o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (výrok I). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako dlužného plnění ze smlouvy o nájmu motorového vozidla uzavřené mezi účastníky dne [datum]. Předmětem smlouvy bylo přenechání vozidla [anonymizováno] s [registrační značka] k užívání na dobu od [datum] do [datum]. Vzhledem k tomu, že vůz byl vrácen s poškozeními (skvrna na kapotě, škrábance na blatníku, nárazníku a levém boku vozidla, proražená pneumatika) a znečištěný, vystavila žalobkyně žalovanému dne [datum] fakturu [číslo] na částku [částka] splatnou dne [datum]. Žalobkyně má vůči žalovanému ze smlouvy nárok na nájemné za užívání vozu ve výši [částka] denně, tj. celkem [částka] (v důsledku poškození vozu nedošlo k uplatnění tzv. zvýhodněné sazby nájemného), dále nárok na poplatek za předání vozidla v sobotu dle čl. VIII odst. 4 smlouvy ve výši [částka], nárok na náhradu nákladů dle čl. VII odst. 12 písm. g) smlouvy za mytí a čištění karoserie vozu ve výši [částka], nárok na poplatek za přistavení vozu na území hl. m. [obec] mimo odstavné parkoviště dle čl. VIII odst. 2 smlouvy ve výši [částka], nárok na poplatek za neomezený nájezd kilometrů dle čl. VIII odst. 7 smlouvy ve výši [částka], dále nárok na náhradu škody za poškození pravé zadní pneumatiky ve výši [částka] a nárok na náhradu škody za přezutí poškozené pneumatiky a vyvážení kol ve výši [částka], to vše vč. DPH. Od těchto nároků odečetla žalobkyně částku, kterou žalovaný již uhradil v celkové výši [částka] Smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným jako fyzickou osobou, pouze na přání žalovaného vystavila žalobkyně fakturu na žalovaného jako advokáta, tj. fyzickou osobu podnikající. Námitku žalovaného o nedostatku pasivní legitimace považovala žalobkyně za účelovou. S ohledem na sjednanou 0 % spoluúčast žalovaného nepožadovala žalobkyně na žalovaném náhradu škody za poškození mimo poškození pneumatiky, které nebylo kryto pojištěním. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum], avšak žalovaný do dnešního dne ničeho neuhradil.

3. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Namítal, že je žalobkyní nesprávně identifikován, jeho identifikace neodpovídá objednávce, finančnímu plnění provedenému před zapůjčením věci ani následně žalobkyní vystavenému daňovému dokladu. Žalovaný sám sebe označil jako fyzickou podnikající osobu. Nájemní smlouvu pracovník žalobkyně vystavil chybně v rozporu s objednávkou i s předchozím finančním plněním, je proto aktem neplatným. Současně žalovaný namítal nedostatek své pasivní legitimace, protože měl být žalován jako podnikající fyzická osoba a nikoliv jako občan – fyzická osoba. Žalovaný sporoval, že by pronajaté vozidlo vykazovalo jakékoliv závady vyjma defektu pneumatiky, na který však jako na závadu nahlížet nelze. Žalobkyně od žalovaného vozidlo zpět protokolárně nepřevzala, ač žalovaný od něj předával pracovníkovi žalobkyně doklady a klíčky, žádné vady na vozidle nebyly mezi účastníky zachyceny a vzájemně potvrzeny. Tvrzení žalobkyně považoval žalovaný za účelová. Žalovaný, nikoliv však tak, jak je identifikován v návrhu, hradil za nájem vozidlo [anonymizováno] s [registrační značka] nájemné [částka], příplatek za neomezené kilometry [částka] a kauci [částka]. Z kauce uznal žalovaný za oprávněný k zúčtování pouze nárok žalobkyně na částku [částka] a [částka].

4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) v rozsudku citovaná uzavřel, že žalovaným namítaná vada v jeho označení jako účastníka smlouvy nezpůsobuje sama o sobě neplatnost této smlouvy ve smyslu § 583 o. z., jelikož se jedná pouze o omyl spočívající v záměně právního režimu téže fyzické osoby. Soud I. stupně při hodnocení smlouvy vyšel ze skutečnosti, že smlouvu uzavřel žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající, který takto označen smlouvu podepsal a žádnou výhradu ke svému označení do ní nezanesl. Jak smlouva, tak žalobkyní provedené vyúčtování se dostalo do dispozice žalovaného, jeho rozdílné označení nemělo vliv na možnost žalovaného se s nimi seznámit.

5. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] nájemní smlouvu podle § 2321 a násl. o. z., na základě které poskytla žalovanému do užívání vozidlo [anonymizována dvě slova] s [registrační značka]. Žalovaný žalobkyni vozidlo vrátil včas dne [datum]. Mezi účastníky bylo pak nesporné nejméně jedno poškození, které vozidlo mělo v okamžiku jeho vrácení žalovaným žalobkyni a které nemělo v době, kdy bylo žalovanému poskytnuto do užívání, a to proražená pravá zadní pneumatika. To znamená, že žalovaný vozidlo nevrátil ve stavu, v jakém mu bylo poskytnuto s přihlédnutím k běžnému opotřebení (§ 2325 odst. 1 o. z. shodně s ustanovením smlouvy v čl. VI. odst. 9). Pro takový případ si účastníci v čl. VIII. odst. 1 nájemní smlouvy ujednali ztrátu nároku žalovaného na tzv. zvýhodněnou sazbu nájemného ve výši [částka] za každý započatý den nájmu, namísto zvýhodněné sazby měla žalobkyně poté právo účtovat sazbu nájemného v základní výši [částka] za každý započatý den nájmu. Soud I. stupně hodnotil toto smluvní ujednání podle jeho obsahu a měl za to, že se jedná o ujednání o smluvní pokutě (§ 2048 o. z.), jelikož účastníci si ve své podstatě dohodli sankci ve výši [částka] za každý započatý den pro případ, že žalovaný poruší svoji povinnost vrátit vozidlo nepoškozené (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Škodu vzniklou porušením této povinnosti žalovaného žalobkyně vyúčtovala v celkové částce [částka] vynaloženou na výměnu proražené pneumatiky. Náklady na odstranění dalšího tvrzeného poškození na vozidle žalobkyně nevyčíslila s ohledem na skutečnost, že bylo kryto pojištěním a žalovaný měl sjednanou 0 % spoluúčast. Soud I. stupně proto neprováděl důkazy fotodokumentací poškození, jelikož žádné náklady spojené s odstraněním dalších poškození žalobkyně v řízení neuplatňovala a závěr, že vozidlo bylo žalovaným vráceno ve stavu, v jakém jej obdržel, lze učinit i z mezi účastníky nesporné skutečnosti, že automobil měl poškozenou pneumatiku.

6. V daném případě činila vůči žalovanému uplatněná smluvní pokuta celkem částku [částka] (11 dní po [částka]), jedná se tak o pokutu, jejíž výše více než třináctinásobně převyšuje výši skutečně vzniklé škody ([částka]) a více než dvojnásobně hodnotu zajišťovaného závazku (zaplacení nájemného za dočasné poskytnutí automobilu do užívání ve výši [částka], tj. za 11 dní po [částka]). Smluvní pokutu ve zřejmě nepřiměřené výši soud I. stupně posoudil pro rozpor s dobrými mravy jako neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z. Při posouzení přiměřenosti smluvní pokuty soud I. stupně přihlédl rovněž k jejímu účelu, který spočíval v zajištění splnění povinností vypočtených v čl. VIII. odst. 1 smlouvy, přičemž k zajištění splnění většiny zde uvedených povinností žalovaného byly sjednány v čl. VII. odst. 9 smlouvy zvláštní smluvní pokuty v rozmezí od [částka] až [částka] za každé jednotlivé porušení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud I. stupně dále uvedl, že„ Nehledě na skutečnost, že smlouvu o nájmu přitom uzavřel žalovaný jako spotřebitel, jak je i v samotné smlouvě uvedeno, a podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá, což však žalovaný v projednávané věci neučinil“.

7. S ohledem na shora uvedené soud I. stupně uzavřel, že žalobkyni ze smlouvy o nájmu vozidla vznikl nárok na částku nájemného ve výši [částka] (11 dní po [částka]), poplatek [částka] za předání vozidla o víkendu, poplatek [částka] za mytí vozu, poplatek [částka] za přistavení vozu na zvolenou adresu, poplatek [částka] za neomezený nájezd kilometrů, dále na náhradu škody v částce [částka], kterou musela žalobkyně co do [částka] vynaložit na opatření nové pneumatiky namísto pneumatiky poškozené žalovaným a co do [částka] na přezutí kola. V důsledku neplatnosti ujednání vyhodnoceného jako ujednání o smluvní pokutě, má žalobkyně právo na náhradu škody poškozeného kola (§ 2050 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje se neuplatní). Celkem nárok žalobkyně činí částku [částka], na kterou žalovaný žalobkyni uhradil již celkem [částka], tudíž nárok žalobkyně přeplatil, a proto soud I. stupně shledal návrh žalobkyně nedůvodný a v plném rozsahu jej zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka].

