Přeskočit na obsah
Městský soud v Praze 35 CO 14/2022-367 ECLI:CZ:MSPH:2022:35.Co.14.2022.1 Rozsudek

pro [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 13. 9. 2021, č. j. 12 C 119/2020-291,

JUDr. Naděžda Zachystalová · Rozhodnutí ze dne 1. 3. 2022

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců JUDr. Ivy Zemanové a JUDr. Michala Fridricha ve věci

žalobce: [osobní údaje žalobce]

bytem [adresa]

zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení]

sídlem [adresa]

proti

žalované: [osobní údaje žalované]

[IČO]

sídlem [adresa]

pro [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 13. 9. 2021, č. j. 12 C 119/2020-291,


I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky jdoucím od [datum] do zaplacení (výrok I) a dále rozhodl, že žalované se právo na náhradu nákladů nepřiznává (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované úhrady částky [částka] s příslušenstvím s tvrzením, že od roku 1993 po současnost žalovaná po žalobci uplatňuje různé nároky formou vymáhání pojistného s penálem, dle jeho názoru neoprávněně. Žalobce opakovaně uvedl, že se cítí být obětí novodobé genocidy soudobé společnosti, rezortu institucí českého státu a VZP ČR. Zdůraznil, že od útlého věku byl stižen psychickou újmou, přičemž komunistický režim se s touto nespecifickou [určitou] chorobou nevypořádal. Po podrobném popisu svých zdravotních potíží, životních peripetií uvedl, že žalovaná zneužívá chatrného zdraví jedince, respektive jeho handicapu. Zdůraznil, že by měla být prospěšná vůči zdraví občanů, nicméně žalovaná minimálně v jeho případě svým jednáním způsobuje možné zhoršení zdravotního stavu (stresy), a jak uvedl konfiskací majetku, čímž se dopouští znaku genocidy. Žalovaný dále zdůraznil, že se cítí být vzhledem ke svému zdravotnímu stavu postiženým, a to vážně, je osobou s omezenou pohyblivostí, k životu potřebuje asistenci, o všechno se mu stará matka. Žalobce se cítí být pobíratelem invalidního důchodu vzhledem ke vzniku VZP minimálně od revoluce, cítí se být poškozen ze strany lékařů pro zanedbání zdravotní péče od roku 1969, cítí se být poškozen ze strany státu ohledně vyplácení sociálního zabezpečení, cítí se být ve vztahu snížení společenského uplatnění vůči post traumatu od útlého dětství, tak neustálým prohlubováním formou poškozování jeho zdraví ze strany státu, cítí se být státem utiskován, poškozován, likvidován, genocidován, cítí se být podporován úzkým pruhem rodinným, ke škodě jich samotných, neboť nepobírají vůči této péči a výdajů o jmenovaného žádný příspěvek a to od doby vzniku VZP. Prostřednictvím své právní zástupkyně žalobce upřesnil, že je nepochybné, že byl a je ze strany žalované neoprávněně veden jako samoplátce zdravotního pojištění, neboť vzhledem k výše popsanému zdravotnímu stavu, nebyl schopen zdravotní pojištění hradit sám, je přesvědčen, že spadá do kategorie pojištěnců, za něž hradí pojištění stát. I přes tyto skutečnosti, jak uvedl žalobce, žalovaná vymáhala a vymáhá po žalovaném dlužné pojistné. Zdůraznil, že žalovaná nebyla oprávněna po žalobci požadovat pojistné, kroky, které vůči němu podnikala a nadále podniká, pouze přispívají k další finanční a psychické likvidaci žalobce. [příjmení] tak, jak je uvedena v žalobě, sestává z částky [částka] jako ušlého zisku z pronájmu nemovitostí, které jí byly svěřeny, částky [částka], jako 10 % kupní ceny vydražených nemovitostí, zbývající částka představuje nemajetkovou újmu, kterou žalovaná žalobci způsobila v probíhajícím insolvenčním řízení.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla, aby byla v plném rozsahu zamítnuta. Zdůraznila, že se vůči žalobci domáhá úhrady dlužného pojistného na veřejném zdravotním pojištění a penále, které vzniklo prodlením žalobce s úhradou pojistného. Poukázala na to, že pohledávky byly nejprve vymáhány v exekučním řízení a poté, co byl zjištěn úpadek žalobce, se žalovaná domáhá úhrady v insolvenčním řízení na majetek žalobce, které je vedeno Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. KSPL 56 IS 15876/2017. V tomto insolvenčním řízení žalovaná přihlásila peněžitou pohledávku v celkové výši [částka], z toho [částka] byla pohledávka nezajištěná, v částce [částka] se jednalo o pohledávku zajištěnou nemovitým majetkem žalobce. Pohledávka, tak jak byla do insolvenčního řízení přihlášena, sestává z 10 dílčích pohledávek, které byly v přihlášce podrobně konkretizovány, insolvenční soud tyto pohledávky přezkoumal, všechny pohledávky až na pohledávku [číslo] ve výši [částka], která byla odmítnuta, byly zjištěny. Žalovaná má za to, že tyto pohledávky po žalobci vymáhá po právu. K námitkám žalobce, že má být osobou, za kterou hradí pojistné stát, žalovaná uvedla, že jí nebylo doloženo přiznání o invalidním důchodu, stejně tak jí nebylo doloženo, že by bylo vydáno rozhodnutí, podle něhož by byl žalobce shledán osobou závislou na péči třetích osob, poukázala na to, že sama od sebe žalovaná nemůže rozhodnout o tom, za koho hradí pojistné stát, k tomu je třeba předchozího správního rozhodnutí.

