o vyklizení bytu, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost vyklidit byt o velikosti 3+1, ve druhém nadzemním podlaží domu [adresa], [ulice] ulice, [obec a číslo], na pozemku parc. [číslo] [územní celek], zapsané u [anonymizována čtyři slova] [územní celek], [stát. instituce], na [list vlastnictví] a vyklizený byt odevzdat žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalovaném vyklizení bytové jednotky s tím, že je spoluvlastníkem nemovitosti - rodinného domu výše specifikovaného. Se žalovaným uzavřel ústní nájemní smlouvu (dne [datum]), na základě které žalovaný užíval samostatný byt v 1. patře rodinného domu a garáž ve dvoře. V [anonymizováno] [rok] byla žalovanému osobně předána písemná výpověď a odeslána doporučenou poštou dne [datum], a to výpověď z důvodu potřeby dalšího využití bytu [anonymizováno] účely rodiny. Žalovaný vyzvedl výpověď na poště dne [datum]. Žalovaný se v nájemní smlouvě zavázal hradit měsíční nájemné ve výši [částka], které bylo splatné vždy k 5. dni kalendářního měsíce spolu se zálohou na služby ve výši [částka]. Žalovaný do okamžiku, než se seznámil s výpovědí, nájemné a zálohy na služby splácel, byť mnohdy se zpožděním. Od podání výpovědi však nehradil ničeho a nereagoval na urgence ze strany žalobce. Ke dni [datum] dlužil na nájemném [částka] včetně příslušenství. Při ústním jednání dne [datum] právní zástupkyně žalobce doplnila, že původní nájemní smlouva skončila podle § 710 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. dnem [datum]. Nebylo možné obnovení podle § 486, neboť nelze [anonymizováno] nájemní smlouvy bytu použít § 676 o opakovaném prodlužování nájemného (srov. zák. č. 107/2006 Sb.). Od té doby nedošlo k jednání o žádné smlouvě a žalobce nechal bydlet žalovaného v bytě, aniž si dohodli jakékoliv podmínky nové smlouvy. Nicméně oba účastníci se chovali tak, jako kdyby nájemní smlouva uzavřena byla. Dále odkázal na § 2237 o. z., podle kterého nájemní smlouva vyžaduje písemnou formu, avšak pronajímatel nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy [anonymizováno] nedostatek formy. Přestože byl žalovaný několikrát vyzýván, aby po skončení výpovědní lhůty, tj. po [datum], byt vyklidil a řádně předal, užívá byt nadále bez právního důvodu a odmítá komunikovat.

3. Žalovaný žalobou dotčený nárok neuznal. Potvrdil, že užívá byt o velikosti 3+1 ve 2. nadzemním podlaží výše specifikované budovy na základě nájemního vztahu s žalobcem již od [datum]. Nájemné bylo po celou dobu sjednáno ve výši [částka] měsíčně a zálohy na služby [částka] měsíčně. Nájemné ve výši [částka] měsíčně ani zálohy na služby [částka] měsíčně nebyly nikdy mezi žalobcem a žalovaným sjednány. Žalovaný si vyššími dobrovolnými úhradami nad rámec dohodnutého nájemného [částka] v minulosti nájemné předplatil, ačkoli to žalobce odmítá připustit. Ke dni [datum] činilo žalovaným předplacené nájemné částku [částka], dluh na nájemném minimálně v následujících 9 měsících vzniknout nemohl. Žalovaný sporoval vznik dluhu na nájemném ke dni [datum] ve výši [částka]. Žalovanému nebylo známo, že by ostatní spoluvlastníci nemovitosti, ve které se nachází byt, pověřili žalobce správou společné věci a záležitostmi ohledně pronajímání bytu, včetně vymáhání dlužného nájemného a sjednávání a ukončování nájemního poměru. Žalovaný sporoval zánik nájmu bytu v důsledku výpovědi z nájmu. V roce [rok] došlo ke zhoršení vztahů mezi žalobcem a žalovaným, a to z důvodů sporů o práva a povinnosti z nájemního vztahu. Žalovaný byl přesvědčen, že žaloba na vyklizení je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobce nepotřebuje byt [anonymizováno] potřeby rodiny, ostatně sám žalobce v žalobě ani nespecifikoval, [anonymizováno] koho konkrétně byt potřeboval. Žalobce dlouhodobě, min. od přijetí zákona č. 67/2013 Sb., nevyúčtovával zálohy na služby spojené s užíváním bytu v souladu s právními předpisy. Žalobce zatahuje do svého sporu s žalovaným i zaměstnavatele žalovaného, kterému zasílá dehonestující sdělení o zavrženíhodném jednání žalovaného, jenž má spočívat v jeho jednání, které je předmětem tohoto sporu. Žalovaný navrhl, aby soud I. stupně nepřiznal žalobou uplatněnou ochranu vlastnického práva v podobě vyklizení bytu v nemovitosti, jejímž je žalobce spoluvlastníkem, protože zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany (§ 8 občanského zákoníku) a každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nesmí těžit z takového svého jednání (§ 6 občanského zákoníku). Proto žalovaný navrhl žalobu zamítnout v plném rozsahu.

