o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do 4 měsíců od právní moci rozsudku (výrok I), a na náhradu nákladů řízení částku [částka] do [anonymizováno] měsíce od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že uzavřela pojistnou smlouvu č. [rok], na jejímž základě se stala odpovědnostním pojistitelem vozidla [značka automobilu], [registrační značka] (dále jen„ vozidlo“). Žalovaná s vozidlem dne [datum] zhruba ve [údaj o čase] hod. couvala v ulici [anonymizována dvě slova], [obec a číslo] a narazila do zaparkovaného vozidla [značka automobilu], [registrační značka] (dále jen„ poškozené vozidlo“). Žalovaná následně místo nehody opustila a škodu neoznámila [stát. instituce]. Žalobkyně za žalovanou uhradila způsobenou škodu v celkové výši [částka] a žalobou se této částky domáhá po žalované. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne [datum] a vyzvala ji k úhradě dlužné částky do jednoho měsíce. Žalovaná částku neuhradila a ode dne následujícího po uplynutí lhůty se žalobkyně domáhá také přiznání úroků z prodlení v zákonné výši.

3. Žalovaná s uplatněným nárokem nesouhlasila a navrhla jeho zamítnutí. Žalovaná odmítla, že by vědomě ujela z místa nehody. Tvrdila, že tření vozidla o poškozené vozidlo nezaregistrovala a teprve po příjezdu domů si všimla odřeniny na nárazníku svého vozidla a na základě rekapitulace své cesty dospěla k závěru o možném střetu s vozidlem poškozeného, kterého podle jména znala a mohla si na něj dohledat kontakt. Ještě tentýž večer mu zaslala SMS zprávu s dotazem, zda mu nezpůsobila škodu. Druhý den žalovaná s poškozeným v zaměstnání sepsala záznam o nehodě.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování vzal za prokázané, že otec žalované jako vlastník vozidla uzavřel dne [datum] se žalobkyní pojistnou smlouvu č. [rok] Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky pro pojištění vozidel. Žalovaná dne [datum] zhruba ve [údaj o čase] hod. s vozidlem (zapůjčeným od otce) couvala v ulici [anonymizována dvě slova], [obec a číslo], přičemž odřela poškozené vozidlo v oblasti jeho levého předního světla a nárazníku. Žalovaná z místa nehody odjela, aniž by nehodu ohlásila. Žalovaná po příjezdu domů ve [anonymizováno] zaslala poškozenému zprávu, ve které ho o možné škodě informovala. V odpovědi jí poškozený sdělil, že došlo k poškození blatníku, světla a nárazníku a že škodu již sepsala [stát. instituce]. Za opravu vozidla byla vystavena faktura na částku [částka], poškozený si dále na dobu opravy (7 dnů) z důvodu dopravy do zaměstnání musel zapůjčit náhradní vozidlo za [částka] ([anonymizována dvě slova] [spisová značka] + DPH). Likvidátor žalobkyně uznal výši škody dle uvedených faktur a žalobkyně škodu v celkové výši [částka] uhradila. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne [datum] a vyzvala ji k úhradě dlužné částky do jednoho měsíce.

5. Soud I. stupně na základě výše uvedeného a s odkazem na § 2 odst. [anonymizováno] písm. f) a § 10 odst. 1 písm. b), c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“) uzavřel, že žalovaná dne [datum] zhruba ve [údaj o čase] hod. s vozidlem couvala v ulici [anonymizována dvě slova], [obec a číslo], přičemž odřela poškozené vozidlo v oblasti jeho levého předního světla a nárazníku. Žalovaná z místa nehody odjela, aniž by nehodu ohlásila. Pokud žalovaná tvrdila, že si kontaktu svého vozidla s poškozeným vozidlem nevšimla, jevilo se toto tvrzení soudu I. stupně jako vysoce nepravděpodobné vzhledem ke způsobenému poškození i vzhledem ke skutečnosti, že vyjíždění z parkovacího místa žalované (jak sama žalovaná uvedla) bylo velmi komplikované a žalovaná mu tedy musela věnovat vysokou míru pozornosti. Soud I. stupně neuvěřil tvrzení žalované, že si dopravní nehody nebyla vědoma. Nad rámec uvedeného soud I. stupně dodal, že v případě nevědomosti žalované o vzniku škody by musel dovodit, že žalovaná nevěnovala řízení dostatečnou pozornost. I v takovém případě by pak žalobkyni vznikl vůči žalované regresní postih, když hrubá nedbalost nemůže být považována za zřetele hodný důvod pro opuštění místa nehody. Žalobkyně (zřejmě žalovaná – pozn. odvolacího soudu) v řízení neuvedla ani jiný zřetele hodný důvod, v jehož důsledku by nevznikl žalobkyni nárok na regresní postih. Přestože si žalobkyně (zřejmě žalovaná – pozn. odvolacího soudu) své pochybení uvědomila relativně brzy po nehodě a oznámila to i poškozenému, vznikla jí podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona o pojištění odpovědnosti povinnost k úhradě regresního nároku.