4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování uzavřel, že na majetek žalobce, coby dlužníka, byl prohlášen konkurz usnesením Krajského soudu v Plzni [insolvenční spisová značka] ze dne [datum]. Jednou z pohledávek, které v rámci insolvenčního řízení byly k uspokojení přihlášeny, je i pohledávka žalované, která se sestává z 10 dílčích pohledávek, z nichž 9 bylo zjištěno, 1 pohledávka ve výši [částka] byla odmítnuta. Dále soud I. stupně zjistil, že žalobce není poživatelem žádného důchodu, stejně tak nepobírá žádnou dávku v hmotné nouzi. Z tvrzení žalobce je zřejmé, že má zdravotní obtíže, nepracuje, je bez příjmů, což potvrdilo i prohlášení jeho matky paní [jméno] [příjmení].

5. Poté soud I. stupně shrnul, že žalobce se domáhá náhrady újmy materiální (škody) a újmy imateriální, která mu měla být způsobena tím, že žalovaná, aniž by zhodnotila jeho zdravotní stav, jeho faktickou invaliditu a závislost na péči třetích osob, zařadila ho do kategorie samoplátců zdravotního pojištění a nedoplatky na zdravotním pojištění po něm vymáhá. Toto jednání žalované pak má být dle tvrzení žalobce v příčinné souvislosti se vzniklou újmou. Žalobce má za to, že žalovaná jednala v rozporu se zákonem, případně v rozporu s dobrými mravy. Soud I. stupně s odkazem na § [číslo], § 2910 zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., §§ 4, 5, 7, 8 zák. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, uzavřel, že podle výše uvedených ustanovení k tomu, aby osoba mohla být pokládána za osobu, za kterou hradí pojistné stát, musí zde existovat rozhodnutí, z něhož je zřejmé, že se jedná o osobu bez pracovního či obdobného poměru nevykonávající samostatně výdělečnou činnost, která je buď osobou pobírající dávku pomoci v hmotné nouzi, anebo závislou na péči jiné osoby ve stupni závislosti druhém, třetím nebo čtvrtém, anebo poživatele důchodu z důchodového pojištění, anebo osobu invalidní ve třetím stupni, či osobu důchodového věku avšak nesplňující další podmínky pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, nebo starobního důchodu.

6. Žalobce není uznán invalidním, není mu přiznán žádný stupeň závislosti, nepobírá žádný důchod ani žádné dávky v hmotné nouzi, ostatně žalovaný toto sám netvrdil, žádal, aby tyto skutečnosti byly prověřeny v rámci řízení. S ohledem na to, že žalobce nedoložil a ani netvrdil, že by splňoval podmínky stanovené zákonem č. 48/97 Sb. proto, aby pojistné za něho hradil stát, postupovala žalovaná v souladu s platnými právními předpisy, považovala žalobce za osobu uvedenou v § 5 písm. c) zák. 48/1997 Sb. a vyměřila mu pojistné. Žalovaná jako osoba hospodařící s prostředky veřejného zdravotního pojištění, tedy s prostředky státu, nemůže sama o sobě rozhodovat o tom, zda některá z osob může splnit nároky proto, aby byla posuzována jako osoba, za kterou má pojistné hradit stát. Zákon [číslo] Sb., podle kterého je žalovaná povinna se řídit, neumožňuje žalované posuzovat, zda má ta která osoba nárok na dávky hmotné nouze, invalidní důchod, či zda se jedná o osobu závislou na pomoci jiných osob a o stupni závislosti. Tato rozhodnutí přísluší orgánům spadajícím pod Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (správy sociálního zabezpečení, úřady práce).

