o náhradu škody ve výši 175 311 Kč

1. Žalobce se žalobou na náhradu škody podanou dne 16. července 2013 původně u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhal rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit žalobci částku ve výši 175 311 Kč. Tuto žalobu odůvodnil tím, že 22. července 2011 došlo k úrazu, když se pod žalobcem propadl poklop šachty na chodníku v [anonymizováno] [číslo] v Praze 1, před budovou Velvyslanectví žalovaného a on upadl na chodník a utrpěl újmu na zdraví. Předmětná šachta je součástí budovy Velvyslanectví a tedy majetkem žalovaného. V důsledku této nehody došlo u žalobce k rozdrcení loketního kloubu na levé ruce. Po nehodě byl ošetřen a následně dne 5. srpna 2011 podstoupil operaci ve Fakultní nemocnici v Motole, kde mu byla implantována umělá část kloubu. Následně byl žalobce hospitalizován a rehabilitován v Nemocnici Malvazinky. Dodnes má žalobce trvalé následky spočívající v omezené pohyblivosti, ztížení možnosti sportovního vyžití a vyřazení z jeho tehdejší pracovní činnosti, zhoršení běžného života a psychického stavu a fatální následky v rodinném životě. Žalobce dále tvrdil, že před předmětným zraněním vlastnil v centru Prahy knihkupectví, kde pracoval jen on a dvě prodavačky. Po zranění již tuto práci nemohl vykonávat, neboť tato spočívala v manipulaci s těžkými bednami. Žalobce tedy využil toho, že se již přiblížil důchodovému věku, ukončil knihkupeckou činnost a začal pobírat důchod. Dále začal obchodovat s mapami, nicméně jeho příjmy už nedosahují takových částek jako před předmětnou nehodou. Dne 1. srpna 2012 byl MUDr. [jméno] [příjmení] vypracován na žalobce posudek o ztížení společenského uplatnění, který obodoval poškození horní levé končetiny na 550 bodů (250 za omezení hybnosti lokte a 300 za omezení pronosupinace předloktí). Toto bodové hodnocení bylo následně dle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky Ministerstva zdravotnictví o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění v době podání žaloby, zvýšeno o 50 %. Dne 11. dubna 2012 byl pak MUDr. [jméno] [příjmení] vypracován na žalobce posudek o bolestném, který obodoval poškození horní končetiny žalobce na 308 bodů. Dle § 7 odst. 2 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění v době podání žaloby, činí výše odškodnění za každý bod 120 Kč. Žalobce tedy žaluje částku 99 000 Kč z titulu náhrady škody za ztížení společenského uplatnění a dále částku 36 960 Kč za náhradu škody za bolestné v souvislosti s poškozením levé horní končetiny. Dále se žalobce domáhá náhrady nákladů, jež mu vznikly v souvislosti s úrazem a následnou léčbou, ve výši 39 351 Kč (jedná se o regulační poplatek za dobu 21 měsíců v Mariánských lázních – 2 100 Kč, pobyt v Mariánských lázních - 23 268 Kč, parkování v Mariánských lázních – 1 440 Kč, hospitalizace v Malvazinkách – 5 570 Kč, hospitalizace v Motole – 300 Kč, hospitalizace v MED POINT – 1 020 Kč, regulační poplatek Na Homolce – 60 Kč, vyplnění 2 formulářů pro pojišťovnu v Motole – 250 Kč, hospitalizace u sv. Karla Boromejského – 180 Kč, poplatek za návštěvu u sv. Karla Boromejského – 30 Kč, ortopedické pomůcky a cestovné – 316 Kč, ošetření v Motole – 30 Kč, úřední ověření dokumentu – 90 Kč, cestovné z Prahy do Mariánských lázní a zpět – 2 597 Kč).

2. Žalovaný se vyjádřil v tom smyslu, že žalobu v celém rozsahu neuznává. Žalobce dle žalovaného neprokázal, že předmětný poklop je ve vlastnictví žalovaného, a tedy ani neprokázal, že by se žalovaný dopustil porušení nějaké právní povinnosti. Dále také žaloba postrádá příčinnou souvislost mezi vnikem škody a protiprávním jednání žalovaného. Žalovaný dále uvádí, že i pokud by bylo prokázáno, že se žalobce zranil došlapem na předmětný poklop, pak žalovaný za tuto škodu neodpovídá, neboť si při údržbě nemovitosti počíná s péčí řádného hospodáře. Nadto žalovaný poukazuje na skutečnost, že je případně i třeba se zabývat možným zaviněním žalobce ve vztahu k pádu, tedy zdali si žalobce při chůzi počínal dostatečně obezřetně. Ohledně výpočtu žalobcových nároků poukazuje žalovaný zejména na skutečnost, že z lékařských zpráv přiložených k žalobě je patrno, že žalobce byl na levém lokti zraněn již v mládí, což nelze zahrnovat do jeho současných nároků. Ohledně zvláštního navýšení pak žalovaný zdůrazňuje, že žalobce nedoložil„ výjimečné okolnosti hodné zvláštního zřetele,“ které by toto odůvodňovali. Ohledně nákladů léčby pak žalovaný odkazuje na praxi soudů, dle které není pobyt v lázních účelně vynaloženým nákladem.

3. Usnesením Vrchního soudu ze dne 19. října 2015 č.j. Ncp 1007/2015-65 byla věc postoupena zdejšímu soudu. Vrchní soud dovodil věcnou příslušnost zdejšího soudu z § 9 odst. 2 písm. g), neboť se jedná o spor týkající se cizího státu. Zdejší soud pak ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 13. září 2017 č.j. 32 C 157/2015-165, ve kterém žalobu v celé rozsahu zamítl, neboť dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by byl předmětný poklop ve vlastnictví žalovaného. Tento rozsudek byl následně zrušen a věc byla vrácena zdejšímu soudu usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. února 2018 č.j. 1 Co 58/2017-200, neboť Vrchní soud došel k závěru, že rozsudek byl vydán na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu.

