o zaplacení 1 440 000 Kč

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne 7. ledna 2011 10žalobu, ve které se jako výlučná dědička majetkových práv autorských k dílu prof. ak. sochaře (jméno) (příjmení) domáhala zdržovacího nároku a zaplacení částky 1 440 000 Kč bez příslušenství, a to z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný vystavoval trojrozměrnou neidentickou rozmnoženinu, napodobeninu, která pozbývá jakékoli tvůrčí zpracování třetí osoby, díla (jméno) (příjmení) – sochy (anonymizováno) vystupující ve filmu (anonymizována dvě slova) a (anonymizována dvě slova). Žalovaný napodobeninu vystavoval nejméně od 1. května 2010 do doby, kdy byla podaná žaloba. Pro sochu (anonymizováno) jsou charakteristické její jednoduché a dobře zapamatovatelné tvary, zejména poměr trupu a hlavy, kdy hlava pozvolná splývá s trupem postavy bez nasazení na krk, její umístění je součástí postavy, dále přepásaná prasklina na hrudi a svítící oči. Napodobeninu umístil žalovaný na pozemku v blízkosti dálnice D1 směrem do Brna, u exitu 10 na adrese (adresa), parcelní (číslo) v (katastrální uzemí), zapsaném u (stát. instituce), (stát. instituce) na (list vlastnictví). Žalovaný využívá pozemek jako showroom svých produktů a služeb, pozemek je ve vlastnictví (právnická osoba) s.r.o., se sídlem (adresa). Podle žalobkyně žalovaný užíval rozmnoženinu díla neoprávněně, tzn. neuzavřel licenční smlouvu s žalobkyní. Rozmnoženina byla navíc umístěna tak, aby byla dobře viditelná na dálnici při jízdě v obou směrech. Podle statistik intenzity provozu na webových stránkách Ředitelství silnic a dálnic pojíždělo v daném úseku průměrně 80 000 aut denně. Žalovaný užíval dílo způsobem značně snižujícím jeho hodnotu a význam, na hlavu trojrozměrné rozmnoženiny totiž umístil červenou čepici a zavěsil nevkusné barevné osvětlení. Žalobce tak dílo neoprávněně vystavoval, znetvořil a zkomolil. Napodobenina díla mohla být shlédnuta více než 19 440 000krát za předpokladu, že v projíždějícím voze seděla jedna osoba. Žalobkyně se vedle zdržovacího nároku domáhala i vydání bezdůvodného obohacení, jehož výši vyčíslila dle § 40 odst. č. zákona č. 121/2000, o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, na dvojnásobek obvyklé odměny za získání licence k užití v době užití díla žalovaným. Výši obvyklé odměny žalobkyně dovozuje z obvyklé částky za udělení licence v době užití žalobce, a sice částky 5 000 Kč za každý den užití, tzn. od 19. července 2010 do 10. prosince 2010 za 144 dní částku 720 000 Kč. Dvojnásobek odměny tak činí 1 440 000 Kč. Žalobkyně vzala se souhlasem žalovaného žalobu zpět v rozsahu zdržovacího výroku, a to při závěrečném návrhu ve věci při jednání u zdejšího soudu dne 16. března 2016.

2. Žalovaný se vyjádřil v tom smyslu, že žalobu neuznává a navrhl její zamítnutí. Předně zdůraznil, že je zde nedostatek pasivní legitimace, protože žalovaný do práv žalobkyně nijak nezasahoval a nezasáhl. Žalovaný namítal, že žalobkyní předložené potvrzení Státního notářství pro (část Prahy) nedokládá, že žalobkyně je dědičkou autorských majetkových práv k soše [anonymizováno]. Žalovaný zpochybnil autorství prof. ak. soch (jméno) (příjmení) k soše, protože z předložených důkazů žalobkyní tato skutečnost zřejmě nevyplývá. Podle žalovaného není zřejmé, zda (příjmení) (příjmení) skutečně vytvořil vyhotovení postavy (anonymizováno) použité ve filmu (anonymizována dvě slova) a (anonymizována dvě slova) nebo zda pouze uzpůsobil námět sochy dle pokynů osob podílejících se na tvorbě filmu. Žalovaný tvrdil, že podoba (anonymizováno) z filmu (anonymizována dvě slova) a (anonymizována dvě slova) byla známá již dříve od jiných umělců, např. vyobrazení (anonymizováno) v díle malíře (jméno) (příjmení) z r. 1951. Vyobrazení (anonymizováno) (včetně vyobrazení v trojrozměrném formátu) s ohledem na jeho časté ztvárnění pozbývá znaků jedinečnosti a nezaměnitelnosti a nesplňuje tak znaky autorského díla ve smyslu autorského zákona a souvisejících mezinárodních úmluv. Žalovaný dále tvrdil, že postava (anonymizováno) použitá pro film (anonymizována dvě slova) a (anonymizována dvě slova) je filmovou rekvizitou, nikoli autorským dílem. Uvedl, že je pravděpodobné, že konkrétní rekvizity vytvořili pracovníci filmového studia a ze strany žalobkyně nebylo doloženo, že konkrétní ztvárnění postavy (anonymizováno) zhotovil či načrtl (příjmení) (příjmení). Socha (jméno) umístěná u dálnice D1, jak je popsána v žalobě, byla vytvořena dle legendy o (anonymizováno) a částečně přizpůsobena obecnému vnímání veřejnosti podoby (anonymizováno). Žalovaný dále uvedl, že žalobkyně nijak nedoložila důvod a způsob výpočtu požadované výše bezdůvodného obohacení. Pouze konstatovala, že výše obvyklé odměny činí částku 5 000 Kč za den. Požadovaná výše odměny je zcela nepřiměřená, sama žalobkyně v jiných řízeních tvrdila, že výše obvyklé odměny činí částku 25 000 Kč za rok.

3. Ve věci bylo původně rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 16. března 2016, č. j. 34 C 3/2011-195, a to tak, že žaloba byla zamítnuta, neboť zdejší soud došel k závěru, že žalobkyně neprokázala autorská práva (jméno) (příjmení) k dílu (příjmení). Z provedených důkazů vyplynulo, že film vznikal na základě kolektivních smluv s autory jednotlivých složek filmu nebo na základě samostatných smluv s herci, kteří nebyli zaměstnanci producenta filmu. Právní poměry zaměstnanců se řídily směrnicí podnikové úpravy pracovních a platových podmínek zaměstnanců ve filmovém podnikání schválené pro Československý státní film výnosem Ministerstva sociální péče čj. (anonymizováno) (číslo) (příjmení) (příjmení) na základě smlouvy s Československým státním filmem vytvořil určitý příspěvek do filmu (možná včetně sochy (anonymizováno) nebo původní makety) za úplatu, což doložila žalobkyně zápisem z deníku údajně (jméno) (příjmení). Zdejší soud došel k závěru, že dílo (příjmení) (příjmení) vytvořil jako zaměstnanecké a právo k výkonu majetkových práv tak přešlo na výrobce filmu.

4. K odvolání žalobkyně do všech výroků a odvolání žalovaného do nákladového výroku Vrchní soudu v Praze usnesením ze dne 18. ledna 2017, č. j. 5 Co 60/2016-243 rozsudek zrušil a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vrchní soud dospěl k závěru, že v řízení nebyly dány jak podmínky pro potvrzení rozsudku soudu prvního stupně dle § 219 o.s.ř., tak podmínky pro změnu dle § 220 o.s.ř., protože rozsudek trpěl takovými vadami, které mohly vést k nesprávnému rozhodnutí ve věci. Vady rozsudku odvolací soud spatřoval zejména v nesprávném hodnocení důkazů v rozporu s ustanovením § 132 o.s.ř. Soud prvního stupně své závěry opřel pouze o část provedeného dokazování, tj. výslechy některých svědků, přitom se nevypořádal s rozpory, které vyplývají ze skutkových zjištění, a bez bližšího odůvodnění nepřihlédl k některým provedeným důkazům. Dle názoru odvolacího soudu obecná tvrzení, že se právní poměry tvůrců filmu obvykle řídily kolektivními smlouvami a směrnicí z roku 1949, nemohla bez dalšího vést k závěru, že také (příjmení) (příjmení) uzavřel s Československým státním filmem zaměstnaneckou smlouvu a majetková práva k dílu přešla na nástupce společnosti. Výslechem svědka v řízení u soudu prvního stupně bylo zjištěno, že Filmové studio Barradov po provedeném šetření uzavřelo, že filmová práva k dílu náleží pravděpodobně Státnímu archivu a smlouvy s jednotlivými autory neexistovaly. Odvolací soud tak ve skutkových zjištěních spatřoval rozpor. Odvolací soud také dospěl k závěru, že dílo, k němuž se autorská majetková práva žalobkyně mají vázat, dosud nebylo v řízení dostatečně specifikováno, tedy ani není přesně vymezen skutek řízení a není tak možné určit, o čí dílo se jedná. Zavázal tak soud prvního stupně, aby vyjasnil skutková tvrzení žalobkyně, aby bylo bez pochyb jasné, co je předmětem žaloby, tzn. jaké konkrétní dílo měl žalovaný bez souhlasu žalobkyni užít. Dále zavázal zdejší soud, aby vyřešil, kdo je autorem díla. Poté, co soud prvního stupně měl upřesnit základní skutečnosti nutné pro posouzení věci, měl rozhodnou o případném nároku žalobkyně a měl se zabývat otázkou obvyklosti licenčního poplatku vzhledem k tvrzenému užití a jeho rozsahu žalovaným.