9. Rozsudek soudu I. stupně napadla včasným odvoláním žalobkyně a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. c) a g) o. s. ř. namítala, že jednání nařízeném na den [datum] se měla v substituci zúčastnit Mgr. [jméno] [příjmení], která věc zpracovávala. Ta byla pozitivně testována na [anonymizována dvě slova] dne [datum]. Soud I. stupně informovala o věci asistentka kanceláře [jméno] [příjmení], která telefonicky požádala pověřenou pracovnici soudu o omluvu z jednání v důsledku [anonymizována dvě slova] a o jeho odročení. Následně zaslala žádost písemně emailem na podatelnu soudu (viz email ze dne [datum]). Asistentka byla soudem informována, že takováto omluva a žádost o odročení je v pořádku. Následně se právní zástupce žalobkyně dozvěděl na infolince soudu, že ve věci bylo rozhodnuto. Soud I. stupně pochybil, pokud nařízené jednání na den [datum] neodročil, ani nijak nereagoval, resp. nevyrozuměl žalobkyni ani jejího zástupce o tom, že žádosti nevyhoví.

10. Žalobkyně dále namítala, že soud I. stupně nesprávně posoudil základní sazby nájemného podle obsahu jako smluvní pokutu ve smyslu § 2048 o. z. za porušení povinnosti žalovaného vrátit vůz nepoškozený. Účastníci si ve smlouvě sjednali, že základní sazba nájemného činí [částka] včetně DPH. V případě, pokud by žalovaný jako nájemce dodržel všechny povinnosti vyjmenované v čl. VIII. odst. 1 druhá věta smlouvy, uplatnila by se zvýhodněná sazba nájemného ve výši [částka] včetně DPH. Institut základní a zvýhodněné sazby nelze chápat tak, že by se automaticky užívala sazba snížená a nájemci nedodržující povinnosti stanovené v čl. VIII. odst. 1 nájemní smlouvy by byli sankcionováni užitím sazby základní. Naopak standardně je užíváno sazby základní a pouze pokud jsou splněny všechny povinnosti v čl. VIII. odst. 1 nájemní smlouvy použije se jako„ odměna“ sazba zvýhodněná. Navíc v nájemní smlouvě i na webových stránkách žalobkyně, prostřednictvím kterých dochází k rezervaci většiny vozidel, je jako první uvedena sazba základní. Žalobkyně proto odmítla závěr soudu I. stupně, že by institut zvýhodněné sazby měl být skrytou smluvní pokutou. Smluvní ujednání o institutu základní a zvýhodněné sazby nelze chápat jako utvrzení povinnosti nájemce vrátit vozidlo bez poškození. Žalobkyně tímto ujednáním sleduje zvýhodnění„ slušných nájemců“ dodržující své povinnosti z nájemní smlouvy, nikoliv konkrétně povinnost nájemce vrátit vozidlo bez poškození. Pokud by nájemce například vycestoval s vozidlem mimo [anonymizováno] v rozporu s nájemní smlouvou, bylo mu uloženo několik pokut za nedodržování dopravních předpisů a například vrátil vozidlo znečištěné a mimo sjednané místo, snížená sazba nájemného by se také nemohla uplatnit, ačkoliv by vozidlo bylo vráceno nepoškozené.