4. Z předložených předžalobních výzev ze dne 10. května 2013 a 18. června 2013, a k nim přiložených dodejky ze dne 16. května 2013 a 1. července 2013, bylo prokázáno, že žalobce poslal žalovanému řádné předžalobní výzvy dle ustanovení §142a odst. 1 o.s.ř., ve kterých kvalifikovaně vyzval žalovaného k uhrazení žalovaného nároku ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby.

5. Po provedení všech důkazů samostatně i ve vzájemné souvislosti soud za prokázaný tento skutkový děj:

6. Dne 22. července 2011 procházel žalobce [příjmení] ulicí v Praze 1. Když procházel kolem budovy Velvyslanectví žalovaného na adrese [adresa], propadla se mu noha poklopem v chodníku, kde se noha zaklesla a žalobce následně upadl na chodník. Následkem pádu došlo u žalobce k mnohočetné zlomenině jeho levého lokte (prokázáno z provedených důkazů: Fotografie předmětného poklopu a otvoru v něm, před budovou Velvyslanectví, Účastnický výslech žalobce ze dne 11. listopadu 2020, Výslech svědka [jméno] [příjmení] ze dne 11. listopadu 2020, Protokol o trestním oznámeni [číslo jednací] ze dne 1. srpna 2011). Následkem této události zůstal v poklopu znatelný otvor. Samotný poklop vypadal (kromě zřetelného otvoru po žalobcově noze) jako běžný poklop, mírně zarudlý od rzi. Při bližším ohledání byly kolem hlavní díry patrny další dírky. Není však jasné, zdali tyto dírky existovaly ještě před žalobcovým zraněním. Tyto dírky byly z pohledu stojícího muže oproti tmavému poklopu navíc téměř neznatelné (prokázáno z provedeného důkazu: Fotografie předmětného poklopu a otvoru v něm, před budovou Velvyslanectví).

7. Následně byl tento poklop odstraněn a prostor pod ním zasypán, zabetonován a zadlážděn (prokázáno z provedených důkazů: Fotografie předmětného poklopu a otvoru v něm před budovou Velvyslanectví [země], Protokol o ohledání ze dne 5. prosince 2016 včetně fotografií, Účastnický výslech žalobce ze dne 11. listopadu 2020). Žalovaný k tomuto tvrdil, že poklop byl zasypán zaměstnancem žalovaného na ústní pokyn policie. Netvrdil však, kdy a kým přesně byl tento pokyn vydán a kdy a kdo přesně jej vykonal, ani z jakého titulu byl tento pokyn dán právě žalovanému, ani k tomuto nebyly navrženy žádné důkazy. Soud tak uzavírá, že okolnosti zasypáni předmětného poklopu a prostoru pod ním se v řízení nepodařilo prokázat.

8. Bezprostředně po zranění byl žalobce hospitalizován 3 dny v Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, za což uhradil na regulačních poplatcích částku 180 Kč. Následně zde byl znovu na ambulantní návštěvě dne 1. srpna 2011, za což zaplatil regulační poplatek ve výši 30 Kč (prokázáno z provedených důkazů: Vyúčtování a stvrzenka Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského ze dne 25. července 2011, Vyúčtování Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského ze dne 1 srpna 2011). Následně byl žalobce 5 dní hospitalizován ve fakultní nemocnici v Motole, za což zaplatil 300 Kč (prokázáno z provedeného důkazu: Vyúčtování regulačního poplatku za hospitalizaci Fakultní nemocnice v Motole ze dne 8. srpna 2011).

9. Následně žalobce absolvoval 24 denní rehabilitační péči v Rehabilitační klinice Malvazinky, za kterou zaplatil 5 570 Kč plus regulační poplatek ve výši 1 440 Kč. Tento pobyt byl hrazen pojišťovnou, žalobce si pouze připlácel za internet a za dvoulůžkový pokoj. Rehabilitační klinika Malvazinky sídlí na adrese U Malvazinky 1500/5, 150 00 Praha 5 (prokázáno z provedených důkazů: Potvrzení o úhradě péče Rehabilitační klinika Malvazinky, Potvrzení o zaplacení regulačních poplatků Rehabilitační klinika Malvazinky, obojí ze dne 22. září 2011, Účastnický výslech žalobce ze dne 11. listopadu 2020, Výslech svědka MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 10. března 2021). Zde soud podotýká, že v rámci účastnického výslechu žalobce uváděl příplatek za třílůžkový pokoj, zatímco z jím předloženého potvrzení o úhradě péče se jednalo o pokoj dvoulůžkový. Soud se zde přiklonil k předloženému potvrzení, neboť se jedná o úřední dokument vyhotovený v předmětné době, zatímco výslech žalobce byl proveden až devět let poté. Na dotaz soudu, proč byl žalobce v této léčebně ubytován, když se léčebna i jeho bydliště nachází ve stejném městě, žalobce nedokázal odpovědět. (prokázáno z účastnického výslechu žalobce ze dne 11. listopadu 2020).

10. Následně žalobce uhradil 100 Kč za ortopedické pomůcky (Účtenka za 1x over ball Ortopedické pomůcky s.r.o. ze dne 9. září 2011). Následně dne 5. října 2011 uhradil 30 Kč za regulační poplatek za vyšetření v Nemocnici Na Homolce (prokázáno z provedeného důkazu: Příjmový doklad Nemocnice na Homolce ze dne 5. října 2011). Žalobce byl téhož dne operován s předmětným zraněním ve Fakultní nemocnici v Motole (prokázáno z provedeného důkazu: Propouštěcí zpráva I. Ortopedické kliniky FN MOTOL ze dne 19. října 2011). V průběhu od října do listopadu byl žalobce čtyřikrát na rehabilitaci ve středisku MED POINT s.r.o., přičemž za každou z těchto návštěv zaplatil 255 Kč (prokázáno z provedených důkazů: Stvrzenka od MED POINT s.r.o. ze dne 26. října 2011, Stvrzenka od MED POINT s.r.o. ze dne 30. října 2011, Stvrzenka od MED POINT s.r.o. ze dne 3. listopadu 2011, Stvrzenka od MED POINT s.r.o. ze dne 15. listopadu 2011). Následně dne 20. prosince 2011 uhradil 30 Kč za regulační poplatek za vyšetření v Nemocnici Na Homolce (prokázáno z provedeného důkazu: Příjmový doklad Nemocnice na Homolce ze dne 20. prosince 2011). Následně dne 11. dubna 2012 žalobce za vyplnění formuláře pro pojišťovnu a následné vypracování posudku o bolestném uhradil žalobce 250 Kč. Dle posudku o bolestném byl žalobcův úraz bodově ohodnocen na 308 bodů. Toto ohodnocení je v posudku odůvodněno tím, že následkem zranění došlo u žalobce k nitrokloubní zlomenině horního konce loketní kosti, nitrokloubní zlomenině horního konce vřetení kosti, vymknutí lokte a následně byla nezbytná operace (rána celkem 26 cm) (prokázáno z provedených důkazů: Průvodní doklad a stvrzenka FN Motol ze dne 11. dubna 2012, Posudek o bolestném žalobce od MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 11. dubna 2012).

