o zaplacení 2 782,50 EUR s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. prosince 2024, č. j. 14 C 124/2024-37,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 2 782,50 EUR s 15 % ročním úrokem z prodlení z této částky od 20. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 29 014 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 2 782,50 EUR s příslušenstvím z titulu nezaplacení ceny za zhotovení díla dle smlouvy o dílo uzavřené účastníky dne 2. 6. 2023 (dále i jen „smlouva“), dle níž měl žalobce coby zhotovitel provádět sjednané montážní práce a žalovaná se coby objednatel zavázala, že dílo sama nebo prostřednictvím pověřené osoby převezeme a zaplatí cenu ve výši 17,5 EUR za každou odpracovanou hodinu pro každého ze tří řemeslníků, kteří se na zhotovení díla podíleli, přičemž tato cena byla sjednána v elektronické komunikaci účastníků, celkový počet odpracovaných hodin (159 hodin) byl potvrzen zodpovědnou osobou dne 13. 6. 2023, při dohodnuté ceně 17,5 EUR za hodinu se tak jedná právě o částku 2 782,50 EUR, potvrzení o počtu odpracovaných hodin bylo téhož dne elektronicky předáno žalované a na jeho základě byla vystavena faktura.

3. Žalovaná s žalobním požadavkem vyslovila nesouhlas, když rozporovala množství odpracovaných hodin, namítla, že žalobce provedl práci nesprávně, že byl povinen vést montážní deník a denní fotodokumentaci, tyto však žalované nepředložil, přičemž podkladem pro fakturaci měl být potvrzený výkaz prací podložený záznamy v montážním deníku, dále namítla absolutní neplatnost smlouvy o dílo, neboť v ní chybí přesné vymezení předmětu díla, poukázala na to, že ve smlouvě byla odměna sjednána ve výši 16 EUR za hodinu na jednoho řemeslníka, nikoliv 17,5 EUR, rozporovala pravost výkazu odpracovaných hodin, vznesla námitku započtení svého nároku na náhradu škody do výše žalované částky, když škoda žalované vznikla z důvodu, že žalobce bez vážného důvodu nenastoupil na dohodnutý výkon práce (žalobce a s ním pracující řemeslníci se nedostavili na pracoviště, na dokončení prací se proto musela domluvit s jinými pracovníky a zajistit jim dopravu a ubytování).

4. Soud prvního stupně vycházeje z nesporných tvrzení (blíže bod 3 odůvodnění), po provedeném dokazování (stran skutkových zjištění z provedených důkazů blíže body 4 až 11 odůvodnění) a poté, co uvedl, že neprováděl dokazování k otázce pravosti výkazu odpracovaných hodin, neboť námitka žalované byla vznesena zcela obecně, přičemž jen skutkově vymezená námitka nepravosti soukromé listiny může vést k přenesení důkazního břemene na jejího předkladatele, nikoliv jen námitka obecná a odporující dalším důkazům a zjištěním (bod 12 odůvodnění), uzavřel, že účastníci řízení uzavřeli rámcovou smlouvu o dílo podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jenž citoval (bod 21 odůvodnění), ve smlouvě nebyl uveden konkrétní předmět plnění ani místo plnění, k vymezení předmětu a místa díla došlo určením konkrétní zakázky žalovanou (pročež smlouva není neplatná), když tato byla smlouvou rámcovou (blíže bod 18, 19 a 22 odůvodnění), smlouvou se žalobce zavázal provést na svůj náklad a nebezpečí pro žalovanou dílo spočívající ve vykonání stavebních pracích ve smyslu § 2587 o. z., jenž citoval (bod 21 odůvodnění), a žalovaná se zavázala dílo převzít a zaplatit cenu, která byla sjednána jako hodinová sazba, a to souhrnně pro tři řemeslníky ve výši 48 EUR za každou odpracovanou hodinu, nikoliv jako cena za výsledek práce, žalobce se s žalovanou (následně) dohodli na ceně ve výši 17,5 EUR za hodinu za jednoho řemeslníka (blíže bod 18, 19 a 23 odůvodnění).

