pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám její advokátky do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), rozhodl o vrácení nespotřebované zálohy ve výši [částka] žalobci (výrok III.) a o vrácení zálohy v téže výši žalované (výrok IV.).

2. Rozhodl tak o žalobním požadavku uplatněném žalobou ze dne [datum] na náhradu škody odůvodněném tím, že žalobce je doposud klientem žalované, že prostřednictvím jejího zaměstnance [jméno] [příjmení], privátního bankéře, a v jejích prostorách uzavřel dne [datum] kupní smlouvu, kterou mu byly prodány 3 falešné obrazy, za které uhradil platebními příkazy vystavenými uvedeným bankéřem celkem částku [částka], a týž den si obrazy z [anonymizováno] odnesl. Bankéř mu sdělil, že to jsou obrazy s propadných zástav [anonymizováno]. Dne [datum] předal obrazy [stát. instituce], která vyšetřovala případ organizované skupiny padělatelů obrazů, přičemž o tom, že jde o falza jím zakoupených obrazů, se dozvěděl [datum] při výslechu na policii. Žalovaná svým jednáním porušila § 415 a § 420 odst. 1 a 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Padělky obrazů měl vyhotovit [příjmení] [příjmení], který je za to souzen; žalovaná jako nevlastník nemohla na žalobce obrazy platně převést.

3. Žalovaná své zamítavé stanovisko odůvodňovala tím, že nemá žádné informace o transakcích mezi žalobcem a [jméno] [příjmení], který byl jejím zaměstnancem v pozici privátního bankéře od [datum] do [datum], prodej obrazů nespadal mezi jeho pracovní úkoly a žalovaná jej nikdy takovou činností nepověřila, jednalo se o soukromý obchod mezi žalobcem a [jméno] [příjmení]. Žalobce již [datum] konzultoval celou záležitost s jejími zaměstnanci [příjmení] a Slabým (vedoucí právního oddělení a ředitel privátního bankovnictví), kterým sdělil, že transakce s obrazy považoval za zcela výlučně osobní obchody s panem [příjmení] s tím, že mělo jít o obrazy jiných osob, které potřebovaly peníze; za takové jednání banka nenese žádnou odpovědnost. Veškeré finanční a investiční operace má žalobce podložené standardní obvyklou písemnou dokumentací, transakce jsou zachyceny na výpisech o investicích, zatímco o investicích do obrazů či transakcích s obrazy není ve výpise žádný záznam. Není ani zřejmé, proč částky poukazoval na účty, které neznal a které zjevně nebyly účty žalované, platby nejsou ani nijak označeny. Vznesla námitku promlčení uplatněného nároku, neboť už dne [datum] žalobce uhradil ze svého účtu na účty neznámých osob celkem žalovanou částku a shodného dne převzal padělané obrazy, téhož dne mu začala plynout promlčecí lhůta pro o náhradu škody. Namítla také promlčení případného nároku z uplatnění vad, neboť předmět plnění žalobce převzal [datum] a vady předmětu koupě nevytkl do šesti měsíců.