11. Následně MUDr. [jméno] [příjmení] předepsal žalobci dne 13. dubna 2012 na doporučení předchozích lékařů další lázeňskou péči (Návrh na lázeňskou péči vystavená MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 13. dubna 2012, Účastnický výslech žalobce ze dne 11. listopadu 2020, Výslech svědka MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 10. března 2021). Žalobce následně strávil od 27. června 2012 21 dní v lázeňské péči v Léčebných lázních Mariánské lázně, kde zaplatil 2 100 Kč za parkovné, 2 100 Kč jako regulační poplatky a 23 268 Kč za pobyt. Lázeňskou péči žalobci hradila pojišťovna a žalobce si dále připlácel za masáže navíc (např. masáže zad), pokud měl pocit, že mu některé masáže dělají dobře. Cena jedné masáže navíc se pohybovala okolo 700 Kč (prokázáno z provedených důkazů: Příjmový platební doklad Léčebných lázní Mariánské Lázně a.s. ze dne 27. června 2012, Vyúčtování regulačního poplatku Léčebné lázně Mariánské lázně a.s. ze dne 17. července 2012, Vyúčtování lázeňské péče Léčebné lázně Mariánské lázně a.s. ze dne 18. července 2012, Účastnický výslech žalobce ze dne 11. listopadu 2020). Na dotaz soudu, proč užil jako dopravní prostředek vlastní auto, žalobce při účastnickém výslechu odpověděl, že hromadná doprava nepřicházela v úvahu kvůli zavazadlům, a užití taxislužby by vyšlo ještě dráž. Žalobce dále nečekal, že bude nucen platit též parkovné (prokázáno z účastnického výslechu žalobce ze dne 11. listopadu 2020).

12. Mezi žalované náklady patřilo také cestovné za ujetou trasu Praha lázně a zpět, za které žalobce požadoval částku 2 597 Kč. Soud konstatuje, že k prokázání těchto nákladů žalobce nenavrhl žádné důkazy.

13. Následně dne 1. srpna 2012 žalobce za vyplnění formuláře pro pojišťovnu a následné vypracování posudku o ztížení společenského uplatnění uhradil žalobce 250 Kč. Dle posudku o bolestném byl žalobcův úraz bodově ohodnocen na 550 bodů plus 50 % zvýšení. Dle tohoto posudku měl žalobce v jeho vypsání omezenou hybnost loketního kloubu a pronosupinace předloktí. 50 % zvýšení je pak odůvodněno„ nutností změnit zaměstnání“ (prokázáno z provedených důkazů: Průvodní doklad a stvrzenka FN Motol ze dne 1. srpna 2012, Posudek o ztížení společenského uplatnění žalobce od MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 1. srpna 2012).

14. Dále byly provedeny k důkazu tři daňové doklady, které předložil žalobce, ze kterých je sice patrna částka, ale není patrno, co jimi bylo hrazeno. Jedná se konkrétně o účtenku taxametru z [anonymizováno] ulice do ulice [anonymizována dvě slova] ze dne 22. srpna 2012 na 216 Kč, Stvrzenku Úřadu Městské části Praha 1 ze dne 28. srpna 2012 na 90 Kč a Daňový doklad Fakultní nemocnice v Motole neznámého data na 30 Kč

15. Při jednání soudu dne 11. listopadu 2020 byl žalobce vyzván, aby sumarizoval jednotlivé výdaje spojené s léčením a k tomu konkrétně označil již založené důkazy, a dále, aby specifikoval, v jakém rozsahu byly hrazeny pojišťovnou. Dne 15. ledna 2021 žalobce svým podáním sdělil soudu, v tomto ohledu svá tvrzení doplňovat nebude.

16. V řízení bylo prokázáno, že žalobce je jednatelem a jediným společníkem společnosti s ručením omezeným, která před předmětným zraněním žalobce provozovala knihkupectví. Díky tomuto provozu měl žalobce v té době příjmy přibližně 20 – 30 000 Kč měsíčně s tím, že tyto příjmy se dlouhodobě postupně snižovaly. V knihkupectví byly zaměstnány dvě prodavačky. On mimo jiné v rámci provozu knihkupectví přenášel těžké krabice s knihami do druhého patra přibližně přes 60 metrů. Po předmětném zranění již tohoto nošení nebyl schopen a z finančních důvodů nebylo výhodné, aby společnost zaměstnala další osobu. V této době také končila nájemní smlouva na prostor, ve kterém se nacházelo knihkupectví, a žalobce se již přiblížil důchodovému věku. Společnost tedy rozhodla provozování knihkupectví ukončit. Žalobce v červenci 2012 nastoupil do důchodu. V rámci důchodu si žalobce nyní přivydělává prodejem map online. Od té doby tvoří jeho příjmy jednak starobní důchod ve výši přibližně 10 000 Kč a dále prodej map ve výši rovněž přibližně 10 000 Kč (prokázáno z důkazu Účastnický výslech žalobce ze dne 11. listopadu 2020, Oznámení o výplatě důchodu ČSSZ ze dne 12. října 2012). Žalobce má dodnes omezenou pohyblivost na poraněné ruce (Lékařská zpráva MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 21. července 2020).