4. Soud I. stupně jednal dne [datum] v nepřítomnosti žalovaného, který byl s ohledem na pravděpodobnou nákazu [anonymizována dvě slova] řádně omluven (emaily v den jednání ze dne [datum]), avšak v přítomnosti jeho právního zástupce.

5. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na příslušná ustanovení v odůvodnění citovaná uzavřel, že žalobce je jedním ze spoluvlastníků nemovitosti, ve které se nachází byt v 2. nadzemním podlaží, o velikosti 3+1, který obývá žalovaný od [datum] až doposud. Žalobce uzavřel se žalovaným dne [datum] nájemní smlouvu, na základě které žalovaný byt užíval do [datum]. V této již neúčinné nájemní smlouvě bylo sjednáno nájemné ve výši [částka] a poplatky za služby ve výši [částka] měsíčně. Nájemní vztah mezi žalobcem a žalovaným na základě písemné nájemní smlouvy trval od [datum] a byl prodloužen ústní dohodou stran do [datum]. Z důvodu, že žalobce potřeboval byt [anonymizováno] svého [anonymizováno], dal žalobce dne [datum] výpověď z nájmu bytu žalovanému, která byla žalovanému doručena dne [datum]. Tříměsíční výpovědní lhůta [anonymizováno] výpověď z nájmu bytu počala plynout od [datum] a uplynula dnem [datum]. Nájemní vztah, který trval na základě ústní dohody mezi žalobcem a žalovaným od [datum], byl ukončen uplynutím výpovědní lhůty dne [datum]. Žalovaný do dne vyhlášení rozsudku byt nevyklidil.

