000 Kč + DPH měsíčně. Smlouva byla ukončena dohodou stran ke dni 17. 4. 2024. Činnost žalobkyně spočívala zejména v činění podání vůči finančnímu úřadu, a to kontrolních hlášení a přiznání k DPH. Tyto žalobkyně za žalovanou podávala řádně po celou dobu trvání smluvního vztahu. Za poskytované služby žalovaná žalobkyni hradila sjednanou odměnu řádně až do dubna 2021, kdy se žalovaná dostala do finančních potíží a jednatel žalované požádal žalobkyni o odklad fakturace s tím, že odměna bude doplacena, až se žalované začne dařit lépe. Dohoda o odložené fakturaci byla uzavřena ústně v květnu 2021, přičemž ke smlouvě nebyl uzavřen žádný písemný dodatek. Za období od května 2021 až do května 2022 žalobkyně za služby vystavovala faktury na částku 1 000 Kč měsíčně + DPH, na tyto faktury žalovaná dobrovolně nic neuhradila a tyto faktury dle inventarizace pohledávek ke dni 30. 6. 2024 byly předmětem jiného řízení u prvostupňového soudu, přičemž žalobkyni byla přiznána částka 24 200 Kč pravomocným rozhodnutím prvostupňového soudu č.j. [spisová značka] ze dne 22. 12. 2023, které nabylo právní moci 9. 1. 2024. Předmětem tohoto řízení u soudu prvního stupně byly další faktury, které žalobkyně vystavila až v souvislosti s ukončením smlouvy se žalovanou, čemuž předcházela komunikace se zástupcem žalované, který žalobkyni vyzýval k předání účetnictví žalované. Žalobkyně přistoupila k dofakturaci odměny do plné výše v dubnu 2024. Dne 4. 4. 2024 žalobkyně vystavila zálohovou fakturu za účetnictví 2023 a DPPO 2023 v celkové výši 20 570 Kč, kterou žalovaná uhradila 10. 4. 2024. Dne 17. 4. 2024 žalobkyně vystavila žalované fakturu č. [hodnota] na částku 84 000 Kč + DPH za účetní práce za rok 2023 ve výši 12 x 7 000 Kč a na uvedené započetla zálohu přijatou dne 10. 4. 2024 ve výši 20 570 Kč, tj. k úhradě zbylo 81 070 Kč, splatnost faktury byla dne 1. 5. 2024. Dále dne 17. 4. 2024 žalobkyně vystavila žalované fakturu č. [hodnota] na částku 21 000 Kč + DPH za účetní práce za 1. čtvrtletí roku 2024, tj. 3 x 7 000 Kč, se splatností 1. 5. 2024 a dne 10. 6. 2024 vystavila žalobkyně žalované fakturu č. [hodnota] na částku 127 000 Kč + DPH, celkem 153 670 Kč, za účetní práce za období 1. 5. 2021 do 31. 12. 2022 ve výši 13 x 6 000 Kč a 7 x 7 000 Kč, se splatností 10. 6. 2024. Žalovaná na tyto faktury neuhradila ničeho. Dne 30. 6. 2024 žalobkyně vystavila dokument označený jako [podezřelý výraz] v němž vyzývá žalovanou k úhradě 14 faktur v celkové výši 284 350 Kč. Částka 24 200 Kč, představující odměnu za 11 faktur zde uvedených, byla žalobkyni přiznána pravomocným rozhodnutím prvostupňového soudu č.j. [spisová značka] ze dne 22. 12. 2023. Dne 18. 7. 2024 žalobkyně vystavila dokument označený jako [podezřelý výraz], v němž vyzvala žalovanou k úhradě tří výše uvedené faktur, tj. částky celkem 260 150 Kč. K duplicitnímu vystavení faktury č. [hodnota] dne 18. 4. 2024 na částku 38 720 Kč a dne 17. 4. 2024 na částku 84 000 Kč + DPH bylo zjištěno, že první zmíněná faktura byla v návaznosti na nesouhlas žalované s fakturováním odměny za předání účetnictví stornována. V řízení bylo zjištěno, že nebyl uzavřen žádný písemný dodatek smlouvy. Soud prvního stupně uzavřel, že jakási ústní dohoda účastnic ohledně odložené fakturace existovala, nebylo však mezi nimi dohodnuto zda, kdy a za jakých podmínek může žalobkyně požadovat doplacení odměny do plné výše.

3. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 1746 odst. 1, 2, § 2430, § 2438 odst. 1, 2, § 1968, § 1970, § 559, § 564, § 582 odst. 1, 2, § 1758, § 610 a § 629 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Uvedl, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena nepojmenovaná smlouva dle § 1746 a násl. o. z., která nese prvky smlouvy příkazní ve smyslu § 2430 a násl. o. z. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala pro žalovanou poskytovat služby vedení účetnictví a žalovaná se zavázala hradit žalobkyni za tyto služby sjednanou cenu. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, smluvní vztah účastnic trval od 20. 1. 2019 a skončil dohodou stran ke dni 17. 4. 2024. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytovala žalované služby, spočívající ve zpracování účetnictví. Tuto činnost žalobkyně pro žalovanou vykonávala po celou dobu trvání smluvního vztahu. Za tuto činnost si účastnice sjednaly v čl. III. smlouvy paušální měsíční odměnu ve výši 7 000 Kč + DPH. Žalobkyně žalované poskytla služby v rozsahu krytém paušální odměnou, pročež žalobkyni vznikl nárok na zaplacení sjednané odměny (§ 2438 o. z. ve spojení s čl. III. smlouvy).

4. Soud prvního stupně vyložil ujednání čl. III. bod 1.2. smlouvy podle jeho obsahu a vůle stran, přičemž přihlédl k celému znění daného ujednání, kontextu smlouvy, jakož i vůli stran projevené praxí po 1. 1. 2020. Uvedené ujednání zakládalo účastnicím možnost po uplynutí stanoveného období vyhodnotit skutečné množství prováděné práce a odměnu přiměřeně upravit dodatkem. K uzavření dodatku, který by od 1. 1. 2020 výši odměny upravoval odlišně, však účastnicemi nedošlo, tyto nadále pokračovaly v zavedené praxi a žalobkyně účtovala odměnu ve sjednané výši 7 000 Kč měsíčně a žalovaná tuto odměnu žalobkyni hradila. V kontextu toho, že samotná smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, soud prvního stupně vyhodnotil, že uvedené ustanovení zakládalo účastnicím možnost, nikoliv povinnost, po uplynutí sjednané doby změnit výši odměny dodatkem. Mezi účastnicemi proto platila původně sjednaná výše odměny. Splatnost odměny si účastnice sjednaly v čl. III. bodu 4 a 5 smlouvy tak, že odměna byla splatná měsíčně pozadu a byla uhrazena na základě faktury, která byla zaslána do 5. dne následující kalendářního měsíce, lhůta splatnosti byla sjednána v délce 14 dnů od doručení. Soud prvního stupně odkázal na závěry Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3501/2019, podle kterého je možné výhradu formy později opustit. Projevená vůle účastníků má vždy přednost před vůlí projevenou dříve, což platí i ohledně požadavku formy. Dohodou o opuštění dříve vyhrazené formy je tedy možno se z výhrady vyvázat, a to i v jiné formě. Vyžaduje se však, aby strany učinily nejen neformální právní jednání samotné, nýbrž aby současně opustily (ať již v jakékoliv formě) i dříve ujednanou výhradu formy, což musí být prokázáno a doloženo. Jednatelka žalobkyně a bývalý jednatel žalované shodně uvedli, že žalovaná v březnu 2021 ústně požádala žalobkyni o sníženou fakturaci, na což žalobkyně přistoupila a od května 2021 účtovala za poskytování služeb sníženou odměnu ve výši 1 000 Kč měsíčně. Ohledně uvedeného ujednání však byla celá řada nejasností, účastnice přitom netvrdily, že by se jejich ústní dohoda týkala opuštění obligatorní písemné formy dodatku, rovněž byla neurčitě stanovena i doba, po kterou má být žalobkyní fakturována snížená odměna a nebylo určitě stanoveno, kdy má dojít k doúčtování odměny do plné výše. Soud prvního stupně uzavřel, že konkrétní dohoda, která by se týkala opuštění sjednané písemné formy dodatku a odlišně upravených podmínek splatnosti jednotlivých odměn mezi účastnicemi nebyla platně sjednána. Žalovaná se necítila být ústní dohodou o fakturaci vázána, jelikož ani faktury znějící na nižší částku neplatila a žalobkyně po cca 1 roce přestala fakturovat úplně, ač služby dále poskytovala.