17. V řízení při účastnickém výslechu dne 11. listopadu 2020 žalobce uvedl, že v důsledku předmětného zranění a následné nemožnosti sportovat přibral na váze ze 70 - 75 Kg na 95 Kg. Toto je ale v přímém rozporu s jiným žalobcem navrženým důkazem – Propouštěcí zpráva I. Ortopedické kliniky FN MOTOL ze dne 19. října 2011, dle které vážil 3. srpna 2011 (tedy bezprostředně po úrazu) právě 97 Kg. V této záležitosti tedy soud že váha žalobce s ohledem na rozpor výslechu s informacemi v lékařské zprávě nebyla prokázána.

18. V řízení dále vyšlo najevo z účastnického výslechu žalobce ze dne 11 listopadu 2020 a z Návrhu na lázeňskou péči vystaveného MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 13. dubna 2012, že žalobce v mládí již jednou měl zranění na stejném místě – levém lokti. V řízení však nebylo prokázáno, že by zranění z minulosti mělo jakékoliv následky dodnes, či že by mělo vliv na předmětné zranění či následnou rehabilitaci.

19. Ohledně dalšího zhoršení běžného života a psychického stavu a fatálních následků v rodinném životě tak, jak je žalobce tvrdil v žalobě, soud konstatuje, že tyto v řízení nebyly nijak blíže tvrzeny, natož prokazovány. Soud tedy konstatuje, že žalobce žádné takové následky předmětného zranění neprokázal.

20. V řízení bylo klíčové zjištění povahy předmětného poklopu, tedy jak vznikl a za jakým účelem. Předně bylo prokázáno, že pozemek (parc. [číslo] v k.ú. [ulice] strana), na kterém stojí budova velvyslanectví žalovaného, na adrese [adresa], je ve vlastnictví žalovaného, zatímco pozemek před budovou (parc. [číslo] v k.ú. [ulice] strana) je ve vlastnictví Hlavního města Prahy (prokázáno z provedených důkazů: Výpis z Katastru nemovitostí k [anonymizováno] [číslo], [PSČ] [obec a číslo], Dopis Magistrátu Hlavního města Prahy, Odboru hospodaření s majetkem ze dne 20. června 2017, Zpráva Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu ze dne 27. července 2016 včetně příloh). Hlavní město Praha však předmětný poklop a prostor pod ním nespravuje (prokázáno z provedeného důkazu: Dopis Technické správy komunikací hlavního města Prahy ze dne 21. listopadu 2011). Ve věci byl proveden důkaz znaleckým posudkem Prof. Ing. [jméno] [příjmení], DrSc. ze dne 21. listopadu 2018, který došel k závěru, že„ ostění šachtice s poklopem, na který měl žalobce šlápnout a způsobit si zranění, bylo z vnějšku přizděno pod úrovní chodníku k líci uliční stěny budovy, nebylo s ní stavebně svázáno. Spodní část šachtice byla prostupem v rohu poslední západní suterénní místnosti funkčně propojena s vnitřním prostorem budovy. Lze dovodit, že v šachtici se muselo nacházet plnící potrubí pro nádrž mazutu instalovanou v roce 1964 v suterénu žalovaného“ (prokázáno z provedeného důkazu: Znalecký posudek Prof. Ing. [jméno] [příjmení], DrSc. ze dne 21. listopadu 2018, navazující Výslech znalce ze dne [anonymizováno] [číslo] a dodatečné sdělení znalce ze dne 3. června 2019). V předmětném místě se nenachází žádné inženýrské sítě (prokázáno z provedeného důkazu: sdělení Městské části Praha 1, Úřad městské části, Odbor výstavby ze dne 12. června 2017). V řízení bylo dále prokázáno, že v roce 1964 nechal žalovaný v rámci stavebních úprav vytvořit potrubí vedoucí mezi palivovou nádrží v suterénu žalovaného a chodníkem (prokázáno z provedených důkazů: Žádost žalovaného památkové správě o udělení povolení montáže palivových nádrží na naftu ze dne 12. března 1963 a Dopis Vedoucího odboru výstavby ONV- Praha 1 ze dne 1. prosince 1964 [číslo jednací] [číslo], včetně přiloženého plánu budovy Velvyslanectví [země] neznámého data). V řízení byl konečně proveden i dopis Policie ČR, kde je výslovně uvedeno, že předmětný poklop je součástí budovy Velvyslanectví a tedy i jeho majetkem (prokázáno z provedeného důkazu: Dopis Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha 1, ze dne 18. srpna 2011, [číslo jednací]). K tomu soud dodává, že v řízení byli slyšeni různí policisté k osvětlení okolností, jak k tomuto závěru Policie ČR došla, nicméně žádný z vyslýchaných policistů si věc dostatečně nepamatoval a příslušný policejní spis byl již v době dokazovaní před zdejším soudem skartován (prokázáno z provedených důkazů: Výslech [jméno] [příjmení], policisty z Prahy 1 ze dne 26. dubna 2017, Výslech [jméno] [příjmení], tehdejšího policisty z Prahy 1 ze dne 26. dubna 2017).

21. Ve věci bylo žalobcem navrženo další znalecké zkoumání spočívající v důsledném obnažení poklopu a prostoru pod ním (resp. obnažení oblasti, kde poklop a prostor pod ním bývaly), aby mohlo být postaveno najisto, zdali byla tato instalace kdy napojena na budovu Velvyslanectví. Soud však došel k závěru, že tento postup by se neobešel bez částečné uzávěry ulice, která se nachází v historickém centru města, přičemž následně by muselo dojít k výkopu o šířce i hloubce několika metrů. Takový postup by byl natolik administrativně, technicky, časově a finančně náročný, že by se dle názoru soudu dostal do přímého rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. To vše za situace, kdy již má soud skutkové okolnosti za dostatečně prokázané, že předmětný poklop přináležel k žalovanému a ten na provedení znaleckého posudku netrval. Soud tento návrh na další znalecké zkoumání jako nadbytečné tedy zamítl.