4. Soud prvního stupně ve věci učinil skutková zjištění tak, jak jsou zachycena v bodech 4 písemného odůvodnění napadeného rozsudku, na která lze pro stručnost odkázat. Po skutkové stránce uzavřel, že žalobce byl v roce [rok] a dosud je klientem žalované, dne [datum] byla z jeho účtu vedeného žalovanou odečtena částka [částka], [jméno] [příjmení] byl v témže roce zaměstnancem žalované, a to od [datum] na základě pracovní smlouvy na pozici privátního bankéře. Transakce mezi žalobcem a žalovanou probíhaly v písemné formě. Dne [datum] byl vyzván policií k vydání ze tří obrazů, neboť dle sdělení policie jde zřejmě a falza. [jméno] [příjmení] pro žalobce zajišťoval řadu transakcí, uvedené obrazy mu prodal v prostorách žalované, o prodávajících neměl žádné informace. K uvedeným obrazovým obdržel znalecké posudky s potvrzením autorství a stanovením ceny obrazovou vyhotovené PhDr. [jméno] [příjmení], uměleckou historičkou, které byly opatřeny razítkem se čtyřlístkem. U Krajského soudu v Praze je vedeno řízení pod sp. zn. [spisová značka] proti obžalovaným [příjmení], [příjmení] a [anonymizováno], kteří jako členové organizované skupiny měli opatřit padělky uměleckých děl, které vydávali za originální, opatřovali k nim znalecké posudky a různá odborná vyjádření s tím, že mimo jiné poškozenému [jméno] [příjmení] způsobili škodu v částkách [částka] a [částka] za prodej obrazů, dále [jméno] [jméno] ve výši [částka] a [jméno] [příjmení] v téže výši. Podle dosud nepravomocného rozsudku měl [jméno] [příjmení] zakoupit 2 obrazy pro sebe a 10 pro další osoby. Všech poškozených byl [jméno] [příjmení] osobním bankéřem a všichni poškození shodně vypověděli, že měli za to, že obrazy jsou ve vlastnictví [anonymizována dvě slova]. Poškozený [příjmení] [příjmení] ve věci nevypovídal, jelikož opustil ČR a nachází se na neznámém místě. Znalecké posudky zpracované v trestním řízení vyloučily, že by obrazy zakoupené žalobcem byly originály, a hodnotu falzifikátů stanovily částkami [číslo], [číslo] až [rok] a [částka], resp. [částka]. Výzvou doručenou žalované dne [datum] žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky [částka]. Návrhy na provedení dalších navrhovaných důkazů soud prvního stupně pro nadbytečnost zamítl.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval podle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen o. z.), když ke škodě mělo dojít dne [datum]. Dospěl k následujícím závěrům. Byla uzavřena kupní smlouva ve smyslu § 588 o. z. S poukazem na § 598 odst. 1 o. z. dovodil, že tvrdí-li žalobce, že uzavřel kupní smlouvu se žalovanou, jejímž předmětem byly konkrétní individualizované obrazy, tedy předmět koupě představoval jednoznačně určené k plnění (byť je namalovala jiná osoba, než je na nich uvedeno), mohl a měl se domáhat svých práv z odpovědnosti žalované za vady, nikoliv náhrady škody, neboť jako škodu nelze uplatnit to, co odpovídá právům z odpovědnosti za vadu věci, jestliže došlo k zániku práv z odpovědnosti za vady pro nesplnění včasné notifikace vad (rozsudky NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Na notifikaci vad se uplatní speciální § 599 o. z. Ohledně námitky promlčení dospěl k závěru, že v souzené věci jde o nárok z titulu nároku z vadného plnění, resp. pro počáteční nemožnost plnění, proto se žalobce mohl dovolat relativní neplatnosti smlouvy dle § 37 odst. 2 o. z. Promlčecí doba je podle § 101 o. z. tříletá a počátek jejího uplynutí je dán objektivními okolnostmi, nikoliv subjektivní vědomostí žalobce o padělku (rozsudek NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V dané věci byl pro počátek plynutí promlčecí doby pro dovolání se relativní neplatnosti právního úkonu rozhodný okamžik uzavření kupní smlouvy, resp. převzetí obrazů, tj. den [datum]; promlčecí doba tak marně uplynula dne [datum], proto je nárok žalobce promlčen. K námitce žalobce, že k uzavření kupní