o zaplacení 33 600 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 3. 2024, č. j. 14 C 58/202347, doplněného usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 3. 2024, č. j. 14 C 58/2023-54,

1. Napadeným rozsudkem ze dne 7. 3. 2024 soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 33 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 600 Kč od 10. 5. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 175 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a uložil žalované zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně náklady státu ve výši 699 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III), usnesením ze dne 7. 3. 2024 pak uložil žalované zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně soudní poplatek (za žalobu) ve výši 1 680 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

2. Soud prvního stupně tak rozhodl o nároku podle § 44 zák. č. 320/2015 Sb., o hasičském záchranném sboru (dále jen „zák. č. 320/2015 Sb.“), a § 3a odst. 3 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zák. č. 168/1999 Sb.“), na náhradu nákladů vzniklých žalobkyni při zásahu u čtyř dopravních nehod dne [datum], [datum]., [datum]. a [datum], které byly způsobeny vozidly s pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb. sjednaným u žalované, a to ve výši 5 600 Kč za každou z celkem šesti započatých hodinu zásahů v souladu s § 1 nařízení vlády č. 263/2013 Sb. Žalobce přitom požadoval pouze náklady v případech uvedených v Pokynu generálního ředitele [Orgán veřejné moci] (dále jen „[Orgán veřejné moci]“) č. 4/2017 a v příloze Prohlášení o postupu při uplatňování a posuzování nároků [Orgán veřejné moci] uzavřeného mezi [Orgán veřejné moci] a [právnická osoba] (dále jen „[právnická osoba]“).

3. Po skutkové stránce soud prvního stupně zjistil, že [Orgán veřejné moci] a [právnická osoba] sjednali dne 31. 1. 2017 prohlášení o postupu při uplatňování a posuzování nároků [Orgán veřejné moci], ve kterém uvedli, že [Orgán veřejné moci] bude při uplatňování nároků za zásahy u dopravních nehod dle § 6 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. a dle § 44 zákona č. 320/2015 Sb., u [právnická osoba] a jejích členských pojistitelů postupovat v souladu s přílohou tohoto prohlášení (tzv. „Klíčová slova“) a bude uplatňovat nároky jen v případech označených v této příloze. Činnostmi zakládajícími nárok na náhradu jsou mj.

- provedení protipožárních opatření (odpojení aku baterie) na vozidle škůdce, pokud existovalo bezprostřední riziko požáru (např. poškození elektroinstalace s únikem pohonných hmot nebo poškození motorové části), který by mohl způsobit škodu na životě zdraví nebo majetku třetí osoby, nebo ohrozit životní prostředí;

- likvidace/zamezení úniku nebezpečných látek do půdy, likvidace/zamezení úniku provozních kapalin, zasypání sorbentem a uložení sorbčních hadů pod únik nebezpečných látek, to vše při splnění podmínky ohrožení života, zdraví, majetku třetí osoby nebo životního prostředí (množství nebezpečných látek nad 5 l);

- odtažení/odtlačení vozidla mimo komunikaci při ohrožení života, zdraví, majetku 3. osoby/poškozeného nebo životního prostředí, zejména pokud není možné zajistit bezpečnost provozu běžnými postupy a nelze místo předat správci komunikace, [Orgán veřejné moci], nebo odtahové službě;

- odstranění překážek, při ohrožení života, zdraví, majetku třetí osoby nebo životního prostředí, zejména pokud není možné zajistit bezpečnost provozu běžnými postupy a nelze místo předat správci komunikace, [Orgán veřejné moci] nebo odtahové službě

- odstranění nebezpečných látek z komunikace v odůvodněných případech, zejména pokud není možné zajistit bezpečnost provozu běžnými postupy a předat místo správci komunikace nebo [Orgán veřejné moci].

4. Dále soud prvního stupně zjistil, že [Orgán veřejné moci] vydal dne 27. 1. 2017 pokyn k provedení § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 320/2015 Sb., v jehož článku 2 je uvedeno, že úhrada nákladů za zásah u dopravní nehody nebude poskytnuta, pokud nevznikla škoda třetí osobě (a tudíž ani povinnost pojistiteli poskytnout plnění) a úkony jednotky požární ochrany v rámci zásahu směřují pouze a výhradně ve prospěch škůdce. Přitom však musí být zohledněny specifické situace, kdy jednotka požární ochrany koná sice formálně pouze ve prospěch škůdce, avšak současně tím i zabraňuje vzniku škody třetí osobě. Podrobněji poté shrnul zjištění ze zpráv o jednotlivých zásazích vč. fotodokumentace, které shledal za dostatečné (s přihlédnutím též k tomu, že primárním posláním [Orgán veřejné moci] není pořizovat fotodokumentaci pro pojišťovnu), a dále z písemné komunikace mezi stranami a z výslechu svědků dvou velitelů zásahů a garanta za vykazování náhrad, které shledal za věrohodné.

5. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 44 odst. 1, odst. 2, odst. 5 písm. a/, odst. 8 zák. č. 320/2015 Sb., § 3a odst. 3, § 6 odst. 2, § 7 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., a § 1 nařízení vlády č. 263/2013 Sb., podle kterých má žalobce právo na náhradu nákladů zásahu od žalované jako pojistitele škodních vozidel, jedná-li se o zásah v souvislosti se škodou podle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. K tomu dodal, že pokud by se zásah jednotky požární ochrany týkal pouze a výhradně škody vyloučené z rámce uvedeného zákona (tj. zejména újmy způsobené řidiči škodního vozidla a újmy na škodním vozidle), nebyla by zde povinnost žalované hradit jednotce požární ochrany náklady zásahu. To však neznamená, že hasičskému záchrannému sboru se nehradí náklady, pokud jeho jednotka vykonává činnosti pouze na vozidle škůdce. I v takových případech se může jednat o zásah související se škodou podle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., tj. se škodou třetí osoby, neboť takovým zásahem jistě není pouze zásah, kterým je odstraňována již vzniklá škoda třetí osoby, ale jde i o zásah, který cílí na vyloučení vzniku takové škody. Vyplývá to ze samotné povahy činnosti [Orgán veřejné moci], jejímž smyslem je právě zabraňovat vzniku škody, i z principů tzv. povinného ručení, kterým je mj. zajištění toho, aby došlo k efektivnímu, rychlému a v zásadě bezproblémovému vypořádání nároků jednotlivých osob, které byly dotčeny nebezpečným provozem vozidla. S tímto východiskem by byl v rozporu výklad, který by [Orgán veřejné moci] nutil náhradu nákladů zásahu v případech, kdy ještě nedošlo ke škodě třetí osoby, buď vymáhat partikulárně po každém jednotlivém škůdci, či by dokonce právo na tuto náhradu vylučoval. Ztotožnil se přitom s čl. 2 Pokynu generálního ředitele [Orgán veřejné moci] č. 4/2007, dle které je př poskytování náhrad nákladů zásahů jednotek požární ochrany nutno zohlednit specifické situace, kdy sice jednotka požární ochrany jedná formálně pouze ve prospěch škůdce, avšak současně tím zabraňuje vzniku škody třetí osobě. Ač soud prvního stupně není tímto vnitřním normativním aktem vázán, je s ním co do výkladu zákona ve shodě. Aby tedy měl žalobce právo na náhradu nákladů zásahu vůči žalované, je nutno, aby se jednalo o zásah, v rámci kterého jednotky žalobce činily úkony buď přímo odstraňující či zmírňující již vzniklou škodu třetích osob (tj. osob odlišných od škůdců), či úkony zamezující vzniku škody třetích osob, čemuž odpovídají i všechny žalované zásahy, které podrobně a jednotlivě rozebral (blíže body 52 až 55 odůvodnění).