22. Soud tak uzavírá, že obšírného z dokazování vyplynulo, že předmětný poklop v ulici [ulice] a prostor pod ním v minulosti sloužily k plnění nádrže mazutem. Předmětný poklop tedy byl vybudovaný žalovaným a jako součásti topného systému budovy velvyslanectví byl žalovaný jejím vlastníkem nejméně v době, kdy došlo k předmětnému úrazu. Stav po odstranění a zasypání není pro posouzení věci již relevantní.

23. Soud konstatuje, že následující provedené důkazy shledal soud irelevantními, neboť z nich nebylo možné zjistit žádné skutečnosti zásadní pro posouzení věci, či nebylo možné prokázat povahu těchto důkazů a tedy posoudit jejich důvěryhodnost: Dopis Pražského střediska státní památkové péče a ochrany přírody žalovanému ze dne 3. června 1964, Zpráva diplomatického servisu ze dne 18. března 2016 včetně příloh, Rentgenový snímek žalobce, zpráva Technické správy komunikací hlavního města Prahy ze dne 2. srpna 2016, výpis z ETŘ k [číslo jednací] ze dne 2. ledna 2017, zpráva Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 29. června 2017, Lékařská zpráva Léčebné lázně Mariánské lázně a.s. ze dne 27. června 2012, Výpis z registru ekonomických subjektů ze dne 5. září 2013.

24. A po právní stránce zhodnotil soud věc následovně:

25. Dle § 120 odst. 1 Občanského zákoníku, ve znění platném k podání žaloby, součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.

26. Dle § 415 Občanského zákoníku, ve znění platném k podání žaloby, je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.

27. Dle § 420 odst. 1 Občanského zákoníku, ve znění platném k podání žaloby, každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

28. Dle § 449 odst. 1 Občanského zákoníku, ve znění platném k podání žaloby, Při škodě na zdraví se hradí též účelné náklady spojené s léčením

29. Dle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb. o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění v době podání žaloby, pokud škoda na zdraví vedla ke zvlášť těžkým následkům, zvýší se bodové ohodnocení škody na zdraví podle příloh č. 2 a 4 této vyhlášky nejvýše o 50 % celkové částky bodového ohodnocení; zvlášť těžkými následky škody na zdraví se rozumí takové následky, které podstatně omezují nebo významně mění uplatnění v životě anebo znemožňují další uplatnění v životě, a to s ohledem na věk poškozeného i jeho předpokládané uplatnění v životě.

30. Dle § 7 odst. 1 a 2 vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb. o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění v době podání žaloby, (1) výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění se stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku. (2) Hodnota 1 bodu činí 120 Kč.

31. Soud konstatuje, že v řízeních o náhradě újmy, jakým je i toto, je nezbytné splnit tři podmínky, tedy je nutné se zabývat otázkou, 1) zdali žalobci vznikla újma, 2) zdali se žalovaný dopustil protiprávního jednání a 3) zdali je protiprávní jednání žalovaného v příčinné souvislosti s újmou vzniklou žalobci.

32. Soud se tak nejprve zabýval otázkou, zdali žalobci vznikla újma na zdraví. Zde má soud za dostatečně prokázaný skutkový stav, že došlo k poranění žalobce v souvislosti s pádem před budovou Velvyslanectví žalovaného. Toto zranění spočívalo v mnohočetné zlomenině levého lokte. Následkem tohoto zranění byl žalobce nucen podstoupit operaci a dodnes má v levém lokti sníženou hybnost. Soud tak uzavírá, že došlo ke vzniku újmy na zdraví žalobce. Předmětné zranění dále bylo jedním z faktorů, proč se společnost s ručením omezeným, kde byl žalobce jednatelem a jediným společníkem, rozhodla ukončit provoz knihkupectví (dalšími faktorem byly dlouhodobě se snižující příjmy, končící nájemní smlouva a rozhodnutí nezaměstnávat další osobu). Soud dále zdůrazňuje, že při účastnickém výslechu žalobce vyšlo najevo, že žalobcovi příjmy z knihkupectví (20 – 30 000 Kč) jsou srovnatelné s jeho dnešními příjmy (10 000 Kč ze starobního důchodu a 10 000 Kč z prodeje map).

33. Ohledně otázky, zdali žalovaný porušil svou právní povinnost, bylo nejprve nutné posoudit, zdali byl žalobce odpovědný za stav předmětného poklopu a prostoru pod ním, tedy zdali byl povinen udržovat tento poklop v takovém stavu, aby se po něm dalo bezpečně procházet.

34. V řízení bylo postaveno najisto, že předmětný poklop a prostor pod ním byly vybudovány žalovaným a sloužily jako vývod potrubí ze suterénní místnosti budovy Velvyslanectví žalovaného sloužící jako nádrž mazutu. Ustanovený znalec v závěru svého posudku doslova uvedl, že lze dovodit, že se v prostoru pod poklopem muselo nacházet plnící potrubí pro nádrž mazutu instalovanou v roce 1964 v suterénu budovy Velvyslanectví. Soud na tomto místě odkazuje na § 120 odst. 1 Občanského zákoníku platného v době podání žaloby, dle kterého je součástí věci vše, co od věci nelze oddělit, aniž by se tím věc neznehodnotila. V tomto případě je hlavní věcí budova Velvyslanectví žalovaného. Součástí této věci je pak plnící potrubí, které má vývod na ulici předmětným poklopem. Je zřejmé, že toto potrubí bylo klíčovým prvkem při vytápění celé budovy (tedy ohřev vody a topení). Jejím oddělením od budovy by se tak znemožnilo její vytápění, a tedy by byla pro žalovaného znehodnocena. Budova i potrubí (včetně předmětného poklopu) tak tvoří jeden funkční celek. Způsob, jakým bylo potrubí k budově připojeno, tedy zdali bylo stavebně svázáno s budovou či nikoliv, je pak z právního hlediska irelevantní. Rovněž na posouzení věci nemá vliv ani to, že předmětný poklop již nebyl žalovaným používán. V takovém případě byl totiž žalovaný povinen dle § 415 Občanského zákoníku, ve znění platném k podání žaloby, uvést chodník před budovou do původního stavu.

