pro [část Prahy] dne 14. září 2021, č. j. 33 C 119/2021-27,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. (číslo) zastavěná plocha a nádvoří, o výměře (anonymizováno) m², jehož součástí je stavba - objekt k bydlení (adresa) a pozemku parc. (číslo) zahrada, o výměře 354 m², které jsou evidovány u (stát. instituce), (stát. instituce) na (list vlastnictví) pro k. ú. (část obce), (územní celek) a dále ideální jedné poloviny pozemku parc. (číslo) o výměře (anonymizováno) m², který je evidován u (stát. instituce), (stát. instituce) na (list vlastnictví) (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným k rukám jejich právního zástupce na náhradě nákladů řízení 63 162 Kč (výrok II.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně proti žalovaným domáhala určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. (číslo) jehož součástí je stavba (adresa), pozemku parc. (číslo) ideální jedné poloviny pozemku parc. (číslo) vše v (katastrální uzemí), (územní celek) (dále také jen“ předmětné nemovité věci”). Žalobu odůvodnila tím, že žalovaní nesplnili svou povinnost z kupní smlouvy ze dne (datum), když doposud neuhradili zcela kupní cenu. Kupní cena za předmětné nemovité věci byla sjednána ve výši 2 200 000 Kč. Žalovaní kupní cenu dosud nehradili, a to v rozsahu 88 000 Kč, porušili proto kupní smlouvu podstatným způsobem, pročež žalobkyně dne (datum) od kupní smlouvy odstoupila. Dále žalobkyně popsala v žalobě jednání žalovaných v souvislosti s užíváním předmětných nemovitostí, které považuje za obstrukční až šikanózní a dokonce i protiprávní.

3. Žalovaní s žalobou nesouhlasili. Předmětné nemovité věci nabyli do společného jmění manželů na základě kupní smlouvy ze dne (datum), a to ke dni (datum), za kupní cenu 2 200 000 Kč, která byla splatná do 60 dnů od uzavření kupní smlouvy a dodání oddělovacího geometrického plánu a měla být uhrazena na schovací účet č. (bankovní účet), vedený pro schovatele JUDr. (jméno) (příjmení). Dle kupní smlouvy a smlouvy schovací z (datum) byla částka 88 000 Kč určena k úhradě daně z převodu nemovitostí. Ujednáno bylo, že„ daň zaplatí advokát jménem prodávajícího na účet finančního úřadu“. Prostředky v advokátní úschově již tehdy náležely žalobkyni. Tvrzený důvod odstoupení není dán, neboť žalovaní kupní cenu řádně a včas uhradili do úschovy, a to (datum) dílčí úhradou 250 000 Kč z vlastních zdrojů a dne (datum) z úvěru poskytnutého bankou. Částku 88 000 Kč zaplatil schovatel JUDr. (anonymizováno) dne (datum) na účet správce daně, zbytek kupní ceny poukázal žalobkyni již dne (datum). Zároveň žalovaní namítali, že právo žalobkyně odstoupit od kupní smlouvy je promlčeno.

4. Soud I. stupně provedeným dokazováním zjistil, že mezi žalobkyní jako prodávající a žalovanými jako kupujícími byla dne (datum) uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byly tyto nemovité věci: pozemek parc. (číslo) jehož součástí je stavba (adresa), pozemek parc. (číslo) ideální jedna polovina pozemku parc. (číslo) vše v (katastrální uzemí), (územní celek). Kupní cena byla sjednána ve výši 2 200 000 Kč a byla uhrazena v souladu s ujednáními účastníků v kupní smlouvě a v souladu se svěřeneckou smlouvou o úschově peněz uzavřenou dne (datum) mezi žalobkyní coby oprávněným a prodávajícím, žalovanými coby složitelem a kupujícím a JUDr. (jméno) (příjmení), advokátem, coby schovatelem tak, že celá kupní cena byla složena na účet advokáta, který následně dne (datum) převedl částku 2 112 000 Kč na účet žalobkyně a dne (datum) převedl částku 88 000 Kč na účet (anonymizována dvě slova) (územní celek). Žalobkyně přípisem ze dne (datum), podaným k poštovní přepravě dne (datum) od kupní smlouvy odstoupila, a to z důvodu, že dosud nedošlo k úhradě části kupní ceny ve výši 88 000 Kč, čímž došlo k porušení kupní smlouvy podstatným způsobem.