smlouvy vůbec nedošlo, neboť žalovaná obrazy nikdy nevlastnila, a proto nemohlo platně dojít ani k jejich převodu na žalobce, uzavřel, že pro posouzení nároku uplatněného žalobou je podstatný učiněný právní úkon a úmysl jednajících stran, kdy sám žalobce vypověděl, že byla uzavřena smlouva kupní. Pokud by mělo jít o žalobcem dovozovaný nárok na náhradu škody způsobené mu tím, že žalovaná nedostatečně kontrolovala svého zaměstnance, pak by žalobci s ohledem na § 106 odst. 2 o. z. uplynula objektivní tříletá promlčecí doba, neboť nelze žalované přičítat ve vztahu k žalobci žádné úmyslné jednání, když žalovaná o jednání [příjmení] [příjmení] nevěděla, nemohla mít proto v době uzavírání smlouvy ani nekalý úmysl. Objektivní promlčecí doba by tak marně uplynula dnem [datum], a bez ohledu na počátek běhu subjektivní promlčecí doby dle § 106 odst. 1 o. z., když se žalobce o tom, že obrazy jsou padělky, měl dozvědět až [datum] při výslechu na policii. Z těchto důvodů žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti tomuto rozsudku žalobce podal v zákonné lhůtě odvolání s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. Konkrétně namítl, že se domáhal náhrady škody, neboť mu v důsledku právní vady v podobě autorství jiné než deklarované osoby vznikla majetková škoda v podobě ušlého zisku, i když obraz poté, co vyšla zpráva o tom, že je padělaný, ztratil tržní hodnotu, a došlo tak ke znehodnocení žalobcovy investice v podobě nemožnosti obraz prodat za cenu, jakou by měl, kdyby nebylo vady (rozsudek NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Uplatní se tak obecná úprava promlčecí doby dle § 106 odst. 2 o. z. Žalované lze přičítat ve vztahu k žalobci úmyslné jednání, prodej obrazu představoval ze strany pana [příjmení] nezmocněné jednatelství ve smyslu § 16 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Úmysl pana [příjmení] byl v dané chvíli úmysl žalované, neboť ona jednala jeho prostřednictvím. Nevěděl a objektivně nemohl vědět, že pan [příjmení] není k jednání za žalovanou oprávněn. Žalobci byly předloženy určité dokumenty, byť nepravé, právě pro vyvolání dojmu, že transakce probíhala obvyklým způsobem. Dle § 106 odst. 2 o. z. činila promlčecí lhůta 10 let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla, tedy uplynula by až [datum], přičemž žalobce právo uplatnil žalobou dne [datum]; právo na náhradu škody tak promlčeno není. Vytkl soudu prvního stupně, že neprovedl jím navržené důkazy prokazující, že žalovaná o jednání [jméno] [příjmení] věděla a že ten jednal za žalovanou. Jednání prováděl zaměstnanec žalované, tato jednání byla místně, obsahem i projevovanou formou přičitatelná žalované, prováděna zcela zřetelně v rámci činnosti žalované vůči žalobci, který byl jejím klientem. Uvedl, že by nikdy nepřistoupil k nákupu předmětných uměleckých děl, pokud by celá transakce nenavazovala na činnosti žalované, jednání žalované je tedy v příčinné souvislosti se vznikem škody vzniklé žalobci, tj. tuto škodu zavinila žalovaná. Ta vlastní rozsáhlou sbírkou uměleckých děl, proto se domníval, že takováto díla rovněž svým klientům nabízí k investicím. Navrhl, aby změnou napadeného rozsudku bylo žalobě vyhověno, eventuálně, aby byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce vyvracela jeho námitky. Poukázala na závěry uvedené v rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka], že tvrzení, že předmětný obraz je falzifikát, je třeba považovat za vadu předmětu koupě, že pokud tuto vadu žalobce neuplatnil během šestiměsíční prekluzivní lhůty, nárok je prekludován, a že je na kupujícím, aby dbal na náležité doložení či ověření autorství, při vědomí skutečnosti, že toto může být problematické a spornosti si nemusí být vědom ani prodávající. Argumentaci žalobce rozsudkem NS ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] označila za nepřiléhavou. Z tohoto rozsudku se totiž