5. Soud prvního stupně se zabýval (dalšími) námitkami žalované, když stran výkazu odpracovaných hodin uvedl, že bylo účastníky sjednáno, že tento je podkladem pro fakturaci ceny díla, přičemž výkaz má odsouhlasit zástupce žalované, ve smlouvě však nebylo uvedeno, kdo tímto zástupcem je, za žalovanou výkaz potvrzoval její klient v rámci obchodního závodu žalované, u tohoto klienta žalobce dílo vykonával. Soud prvního stupně se neztotožnil s argumentací žalované, že výkaz odpracovaných hodin neodpovídá skutečnosti, protože jí žalobce nepředložil fotodokumentaci ani montážní deník, který má být podkladem pro fakturaci, neboť jakkoliv podle smlouvy byl žalobce povinen vést denní fotodokumentaci a montážní deník, nebylo však stanoveno, komu má dokumentaci předkládat. Stejně tak smlouva nepočítala s tím, že by jejich předložení žalované mělo být předpokladem pro vznik práva na zaplacení ceny. Předložení montážního deníku bylo pouze předpokladem pro vyhotovení výkazu odpracovaných prací zástupcem žalované, jemuž měl žalobce montážní deník předložit, odsouhlasil-li zástupce žalované počet hodin, nutně musel shlédnout i montážní deník, jak smlouva předpokládá (body 13 až 16 odůvodnění). Žalobce dodržel smlouvou sjednaný proces, který směřoval k vystavení výkazu, jehož smyslem bylo verifikovat počet odpracovaných hodin, a to i na základě předložení montážního deníku. Řemeslníci tak odvedli práci v rozsahu výkazu odpracovaných hodin, tedy žalobce se svými řemeslníky odpracovali celkem 159 hodin (body 17, 19 a 23 odůvodnění).

6. Co se týče písemné komunikace účastníků, soud prvního stupně uvedl, že žalobce měl zasílat výkazy odpracovaných hodin potvrzené zástupcem žalované na email [e-mail], což neučinil, žalobce však zaslal dne 13. 6. 2024 sms zprávou [tituly před jménem] [jméno FO] (jednateli žalované – poznámka odvolacího soudu) fotografii výkazu odpracovaných hodin, přičemž sms zprávy byly běžnou formou komunikace účastníků, což je patrné již z toho, že takto bylo určeno konkrétní místo výkonu práce či ujednána výše ceny díla. Ani z následného jednání žalované nebylo možné dovodit, že by trvala na zaslání výkazu na ve smlouvě uvedenou e-mailovou adresu, [tituly před jménem] [jméno FO] zaslání výkazu prostřednictvím sms zprávy sám akceptoval, když žalobci přislíbil, že cenu za dílo žalovaná uhradí poté, co jí její klient zaplatí. Za provedené práce (odpracované hodiny) pak žalobce vystavil dne 14. 6. 2023 žalované fakturu znějící na částku 2 782,50 EUR, kterou zaslal následující den na e-mail [tituly před jménem] [jméno FO] (bod 20 a 25 odůvodnění).

7. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že žalobci vzniklo právo na zaplacení ceny za vykonanou práci podle § 2610 odst. 1 o. z., jenž citoval (bod 21 odůvodnění – právo na zaplacení ceny díla vzniká jeho provedením), když sjednanou činnost vykonal a žalovaná dílo převzala (bod 26 odůvodnění). K mezi účastníky sporné otázce výše ceny za dílo, když žalobce tvrdil, že byla ujednána cena 17,5 EUR za odpracovanou hodinu jednoho pracovníka, žalovaná tvrdila, že se jednalo o 16 EUR, soud prvního stupně uvedl, že cena stanovená ve smlouvě byla znovu ujednána prostřednictvím sms komunikace na 17,5 EUR/ hodinu/ pracovníka. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci tedy náleží cena za 159 hodin vykonané práce s hodinovou sazbou 17,5 EUR, což odpovídá žalované částce 2 782,50 EUR, kterou žalovaná ani zčásti nezaplatila, přičemž její námitkou započtení se nezabýval, neboť žalovaná ani přes jeho výzvu neunesla břemeno tvrzení (bod 27 odůvodnění).