5. Nejvyšší soud usnesením ze dne 6. března 2018, č. j. 30 Cdo 3491/2017-272 odmítl dovolání žalovaného, které podal proti výše uvedenému usnesení Vrchního soudu, neboť předkládal zejména vlastní skutkové závěry, na kterých budoval své vlastní právní posouzení, které bylo odlišné od závěrů odvolacího soudu. Proto uplatňoval jiný než přípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., tzn. že by rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo v nesprávném právním posouzení věci. Žalovaný v dovolání zpochybnil hodnocení důkazů odvolacím soudem, k tomu však dovolací soud podotkl, že hodnocení důkazů založené na zásadě volného hodnocení důkazů nemůže být napadeno žádným dovolacím důvodem. Dovolací soud také dospěl k závěru, že přesto, že žalobkyně dostatečně nespecifikovala dílo, k němuž se mají vztahovat majetková práva autorská, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení. Dovolací soud také bez širšího odvodnění uzavřel, že se neodchýlil od stálé rozhodovací praxe.

6. Žalobkyně na základě závazného právního názoru Vrchního soudu doplnila dne 8. března 2018 skutková tvrzení v žalobě, a to tak, že předložila nové důkazy; dvě osvědčení o prohlášení notářským zápisem, a sice architekta (jméno) (příjmení) a spisovatele a scénáristy (jméno) (příjmení). Oba se osobně znali s režisérem filmu (jméno) (příjmení). Oběma svědkům režisér potvrdil, že autorem předlohy neboli modelu (anonymizováno) k filmu, podle které byla vyrobena rozmnoženina (anonymizováno), je (příjmení) (příjmení). Prohlášení tak vyvracejí předešlou svědeckou výpověď svědka (příjmení), že se na tvorbě (anonymizováno) měl podílet autorský kolektiv, a potvrzují, že autorem modelu byl (příjmení) (příjmení). Co se týče obvyklé výše odměny za poskytnutí licence, žalobkyně uvedla, že odměna za vystavení zkomolené napodobeniny u dálnice D1 by měla být vyšší, než například v případě užití díla Nadačním fondem (anonymizováno) pohádky (pozn. fondu žalobkyně v minulosti poskytla licenci). Protože zatímco fond byl neziskovým subjektem a jím pořádaná akce cílila na dětského návštěvníka, žalovaný umístil sochu (anonymizováno) u dálnice D1, kde byla dobře viditelná pro veškeré uživatele dálnice a zhlédli ji miliony řidičů, proto na žalobě setrvala.

7. Rozsudkem ze dne 29. srpna 2018 č. j. 34 C 3/2011-298, zdejší soud opět uzavřel, že nebylo jednoznačně prokázáno autorství (jméno) (příjmení) k návrhu (anonymizováno) a v době jeho úmrtí mu nesvědčila autorská práva, tudíž nemohla přejít na žalobkyni, dědičku. Soud dospěl k závěru, že majetková práva náležela podle tehdy platných předpisů výrobci filmu – Československému státnímu filmu. Soud také dovodil, že (příjmení) (příjmení) musel mít s výrobcem uzavřený nějaký typ smlouvy podobající se zaměstnanecké, protože jinak by mu nemohla být vyplacena odměna podle výnosu Ministerstva sociální péče podle směrnice z r. 1949 (odměna byla ve výši 19 500 Kč, částka je uvedena v deníku, který údajně patřil sochaři). Zdejší soud své hodnocení důkazů proto nepřehodnotil.

8. K odvolání žalobkyně do všech výroků rozhodnutí a odvolání žalovaného do nákladového výroku bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu ze dne 22. srpna 2019 č. j. 5 Co 70/2018-327 Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně nesprávně aplikoval rozhodné předpisy a jeho rozhodnutí zrušil. Dílo vzniklo v roce 1951, proto se práva k dílu řídí zákonem o právu původském. Podle § 11 odst. 2 zákona spojí-li se díla literární, hudební, umělecká, výtvarná nebo fotografická (jako v případě tvorby filmu), zůstávají tím původská práva (práva původních autorů) k nim nedotčená. Soud prvního stupně tak nesprávně aplikoval § 9 zákona č. 115/1953 Sb., o právu autorském, protože dílo vzniklo před účinností tohoto zákona. Odvolací soud dospěl k závěru, že původské neboli autorské právo od počátku náleží (jméno) (příjmení) a přešlo tak na jeho právní nástupkyni, a to s ohledem na provedené důkazy, zejm. uvedení prof. (příjmení) jako autora díla v titulkové listině. Odvolací soud uzavřel, že nebylo prokázáno převedení díla za života autora na výrobce filmu (poznámka o vyplacení peněz v sochařově deníku může svědčit o vyplacení autorského honoráře). Odvolací soud k argumentaci žalovaného a soudu prvního stupně, že prof. (příjmení) se za svého života k dílu nehlásil a svá práva nijak neuplatňoval, podotkl, že tato skutečnost není relevantní. Za porušení práva je totiž odpovědnost objektivní a autor tak nemusí vyvíjet žádnou aktivitu, aby jeho práva existovala. Odvolací soud ponechal k dalšímu zkoumání, zda bylo jednáním žalovaného neoprávněně zasaženo do autorských práv k dílu. (ulice) soud tedy uzavřel, že (příjmení) (příjmení) je autorem předlohy (anonymizováno), který vystupuje ve filmu (anonymizována dvě slova) a (anonymizována dvě slova) a zavázal soud prvního stupně, aby posoudil již pouze otázku porušení práva k dílu, tzn. zda se žalovaný užitím postavy (anonymizováno) u D1 dopustil neoprávněného užití díla ve formě rozmnoženiny. Pokud ano, je soud prvního stupně zavázán doplnit dokazování o obvyklou výši licenčního poplatku a posoudit jí vzhledem k výši bezdůvodného obohacení požadovaného žalobkyní.

9. Z předložené předžalobní výzvy ze dne 13. července 2010 bylo prokázáno, že žalobkyně poslala žalovanému řádnou předžalobní výzvu dle ustanovení §142a odst. 1 o.s.ř., ve které kvalifikovaně vyzvala žalovaného k uhrazení žalovaného nároku ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby.

