[anonymizováno] [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 p. a. od [datum] do zaplacení jdoucím (výrok I.), zastavil řízení co do zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám jejího advokáta (výrok III.), přičemž k plněním určil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se v řízení domáhá odčinění nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé daňové řízení s tím, že dne [datum] u ní správce daně zahájil daňovou kontrolu, na základě které vydal dne [datum] dodatečné platební výměry (celkem jich bylo [anonymizováno]), k odvolání žalobkyně byly tyto platební výměry dne [datum] správcem daně zrušeny a řízení bylo k tomuto dni pravomocně ukončeno. Celková délka posuzovaného řízení tak činila [anonymizováno] let a [anonymizováno] měsíce.

2. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (výrok I.), byla zamítnuta žaloba v části [částka] s příslušenstvím (výrok II.) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

3. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobu i v tomto rozsahu zamítl a konstatoval, že v řízení zahájeném [anonymizována tři slova] [územní celek], územní pracoviště [anonymizováno] [část Prahy] [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] (dále jen posuzované řízení) došlo k porušení práva žalobkyně na rozhodnutí v přiměřené lhůtě, ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.)

4. Nejvyšší soud jako soud dovolací rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; dovolání žalované usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odmítl.

5. Dalším, druhým v pořadí rozsudkem soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítnuta (výrok I.), bylo zastaveno řízení co do zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok II.), a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

6. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.)

7. Rozsudkem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího byly posledně uvedené rozsudky zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud vyslovil názor, že daňové řízení včetně daňové kontroly jednak již ze své povahy představuje právním řádem legitimovaný zásah do vlastnictví, jednak se (mimo jiné) dotýká ústavním pořádkem garantovaného práva na informační autonomii jednotlivce. Jde tudíž o řízení, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, a proto dovolatelce (zde žalobkyni) svědčilo právo na přiměřenou délku tohoto řízení ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dané právo plyne již z národní právní úpravy, je nadbytečné zabývat se otázkou, zda na dané řízení dopadá též čl. 41 Listiny základních práv Evropské unie. Soudu prvního stupně uložil, aby se zabýval délkou posuzovaného řízení jednotně od zahájení daňové kontroly.

8. Žalovaná poukázala na to, že uvedený rozsudek Nejvyššího soudu je protikladný k rozhodnutí téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

9. V průběhu soudního řízení žalobkyně vzala zpět žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím, soud prvního stupně proto v této části se souhlasem žalované řízení zastavil.

10. Nyní napadeným, v pořadí třetím rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. od [datum] do zaplacení (výrok I.), řízení zastavil co do zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III.), přičemž k plněním stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku.

11. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění tak, jak jsou shrnuta v bodě 12 odůvodnění napadeného rozsudku, na které lze [anonymizováno] stručnost odkázat. Žalobkyně nárok u žalované předběžně uplatnila dne [datum] a žalovaná jej dopisem ze dne [datum] odmítla.

12. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval dle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (ve znění pozdějších předpisů (dále jen OdpŠk). Po citaci jeho §§ 13 a 31a a s přihlédnutím k závaznému právnímu názoru Nejvyššího soudu vyjádřenému v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a ke Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS], dovodil, že posuzované správní řízení spadá pod ochranu čl. 38 odst. 2 Listiny, je tedy možné aplikovat Stanovisko, podle něhož se uplatní domněnka o vzniku nemajetkové újmy, ze které vychází Evropský soud pro lidská práva, že nepřiměřená délka řízení znamená [anonymizováno] stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením práva. Celková délka posuzovaného řízení [anonymizováno] let, [anonymizováno] měsíce a 16 dnů je zcela zjevně nepřiměřená [anonymizováno] tento typ řízení a neodpovídá době, kterou by bylo možno u tohoto typu řízení rozumně očekávat. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. Nepřiměřená doba řízení zpravidla vždy způsobuje účastníkům řízení nemajetkovou újmu, k jejíž kompenzaci nepostačí samotné konstatování porušení práva, ale je třeba finanční kompenzace. Vzhledem k tomu, že měl za prokázaný nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení i jím vyvolanou nemajetkovou újmu, poskytl žalobkyni finanční zadostiučinění. Při stanovení jeho výše přihlédl k jednotlivým kritériím, a to k celkové délce řízení, jeho složitosti, jednání poškozeného, který přispěl k průtahům v řízení, k postupu orgánů veřejné moci během řízení a k významu předmětu řízení [anonymizováno] poškozeného. Za přiměřenou částku považoval [částka]. Vycházel přitom ze základní částky zadostiučinění, a to [částka] za každý rok řízení, resp. [částka] za každý měsíc řízení, přičemž první dva roky řízení ohodnotil částkou poloviční (po zohlednění skutečnosti, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá). Základní částku stanovil ve výši [částka]. Tuto základní výměru dále modifikoval. Navýšil ji o 20 % z důvodu, že se jednalo o běžné řízení, které je náplní orgánů finanční správy, dále ji ponížil o 30 % s ohledem na rozsah prováděného dokazování i různorodost důkazních prostředků (listinné důkazy, množství vyslýchaných osob a podobně). K délce řízení přispěla i sama žalobkyně svojí procesní aktivitou, a proto základní výměru z tohoto důvodu ponížil o 20 %. Z hlediska postupu správního orgánu zadostiučinění navýšil o 20 %, neboť správní orgán nepostupoval důsledně tak, aby bylo řízení skončeno v rozumné lhůtě. Z hlediska významu posuzovaného řízení [anonymizováno] žalobkyni výměru navýšil o 20 %, protože řízení [anonymizováno] žalobkyni mělo zvýšený význam, jelikož z vydaných dodatečných platebních výměrů byla ohrožena povinnost hradit daně, penále a úroky z prodlení ve výši cca. [anonymizována dvě slova] Kč. Protože žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby požadovala pouze částku [částka], žalobě vyhověl v této výši včetně zákonného úroku z prodlení od [datum], neboť od tohoto data je žalovaná v prodlení, jelikož žalobkyně svůj nárok u ní předběžně uplatnila podáním [datum] a lhůta [anonymizováno] předběžné uplatnění nároku uplynula dnem [datum] O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení sestávající se ze zaplacených soudních poplatků, z odměn a náhrad advokáta včetně DPH. Advokátovi nepřiznal náhradu cestovného, neboť sídlo zástupce žalobkyně je v [obec].

13. Proti tomuto rozsudku žalobkyně i žalovaná podaly v zákonné lhůtě odvolání.

14. Žalobkyně svým odvoláním napadla nákladový výrok III. Namítla v něm, že jí měla být přiznána náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a to za tři cesty k soudu prvního stupně a zpět x 6 započatých půlhodin x [částka] = [částka] spolu s DPH, tedy dalších [částka].