6. Žalobkyni dále vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po uplynutí měsíční lhůty k úhradě stanovené v předžalobní výzvě ze dne [datum].

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Lhůty k plnění soud I. stupně určil žalované dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. v délce 4 měsíce, resp. [anonymizováno] měsíc pro náklady řízení, vzhledem k tomu, že se žalovaná poškozenému sama ozvala a měla zájem situaci řešit.

8. Rozsudek soudu I. stupně napadla žalovaná včasným odvoláním a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. b/, c/, d/, e/, f/ a g/ o. s. ř. namítala, že soud I. stupně pochybil, když neprovedl žalovanou opakovaně navrhovaný důkaz spočívající ve vypracování znaleckého posudku, který by jednoznačně určil, zda s ohledem na rozsah způsobeného poškození nejen na vozidle poškozeného, ale i na vozidle pojištěného (řízeného žalovanou), musela žalovaná střet vozidel vnímat s takovou intenzitou nebo způsobem, který by běžně vnímajícího člověka objektivně donutil vozidlo zastavit, resp. podnítit uvažování o tom, zda nedošlo k dopravní nehodě (ve smyslu zák. č. 168/ 1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla –„ [anonymizováno]“). Soud I. stupně tento důkaz pominul, v rámci hodnocení důkazů však její účastnickou výpověď a související tvrzení považoval za nevěrohodná.

9. Žalovaná shodně jak již tvrdila, byť zcela bez procesní odezvy, namítala, že nebylo postaveno najisto, zda všechna poškození vozidla poškozeného, jejichž odstranění bylo předmětem posouzení likvidátora pojistitele (žalobkyně) a za něž tedy žalobkyně vyplácela pojistné plnění, bylo možné způsobit vozidlem, které řídila v rámci dopravní nehody. Nebylo najisto postaveno, zda v daném případě byla dána příčinná souvislost mezi porušením příslušné právní povinnosti žalované a způsobenou škodou. I tato skutečnost měla být postavena najisto navrhovaným znaleckým posudkem, k čemuž však nedošlo.

10. Soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně porušila svou zákonnou povinnost, když neohlásila dopravní nehodu, neuvedl však, komu měla žalovaná dopravní nehodu ohlásit a rovněž ani zákonné důvody vzniku této povinnosti. Za situace, kdy nebyl dopravní nehodou způsoben žádný z následků uvedených v § 47 odst. 4 nebo 5 ZSP, měl být účastníky dopravní nehody sepsán pouze společný záznam o dopravní nehodě (§ 47 odst. 3 písm. g/ ZSP), což se stalo. Orgán policie volán být nemusel. Žalovaná nenaplnila podmínky, pro které by bylo možno po ní požadovat podle § 10 odst. [anonymizováno] písm. b/ nebo c/ [anonymizováno] náhradu toho, co žalobkyně plnila poškozenému.