10. Po provedení všech důkazů samostatně i ve vzájemné souvislosti soud za prokázaný tento skutkový děj:

11. Ve věci bylo třeba nejprve prokázat, kdo vytvořil předlohu (anonymizováno), který vystupuje ve filmu (anonymizována dvě slova) a (anonymizována dvě slova). Z mnoha provedených důkazů, které byly v řízení provedeny a hodnoceny ve vzájemné souvislosti včetně vyhotoveného znaleckého posudku, došel soud k závěru, že předlohu (anonymizováno) vytvořil (příjmení) (příjmení). Prokázaná skutečnost je v souladu se závazným názorem Vrchního soudu v Praze, který prezentoval ve svém zrušujícím usnesení 22. srpna 2019 č. j. 5 Co 70/2018-327. Pro (anonymizováno) vytvořeného dle předlohy (jméno) (příjmení) jsou charakteristické jeho jednoduché a dobře zapamatovatelné tvary, zejména poměr trupu a hlavy, kdy hlava pozvolna splývá s trupem postavy bez nasazení na krk, její umístění je součástí postavy, dále přepásaná, prasklina na hrudi a svítící oči (prokázáno ze znaleckého posudku prof. akad. mal. (jméno) (příjmení), Ph. D). Otázku autorství má soud za prokázanou zejména z titulkové listiny k filmu (anonymizována dvě slova) a (anonymizována dvě slova), kterou poskytl Národní filmový archiv ve své odpovědi ze dne 9. září 2015. Na kopii titulkové strany I. a II. je uvedeno:„ Návrh (anonymizováno): (příjmení) (příjmení).“ Dále je (příjmení) (příjmení) uveden jako výtvarník filmu v internetových filmových databázích (prokázáno z printscreenu stránky (webová adresa) (číslo) a z printscreenu stránky (webová adresa) tvurci), konkrétně je v databázi FDB vedle jeho jména specifikováno„ návrh Golema.“ (prokázáno z printscreenu stránky (webová adresa) (číslo)). (příjmení) (příjmení) je také uveden jako autor modelu (anonymizováno) pro film (anonymizována dvě slova) (anonymizována dvě slova) v soupisu jeho děl (prokázáno ze soupisu díla (jméno) (příjmení) nazvaného (příjmení) (příjmení) sochařské dílo, vytvořeného Galerií hlavního města Prahy v letech 1976 - 1977). Autorství (jméno) (příjmení) vzal za prokázané také zdejší soud, když ve svém rozsudku uvedl, že socha (anonymizováno) vystupující ve filmu je trojrozměrnou rozmnoženinou výtvarného díla autora (jméno) (příjmení) (prokázáno z rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 34 C 61/2005-181 a potvrzujícího rozsudku Vrchního soudu v Praze čj. 3 Co 193/2010-211).

12. Skutečnost, že (příjmení) (příjmení) vytvořil model (anonymizováno) pro film (anonymizována dvě slova) a (anonymizována dvě slova) má soud za prokázanou také z následujících provedených důkazů:

13. (jméno) (příjmení) jako autora„ slavné sochy (anonymizováno), která byla použita ve filmu (anonymizována čtyři slova)“ označuje i publicistický článek (prokázáno z článku z novin ze dne 17. října 2016 pod názvem„ Splacený dluh mistru art deca sochaři (jméno) (příjmení)“). K autorství (příjmení) (příjmení) se vyjádřil kurátor výstav PhDr. (jméno) (příjmení). Uvedl, že plastika pražského (anonymizováno) od akad. soch. (jméno) (příjmení) vytvořená pro film (anonymizována dvě slova) a (anonymizována dvě slova) v letech 1950 1951, je zcela samostatnýma originálním výtvorem nepochybné umělecké ceny a nemá žádný přímý vzor v předchozích zpodobeních postavy (anonymizováno) (prokázáno ze spisu Městského soudu v Praze 34 C 61/2005, konkrétně z posouzení originality plastiky (anonymizováno) ak. soch. (anonymizováno). (příjmení) kurátorem výstav PhDr. (jméno) (příjmení) ze dne 18. července 2005, č. l. 100).

14. Dále je (příjmení) (příjmení) za autora makety (anonymizováno) považován v knize (jméno) (příjmení)„ (příjmení) (příjmení) a (anonymizována dvě slova)“ Na fotografii v knize je vyobrazen režisér filmu (jméno) (příjmení) s modelem malého (anonymizováno) a popisem„ režisér (jméno) (příjmení) s maketou (anonymizováno) od sochaře (jméno) (příjmení)“ (prokázáno z fotografie z knihy„ (příjmení) (příjmení) – (příjmení) (příjmení)“). Autor knihy při výslechu u zdejšího soudu ze dne 30. listopadu 2015 také uvedl, že při psaní knihy čerpal informace od původního režiséra filmu (příjmení) a architekta (jméno) (příjmení). Informaci, že (příjmení) (příjmení) byl autorem (anonymizováno), vyčetl z Národního filmového archivu, dále vyšel z publikací, konkrétně Český hraný film III., kterou vydal NFA.

15. O autorství (jméno) (příjmení) je přesvědčena i agentura DILIA. Agentura opakovaně uzavírala licenční smlouvy, v nichž je (příjmení) (příjmení) označen jako autor sochy (anonymizováno) užité ve filmu (prokázáno ze spisu Městského soudu v Praze (spisová značka), konkrétně z licenčních smluv na č. l. spisu 102-103, 105 až 119). Dále DILIA uváděla, že autorská práva (jméno) (příjmení) k výtvarnému sochařskému dílu (příjmení) vznikla dnem vyjádření tohoto díla, resp. jeho vyjádřením v objektivně vnímatelné podobě (prokázáno z trestního spisu (anonymizováno) (číslo), konkrétně z vyjádření (ulice) literární audiovizuální agentury DILIA ze dne 4. dubna 2011). DILIA označovala (jméno) (příjmení) také jako autora výtvarného sochařského autorského díla (příjmení) (prokázáno ze spisu Městského soudu v Praze (spisová značka), konkrétně z vyjádření Divadelní literární audiovizuální agentury DILIA ze dne 1. listopadu 2004, na č. l. spisu 21). DILIA o (jméno) (příjmení) hovořila jako o autorovi soch (anonymizováno) užité ve filmu (anonymizována čtyři slova) (prokázáno ze spisu Městského soudu v Praze (spisová značka), konkrétně z dohody o narovnání mezi paní (jméno) (příjmení), zast. DILIÍ a (právnická osoba) ze dne 2. listopadu 2005, č. l. spisu 36).

16. Skutečnost o autorství (jméno) (příjmení) má soud za prokázanou také na základě toho, že (příjmení) (příjmení) obdržel za model (anonymizováno) od Státního filmu částku 19 550 Kč s tím, že soud konstatuje, že v tomto zápisu je uvedeno, že tuto částku měl obdržet 22. června 1951 (prokázáno ze zápisu z deníku a skutečnosti o deníku učinily strany nespornými).

17. Za autora modelu (anonymizováno) označoval (jméno) (příjmení) i režisér filmu (jméno) (příjmení) (zjištěno z notářského zápisu (spisová značka) a NZ (číslo), osvědčení o prohlášení (jméno) (příjmení) a notářského zápisu (spisová značka) a NZ (číslo), osvědčení o prohlášení (jméno) (příjmení)).

18. (jméno) (příjmení), filmový architekt, který pracoval na Barrandově do r. 1995, byl i generálním ředitelem FSB, později (příjmení) (jméno), uvedl, že model (anonymizováno) ve velikosti 30–40 cm byl odložen ve štukatérské dílně a byl objednán před zahájením výroby filmu u sochaře (anonymizováno). (příjmení). Vlastní výrobu sochy (anonymizováno) včetně všech úprav pak prováděla štukatérská dílna. Veškerá výtvarná díla byla po zaplacení honorářů bezvýhradným majetkem Filmového studia Barrandov. (zjištěno z provedeného důkazu emailovou korespondenci ze dne 17. května 2014 mezi (jméno) (příjmení) a (jméno) (příjmení), zaměstnankyní žalovaného). Zdejší soud provedl při jednání ze dne 11. května 2015 důkaz výslechem (jméno) (příjmení), přičemž bylo zjištěno: O tom, že socha byla objednána u (jméno) (příjmení), pouze četl. Nicméně před zahájením výroby filmu tomu tak mělo být. (jméno) (příjmení) byl architektem výstavy v roce 1985 U Hybernů, kde se socha (anonymizováno) vystavovala. Nikdo nikdy neuplatňoval žádné honoráře za výstavu sochy. Byl na právním oddělení (příjmení) (jméno), kde mu řekli, že všechny exponáty patří studiu. Tehdy se vyhotovovala další kopie (anonymizováno) podle makety velké asi 40 nebo 45 cm. (Tuto skutečnost učinili účastníci za nespornou.) Na fotografii z knihy (jméno) (příjmení) je asi původní maketa. Přestože svědek nejdříve tvrdil, že model (anonymizováno) byl objednán u (jméno) (příjmení) a následně uvedl, že o této informaci pouze četl, soud konstatuje, že nezjistil rozhodné skutečnosti, které by objednání díla u (jméno) (příjmení) vyvracely.