6. Žalobce se domáhal oprávněně ochrany svého spoluvlastnického práva cestou vyklizení podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), proto soud I. stupně tento spor posoudil jako vyklizení z bytu dle uvedeného ustanovení, které poskytuje ochranu vlastníku nemovité věci (pozemku v k. ú. [část obce], [obec a číslo]), na které se nachází dům [adresa], ve kterém žalovaný neoprávněně obývá byt ve 2. nadzemním podlaží, o velikosti 3 + 1. Zjištěný skutkový stav týkající se výpovědi z nájmu bytu soud I. stupně právně posoudil v souladu s § 2288 odst. 2 písm. b) o. z. kdy pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, potřebuje-li pronajímatel byt [anonymizováno] svého [anonymizováno] nebo [anonymizována dvě slova] svého manžela v linii přímé nebo ve vedlejší linii v druhém stupni. V § 2286 o. z. jsou upraveny povinné náležitosti výpovědi, když výpověď musí být a v tomto případě i byla, písemná. Žalobce potřeboval byt [anonymizováno] svého [anonymizována dvě slova], proto žalobce zaslal žalovanému písemnou výpověď ze dne [datum], ve které žalobce popsal důvod výpovědi a výpověď rovněž obsahovala nutné poučení o právu vznést proti výpovědi námitky a o možnosti navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi u soudu. Žalovanému byla výpověď prokazatelně doručena [datum] zásilkou číslo [anonymizováno], jak vyplývá i z potvrzení od České pošty. Nájem bytu skončil ke dni [datum], kdy uplynula tříměsíční výpovědní lhůta k vyklizení bytu. Žalovaný byt do [datum] nevyklidil a od [datum] jej užívá bez právního důvodu. Soud I. stupně dále uvedl, že podle § 2237 o. z. nájemní smlouva vyžaduje písemnou formu, avšak pronajímatel nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy [anonymizováno] nedostatek formy. Dle § 2238 o. z., užívá-li nájemce byt po dobu 3 let v dobré víře, že nájem je po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou. Soud I. stupně proto uzavřel, že i když dříve sepsaná písemná smlouva nebyla již mezi účastníky prodloužena, žalovaný dlouhodobě obýval byt na základě ústní dohody (od [datum]), v dobré víře po dobu déle než tři roky (zde déle než 15 let), a takováto ústní nájemní smlouva mezi žalobcem a žalovaným se považuje za řádně uzavřenou.

7. Soud I. stupně po provedeném dokazování měl za prokázané (zejména z výpovědi z nájmu bytu ze dne [datum]), že předmětem tohoto sporu je pouze výpověď ze dne [datum], která byla podána z důvodu dle § 2288 odst. 2 písm. b) o. z., když v době podání výpovědi žalobce potřeboval byt [anonymizována dvě slova]. V podání ze dne [datum], pak žalobce doplnil, že švagr, [anonymizováno] kterého byt potřeboval, byl [anonymizováno] a v [anonymizována dvě slova]. Žalobce při ústním jednání dne [datum] prokázal kopiemi doručenek a reklamačním zápisem, že daná výpověď byla doručena žalovanému dne [datum], o čemž svědčí i sms - potvrzení České pošty. Výpověď byla doručena v říjnu [rok], tříměsíční výpovědní lhůta [anonymizováno] vyklizení bytu začala běžet od [datum] a skončila dnem [datum]. Žalovaný od [datum] užívá cizí byt neoprávněně. Žalobce v řízení tvrdil, že žalovaný je povinen hradit nájemné ve výši [částka] měsíčně, žalovaný naopak tvrdil, že je povinen hradit nájemné ve výši [částka] měsíčně. S ohledem na ústní dohodu o užívání dané nemovitosti (bytu žalovaným) nebylo jednoznačně prokázáno, jaká je výše nájemného. Nájemné bylo sjednáno v již neúčinné nájemní smlouvě ze dne [datum] výši [částka] měsíčně a poplatek za služby činil [částka] měsíčně. Je nepochybné, že obvyklé nájemné v rodinném domě v [obec a číslo] je v současné době mnohem vyšší a mohlo by být i dvojnásobné. Stejně tak i poplatky za služby. Pokud byl mezi účastníky spor o výši nájemného a úhrad za služby, pak toto nebylo předmětem sporu, neboť neplacení nebylo důvodem [anonymizováno] výpověď z nájmu bytu. Soud I. stupně k těmto rozdílným tvrzením účastníků neprováděl další dokazování, poněvadž by to bylo v rozporu s hospodárností řízení. Soud I. stupně ve sporu na vyklizení bytu nezkoumal ani oprávněnost výpovědi (což by mohlo být pouze předmětem jiného řízení podle § 2290 o. z.), ale pouze to, zda výpověď z nájmu bytu byla řádně doručena nájemci, tedy žalovanému.

