o zdržení se protiprávního jednání

1. Žalobci se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 22. dubna 2020 domáhali vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Svou žalobu odůvodnili tím, že žalobce a) je společností vytvořenou za účelem přípravy a realizace projektu výstavby rezidenční budovy„ [jméno] [příjmení]“ v lokalitě [anonymizována dvě slova] v proluce mezi ulicemi [ulice] a [ulice] na [obec a číslo]. Žalobce a) uzavřel dne [datum] smlouvu o dílo se společností [právnická osoba], jejímž předmětem bylo mimo jiné vytvoření návrhu architektonického řešení předmětného projektu, souvisejících vizualizací a příprava dokumentace pro územní i stavební řízení, a ucelenou prezentaci. Část vizualizací vznikla před uzavřením předmětné smlouvy o dílo a druhá část v srpnu 2017 při vyhotovení prezentace. Za účelem prezentace projektu zveřejnil žalobce a) tyto materiály na webových stránkách. Žalobce b) je předsedou představenstva a vedoucím architektem společnosti [právnická osoba], podílel se na vytvoření vizualizací, které jsou předmětem této žaloby. K těmto vizualizacím měl dle čl. 8 předmětné smlouvy o dílo výlučnou licenci k užití žalobce a). Žalovaný se aktivně zapojuje do veřejného dění na území Městské části [obec a číslo], zejména v oblasti územního plánování a stavebního rozvoje. Žalovaný je též vlastníkem webové domény [webová adresa], část jejíž iniciativy je realizovaná prostřednictvím profilu na Facebooku. Na webových stránkách [webová adresa] je několik příspěvků žalovaného týkajících se předmětného projektu, v rámci kterých je užito žalovaných vizualizací a prezentace, k nimž však žalovaný nemá nezbytná oprávnění. Jedna z předmětných vizualizací byla na těchto webových stránkách, i na navazujícím facebookovém profilu, upravena tak, že žalovaný do prostoru teras jednotlivých bytových jednotek začlenil prádelní šňůry a sušáky, na něž je pověšeno prádlo – převážně bílá trička a různobarevné pánské i dámské spodní prádlo. K této vizualizaci dále žalovaný připojil text„ PF 2020. V novém roce přejeme na balkonech čisté prádlo“ a navazující text„ PF 2020. Do nového roku 2020 přejeme všem hodně zdraví, pohody, spokojenosti, štěstí a na balkonech čisté spodní prádlo.“ Pod tímto příspěvkem pak byl komentář„ Projekt [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] nabídne u všech bytů na náměstí lodžii. Trošku jsme lodžie zabydleli:-).“ Žalovaný tak dle názoru žalobců svévolně užil předmětné vizualizace a prezentaci a přímo do nich také zasáhl, aby ji upravil a tuto upravenou verzi následně zpřístupnil široké veřejnosti. Předmětné vizualizace a prezentace jsou nepochybně autorským dílem dle § 2 autorského zákona, žalovanému nesvědčilo žádné právo k jejich užití, ale přesto je užil opakovaně, čímž neoprávněně zasáhl do majetkových práv autorských žalobce a) k předmětným vizualizacím a prezentaci, a to způsobem, který se zcela vymyká žalobci zamýšleným účelům (tedy uzemní a stavební řízení a prezentace projektu). Žalovaný dále svévolnou úpravou předmětných vizualizací neoprávněně narušil osobnostní práva autorů tohoto autorského díla. Žalobci zdůrazňují, že předmětný projekt je umístěn v lukrativní lokalitě a očekávají, že se bude těšit dobrému renomé. Žalovaný však vizualizaci upravil tak, že zcela degradoval estetickou hodnotu předmětného projektu na bytový dům nižší kategorie, když na něj„ vyvěsil“ různé kusy prádla. Toto jednání tak zasáhlo do dobré pověsti žalobců a jejich výkonů. Žalovaný dále není nezávislým médiem, ale osobou ve virtuálním prostoru, tudíž se nejedná o příspěvky sdělované prostřednictvím médií. Příspěvky žalovaného mají jediný účel, a tím je difamace předmětného projektu a výkonů žalobců. Žalobce 2) je dále přesvědčen, že omluva není dostačující jako přiměřené zadostiučinění vzhledem k celospolečenskému významu předmětného projektu a vloženého úsilí a vyžaduje náhradu nemajetkové újmy v penězích. Žalobci dále upřesnili, že žalobce a) se domáhá ochrany svých majetkových práv k předmětné prezentaci vizualizacím v rozsahu žalobního petitu I. – III., zatímco žalobce b) se domáhá ochrany svých osobnostních práv k předmětné prezentaci a vizualizacím v rozsahu žalobního petitu I. – IV.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že nárok uplatněný v žalobě neuznává. Již od narození žije na [obec a číslo], byl u zrodu iniciativy„ [obec a číslo] [anonymizována dvě slova]“ a na jejích webových stránkách a facebookovém profilu zveřejňuje informace dotýkající se dění na [obec a číslo], mimo jiné také informace o předmětném projektu. O něm informoval v příspěvku„ Místo Ledního medvěda„ Klec na medvěda“ po vzoru průmyslových skeletonových staveb,“ kde rozebíral problematické aspekty předmětného projektu, které dokumentoval veřejně přístupnou prezentací a vizualizacemi. Dále na předmětný projekt upozornil v novoročním přání 2020 v humorné podobě. Dle žalovaného je vizualizace projektu zveřejněná žalovaným zcela v rámci zpravodajské licence dle § 34 autorského zákona. Novoroční přání pak spadá pod licenci pro parodii dle § 38g autorského zákona. Tvrzení žalobců, že žalovaný neoprávněně zasáhl do jejich majetkových a osobnostních autorských práv, je neopodstatněné. K tomu žalovaný dodává, že pokud žalobci vstoupili do veřejného prostoru s návrhem zásadního zásahu do podoby [anonymizována dvě slova], musí býti připraveni na veřejnou diskusi, zájem odborné i laické veřejnosti, i případnou kritiku. Žalovaný dále dodává, že jako předseda spolu [část obce] z.s. je účastníkem řízení o umístění předmětné stavby, kde vznesl námitky i odvolání, načež byl na něj ze strany žalobců vyvíjen nátlak, ať své kroky přehodnotí. Žalovaný má za to, že tato žaloba je jen další formou nátlaku na žalovaného v této věci. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhuje, aby byla žaloba zamítnuta