19. Autorem modela (anonymizováno) pro film (anonymizována dvě slova) a (anonymizována dvě slova) je (příjmení) (příjmení), jak uvedl soudní znalec prof. akad. mal. (jméno) (příjmení), Ph.D. ve svém znaleckém posudku. Postava (anonymizováno) má jednoduché, ale o zapamatovatelnější charakteristické tvary, zásadní je poměr hlavy a tvar hlavy, která pozvolna splývá s trupem postavy (anonymizováno). Hlava je přímo součástí (anonymizováno) bez nasazení na krk. Poměr a tvar hlavy je ve vztahu k celé postavě jedinečným tvůrčím výsledkem (jméno) (příjmení). Sochaři se podařilo vtisknout dílu silnou tvarovou identitu (prokázáno ze znaleckého posudku prof. akad. mal. (jméno) (příjmení), Ph.D.) Soud pak znalecký posudek doplnil výslechem soudního znalce při jednání ze dne 31. května 2021. Znalec uvedl, že (příjmení) byl poprvé zachycen jako trojrozměrné dílo, plastika se poprvé vytvořila ve velikosti nadživotní. Konkrétní postup výroby předmětné plastiky soudní znalec nezná. Model, se kterým je vyfocen (jméno) (příjmení) v knize (jméno) (příjmení), je předlohou k vypracování postavy do filmu. Že pan (příjmení) je autorem plastiky, je skutečnost obecně známá, v rámci rešerše objevil prameny, které to potvrzují. V oblasti teorie tyto skutečnosti přednáší na vysokých školách. Autor zpracoval návrh díla a poté si přizval lidi, kteří mu pomohli dokončit dílo po technické stránce. Znalec se vyjádřil, že se jedná o standartní postup a pravděpodobně tomu bylo i v tomto případě, nicméně se návrhy nepodařilo zachovat. Přestože soudní znalec při výslechu nebyl schopen jednoznačně určit, jak byl návrh (anonymizováno) poprvé (jméno) (příjmení) vyjádřen, soud má zejména s ohledem na provedené důlazy fotografií v knize (jméno) (příjmení) a zápisem z deníku za prokázané, že poprvé (příjmení) (příjmení) vyjádřil (anonymizováno) jako malý model, s nímž je zachycen režisér (jméno) (příjmení).

20. O autorství (jméno) (příjmení) hovořil rozporuplně svědek (jméno) (příjmení). Svědek je povoláním filmový historik. O vzniku postavy (anonymizováno) vedl několik rozhovorů s režisérem (příjmení), s panem (jméno) (příjmení) a výtvarníkem (jméno) (příjmení). (příjmení) (jméno) byla pro film speciálně zhotovena. (příjmení) (jméno) (příjmení) mu sdělil někdy v roce 1967, že vyobrazení (anonymizováno) vzniklo v autorském kolektivu skládajícího se z (jméno) (příjmení), (jméno) (příjmení), (jméno) (příjmení), (jméno) (příjmení) a (jméno) (příjmení). Následně (příjmení) (příjmení) vypracoval několik návrhů v podobě skic, které byly zejména (jméno) (příjmení) a (jméno) (příjmení) odmítnuty. (jméno) (příjmení) pak nakreslil v průběhu příprav filmu postavu Golema tak, jak jí známe z filmu. (příjmení) (příjmení) se za svého života k autorství postavy (anonymizováno) nikdy nehlásil. K fotografii v knize (jméno) (příjmení), kde je režisér (jméno) (příjmení) vyobrazen s maketou (anonymizováno) uvedl, že autor knihy nikdy nepracoval na Barrandově a nemůže tak dostatečně znát pozadí filmu ani nemůže být znalcem procesu tvorby filmu na Barrandově. (zjištěno z notářského zápisu sp. zn. (spisová značka), NZ (číslo) ze dne 13. 12. 2013). Zdejší soud pak provedl výslech (jméno) (příjmení) při jednání ze dne 6. října 2014, kde bylo zjištěno, že v době premiéry filmu, v lednu 1952, bylo (jméno) (příjmení) pouhých 12 let. U výslechu naopak uvedl, že se o vzniku (anonymizováno) přímo s (jméno) (příjmení) nebavil. (příjmení) (příjmení) v podstatě znal, ale ne zase tak důvěrně, aby s ním mohl o věci dlouze hovořit. Do problematiky ho zasvětil pan (příjmení) (příjmení) a (příjmení). Poté v rozporu s předchozími tvrzeními uvedl, že první návrhy a první představu o (anonymizováno) přinesl režisér (jméno) (příjmení), který měl film původně režírovat. Sám svědek pak hodnotil autorství, když srovnával prvky v díle (jméno) (příjmení) a (jméno) (příjmení). Dospěl k závěru, že (příjmení) nemohl být autorem. Každé dílo, které bylo vytvořeno na Barrandově pro film, se stávalo majetkem pouze (ulice), pan (příjmení) věc zaštítil. Jako výtvarníci filmu jsou ve výrobních a produkčních listech uvedeni (příjmení) (příjmení), (jméno) (příjmení) a (jméno) (příjmení). Svědek se poté vrátil k tvrzení o možném spoluautorství a uzavřel, že (příjmení) (příjmení) nemohl být jediným autorem. Tvrzení odůvodnil tím, že autorem kostýmů byl totiž (jméno) (příjmení) a (příjmení) byl v podstatě plášť, ve kterém se pohyboval člověk. Na druhou stranu uvedl, že žák (jméno) (příjmení), (jméno) (příjmení), pracoval na provedení (anonymizováno) na základě zadání od (jméno) (příjmení). (příjmení) (příjmení) neuplatňoval z titulu svých autorských práv za svého života žádné nároky. Film se začal připravovat v r. 1950. Malíř obrazu, kde je zobrazen (příjmení) s (anonymizována dvě slova), se podle (příjmení) jmenoval (jméno) (příjmení). Soud nepovažuje skutečnosti zjištěné z výše uvedených důkazů za věrohodné. A to vzhledem k rozporuplným a zmatečným tvrzením svědka, zejména co se týče autorství, případně spoluautorství k dílu, svědek nejdříve uvedl, že dílo vzniklo v kolektivu autorů, zároveň tvrdil, že (jméno) (příjmení) nakreslil postavu (anonymizováno) tak, jak ji známe z filmu. Na druhou stranu měl první návrhy (anonymizováno) přinést původní režisér filmu (jméno) (příjmení). Autorem kostýmů byl (jméno) (příjmení) a (příjmení) byl v podstatě plášť, tedy kostým. Poté naopak uvedl, že žák (jméno) (příjmení), (jméno) (příjmení), dostal zadání, aby pracoval na provedení (anonymizováno) právě od (jméno) (příjmení). Soud také spatřuje rozpor v tvrzení o svědkově známosti s režisérem (příjmení), když uváděl, že s režisérem podrobně hovořil a při svědecké výpovědi naopak tvrdil, že režiséra příliš neznal a o záležitosti s ním rozsáhle hovořit nemohl. Soud také přihlédl k nízkému věku svědka v době příprav a premiéry filmu. Skutečnost, že by se na vzniku díla podílelo více osob či někdo úplně jiný, se navíc nepodařilo v řízení prokázat.

21. Žalovaný zároveň předložil jako důkaz obraz malíře (jméno) (příjmení), který měl sloužit jako dekorace k filmu (anonymizována dvě slova) a (anonymizována dvě slova) (zjištěno z článku„ (příjmení) (příjmení) na Pražském hradě“ na webu (webová adresa) z 4. srpna 2009). Autor obrazu, malíř (jméno) (příjmení), dne 28. února 1950 zemřel (zjištěno z článku na Wikipedii o (příjmení) (příjmení) (sochaři) ze dne 13. července 2021). Předběžné přípravy k výrobě filmu byly zahájeny dne 5. ledna 1950 (zjištěno z Výpisu z revizní zprávy ministerstvem financí o filmech„ (anonymizována dvě slova)“ a„ (anonymizována dvě slova)“). Soud má za prokázané, že již 18. ledna 1950 se filmaři na schůzi bavili o vyřešení trikových problémů filmu včetně technického ztvárnění (anonymizováno) a jeho technického provedení ve filmu. Proto museli mít již předlohu (anonymizováno) a na schůzi řešili již pouze jeho konkrétní technické provedení ve filmu. Tato skutečnost vyplývá i ze samotného v zápisu uvedeného předmětu schůze, a sice vyřešení technických a trikových problémů filmu. Na schůzi bylo zadáno (jméno) (příjmení), aby figura (anonymizováno) byla co nejdříve navržena a jeho loutkovými odborníky provedena. (příjmení) (příjmení) požadoval, aby (příjmení) při obživnutí vyzařoval energii-světlo. (příjmení) měl být z neprůhledné hmoty, ze které by vycházelo směrem od šému světelné záření. Soud tak zde opět poukazuje na skutečnost, že tvůrci filmu již v době konání schůze měli předlohu (anonymizováno), když konkrétně mluvili o typickém šému (anonymizováno) a svítících částech těla. Režisér se dále podrobně zabýval materiálem na výrobu (anonymizováno) (prokázáno ze zápisu ze schůze k připravovanému filmu (anonymizována dvě slova) (anonymizována dvě slova), ze dne 18. ledna 1950 na Barrandově). Ze samotného účelu obrazu jako dekorace k filmu pak vyplývá, že malíř se snažil vyjádřit již zjevně danou představu (anonymizováno), která musela a být filmařům známa před 18. ledna 1950. Obraz již zcela jasně odráží finální vyobrazení (anonymizováno) od (jméno) (příjmení).