7. S ohledem na shora uvedené soud I. stupně dospěl k závěru, že žalovaná neporušila žádnou svou povinnost, která by byla v příčinné souvislosti s tvrzenou vzniklou škodou, a žalobu v plném rozsahu zamítl.

8. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle § 150 o. s. ř., když zohlednil zdravotní stav žalobce a jeho sociální situaci a dospěl k závěru, že nepřiznání nákladů řízení v podobě 3 paušálních úhrad nebude mít dopad na majetkovou sféru žalované, oproti zásahu do majetkové sféry žalobce.

9. Rozsudek soudu I. stupně napadl žalobce včasným odvoláním a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. d) a g) o. s. ř. namítal, že jak velmi podrobně uvedl ve svých podáních učiněných soudu a zároveň také u ústního jednání, které se ve věci konalo, v minulosti již dvakrát žádal o přiznání invalidního důchodu, nicméně pokaždé byla jeho žádost odmítnuta z formálních důvodů. Žalobce je osobou, která má problémy s pohybem (v důsledku bolestí zad), na ústní jednání samé se dostavil na invalidním vozíku. Zároveň má také problémy s vyjadřováním se před osobami, které nezná či které jsou nadány autoritou (typicky se jedná o úředníky a další obdobné pracovníky). Tato skutečnost pak žalobci dále ztěžuje již tak tíživou situaci a znemožňuje mu efektivně se domáhat svých práv. Žalobce je fakticky odkázán na péči a další pomoc (zejména finanční) své matky, která ovšem ke svému věku také nezastane vše. Tedy namísto, aby žalobci byla poskytnuta pomoc a byl mu přiznán invalidní důchod, o který zažádal, byla jeho žádost odmítnuta pro formální důvody, které může žalobce ovlivnit vzhledem ke svému postižení jen stěží. Nehledě na skutečnost, že o svých problémech žalobce vyrozumíval opakovaně i žalovanou.

10. Žalobce dále soudu předložil řadu důkazů a navrhl provést, což však soud I. stupně neučinil. Stejně tak soud I. stupně nenařídil vypracování znaleckého posudku, jak bylo žalobcem navrhováno. Žalobce je toho názoru, že tímto postupem, kdy nebyly ze strany soudu I. stupně provedeny navržené důkazy, došlo k tomu, že soud I. stupně nesprávně zjistil skutkový stav, na jehož základě nesprávně rozhodl. Žalobce odkázal zejména na dokument, který nazval„ Osud není diagnóza“ a který zasílal soudu I. stupně. Podle žalobce je na místě, aby odvolací soud tyto již dříve předložené důkazy v průběhu odvolacího řízení provedl, neboť po jejich provedení může dojít k jinému skutkovému závěru než soud I. stupně.

11. Žalobce dále odkázal na svá podání k soudu I. stupně, která obsahují velice podrobná vylíčení skutečností, ze kterých žalobce vyvozuje nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena jednáním žalované. Je zcela nepochybné, že se jedná o komplikovaný případ, což je dáno mimo jiné i faktem, že žalobcův současný stav trvá již několik let. Komplikovaná životní situace žalobce je dále zhoršována okolnostmi uvedenými v jednotlivých vyjádřeních žalobce, díky kterým je žalobce již několik let v existenční krizi, kdy se zároveň nedá předpokládat, že by se tento stav měl změnit. I z těchto důvodů se proto žalobce rozhodl uplatnit svá práva soudní cestou prostřednictvím projednávané žaloby.

12. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku a zároveň přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.

13. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

14. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu žalobcem podaným odvoláním včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

15. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, vyvodil z nich správné skutkové závěry, které tak mohou být podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu a na které lze pro stručnost odkázat. Rovněž právní hodnocení, které soud I. stupně ze zjištěného skutkového stavu vyvodil, je v zásadě správné.