8. Soud I. stupně neshledal důvodnou námitku žalovaného o šikanózním výkonu práva a o jednání žalobce v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobce byl ve výpovědi z nájmu bytu ze dne [datum] poučen, že může podat žalobu podle § 2290 o. z., jejímž předmětem by bylo posouzení, zda je výpověď z nájmu bytu oprávněná či nikoliv, což žalovaný neučinil. Na tomto závěru nezměnil ničeho ani dopis žalobce ze dne [datum], zaslaný zaměstnavateli žalovaného z důvodu podezření ze spáchání [anonymizováno] činu podle § 208 zákona č. 40/2009 Sb. Podle soudu I. stupně pokud spoluvlastník nemovitosti (žalobce) podal žalobu na vyklizení bytu, chránil tím své vlastnické právo a nemůže se v žádném případě jednat o šikanózní výkon práva.

9. Soud I. stupně dále uzavřel, že předmětem sporu byla výpověď ze dne [datum] (spis č. l. 2), doručená zásilkou číslo [anonymizováno]. Další výpověď ze dne [datum] (spis č. l. 6) nebyla předmětem sporu, neboť k ní nebylo žádným dokazováním prokázáno její doručení. Z dokazování pak měl za jednoznačně prokázané (odstavec 7 a 15), že zásilka [anonymizováno], byla žalobcem odesílána žalovanému dne [datum] a doručena byla žalovanému dne [datum], tudíž je nemožné, aby zásilka ze [anonymizováno] [rok] obsahovala výpověď z nájmu bytu z pozdějšího data, z prosince [rok] (ze dne [datum]). Proto soud I. stupně námitku žalovaného, týkající se obsahu zásilky [anonymizováno], neshledal důvodnou.

10. S ohledem na shora uvedené, kdy žalobce v řízení prokázal existenci písemné výpovědi z nájmu bytu ze dne [datum], která byla řádně doručena žalovanému dne [datum], výpovědní lhůta [anonymizováno] vyklizení bytu uplynula dnem [datum]. Žalovaný obývá byt v žalobou dotčené nemovitosti déle jak 1 rok neoprávněně, a proto soud I. stupně žalobě vyhověl v plném rozsahu a uložil žalovanému povinnost byt vyklidit. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení zcela úspěšnému žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení (viz odst. 19 napadeného rozsudku).

11. Rozsudek soudu I. stupně napadl žalovaný včasným odvoláním a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. a/, c/, d/, e/ a g/ o. s. ř. namítal, že nemohl realizovat své právo osobní účasti na jednání, neboť jeho žádosti o odročení jednání nařízeného na [datum] soud I. stupně nevyhověl. V rámci jednání předala zástupkyně žalobce soudu I. stupně podání, kterým žalobce změnil některá svá skutková tvrzení. Soud I. stupně se s podáním neseznámil, neměl možnost ho vzít v potaz při rozhodování. Soud I. stupně nevyhověl žádosti zástupce žalovaného o poskytnutí lhůty k seznámení se s tímto podáním, a to za situace, kdy žalovaný nebyl osobně na jednání přítomen.

12. Žalovaný namítal, že v průběhu řízení sporoval, že by mu byla doručena platná výpověď žalobcem s tím, že žalobce neunesl své břemeno důkazní, a to ani přes poučení poskytnuté mu soudem I. stupně podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Zástupce žalovaného v průběhu jednání namítal, že není zřejmé, zda listina z [datum], která byla k důkazu přečtena, je listinou, která měla být žalovanému dne [datum] doručena. Zástupkyně žalobce v návaznosti na výzvu soudu I. stupně na jednání uvedla, že listina z [datum], která byla na jednání přečtena, byla odeslána [datum]. Žalovaný tvrdil, že výpověď nedostal, žalobce reklamoval zásilku na poště a bylo mu sděleno, že došlo k pochybení, pošta zásilku vhodila do schránky žalovaného. Žalobce výpověď odeslal znovu, aby měl doklad o tom, že byla prokazatelně doručena, což potvrdil žalovaný svým podpisem. K doručení došlo [datum]. Podle žalovaného je zřejmé, že k důkazu provedená listina z [datum] obsahující výpověď je listinou, která měla být odeslána [datum]. Nebyly provedeny důkazy k tomu, že tato byla omylem vhozena do schránky žalovaného. Podle žalovaného z logiky věci vyplývá, že uvedená listina nemůže být listinou obsahující výpověď, která byla odeslána [datum] a doručena, z logiky věci by měla nést pozdější datum. Podle žalovaného tak není jednoznačně prokázáno, že k důkazu provedená listina ze dne [datum] byla doručena žalovanému poštou dne [datum].