11. Pro případ, že by došlo k posouzení institutu základní a zvýhodněné sazby jako smluvní pokuty, žalobkyně namítala, že soud I. stupně pochybil, když nesprávně aplikoval ustanovení § 580 o. z., potažmo vůbec neaplikoval § 2051 o. z. Žalobkyně s odkazem na příslušná zákonná ustanovení, citovanou judikaturu a komentářovou literaturu dále namítala, že pouhá nepřiměřená výše smluvní pokuty nemůže být důvodem pro to, aby bylo ujednání o pokutě posouzeno jako jednání příčící se dobrým mravům. Z § 2051 o. z. lze v prvé řadě dovodit, že nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta nemůže z důvodu své nepřiměřené výše zakládat neplatnost příslušného ustanovení o smluvní pokutě z důvodu porušení dobrých mravů, nýbrž může být důvodem toliko k použití moderačního oprávnění soudu. Soud I. stupně nesprávně posuzoval nepřiměřenost smluvní pokuty v návaznosti na výši„ skutečně vzniklé škody“ a hodnotu„ zajištěného závazku“. K hodnotě a významu zajišťované povinnosti soud přihlíží až při posuzování rozsahu snížení smluvní pokuty, nikoliv při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty. Výše škody, která oprávněnému porušením povinnosti utvrzené smluvní pokutou vznikla, není kritériem ani pro úvahu o nepřiměřenosti smluvní pokuty. Podle žalobkyně, pokud soud I. stupně dospěl k závěru, že smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, měl nejprve aplikovat § 2051 o. z., který je specifický k ustanovení § 580 o. z. a ve kterém je zakotveno moderační právo soudu, kterého se dlužník může dovolat, resp. soud I. stupně měl zkoumat, zda jsou zde důvody pro snížení smluvní pokuty. Nebyl oprávněn aplikovat § 580 o. z. bez dalšího. V posuzované věci se žalovaný v žádném ze svých podání a ani na jednání dne [datum] aplikace moderačního práva podle § 2051 o. z. nedovolal. Pro úplnost pak žalobkyně dodala, že žalovaný je advokátem a o možnosti dovolat se tohoto práva věděl. S ohledem na to, že se žalovaný moderačního práva soudu podle § 2051 o. z. nedovolal, ustanovení o smluvní pokutě mělo být soudem I. stupně posouzeno jako platné.

12. Dále žalobkyně uvedla, že soud I. stupně pochybil, pokud na posouzení neplatnosti smluvní pokuty aplikoval § 1815 o. z., ačkoliv se v daném případě nejednalo o spotřebitelský vztah. Žalovaný svou obranu po celou dobu staví na tvrzení, že smlouvu uzavřel jako fyzická podnikající osoba (advokát). Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena se žalovaným jako fyzickou osobou a že vystavení dokladů na žalovaného jako fyzickou podnikající osobu nemělo na pasivní legitimaci žalovaného vliv. Před soudem I. stupně nebyla řešena otázka, zda má smlouva povahu smlouvy spotřebitelské, resp. za jakým účelem byla smlouva uzavřena, zda se žalovaný nachází v pozici spotřebitele, popřípadě zda došlo k omylu v označení žalovaného. Podle žalobkyně je v posuzovaném případě namístě zohlednit zejména, že žalovaný od počátku tvrdil, že smlouvu uzavřel jako advokát, tj. jako fyzická podnikající osoba, což podle vyjádření bylo jeho úmyslem. Žalovaný se v rámci soudního řízení nedovolával toho, že by smlouva byla svou povahou spotřebitelskou a že by se žalovaný měl nacházet v pozici spotřebitele. Tímto neargumentovala ani žalobkyně. I pokud by byla smlouva vyhodnocena jako spotřebitelská, skutečnost, že žalobkyně vystavila daňový doklad (fakturu) na žalovaného jako fyzickou podnikající osobu, je nutno chápat jako uzavření ústního dodatku ke smlouvě, kterým se změnilo postavení žalovaného. Žalovaného nelze materiálně označit za slabší smluvní stranu a spotřebitele ve smyslu § 419 o. z.

13. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobě vyhověl, event. rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

14. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, případně pokud dospěje odvolací soud k závěru o opožděnosti odvolání, navrhl odvolání odmítnout. K odvolání žalobkyně uvedl, že jednání před soudem I. stupně proběhlo bez přítomnosti zástupce žalobkyně. Když ze strany kanceláře právního zástupce žalobkyně bylo soudu sděleno, že z důvodu nemoci se nebude zástupkyně jednání účastnit. Výslovně bylo rovněž sděleno, že není námitek proti jednání v nepřítomnosti. Žalovaný dále uvedl, že podle smlouvy ze dne [datum] za nájem předmětného vozu za dobu od 10. do [datum] uhradil nájem ve výši [částka], [částka] příplatek za neomezené kilometry a [částka] kauci. Dále byl sjednán podíl odpovědnosti nájemce za škodu v rozsahu 0 % s výjimkou Al. 2, dále pak odpovědnost nájemce za poškozené pneumatiky v rozsahu 100 %. Podle žalovaného proto z kauce bylo oprávněně zúčtováno k náhradě [částka] a [částka], tedy celkem [částka]. V nájemní smlouvě, pokud by na ní mělo být nahlíženo jako na platně uzavřený akt, což podle žalovaného nenastalo, nebylo sjednáno, co by za vadu mělo být považováno. Žalovaný ve vyjádření zopakoval své námitky týkající se jeho nesprávné identifikace v žalobě s tím, že označení je v rozporu s objednávkou, finančnímu plnění provedenému před zapůjčením věci a následně žalobkyní vystavenému daňovému dokladu. Žalovaný předložil objednávku podle údajů na stránkách žalobce, kde sám sebe identifikoval JUDr. [jméno] [příjmení], [IČO]. Vzhledem k tomu, že stránky žalobkyně neumožňovaly mezery mezi čísly, došlo k vyplnění pouze části identifikačního čísla, a to [číslo]. Fakturační adresa byla uvedena [obec a číslo], [ulice a číslo], což je sídlo žalovaného jako advokáta, nikoliv jeho bydliště. Dále zde žalovaný uvedl číslo svého pracovního mobilního telefonu. Částku [částka] ve prospěch žalobkyně uhradil žalovaný [datum] s údajem, že se jedná o platbu nájemného za předmětný vůz ve dnech 10. až [datum], plátce je označen JUDr. [jméno] [příjmení], advokát. Uvedená tvrzení žalobce doložil přílohami 1, 2 a 5. Dále žalovaný uvedl, že pracovník žalobkyně, který vůz předával, neměl při předání k dispozici text nájemní smlouvy určené pro podnikatele, ale pouze text smlouvy, kterou používá pro občany – fyzické osoby. Pokud žalovaný na tuto skutečnost pracovníka upozornil, bylo mu sděleno, že se jedná pouze o doklad o předání, tedy o jakýsi předávací protokol (viz přílohy [číslo]). Žalobkyně nevystavila daňový doklad k tíži žalovaného, jak je uveden v žalobě, nýbrž dne [datum] k tíži JUDr. [jméno] [příjmení] advokátní kancelář, [ulice a číslo], [obec a číslo], s uvedením [IČO] a DIČ CZ520922014 (viz příloha [číslo]). S ohledem na výše uvedené žalovaný namítal před soudem I. stupně nedostatek své pasivní legitimace. Soud I. stupně žalobu zamítl z jiných důvodů, tuto námitku nehodnotil. Žalovaný na ni poukázal jako na podpůrný argument pro správnost výroku soudu I. stupně. Dále žalovaný argumentoval tak jako před soudem I. stupně ohledně zjištěných vad. K nájemní smlouvě pak žalovaný dále uvedl, že v ní není sjednáno, co by mělo být považováno za vadu. Za tu v žádném případě nelze považovat defekt pneumatiky.

15. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu žalobkyní podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

16. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, vyvodil z nich správné skutkové závěry, které tak mohou být podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu a na které lze pro stručnost odkázat. S právním hodnocením, které soud I. stupně ze zjištěného skutkového stavu vyvodil, se odvolací soud neztotožnil.

17. Odvolací soud se nejprve zabýval odvolací námitkou, podle které soud I. stupně jednal v nepřítomnosti žalobkyně, ačkoliv k tomu neměl splněny zákonné podmínky. Z obsahu spisu však důvodnost této námitky nelze dovodit. Ve spise není žádný záznam telefonického hovoru, který by potvrzoval tvrzení žalobkyně o tom, že by kancelář zástupce požádala o odročení jednání v souvislosti s omluvou jejího zástupce. Nachází se tam pouze sdělení ze strany advokátní kanceláře, které omlouvá zástupkyni, která se měla jednání zúčastnit z důvodu nemoci a toto sdělení neobsahuje zároveň žádost o odročení jednání.

18. Z obsahu spisu je dále zřejmé, že žalobkyně označila žalovaného v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu jménem, datem narození a trvalým bydlištěm. Označení není v rozporu s obsahem ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. Skutečnost, zda žalovaný ve smluvním vztahu se žalobkyní vystupoval jako fyzická osoba či jako fyzická osoba podnikatel, byla předmětem dokazování, stejně tak jako i skutečnost, zda žalovaný vystupoval ve smluvním vztahu jako spotřebitel, případně zda vystupoval v postavení slabší smluvní strany.