15. Žalovaná svým odvoláním napadla výrok o věci samé I. a nákladový výrok III. Opětovně v něm poukazovala na rozpory v judikatuře vyšších soudů týkajících se dané věci. Rozhodnutí Nejvyššího soudu se v de facto totožné věci vyjadřují odlišně. Rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], byly napadeny ústavní stížností, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] odmítnuta, nicméně právními názory Nejvyššího soudu nejsou soudy nižších stupňů svázány. Má za to, že rozsudkem Nejvyššího soudu vydaným v této věci došlo k porušení základního práva žalované na spravedlivý proces, práva na zákonného soudce a práva na ochranu majetku. Tento rozsudek může být bez kontextu vykládán jako nesouladný jak s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu, tak i se závaznou judikaturou Ústavního soudu O ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. [číslo jednací] rozhodl Ústavní soud nálezem ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], kterým toto usnesení sice zrušil, nicméně neposkytl prakticky žádná konkrétní vodítka, která by bylo možno vzít v úvahu při posuzování projednávané věci. V kontextu tohoto nálezu má za to, že nalézací soud nesprávně zahrnul do délky daňového řízení i daňovou kontrolu. Pokud daňová kontrola sama o sobě nenaplňuje parametry nezákonného zásahu, tak je v pořádku a požívá výjimky, co se zásahu do základních práv a svobod týče. Poukázala například na rozsudek NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], podle něhož v případě, kdy se při správě daní poškozený domáhá náhrady škody (nemajetkové újmy), může k založení odpovědnosti státu za ni dojít z důvodu nesprávného úředního postupu spočívajícího v existenci průtahů (ve smyslu období nečinnosti), nikoliv z důvodu nepřiměřené délky řízení. V projednávané věci však žádné průtahy žalobkyní namítány nebyly. Z dalších závěrů Nejvyššího soudu vyplývá, že právnická osoba je povinna prokazovat okolnosti i materiální újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení. Dále odkázala na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], v němž Ústavní soud nezákonný zásah do majetkových práv jednotlivce neshledal v celkové délce vedené daňové kontroly, resp. už vůbec ne v samotném institutu daňové kontroly, a potvrdil, že daňová kontrola je akceptovatelnou výjimkou ze základního práva na majetek a jako taková není zásahem do čl. 11 Listiny. V daném případě příslušelo žalobkyni při splnění zákonných podmínek pouze právo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za jednotlivé průtahy v řízení, nikoliv právo na odškodnění za nepřiměřenou délku celého řízení. Kromě řízení o penále, které spadá pod ochranu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a lze tak vycházet ze Stanoviska - tedy období od [datum] do [datum], musí jednotlivé průtahy řízení tvrdit a prokázat žalobkyně, což v dané věci nebylo splněno. Dle skutkového stavu popsaného v napadeném rozsudku probíhalo řízení řádně a plynule, tedy bez zbytečných průtahů. S ohledem na dobu řízení [anonymizováno] roky a 4 měsíce, plynulý procesní průběh řízení, právní složitost a individuální okolnosti případu však nelze dospět k jinému závěru, než že řízení v dané věci nebylo nepřiměřeně dlouhé. Navrhla, aby změnou napadeného rozsudku byla žaloba zamítnuta a žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení.

16. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované vyvracela jeho důvody. Soud prvního stupně správně vyšel z rozhodnutí posledně vydaného rozsudku Nejvyššího soudu v této věci ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jehož správnost byla následně aprobována nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]. Doměřovací řízení bylo dle daňového řádu daňovými orgány u žalobkyně zahájeno [datum] a skončilo [datum], bylo nepřiměřeně dlouhé, protože přesáhlo správním řádem stanovené lhůty [anonymizováno] jeho ukončení o 967 dnů, jednalo se tak o extrémně průtahové řízení. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

17. Z podnětů podaných odvolání odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§§ 212 a 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodnými.

18. Soud prvního stupně vyšel ze správně a úplně zjištěného skutkového stavu (účastníky nezpochybněného) a věc zcela správně posoudil i po stránce právní. Jak soud prvního stupně, tak odvolací soud je ve smyslu § 243g odst. 1, části první věty za středníkem, o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými. Soud prvního stupně tak byl vázán názorem, že daňové řízení včetně daňové kontroly jednak již ze své povahy představuje právním řádem legitimovaný zásah do vlastnictví, jednak se (mimo jiné) dotýká ústavním pořádkem garantovaného práva na informační autonomii jednotlivce. Jde tudíž o řízení, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, a proto žalobkyni svědčilo právo na přiměřenou délku tohoto řízení ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny. Soudu prvního stupně bylo uloženo, aby se zabýval délkou posuzovaného řízení jednotně od zahájení daňové kontroly. V intencích tohoto rozsudku soud prvního stupně postupoval a správně stanovil délku posuzovaného řízení [anonymizováno] let a [anonymizováno] měsíce. Právní názor dovolacího soudu v této věci byl aprobován i Ústavním soudem, a to v jeho nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]. V uvedených rozhodnutích se nadřízené soudy vypořádaly i s judikaturou namítanou odvolatelkou (žalovanou) poukazovanou v tomto odvolání.. Lze tak shrnout, že daňové řízení je legitimovaným zásahem do vlastnictví, jde tak o řízení, jehož předmětem je základní právo vlastnit majetek a jeho účastníku svědčí právo na přiměřenou délku tohoto řízení. Nárok na náhradu újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného před daňovými orgány a v navazujícím soudním řízení správním se odvíjí od shodného skutkového základu a na tato řízení je nutno nahlížet jako na řízení jediné (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 570/20).

19. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně, že v tomto konkrétním daňovém řízení, kde byla násobně překročena správním řádem stanovená lhůta [anonymizováno] jeho ukončení, je třeba takovou délku hodnotit jako nepřiměřeně dlouhou. Nezáleží přitom na tom, zda se v takovém řízení vyskytly či nevyskytly jednotlivé průběhy. I řízení bezprůtažné může trvat nepřiměřeně dlouhou dobu, jako v daném případě. Soud prvního stupně správně stanovil základní výměru, když uvažoval s částkou [částka] za rok trvání řízení (za první [anonymizováno] roky ve výši poloviční). Odvolací soud se naproti tomu neztotožňuje s hodnocením kritérií, která mohou výši základního odškodnění modifikovat. V případě posuzovaného řízení se jednalo o řízení, které vykazovalo větší procesní složitost, jak uzavřel soud prvního stupně, a z tohoto hlediska je indikováno snížení o 20 %. Poškozené nelze vytýkat podíl na délce řízení, postup správních orgánů byl hodnocen už v rámci hodnocení kritéria celkové délky řízení. Zásadním hlediskem je význam posuzovaného řízení [anonymizováno] poškozenou, a i když se z objektivního hlediska nejedná o řízení se zvýšeným významem, z hlediska subjektivního je nutno vzít v úvahu, že [anonymizováno] poškozenou byla v sázce částka několika milionů korun, proto se jednalo o zvýšený význam a je indikováno navýšení částky o 20 %. Činí-li základní výměra [částka] snížená o 20 % a navýšená o 20 %, a byla-li předmětem řízení částka [částka], je žaloba v této výši důvodná. Soud prvního stupně také rozhodl správně o příslušenství pohledávky a na jeho rozhodnutí lze v tomto směru odkázat.

20. Soud prvního stupně nepochybil ani při rozhodnutí o nákladech řízení, kdy úspěšné žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu. Tuto náhradu vypočetl zcela správně. Odvolatelka si nárokuje náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu, podle něhož advokátu náleží náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby při úkonech prováděných v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět. Účelem tohoto ustanovení je poskytnutí určité míry kompenzace za to, že advokát z objektivního důvodu nemůže poskytovat právní službu, neboť v daném čase se přemisťuje z místa svého sídla či bydliště do místa poskytování právní služby. [anonymizováno] takové„ vyřazení“ advokáta z jeho běžné činnosti není rozhodující, zda se přesouvá ze svého sídla či bydliště do jiného kraje, okresu, obce, městské části či ulice, nýbrž to, jaká je vzdálenost těchto dvou míst. Z hlediska vzniku nároku na náhradu je rozhodující, zda toto promeškání činilo minimálně půl hodiny či nikoliv (srovnej rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). V této věci má advokát žalobkyně sídlo v [obec a číslo], [obec] náměstí [číslo], tedy v bezprostřední blízkosti stanice metra, odkud se přemisťoval k úkonům právní služby k Obvodnímu soudu pro Prahu 1, sídlíccímu rovněž v bezprostřední blízkosti stanice metra. Je tak důvodný předpoklad, že na cestě nestrávil více než 30 minut, proto mu náhrada za promeškaný čas nenáleží.

21. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích odvoláními dotčenými I. a III. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

22. Ve výroku II. zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

23. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle §§ 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla v odvolacím řízení úspěch, má proto vůči neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů, které jí v tomto stadiu řízení vznikly. Jsou tvořeny odměnou advokáta při dvou úkonech právní služby po [částka] (písemné vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání), dvěma paušálními náhradami po [částka] a 21 % DPH ve výši [částka], celkem [částka] (§§ 9 odst. 4 písm. a/ a 13 odst. 3 advokátního tarifu a § 137 odst. 3 o. s. ř.) O lhůtě splatnosti a platebním místě bylo rozhodnuto podle §§ 160 odst. 1 a 149 odst. 1 o. s. ř.