13. Žalovaný dále namítal, že v rámci obrany tvrdil, že výkon vlastnického práva žalobce je za dané situace nepoctivý (nemravný), neboť je od počátku veden snahou zbavit se žalovaného jako nepohodlného nájemce v okamžiku, kdy se odmítl podvolit jeho vůli. Uvedeného se snaží žalobce docílit i vyvíjením nátlaku na jeho zaměstnavatele. Z tohoto důvodu neměl soud I. stupně přiznat ochranu vlastnického práva žalobci v podobě vyklizení bytu v nemovitosti. Podle žalovaného se jedná o zjevné zneužití ochrany ve smyslu § 8 o. z. a v rozporu s povinností jednat v právním styku poctivě (§ 6 o. z.). V rámci zdůvodnění této námitky žalovaný poukázal na zhoršení vztahů mezi účastníky z důvodu sporů o práva a povinnosti z nájemního vztahu, zejména povinnosti pronajímatele udržovat byt a dům, v němž se byt nachází, ve stavu způsobilém k užívání. Žalobce byt nepotřeboval [anonymizováno] potřeby rodiny, jeho cílem bylo zbavit se nepohodlného nájemce, který začal poukazovat na porušování povinností pronajímatele, mimo jiné podávání řádného vyúčtování služeb. Žalovaný kromě invektiv žalobce poukázal i na to, že žalobce do sporu zatahoval i zaměstnavatele žalovaného, kterému zasílal sdělení o zavrženíhodném jednání žalovaného, které mělo spočívat v jednání, jež je předmětem sporu s tím, že takové jednání je neslučitelné s posláním učitele na střední škole. Nevylučoval možnost medializace, to vše pod legendou prevence škod a blíže neurčité procesní opatrnosti. S námitkou šikanózního výkonu práva a jednání v rozporu s dobrými mravy se soud I. stupně vypořádal argumentačně velmi stručně s tím, že ji neshledal důvodnou, když žalovaný mohl podat žalobu proti neplatnosti výpovědi z nájmu bytu z [datum]. Pokud tak neučinil, vzdal se práva na posouzení oprávněnosti výpovědi. Žalobce k prokázání svých tvrzení navrhl účastnický výslech, bankovní výpisy o úhradách, vyúčtování z minulých let. Soud I. stupně tyto důkazy [anonymizováno] nepotřebnost zamítl. V návaznosti na uvedené je proto žalovaný názoru, že v této souvislosti soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav, protože neprovedl navrhované důkazy.

14. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

15. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

16. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu žalovaným podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

17. Soud I. stupně si [anonymizováno] své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, vyvodil z nich správné skutkové závěry, které tak mohou být podkladem i [anonymizováno] rozhodnutí odvolacího soudu a na které lze [anonymizováno] stručnost odkázat. Rovněž právní hodnocení, které soud I. stupně ze zjištěného skutkového stavu vyvodil, je v zásadě správné.

18. Podle § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. [příjmení] se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

19. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

20. Podle § 2290 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, má nájemce právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

21. Podle závěru Nejvyššího soudu, obsaženém v rozsudku sp. zn. [spisová značka], při posouzení, zda argumentem rozporu s dobrými mravy má být odepřen výkon práva, musí být zváženy jak důvody, [anonymizováno] něž se použití citovaného ustanovení dožaduje ten, kdo má povinnost nemovitost vyklidit, tak všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se vyklizení domáhá. Oněmi rozhodnými okolnostmi jsou pak ty, které mohou ovlivnit odpověď na otázku, zda lze po žalobci spravedlivě požadovat, aby se ochrana jeho práva podmínila či odložila.