5. Žaloba pak byla rovněž částečně zamítnuta s ohledem na uplatněnou námitku promlčení, nicméně zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně nebyl napaden odvoláním, pročež samostatně nabyl právní moci /§ 206 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)/. Lhůty fakturace byly účastnicemi upraveny v čl. III. bodu 4 smlouvy, žalobkyně odměnu za období od května 2021 do února 2024 vyúčtovala fakturami až v dubnu 2024. Promlčecí doba však začala běžet již okamžikem, kdy žalobkyně mohla poprvé o splnění dluhu požádat, tedy kdy mohla poprvé vystavit fakturu, bez ohledu na to, kdy byla faktura skutečně vystavena anebo jakou splatnost faktura určovala. Žaloba byla podána dne 29. 8. 2024, tedy odměny žalobkyně za měsíc květen až červenec, jež, pokud by žalobkyně řádně a v souladu se smlouvou vystavila příslušné faktury, by byly splatné 19. 6. 2021, 19. 7. 2021 a 19. 8. 2021, od jejich splatnosti tak ke dni zahájení řízení uplynuly déle než 3 roky a jsou promlčeny. Nárok na zaplacení odměny za měsíc květen až červenec ve výši po 7 260 Kč, tj. celkem v částce 21 780 Kč soud prvního stupně žalobkyni nepřiznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl, ve zbývající části soud prvního stupně pak shledal nárok žalobkyně důvodným.

6. Jelikož soud prvního stupně shledal žalobní žádání převážně důvodným, přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „vyhláška č. 177/1996 Sb.“).

7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, ve kterém navrhla změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá a žalované se přiznává náhrada nákladů řízení. V odvolání uvedla, že dle smlouvy byla odměna platná pro období od 20. 1. 2019 do 31. 12. 2019, žalobkyně však po žalované nárokuje uhrazení dlužných faktur za údajné poskytování služeb za období od května 2021 do března 2024, přičemž ani jedna z těchto faktur nebyla vystavena v souladu se smlouvou. Není ani zřejmé, na základě kterého ustanovení či jaké dohody žalobkyně určovala výši odměny za údajně poskytované služby, jelikož za období od května 2021 do května 2022 původně účtovala žalované částku ve výši 1 000 Kč. Žalovaná odkázala na čl. III. odst. 1.2. smlouvy, z něhož vyplývá, že odměna uvedená v čl. III. 1 je platná do 31. 12. 2019 a pro následující období musí být učiněna nová dohoda. Po uvedeném období smluvní strany měly vyhodnotit rozsah spolupráce a uzavřít dodatek. Dodatek mohl být dle smlouvy uzavřen pouze v písemné formě, přičemž bylo prokázáno, že k uzavření dodatku ke smlouvě nikdy nedošlo. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, jaká výše odměny za služby byla v rozhodném období sjednána a žalobkyně nemohla prokázat řádnost vystavení faktur. Žalovaná vyslovila nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně ohledně výkladu čl. III. smlouvy a s tím, že vůle stran i praxe po 1. 1. 2020 nasvědčovaly tomu, že mezi smluvními stranami platila stejná dohoda. Žalobkyně několik let nevystavovala faktury a v dubnu 2024 vystavila žalované fakturu podle zcela odlišného klíče. Žalovaná v relevantním období nevykonávala žádnou činnost a služby žalobkyně se omezily na podávání „nulových“ přiznání. Žalobkyně nezohledňovala finanční situaci žalované, jelikož proti ní podala žalobu, o které bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by došlo ke zlepšení finanční situace žalované. V případě, že mezi účastnicemi existovala dohoda o snížení odměny na částku 1 000 Kč, tak žalobkyně tuto částku samovolně zvýšila a sama žalobkyně se žádnou dohodou neřídila. Žalobkyně rovněž vyúčtovala žalované účetní práce za 1. čtvrtletí 2024, ačkoliv z e-mailové komunikace vyplývá, že žalobkyně služby v souladu se smlouvou neposkytovala. Nebyl tedy řádně tvrzen ani prokázán obsah ujednání o odměně pro období po 1. 1. 2020, ani nebyl uzavřen žádný dodatek ke smlouvě a žalobkyně nejednala v souladu s dohodou, kterou sama uvedla.