8. K prodlení žalované soud prvního stupně uvedl, že účastníci si sjednali, že splatnost faktury nastane tři pracovní dny po jejím vystavení, žalobce fakturu vystavil 14. 6. 2023, její splatnost tak nastala 19. 6. 2023, pročež je žalovaná v prodlení od 20. 6. 2023 ((soud prvního stupně zjevně oprávněnost příslušenství shledal pohledem § 1970 o. z. – poznámka odvolacího soudu), od kdy soud prvního stupně přiznal zákonný úrok z prodlení z žalované částky, tedy ve výši 15 % ročně, když odkázal na § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích – poznámka odvolacího soudu; blíže bod 28 odůvodnění).

9. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a přiznal v řízení zcela úspěšnému žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 29 014 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 834 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jež tvoří odměna 19 580 Kč za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, další písemné podání, účast u soudního jednání), pět paušálních náhrad po 300 Kč, cestovné ve výši 3 660 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 1 300 Kč a stravné ve výši 140 Kč (blíže bod 29 až 31 odůvodnění).

10. Lhůtu k plnění soud prvního stupně stanovil podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., platební místo ve výroku o náhradě nákladů řízení pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

11. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. V něm předeslala, že žalobce je podnikatelem, nikoliv spotřebitelem či zaměstnancem, pročež nemůže požívat jakékoliv ochrany a je nutné, aby dodržoval a postupoval dle uzavřené smlouvy, a to za předpokladu její platnosti, jakkoliv vyslovila přesvědčení o tom, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, neboť v ní chybí přesné vymezení předmětu díla. Žalobce by tak mohl mít nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jeho výši by však musel prokázat, k čemuž nedošlo. Žalovaná pro případ platnosti smlouvy namítla, že žalobce neprokázal rozsah odpracovaných a tedy vykázaných hodin, na jejichž základě provedl vůči žalované fakturaci, když ze smlouvy vyplývá, že: podkladem pro fakturaci je odsouhlasený počet hodin (na výkazu odpracovaných hodin) zástupcem objednatele podložený pracemi v montážním deníku; o průběhu realizace prací je zhotovitel povinen vést montážní deník a denní fotodokumentaci; zhotovitel (žalobce) měl posílat výkazy odpracovaných hodin potvrzené odpovědným vedoucím objednatele (žalované) na e-mail [e-mail]; což žalobce nedodržel. Žalovaná dále setrvala na své argumentaci stran sjednané ceny díla, když ve smlouvě byla odměna sjednána ve výši 16 EUR za hodinu na jednoho řemeslníka, nikoliv 17,5 EUR za hodinu, přičemž sms komunikace nenahrazuje písemný dodatek smlouvy, jak s ním smlouva uvažovala. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne, případně aby jej zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce k odvolání žalované vyslovil přesvědčení o tom, že dílo bylo ve smlouvě rámcově vymezeno v článku I. s tím, že v odst. 2. se uvádí, že žalobce jako zhotovitel se zavazuje poskytovat své služby uvedené v článku I. na konkrétním projektu (zakázce) určené odběratelem, v rozsahu určeném objednatelem, v souladu s pokyny objednatele a v kvalitě odpovídající příslušným právním předpisům. Mezi účastníky pak docházelo k další komunikaci ohledně skutečností týkajících se provedení díla, tedy uvedení konkrétního místa provedení dojednaných prací, dojezdu na toto místo výkonu práce, ohledně ubytování v místě prováděných prací, o ceně ubytování a byla dojednávána i konkrétní výše hodinové odměny v přímé souvislosti s úhradou té které strany za dané ubytování v místě výkonu práce. Na základě takto dojednaných podrobností elektronickou formou (sms) komunikace po písemném uzavření smlouvy, zhotovitel (žalobce) poskytoval služby dle instrukcí objednatele (žalované), resp. zástupce objednatele, tj. subjektu, u kterého se dané práce vykonávaly. Žalobce vyslovil údiv nad tím, že se žalovaná začala dovolávat absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy v době: kdy byla dojednaná práce zhotovitelem řádně vykonána; kdy byla předem dojednána výše smluvní hodinové odměny; kdy byly splněny podmínky pro fakturaci (podepsaný výkaz hodin ze strany zástupce objednatele); kdy došlo k řádné fakturaci za odvedenou práci dle podepsaného výkazu odpracovaných hodin. Kdyby objednatel (žalovaná) považoval uzavřenou (sepsanou a podepsanou) smlouvu o dílo za absolutně neplatnou, těžko by se žalobcem (zhotovitelem) dojednával na základě této smlouvy další a konkrétní podrobnosti místa provedení práce, zálohu na dopravu, ubytování, výši úhrady za provedení práce a ubytování a způsob úhrady ubytování, tedy to, kdo toto ubytování uhradí (zda objednatel či zhotovitel). Žalobce dále poukázal na článek II. odst. 2 smlouvy, v němž se uvádí, že podkladem pro fakturaci je odsouhlasený počet hodin na výkazu odpracovaných hodin zástupcem odběratele podložený pracemi v montážním deníku. Žalobce předložil žalované výkaz odpracovaných hodin, který byl podložen pracemi a který je současně podkladem pro fakturaci za provedenou práci. Tento výkaz odpracovaných hodin, který byl doložen přímo objednateli (žalované), byl potvrzen zástupcem objednatele, jímž byl subjekt, kterému žalobce své služby poskytl. K písemné komunikaci účastníků žalobce uvedl, že v rámci žalovanou akceptované elektronické komunikace (formou sms) bylo smluvními stranami mimo jiné dojednáno, že potvrzený výkaz odpracovaných hodin je možné rovněž elektronickou cestou objednateli zaslat. I výše ceny za odvedenou hodinovou práci ve výši 17,5 EUR byla společně s řešením ubytování a jeho úhrady dojednána v rámci elektronické komunikace. Takováto komunikace účastníků byla akceptována při podrobnějším dojednání podmínek, za kterých byla práce provedena (poskytnuta služba) ze strany zhotovitele pro objednatele. Žalobce závěrem poukázal na to, že žalovaná mu dosud ničeho neuhradila, přestože prostřednictvím sms [tituly před jménem] [jméno FO] žalobci tvrdila, že jakmile jí její klient, pro kterého žalobce práci vykonal, práci zaplatí, tak uhradí i žalobci.