22. K tomu, aby žalovaný byl ve své obraně úspěšný (tj. mohl i po [datum] obývat předmětný byt) musel prokázat existenci právního titulu, který mu předmětný byt opravňuje užívat. Obecně lze říci, že tímto titulem může být právo originární (vlastnické) či právo odvozené od vůle vlastníka (např. nájem). V daném případě bylo v řízení prokázáno, že žalovanému, který užíval předmětný byt na základě nájemní smlouvy (srov. závěry soudu I. stupně v odst. 14 a 15 odůvodnění rozsudku), od [datum] nesvědčí žádný právní titul k užívání předmětného bytu. Nájem bytu skončil ke dni [datum], kdy uplynula tříměsíční výpovědní lhůta k vyklizení bytu. Z obsahu spisu nevyplývá a v řízení nebyl tvrzen žádný právní titul opravňující žalovaného předmětný byt užívat. Žalovaný obývá byt od [datum] bez právního důvodu, byt k uvedenému datu nevyklidil. Právním titulem k bydlení přitom nemůže být namítaný šikanózní výkon práva či jednání v rozporu s dobrými mravy, proto bez právního významu [anonymizováno] řízení jsou žalovaným tvrzené skutečnosti o závadném stavu bytu, nesprávném vyúčtovávání služeb, či informování zaměstnavatele žalovaného o jeho jednání (žalovaný tento stav nemusel zažít, kdyby se z bytu řádně odstěhoval, případně věc řešil soudní cestou, pokud se domnívá, že mu vznikl přeplatek na úhradách nájemného a služeb). S ohledem na jejich obsah (závažnost) je pak nelze ani požadovat za rozhodné okolnosti, [anonymizováno] které by lze po žalobci spravedlivě požadovat, aby se ochrana jeho práva podmínila či odložila. Odvolací soud v této souvislosti odkazuje na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí].

23. Soud I. stupně důvodně v souvislosti s námitkou žalovaného o šikanózním výkonu práva či jednáním žalobce v rozporu s dobrými mravy uzavřel, že naplnění výpovědního důvodu se může soud zabývat pouze v řízení podle § 2290 o. z., kdy nájemce, kterému byla výpověď doručena, podá ve stanovené lhůtě žalobu, kterou se domáhá přezkumu oprávněnosti výpovědi. K uvedenému v posuzované věci nedošlo. V souladu s obsahem podané výpovědi je namístě uzavřít, že se ze strany žalobce nejednalo o výpovědi zdánlivou či neplatnou. Žalobce se důvodně domáhá vyklizení žalovaného z bytu, a to ve smyslu § 1040 odst. 1 o. z., když žalovaný neprávem zadržuje věc ve vlastnictví žalobce. Bylo na žalovaném, pokud chtěl i nadále setrvat v nájemním vztahu se žalobcem, aby se ve stanovené lhůtě tak, jak byl poučen žalobcem ve výpovědi, domáhal přezkumu uplatněného výpovědního důvodu. Pokud tak neučinil, po uplynutí výpovědní lhůty, tj. ke dni [datum], přestal být nájemcem bytu a bylo jeho povinností tento vyklidit a vyklizený žalobci předat. Za situace, kdy tak neučinil, jedná v rozporu se zákonem a takovémuto jednání nelze poskytnout ochranu (srov. § 6 o. z., dle kterého má každý povinnost jednat v právním styku poctivě, nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu). Na uvedeném závěru pak nic nemění to, že žalobce seznámil zaměstnavatele žalovaného se svým výkladem jednání žalovaného ve vztahu k němu, se kterým žalovaný nesouhlasí. Žalovaný ve své argumentaci zaměňuje příčinu s následkem a pomíjí, že žalobce při podání výpovědi postupoval v souladu s právem (nelze ji považovat za zjevné zneužití práva, ani nepoctivé jednání), naopak žalovaný zcela bezdůvodně odmítl akceptovat následky jednostranného ukončení nájemního vztahu.