podává, že škodou je újma, jež vznikla jako následek vadného plnění, tj. majetková újma, spočívající, nikoli ve vadnosti samotného předmětu koupě a prodeje, nýbrž ve znehodnocení této či jiné věci v důsledku vadného plnění; pouze škoda, která z vady vznikla, je odškodnitelná v rámci náhrady škody. Žádnou takovou škodu však žalobce v řízení netvrdil, ani neprokazoval. Až ve svém odvolání dovozuje, že takovouto škodou by snad mělo být znehodnocení investice v podobě nemožnosti prodat obraz za cenu, jakou měl, kdyby nebylo vady, a tvrdit údajnou majetkovou škodu v podobě ušlého zisku. Stále však jde pouze o důsledek tvrzené (neoriginality) předmětného obrazu. Má za to, že ani sama vadnost žalobcem od pana [příjmení] údajně zakoupených obrazů, nebyla prokázána. Trestní řízení padělatelů obrazů dosud nebylo pravomocně skončeno. V řízení bylo prokázáno pouze to, že dne [datum] odešly z účtu žalobce vedeného u žalované částky v celkové výši [částka], a to na bankovní účty třetích osob (pana [příjmení] a společnosti [právnická osoba]) vedené u jiných bank. Žalobce tedy neprokázal ani to, že by žalované za předmětné obrazy uhradil jejich údajnou kupní cenu. K otázce promlčení poukázal na rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka] judikující, že pro běh objektivní promlčecí lhůty není rozhodující okamžik, kdy bylo zpochybněno autorství obrazu, ale okamžik samotného uzavření kupní smlouvy. Ztotožnila se s hodnocením soudu prvního stupně, že na její straně nebyl žádný úmysl žalobce poškodit, naopak bylo prokázáno, že měla zavedeny důkladné mechanismy chránící klienty před podvodným jednáním, když veškeré procesy v rámci její činnosti jsou podrobně písemně dokumentovány a veškerá významnější právní jednání podléhají kontrole čtyř očí, před realizací jakýchkoliv investic klienti vyplnění podrobné dotazníky pro investory. Nebyl prokázán ani subjektivní úmysl pana [příjmení], pokud by tomu tak bylo, nebyla by správná argumentace žalobce přičítající takový úmysl žalované. Zdůraznila, že se o celé transakci dozvěděla od žalobce až během osobního jednání dne [datum]. Promlčecí doba, tedy v každém případě počala plynout [datum] a uplynula dnem [datum]. S poukazem na ta rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka] uvedla, že zákonná šestiměsíční prekluzivní lhůta platí pro jakékoliv vady bez ohledu na to, jak jsou zjistitelné, rozhodující je možnost kupujícího věc prohlédnout a vadu zjistit, pokud této možnosti nevyužil, jde to k jeho tíži. V řízení byla prokázána zcela zarážející neopatrnost na straně žalobce, který od pana [příjmení] údajně zakoupil obraz v hodnotě přes [částka] bez jakékoliv smluvní dokumentace a bez jakéhokoliv obvyklého ověření pravosti těchto obrazů, jednal tak v rozporu s § 415 o. z. Uplatnění nároku žalobce vůči ní označila za účelové. Žalobci muselo být známo, že poskytuje pouze standardní bankovní služby a žádné služby související s prodejem uměleckých děl nikdy neposkytovala a neposkytuje. Veškerá právní jednání mezi žalobcem a žalovanou vždy probíhala pouze v rámci uzavřených smluv a byla vždy řádně písemně dokumentována. Žalobce se nemohl rozumně domnívat, že se jednalo o obchod, který uzavírá se žalovanou. Žalobcem tvrzené jednání pana [příjmení] je nepochybně zcela zřetelným excesem a nelze jej přičítat žalované, pan [příjmení] při této transakci jistě nesledoval plnění svých pracovních úkolů, žalovaná žádnou svou povinnost vůči žalobci neporušila a žalobce je i nadále jejím klientem. Žalobce sám [datum] pracovníkům žalované uvedl, že se mělo jednat o obrazy třetích osob, které potřebovaly hotovost. Žalobce měl s panem [příjmení] dlouhodobý vztah již z doby působení pana [příjmení] v rámci [anonymizováno], primární zde tedy nepochybně byla důvěra v pana [příjmení] osobně, nikoli v žalovanou jakožto instituci, jak nyní žalobce uvádí. Navrhla a potvrzení napadeného rozsudku.