12. Odvolací soud při nařízeném jednání (214 odst. 1 o. s. ř.), při němž účastníci nad rámec svých písemných podání ničeho dalšího neuvedli, přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212, § 212a o. s. ř.), a neshledal odvolání žalované důvodným.

13. Odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, když tyto hodnotil zcela v souladu s § 132 o. s. ř., čerpal z nich správná skutková zjištění, a věc správně právně posoudil po citaci ustanovení občanského zákoníku upravujících smlouvu o dílo.

14. Odvolací soud vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně se tak s ním shoduje v jeho závěru, že v řízení bylo prokázáno, že účastníky byla sjednána rámcová smlouva, jejímž předmětem byly stavební práce, které žalovaná jako objednatel určí (konkretizuje), tyto následně konkretizovala, práce žalobce v jím uváděném rozsahu pro žalovanou provedl (když tyto byly za žalovanou potvrzeny ve výkazu odpracovaných hodin, jenž jediný měl být dle ujednání účastníků ve smlouvě podkladem pro fakturaci), když tato si je objednala (došlo ke sjednání konkrétních prací na konkrétní zakázce, když žalovaná je určila, jak bylo ve smlouvě dohodnuto), cenu služeb žalovaná akceptovala (cena tak byla dohodnuta, když následně došlo k ujednání účastníků stran drobně zvýšené ceny díla v souvislosti s jednáním účastníků ohledně úhrady ubytování žalobce a jeho spolupracujících řemeslníků), úhradu však neprovedla. Žalobce svá doplněná pozitivní žalobní tvrzení (a to i po výzvě soudu prvního stupně učiněné postupem dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. ze dne 18. 10. 2024, když na ni bylo reagováno podáním žalobce ze dne 29. 10. 2024) prokázal, přičemž žalovaná svá původní obranná tvrzení, že: sporuje rozsah (množství) odpracovaných hodin, přičemž zjevně v této souvislosti namítla, že žalobce byl povinen o průběhu realizace prací vést montážní deník a denní fotodokumentaci; pro případ prokázání rozsahu prací pak, že práce neměly být žalobcem provedeny řádně, pročež jí vznikl nárok na smluvní pokutu; že jí vznikl nárok na ponížení fakturované částky; že jí vznikla škoda z důvodu nenastoupení žalobce na dohodnutý výkon práce (a to přes výzvu soudu prvního stupně učiněnou postupem dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. ze dne 18. 10. 2024, když na ni bylo reagováno jen žádostí žalované o prodloužení lhůty, následná reakce však absentovala, přičemž při jednání konaném dne 19. 12. 2024 uvedla, že nadále svou obranu stran toho, že jí vznikl nárok na smluvní pokutu a že jí vznikl nárok na ponížení fakturované částky neuplatňuje a stran toho, že jí vznikla škoda z důvodu nenastoupení žalobce na dohodnutý výkon práce, tak tuto nemá jak prokázat) neprokázala či byla provedeným dokazováním vyvrácena /soud prvního stupně se pečlivě vypořádal s otázkou za žalovanou potvrzeného výkazu odpracovaných hodin jakožto jediným podkladem pro fakturaci (montážní deník, fotodokumentace či zaslání výkazu na sjednanou e-mailovou adresu takovými podklady nebyly, nadto