35. Soud tak došel k závěru, že předmětný poklop a prostor pod ním byly součástí věci ve smyslu § 120 odst. 1 Občanského zákoníku, ve znění platném k podání žaloby, vůči budově, kterou vlastnil (a stále vlastní) žalovaný. Bylo tedy povinností žalovaného dle § 415 Občanského zákoníku, ve znění platném k podání žaloby, udržovat svou věc v takovém stavu, aby nikoho neohrožovala na zdraví. V daném případě bylo povinností žalovaného udržovat předmětný poklop v takovém stavu, aby se po něm dalo bezpečně přecházet, či jej odstranit, pokud jeho údržby nebyli schopni či pokud již nebyl používán. Soud k tomu dodává, že k faktickému odstranění a„ zahlazení“ poklopu fakticky již došlo, bohužel až po způsobení újmy žalobci.

36. Ohledně příčinné souvislosti tak soud uzavírá, že bylo prokázáno, že žalobci vznikla újma na zdraví v důsledku pádu, který byl zapříčiněn prošlápnutím předmětného poklopu, který byl vybudován žalovaným a byl součástí budovy ve vlastnictví žalovaného. K újmě na zdraví tedy došlo právě v důsledku porušení zákonné povinnosti žalovaného dle § 415 Občanského zákoníku, ve znění platném k podání žaloby, udržovat stav poklopu v takovém stavu, aby se po něm dalo bezpečně procházet.

37. Soud se na tomto místě zabýval otázkou, zdali žalobce neporušil svou povinnost počínat si tak, aby nedošlo k jeho újmě na svém zdraví dle § 415 Občanského zákoníku, ve znění platném k podání žaloby, tím, že neobezřetně došlápl na zcela jistě nebezpečný poklop. Zde soud zdůrazňuje, že se v řízení nepodařilo prokázat, že by bylo již od pohledu patrno, že by předmětný poklop působil natolik nebezpečně, aby se po něm nedalo přejít. Naopak je z fotodokumentace zřejmé, že předmětný poklop vypadal zcela obvykle, tedy jako kterýkoliv jiný chodníkový poklop, přes který běžně přechází každý chodec ve městě. Soud dále zdůrazňuje, že i pokud by se poklop při bližší zkoumání jevil nebezpečným, není porušením žalobcovi prevenční povinnosti, pokud takto předmětný poklop nezkoumal před tím, než přes něj přešel. Nadto soud dodává, že předmětný poklop dále nikterak označen, ani před ním nebylo žádné upozornění na nebezpečí úrazu. Soud tak konstatuje, že žalobce svou prevenční povinnost neporušil, když došlápl na předmětný poklop v dobré víře, že po něm lze bezpečně přejít.

38. Soud se dále zabýval výší žalovaného plnění. Žalobce fakticky požaduje plnění (175 000 Kč s příslušenstvím) ze tří různých titulů. Zaprvé požaduje, aby mu žalovaný uhradil náhradu za ztížení společenského uplatnění v souvislosti s poškozením levé horní končetiny ve výši 99 000 Kč (66 000 Kč dle bodového hodnocení + 50 %). Dále požaduje náhradu za bolestné v souvislosti s poškozením levé horní končetiny ve výši 36 960 Kč. Nakonec žalobce požaduje náklady za léčbu v souvislosti s předmětným zraněním ve výši 39 351 Kč.

39. Ohledně náhrady za ztížení společenského uplatnění v souvislosti s poškozením levé horní končetiny bylo v řízení prokázáno, že byl žalobci dne 1. srpna 2012 vystaven posudek MUDr. [příjmení], dle kterého je žalobcovo zranění v tomto ohledu ohodnoceno na 550 bodů, s tím, že bodové ohodnocení je dále zvýšeno o 50 %. V řízení bylo prokázáno, že předmětné zranění bylo jedním z faktorů, proč společnost s ručením omezeným, kde byl žalobce jednatelem a jediným společníkem, učinila podnikatelské rozhodnutí ukončit provoz knihkupectví. Dalšími faktory byly dlouhodobě klesající příjmy žalobce jakožto jednatele společnosti, konec nájemní smlouvy a rozhodnutí nezaměstnávat další osobu. Soud nicméně zdůrazňuje, že, jak bylo rozvedeno výše, příjmy žalobce před zraněním a po zranění jsou de facto srovnatelné. Soud tedy uzavírá, že bylo prokázáno, že v důsledku předmětného zranění došlo ke ztížení společenského uplatnění. Soud tedy nárok co do základního bodového hodnocení považuje za prokázaný.

40. Soud na tomto místě konstatuje, že součástí posudku je zvýšení bodového ohodnocení odůvodněno„ nutností změnit zaměstnání.“ Dle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb. o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění v době podání žaloby, pokud škoda na zdraví vedla ke zvlášť těžkým následkům, zvýší se bodové ohodnocení škody na zdraví podle příloh [číslo] této vyhlášky nejvýše o 50 % celkové částky bodového ohodnocení. Dle názoru soudu toto ztížení nedosáhlo takové intenzity, aby odůvodnilo navýšení bodového ohodnocení o 50 %. Soud připomíná, že toto navýšení bylo v zákoně určeno pro případy, kdy by„ škoda na zdraví vedla ke zvlášť těžkým následkům.“ Pod takovými následky si lze představit situaci, kdy by takové zranění postihlo např. studenta, který se teprve připravuje na budoucí profesi spočívající v manuální práci. Případně by toto navýšení odůvodňovalo, pokud by žalobce měl vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Žádná z těchto okolností však nenastala. Naopak, žalobci začal být vyplácen důchod a začal obchodovat online. Soud tak uzavírá, že ve věci neshledal důvod pro navýšení 50 % a tedy přiznal žalobci z tohoto titulu náhradu škody v rozsahu základního ohodnocení náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 66 000 Kč, tedy hodnotu 550 bodů dle § 7 odst. 1 a 2 vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb. o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění v době podání žaloby.