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

4. Z předložené předžalobní výzvy ze dne 26. března 2020 a k ní přiložené dodejky bylo prokázáno, že žalobce poslal žalovaným řádné předžalobní výzvy dle ustanovení §142a odst. 1 o.s.ř., ve kterých kvalifikovaně vyzval žalovaného k plnění žalovaného nároku ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby.

5. Žalobce a) je právnická osoba podnikající v obchodu a službách neuvedených v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (prokázáno z provedeného důkazu: výpis z obchodního rejstříku žalobce a) ze dne 21. dubna 2020). Dne 10. dubna 2017 uzavřel žalobce a) se společností [právnická osoba] smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo mimo jiné vytvoření návrhu architektonického řešení předmětného projektu, souvisejících vizualizací a příprava dokumentace pro územní i stavební řízení, a ucelenou prezentaci. Dle čl. 8 této smlouvy poskytuje společnost [právnická osoba] žalobci a) výhradní licenci k užití všech předmětům autorského práva, které v rámci plnění smlouvy o dílo vzniknou (prokázáno z provedeného důkazu: smlouva o dílo, uzavřená mezi žalobcem a) a [právnická osoba] ze dne 10. dubna 2017). Dne 29. listopadu 2017 byly zveřejněny předmětný projekt a jeho vizualizace. Dále byly předmětný projekt a vizualizace zveřejněny v článku periodika„ [příjmení]“ v únoru 2018. Dále byly předmětný projekt a vizualizace zveřejněny na stránkách [webová adresa]. Pokaždé v podobě, jak je předmětem této žaloby (prokázáno z provedených důkazů: screenshot webových stránek [webová adresa] a [webová adresa], prezentací projektu ze srpna 2017, vizualizace 1 – 9, notářský zápis [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka], projekt stavby bytový dům na [anonymizována dvě slova] tak, jak byl prezentován [příjmení] [anonymizováno] [obec a číslo], odbor výstavby, článek Nový bytový dům na [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]„ [příjmení]“ z února 2018, oznámení o zahájení územního řízení a pozvání k nahlížení do spisů ze dne 8. března 2018, tyto skutečnosti dále při jednání zdejšího soudu ze dne 8. března 2021 účastníci učinili za nesporné).

6. Žalovaný je fyzická osoba, která se angažuje v otázkách veřejného dění na [obec a číslo] (prokázáno z provedených důkazů: výpis ze spolkového rejstříku občanské sdružení [část obce] z. s., náhled webové stránky [webová adresa]). Dne 18. března 2019 umístil žalovaný na webové stránce [webová adresa] článek„ Namísto Ledního medvěda„ Klec na medvěda“ po vzoru průmyslových sektorových staveb,“ jehož součástí jsou i předmětné vizualizace. V tomto článku žalobce informuje o chystaném projektu a kriticky jej hodnotí (prokázáno z provedených důkazů: vizualizace 1 – 9, creenshot facebookového profilu„ [obec a číslo] [anonymizována dvě slova]“ screenshot z webové stránky [webová adresa], notářský zápis [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka], tuto skutečnost dále učinily strany při jednání zdejšího soudu dne 8. března 2021 za nespornou). Dále, dne 1. ledna 2020 umístil na téže webové stránce a dále na facebookovém profilu„ [obec a číslo] [anonymizována dvě slova]“ příspěvek, který byl upravenou verzí vyobrazení části vnějšku předmětné budovy s náhledem na terasy bytových jednotek a části interiéru (v přílohách označenou jako„ Vizualizace 2“), upravené tak, že žalovaný do prostoru teras jednotlivých bytových jednotek začlenil prádelní šňůry a sušáky, na něž je pověšeno prádlo – převážně bílá trička a různobarevné pánské i dámské spodní prádlo. K této vizualizaci dále žalovaný připojil text„ PF 2020. V novém roce přejeme na balkonech čisté prádlo“ a navazující text„ PF 2020. Do nového roku 2020 přejeme všem hodně zdraví, pohody, spokojenosti, štěstí a na balkonech čisté spodní prádlo.“ Pod tímto příspěvkem pak byl komentář„ Projekt [příjmení] [jméno] [příjmení] na [anonymizována dvě slova] nabídne u všech bytů na náměstí lodžii. Trošku jsme lodžie zabydleli:-)“ (prokázáno z provedených důkazů: Vizualizace 2, notářský zápis [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka], Printscreen facebookového profilu„ [obec a číslo] [anonymizována dvě slova]“ s příspěvkem z 1. ledna 2020, Printscreen stránky [webová adresa], tuto skutečnost dále obě strany při jednání dne 8. března 2020 označily za nespornou).