24. K odvolacím námitkám je namístě uvést, že žalovaný požádal o odročení jednání s tím, že dne [datum] měl pozitivní antigenní test v rámci screeningového testování ve školách. Tvrzení doložil potvrzením školy. Soud I. stupně žalovanému sdělil, že na potvrzení je uvedeno chybné datum jeho narození. Soud I. stupně zpochybnil den testování, kdy podle pokynu [anonymizována dvě slova] se ve školách testovalo pouze v pondělí a ve čtvrtek, nikoliv v úterý. Zároveň sdělil, že žalovaný je zastoupen svým právním zástupcem. Soud I. stupně proto žádosti nevyhověl, a to ani poté, kdy žalovaný doložil opravené potvrzení obsahující i vysvětlení, dle kterého žalovaný byl testován dne [datum] k pokynu zaměstnavatele z důvodu pozitivního PCR testu jeho kolegy. Povinnost testovat pak byla dána každý den. Opravný email doručil žalovaný soudu I. stupně [datum] po 14:30 hod. Jednání bylo zahájeno dne [datum] v 14:30 hod. a jak vyplývá z protokolu z jednání, soud I. stupně v této souvislosti na počátku jednání uzavřel, že bude jednat v nepřítomnosti žalovaného, neboť má za splněné všechny podmínky [anonymizováno] tento postup, když je žalovaný řádně zastoupen právním zástupcem, který se jednání účastní. Zástupce žalovaného znovu zopakoval žádost o odročení jednání z výše uvedených důvodů s tím, že se ze strany žalovaného nejedná o účelové jednání. I tuto žádost soud I. stupně zamítl, a to na základě týchž důvodů a dále s tím, že navíc žalovanému byla řádně dána výpověď a předmětný byt užívá neoprávněně. Další odročení by vedlo k prodloužení doby, kdy žalovaný bude tento byt obývat. Na základě výše uvedeného považuje odvolací soud postup soudu I. stupně za správný, neboť žalovaný nezaslal soudu řádně doloženou omluvu včas a omluvu žalovaného z důvodů (chybné datum narození a termíny testování ve školách, s nimiž byl v rozporu neobvyklý termín testování žalovaného zaměstnavatelem) považoval za jeho záměrnou procesní obstrukci. Žalovaný byl v řízení zastoupen advokátem a účastnickou výpověď žalovaného, navržená ke skutečnosti, která nemohla prokázat [anonymizováno] řízení žádnou právně významnou skutečnost, soud I. stupně s ohledem na svůj právní názor, s nímž se odvolací soud ztotožňuje, nepovažoval [anonymizováno] věc za rozhodnou. Důkazy, které byly žalovaným, resp. jeho na jednání přítomným právním zástupcem navrhovány v souvislosti s námitkami týkajícími se postupu žalobce v rozporu s dobrými mravy či postupu šikanózního, soud I. stupně vzal v úvahu, posoudil je ale jako irelevantní a z těchto důvodů je neprovedl.