5. Soud I. stupně neprovedl pro nadbytečnost tyto důkazy navrhované žalobkyní: e-mailová komunikace mezi žalobci a žalovanou ze dne (datum), vyjádření žalované v rámci řízení 15 C 301/2020, žaloba na odstranění neoprávněné stavby ze dne (datum), podnět k zahájení řízení o odstranění stavby adresovaný stavebnímu úřadu, podnět k místnímu šetření adresovaný (anonymizováno) a žádost o poskytnutí informace adresované (anonymizováno) (obec) (část obce), neboť ani k dotazu soudu I. stupně žalobkyně neobjasnila jejich souvislost s předmětem řízení, pouze setrvala na tom, že byly založeny k tvrzením dokreslujícím vzájemné vztahy mezi účastníky řízení.

6. Jde-li o právní stránku věci, soud I. stupně se prioritně zabýval otázkou, zda je na žalovaném určení dán naléhavý právní zájem. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne (datum), sp. zn. I. ÚS 1440/14, uzavřel, že na žalovaném určení naléhavý právní zájem dán je, neboť o nejistotě právního postavení účastníků svědčí celá řada již zahájených soudních řízení. Rozhodnutím o podané žalobě bude eliminován vznik dalších sporů mezi účastníky, popř. jejich pokračování, byly–li již zahájeny.

7. Soud I. stupně následně uvážil, že tvrzený důvod pro odstoupení od kupní smlouvy ve smyslu § 2001 a § 2002 o. z. nebyl naplněn. Bylo prokázáno, že kupní cena zaplacena byla. Tvrzení žalobkyně nejsou pravdivá a žalobkyni nesvědčí právo, jehož určení se domáhá.

8. Soud I. stupně dále pro úplnost uvedl, že právo účastníka odstoupit od smlouvy je právem majetkovým, které se promlčuje v obecné tříleté promlčecí době dle § 629 odst. 1 o. z. V případě, že by byl zákonný důvod pro odstoupení naplněn, právo žalobkyně na odstoupení od smlouvy by bylo s ohledem na okamžik uzavření kupní smlouvy a okamžik splatnosti kupní ceny již promlčeno. Tedy by námitku promlčení práva na odstoupení od smlouvy vznesenou žalovanými bylo třeba vyhodnotit jako důvodnou.

9. Soud I. stupně proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

10. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení neúspěšné žalobkyni uložil povinnost k jejich náhradě částkou 63 162 Kč, což představuje odměnu advokáta ve výši 3 x 17 100 Kč za 3 úkony právní služby dle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 3 x 300 Kč za tyto úkony: příprava a převzetí věci; vyjádření k žalobě, účast u jednání, a náhradu za 21 % DPH ve výši 10 962 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud I. stupně neaplikoval § 12 odst. 4 advokátního tarifu, neboť předmětné nemovité věci spadají do společného jmění manželů – žalovaných.

11. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Vytýkala soudu I. stupně, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Konkrétně uvedla, že soud I. stupně neprovedl důkazy, které označila k prokázání vzájemných vztahů mezi účastníky. Na jejich provedení žalobkyně trvá, neboť skutkový stav nebyl zjištěn v potřebném rozsahu. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně, že důvody k odstoupení od kupní smlouvy nebyly naplněny a že žalobkyni tudíž nesvědčí právo, jehož určení se domáhá. Dle názoru žalobkyně soud I. stupně důkazy žalovaných nesprávně interpretoval. Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