6. Soud prvního stupně shrnul, že u všech zásahů docházelo k úkonům zaměřeným přímo na odstraňovaní škod třetích osob (odtažení vozidel poškozených) a taktéž k úkonům zaměřeným na zabránění vzniku či zvětšení škod třetích osob, neboť u všech nehod došlo k vytečení provozních kapalin, které znečistily a poškodily pozemní komunikaci a způsobili tak škodu jejímu vlastníku. Tyto škody se přitom odstraňují zasypáním sorbentem, který se poté odstraní a ekologicky zlikviduje. Posuzované zásahy se tedy netýkaly pouze a jedině vozidel škůdce, docházelo k úklidu provozních kapalin z vozovky, odtažení vozidel (a to i vozidla poškozeného), k odpojení aku baterie s cílem zabránit požáru atd. Všechny zásahy též splňovaly předpoklady náhrady podle Klíčových slov. V případě tří zásahů došlo k odpojení aku baterie, ke kterému dochází na základě pokynu velitele zásahu, a to právě z důvodu bezprostředně hrozícího rizika zkratu a požáru. Současně docházelo k úniku provozních kapalin (ve dvou případech to byl hořlavý olej). Byla pak buď poškozena elektroinstalace, či nebylo možno ověřit, že tomu tak není (zásah v případě vozidla nacházejícího se na střeše). V takové situaci byl soud prvního stupně názoru, že bylo splněno klíčové slovo spočívající v provedení protipožárních opatření. Existovalo zde totiž bezprostřední riziko požáru. V případě všech zásahů pak došlo i k likvidaci a zamezení úniku provozních kapalin, kteréžto by v případě neodklizení způsobily ohrožení života, zdraví, majetku třetí osoby nebo životního prostředí. Přestože z některých záznamů neplyne, že došlo k úniku minimálně 5 litrů provozních kapalin, v některých případech nelze tento objem přesně určit, jednotky [Orgán veřejné moci] nejsou vybaveny žádným přesným měřidlem, a vždy se tak bude jednat maximálně o kvalifikovaný odhad. Konečně pak v případě dvou nehod došlo k odtažení vozidel mimo frekventovanou komunikaci. Bylo zde tak přítomno riziko ohrožení zdraví, majetku či zdraví třetích osob. V případě zásahu dne 8. 9. 2020 nadto došlo k úklidu nebezpečných trosek z komunikace. Jedním z Klíčových slov je přitom i odstranění překážek při ohrožení života, zdraví, majetku třetí osoby nebo životního prostředí, zejména pokud není možné zajistit bezpečnost provozu běžnými postupy a nelze místo předat správci komunikace, [Orgán veřejné moci] nebo odtahové službě. K odkazu žalované na ust. § 28 zákona č. 13/1997 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, soud prvního stupně dodal, že pokud se na komunikaci nacházejí nebezpečné trosky, které je nutno okamžitě odstranit, není způsobilým řešením vyčkávat na poškozeného, či na správce komunikace, aby tyto odstranili. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), o náhradě nákladů státu tvořené svědečným pak podle § 148 o. s. ř.

7. Proti tomuto rozsudku žalovaná podala v plném rozsahu včasné a přípustné odvolání, ve kterém zdůraznila některé podmínky Klíčových slov pro vznik nároku, jmenovitě množství nebezpečných látek nad 5 litrů, bezprostřednost rizika požáru při odpojení baterie, nebo nemožnost zajištění bezpečnosti provozu běžnými postupy při odstranění překážek a odtlačení vozidla mimo vozovku. Vytkla soudu prvního stupně, že neprovedl důkaz výslechem svědka [jméno FO] na pozici zástupce [Orgán veřejné moci] vykonávající funkci arbitra pro oblast nárokování náhrady za zásahy v souvislosti s provozem vozidla, se kterým zástupně žalované v nedávné době prošel Klíčová slova, se závěrem, že jednotky [Orgán veřejné moci] musejí své nároky prokázat, tj. ve zprávě podrobně popsat veškeré činnosti a spotřebovaný materiál (zejména sorbent), a provést řádnou podrobnou fotodokumentaci. Praxe je však taková, že jednotky [Orgán veřejné moci] vypíšou klíčová slova, ale činnosti z uplatněného zásahu popíšou jen minimálně nebo vůbec, doloží fotodokumentaci focenou z dálky bez řádného zdokumentování detailu (právě ono množství uniklých ropných látek), a nezmapují příčinu odpojení baterie. Tato příčina přitom nebyla objasněna ani v nynějším řízení, přičemž pouhá možnost požáru není dostatečná, a jeden ze svědků uvedl, že baterie je odpojována u každého zásahu s poškozením přední části vozu. Podložený není ani závěr o úniku kapalin v objemu nad 5 litrů, který je zjistitelný pouhým okem. Nebylo též prokázáno, že by u některého ze zásahů došlo k ohrožení života, zdraví, majetku nebo životního prostřední, k degradaci vozovky, ani že by nebylo možno zajistit bezpečnost běžnými postupy. Podle bodu 11 písm. k) Klíčových slov též nelze poskytnout pojistné plnění, pokud je prováděn průzkum, označení místa události, nasvícení místa zásahu, koordinace, označení překážky v provozu vzniklé, zajištění místa události, usměrňování dopravy, vytvoření clony pro účastníky, běžný úklid po události, odstranění krevních skvrn. Následně se žalovaná podrobněji zabývala nedůvodností jednotlivých nároků. U škodní události ze dne [datum], č. [hodnota], při kterém se pojištěné vozidlo s reg. zn. [SPZ] zezadu střetlo s vozidlem reg. zn. [SPZ], se veškeré úkony provedené na místě týkaly výlučně vozidla, jehož provozem byla škoda způsobena, nedošlo k žádnému zranění ani bezprostřednímu ohrožení životního prostředí. K odpojení akumulátoru došlo jako při každé nehodě s poškozením přední části vozu, uniklá chladící kapalina nebyla hořlavá, nebylo průkazné, že by došlo k zasypání sorbentem ani že by to bylo nutné, nárok nezakládá ani odklizení střepů či čištění komunikace, a úklidové práce šlo provést běžnými prostředky s postupem podle § 28 zákona č. 13/1997 Sb. Podobné argumenty uvedla žalovaná i ke škodní události ze dne [datum] č. [hodnota], při kterém řidič vozidla reg. zn. [SPZ] nedodržel bezpečnou vzdálenost a narazil do vozidla reg. zn. [SPZ]. Veškeré úkony se týkaly pojištěného vozidla, nedošlo k poškození zdraví, majetku ani životního prostředí, nebyl prokázán únik kapalin přesahující 5 litrů, nehrozilo bezprostřední riziko vzniku požáru odůvodňující odpojení akumulátoru, a nárok nevzniká ani z důvodu odtahu vozidla a provedení úklidu. Též u škodní události ze dne [datum] č. [hodnota], při kterém pojištěné vozidlo reg. zn. [SPZ] narazilo do betonového zátarasu v majetku [právnická osoba], se veškeré úkony týkaly pojištěného vozidla, nedošlo ke zranění ani ohrožení životního prostředí, k prokázání úniku více než 5 litrů kapalin, úklid samotný byl řešitelný podle § 28 zákona č. 13/1997 Sb., a k dopojení akumulátoru došlo z jen z důvodu poškození přední části vozu. Konečně ani u škodní události ze dne [datum] č. [hodnota], při kterém řidič vozidla reg. zn. [SPZ] narazil do oplocení rodinného domu, nebyl prokázán únik kapalin v objemu nad 5 litrů, bezprostřední riziko požáru nezakládá ani blízkost rodinného domu, neexistovalo bezprostřední ohrožení a jakákoliv pomoc směřující k osobě škůdce je zcela nelikvidní, nehradí se ani činnosti směřující výhradně k vozidlu škůdce, a dle fotodokumentace [Orgán veřejné moci] nebyly splněny podmínky pro poskytnutí pojistného plnění. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že se žaloba v plném rozsahu zamítá, a aby žalované přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

8. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání žalované ztotožnila se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením. K odkazu žalované na tzv. Klíčová slova uvedla, že tato nejsou pro účastníky v nynější věci závazná, neboť nárok nevyplývá z dohody mezi [Orgán veřejné moci] a [Orgán veřejné moci], ale ze zákona. Jde též o přílohu pouhého prohlášení, nikoliv o závaznou dohodu s právními účinky, [Anonymizováno] je též odlišnou osobou od žalované, byť sdružené v [právnická osoba], podle uvedeného prohlášení též správní rada [Orgán veřejné moci] postup podle klíčových slov jen doporučila. Rovněž žalobkyně je samostatnou organizační složkou státu odlišnou od Ministerstva vnitra. Žalovaná ani neuvádí, v čem spočívá nesprávnost neprovedení výslechu [jméno FO], přičemž soud prvního stupně se s tím vypořádal. Výslech tohoto svědka by pro věc ani neměl žádný význam, neboť svědek by se mohl vyjádřit pouze k vnitřním mechanismům uplatňování nároků, nikoliv ke skutkovým okolnostem základu nároku.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo /§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)/, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Podle odvolacího soudu si soud prvního stupně obstaral pro své rozhodnutí dostatek skutkových podkladů, ze kterých vyvodil správné skutkové závěry a na jejich základě též přiléhavé závěry právní. Odvolací soud též odkazuje na důvody uváděné soudem prvního stupně k neprovedení výslechu žalovanou navrhovaného svědka [jméno FO], který by se nemohl vyjádřit k jednotlivým zásahům, u nichž nebyl přítomen.