8. Žalobce ve svém písemném vyjádření, doplnil svoji argumentaci tak, že zaplatil několikanásobně vyšší kupní cenu za předmětné obrazy, než kolik činila jejich objektivní hodnota; mezi hodnotou kupní ceny na jedné straně a objektivní hodnotou prodaných obrazů tak existuje velmi hrubý (podstatný) nepoměr ve vzájemném plnění. K tomu poukázal na judikaturu pojednávající o tzv. lichevních smlouvách a předmětnou kupní smlouvu také označil za lichevní, a proto i absolutně neplatnou ve smyslu § 39 o. z. Dále uvedl, že kupující nevěděl a vědět nemohl, že [jméno] [příjmení] nebyl žalovanou bankou k tomuto jednání zmocněn, a neměl ve smyslu § 15 odst. 2 obchodního zákoníku investigativní povinnost zkoumat, zda tvrzení zástupce [anonymizováno] odpovídá skutečnosti. Na daný případ je třeba aplikovat § 107 odst. 3 o. z. o promlčení povinnosti vrátit si vzájemné plnění pouze v případech, v nichž na jedné straně stojí právo vlastnické oproti jinému právu. Pokud má žalovaná vzhledem ke svému dovozenému vlastnictví obrazu právo na jejich vydání od žalobce z titulu vlastnického práva, nemůže úspěšně uplatnit námitku promlčení, která je tak v rozporu s dobrými mravy.

9. K žalobcem doplněnému odvolání žalovaná ve svém písemném vyjádření snesla podrobnou protiargumentaci. Namítla, že žalobce se snaží dovodit absolutní neplatnost údajné koupě obrazů mezi žalobcem jakožto kupujícím a panem [příjmení] jakožto prodávajícím pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 o. z. Judikatura, na kterou žalobce poukazuje, na posuzovaný případ nedopadá již proto, že se vztahuje na převod vlastnického práva k nemovitostem. Na straně žalobce nebyl přítomen subjektivní prvek, nebyl v situaci tísně či útlaku charakterizujících lichvu. Naopak žalobce je zkušený a majetný investor, s různorodým investičním portfoliem. Žalobce se tak snaží obejít zákonnou úpravu uplatňování vad při uzavření kupní smlouvy. Žalobci bylo, či muselo být známo, že žalovaná poskytuje pouze standardní bankovní služby a žádné služby související s prodejem uměleckých děl nikdy neposkytovala. Jednání, které je předmětem této žaloby se naprosto vymyká veškerým obvyklým bankovním obchodům a dosavadním právním jednáním mezi žalobcem a žalovanou, která vždy probíhala pouze v rámci uzavřených smluv a byla vždy řádně písemně dokumentována. Žalobce se nemohl rozumně domnívat, že se jednalo o obchod, který uzavíral se žalovanou, naopak si byl vědom, že 1 jedná s panem [příjmení] a v důvěře v něj. Žalobcem tvrzené jednání pana [příjmení] je nepochybně zcela zřetelným excesem a nelze jej přičítat žalované, především zde zcela absentuje jakýkoliv vztah k činnosti žalované a pan [příjmení] při této transakci jistě nesledoval plnění svých pracovních úkolů. Zdůraznila, resp. zopakovala, že jej k žádnému takovému jednání nikdy nezmocnila. V daném případě se nejedná o nárok z bezdůvodného obohacení, ani o neplatnou či zrušenou smlouvu, proto se nelze dovolávat aplikace ohledně promlčení § 107 odst. 3 o. z. Kromě toho žalovaná od žalobce žádnou platbu za předmětné obrazy nikdy neobdržela. Promlčení, resp. prekluze žalobcova nároku jistě není v rozporu s dobrými mravy. Neexistují zde žádné závažné důvody, které by bránily žalobci ve včasném uplatnění vad či podání žaloby. Uplatnění námitky promlčení nemůže být v rozporu s dobrými mravy, naopak její uplatnění je v souladu s právem a principem právní jistoty, kdy žalobce se snaží zpětně zpochybnit jednání, k němuž došlo před přibližně 10 lety a o němž žalovaná nemá a ani nemůže mít žádné informace. S ohledem na zarážející neopatrnost žalobce v celé záležitosti zde není na místě ani úvaha o nepřiměřeně tvrdém postihu ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a z důvodu, pro které své právo včasného projekt neuplatnil.