41. Ohledně náhrady za bolestné v souvislosti s poškozením levé horní končetiny ve výši 36 960 Kč pak soud neshledal žádné pochybení v patřičném posudku o bolestném žalobce od MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 11. dubna 2012, který žalobcovu újmu ohodnotil na 308 bodů. Toto ohodnocení je v posudku odůvodněno tím, že následkem zranění došlo u žalobce k nitrokloubní zlomenině horního konce loketní kosti, nitrokloubní zlomenině horního konce vřetení kosti, vymknutí lokte a následně byla nezbytná operace (rána celkem 26 cm). Soud toto hodnocení považuje za přiměřené s ohledem na komplikovanost zranění a fakt, že se žalobcova levá ruka dosud nezhojila a nadále v ní má omezenou pohyblivost. Bolestné bylo tedy MUDr. [příjmení] ohodnoceno na 308 bodů, tudíž má žalobce dle § 7 odst. 1 a 2 vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb. o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění v době podání žaloby, právo na náhrady za bolestné ve výši 36 960 Kč.

42. Nakonec soud zhodnotil náklady spojené s léčením dle § 449 odst. 1 Občanského zákoníku, ve znění platném k podání žaloby, které žalobce kvůli předmětnému zranění vynaložil. Zde žalobce předložil podrobný seznam všech vynaložených nákladů, jejichž náhrady se domáhá. Soud všechny tyto dokumenty přezkoumal a došel k závěru, že u tří z nich není zřejmé, k čemu byly vynaloženy, neboť to není patrno z žalobcových vyjádření, ani z důkazů samotných. Zaprvé se jedná o účtenku taxametru z [anonymizováno] ulice do ulice V [anonymizováno] ze dne 22. srpna 2012 na 216 Kč, kdy není patrno, proč žalobce cestoval na tuto adresu, neboť toto datum nikterak nekoresponduje s žádným vyšetřením či jiným úkonem souvisejícím s léčbou žalobce. Zadruhé se jedná o stvrzenku Úřadu Městské části Praha 1 ze dne 28. srpna 2012 na 90 Kč, kdy žalobce sice tvrdil, že se jedná o poplatek za ověření dokumentu, ale už není jasné, o jaký dokument se jedná a proč bylo zapotřebí nějaký dokument ověřovat v souvislosti s léčbou žalobce. Zatřetí se jedná o daňový doklad Fakultní nemocnice v Motole neznámého data na 30 Kč. Soud považuje za notorietu, že částka 30 Kč odpovídala v minulosti výši regulačního poplatku za vyšetření u lékaře. Z předmětné stvrzenky však není patrno datum vystavení a ani nebyl účel vynaložených nákladů v souvislosti s léčením žalobce. Všechny žalobcovy tvrzené náklady vycházející z těchto tří dokumentů se tak rozhodl soud žalobci nepřiznat, neboť nebyla prokázána příčinná souvislost těchto nákladů s léčbou žalobce.

43. Soud se také rozhodl nepřiznat žalované náklady za cestovné za ujetou trasu Praha lázně a zpět, za které žalobce požadoval částku 2 597 Kč, neboť k prokázání těchto nákladů žalobce nenavrhl žádné důkazy. Soud tedy uzavírá, že žalobce stran těchto nákladů neunesl své důkazní břemeno.

44. Ohledně dalších nákladů soud konstatuje, že náklady spojené s léčením ve smyslu § 449 odst. 1 Občanského zákoníku, ve znění platném k podání žaloby, jejichž náhradu lze požadovat, jsou samozřejmě jen výdaje, které nejsou kryty všeobecným zdravotním pojištění (srov. komentář Občanský zákoník I, II, 2. vydání, 2009, Praha, Wolters Kluwer). V řízení vyšlo z výslechů žalobce a MUDr. Tichého najevo, že oba rehabilitační pobyty (tj. Malvazinky a Mariánské lázně), které žalobce absolvoval, byly hrazeny pojišťovnou s tím, že žalobce si v rámci pobytu v Malvazinkách toliko připlatil na nadstandardní péči (menší pokoj a internet), a v Mariánských Lázních si dále připlácel za masáže navíc (např. masáže zad), pokud měl pocit, že mu některé masáže dělají dobře. Cena jedné masáže navíc se pohybovala okolo 700 Kč. Soud konstatuje, že tyto příplatky však už nejsou účelně vynaložené náklady ve smyslu zákona. Ohledně žalobcova pobytu v Malvazinkách soud dodává, že žalobce nebyl schopen soudu vysvětlit, proč musel být v této léčebně ubytován, vzhledem k tomu, že se léčebna nachází nedaleko jeho bydliště, ve stejném městě. Nadto soud zdůrazňuje, že na výslovný dotaz soudu, nechť žalobce specifikuje, které náklady byly hrazeny pojišťovnou, žalobce uvedl, že toto soudu nesdělí. Soud tak došel vzhledem k provedeným důkazům k závěru, že pojišťovnou byly zcela hrazeny oba pobyty. Soud tak rozhodl nepřiznat žalobci částky 5 570 Kč a 23 268 Kč, neboť se jednalo o cenu těchto dvou pobytů. Na druhou stranu však soud přiznal žalobci náhradu dalších nákladů spojených s tímto pobytem (jako náklady na regulační poplatky a parkovné), neboť se jedná o účelně vynaložené náklady a z ničeho nevyplývá, že by byly hrazeny pojišťovnou.

45. Soud tak rozhodl přiznat žalobci náhradu těchto následujících nákladů, neboť má za to, že se jedná o účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve smyslu § 449 odst. 1 Občanského zákoníku, ve znění platném k podání žaloby: 180 Kč za třídenní hospitalizaci v Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského; 30 Kč za regulační poplatek za vyšetření v Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského; 300 Kč za pětidenní hospitalizaci ve fakultní nemocnici v Motole; 1 440 jako regulační poplatek v Rehabilitační klinice Malvazinky; 100 Kč za ortopedické pomůcky; 60 Kč za regulační poplatek za dvě vyšetření v Nemocnici Na Homolce; 1020 Kč za čtyři návštěvy na rehabilitaci ve středisku MED POINT s.r.o.; 250 Kč za vypracování posudku o bolestném uhradil žalobce; 2 100 Kč za parkovné a 2 100 Kč jako regulační poplatek za pobyt v Mariánských lázních. Dohromady tedy za účelně vynaložené náklady spojené s léčením přiznal soud žalobci částku 7 580 Kč.