7. V řízení bylo klíčové zjištění konkrétního kolektivu spoluautorů, kteří se podíleli na vyhotovení předmětné dokumentace a vizualizací. Soud tedy dále prováděl důkazy ke zjištění této skutečnosti:

8. Z prezentací předmětného projektu z května 2017 a ze srpna 2017 bylo zjištěno, že zpracovatel dokumentace předmětného projektu je společnost [právnická osoba] a zodpovědný projektant žalobce b). Z přílohy č. 4 smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobcem a) a [právnická osoba] ze dne 10. dubna 2017 bylo zjištěno, že jsou zde uvedeni jako hlavní pracovníci projektanta, stavební část – hlavní architekt projektu [jméno] [příjmení], senior architekt [jméno] [příjmení], manažer projektu [jméno] [příjmení], hlavní inženýr projektu [jméno] [příjmení]. Dále je zde uveden seznam subdodavatelů projektanta, schválených objednavatelem, a to statika stavebních konstrukcí [právnická osoba], technika prostředí [právnická osoba], technika prostředí [jméno] + CHL společnost [právnická osoba], technika prostředí [anonymizováno] Ing. [jméno] [příjmení], projektový ateliér [anonymizována tři slova] [příjmení] společnost [právnická osoba] Úplným výpisem z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce b) je předsedou představenstva této akciové společnosti. Čestným prohlášením společnosti [právnická osoba], podepsaným doc. ing. arch. [jméno] [příjmení], předsedou představenstva ze dne 7. dubna 2021, a Čestným prohlášení doc. ing. arch. [jméno] [příjmení] ze dne 7. dubna 2021 bylo zjištěno, že žalobce b) je jeden ze z neurčitého okruhu spoluautorů předmětné dokumentace a vizualizací. Čestným prohlášením o autorství architektonického díla, podepsaným JUDr. [jméno] [příjmení], za společnost [právnická osoba] dne 31. března 2021 bylo zjištěno, že došlo k vytvoření předmětného díla prostřednictvím kolektivů autorů, mezi nimiž byly rovněž [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] ze dne 15. února 2019 bylo zjištěno, že na str. 7 tohoto rozhodnutí je uvedeno, že„ Dokumentace pro vydání územního rozhodnutí byla zpracována v srpnu 2017 společností [právnická osoba], doc. ing. arch. [jméno] [příjmení], ing. arch. [jméno] [příjmení], ing. [jméno] [příjmení], Mgr. A. [jméno] [příjmení] a ing. arch. [jméno] [příjmení].

9. Soud tak uzavírá, že v řízení se podařilo prokázat, že mezi spoluautory předmětné prezentace a vizualizací patří žalobce b) (předseda představenstva společnosti [právnická osoba]), [jméno] [příjmení] a dále neurčitý okruh spoluautorů.

10. Soud posoudil následující provedené důkazy jako irelevantní ve věci, neboť z nich nebylo možné zjistit žádné informace klíčové pro posouzení věci: prezentace projektu [anonymizována dvě slova] a prezentační ocenění této budovy, prezentace projektu administrativní budova [anonymizováno] a ocenění této budovy, prezentace projektu [anonymizováno], získání ocenění této budovy, printscreen z hlavní stránky webu [webová adresa], výzva k upuštění od protiprávního jednání a omluvě včetně vzorové omluvy ze dne 19. února 2020, PF žalovaného 2021, 2018, 2017, 2016 a 2013, žádost Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] a [stát. instituce] o poskytnutí informací ve smyslu zákona 106/1999, obojí ze dne 24. února 2020, dopis právního zástupce žalovaného právnímu zástupci žalobců ze dne 27. dubna 2020, dopis adresovaný právnímu zástupci žalobců ze dne 10. června 2020 právního zástupce [anonymizována dvě slova] [část obce], [anonymizováno], výzva právního zástupce žalobce a) k zaplacení náhrady škody ze dne 7. května 2020 adresovaná [anonymizována dvě slova] [část obce] [anonymizováno], soubor faktur, které mají demonstrovat nátlak, který je vyvíjen ze strany žalobců proti [anonymizována dvě slova] [část obce] [anonymizováno], Usnesení [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], žádost o vyjádření dle § 4 odst. 4 zákona 500/2004 správního řádu ze strany [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] ze dne 3. března 2020,

11. Při jednání dne 25. května 2021 obě strany po poučení dle § 119a o.s.ř. výslovně uvedli, že nemají dalších návrhů na dokazování.

12. A po právní stránce zhodnotil soud věc následovně:

13. Dle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod jsou svoboda projevu a právo na informace zaručeny.

14. Dle čl. 34 odst. 1 Listiny základních práv a svobod jsou práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti chráněna zákonem.

15. Dle § 8 odst. 4 věty první a třetí autorského zákona, o nakládání s dílem spoluautorů rozhodují spoluautoři jednomyslně. Domáhat se ochrany práva autorského k dílu spoluautorů před ohrožením nebo porušením může i jednotlivý spoluautor samostatně.