22. Pracovní poměr herce (jméno) (příjmení) jako zaměstnance Československého státního filmu se řídil smlouvami a směrnicí podnikové úpravy pracovních a platových podmínek zaměstnanců ve filmovém podnikání schválené pro Československý státní film výnosem Ministerstva sociální péče čj. (anonymizováno) (číslo) (zjištěno z pracovní smlouvy uzavřené mezi hercem (jméno) (příjmení) a Československým státním filmem, výroba uměleckých filmů ze dne 27. října 1950). Žalovaný namítal, že se tím pádem musela spolupráce (příjmení) (příjmení) s Československým státním filmem řídit také pracovní či smlouvou v podobném znění a majetková práva autorská podle tehdy platné právní úpravy měla tak přejít na výrobce filmu. Z předložených důkazů se však nepodařilo prokázat, že by s (jméno) (příjmení) byla jakkoli podobná smlouva uzavřena.

23. Dále bylo třeba prokázat, zda majetková práva autorská přešla na žalobkyni. (příjmení) (příjmení) stanovil závětí ze dne (datum) svou universální dědičkou (jméno) (příjmení). Majetková práva autorská k dílu prof. ak. sochaře (jméno) (příjmení) přešla na žalobkyni jako výlučnou dědičku (prokázáno z Potvrzení Státního notářství pro (část Prahy) zn. (spisová značka); trestního spisu (anonymizováno) (číslo), konkrétně z notářského zápisu ve věci závěti (jméno) (příjmení), čl. spisu 74, rozhodnutí Státního notářství pro (část Prahy) zn. (spisová značka) na č. l. spisu 75, rozhodnutí Státního notářství pro (část [obec]) j. (číslo jednací) na č. l. spisu 76).

24. Žalobkyně na základě licenční smlouvy umožnila Nadačnímu fondu„ (obec), (územní celek)“ dne 11. září 2007 užít dílo Golema jako součást průvodu pohádkových bytostí a také ho vystavit na hlavním pódiu za paušální odměnu ve výši 5 000 Kč + režijní srážka DILIA a DPH z režijní srážky (prokázáno z Licenční smlouvy uzavřené mezi žalobkyní zastoupenou agenturou DILIA a Nadačním fondem„ (obec) (územní celek)“).

25. Soud má za prokázané, že zdejší soud v jiné věci přiznal žalobkyni částku 50 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení za neoprávněné užití díla (jméno) (příjmení) společností (právnická osoba), a to tak, že tato společnost provozovala Muzea voskových figurín pod hradem (anonymizováno) a v (příjmení) ulici v (obec), kde byly vystaveny dvě sochy (anonymizováno) po dobu dvou let a to v částečně tvůrčím zpracování. Dále jejich fotografie rozmnožovala a rozšiřovala formou pohlednic. Zdejší soud výslovně uvedl, že voskové figuríny vystavené žalovaným byly rozmnoženinami díla (jméno) (příjmení) (prokázáno spisem zdejšího soudu sp. zn. (spisová značka), a to konkrétně žalobou ze dne 20. dubna 2005 a rozsudkem ze dne 11. května 2010, č. j. (číslo jednací)). Soud má také za prokázané, že zdejší soud v další věci přiznal žalobkyni částku 70 Kč z titulu bezdůvodného obohacení za neoprávněné užití díla (právnická osoba), která sochu (anonymizováno) vystavovala na svojí marketingové akci. Neoprávněné užití však trvalo pouze jeden den. (prokázáno spisem zdejšího soudu sp. zn. (spisová značka), konkrétně rozsudkem ze dne 30. července 2012, č. j. (číslo jednací)). Soud má vzhledem k výše provedeným důkazům za prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně. (příjmení) (příjmení) byl v řízeních před zdejším soudem považován za autora a žalobkyni byla pokaždé přiznána finanční satisfakce z titulu bezdůvodného obohacení neoprávněným užitím autorského díla.

26. Poté se soud zabýval pasivní legitimací žalovaného. Žalovaný je právnickou osobou, podnikatelem, jehož předmětem podnikání je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a výroba elektřiny (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku společnosti žalovaného ze dne 3. ledna 2011).

27. Soud má za prokázané, že pokyn k umístění (příjmení) v blízkosti dálnice D1 dal (jméno) (příjmení), jednatel žalovaného, který se domnívá, že to bylo začátkem května 2010. (příjmení) (jméno) pro žalovaného vyrobil kolektiv sochařů a dekoratérů (prokázáno z trestního spisu (anonymizováno) (číslo), a to konkrétně z úředního záznamu o doplnění podaného vysvětlení jednatele žalovaného (jméno) (příjmení)). Z tohoto důkazu má soud za prokázané, že socha (anonymizováno) byla vystavena v blízkosti dálnice D1 směrem do Brna, u exitu 10 na adrese (adresa), parcelní (číslo) v (katastrální uzemí), zapsaném u (stát. instituce), katastrální pracoviště Praha – východ na (list vlastnictví) od května 2010 nejméně do 10. prosince 2010, což má soud za prokázané fotografiemi č. 1 a č. 2, výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 13. července 2010 adresované žalovanému, reakcí žalovaného na výzvu žalobkyně ze dne 19. července 2010, emailovou korespondencí ze dne 23. září a 6. října 2010 mezi právními zástupci stran, kde se již o užití hovoří, navazující emailovou korespondenci ze dne 14. října a 16. října, a navazující emailovou korespondenci 22. října 2010, 1. listopadu a 15. listopadu 2010, fotografiemi sochy č. 3 a 4, kde je socha zdobena vánočními dekoracemi). Právní zástupce žalobkyně se vyjádřil při jednání ze dne 14. července 2021, že skutečně dobu, za kterou požaduje přiznání bezdůvodného obohacení, určil teprve poté, co obdržel reakci na výzvu za neoprávněné užití předmětného modelu ze strany žalovaného, a to od 19. července 2010 do dne 10. prosince 2010. Předmětem řízení je nárok na vydání bezdůvodného obohacení z neoprávněného užití díla od 19. července 2010 do 10. července 2010. Nicméně soud má vzhledem k výše uvedenému za prokázané, že žalovaný sochu (anonymizováno) umístil v blízkosti dálnice D1 již na začátku května 2010. Strany dále učinily při jednání dne 14. července 2021 za nesporné, že tak jak je fotografie v žalobě, tak žalovaný (příjmení) vystavoval.

28. Žalovaný využíval pozemek jako showroom svých produktů a služeb (prokázáno opisem webových stránek žalovaného – Showroom vánoční dekorace žalovaného ze dne 8. prosince 2010). Pozemek vlastní (právnická osoba) s.r.o., se sídlem (adresa) (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí parc. (číslo) st. 87 a kopií katastrální mapy ze dne 15. listopadu 2010, výpisem z obchodního rejstříku (právnická osoba) s.r.o. ze dne 6. dubna 2012).

29. Postava (anonymizováno), která byla vystavována žalovaným v roce 2010 v blízkosti dálnice D1, je neidentickou rozmnoženinou (anonymizováno) jako autorského díla (jméno) (příjmení). Model a vyobrazení reklamního poutače v podobě postavy (anonymizováno) vykazují shodné znaky autorského díla. Jde o užití bez jakéhokoli tvůrčího vkladu. Umístění (příjmení) v blízkosti D1 bylo motivováno komerčním záměrem (prokázáno ze znaleckého posudku prof. akad. mal. (jméno) (příjmení), Ph. D. porovnáním fotografe přiložené k žalobě a fotografie z knihy (příjmení) (příjmení) – (příjmení) (příjmení)).