11. Podle žalované zřejmým zájmem zákonodárce bylo, aby pojistitel měl právo na náhradu vyplacené částky podle § 10 odst. [anonymizována dvě slova] v případech tam uvedených, tj. vždy v situacích, v nichž si pojištěný musel být a priori vědom, že jedná v rozporu s právními předpisy, a proto nemohl (logicky) spoléhat na to, že by byl v případě způsobení dopravní nehody kryt pojištěním odpovědnosti ve smyslu [anonymizováno]. Rovněž bylo zřejmým zájmem zákonodárce sledovaným týmž ustanovením to, aby pojistitel měl právo na úhradu vyplacené částky v případě, kdyby pojištěný svým jednáním ztížil nebo zmařil možnost řádně vyšetřit dopravní nehodu (resp. její příčiny), způsobenou jinak řádně pojištěným vozidlem, a tím by znemožnil řádné šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 [anonymizováno] nebo zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. V této souvislosti žalovaná odkázala na odbornou literaturu v odvolání citovanou. Žalovaná svým jednáním podmínku„ znemožnění zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody“ nenaplnila, neboť sama svým aktivním jednáním, které následovalo ihned po zjištění poškození jí řízeného vozidla, k němuž došlo po dokončení cesty, zcela naplnila všechny povinnosti účastníků dopravní nehody ve vztahu k pojistiteli. Jmenovitě zajistila sepsání společného záznamu o dopravní nehodě, v němž souhlasným způsobem oba účastníci popsali škodní událost a okolnosti jejího vzniku (tj. skutečné příčiny vzniku dopravní nehody byly pojistiteli objasněny) tak, jak požaduje [anonymizováno], resp. jak je uvedeno ve formuláři společného záznamu o dopravní nehodě. Shodné závěry týkající se škodní události (nejen průběhu, ale i následků) jsou uvedeny rovněž v záznamu o podaném vysvětlení sepsaném orgánem [stát. instituce] dne [datum]. Tento formulář následně účastníci odeslali předepsaným způsobem pojistiteli žalobkyně k vyřízení hospodářských následků dopravní nehody. Majitele poškozeného vozidla kontaktovala sama žalovaná bez znalosti toho, že k zachycení dopravní nehody, resp. jejích následků byla ze strany majitele poškozeného vozidla přivolána policejní hlídka, toto potvrdil i poškozený. Podle žalované pokud by bylo připuštěno, že jakékoliv ujetí od místa nehody by bylo postiženo„ sankcí“ vzniku regresního práva pojistitele vůči pojištěnému, docházelo by v běžném životě v některých případech ke zcela absurdním situacím. Uvedený výklad by pro každého pojištěného uvažujícího v takovém případě vypočítavě a nepoctivě, vedl k závěru nepřiznat se k dopravní nehodě a vyhnout se případnému postihu, byť by měl pojištění odpovědnosti z provozu vozidla řádně sjednáno.

12. Podle žalované bylo na žalobkyni, aby nejen tvrdila, ale i prokázala, že žalovaná opustila místo dopravní nehody a tím znemožnila zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. Žalobkyně tuto povinnost tvrzení a důkazní nesplnila. Žalobě proto soud I. stupně neměl vyhovět. Soud I. stupně vycházel pouze z tendenčních tvrzení žalobkyně a zcela pominul, že žalovaná z vlastní vůle s majitelem poškozeného vozidla komunikovala již necelých 75 minut po dopravní nehodě (prakticky okamžitě, jak případný vznik škodní události zjistila z poškození jí řízeného vozidla) s úmyslem vypořádat způsobenou škodu. Sepsala s poškozeným během druhého dne společný záznam o dopravní nehodě, přičemž tato časová prodleva neměla a ani nemohla mít vliv na zjištění příčin vzniku dopravní nehody. Rovněž podala v souladu s výzvou příslušného orgánu policie vysvětlení k průběhu dopravní nehody. V souladu s pravomocným příkazem [číslo jednací] vydaným [stát. instituce], odbor dopravně správních činností, oddělení správního řízení dne [datum] uhradila pokutu ve výši [částka]. Žalovaná tak oprávněně předpokládala, že řádně splnila všechny své povinnosti vzniklé v souvislosti s dopravní nehodou, jak podle práva veřejného tak soukromého (včetně [anonymizováno]).

13. Podle žalované by připuštění výkladu § 10 odst. [anonymizováno] písm. c/ [anonymizováno] uplatněného žalobkyní bylo zcela v rozporu s principy soukromého práva uvedenými zejména v § 2 odst. 2 o. z. v platném znění, resp. § 8 o. z.

14. Žalovaná dále namítala, že soud I. stupně řádně nepoučil účastníky podle § 118a odst. 2, § 118a § 118b o. s. ř., stejně tak ani podle § 119a odst. 2 o. s. ř. [příjmení] uvedeného je nařízení nového jednání ve věci, ve kterém by byly řádně provedeny všechny důkazy, které budou následně soudem zhodnoceny způsobem odpovídajícím § 132 a násl. o. s. ř. spolu s řádným poučením.

15. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, event. rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

16. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. K navrženým znaleckým posudkům uvedla, že tyto považuje za nadbytečné a neefektivní. Zákon hovoří o posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí. Tím není posouzení, zda si žalovaná měla nárazu všimnout nebo ne. To navíc při manévru parkování, kde se vyžaduje zvýšená pozornost řidičů, neboť při daných manévrech je pravděpodobnost vzniku škody vůči třetím osobám objektivně vyšší. Žalovaná neuvedla žádný důkaz, který by měl žalobkyni, resp. soud I. stupně vést k pochybnosti o oprávněnosti výše pojistného plnění (a tím rovněž rozsahu poškození). Dále uvedla, že žalovaná pouze hovořila o nesouhlasu s fakturami a výší vyplaceného plnění, nikdy nesdělila, v čem konkrétně rozpor spatřuje. Znalecký posudek není samoúčelným nástrojem, sloužícím k přenesení důkazní povinnosti na třetí osobu.

17. Podle žalobkyně žalovaná vědět měla a mohla, že v případě způsobení dopravní nehody, při které vznikne škoda na majetku třetí osoby, je povinna tuto skutečnost oznámit [anonymizováno], a to podle § 47 odst. 5 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb. Podle § 47 odst. 2 písm. a) téhož zákona je řidič, který měl účast na dopravní nehodě, povinen neprodleně zastavit vozidlo. Podle téhož ustanovení jsou dále řidiči povinni spolupracovat při zjišťování skutkového stavu, v případech stanovených zákonem oznámit nehodu policii, případně sepsat společný záznam o dopravní nehodě, označit místo dopravní nehody, prokázat si na požádání navzájem svou totožnost a sdělit údaje o vozidle, které mělo účast na dopravní nehodě. Žalovaná nesprávně interpretuje v bodu 10 odvolání právní předpis a povinnosti z něj vyplývající. Není pravdou, že § 48 odst. 4 nebo 5 zákona o provozu žalované nestanovuje povinnost dopravní nehodu oznámit [anonymizováno]. Právě naopak. Odst. 4 písm. a) ve spojení s odst. 5 písm. a) jí výslovně ukládá povinnost, a to pro případ, že při dopravní nehodě dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo k hmotné škodě převyšující zřejmě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí částku [částka], a to podle písmene a) povinnost neprodleně ohlásit dopravní nehodu policistovi, podle odst. 5 písm. a) povinnost podle odst. 4 platí i v případě, kdy při dopravní nehodě dojde ke hmotně škodě na majetku třetí osoby, s výjimkou škody na vozidle, jehož řidič má účast na dopravní nehodě nebo škody na věci přepravované v tomto vozidle. Jelikož žalovaná v rozporu s tímto ustanovením nezastavila vozidlo, nesetrvala na místě, neoznámila dopravní nehodu [anonymizováno], vznikl žalobkyni postižní nárok podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona o provozu. Skutečnost, že žalovaná vyjmenovává pouze znění § 10 odst. [anonymizováno] písm. a), i), g) a d) téhož předpisu nevyvrací to, že žalovaná naplnila postižní důvod uvedený [anonymizováno] písm. c) předmětného ustanovení.

18. Dále žalobkyně uvedla, že znění § 10 odst. 1 písm. c) zákona o pojištění [účinnost] nevyžaduje ztížení šetření. Ujetí od nehody nebo nevrácení se na její místo, aniž by k tomu byla objektivní příčina, resp. neohlášení takové nehody, nemůže být beztrestným chováním viníka (viz důvodová zpráva k uvedené novele). Skutečnost, že žalovaná opustila místo dopravní nehody, byla prokázána rozhodnutím Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] [číslo] [rok], kterým byla žalovaná uznána vinnou mimo jiné podle § 47 odst. 5 písm. a/ zákona o provozu tím, že neohlásila dopravní nehodu policistovi, přestože došlo k hmotné škodě na majetku třetí osoby. V návaznosti na toto rozhodnutí odkázala žalobkyně na § 135 odst. 1 o. s. ř. s tím, že soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán přestupek a kdo jej spáchal. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná byla řádně poučena ve smyslu v odvolání citovaných zákonných ustanovení.

19. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

20. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, vyvodil z nich správné skutkové závěry, které tak mohou být podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu a na které lze pro stručnost odkázat. Soud I. stupně poskytl účastníkům v průběhu řízení dostatečná procesní poučení. S právním hodnocením, které soud I. stupně ze zjištěného skutkového stavu vyvodil, se odvolací soud neztotožnil.