10. Žalobce ve své písemné replice k vyjádření žalovaného shrnul, že v řízení bylo zjištěno, že mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] byla uzavřena kupní smlouva. Tato smlouva je pro extrémní nepoměr vzájemných plnění absolutně neplatná a jednání [jméno] [příjmení] je přičitatelné žalované, neboť jednal jejím jménem jako osobní bankéř žalobce, jednání probíhala v obchodních prostorách žalované a ve věci, kterou žalovaná dle obchodního rejstříku vykonává, žalobce tak nemusel speciálně k tomuto obchodu vyžadovat doložení zvláštního zmocnění k jeho provedení (v obchodním rejstříku žalované je jako předmět podnikání uvedeno mj. zprostředkování obchodu a služeb).

11. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích přezkoumal v systému neúplné apelace napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným.

12. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil postačující a správný skutkový základ, který správně posoudil i po stránce právní. Žalobce v žalobě tvrdil, že kupní smlouvu uzavřel se žalovanou prostřednictvím bankéře [příjmení], později se ukázalo, že předmětem kupní smlouvy byly padělky, které měl pan [příjmení] nabýt od pana [příjmení], žalovaná tedy nebyla jejich vlastníkem, proto nemohla vlastnictví převést na žalobce a uzavřením kupní smlouvy mu způsobila újmu.

13. Je třeba zdůraznit, že kupní smlouvu uzavírá jako prodávající dosavadní vlastník prodávané věci. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že ústní kupní smlouva byla uzavřena mezi žalobcem a [jméno] [příjmení], který obrazy zakoupil od pana [příjmení] (který je současně stíhán za jejich padělatelství). Žalobce s ohledem na učiněná skutková zjištění se nemohl domnívat, že prodávajícím je žalovaná, neboť uvedený„ obchod“ se svým provedením odlišoval od ostatních obchodních případů žalobce se žalovanou. Ty vždy probíhaly v písemné formě, byly dokumentovány, podléhaly kontrole čtyř očí apod. Z údaje uvedeného v obchodním rejstříku žalované, kde je jako předmět podnikání uvedeno mimo jiné„ zprostředkování obchodu a služeb“ nemohl žalobce usuzovat, že žalovaná měla v předmětu své činnosti přímo prodej uměleckých děl. K takovému obchodu žalovaná svého zaměstnance nezmocnila a ani žalobce nezaplatil kupní cenu na účty žalované. Předmětem koupě byly konkrétní individualizované obrazy, následně vyšlo najevo, že šlo o falza, tedy o vadu. Žalobce měl proto u prodávajícího bez zbytečného odkladu uplatnit dle § 599 o. z. tyto vady nejpozději do šesti měsíců od převzetí věci, což neučinil, resp. to ani netvrdil. Tím došlo k zániku práv z odpovědnosti za vady pro nesplnění včasné notifikace vad, proto na uvedený případ je nutno aplikovat promlčecí dobu dle podle § 101 o. z., tj. 3 roky od převzetí věci. K tomu došlo dne [datum], promlčecí doba uplynula dnem [datum], jak správně uzavřel soud prvního stupně, proto je žalobcův nárok promlčen. Soud prvního stupně také vyšel z ustálených judikatorních závěrů, že nesplněním práva odpovědnosti za vady není dotčeno právo na náhradu škody, jako škodu však nelze uplatnit to, co odpovídá právům z odpovědnosti za vady, jestliže došlo k zániku práv z odpovědnosti za vady pro nesplnění včasné notifikace. Platí tedy, i dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], na který odkazuje žalobce, že nároků, které vyplývají ze závazků z odpovědnosti za vady, se nelze domáhat z titulu náhrady škody. Žalobce učinil předmětem řízení nárok na náhradu újmy způsobené vadným plněním (vadou na věci), nejde tak o újmu, kterou by vady vyvolaly navenek.