8. Žalobkyně se ztotožnila s odůvodněním soudu prvního stupně a navrhla potvrzení jeho rozhodnutí s tím, že žalovaná v podstatě jen zopakovala argumentaci, kterou uplatňovala v průběhu celého řízení. Žalobkyně v období od května 2021 do března 2024 poskytovala žalované sjednané účetní služby, což bylo prokázáno řadou listinných důkazů a výslechy jednatele žalované v daném období a jednatelky žalobkyně. Žalovaná vyúčtovanou odměnu žalobkyni neuhradila. Tvrzení žalované o neexistenci dohody o výši úplaty za poskytnuté služby z důvodu časového omezení ujednání o ceně obsaženého v čl. III. odst. 1.2. bylo vzneseno až po provedení koncentrace řízení, přičemž toto tvrzení není pro posouzení věci rozhodné. Smlouva byla ze strany žalobkyně plněna dále a žalovaná plnění odebírala. Účastnice pokračovaly v zavedené praxi. Tvrzení o neexistenci platné dohody o výši úplaty je konstruktem, který nevychází z prvotní vůle stran a jejich následného jednání.

9. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně nad rámec svého písemného podání odkázala na dohodu o ukončení smlouvy, přičemž vyslovila přesvědčení o tom, že se z ní podává, že žalovaná svůj dluh nijak nezpochybňovala. Dále pak vyslovila přesvědčení i o tom, že se v průběhu řízení před soudem prvního stupně prokázal vznik závazkového vztahu mezi účastnicemi, a to smlouvy o vedení účetnictví, na jejímž základě žalobkyně měla žalované poskytovat služby a žalovaná hradit sjednanou paušální odměnu, dále že se prokázalo, že sjednané služby žalobkyně po celou dobu trvání smluvního vztahu poskytovala a že sjednanou paušální odměnu účtovala, jakkoliv s ohledem na finanční problémy žalované po částech a se zpožděním.

10. Žalovaná kontrovala s tím, že se o žádné uznaní dluhu z její strany nejednalo a v této souvislosti poukázala na to, že faktury neuhradila. Dále uvedla, že pro předmětné období výše odměny účastnicemi sjednána nebyla, pročež by mělo být na místě prokazovat, jaké služby a v jakém rozsahu byly žalobkyní poskytnuty a výši obvyklé odměny za poskytnuté služby.

11. Odvolací soud po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Mezi účastnicemi řízení nebylo sporu o tom, že byla uzavřena smlouva o vedení účetnictví. Žalobkyně požaduje uhrazení smluvené ceny za poskytované služby v období od května 2021 do března 2024. Soud prvního stupně provedl rozsáhle dokazování, na jehož základě bylo zjištěno, že žalobkyně prováděla pro žalovanou v předmětném období sjednané služby, přičemž odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a dodává, že žalobkyně po několika výzvách soudu prvního stupně, činěných postupem dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., svá tvrzení doplňovala, precizovala a prokazovala. Odvolací soud rovněž nemá pochybnosti o tom, že mezi žalobkyní a žalovanou probíhala komunikace týkající se poskytovaných služeb v oblasti účetnictví. Žalobkyně vyhotovovala pro žalovanou formuláře k podání daňových přiznání, ať už k DPH, nebo k DPPO a žalobkyně rovněž sama komunikovala s finančním úřadem, což bylo prokázáno potvrzeními správce daně. Žalovaná poskytované služby částečně uhradila, a to konkrétně zálohovou fakturu za účetnictví 2023 a DPPO za rok 2023 v celkové výši 20 570 Kč.