21. Podle § 47 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 361/2000 Sb.“), řidič, který měl účast na dopravní nehodě, je povinen a) neprodleně zastavit vozidlo, b) zdržet se požití alkoholického nápoje a užití jiné návykové látky po nehodě po dobu, do kdy by to bylo na újmu zjištění, zda před jízdou nebo během jízdy požil alkoholický nápoj nebo užil jinou návykovou látku, vždy však do doby příjezdu policisty v případě, že jsou účastníci nehody povinni ohlásit nehodu policistovi podle odstavců 4 a 5, d) spolupracovat při zjišťování skutkového stavu (odstavec 2). Účastníci dopravní nehody jsou povinni b) oznámit, v případech stanovených tímto zákonem, nehodu policii …, d) umožnit obnovení provozu na pozemních komunikacích, zejména provozu vozidel hromadné dopravy osob, g) v případech, kdy nevznikne povinnost oznámit nehodu policii, sepsat společný záznam o dopravní nehodě, který podepíší a neprodleně předají pojistiteli; tento záznam musí obsahovat identifikaci místa a času dopravní nehody, jejích účastníků a vozidel, její příčiny, průběhu a následků (odstavec 3). Dojde-li při dopravní nehodě k usmrcení nebo zranění osoby nebo k hmotné škodě převyšující zřejmě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí částku [částka], jsou účastníci dopravní nehody povinni a) neprodleně ohlásit dopravní nehodu policistovi, b) zdržet se jednání, které by bylo na újmu řádného vyšetření dopravní nehody, zejména přemístění vozidel; musí-li se však situace vzniklá dopravní nehodou změnit, zejména je-li to nutné k vyproštění nebo ošetření zraněné osoby nebo k obnovení provozu na pozemních komunikacích, především provozu vozidel hromadné dopravy osob, vyznačit situaci a stopy, c) setrvat na místě dopravní nehody až do příchodu policisty nebo se na toto místo neprodleně vrátit po poskytnutí nebo přivolání pomoci nebo ohlášení dopravní nehody (odstavec 4).

22. Podle § 8 zákona č. 168/1999 Sb. pojištěný je povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit pojistiteli, že došlo ke škodné události s uvedením skutkového stavu týkajícího se této události, předložit k tomu příslušné doklady a v průběhu šetření škodné události postupovat v souladu s pokyny pojistitele (odstavec [anonymizováno]). Pojištěný je povinen v případě dopravní nehody nepodléhající oznámení Policii České republiky podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích bez zbytečného odkladu předložit pojistiteli společný záznam o dopravní nehodě (odstavec 4).

23. Podle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon“), pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění.