12. Žalovaní ve vyjádření k odvolání uvedli, že soud I. stupně provedl dostatečné dokazování a věc přiléhavě právně posoudil. S právními závěry soudu I. stupně se žalovaní zcela ztotožnili. Odvolací důvody nejsou dány, neboť neprovedené důkazy žalobkyně měly toliko dokreslovat vzájemné vztahy účastníků, s otázkou tvrzeného důvodu pro odstoupení od kupní smlouvy nesouvisely. V řízení bylo prokázáno, že žalovaní celou kupní cenu řádně a včas uhradili, právní závěr soudu I. stupně o tom, že odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy nebylo po právu, je proto správný. Skutková zjištění byla učiněna na základě originálů výpisů z účtu žalovaných a z e-mailových zpráv schovatele kupní ceny. Soud I. stupně proto postupoval správně, pokud tyto důkazy hodnotil jako věrohodné. Žalovaní navrhovali, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení.

13. Odvolací soud podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek, včetně správnosti postupu v řízení předcházejícím jeho vydání, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

14. Žalobkyně a její právní zástupce omluvili svou neúčast u odvolacího jednání; souhlasili, aby bylo jednáno v jejich nepřítomnosti. Odvolací proto postupoval podle § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti strany žalující.

15. Soud I. stupně správně a úplně zjistil skutkový stav věci. Pro stručnost lze na výstižná skutková zjištění soudu I. stupně odkázat. V odůvodnění napadeného rozhodnutí soud I. stupně zcela jasně vyjádřil, o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil a jak věc posoudil po právní stránce. Tedy postupoval způsobem předpokládaným § 132 a § 157 odst. 2 o. s. ř.

16. Ani odvolací soud neshledal důvodu dokazování doplňovat, neboť soud I. stupně zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci. Je-li žaloba na určení vlastnictví žalobkyně postavena na argumentaci, že žalobkyně od kupní smlouvy, kterou převedla vlastnické právo k předmětným nemovitostem na žalované, odstoupila, neboť žalovaní neuhradili sjednanou kupní cenu, a její vlastnické právo tak bylo obnoveno, je pro rozhodnutí souzené věci podstatné, zda byl důvod pro odstoupení vskutku naplněn, nikoliv současné vzájemné vztahy účastníků.

17. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

18. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

19. Podle § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. Podle § 2002 odst. 2 o. z. strana může od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co z chování druhé strany nepochybně vyplyne, že poruší smlouvu podstatným způsobem, a nedá-li na výzvu oprávněné strany přiměřenou jistotu.

20. Podle § 2004 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

21. Podle § 2005 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře.

22. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je naléhavý právní zájem na určení dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (vizte např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod (číslo) Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

23. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. (nyní § 80 o. s. ř. – poznámka odvolacího soudu) je dán, jestliže žalobce, který tvrdí, že je vlastníkem nemovitostí, není jako jejich vlastník v katastru nemovitostí zapsán. V případě zrušení kupní smlouvy, jíž se převádí nemovitost, odstoupením převodce od této smlouvy, s nímž nabyvatel nesouhlasí, je žaloba převodce na určení vlastnictví k nemovitosti ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. na místě (vizte např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2007, sp. zn. 33 Odo 692/2005).

24. Soud I. stupně věc přiléhavě posoudil i po právní stránce.

25. Odvolací soud předně přisvědčuje soudu I. stupně v názoru, že na žalovaném určení je dán naléhavý právní zájem. Mezi stranami nebylo sporu, že žalovaní jsou zapsáni coby vlastníci předmětných nemovitých věcí v katastru nemovitostí. Tvrdí-li žalobkyně, že se její vlastnické právo v důsledku odstoupení od kupní smlouvy obnovilo, je určovací žaloba v daném případě způsobilá vytvořit pevný právní základ pro právní vztahy účastníků a předejít tak dalším sporům do budoucna.

26. Správný je rovněž závěr soudu I. stupně, že účinky odstoupení od kupní smlouvy ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení nenastaly, neboť žalovaní závazek uhradit kupní cenu splnili. Ke zrušení kupní smlouvy proto nedošlo.