13. Odvolací soud dále souhlasí s názorem soudu prvního stupně o tom, že účastnicemi nebyla platně a určitě sjednána žádná konkrétní dohoda (což ostatně žalovaná nezpochybňuje), jíž by došlo k úpravě podmínek splatnosti a výše jednotlivých odměn. Za tím účelem proto bylo potřeba vyložit ujednání ve smlouvě o vedení účetnictví. V čl. III. 1. smlouvy byla sjednána paušální měsíční odměna za poskytované služby, a to v částce 7 000 Kč. Podle čl. III. 1.2. byla takto sjednaná odměna platná pro období od 20. 1. 2019 do 31. 12. 2019. Dále bylo v témže článku smlouvy uvedeno, že: „Tato smlouva může být upravena dodatkem a odměna bude stanovena podle skutečného obsahu a rozsahu účetních prací. Po uplynutí tohoto období smluvní strany vyhodnotí skutečné množství prováděné práce a tuto smluvní částku dodatkem smlouvy přiměřeně upraví.“ Ze znění čl. III. je evidentní, že se jedná o možnost, nikoliv o povinnost smluvních stran upravit výši odměny za poskytované služby. Vzhledem k tomu, že k uzavření dodatku nedošlo, vyhodnotil soud prvního stupně správně, že nadále platila původně sjednaná výše odměny. Odvolací soud se s tímto názorem soudu prvního stupně zcela ztotožňuje. Jak uvedl soud prvního stupně, žalobkyně nadále účtovala žalované paušální částku 7 000 Kč měsíčně a žalovaná tuto odměnu žalobkyni hradila. Z chování žalované je zřejmé, že akceptovala tuto částku a svým jednáním měla v úmyslu pokračovat ve smluvním ujednání, a to ve znění původně dohodnutém. Názor žalované, že sjednaná odměna byla platná pouze pro období roku 2019 neobstojí ve světle výkladu čl. III. 1.2. smlouvy. Jestliže smlouva může být upravena dodatkem, neznamená to, že upravena být musí. Pokud se účastnice nedohodnou na jiném znění ujednání o odměně za situace, kdy smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, lze vyvodit pouze jediný logický závěr, kterým je trvání původního ujednání o odměně.

14. K odvolací námitce, že žalobkyně nevystavila řádně faktury dle smlouvy, odvolací soud uvádí, že faktura je pouze podkladem pro úhradu dohodnuté ceny. Vystavení či nevystavení faktury však nemá vliv na skutečnost, že žalované vznikl za žalobkyní dluh za poskytnuté služby z titulu sjednané smlouvy o vedení účetnictví. Nelze tedy přehlížet skutečnost, že žalobkyně poskytovala žalované služby a tyto vyfakturovala až později, přičemž na existenci pohledávky nemá vliv to, že faktury nebyly vystaveny v souladu se smlouvou (byly částečně vystaveny v nižších částkách a později, než mohly být, ve svém důsledku tak ve prospěch žalované, avšak jen ve světle splatnosti dluhu, nikoliv ve světle neexistence či zániku pohledávky žalobkyně).

15. Ostatní námitky žalované v odvolání nemohou na závěru soudu prvního stupně ani závěrech soudu odvolacího ničeho změnit. Argumentace žalované byla řádně vypořádána soudem prvního stupně (tento se vypořádal se všemi námitkami žalované), jenž na základě důkladně provedeného dokazování učinil správný závěr o skutkovém stavu, aplikoval přiléhavé právní normy a řádně vyložil smlouvu o vedení účetnictví i s ohledem na jednání obou účastnic po 1. 1. 2020. Odvolací soud nemá důvod se od řádně odůvodněného a logického závěru soudu prvního stupně odchylovat. Žalovaná je povinna uhradit poskytnuté služby, a to na základě faktur, které byly žalobkyní vystaveny.

16. Vzhledem k tomu, že žalovaná nevznesla žádné důvodné odvolací námitky, odvolací soud shledal, že napadený rozsudek soudu prvního stupně je ve vyhovujícím výroku o věci samé věcně správný, pročež jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil a potvrdil jej jako správný i v akcesorickém výroku o náhradě nákladů řízení.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná, neúspěšná žalovaná je proto povinna jí nahradit náklady v celkové výši 27 934,20 Kč ve formě odměny právního zástupce žalobkyně za vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem dne 2. 9. 2025 ve výši 18 520 Kč podle § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 (tarifní hodnotou částka 238 370 Kč) a § 11 odst. 1 písm. k), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. dvou paušálních náhrad hotových výdajů za tyto úkony ve výši 900 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady promeškaného času ve výši 2 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 14 započatých půlhodin strávených na cestě ze sídla právního zástupce žalobkyně do místa jednání odvolacího soudu a na cestě zpět, náhrady DPH podle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. ve výši 4 519,20 Kč z odměny a náhrad a požadovaného a doloženého cestovného ve výši 1 895 Kč,. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o platebním místě podle § 149 odst. 1 o. s. ř.