24. Podle § 10 odst. 1 písm. c) téhož zákona, pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.

25. Zákonodárce v § 10 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla č. 168/1999 Sb. považuje za spravedlivé, aby se ve stanovených případech pojištěný (osoba, jejíž odpovědnost je pojištěna) podílel na úhradě újmy a nesl tak finanční postih za své nepřípustné jednání. Při splnění konkrétní skutečností uvedených v § 10 odst. 1 a 2 zákona se pojistná ochrana pojištěné osoby neuplatní a pojistiteli vznikne tzv. postižní (regresní) právo. Podle komentářové literatury k citovanému ustanovení právo pojistitele na úhradu vyplacené částky (postih) tak není právem na náhradu škody, nýbrž zvláštním originárním právem proti pojištěnému na náhradu toho, co za něho pojistitel plnil. Předpoklady vzniku postižního nároku pojistitele upravuje pouze komentované ustanovení a nelze je doplňovat dalšími předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy, například podle § [číslo] a násl. ObčZ [číslo] příbuzných důvodů postihu, upravená v § 10 odst. [anonymizováno] písm. b), c) a e), dopadá na situace, kdy pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost, kterou mu zákon ukládá v souvislosti s úkony, které je potřebné učinit po dopravní nehodě a při nichž je významná součinnost zúčastněných osob. Pojištěný je tak povinen sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu policistovi, neopouštět místo dopravní nehody ani jinak znemožnit zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody a konečně oznámit předepsaným způsobem škodnou událost pojistiteli. … Společným jmenovatelem pro všechny výše uvedené postižní důvody je, že nesplnění předepsaných povinností samo o sobě postižní nárok nezakládá. Především se tak musí stát bez zřetele hodných důvodů, jinými slovy, má-li k tomu účastník nehody opodstatněné důvody, nemusí své povinnosti dostát bez rizika postihu. Předpis takové okolnosti nikterak nevymezuje, půjde proto o předem neurčitý okruh situací, které existují objektivně a vyvolávají na účastníka nehody takový tlak, že splnění oznamovací povinnosti je proti tomu méně podstatnou záležitostí. Vyhodnocení takovýchto okolností bude provádět soud ve sporu o náhradu mezi pojistitelem a odpovědnou osobou. Namátkou lze uvést [anonymizováno] důvody účastníka nehody, ať již nehodě předcházely, či jí byly vyvolány, [anonymizována dvě slova] osob blízkých, které musí řešit. Nelze v této souvislosti přehlédnout, že zákon nerozlišuje, kdo z účastníků má povinnost nehodu policii ohlásit, postačí proto, učiní-li tak jeden z nich. K sepisu společného záznamu o nehodě je pochopitelně zapotřebí obou (všech) účastníků dopravní nehody. Nárok na regresní úhradu vzniká teprve tehdy, jestliže neodůvodněné porušení ohlašovací (oznamovací) povinnosti zároveň vedlo ke zmaření či alespoň ke ztížení možnosti řádného šetření pojistitele; právo postihu se spojuje s tím, že nesplnění povinnosti mělo negativní dopad na možnosti pojistitele osvětlit příčiny a mechanismus dopravní nehody. Pojistitel proto v náhradovém soudním sporu musí vedle již popsaných okolností tvrdit a prokazovat též, v čem ztížená možnost šetření údajně spočívala a že právě porušením povinnosti (například opuštěním místa nehody) bylo šetření ztíženo, tj. v jakém směru konkrétně nemohl pojistitel průběh nehody řádně vyšetřit. (srov. [příjmení], L., [příjmení], P.: Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, [rok], 293 - 309 s.).

26. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vysvětlil, že ustanovení § 10 odst. 1 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. (ve znění účinném v době vydání citované judikatury – pozn. odvolacího soudu) zakládá pojistiteli právo požadovat od pojištěného náhradu plnění, které za něj poskytl v souvislosti s jeho odpovědností za škodu způsobenou při provozu motorového vozidla, přičemž předpokladem pro úspěšné uplatnění postihového práva je současné naplnění obou podmínek stanovených v uvedeném ustanovení, a to nesplnění oznamovací povinnosti uložené ustanovením § 47 odst. 3 písm. b), věta před středníkem, zákona č. 361/2000 Sb., a zároveň negativní dopad nesplnění této povinnosti na možnosti pojistitele osvětlit příčiny a mechanismus dopravní nehody, včetně případných podkladů pro uplatnění regresních nároků (srov. např. rozsudky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Při posuzování toho, zda pojištěný ztížil či neztížil možnost řádného šetření pojistitele, je třeba vždy vycházet ze zjištění konkrétních okolností v řešené věci, individuálně, bez paušálního přesahu (srov. usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Samotná skutečnost, že pojištěný od dopravní nehody ujel a nesplnil řádně oznamovací povinnost ohlásit dopravní nehodu, která je škodní událostí, ještě a priori nezakládá právo pojistitele na náhradu toho, co za pojištěného plnil (srov. např. usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a rozsudky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Ze skutkových okolností nevyplývá, že možnost řádného šetření pojistitele byla ztížena, jestliže bylo zjištěno, že neexistovaly pochybnosti o průběhu dopravní nehody a mechanizmu vzniku škody (usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

27. Smyslem úpravy obsažené v § 10 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 168/1999 Sb. je vytvoření podmínek pro řádné a dostatečné posouzení všech okolností pojistitelem tak, aby mohl v souvislosti se svou zákonnou povinností poskytnout poškozenému plnění za pojištěnou osobu. Z ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) zákona výslovně vyplývá podmíněnost vzniku regresního nároku při nesplnění konkrétní povinnosti ztížením nebo znemožněním pojistitele uplatnit právo na náhradu pojistného plnění. V § 10 odst. 1 písm. c) zákona sice tento požadavek výslovně formulován není, jednoznačně však i z něj vyplývá, když zákon opuštění místa dopravní nehody chápe jako jeden z důvodů, které znemožňují zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. Lze proto uzavřít, že podle obsahu § 10 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 168/1999 Sb. žalobkyně (pojistitel) by měla právo proti pojištěné na náhradu toho, co plnila, jestliže by prokázala, že pojištěná neohlášením dopravní nehody, která byla škodnou událostí, jí ztížila nebo znemožnila možnost řádného šetření podle § 9 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. nebo možnost uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění, resp. že by žalovaná opuštěním místa dopravní nehody znemožnila zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.

28. V předmětném řízení požaduje žalobkyně po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tvrzením, že má právo na úhradu vyplacené částky ve smyslu § 10 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění s tím, že žalovaná dne [datum] narazila do zaparkovaného vozidla, místo nehody opustila a škodu neoznámila [stát. instituce]. V řízení bylo současně prokázáno, že žalovaná sice opustila místo dopravní nehody, a to z důvodu, že si vzniku nehody, podle svých tvrzení, nebyla vědoma, neznemožnila tím však zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. Žalovaná vzápětí poté, kdy zjistila, že došlo k poškození automobilu, který řídila, se z vlastní vůle spojila s majitelem poškozeného vozidla s úmyslem vypořádat způsobenou škodu, což se následně i stalo. Žalovaná sepsala s poškozeným během druhého dne po nehodě společný záznam o dopravní nehodě, který žalobkyni doručili. Žalobkyně netvrdila, že by tato časová prodleva měla vliv na zjištění příčin vzniku dopravní nehody. Na výzvu příslušného orgánu policie podala žalovaná vysvětlení k průběhu dopravní nehody. Žalovaná kontaktovala majitele poškozeného vozidla, a to aniž by věděla, že k zachycení dopravní nehody, resp. jejích následků, přivolal majitel poškozeného vozidla policejní hlídku.

29. Soud I. stupně dospěl s odkazem na § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. k závěru, že žalobkyni vzniklo ve smyslu zákona právo požadovat po žalované úhradu žalované částky, neboť žalovaná z místa nehody odjela, aniž by nehodu ohlásila. K uvedenému závěru dospěl přesto, že současně ze skutkových okolností a ani z provedeného dokazování nevyplynulo, že v důsledku nesplnění uvedených povinností (ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, či neopouštět místo dopravní nehody), byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění, a ani že by žalovaná znemožnila zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody či jejího viníka. Navíc pokud majitel poškozeného vozidla oznámil dopravní nehodu policii v den, kdy k ní došlo, lze považovat toto oznámení za dostatečné i ve vztahu k žalované, protože zákon nerozlišuje, kdo z účastníků má povinnost nehodu policii ohlásit. Novela zákona č. 168/1999 Sb., provedená zákonem č. 304/2016 Sb., sice změnila dikci § 10 odst. 1 písm. b) a c) zákona. Zákon ale fakticky stále předpokládá, že pro vznik regresu na viníku nehody se požaduje jednání škůdce, kterým znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku nehody. To však jednání žalované v daném případě nenaplnilo, neboť bez zbytečného odkladu svoji povinnost v součinnosti s poškozeným vůči pojišťovně splnila a ani sama pojišťovna netvrdila, že by v důsledku jednání škůdce bylo znemožněno zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody, či že by dopravní nehodu způsobil někdo jiný nebo [anonymizováno] vlivem alkoholu.

30. Z uvedených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé I. a žalobu zamítl. Ostatní odvolací námitky, a to s ohledem na vyslovený právní názor, nepovažoval odvolací soud za relevantní a blíže se jimi nezabýval.

31. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. Náklady procesně úspěšné žalované v řízení před soudem I. stupně sestávají z odměny advokáta za 7 úkonů právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, písemná podání (odpor proti platebnímu rozkazu ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum]), účast na jednáních soudu (dne [datum], [datum], [datum]) podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu po [částka], 7 paušálních náhrad výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 téhož předpisu. V odvolacím řízení žalované vznikl nárok na náhradu nákladů za 4 úkony, a to převzetí a přípravu zastoupení, za podání odvolání a vyjádření ze dne [datum] a za účast na jednání odvolacího soudu podle § 11 odst. 1 písm. a), k), g) advokátního tarifu po [částka], 4 paušální náhrady výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 téhož předpisu. Náhrada za DPH ve výši 21 %, tj. částka [částka] Náklady dále sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z odvolání v částce [částka] Celkem [částka].