16. Žalobce se po žalované domáhá náhrady škody ve výši [částka], kterou mu žalovaná měla způsobit tím, že žalobce je žalovanou neoprávněně veden jako samoplátce zdravotního pojištění, ačkoli pro svůj zdravotní stav nebyl schopen zdravotní pojištění hradit sám a spadá do kategorie pojištěnců, za něž hradí pojištění stát. Žalovaná vymáhala a vymáhá po žalovaném dlužné pojistné, což přispívá k další finanční a psychické likvidaci žalobce. V příčinné souvislosti s jejím jednáním měla vzniknout žalobci shora uvedená škoda. Ta sestává z ušlého zisku z pronájmu nemovitostí, které byly žalované svěřeny (částka [částka]), částky [částka], představující 10 % kupní ceny vydražených nemovitostí, a zbývající částka [částka] představuje nemajetkovou újmu, kterou žalovaná žalobci způsobila v probíhajícím insolvenčním řízení.

17. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

18. Podle § 2909 o. z. škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, je povinen ji nahradit; vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu nahradit jen sledoval jako hlavní účel poškození jiného.

19. Podle § 5 písm. c) zákona č. 48/1997 Sb., pojištěnec je plátcem pojistného, pokud má na území České republiky trvalý pobyt, avšak není uveden pod předchozími písmeny a není za něj plátcem pojistného stát, pokud uvedené skutečnosti trvají po celý kalendářní měsíc.

20. V posuzované věci soud I. stupně na základě dokazování provedeného v dostatečném rozsahu zcela důvodně uzavřel, že žalobce nebyl (a není) osobou, za kterou by hradil (má hradit) pojistné stát. Soud prvního stupně správně uzavřel, že právní předpisy žalované neumožňují posuzovat či rozhodovat o tom, zda daná osoba má nárok na dávky hmotné nouze, invalidní důchod, či zda se jedná o osobu závislou na pomoci jiných osob a o stupni závislosti. Taková rozhodnutí přísluší orgánům v řídící působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a žalovaná je povinna tato rozhodnutí respektovat. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný nebyl uznán invalidním, nebyl mu přiznán žádný stupeň závislosti, nepobírá (ani v minulosti nepobíral) důchod ani dávky v hmotné nouzi. Neexistuje tedy žádné rozhodnutí, z něhož by bylo možno dovodit, že žalobce byl (je) osobou, za kterou měl (má) hradit pojistné stát a nebylo ani tvrzeno (a tím spíše prokazováno), že by takovým rozhodnutím žalobce disponoval a žalované jej předložil a ta jej přesto odmítla evidovat jako osobu, za kterou hradí pojistné stát. Nelze proto dovodit, že by žalovaná porušila svoji právní povinnost ve smyslu ust. § 2909 o. z., která podmiňuje její odpovědnost za případnou škodu. Žalovaná postupovala v souladu s platnými právními předpisy, důvodně žalobce považovala za osobu uvedenou v § 5 písm. c) zák. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících předpisů, tj. za osobu povinnou k úhradě pojistného na veřejné zdravotní pojištění, a rovněž důvodně se vůči žalobci domáhá úhrady pohledávek z titulu dlužného pojistného na veřejné zdravotní pojištění a z titulu penále. Předmětné finanční nároky byly navíc přezkoumány insolvenčním soudem, byly shledány po právu a byly pro účely jejich vymáhání a uspokojení insolvenčním soudem tzv. zjištěny. Za situace, kdy žalovaná při vymáhání dlužných pohledávek na žalobci postupovala od počátku v souladu se zákonem, žalobci v této souvislosti ani škoda či nemajetková újma v jím požadovaném rozsahu nevznikla.

21. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. ve výroku o věci samé I. a ve výroku o nákladech řízení II. potvrdil.

22. Odvolací soud za situace, kdy soud I. stupně ustanovil žalobci usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 C 119/2020-64, zástupcem advokáta, neshledal důvod i pro ustanovení opatrovníka, jak požadoval žalobce v odvolání. Ochrana práv žalobce v tomto řízení je zajištěna dostatečně.

23. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 150 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy shodně jako soud I. stupně zohlednil zdravotní stav žalobce a jeho sociální situaci a uzavřel, že nepřiznání nákladů řízení v podobě 2 paušálních úhrad nebude mít dopad na majetkovou sféru žalované, oproti zásahu do majetkové sféry žalobce.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení za splnění podmínek dle § 237 o. s. ř., jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.