25. Z obsahu spisu je dále zřejmé, že zástupce žalobce předložil vyjádření (nesprávně datované [datum]) na jednání konaném dne [datum]. Soud I. stupně vyjádření založil do spisu a stejnopis předal právnímu zástupci žalovaného s tím, že na počátku řízení nemá on ani zástupce žalovaného časový prostor se s vyjádřením seznámit. Poté soud I. stupně seznámil účastníky se svým názorem v předmětné věci a následně zástupce žalobce přednesl obsah doplněného vyjádření. Poté soud I. stupně poskytl zástupci žalovaného prostor k vyjádření k věci. Soud I. stupně nevyhověl návrhu žalovaného na odročení jednání z důvodu seznámení se se skutkovými tvrzeními žalobce. Svůj postoj odůvodnil s odkazem na rozhodné skutečnosti [anonymizováno] posouzení předmětné žaloby. Následně soud I. stupně provedl dokazování a poté poučil přítomné o koncentraci řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. Žalobce nové skutečnosti či důkazy nenavrhl. Žalovaná strana zopakovala, že za spornou považuje existenci a doručení platné výpovědi žalovanému. Setrvala na účastnickém výslechu žalovaného, navrhla výpisy z bankovních účtů o úhradách, dále pak doplnění dokazování o vyúčtování z minulých let, a to z důvodu, že žalobu žalovaný považuje za zneužití práva a výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Soud I. stupně uvedené návrhy zamítl, a to s podrobným odůvodněním svého postupu. Soud I. stupně účastníky poučil podle § 119a odst. 1 o. s. ř. Na základě výše uvedeného neshledal odvolací soud námitku žalovaného důvodnou. Citované vyjádření žalobce neobsahuje žádné nové rozhodné skutečnosti, které by nebyly obsaženy v žalobě. Zástupce žalovaného s ním byl na jednání seznámen, a to jak v písemné formě, tak i ústně při přednesu žaloby zástupcem žalobce. Ani v tomto případě tak nebyl dán důvod [anonymizováno] žalovaným požadované odročení jednání, které by ve svém důsledku navíc vedlo k prodloužení protiprávního stavu vyvolaného žalovaným, který odmítá byt opustit.

26. Soud I. stupně se v odůvodnění svého rozsudku vypořádal s námitkou žalovaného vznesenou již na jednání a zopakovanou v odvolání týkající se nedoručení výpovědi (srov. odst. 15 odůvodnění rozsudku). Z provedeného dokazování a skutkových tvrzení žalobce je jednoznačné, že žalobce spojuje zánik práva žalovaného užívat předmětný byt s výpovědí z nájmu ze dne [datum], která má zákonné náležitosti uvedeného úkonu ve smyslu § 2288 o. z., kde jako důvod výpovědi je uvedena potřeba bytu [anonymizováno] ubytování příbuzné. Výpověď zároveň obsahuje poučení o běhu výpovědní lhůty a o možnosti vznést proti ní námitky ve smyslu § 2286 odst. 2 o. z. Současně bylo v řízení prokázáno, že tato výpověď byla doručena žalovanému dne [datum]. Ze skutkových tvrzení žalobce jednoznačně vyplývá, že žalobce měl v úmyslu dát žalovanému výpověď datovanou a vyhotovenou dne [datum]. K druhému doručení téže výpovědi přistoupil opětovně dne [datum], a to poté, kdy mu žalovaný tvrdil, že prvou zásilku neobdržel, tedy z důvodu dokladu o doručení. V této souvislosti odvolací soud odkazuje na skutková tvrzení poskytnutá zástupkyní žalobce na jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (viz strana 14 protokolu z jednání ze dne [datum]). Za této souvislosti nevidí odvolací soud důvod, proč by měl žalobce uvádět nové (pozdější) datum, jak namítá žalovaný v odvolání. Soud I. stupně zcela správně v odst. 17 odůvodnění napadeného rozsudku uzavřel, že předmětem sporu byla pouze zásilka č. [anonymizováno], kterou byla podle žalobce doručována výpověď ze dne [datum], jíž učinil žalobce současně předmětem sporu. Výpověď datovaná [datum] (viz číslo listu 6 spisu) je nejen jiného data, ale i jiného obsahu a navíc ve vztahu k ní soud I. stupně uzavřel, že tuto žalobce neučinil předmětem sporu a nebylo k ní neprováděno dokazování.

27. Protože žalovaný od [datum] byt užívá bez právního důvodu a omezuje tím výkon vlastnického práva žalobce (§ 1012 o. z.), dospěl soud I. stupně ke správnému závěru, že je třeba tento protiprávní stav napravit a že žalovaný musí předmětný byt vyklidit.

28. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení.

29. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému uložil povinnost zaplatit procesně úspěšnému žalobci náklady řízení sestávající z odměny za účast na jednání u odvolacího soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., v částce [částka] za úkon podle § 9 odst. 1 vyhlášky a z režijního paušálu [částka] podle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky, celkem [částka].