11. Podle § 44 odst. 1 zák. č. 320/2015 Sb., hasičskému záchrannému sboru kraje, záchrannému útvaru a zřizovateli jednotky sboru dobrovolných hasičů obce, která je zařazena do seznamu jednotek v nařízení kraje, kterým se stanoví podmínky k zabezpečení plošného pokrytí území kraje jednotkami požární ochrany, a která zasahovala na výzvu operačního a informačního střediska hasičského záchranného sboru kraje, se uhradí náklady vzniklé při jeho zásahu z důvodu a) úmyslného protiprávního jednání osoby, s výjimkou jednání osoby, která není plně svéprávná, nebo osoby, která s ohledem na duševní poruchu není způsobilá ovládnout své jednání a posoudit jeho následky, nebo b) vzniku újmy způsobené provozem vozidla.

12. Podle § 44 odst. 2 zák. č. 320/2015 Sb., náklady podle odstavce 1 jsou hrazeny za každou započatou hodinu zásahu paušální částkou.

13. Podle § 44 odst. 5 písm. a) zák. č. 320/2015 Sb., v případě podle odstavce 1 písm. b) uplatňuje hasičský záchranný sbor náhradu nákladů přímo proti příslušné pojišťovně, která uzavřela pojistnou smlouvu podle zákona upravujícího pojištění odpovědnosti z provozu vozidla týkající se vozidla, jehož provozem byla způsobena újma.

14. Podle § 51 odst. 6 zák. č. 320/2015 Sb., do doby přijetí nařízení podle § 44 odst. 8 se pro určení výše úhrady nákladů zásahu použije paušální částka ve výši, která byla k 31. prosinci 2015 stanovena právní úpravou paušální výše úhrady nákladů zásahu.

15. Podle § 1 nařízení vlády č. 263/2013 Sb., o paušální výši úhrady nákladů zásahu, paušální výše úhrady nákladů za každou započatou hodinu zásahu jednotky [podezřelý výraz], [podezřelý výraz] nebo jednotky sboru dobrovolných hasičů obce činí 5 600 Kč.

16. Podle § 3a odst. 3 zák. č. 168/1999 Sb., v rámci limitu podle odstavce 2 písm. b) se podle § 6 odst. 4 hradí náklady zásahu [Orgán veřejné moci] (dále jen „hasičský záchranný sbor“) a jednotky sborů dobrovolných hasičů obce, jedná-li se o zásah v souvislosti se škodou podle § 6 odst. 2.

17. Odvolací soud předně nesdílí závěr žalobkyně o nezávaznosti tzv. Klíčových slov. Poukázat lze v tomto směru již na návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 10. 5. 2023, ve kterém žalobkyně výslovně uvedla, že: „požaduje po žalovaném úhradu nákladů za zásah pouze v případech, které jsou v souladu s Pokynem generálního ředitele [Orgán veřejné moci] 4/2017, kterým se stanoví postup při uplatňování náhrady nákladů za zásahy prováděné u dopravních nehod jednotkami požární ochrany a v souladu s Prohlášením o postupu při uplatňování a posuzování nároků [Orgán veřejné moci], uzavřeného mezi [Orgán veřejné moci] a [právnická osoba] dne 31.01.2017. Oprávněnost nároků na plnění z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla za zásahy [Orgán veřejné moci] u dopravních nehod dle § 6 odst. 4 Zpv je posuzována v souladu s přílohou tohoto prohlášení – „Klíčová slova“.“ Pokud o aplikovatelnosti Klíčových slov nepochybuje ani žalovaná v nynějším odvolání, je tedy situace v tomto směru zcela shodná s jiným případem nynější žalobkyně proti tamější žalované [právnická osoba] řešeným u zdejšího odvolacího soudu v usnesení ze dne 24. 5. 2024, č. j. 13 Co 72/2024395, ve kterém došlo ke zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 10. 2023, č. j. 33 C 157/2023351, s odůvodněním, že „Není tak pochyb o tom, že postup při uplatňování a posuzování nároků [Orgán veřejné moci], tedy i těch, které jsou předmětem tohoto řízení, je upraven citovanými dokumenty, jimiž se také obě strany cítí být vázány a řídí se jimi. […] Nelze proto přisvědčit soudu prvního stupně, že jde o dokumenty používané účastníky zejména pro mimosoudní řešení sporů tohoto typu, když v žádném z těchto případů nejde o dokument, který by bylo možno chápat jako smlouvu mezi účastníky a nepředstavují nic, co by obě strany sporu právně zavazovalo. Tím, že soud prvního stupně každou jednotlivou dopravní nehodu potažmo zásah [Orgán veřejné moci] u předmětných 11ti dopravních nehodách neposuzoval z pohledu citovaných dokumentů a „Klíčových slov“ a žalobkyni uplatněný nárok přisoudil bez dalšího s odkazem na příslušná zákonná ustanovení, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.“ S tímto názorem se odvolací soud beze zbytku ztotožňuje i v nynějším případě.

18. Odchylně od žalované se však odvolací soud shoduje se soudem prvního stupně, že podmínky nároku podle těchto dokumentů byly v konkrétních případech splněny.

19. Žalovaná předně poukazuje na nedostatečnost zdokumentování předmětných nehod. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně shledává zprávy o zásazích, které jsou vždy opatřeny fotodokumentací širšího okolí nehody i detailů poškození vozidel, za zcela dostatečné a přiměřené tomu, k jakému účelu byl [Orgán veřejné moci] k nehodě přivolán.

20. Žalovaná dále zpochybňuje oprávněnost odpojení akumulátorů, neboť podle ní nebyla splněna podmínka bezprostřednosti hrozby požáru. Z fotodokumentace však vyplývá, že u tří nehod došlo k nemalému poškození přední části pojištěných vozů, v jednom případě došlo též k probourání betonového plotu a k následnému převrácení vozidla na střechu. Všechna vozidla též byla zjevně staršího data výroby. Za těchto okolností se odvolací soud neztotožňuje s bagatelizací rizika požáru žalovanou, a nevidí důvod vyčítat a zpochybňovat úsudek zjevně proškolených zasahujících členů [Orgán veřejné moci] o nutnosti odpojení akumulátoru, čímž za dané situace zjevně došlo ke snížení rizika vzniku požáru a dalších škod, a žalobkyně tak ve výsledku mohla jednat i ve prospěch žalované.

21. Rozporuje-li žalovaná, zda ve všech případech skutečně došlo k úniku minimálního množství pěti litrů provozních kapalin, pak se odvolací soud ztotožňuje s tím, že je nerealistické toto množství s přesností kvantifikovat, z fotodokumentace se nicméně přesvědčivě podává, že k úniku kapalin došlo, odhadem v množství minimálně několika litrů, a v tomto směru je třeba též příslušná Klíčová slova vykládat.

22. Stejně tak se odvolací soud ztotožňuje s důvody uvedenými soudem prvního stupně k námitce žalované, že úklid po nehodách mohl být proveden a proplácen běžnými postupy nebo v souladu s 28 zák. č. 13/1997 Sb. V poměrech konkrétních nehod je též nutné přihlédnout k tomu, že došlo k úniku provozních kapalin a k jejich zasypání sorbentem, který bylo potřeba ekologicky zlikvidovat a zajistit bezpečnou průjezdnost vozovky s minimalizací rizika smyku dalších řidičů; v jednom případě došlo též k převrácení vozidla na střechu. Odvolací soud má v tomto směru zásadní pochyby o tom zda, v jakém čase, s jakou kvalitou a s jakými náklady by v konkrétních případech šlo téhož dosáhnout žalovanou nevysvětlenými jinými „běžnými postupy.“ Podle odvolacího soudu tedy v žádném z případů nešlo o „běžný úklid po události“ ve smyslu čl. 11 písm. k) Klíčových slov.

23. Ke zbylým námitkám týkajícím se nedůvodnosti nároků u jednotlivých nehod pak odvolací soud plně odkazuje na vyčerpávající odůvodnění soudu prvního stupně, se kterým se ztotožňuje a se kterým žalovaná jen opětovně polemizuje.

24. Ze všech uvedených důvodů proto odvolací soud shledal, že v poměrech konkrétních skutkových okolností je napadený rozsudek ze dne 7. 3. 2024 doplněný usnesením ze dne[Anonymizováno]7. 3. 2024 věcně správný, je správný i ve výroku o věci samé i ve výrocích o náhradě nákladů řízení účastnic a státu a o povinnosti v řízení neúspěšné žalované zaplatit soudní poplatek za řízení (za žalobu), ke kterým žalovaná ani žádné námitky nevznesla, pročež jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení zcela neúspěšná, je proto povinna nahradit úspěšné žalobkyni náklady odvolacího řízení spočívající v paušální náhradě nákladů tzv. nezastoupeného účastníka výši 300 Kč za vyjádření k odvolání, přípravu a za účast na ústním jednání před odvolacím soudem dne 10. 9. 2024, celkem částku 900 Kč uvedenou ve výroku II tohoto rozsudku. Náhradu cestovného osobním automobilem odvolací soud žalobkyni nepřiznal za situace, kdy o užití motorového vozidla předem nepožádala, resp. si předchozí souhlas odvolacího soudu nezajistila. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.