30. Na základě závazného právního názoru Vrchního soudu vyjádřeného v jeho usnesení ze dne 22. srpna 2019 č. j. 5 Co 70/2018-327 bylo třeba ve věci doplnit dokazování o obvyklou cenu licence za užití v rozsahu, v jakém napodobeninu vystavoval žalovaný. Soud doplnil dokazování znaleckým posudkem, z něhož má soud za zjištěné, že v době od července do prosince 2010 by byla obvyklá odměna spojená s udělením licence k vytvoření trojrozměrné rozmnoženiny autorského díla a její užití vystavováním tak, jak to učinil žalovaný, do 1 500 000 Kč. Kromě hodnoty licenčních poplatků je třeba brát v úvahu i ekonomický profit z instalace rozmnoženiny, který byl vyčíslen na 400 000 – 700 000 Kč (prokázáno ze znaleckého posudku prof. akad. mal. (jméno) (příjmení), Ph. D.). Při stanovování obvyklé ceny licence vzal soudní znalec v úvahu význam díla (anonymizováno), které hraje roli v rámci české identity a je jedinečné. (zjištěno z výslechu ze dne 31. května 2021 soudního znalce prof. akad. mal. (jméno) (příjmení), Ph. D.). V roce 2008 průměrně denně kolem vystavené sochy (anonymizováno) projelo přes 80 tisíc aut (prokázáno z provedených důkazů: Zprávou průměrné denní intenzity na dálnicích a rychlostních silnicích ČR, vývoj 1994 – 2008, Intenzita 2008 ze serveru www.ceskedalnice.cz). Za dobu 5 měsíců projelo kolem rozmnoženiny 15 000 000 automobilů, pokud by za zhlédnutí každý zaplatil 10 haléřů, vychází celkem částka 1 500 000 Kč (zjištěno z výslechu ze dne 31. května 2021 soudního znalce prof. akad. mal. (jméno) (příjmení), Ph. D.). Roční průměr denních intenzit dopravy konkrétně v roce 2010 však byl 77 316, nikoli 80 tisíc. (prokázáno ze Závěrů celostátního sčítání dopravy z roku 2010 z webových stránek Ředitelství silnic a dálnic). Žalovaný tím chtěl poukázat na rozdíl v údajích z roku 2008 a roku 2010, soud však konstatuje, že rozdíl nepovažuje za natolik markantní, aby ovlivnil výpočet obvyklé ceny.

31. Soud konstatuje, že následující provedené důkazy shledal irelevantními, neboť z nich nebylo možné zjistit žádné skutečnosti zásadní pro posouzení věci: podání právního zástupce žalovaného adresované Polici České republiky k rukám pana JUDr. (jméno) (příjmení) ze dne 10. března 2011 ve věci údajného zásahu do autorskoprávní ochrany k soše (anonymizováno), sdělení prof. ak. soch. (jméno) (příjmení), které je nadepsáno jako„ Oznámení na společnost (právnická osoba)“ adresované Policii České Republiky, ze dne 1. června 2011, spisem Městského soudu v Praze 34 C 61/2005, a to konkrétně znaleckým posudkem prof. ak. soch. (jméno) (příjmení), č. j. VŠUP 1288/2009, čl. spisu 143, vyobrazení díla pana (příjmení) na dvou fotografiích jako příloha podání žalobkyně ze dne 19. prosince 2016, obrázky samurajů jako příloha k podání žalobkyně ze dne 17. ledna 2017, částí publikace knihy vydané k filmu (anonymizována dvě slova) a (anonymizována dvě slova), kde je vyobrazena socha nebo plastika (anonymizováno) s klapkou filmu, předběžný rozpočet filmu (anonymizována dvě slova) (anonymizována dvě slova), výslech svědka (jméno) (příjmení), bývalého ředitele Filmového studia Barrandov, při jednání u zdejšího soudu ze dne 30. listopadu 2015.

32. Soud konstatuje, že následující provedený důkaz navržený žalovaným shledal soud nedůvěryhodným, protože nebylo možné prokázat jeho povahu a zdroj: titulková listina nadepsaná„ Československý státní filmu uvádí film (anonymizována čtyři slova)“.

33. Soud se rozhodl neprovádět důkazy přehráním filmu (příjmení) (anonymizována dvě slova) a částí znaleckého posudku doc. dr. (jméno) (příjmení), soudního znalce, ze dne 1. srpna 2005, protože strany se při jednání dne 14. července 2021 výslovně vyjádřily, že na provedení těchto důkazů netrvají.

34. Soud při jednání ze dne 14. července 2021 zamítl důkaz výslechy svědků (jméno) (příjmení), (jméno) (příjmení), (jméno) (příjmení), (jméno) (příjmení), a to s ohledem na skutečnost, že otázka autorství byla již ve věci vyřešena, tak jak jednoznačně uvedl Vrchní soud ve svém posledním rozhodnutí a zavázal tímto právním názorem soud prvoinstanční. Autorství (jméno) (příjmení) dále vyplývá z již provedených důkazů. Soud taktéž má určitou pochybnost o výpovědní schopnosti navržených svědků s ohledem na jejich věk, časový odstup od tvorby filmu a jejich posledního vyjádření ve věci.

35. Po posouzení všech důkazů samostatně i ve vzájemné souvislosti došel soud k následující závěru o skutkovém stavu: (příjmení) (příjmení) navrhl sochu (anonymizováno) pro film (anonymizována dvě slova) a (anonymizována dvě slova). Majetková práva autorská přešla na (jméno) (příjmení), žalobkyni, jako výlučnou dědičku (jméno) (příjmení). Žalovaný vystavoval rozmnoženinu sochy před svojí prodejnou od 1. května 2010 minimálně do vánočních svátků v roce 2010, přestože nezískal potřebnou licenci od žalobkyně. Dílo tak užil neoprávněně. Obvyklá cena licence by vzhledem k počtu možných zhlédnutí za období pěti měsíců činila 1 500 000 Kč.

36. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

37. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 218/1926 Sb., o původském právu k dílům literárním, uměleckým a fotografickým (o právu autorském) jsou literárními nebo uměleckými díly všechny výtvory z oboru krásné i vědecké literatury a umění (hudebního i výtvarného), nehledíc k jejich rozsahu, účelu anebo stupni hodnoty. Odst. 2 ustanovení pak obsahuje demonstrativní výčet děl, kde jsou mimo jiné uvedena: díla dramatická a dramaticko-hudební, choreografická a pantomimická (díla divadelní), pak kinematografická nebo podobným postupem vytvořená díla tehdy, jsou-li pro své uspořádání nebo spojení předvedených příběhů výtvory zvláštními; díla umění výtvarných, jako sochařského, kreslířského, malířského, grafického, ryteckého, medailérského a plastického, díla umění stavitelského, umělecké výrobky zhotovené litografií nebo podobným postupem, jakož i plány a náčrtky pro všeliká umělecká díla výtvarná a plány na celkovou nebo částečnou úpravu obcí a vůbec větších oblastí, pokud nejde o úkoly povahy výhradně technické

38. Podle § 9 zákona o právu autorském je původcem díla je ten, kdo ho vytvořil, původcem zpracování podle § 7 je ten, z jehož činnosti vzešel osobitý ráz zpracování (zpracovatel).

39. Podle § 10 odst. 1 zákona o právu původském k dílům vytvořeným společně několika osobami, při nichž jsou výsledky jejich tvorby, i pokud je lze rozeznat, celkem nedílným, přísluší původské právo všem spolupůvodcům společně a nerozdílně. Nakládat s dílem, zejména rozhodovat o jeho vydání, rozmnožení, provozování mohou všichni společně. Nedohodnou-li se, rozhodne na návrh některého z nich soud příslušný podle navrhovatelova bydliště v tuzemsku v nesporném řízení, přihlížeje také k nemajetkovým zájmům původců. Podle odst. 2 každý spolupůvodce má však o sobě právo, soudně stíhat zásah do společného práva původského. Podle odst. 3 o přechodu podílu, který má každý z nich na původském právu, platí ustanovení § 15 a 16, odstavce 1.

40. Podle § 11 odst. 1 zákona o právu původském je dvojí původské právo k dílům, která tvoří literární nebo umělecký celek (díla souborná), přestože jsou sestavena ze samostatných příspěvků několika spolupracovníků. Dvojí původské právo; k celku přísluší pořadateli, k jednotlivým příspěvkům jejich původcům, kteří jsou při vydáván svých příspěvků o sobě, povinni uvést dílo, ve kterém vyšly. Podle § 11 odst. 2 spojí-li se spolu díla literární, hudební, umělecká, výtvarná nebo fotografická, zůstávají tím původská práva k nim nedotčena.

41. Podle § 29 odst. 1 zákona č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (zákon o dílech), autorské právo přechází na dědice.

42. Podle § 33 odst. 1 zákona o dílech ve znění účinném v době úmrtí (jméno) (příjmení) autorské právo trvá, pokud není dále stanoveno jinak, po dobu života autorova a 50 let po jeho smrti, u děl spoluautorů 50 let po smrti toho z nich, který ostatní přežil.

43. Podle § 12 odst. 1 autorského zákona autor má právo své dílo užít v původní nebo jiným zpracované či jinak změněné podobě, samostatně nebo v souboru anebo ve spojení s jiným dílem či prvky a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem.

44. Podle § 13 odst. 1 autorského zákona Rozmnožováním díla se rozumí zhotovování dočasných nebo trvalých, přímých nebo nepřímých rozmnoženin díla nebo jeho části, a to jakýmikoli prostředky a v jakékoli formě.

45. Podle § 29 odst. 1 autorského zákona ve znění účinném v době podání žaloby výjimky a omezení práva autorského lze uplatnit pouze ve zvláštních případech stanovených v tomto zákoně a pouze tehdy, pokud takové užití díla není v rozporu s běžným způsobem užití díla a ani jím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora.

46. Podle § 40 odst. 4 autorského zákona právo na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení podle zvláštních právních předpisů zůstává nedotčeno; místo skutečně ušlého zisku se autor může domáhat náhrady ušlého zisku ve výši odměny, která by byla obvyklá za získání takové licence v době neoprávněného nakládání s dílem. Výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně toho, kdo neoprávněně nakládal s dílem, aniž by k tomu získal potřebnou licenci, činí dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem.

47. Podle § 41 autorského zákona ve znění účinném v době podání žaloby udělí-li autor jiné osobě výhradní oprávnění k výkonu práva dílo užít, nebo je-li této osobě toto oprávnění nebo výkon majetkových práv k dílu svěřen ze zákona, má právo se domáhat nároků podle § 40 odst. 1 písm. b) až d) a odst. 3 a 4 pouze osoba, jejíž takto smluvně nebo zákonem nabyté výhradní oprávnění bylo ohroženo nebo porušeno; právo autora domáhat se ostatních nároků, jakož i v této souvislosti nároku podle § 40 odst. 3 zůstává nedotčeno.

48. Žalobkyně je jako výlučná dědička po zesnulém (jméno) (příjmení) dle § 29 odst. 1 zákona č. 35/1965 Sb., o dílech ve spojení s § 26 odst. 2 a 4 autorského zákona aktivně legitimována k žalobě na ochranu autorských práv (jméno) (příjmení). Pro další posouzení aktivní legitimace žalobkyně a pasivní legitimace žalovaného se soud však nejprve musel zabývat otázkou, zda (jméno) (příjmení) náležela autorská práva k soše (anonymizováno) z filmu (anonymizována dvě slova) a (anonymizována dvě slova).

49. Pro posouzení věci je klíčové nejprve určit, jaká právní úprava autorského práva byla účinná v době vzniku díla. Přestože se v řízení nepodařilo prokázat, kdy přesně byla vyhotovena první předloha sochy (anonymizováno), soud má za prokázané, že předloha v podobě modelu vznikla a byla vyjádřena veřejně před 18. lednem 1950. Ten den se konala schůze, na které bylo řešeno pouze technické provedení sochy (anonymizováno) ve filmu. Tvůrci filmu tak již měli představu o jeho podobě. Pro posouzení právního režimu autorství a vzniku díla je tak rozhodný zákon o právu původském. K tomuto závěru dospěl i Vrchní soud v Praze ve svém usnesení č. j. 5 Co 70/2018-327 (usnesení). Podle § 9 tohoto zákona je původcem díla, tzn. autorem ten, kdo ho vytvořil. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že předlohu (anonymizováno) stvořil (příjmení) (příjmení) a tuto skutečnost se nepodařilo vyvrátit ve prospěch jiné osoby, svědčí autorství předlohy (příjmení) (jméno) (příjmení), který je původcem díla podle § 9 zákona o právu původském, jak potvrdil i Vrchní soud ve svém usnesení.

50. V řízení také bylo potřeba vyjasnit, jaké konkrétní dílo měl žalovaný bez souhlasu žalobkyně užít. K tomu zavázal Vrchní soud zdejší soud ve svém zrušujícím usnesení č. j. 5 Co 60/2016-243. Žalobkyně ve svém podání ze dne 8. března 2018 doplnila, že model (anonymizováno), se kterým je režisér (jméno) (příjmení) vyfocen v knize (jméno) (příjmení), zobrazuje dílo (jméno) (příjmení). Podle modelu pak byla vyrobena identická rozměrově větší rozmnoženina, která byla užita ve filmu. Model vytvořil (příjmení) (příjmení) a sloužil tvůrcům filmu jako předloha. Následně bylo potřeba posoudit, zda je předloha v podobě modela autorským dílem. Podle § 4 zákona o právu původském je uměleckým dílem jakýkoli výtvor z oboru výtvarného umění, nehledíc k jeho rozsahu, účelu anebo stupni hodnoty. Soudní znalec ve svém znaleckém posudku vyjádřil, že postava (anonymizováno) má jednoduché, ale o zapamatovatelnější charakteristické tvary, zásadní je poměr hlavy a tvar hlavy, která pozvolna splývá s trupem postavy (anonymizováno). Hlava je přímo součástí (anonymizováno) bez nasazení na krk. Poměr a tvar hlavy je ve vztahu k celé postavě jedinečným tvůrčím výsledkem (jméno) (příjmení). Sochaři se podařilo vtisknout dílu silnou tvarovou identitu. Za autorské dílo (jméno) (příjmení) pak označil model vtvořený pro film (anonymizována dvě slova) a (anonymizována dvě slova). Soud vzhledem k výše uvedeným závěrům ze znaleckého posudku a ve shodě s názorem Vrchního soudu uzavírá, že dílo (jméno) (příjmení) – model je uměleckým dílem (dnešní terminologií autorským dílem) ve smyslu § 4 zákona o právu původském.

51. Soud se také zabýval otázkou, zda tím, že model (anonymizováno) byl audiovizuálně užit v audiovizuálním díle, filmu (anonymizována dvě slova) – (anonymizována dvě slova), zanikla původní autorská práva a přešla na výrobce filmu Československý státní film, jak namítal žalovaný. Zákon o právu původském v § 11 rozlišoval dvojí původské právo k dílům, která tvoří umělecký celek neboli k dílům souborným. K celku přísluší původské právo pořadateli, tzn. v tomto případě výrobci filmu. K jednotlivým příspěvkům náleží autorské právo jejich původcům, tzn. k předloze (příjmení) (jméno) (příjmení). Podle § 11 odst. 2 tohoto zákona, spojí-li se spolu díla literární, hudební, umělecká, výtvarná nebo fotografická, zůstávají tím původská práva k nim nedotčena. Film je tak třeba posuzovat jako dílo souborné podle zákona o právu původském a autorské právo (jméno) (příjmení) tak zůstalo nedotčeno. Navíc v řízení nebylo ničím prokázáno, že by dílo bylo za života (jméno) (příjmení) převedeno na výrobce filmu.

52. K tvrzenému, ale v řízení neprokázanému, spoluautorství (jméno) (příjmení), (jméno) (příjmení), (jméno) (příjmení), (jméno) (příjmení) a (jméno) (příjmení) soud uvádí, že podle § 10 odst. 1 zákona o právu původském k dílům vytvořeným společně několika osobami, při nichž jsou výsledky jejich tvorby, i pokud je lze rozeznat, celkem nedílným, přísluší původské právo všem spolupůvodcům společně a nerozdílně. (jméno) (příjmení) by tak náleželo autorské právo podle tehdy platné právní úpravy i jako spoluautorovi.