se soud prvního stupně vypořádal s tím, že montážní deník musel být předložen a výkaz byl zaslán, jakkoliv prostřednictvím sms – k tomu níže), správně z uvedeného důkazu vycházel jakožto pravé listiny, resp. se nezabýval námitkou žalované stran (ne)pravosti listiny za situace její obecnosti/. Při již zmíněném jednání žalovaná svou obranu doplnila o námitku neplatnosti smlouvy z důvodu absence přesného vymezení předmětu díla, s níž se soud prvního stupně přesvědčivě vypořádal (šlo o smlouvu rámcovou s tím, že v ní bylo sjednáno, že předmět díla bude konkretizován, k čemuž došlo) a o námitku stran sjednané ceny díla ve výši 16 EUR/hodinu práce/jednoho řemeslníka, přičemž i s touto námitkou se soud prvního stupně přesvědčivě vypořádal, když částka byla následně navýšena, přičemž k jejímu navýšení došlo po vzájemné písemné (elektronicky) dohodě. K zpochybňování sms komunikace žalovanou nikoliv ve smyslu, že by nebyla učiněna či učiněna oprávněnými osobami, ale ve smyslu nedostatečného prostředku pro jednání účastníků, odvolací soud poukazuje na to, že touto formou komunikovala sama žalovaná, když touto formou i určila konkrétní předmět díla, pročež její námitku stran nedostatečnosti této komunikace nelze shledat jako důvodnou a lze ji hodnotit jako účelovou. Jen pro doplnění odvolací soud uvádí, že žalovaná nenabídla jakýkoliv důkaz, jenž by měl tvrzení žalobce zpochybňovat (rozporovat), když nabídnout důkaz k prokázání jen negace žalobcem posléze prokázaných tvrzení stěží mohla, žádná konkrétní relevantní pozitivní tvrzení totiž nenabídla.

15. Odvolací soud rovněž sdílí úvahu soudu prvního stupně stran počátku prodlení žalované, když ta se do prodlení dostala po uplynutí splatnosti faktury vystavené žalobcem, přičemž výše úroku z prodlení vyplývá z již odvolacím soudem (shora) uvedeného prováděcího právního předpisu.

16. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé jako věcně správný potvrdil a potvrdil jej i v akcesorickém výroku o náhradě nákladů řízení, když soud prvního stupně rozhodl důvodně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na úspěch žalobce a rozhodl správně i o její výši.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v odvolacím řízení plně úspěšný, neúspěšná žalovaná je proto povinna mu nahradit náklady ve formě odměny jeho právního zástupce za vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem ve výši 7 800 Kč podle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „vyhláška č. 177/1996 Sb.“), s připočtením dvou paušálních náhrad hotových výdajů za tyto úkony ve výši 900 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady promeškaného času ve výši 1 950 Kč za již soudem prvního stupně kalkulovaných 13 půlhodin podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a s připočtením požadovaného stravného ve výši 148 Kč a požadovaného a doloženého cestovného ve výši 3 636 Kč, celkem tak částku 14 434 Kč po zaokrouhlení. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o platebním místě podle § 149 odst. 1 o. s. ř.