16. Dle § 11 odst. 3 autorského zákona, autor má právo na nedotknutelnost svého díla, zejména právo udělit svolení k jakékoli změně nebo jinému zásahu do svého díla, nestanoví-li tento zákon jinak. Je-li dílo užíváno jinou osobou, nesmí se tak dít způsobem snižujícím hodnotu díla. Autor má právo na dohled nad plněním této povinnosti jinou osobou (autorský dohled), nevyplývá-li z povahy díla nebo jeho užití jinak, anebo nelze-li po uživateli spravedlivě požadovat, aby autorovi výkon práva na autorský dohled umožnil.

17. Dle § 29 odst. 1 autorského zákona, výjimky a omezení práva autorského lze uplatnit pouze ve zvláštních případech stanovených zákonem a pouze tehdy, pokud takové užití díla není v rozporu s běžným způsobem užití díla a ani jím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora.

18. Dle § 31 odst. 1 písm. b) autorského zákona, do práva autorského nezasahuje ten, kdo užije výňatky z díla nebo drobná celá díla pro účely kritiky nebo recenze vztahující se k takovému dílu, vědecké či odborné tvorby a takové užití bude v souladu s poctivými zvyklostmi a v rozsahu vyžadovaném konkrétním účelem,

19. Dle § 34 písm. b) autorského zákona, do práva autorského nezasahuje ten, kdo užije dílo ve spojitosti se zpravodajstvím týkajícím se aktuálních událostí, a to v rozsahu odpovídajícím informačnímu účelu,

20. Dle § 38g autorského zákona do práva autorského nezasahuje ten, kdo užije dílo pro účely karikatury nebo parodie.

21. Dle § 40 odst. 1 písm. b) autorského zákona, autor, do jehož práva bylo neoprávněně zasaženo nebo jehož právu hrozí neoprávněný zásah, může se domáhat zejména zákazu ohrožení svého práva, včetně hrozícího opakování, nebo neoprávněného zásahu do svého práva, zejména zákazu neoprávněné výroby, neoprávněného obchodního odbytu, neoprávněného dovozu nebo vývozu originálu nebo rozmnoženiny či napodobeniny díla, neoprávněného sdělování díla veřejnosti, jakož i neoprávněné propagace, včetně inzerce a jiné reklamy.

22. Dle § 40 odst. 1 písm. d) bodu 1 autorského zákona, autor, do jehož práva bylo neoprávněně zasaženo nebo jehož právu hrozí neoprávněný zásah, může se domáhat zejména odstranění následků zásahu do práva, zejména stažením neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla nebo zařízení, výrobku nebo součástky podle § 43 odst. 2 z obchodování nebo jiného užití.

23. Dle § 40 odst. 1 písm. e) autorského zákona, autor, do jehož práva bylo neoprávněně zasaženo nebo jehož právu hrozí neoprávněný zásah, může se domáhat zejména poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu, zejména omluvou a zadostiučiněním v penězích, pokud by se přiznání jiného zadostiučinění nejevilo postačujícím; výši peněžitého zadostiučinění určí soud, který přihlédne zejména k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k zásahu do práva došlo; tím není vyloučena dohoda o narovnání.

24. Dle § 41 autorského zákona, domáhat se nároků podle § 40 odst. 1 písm. b) až d) a f) a § 40 odst. 3 a 4 je oprávněna namísto autora osoba, která smluvně nabyla výhradní oprávnění k výkonu práva dílo užít, nebo které je výkon tohoto oprávnění svěřen zákonem; nároku na přiměřené zadostiučinění k odčinění nemajetkové újmy se tato osoba může domáhat pouze za zásah do majetkových práv autorských. Právo autora domáhat se nároku na přiměřené zadostiučinění k odčinění nemajetkové újmy způsobené zásahem do osobnostních práv autorských, jakož i nároku podle § 40 odst. 3 zůstává nedotčeno.

25. Dle § 58 odst. 1 věty první a druhé autorského zákona, není-li sjednáno jinak, zaměstnavatel vykonává svým jménem a na svůj účet autorova majetková práva k dílu, které autor vytvořil ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního nebo služebního vztahu. Takové dílo je zaměstnaneckým dílem.

26. Dle § 58 odst. 10 věty první autorského zákona, odstavce 1 až 6 a 8 se použijí obdobně pro díla vytvořená ke splnění povinností vyplývajících ze vztahu mezi právnickou osobou a autorem, který je členem jejího statutárního nebo jiného voleného nebo jmenovaného orgánu; tato právnická osoba se v takovém případě považuje za zaměstnavatele.

27. Dle § 81 Občanského zákoníku, chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

28. Soud v prvé řadě konstatuje, že žalobce a) neunesl své důkazní břemeno v řízení tvrdit a prokázat, kdo všechno byl autorem předmětné části projektové dokumentace, tj. jednotlivých vizualizací budoucí stavby. Jeho tvrzení týkající se kolektivu spoluautorů zahrnujícího taktéž žalobce b) a [příjmení] [jméno] [příjmení] má soud v tomto rozsahu za prokázané, ale v řízení je jako takové nedostatečné s ohledem na ustanovení § 8 odst. 4 autorského zákona, kdy všichni autoři rozhodují o nakládání s autorskými právy jednomyslně. Pokud žalobce a) tvrdil, že vzniklo dílo zaměstnanecké ve smyslu § 58 autorského zákona ve prospěch společnosti [právnická osoba], tak bez označení konkrétních jmen zaměstnanců (potažmo členů orgánů společnosti ve smyslu § 58 odst. 1 a 10 autorského zákona) a prokázání jejich pracovněprávního či obdobného vztahu k společnosti [právnická osoba] nebyla tato skutečnost v řízení prokázána. Na základě těchto nedostatků nemá soud za prokázané, že na žalobce a) přešla majetková práva k předmětné projektové dokumentaci na základě uzavřené smlouvy o dílo, neboť není zjevné, zda společnost [právnická osoba] byla držitelem předmětných majetkových autorských práv. V řízení tedy nebylo prokázáno, že majetková práva autorská k předmětné prezentaci a vizualizacím přešla z titulu zaměstnaneckého díla na zhotovitele, a ten že je následně na základě smlouvy o dílo postoupil žalobci. V řízení tedy nebylo prokázáno, že žalobci svědčí právo domáhat se nároků z titulu udělené výhradní licence. Soud tak uzavírá, že v řízení nebyla prokázána aktivní legitimace žalobce a) domáhat se žalovaného nároku dle § 40 ve spojení s § 41 a § 58 odst. 1 autorského zákona. Soud tak veškeré autorskoprávní nároky žalobce a) zamítl z důvodu nedostatku aktivní legitimace.

29. V případě nároku uplatněného žalobcem b) je však situace odlišná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce b) je spoluautorem předmětné prezentace a vizualizací, které byly žalovaným užity v jeho článku z 19. března 2019 a v PF 2020 z 1. ledna 2020. Zároveň, dle § 8 odst. 4 věty třetí autorského zákona se žalobce b) jako jeden ze spoluautorů může samostatně domáhat ochrany práva autorského před ohrožením nebo porušením. Soud tak konstatuje, že v řízení byla prokázána aktivní legitimace žalobce b) domáhat se žalovaného nároku dle autorského zákona dle § 11 odst. 3 ve spojení s § 40 autorského zákona. Stejně tak je žalobce b) aktivně legitimován i dle § 81 Občanského zákoníku.

30. Soud se tak dále zabýval tím, zda ze strany žalovaného došlo k porušení autorských práv žalobce b). Z žalobního tvrzení a provedeného dokazování vyplynulo, že žalobci spatřují zásah žalovaného do svých práv ve dvou jednáních, kterých se měl žalovaný dopustit. Prvním z nich je užití předmětných vizualizací pro svůj článek ze dne 18. března 2019 na webových stránkách [webová adresa], druhým z nich je užití a grafická úprava jedné z těchto vizualizací pro účely PF 2020 zveřejněného na týž stránkách a dále na facebookovém profilu„ [obec a číslo] [anonymizována dvě slova]“

31. Soud tak posoudil, zda jednání žalovaného naplňují znaky obecného ustanovení o možnosti uplatnění výjimek a omezení autorského práva dle § 29 odst. 1 autorského zákona Tyto znaky spočívají ve třech podmínkách: za prvé, že výjimky lze uplatnit pouze ve zvláštních případech stanovených zákonem (v tomto sporu žalovaný konkrétně odkazoval na zákonnou licenci užití díla za účelem parodie a dále za účelem zpravodajství), zadruhé, že takové užití díla není v rozporu s běžným způsobem užití díla, a zatřetí, že jím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora. Tyto tři podmínky musí být splněny současně.

32. Soud nejprve posoudil, zda žalovaným zveřejněný článek (tj. první jednání žalovaného) naplňuje znaky zpravodajské licence dle § 34 autorského zákona, v souladu s tvrzením žalovaného. Dle tohoto ustanovení do práva autorského nezasahuje ten, kdo užije dílo ve spojitosti se zpravodajstvím týkajícím se aktuálních událostí, a to v rozsahu odpovídajícím informačnímu účelu. Soud předně konstatuje, že zákon neklade na osobu užívající tuto licenci žádné další podmínky, než aby poskytovala zpravodajství týkající se aktuálních událostí za účelem informovat. K aplikaci tohoto ustanovení by tedy nebylo zapotřebí, aby měl žalobce např. novinářský průkaz či byl v zaměstnaneckém poměru s jakýmkoliv veřejně známým médiem. Z předmětného článku je však patrno, že jeho obsahem není jen podrobná informace o předmětném projektu, ale i jeho kritické zhodnocení. Toto kritické hodnocení je pak patrno již z názvu článku, kdy je předmětný projekt přirovnán ke„ kleci na medvěda.“ V takovém případě je však ustanovení § 34 autorského zákona přiléhavé k dané věci pouze částečně, neboť toto ustanovení poskytuje zákonnou licenci toliko k poskytnutí informace o aktuálních událostech, nikoliv k jejich hodnocení. Žalovaný v části článku skutečně informoval o podobě předmětného projektu, který nepochybně je pro poměry [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] aktuální událostí a tímto rozšířil okruh lidí, kteří se tak dozvěděli, že je vedeno předmětné stavební řízení a v čem toto řízení spočívá. Žalovaný však také ve zbytku článku předmětný projekt kriticky hodnotí, čímž z dikce § 34 již vybočuje. Soud tak uzavírá, že předmětný článek nespadá v celém rozsahu pod zákonnou licenci dle § 34 autorského zákona.

33. Soud však došel k závěru, že na předmětný článek v části, kdy žalovaný již hodnotí předmětný projekt, přiléhá ustanovení § 31 písm. b) autorského zákona, dle kterého do práva autorského nezasahuje ten, kdo užije výňatky z díla nebo drobná celá díla pro účely kritiky nebo recenze vztahující se k takovému dílu a takové užití bude v souladu s poctivými zvyklostmi a v rozsahu vyžadovaném konkrétním účelem. Žalovaný užil předmětné vizualizace v [anonymizováno] článku k tomu, aby ilustroval, popsal a následně zhodnotil předmětný projekt. Využil k tomu vizualizace, které byly veřejně přístupné, a užil je v takovém rozsahu, aby doplňovaly samotný text článku, avšak svým rozsahem jej nezastiňovali. Soud tak uzavírá, že z tohoto důvodu na zveřejnění předmětného článku se zákonná licence dle § 31 autorského zákona zčásti také vztahuje.

34. Soud se dále zabýval otázkou, zda předmětný článek splňuje druhou a třetí z podmínek stanovenou pro volná užití dle § 29 autorského zákona, tedy zdali zveřejnění předmětného článku není v rozporu s běžným způsobem užití díla a ani jím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora.

35. V tomto směru je zřejmé, že„ běžný způsob užití díla,“ které vzniklo za účelem prezentace projektu, je v tomto případě propagace činnosti žalobce a) a podpora jeho dobrého jména. Tento způsob užití díla se pak prolíná i se zájmy spoluautorů (tedy i žalobce b)), které spočívaly v tomtéž. Jednání žalovaného, s ohledem na užití původní vizualizace v předmětném článku, pak dle názoru soudu není v rozporu s tímto užitím díla. Soud má za to, že žalobci dobrovolně vstoupili do veřejného prostoru tím, že se začali se svým návrhem ucházet o možnost vybudovat předmětný projekt. Jedná se o projekt rozlehlé budovy moderního vzezření na rušném náměstí v [anonymizována dvě slova] [obec]. Žalobci tedy museli počítat s tím, že se předmětný projekt stane předmětem veřejné diskuse, kdy k němu budou různé osoby vyjadřovat svůj názor. Žalobci dále nikterak netvrdili ani neprokazovali, jakým způsobem toto jednání zasáhlo do jejich zájmů.

36. Soud tak uzavírá, že žalovaný ve vztahu k prvnímu předmětnému jednání splňuje všechny z podmínek dle § 29 odst. 1 autorského zákona a tedy zveřejněním předmětného článku naplnil podmínky pro zákonnou licenci zčásti dle § 31 písm. b) a zčásti dle § 34 ve spojení s § 29 autorského zákona.

37. Dále se soud zabýval otázkou, zdali žalovaným zveřejněné PF 2020 (tj. druhé jednání žalovaného) naplňuje znaky parodie dle § 38g autorského zákona

38. V rámci tohoto posouzení se soud v prvé straně zabýval definicí pojmu„ parodie“ tak, jak je specifikována v komentářích k autorskému zákonu, dle kterých parodie ve smyslu tohoto ustanovení nemusí vykazovat původní osobitost jinak, než skrze zřetelné odlišnosti od parodovaného původního díla, tedy že by měla být racionálně připsatelná jinému autorovi než samotnému autorovi původního díla, a měla by se týkat samotného původního díla nebo by měla uvádět zdroj parodovaného díla. Dále by se měla vůči původnímu dílu vymezovat humorným nebo ironickým způsobem (srov. Telec, Ivo a Tůma, Pavel, Autorský zákon, 2. vydání, C. H. Beck, 2019 a Holcová, Irena a kol. Autorský zákon a předpisy související (včetně mezinárodních smluv a evropských předpisů), 2. vydání, Wolters Kluwer ČR, 2019).

39. Při srovnání původní vizualizace s PF 2020 je zřejmé, že původní vizualizace měla propagovat předmětný projekt jako luxusní moderní budovu. PF 2020 pak do této vizualizace přidalo pověšené sušící se prádlo, mimo jiné i spodní prádlo, což jsou předměty, které na propagačních materiálech nových budov nebývají obvyklé, neboť bývají spojovány spíše se zabydlenou domácností. Žalovaný dále toto PF 2020 doplnil přáním čistého prádla, což může být chápáno jako hra se slovy, kdy žalovaný naznačuje jistou netransparentnost celého předmětného projektu. V tomto ohledu soud konstatuje, že PF 2020 je vůči původní vizualizaci ironické. Co do„ zřetelného odlišení“ pak soud konstatuje, že PF 2020 se od původní vizualizace liší v přidání pověšeného prádla a doprovodného nápisu, čímž je pak PF 2020 zřetelně odlišeno od původní vizualizace a vykazuje tak původní osobitost. Dílo tedy je racionálně připsatelné jinému autorovi. Nezasvěcený čtenář je schopný rozeznat, že autorem PF 2020 není autor původní vizualizace. Soud tedy uzavírá, že na zveřejnění PF 2020 se zákonná licence dle § 38g autorského zákona vztahuje, neboť je zřetelně odlišeno od původní vizualizace.

40. Názor soudu je dále shodně formulován i v judikatuře Soudního dvora Evropské unie. Zde soud odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 2. září 2014 ve věci C‑ 201/13, kde bylo stanoveno, že„ podstatné znaky parodie jsou, že evokuje existující dílo a přitom se od něj zřetelně liší a že je komická nebo ironická.“

41. Soud se dále i zde zabýval otázkou, zda PF 2020 splňuje druhou a třetí z podmínek stanovenou pro volná užití dle § 29 autorského zákona, tedy zdali zveřejnění PF 2020 není v rozporu s běžným způsobem užití díla a ani jím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora.

42. Jak již bylo uvedeno výše, je zřejmé, že„ běžný způsob užití díla,“ které vzniklo za účelem prezentace projektu, je v tomto případě propagace činnosti žalobce a) a podpora jeho dobrého jména. Tento způsob užití díla se pak prolíná i se zájmy spoluautorů (tedy i žalobce b)), které spočívaly v tomtéž. Jednání žalovaného, s ohledem na způsob úpravy a užití původní vizualizace, pak dle názoru soudu není v rozporu s tímto užitím díla. Soud má za to, že přidání sušícího se prádla (byť spodního) nijak nesnižuje důstojnost předmětné budovy, neboť pověšené sušící prádlo není známkou snížené kvality bydlení, potažmo známkou bydlení nižší cenové kategorie. Pověšené prádlo tedy nemá nic společného s vysokým společenským postavením a nemá vliv na vážnost ani cenu obydlí. Soud dále odmítá žalobci naznačovaný společenský stereotyp, že by červená barva oblečení byla jakkoli společensky znevažující, neboť pro tuto tezi neshledává žádnou oporu v realitě. Soud naopak považuje za notorietu, že osoby žijící v bytech všech cenových kategorií nosívají oblečení. Toto oblečení je pak zapotřebí pravidelně čistit a následně sušit, což, pokud to umožňuje povaha obydlí a momentální počasí, se lépe dělá vyvěšením oblečení ve venkovních prostorech nežli ve vnitřních. Nabízí se sice polemika, nakolik je výhodné mít pověšené prádlo směrem k rušnému náměstí, kde je značný provoz vozidel a tedy značná produkce prachu a smogu, nicméně tato okolnost nemá na posouzení věci žádný vliv. Žalobci dále ani zde nikterak netvrdili ani neprokazovali, jakým způsobem toto jednání zasáhlo do jejich zájmů.

43. Soud tak uzavírá, že žalovaný splňuje všechny z podmínek dle § 29 odst. 1 autorského zákona a tedy zveřejněním PF 2020 naplnil podmínky pro zákonnou licenci dle § 38g ve spojení s § 29 autorského zákona.

44. Soud se dále ve vztahu k oběma jednáním žalovaného zabýval otázkou, zdali by vyhověním žalobě došlo zásahu do svobody projevu žalovaného dle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Úkolem soudu bylo tedy posoudit vztah mezi právem na svobodu projevu (které je ztělesněno v čl. 17 odst. 1 Listiny a v zákonné licenci dle § 38g, § 34 a § 31 písm. b) autorského zákona) a právem na ochranu duševního vlastnictví (které je ztělesněno v čl. 34 odst. 1 Listiny a dále jej upravuje autorský zákon).

45. Soud tak zde došel k závěru, že v projednávané věci pak samým smyslem jednání žalovaného bylo projevit svůj názor, a to jednak kriticky zhodnotit předmětný projekt a dále se k tomuto projektu satiricky vymezit. V obou případech pak žalovaný užil cizí autorské dílo, nicméně v rozsahu a způsobem, který odpovídá zákonným licencím, jak je uvedeno výše. Žalovaný tedy do autorských práv žalobce b) jakožto spoluautora předmětného díla nezasáhl. Jednání žalovaného ani v jednom případě nebyla„ pouhá úprava cizího autorského vkladu,“ ale naopak to v jednom případě byl zcela originální článek (doplněný předmětnými vizualizacemi pro ilustraci) a v druhém případě pozměněné grafické dílo, které sice užilo předmětnou vizualizaci, ale pozměnilo ji natolik zřetelně, že tím bez pochyby vzniklo dílo nové.

46. Soud dále vzal v potaz okolnosti případu, kdy žalovaný užil dílo, které bylo veřejně dostupné hned z několika informačních kanálů. Žalobcův způsob užití díla pak nijak nepřesáhl mez vulgarity, není štvavé (např. přirovnání projektu ke kleci na medvěda je běžné poutavé mediální vyjádření), a nesleduje za cíl dosažení hospodářského zisku či jiného obohacení. Žalovaný za předmětné jednání nezískal žádný plat, tržbu, ani žádnou odměnu či jakékoliv peněžité plnění. Soud zdůrazňuje, že žalovaný nejednal za účelem konkurence, ale pouze ve vztahu občana, jenž má zájem na architektonickém vývoji [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], a to z odborného a technického hlediska. Žádná další motivace nebyla prokázána. Soud tedy konstatuje, že v dané věci žalovaný svým projevem (chráněným čl. 17 odst. 1 Listiny) nijak nepřiměřeně nezasáhl do autorských práv žalobce b) (chráněných čl. 34 odst. 1 Listiny).

47. Soud se dále zabýval osobnostními nároky žalobce b) dle § 81 Občanského zákoníku. V daném případě bylo klíčové posouzení, zda stran žalovaného došlo k zásahu do osobnostních práv žalobce b). Ten tento zásah spatřoval ve zveřejnění PF 2020, jak je popsáno výše, kterým žalovaný zasáhl do dobré pověsti žalobce b) a jeho výkonů, a to v kontextu projektu celospolečenského zájmu. Soud však, jak je popsáno výše, došel k závěru, že žalovaný v souvislosti s tímto nikterak nepřekročil zákonnou licenci na parodii dle § 38a autorského zákona. Soud má dále za to, že pokud se žalobci (resp. žalobce a) s dílem, jehož spoluautor je žalobce b)) účastní projektů„ celospolečenského významu,“ tedy stavby velkého rozsahu ve velice rušné a exponované lokalitě, musí si být zároveň vědomi publicity, kterou sebou takový projekt přináší, a počítat s tím, že takový projekt bude předmětem veřejné diskuze, potažmo kritiky a parodie. Soud dále opakuje, že v řízení bylo prokázáno, že předmětná prezentace a vizualizace již byly v době, kdy jich užil žalovaný, dávno zveřejněny v různých médiích a jiných veřejně přístupných informačních kanálech, rozhodně se tedy v té době nejednalo o utajované či neznámé dílo, které by„ prozradil“ až žalovaný. Pakliže se tedy žalovaný dopustil předmětných jednání, aniž by však překročil rámec zákonných licencí dle § 29 an. autorského zákona, nelze takováto jednání považovat ani za zásahy do osobnostních práv. V řízení tak nebylo prokázáno, že by k namítanému jednání žalovaného došlo způsobem snižujícím bezdůvodně vážnost a kvality předmětného projektu. Soud dále zdůrazňuje, že jednání žalovaného nesměřovalo bezprostředně proti předmětným vizualizacím, tedy proti konkrétním obrázkům, které užil a jejichž spoluautorem byl žalobce b), nýbrž že toto jednání směřovalo proti projektu jako takovému. Soud tedy uzavírá, že v namítaném jednání žalovaného neshledává neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce b) dle § 81 Občanského zákoníku.

48. Nad rámec této skutečnosti je třeba konstatovat, že co do zásahu do osobnostních práv žalobce b) nespecifikoval újmu, která mu tímto zásahem měla být způsobena, či příčinnou souvislost. Žalobce b) nikterak neuvedl, jakým způsobem předmětné jednání žalovaného např. ovlivňuje stavební řízení týkající se předmětného projektu, či jakým způsobem má vliv na cenu tohoto projektu, potažmo bytových jednotek, ze kterých bude v budoucnu sestávat. Pokud však soud shledal předmětné jednání nenaplňujícím podmínky neoprávněného zásahu, těmito skutečnostmi se dále nezabýval. Soud tak zamítl žalobu v celém rozsahu, částečně pro neunesení důkazního břemene stran aktivní legitimace žalobce a), a částečně z toho důvodu, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný zasáhl do autorských či osobnostních práv žalobce b).

49. O nákladech soud rozhodl ve vztahu ke každému z žalobců dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rámci žalobci samostatně uplatněnými nároky. Náklady žalovaného pak spočívaly v nákladech právního zástupce žalovaného, který v řízení vykonal celkem 8 úkonů dle § 11 odst. 1 písm. a), b), d) a g) Advokátního tarifu (konkrétně převzetí a příprava právního zastoupení, podání ve věci samé ze dne 21. července 2020 a 7. dubna 2021, právní porada s klientem ze dne 4. března 2021 a 19. května 2021 a účast na jednání ze dne 8. března 2021 (trvalo 2 h, 30 minut) a 26. května 2021) a jeden úkon dle § 11 odst. 2 písm. f) Advokátního tarifu (účast na jednání dne 2. června 2021, kde bylo pouze vyhlášeno rozhodnutí). Soud se rozhodl nepřiznat žalovanému náklady právního zastoupení za úkon, který vyčíslil ve svém podání ze dne 31. května 2021 jako„ reakci na výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé ze dne 27. dubna 2020“ a to jednak proto, že pro tento úkon nenalezl oporu ve spise a jednak proto, že se dle popisu žalovaného ani nejedná o žádný úkon dle § 11 Advokátního tarifu. Soud dále vzal v potaz, že se žalobce a) domáhal vůči žalovanému toliko nepeněžitých nároků, zatímco žalobce b) taktéž peněžitých. Soud tak došel k závěru, že je nezbytné posuzovat nároky na náhradu nákladů řízení vůči každému žalovanému zvlášť. Vůči žalobci a) tak náleží právnímu zástupci žalovaného odměna dle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 odst. 5 Advokátního tarifu odměna ve výši 21 250 Kč. Dále mu dle § 13 odst. 4 Advokátního tarifu náleží náhrada hotových nákladů ve výši 2 700 Kč. Vzhledem k tomu, že je právní zástupce žalovaného plátcem DPH, zvyšuje se výsledná částka o 21 %. Dohromady tak náklady právního zastoupení žalovaného vůči žalobci a) představují 28 979,50 Kč. Vůči žalobci b) pak náleží právnímu zástupci žalovaného za tytéž úkony dle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 odst. 5 Advokátního tarifu odměna ve výši 26 350 Kč. Dále mu dle § 13 odst. 4 Advokátního tarifu náleží náhrada hotových nákladů ve výši 2 700 Kč. Vzhledem k tomu, že je právní zástupce žalovaného plátcem DPH, zvyšuje se výsledná částka o 21 %. Dohromady tak náklady právního zastoupení žalovaného vůči žalobci b) představují 35 150,50 Kč. Soud tak ve výrocích V. a VI. rozhodl tak, že žalobce a) je povinen žalovanému uhradit částku 28 979,50 Kč a žalobce b) částku 35 150,50 Kč.