27. Dle názoru odvolacího mají skutková zjištění učiněná soudem I. stupně oporu v provedeném dokazování. Soud I. stupně provedené důkazy hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. Na základě výsledků tohoto hodnocení přijal správný závěr o tom, že žalovaní svým smluvním závazkům dostáli, že řádně a včas uhradili celou kupní cenu. Žalovaní tedy prokázali své tvrzení, že důvod pro odstoupení od kupní smlouvy naplněn nebyl. O tomto výsledku dokazování nemá ani odvolací soud žádných pochybností, neboť lze na základě skutečností zjištěných soudem I. stupně z kupní smlouvy ze dne (datum), ze svěřenecké smlouvy o úschově peněz ze dne (datum), z výpisu z účtů 1. žalovaného, z výpisů z účtů (příjmení) (příjmení) a z e-mailu advokáta JUDr. (anonymizováno) nepochybně nabýt jistoty o tom, že rovněž částka 88 000 Kč byla žalovanými uhrazena a že ji JUDr. (anonymizováno) jménem žalobkyně v souladu s kupní a v souladu se svěřeneckou smlouvou poukázal na účet finančního úřadu coby daň z převodu nemovitosti.

28. Odvolací soud proto ve shodě se soudem I. stupně uzavřel, že žaloba není důvodná, neboť žalobkyni vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem nesvědčí. Otázkou promlčení práva odstoupit od kupní smlouvy se odvolací soud pro nadbytečnost nezabýval, ostatně ani žalobkyně stran této otázky neuplatnila žádné odvolací námitky.

29. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně akcesorického výroku o nákladech řízení, u kterého však dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil výši přiznané náhrady.

30. Soud I. stupně správně rozhodl, že v řízení zcela úspěšní žalovaní mají podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených na bránění práva. Výše této náhrady však činí 100 406 Kč, což představuje odměnu za tři úkony právní služby - převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a účast při jednání (§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu), a to po 17 100 Kč (§ 7 bod 6 ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu, tj. z tarifní hodnoty 2 200 000 Kč) za každého žalovaného – tj. 2 x 51 300 Kč, poníženo o 20 %, tj. celkem 82 080 Kč (vizte § 12 odst. 4 advokátního tarifu), a dále ze tří souvisejících náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z těchto úkonů (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu). Takto vypočtenou částku 82 980 Kč je třeba zvýšit o částku 17 426 Kč odpovídající 21 % DPH, jíž je právní zástupce žalovaných plátcem.

31. Soud I. stupně při výpočtu odměny právního zástupce žalovaných správně vycházel z kupní ceny předmětných nemovitých věcí, byť - patrně nedopatřením - odkázal na § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu. Výše kupní ceny stranami rozporována nebyla, není proto důvodu z tohoto údaje při stanovení tarifní hodnoty nevyjít (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne (datum), sp. zn. IV. ÚS 2688/15). Odvolací však již nesdílí názor soudu I. stupně, že § 12 odst. 4 advokátního tarifu nelze aplikovat. Vzhledem k formulaci tohoto ustanovení (společné úkony dvou nebo více osob) je zřejmé, že advokátovi náleží odměna za úkony za každou z těchto osob, byť ve snížené výši.

32. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení zcela úspěšní žalovaní má právo na jejich náhradu ve výši 66 937 Kč, sestávající z odměny za právní zastoupení za dva úkony – vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání dne (§ 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu), a to po 17 100 Kč (§ 7 bod 6 ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu, tj. z tarifní hodnoty 2 200 000 Kč) za každého žalovaného – tj. 2 x 34 200 Kč, poníženo o 20 %, tj. celkem 54 720 Kč (vizte § 12 odst. 4 advokátního tarifu), a ze dvou souvisejících paušálních náhrad hotových výdajů (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) ve výši 2 x 300 Kč, vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 11 617 Kč.

33. O povinnosti žalobce zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalovaných rozhodl odvolací soud podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.

34. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.