53. V době, kdy měla majetková práva autorská přejít na dědičku, žalobkyni, upravoval autorské právo zákon č. zákona č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (zákon o dílech). Podle § 29 odst. 1 autorské právo přechází na dědice. Majetková práva autorská tak přešla na žalobkyni jako universální dědičku.

54. Podle § 33 odst. 1 zákona o dílech ve znění účinném v době úmrtí (jméno) (příjmení) autorské právo trvá, pokud není dále stanoveno jinak, po dobu života autorova a 50 let po jeho smrti, u děl spoluautorů 50 let po smrti toho z nich, který ostatní přežil. (příjmení) (příjmení) zemřel dne (datum). Autorskoprávní ochrana k dílu (jméno) (příjmení) tak trvá do (datum). Vzhledem k tomu, že na žalobkyni přešla autorská práva (jméno) (příjmení), je aktivně legitimována domáhat se v souladu s ustanovením § 41 autorského zákona ve znění účinném v době podání žaloby, ochrany autorského práva podle § 40 odst. 4 autorského zákona.

55. Strany dále učinily při jednání dne 14. července 2021 za nesporné, že tak, jak je fotografie v žalobě, tak žalovaný sochu (anonymizováno) vystavoval. V řízení tak bylo prokázáno, že žalovaný si nechal vyhotovit sochu (anonymizováno) a následně ji vystavoval v blízkosti dálnice D1 minimálně od května 2010 do 10. prosince 2010 za účelem reklamní propagace, aniž by od žalobkyně získal jakékoli oprávnění k vystavování díla v souladu s § 12 odst. 1 autorského zákona, který stanoví, že oprávnění k výkonu práva dílo užít lze udělit jiné osobě smlouvou. Jinak může jiná osoba dílo užít bez udělení oprávnění pouze v případech stanovených zákonem. Žalobkyně žádné oprávnění k užití díla nikdy žalovanému neudělila a žalovaný nebyl ani ze zákona oprávněn dílo užít bez udělení oprávnění. Soud na základě znaleckého posudku podotýká, že žalovaný si naopak nechal zhotovit neidentickou rozmnoženinu – napodobeninu (anonymizováno), autorského díla (jméno) (příjmení), a tu pak v blízkosti dálnice D1 za účelem vlastní propagace vystavoval a tím došlo k porušení autorského práva k dílu (jméno) (příjmení). Soud na základě znaleckého posudku uzavřel, že došlo k rozmnožování díla podle § 13 odst. 1 autorského zákona a jednalo se o užití bez jakéhokoli tvůrčího vkladu. Ve věci žalobkyně nejde ani o zákonnou výjimku omezení práva autorského podle § 29 odst. 1 autorského zákona.

56. Žalobkyně se v žalobě domáhala vydání bezdůvodného obohacení žalovaného za období od 19. července 2010 do 10. prosince 2010. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že žalovaný dílo neoprávněně užil, bylo potřeba stanovit obvyklou cenu v době neoprávněného nakládání s dílem, tzn. od července do prosince 2010, jak je specifikováno výše. Soud při stanovení výše obvyklé odměny za užití díla (jméno) (příjmení) vycházel ze znaleckého posudku, který stanovil, že obvyklá odměna spojená s udělením licence k vytvoření trojrozměrné rozmnoženiny autorského díla a její užití vystavováním tak, jak to učinil žalovaný, činila do 1 500 000 Kč. V souladu s ustanovením § 40 odst. 4 autorského zákona tak má žalobkyně nárok na dvojnásobek výše obvyklé odměny, a sice do 3 000 000 Kč. Soud se tedy rozhodl přiznat žalobkyni vydání bezdůvodného obohacení v požadované výši 1 440 000 Kč.

57. Soud uzavírá, že v řízení bylo prokázáno, že (příjmení) (příjmení) je původcem (§ 9 zákona o právu původském) uměleckého díla modelu (anonymizováno), podle kterého byla vyhotovená rozměrově větší rozmnoženina pro film (anonymizována dvě slova) a (anonymizována dvě slova) (§ 4 zákona o právu původském). Žalobkyně, na níž autorská práva přešla z titulu závěti (jméno) (příjmení) ze dne (datum) (§ 29 odst. 1 zákona č. 35/1965 Sb., o dílech [anonymizováno]) byla aktivně legitimována k podání žaloby (§ 41 autorského zákona ve znění účinném v době podání žaloby). Žalovaný porušil autorská práva k dílu (jméno) (příjmení) tím, že si nechal zhotovit neidentickou rozmnoženinu díla (§ 13 odst. 1 autorského zákona), kterou vystavoval minimálně od začátku května 2010 do 10. prosince 2010 v blízkosti dálnice D1. Žalovaný tak užil dílo bez jakéhokoli tvůrčího vkladu za komerčním účelem, aniž by získal od žalobkyně licenci k užití díla (§ 12 odst. 1 autorského zákona). Žalobkyni proto vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dvojnásobky odměny, která by byla za získání potřebné licence k užití díla obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem. Výši obvyklé odměny byla stanovena do 1 500 000 Kč, žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení do výše 3 000 000 Kč (§ 40 odst. 4 autorského zákona). Soud se tedy rozhodl přiznat žalobkyni vydání bezdůvodného obohacení v požadované výši 1 440 000 Kč.

58. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a svědčí jí tedy náhrada nákladů řízení. Při výpočtu mimosmluvní odměny zástupce žalobce vycházel soud z vyhlášky č. 177/1996 o advokátním tarifu (dále jen„ Vyhláška“).

59. Dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a k ) Vyhlášky zástupce žalobkyně učinil ve věci 9 úkonů v prvním řízení před soudem I. stupně (konkrétně převzetí a příprava právního zastoupení, žaloba ze dne 7. ledna 2011, účast na jednání dne 10. dubna 2014, 13. února 2014, 6. října 2014, 11. května 2015, 30. listopadu 2015, 16. 3. 2016 – 2h 15 min), 4 úkony v prvním odvolací řízení (konkrétně odvolání dne 28. dubna 2016, podání ze dne 19. prosince 2016, účast na jednání odvolacího soudu dne 18. ledna 2017), 3 úkony v druhém řízení před soudem I. stupně (konkrétně podání ze dne 8. března 2018 a účast na jednání dne 29. srpna 2018 2 h 10 min), 2 úkony v druhém odvolacím řízení (konkrétně odvolání ze dne 1. října 2018, účast na jednání odvolacího soudu dne 21. srpna 2019) a 5 úkonů v třetím řízení před soudem I. stupně (konkrétně účast na jednání dne 25. května 2020, 31. května 2021, podání ze dne 12. července 2021 a účast na jednání dne 14. července 2021 – 3 h 8 min). Sazba odměny za jeden úkon pak byla vypočítána dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 čís. 5 Vyhlášky na 14 060 Kč. K tomu byla připočtena náhrada hotových výdajů, která dle § 13 odst. 3 Vyhlášky činí 300 Kč za úkon (tj. 6 900 Kč za všechny úkony). Vzhledem k tomu, že je zástupce – advokát plátcem DPH, je tato částka navýšena o 21 %. Celkově byla tedy zástupci žalobce přiznána částka 399 638,80 Kč. Žalobkyně dále v tomto podání vykázala jako náklad řízení zaplacený soudní poplatek za řízení před soudem I. stupně ze dne 25. ledna 2011 ve výši 58 600 Kč a dne 5. května 2016 72 000 Kč za řízení před soudem II. stupně. Žalobkyně dále v tomto řízení vykázala jako náklad řízení zaplacenou zálohu na náklady řízení ve výši 15 000 Kč. Celkové náklady řízení žalobce tedy činí 545 238,80 Kč. Jelikož měla žalobkyně ve věci plný úspěch, soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení plné výši.

60. O náhradě nákladů státu soud rozhodl v souladu s § 148 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady státu vznikly v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku a následném výslechu znalce prof. akad. mal. (jméno) (příjmení), Ph. D., v rozsahu nekrytém složenou zákohou, a dále v souvislosti s přiznáním svědečného (jméno) (příjmení), který se dostavil k výslechu při jednání dne 11. 5. 2015. Jelikož žalobkyně měla ve věci plný úspěch, je žalovaný povinen nahradit náklady státu.