19. Předmětem shora uvedené smlouvy, která má náležitosti smlouvy o nájmu podle § 2321 o. z., bylo přenechání vozidla [anonymizováno] s [registrační značka] k užívání na dobu od [datum] do [datum]. Žalovaný vozidlo nevrátil ve stavu, v jakém mu bylo poskytnuto s přihlédnutím k běžnému opotřebení (§ 2325 odst. 1 o. z., shodně čl. VI. odst. 9 smlouvy), když jej vrátil s proraženou pneumatikou, která byla žalobkyní vyměněna. Žalobkyně žalovanému proto dne [datum] vystavila fakturu [číslo] na částku [částka] splatnou dne [datum], kde při výpočtu mimo jiné zohlednila vznik nároku na nájemné za užívání vozu ve výši [částka] denně, tj. celkem [částka] (v důsledku poškození vozu nedošlo k uplatnění tzv. zvýhodněné sazby nájemného – viz čl. VIII. odst. 1 nájemní smlouvy, týkající se ztráty nároku žalovaného na tzv. zvýhodněnou sazbu nájemného ve výši [částka] za každý započatý den nájmu). Soud I. stupně důvodně s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] hodnotil toto ujednání podle jeho obsahu jako ujednání o smluvní pokutě (§ 2048 o. z.), v rámci kterého si účastníci si dohodli sankci ve výši [částka] za každý započatý den pro případ, že žalovaný poruší svoji povinnost vrátit vozidlo nepoškozené.

20. Soud I. stupně v návaznosti na uvedené poté v rozporu s výslovným jednáním samotného žalovaného (srov. § 419 o. z., dle kterého spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná) posoudil žalovaného jako spotřebitele a v návaznosti na uvedené pak nesprávně aplikoval § 1815 o. z., podle kterého se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V této souvislosti je namístě uzavřít, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, a to s ohledem na konkrétní jednání žalovaného a současně s ohledem na jeho skutková tvrzení v rámci soudního řízení, že žalovaný ve smluvním vztahu se žalobkyní vystupoval jako fyzická osoba podnikatel a odborník (§ 5 odst. 1 o. z., podle kterého kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.), tj. jako advokát v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Nevystupoval proto ani v postavení slabší smluvní strany. Jediná skutečnost, která by svědčila pro závěr o tom, že žalovaný byl ve smluvním vztahu v pozici spotřebitele, byla uvedena v čl. II. odst. 2 nájemní smlouvy, kde je obecně konstatováno, že nájemce je spotřebitel. Fakticky se ale uvedeného postavení nedomáhal žalovaný a ani žalobkyně jej netvrdila. Za této situace a s ohledem na obsah závazku a jednání žalovaného je zřejmé, že žalovaný nevystupoval ve smluvním vztahu v pozici spotřebitele. Odvolací soud proto k tomuto konstatování ve smlouvě nepřihlížel.

21. Žalovaný se nepřiměřenosti výše smluvní pokuty nedovolal, což konstatoval i soud I. stupně (srov. odst. 15 rozsudku). Žalovaný se ani ve smyslu § 2051 o. z. nedomáhal snížení nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty soudem. Rovněž v souvislosti s nepřiměřenou výší pokuty nenamítal její neplatnost pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z. Podle § 5 odst. 1 o. z. proto jde k jeho tíži, jednal-li bez odborné péče. Se zohledněním uvedených skutečností soud I. stupně nemohl přistoupit ke krácení nároku na smluvní pokutu uplatněnou žalobkyní, natož nárok na ni zamítnout v celém rozsahu. Z uvedených důvodů je namístě přiznat žalobkyni uplatněný nároku i ve výši požadovaného rozdílu mezi„ zvýhodněným a základním nájemným“.

22. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně podle § 220 o. s. ř. změnil a žalobě v celém rozsahu vyhověl.

23. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. Náklady procesně úspěšné žalobkyně v řízení před soudem I. stupně sestávají z odměny advokáta za 4 úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění, žalobní návrh a vyjádření (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu po [částka], 4 paušálních náhrad výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 téhož předpisu. V odvolacím řízení žalobkyni vznikl nárok na náhradu nákladů za 2 úkony, a to podání odvolání a za účast na jednání odvolacího soudu podle § 11 odst. 1 písm. k), g) advokátního tarifu po [částka], 2 paušální náhrady výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 téhož předpisu. Náhrada za DPH ve výši 21 %, tj. částka [částka] Náklady dále sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši [částka] a za odvolání v částce [částka] Celkem po zaokrouhlení [částka].