46. Dohromady tak soud ve výroku I tohoto rozsudku vyhověl žalobci v rozsahu částky 110 540 Kč. Ve zbylém rozsahu pak žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítl

47. Ohledně odůvodnění výroku rozsudku o nákladech řízení soud došel k závěru, že v části předmětu řízení kdy žalobce vzal žalobu zpět co do násobku žalované částky nároku týkající se bolestného a ztížení společenského uplatnění, je na místě aplikace § 146 odst. 1 o.s.ř., neboť se zpětvzetí řízení týkalo pouze rozsahu předmětu řízení, který závisel výlučně na úvaze soudu či znaleckém zkoumání dle § 142 odst. 3 o.s.ř. a žalobce vzal žalobu zpět s ohledem na dosavadní průběh dokazování. Soud tedy uzavírá, že tak nelze hovořit o možnosti aplikace § 146 odst. 2 o.s.ř. ve vztahu k zavinění zpětvzetí žaloby.

48. Ohledně nároku na bolestné a ztížení společenského uplatnění tak byl žalobce ve věci co do základu zcela úspěšný (neúspěšný byl pouze co do navýšení bodového hodnocení o 50 %). Nárok na náhradu nákladů svědčí v tomto rozsahu žalobci dle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť rozhodnutí záviselo na úvaze soudu. Nicméně jako předmět řízení pro účely výpočtu nákladů řízení jakož i úspěchu účastníků řízení vzal soud pouze přiznanou částku 102 960 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. prosince 2016 č.j. 30 Cdo 2992/2016).

49. Ohledně zbývajícího nároku vycházejícího z žalobcových nákladů na léčení (tj. 35 951 Kč) soud žalobě vyhověl v rozsahu 7 580 Kč a zamítl v rozsahu 28 371 Kč. Zde se otázka náhrady nákladů řízení posuzuje dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy by náhrada nákladů řízení příslušela v poměrné částce úspěšnějšímu žalovanému.

50. S ohledem na jednotlivé nároky a úspěšnost účastníků soud celkově rozhodl o nákladech řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce byl zcela úspěšný co do základu nároku na bolestné a ztížení společenského uplatnění a minoritně úspěšný v nároku vycházejícího z žalobcových nákladů na léčení. Předmětem řízení pro účely výpočtu nákladů řízení je tak součet těchto dvou nároků tj. přiznaná částka na bolestné a ztížení společenského uplatnění a žalovaná částka za náklady léčení, tj. celkem 138 911 Kč. Procentní vyjádření úspěchu žalobce v řízení z celkové částky tak činí 80 %. Žalobci tak svědčí dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu 60 % nákladů řízení proti žalovanému.

51. Náklady žalobce ta sestávají ze složené zálohy na vypracování znaleckého posudku ve výši 5 000 Kč a dále z 22 úkonů právního zástupce žalobce dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a k) Advokátního tarifu. Jmenovitě se jedná o tyto úkony před soudem prvního stupně: převzetí a příprava právního zastoupení, předžalobní upomínka ze dne 11. května 2013, podání ve věci samé ze dne 16. července 2013, 9. prosince 2013, 20. května 2014, 22. září 2014, 25. května 2015, 16. ledna 2017 a účast na jednání ze dne 27. května 2015, 26. dubna 2017, 13. září 2017 a účast při ohledání ze dne 5. prosince 2016. Dále se jedná o tyto úkony v rámci odvolacího jednání: podání odvolání ze dne 6. října 2017 a účast na jednání ze dne 20. února 2018. A nakonec se jedná o tyto úkony před soudem prvního stupně: podání ve věci samé ze dne 10. února 2020, 4. srpna 2020, a účast na jednání dne [anonymizováno] [číslo], 8. června 2020, 11. listopadu 2020 – trvající 3 h, 17 min., 10. března 2021 a 17 března 2021. Soud připomíná, že za tarifní hodnotu dle § 8 Advokátního tarifu v tomto považuje částku 138 911 Kč. Za každý úkon právního zástupce tak náleží žalobci dle § 7 odst. 5 Advokátního tarifu částka 6 660 Kč, dohromady tedy 146 520 Kč. Za každý úkon právnímu zástupci dále náleží dle § 13 odst. 4 Advokátního tarifu částka 300 Kč, dohromady tedy 6 600 Kč. Jelikož je právní zástupce žalobce plátcem DPH, zvyšuje se celková částka náhrady nákladů řízení o 21 %. Celkově tak náklady žalobce v tomto řízení činí 190 275,20 Kč. Soud tak rozhodl, že žalovaný je povinen žalobci zaplatit částku ve výši 60 % jeho nákladů řízení, tedy 114 165,12 Kč

52. Soud podotýká, že žalobce poskytl soudu svůj výčet úkonů právního zastoupení, jejichž náhrady se domáhá. Z tohoto výčtu se soud rozhodl neuznat úkony„ návrh smírného řešení sporu ze dne 18. června 2019 a 4. listopadu 2019“ neboť má za to, že tyto úkony nepatří mezi úkony právního zastoupení dle § 11 Advokátního tarifu. Na druhou stranu však soud uznal dva úkony, které žalobce ve svém výčtu nezmínil, konkrétně účast na jednání ze dne 27. května 2015, účast při ohledání ze dne 5. prosince 2016.

53. Výroky o nákladech státu pak dle § 148 odst. 1 o.s.ř. vychází z výroku o nákladech řízení, neboť stát má podle výsledku řízení právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Ve věci byl vyhotoven znalecký posudek, na který byla složena záloha ve výši 5 000 Kč. Znalecký posudek však stál 13 650 Kč. Státu tedy vznikly náklady ve výši rozdílu těchto dvou částek, tedy 8 650 Kč. Soud tak dle nákladů řízení rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na účet soudu 20 % této částky (1 730 Kč), zatímco žalovaný 80 % této částky (6 920 Kč), oba do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Lhůta tři dny je pak lhůtou zákonnou dle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř.