pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Rozhodl tak o žalobním požadavku odůvodněném tím, že žalobci rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne [datum] (který nabyl právní moci dnem jeho vyhlášení, když státní zástupce, poškození a obžalovaný žalobce se vzdali práva odvolání), č. j. [číslo jednací], byla v adhezním řízení uložena povinnost zaplatit [jméno] [příjmení] [částka], na nákladech spojených s pohřbem [částka] a na nákladech dědického řízení [částka], dále [jméno] [jméno] ml. [částka], [jméno] [příjmení] [částka] a [jméno] [jméno] [částka]. Jednalo se o náhradu újmy vzniklé provozem dopravního prostředku, který měl žalobce pojištěn u žalované. Po jeho výzvě žalovaná plnila poškozeným částečně, a to [jméno] [příjmení] [částka], [jméno] [jméno] [částka], [jméno] [příjmení] [částka] a [jméno] [jméno] [částka], a ve zbývající výši, jejíhož zaplacení se žalobou domáhá, tj. [částka] poškozeným žalovaná dosud neuhradila.

2. Žalovaná učinila nesporným, že [značka automobilu] [registrační značka], jehož provozem vznikla smrtelná újma [jméno] [jméno] st., mělo ke dni škodní události sjednáno u právní předchůdkyně žalované pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem a že žalobce v době škodní události pojištěné vozidlo řídil, že podle uvedeného trestního rozsudku vyplatila poškozeným částky uváděné žalobcem. Namítla, že žalobce v rozporu s čl. 15 odst. 1 písm. e/) Všeobecných pojistných podmínek V [číslo] se vzdal v soudní síni práva odvolání, aniž by záměr nesplnit svou povinnost a podat do výroku o úhradě újmy včas opravný prostředek, sdělil žalované a vyčkal jejího závazného pokynu. Namítla, že náklady dědického řízení nejsou ve smyslu § 6 zák. č. 168/1999 Sb. pojistným rizikem, a proto není povinna tyto náklady za svého pojištěnce hradit.

3. Soud prvního stupně ve věci provedl dokazování tak, jak je uvedeno v bodech 11 až 20 odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku, na které lze pro stručnost odkázat. Vzal za prokázané, že podle rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci téhož dne, má žalobce povinnost zaplatit satisfakci za nemajetkovou újmu spočívající v duševních útrapách a utrpení spojených se smrtí jejich blízké příbuzné osoby, a to poškozeným podle § 2959 věty první o. z. v částkách shora uvedených, kteří v trestním řízení nárok uplatnili. [anonymizována dvě slova] [registrační značka], jehož provozem vznikla smrtelná újma [jméno] [jméno] st., mělo ke dni škodní události sjednáno u právní předchůdkyně žalované pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem smlouvou ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba] s. r. o. jakožto pojistníkem a právní předchůdkyní žalované, jejíž obsah se řídil smluvním ujednáním a VPPPMV-V [číslo]. Podle čl. 13 bod 2 a čl. 15 bod 1 e/ těchto VPP je podmínkou poskytnutí plnění splnění povinnosti pojištěného v řízení o náhradě újmy ze škodní události se proti rozhodnutí soudu, které se týká náhrady újmy, včas odvolat, pokud v odvolací lhůtě neobdrží jiný pokyn od pojišťovny. V případě porušení této povinnosti má pojišťovna vůči pojištěnému právo na úhradu částky vyplacené z důvodu újmy způsobené provozem vozidla (čl. 16 bod 3). Po vyhlášení rozsudku se obžalovaný [jméno] [příjmení] (řidič škodícího vozidla a jednatel společnosti, která je pojistitelem vozidla) do vyhlášeného rozsudku vzdal práva odvolání s tím, že si nepřeje, aby v jeho prospěch odvolání podaly jiné oprávněné osoby, netrval na písemném vyhotovení rozsudku, ani na písemném vyhotovení protokolu o hlavním líčení (shodně jako státní zástupce, zmocněnec poškozených a poškozená [jméno] [příjmení]). Žalovaná plnila [jméno] [příjmení] [částka], [jméno] [jméno] [částka], [jméno] [příjmení] [částka] a [jméno] [jméno] [částka]. Další důkazy navrhované žalobcem soud prvního stupně zamítl, neboť po provedeném dokazování měl zjištěný skutkový stav postačující pro posouzení věci po právní stránce.

4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval podle zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, podle jehož § 6 odst. 2 má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému mimo jiné způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením. Akcentoval, že pojištění podle uvedeného zákona je povinným smluvním a soukromým škodovým pojištěním odpovědnosti za újmu, která byla způsobena při provozu silničních vozidel, a dopadá jak na odpovědnost provozovatele dopravy či vozidla podle § 2927 a násl. o. z., tak i na povinnost osob nahradit újmu podle § 2910 o. z., například na řidiče vozidla. Pojistitel je povinen za pojištěného škůdce nahradit náhradu újmy v rozsahu a ve výši podle zvláštního právního předpisu, jímž je především občanský zákoník. Oprávnění poškozeného uplatnit nárok přímo pojistiteli ovšem neznamená, že by do odpovědnostního vztahu mezi škůdcem a poškozeným vstoupil namísto škůdce jeho pojistitel, který není za vzniklou újmu odpovědný. Jeho povinností je plnit za poškozeného, jestliže poškozenému vůči němu vzniklo právo na náhradu újmy. Je přitom třeba důsledně rozlišit právo poškozeného na náhradu vzniklé škody vůči škůdci (§§ 2910, 2927 a násl. o. z.) a specifické právo poškozeného na výplatu plnění za pojištěného škůdce (§§ 9 odst. 1, resp. 24 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb.). Dospěl dále k závěru, že soud v občanskoprávním řízení o náhradě škody podle § 135 odst. 1 o. s. ř. je vázán rozhodnutím o tom, že byl [anonymizována čtyři slova] nebo přestupek a kdo jej spáchal. Soudy nejsou proto vázány výší odškodnění v adhezním řízení přiznané poškozenému, pakliže od této výše škůdce odvíjí svůj nárok vůči svému pojistiteli z titulu tzv. povinného pojištění, který účastníkem adhezního řízení nebyl. Žalovaný pojistitel účastníkem adhezního řízení nebyl, nebyla mu uložena žádná povinnost v trestním řízení a poškozeným on újmu nezpůsobil. Pokud jde o vztah žalobce a žalované, má pojištěný právo dle § 9 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, tuto povinnost však pojistitel, tj. žalovaná bezezbytku již splnila, když pozůstalým nahradila nemajetkovou újmu podle § 2959 o. z. Ohledně výše takto způsobené újmy odkázal na rozsudek [anonymizováno] ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle něhož za základní částku náhrady lze v případě nejbližších osob pokládat 20 násobek průměrné mzdy, přičemž pro úmrtí nastalá v roce [rok] tato částka činila [částka]. Tato základní částka by s ohledem na specifické okolnosti věci měla být modifikována zpravidla již jen v řádu desítek procent, nikoliv více násobků. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovanou již vyplacené plnění poškozeným příbuzným po zesnulém [jméno] [jméno] odpovídá adekvátní výši základní částky pro náhrady za úmrtí v roce [rok]. Dále soud prvního stupně uzavřel, že pojistné plnění poskytované z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla není neomezené a nehradí se z něj veškeré újmy, které poškozenému v důsledku škodní události vznikly, ale pouze nároky taxativně vypočtené v § 6 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb.; jeho rozsah se automaticky nerovná rozsahu plnění, k němuž je povinován provozovatel či řidič vozidla z titulu náhrady škody. Pokud uvedený zákon určitý druh nároku výslovně nestanoví, je jeho náhrada z pojištění odpovědnosti vyloučena, pakliže se účastníci smlouvy nesjednali plnění nad rámec zákonné úpravy. Takovými nároky jsou pohřebné a náklady spojené s dědickým řízením po zůstaviteli; účastníci si však takové plnění nesjednali. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti tomuto rozsudku žalobce podal v zákonné lhůtě odvolání. Soudu prvního stupně v něm vytkl nesprávné právní posouzení otázky aplikace § 6 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. Právě v adhezním řízení bylo totiž rozhodnuto výslovně o nároku„ o újmě způsobené poškozeným ublížením na zdraví nebo usmrcením“ žalobcem. Takový výrok trestního soudu o výši újmy poškozeného musí mít závaznost jakožto rozhodnutí o předběžné otázce právě o tom, jaká výše újmy poškozeným vzniká ublížením na zdraví nebo usmrcením ve smyslu § 6 odst. 2 písm. a/ uvedeného zákona. Takový výrok představuje ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. otázku, z níž je třeba vycházet jako otázky předběžné. Poukázal na rozhodnutí [anonymizováno] ČR sp. zn. [spisová značka], dle něhož výrok o náhradě škody pojatý podle § 121 písm. a/ tr. ř. do rozsudku, jímž se rozhoduje otázka viny, má charakter vykonatelného soudního rozhodnutí, tedy jde o rozhodnutí stejné síly, jako je rozhodnutí vydané v občanském soudním řízení. Z § 135 odst. 2 věty druhé ve spojení s § 159a odst. 4 o. s. ř. přitom plyne, že soud rozhodující v občanském soudním řízení o tzv. postižním nároku pojišťovny, která za pojištěného plnila povinnost k náhradě škody, uložené mu pravomocným rozsudkem soudu, není oprávněn posuzovat, zda pojištěný za škodu odpovídá, případně v jakém rozsahu; podroboval by tím již vydané pravomocné rozhodnutí nepřípustnému zkoumání či přezkumu. Dále odkázal na rozhodnutí [anonymizováno] ČR sp. zn. [spisová značka] k otázce práva pojistitele odepřít část plnění poškozenému dle § 7 odst. 4 uvedeného zákona. Dále namítl, že za situace, kdy se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka] z celkové náhrady újmy poškozeným, z níž žalovaný dle svého vyjádření uznává částku celkem [částka], aniž by však prokázal její zaplacení, nemohl soud prvního stupně než žalobě vyhovět primárně z toho důvodu, že žalovaný neunesl důkazní břemeno, neboť zde žalovaný uznal nárok žalobce. Navrhl, aby změnou napadeného rozsudku bylo žalobě vyhověno.

6. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce předeslala, že veškeré finanční prostředky uvedené v adhezním výroku trestního rozsudku jsou na účtech pozůstalých. Zopakovala, že žalující viník dopravní nehody postupoval v rozporu s pojistnými podmínkami, když se ihned po vyhlášení adhezního výroku trestního rozsudku a bez jakékoliv konzultace s pojišťovnou vzdal práva na odvolání. Premisu vtělenou do hesla„ kdo požaduje plnění od pojišťovny, je povinen přečíst si pojistné podmínky a chovat se podle nich“ jistě nelze považovat za nepřiměřenou nebo nespravedlivou. V trestním řízení žalobce pochybil, příležitost napravit svoje pochybení dostal v tomto civilním řízení, tedy dostal příležitost prokázat, že částky, které pozůstalým vyplatil, jsou adekvátní a odpovídající náhradou duševních útrap pozůstalých. I přes poučení prvostupňovým soudem co má žalobce dokazovat, se spíše než na prokazování adekvátnosti vyplacených částek neustále věnoval polemice o údajné závaznosti trestněprávního rozsudku pro pojišťovnu. Žalobce tedy neprokázal, že částky, k nimž se bez využití odvolání nechal odsoudit trestním soudem, jsou v souladu s judikatorně vymezenými kritérii a mantinely. Navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

7. Z podnětu podaného odvolání odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (ust. §§ 212 a 212a o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným.

8. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil správný a úplný skutkový podklad a věc zásadně správně posoudil i po stránce právní.

9. Podle § 6 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému za:

a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením,

b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodou vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodou vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat,

c) ušlý zisk,

d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písm. a) až c); v souvislosti se škodou podle písm. b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.

10. Podle § 9 odst. 1 tohoto zákona poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě, jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení Policii České republiky podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích. Podle odst. 2 citovaného ustanovení plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění.

11. Podle ustálené judikatury (srovnej např. rozsudky [anonymizováno] ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) plnění pojistitele poskytnuté poškozenému není plněním z titulu jeho odpovědnosti za škodu, neboť osobou odpovědnou za škodu způsobenou poškozenému je pojištěný; toto plnění má charakter pojistného plnění. Mezi právem poškozeného na náhradu vzniklé škody proti škůdci a specifickým právem poškozeného na výplatu plnění za pojištěného škůdce je třeba důsledně rozlišovat. Pojistitel hradí poškozenému tam vyjmenované nároky, které poškozený uplatnil a prokázal. Pro plnění pojistitele je zcela bez významu, zda poškozený uplatnil své nároky v soudním řízení proti samotnému škůdci. Rozhodnutí v takovém soudním řízení žádnou povinnost pojistiteli plnit poškozenému nezakládá. Pojistné plnění poskytované z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla není neomezené a nehradí se z něj veškeré újmy, které poškozenému v důsledku škodní události vznikly, ale pouze nároky taxativně vypočtené v § 6 odst. 2 tohoto zákona, a to nejvýše do limitu pojistného plnění stanoveného v pojistné smlouvě.

12. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalovaná coby pojistitel žalujícího škůdce za něj zaplatila pojistné plnění v celkové výši [částka]. Dále bylo prokázáno, že v trestním řízení byla pravomocně uložena žalobci povinnost zaplatit týmž poškozeným náhradu škody v celkové výši [částka]. Žalobce se domáhá zaplacení rozdílu mezi částkou, k jejímuž zaplacení byl odsouzen (s výjimkou částky [částka] představující náklady spojené s pohřbem) a pojistným plněním vyplaceným žalovanou poškozeným, tj. částky [částka] s příslušenstvím. Žalobce má za to, že je povinností žalované pojistitelky za něj uhradit částku, která mu byla uložena pravomocným soudním rozhodnutím v trestním řízení.

13. Právo poškozeného na plnění vůči pojistiteli škůdce podle ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., je originárním právem založeným zvláštním právním předpisem, které - byť je odvozeno od právního vztahu mezi pojistitelem a pojištěným škůdcem - nemá povahu nároku na náhradu škody. Pojistitel se také nestává osobou odpovědnou za škodu namísto škůdce. Jeho povinností je pouze plnit za pojištěného, jestliže poškozený vůči němu uplatnil své právo na plnění (srovnej rozsudek [anonymizováno] ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

14. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl [anonymizována tři slova], přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1424/09 vyložil, že soud rozhodující v civilním řízení soudním je vázán pravomocným rozsudkem trestního soudu. Vázanost se však týká pouze rozsudků odsuzujících, a v rámci nich toliko toho, že byl [anonymizována tři slova] a kdo jej spáchal. Jinými rozhodnutími či výroky civilní soud vázán není. Rozsah vázanosti je dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň okolnostmi významnými pro rozhodnutí soudu v civilním řízení, např. pro rozhodnutí o náhradě škody. Tento právní názor stručně vystihuje obsah a věcný rozsah vázanosti civilního soudu trestními rozhodnutími, avšak sám o sobě nedává odpověď na otázku jejich subjektivních mezí. Ty je nutno posoudit se zřetelem k právu na spravedlivý proces. Vázanost soudu v civilním řízení trestním rozsudkem ve smyslu § 135 o. s. ř. se může prosadit jenom ve vztahu k osobám, které vystupovaly v trestním řízení, v němž měly možnost skutkově a právně argumentovat, jakož i činit důkazní návrhy. Vázanost se tedy nemůže uplatnit vůči třetím osobám, které v trestním řízení takovou možnost neměly; v takovém případě lze v civilním řízení provádět dokazování k těm okolnostem, které byly zjišťovány v trestním řízení a které jsou zároveň významné i pro soukromoprávní posouzení věci.

15. V dané věci je zřejmé, že žalovaná coby pojistitelka škůdce nebyla účastníkem trestního řízení, proto soud prvního stupně nebyl vázán výrokem trestního rozsudku, kterým byla obžalovanému (zde žalobci) uložena povinnost k náhradě škody poškozeným. Vztah mezi žalobcem a žalovanou z pojistné smlouvy o povinném smluvním pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla se řídí zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Oprávnění pojistitele plnit jen v rozsahu, v němž je prokázána odpovědnost pojištěného, se opírá o ustanovení § 6 odst. 2, dle něhož má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému mimo jiné způsobenou újmu vzniklou usmrcením. Této své povinnosti žalovaná v souzené věci dostála; soud prvního stupně v této souvislosti správně poukázal na závěry vyslovené v rozsudku [anonymizováno] ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Žalobce pak netvrdil, že by plnění žalované zákonným požadavkům neodpovídalo. V otázce důkazního břemene ve sporech o pojistné plnění z odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle zák. č. 168/1999 Sb. platí, že povinnost tvrdit a prokazovat rozhodné skutečnosti k opodstatněnosti nároku tíží žalobce; opačný názor by byl v rozporu s výslovným zněním ustanovení § 6 odst. 2 zákona, podle něhož pojistitel hradí namísto pojištěného, jestliže poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal (srovnej usnesení [anonymizováno] ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Odvolatelem poukazovaný rozsudek [anonymizováno] ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], na danou věc nedopadá, neboť v něm byla řešena otázka možnosti odmítnout plnění v celém rozsahu ve smyslu § 7 odst. 4 zákona. V souzené věci však pojišťovna plnění neodmítla.

16. Pochybení soudu prvního stupně nebylo shledáno ani v akcesorickém výroku o nákladech řízení, odvolací soud proto ze shora uvedených důvodů napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle §§ 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla i v odvolacím řízení úspěch, má proto vůči neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů, které jí v tomto stadiu řízení vznikly. Jsou tvořeny dvěma paušálními náhradami po [částka] za 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání). Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.