14. Pokud žalobce v odvolání tvrdí, že mu vznikla škoda v podobě ušlého zisku, resp. znehodnocení investice spočívající v tom, že předmět koupě nemohl prodat za cenu, kterou by měl, kdyby nebylo vady, jedná se v systému neúplné apelace o nepřípustnou novotu. V každém případě se jednalo o kupní smlouvu, jejíž předmět byl vadný, mohly tak být uplatněny pouze nároky vyplývající z odpovědnosti za vady, a protože nebyly v zákonné lhůtě notifikovány, došlo k jejich zániku. Pokud žalobce v odvolání nově dovozuje absolutní neplatnost uzavřené kupní smlouvy, kterou označuje za lichevní, pro hrubý nepoměr hodnoty zakoupených obrazů k zaplacené ceně, jedná se o účelové tvrzení obcházející zákonnou úpravu uplatňování vad při uzavření kupní smlouvy. Žalobce neprokázal, že by kupní cenu zaplatil žalované, a ani to, že by kupní smlouvu uzavíral v tísni či pod nátlakem, resp. to ani netvrdil. Žalobce ve svém doplněném odvolání nově konstruuje žalovaný nárok jako nárok z bezdůvodného obohacení s tvrzením absolutní neplatnosti kupní smlouvy a dovolává se aplikace §§ 107 a 103 o. z., dle něhož jsou účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat. Toto ustanovení na souzenou věc nedopadá, neboť se nejedná o nárok z bezdůvodného obohacení, a tvrzení žalobce v tomto směru jsou v příkrém rozporu s tvrzeními uplatněnými v řízení před soudem prvního stupně.

15. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku odvolatele, že námitka promlčení vznesená žalovanou je v rozporu s dobrými mravy. Namítal v této souvislosti, že v důsledku uvedení v omyl vůbec nevěděl, že má subjektivní práva plynoucí mu z titulu dodání falešných obrazů. Dále uváděl, že žalovaná nedostatečně dohlížela na svého zaměstnance, neměl tak vůbec možnost dříve nepravost obrazů zjistit či rozpoznat. Nemohl uplatnit svá práva plynoucí z bezdůvodného obohacení včas. Opět tak směšuje práva z náhrady škody, bezdůvodného obohacení a odpovědnosti za vady. Žalobce přitom poukazuje na judikatorní závěry (srov. např. usnesení NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) dle nichž, aby byla vznesena námitka promlčení rozporná s dobrými mravy, musely by existovat závažné důvody, které by žalobci bránily ve včasném podání žaloby a kdy vůči žalobci by uplatnění námitky promlčení bylo nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil, důvody by musely být ve výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty. Odvolací soud takové závažné důvody v souzené věci neshledal. Žalobce v řízení neprokázal, že by kupní smlouvu uzavřel se žalovanou, z toho rezultuje závěr, že žalovaná není ve věci pasivně legitimována a jako taková jistě měla právo vznést námitku promlčení. Nebylo prokázáno žádné jednání žalované, kterým by znemožnila žalobci včas uplatnit právo u soudu, resp. že by mu bránila ve včasném uplatnění vad předmětu koupě. Odvolací soud se na tomto místě ztotožňuje s replikou žalované, že s ohledem na zarážející neopatrnost žalobce v celé záležitosti zde není na místě ani úvaha o nepřiměřeně tvrdém postihu ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil.

16. Pochybení soudu prvního stupně nebylo shledáno ani v akcesorickém výroku o nákladech řízení, odvolací soud proto napadený rozsudek ve výrocích odvoláním dotčených jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle §§ 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla i v odvolacím řízení úspěch, má proto vůči neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů, které jí v tomto stadiu řízení vznikly. Jsou tvořeny odměnou advokátky za 3 úkony právní služby (písemná vyjádření ze dne [datum] a [datum] a účast u odvolacího jednání dne [datum]) po [částka], tj. [částka], třemi paušálními náhradami po [částka] a 21 % DPH ve výši [částka], celkem [částka] (§§ 7, 11 odst. 1, 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu a § 151 odst. 2 o. s. ř.) O lhůtě k plnění a platebním místě odvolací soud rozhodl podle §§ 160 odst. 1 a 149 odst. 1 o. s. ř.