o zaplacení 4 430 000 Kč

1. Žalobce se žalobou, podanou dne 21. srpna 2008 původně u Obvodního soudu pro Prahu 2, domáhal náhrady škody po státu v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícím v nedůvodných průtazích v řízení o vyloučení věcí z konkursní podstaty vedeném pod sp. zn. 43 Cm 1/2002. Žalobce uplatnil vůči žalovanému nárok na zadostiučinění za neodůvodněné průtahy a to s ohledem na zásah do jeho osobnostních práv ve výši 3 000 000 Kč, zásah do práv k patentu ve výši 8 370 000 Kč a zásah do jeho osobnostních práv autorských ve výši 4 430 000 Kč. Autorskoprávní část nároku žalobce odůvodnil tím, že předměty autorskoprávní ochrany (resp. jejich hmotné nosiče) děl, jichž je spoluautorem, byly zabaveny správcem konkursní podstaty v rámci konkursního řízení vedeného před Krajským soudem v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. [spisová značka] na majetek paní [příjmení]. Konkrétně se jednalo o dlažbu sepsanou pod položkami 113, 114 a 131 soupisu konkursní podstaty, a dále o formy a matrice na formy sepsané pod položkami 44 a 104. Ke způsobeným průtahům mělo dojít v řízení o vyloučení mimo jiné těchto položek z konkursní podstaty [jméno] [příjmení], zahájeného na návrh žalobce ze dne 9. ledna 2002. Žalobce alternativně požadoval uhrazení hodnoty za tyto věci v penězích. Řízení se vede u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 43 Cm 1/2002 a dosud není pravomocně skončeno. V důsledku neodůvodněných průtahů v tomto řízení nemůže žalobce tyto předměty autorskoprávní ochrany užívat, čímž mu vzniká majetková i nemajetková újma. Nemohl tedy prezentovat své dílo, a to ani v konkrétních realizacích (na zakázkách památkové obnovy), ani na výstavách, ve vzornicích své tvorby apod. Dále, od okamžiku, kdy mu byly tyto předměty nezákonně odňaty, nemá možnost tvořit a pokleslo jeho odborné renomé. Žalobce proto požaduje přiznání nároku na přiměřené zadostiučinění dle § 40 odst. 1 písm. e) bodu 2 autorského zákona.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že uplatněný nárok neuznává. Žalovaný jednak zdůrazňuje, že jako stát nese dle zákona č. 82/1998 Sb. odpovědnost za škodu, jsou-li splněny kumulativně tři podmínky: 1) existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody či nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi nimi. Ve věci před krajským soudem Hradce Králové [spisová značka] sice nesporně k průtahům došlo (což je nesprávný úřední postup), nicméně za to již byl žalobce odškodněn v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 160/2008. K tomu žalovaný dodává, že délka předmětného řízení o vyloučení věci z konkursní podstaty byla ovlivněna i četnými procesními postupy žalobce. Dále má žalovaný za to, že z ničeho nevyplývá, že by předmětné položky skutečně byly autorskými díly žalobce. Žalovaný dále zdůrazňuje, že předmětné položky byly prodány z konkursní podstaty už v roce 2003. Samotné zapsání do seznamu konkursní podstaty pak nemůže být zásahem do autorských práv žalobce. Žalobce tedy neprokázal, že by délka řízení zasáhla do jeho autorských práv, naopak v řízení vyšlo najevo, že žalobce dále autorsky tvoří. Není zde tedy ani vznik škody, ani příčinná souvislost mezi nimi. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl žalobu zamítnout.

3. Vrchní soud v Praze rozhodl svým usnesením ze dne 24. března 2015 č.j. Ncp 3062/2014-13 tak, že věc v rozsahu autorskoprávních a patentových nároků žalobce vyloučil ze společného projednání před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 160/2008, takže byla postoupena k dalšímu řízení zdejšímu soudu. Zdejší soud následně rozhodl usnesením ze dne 23. června 2015 č.j. 32 C 106/2015-15 tak, že část řízení (ve věci zadostiučinění za zásah do práv k patentu ve výši 8 370 000 Kč) vyloučil k samostatnému řízení dle § 112 odst. 2 o.s.ř. Toto paralelní řízení pak bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2018 č.j. 3 Cmo 194/2017-80 tak, že byla žaloba zamítnuta. Zdejší soud, který se tak nadále zabývá pouze autorskoprávními nároky žalobce, pak ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 4. dubna 2018 č.j. 32 C 106/2015-83 tak, že žalobu v celé rozsahu zamítl, neboť došel k závěru, že pokud žalovaný neužíval předmětné věci, což má soud za prokázané, pak nemůže být ani zodpovědný za to, že je nemohl používat žalobce a nemohlo tedy dojít k zásahu do autorských práv žalobce dle příslušných ustanovení autorského zákona. Tento rozsudek byl následně zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. ledna 2019 č.j. 5 Co 55/2018-103 a věc byla vrácena soudu zdejšímu k dalšímu řízení, neboť Vrchní soud v Praze považoval závěry zdejšího soudu za neúplné a nedostatečné, a dále zavázal zdejší soud, aby doplnil dokazování k otázce autorství žalobce, a dále v otázce, co bylo uvedeno v soupisu konkursní podstaty úpadkyně [jméno] [příjmení] a co se s předměty posléze stalo.

4. Po zhodnocení všech důkazů samostatně i ve vzájemné souvislosti má soud za prokázaný následující skutkový stav:

5. Žalobce se po roce 1989 rozhodl s [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] začít společně podnikat pod obchodní firmou„ [anonymizováno]“ Dohodli se, že na společných podnikatelských projektech se budou podílet vždy 1/3, jak na nákladech, tak zisku či případných majetkových právech duševního vlastnictví. (prokázáno z provedených důkazů: Výslech [jméno] [příjmení] ze dne 7. září 2020, Výslech [jméno] [příjmení] ze dne 7. září 2020, Výslech [jméno] [příjmení] ze dne 7. září 2020, Výslech [jméno] [příjmení] ze dne 22. března 2021). Předmětem jejich podnikání byla výroba dlažeb, které byly replikami historického odláždění tak, aby výslednou dlažbou mohla být doplněna či nahrazena stávající historická dlažba. Nové tvary či design dlažby představovaly pouze okrajovou činnost společného podniku, přičemž i tehdy se vycházelo z historické dlažby, kterou v některých aspektech na základě požadavků zadavatele modifikovali (barva, povrchový vzor či originální tvar v případě dlažby do půlměsíce). Nicméně, mezi tyto nové vzory patřila i forma na terasovou dlaždici, která je součástí položky č. 104 soupisu konkursní podstaty (viz odst. 11 tohoto rozsudku). K předmětu podnikání tedy nepatřilo, aby navrhovali nové kolekce dlažby, nýbrž aby replikovali vzory původní, s případnými úpravami dle konkrétních požadavků zákazníka (prokázáno z provedených důkazů: Výslech [jméno] [příjmení] ze dne 7. září 2020, Výslech [jméno] [příjmení] ze dne 7. září 2020, Výslech [jméno] [příjmení] ze dne 7. září 2020, Výslech [jméno] [příjmení] ze dne 7. září 2020, Výslech [jméno] [příjmení] ze dne 7. září 2020, Výslech [jméno] [příjmení] ze dne 22. března 2021). Žalobce se staral o dojednávání zakázek, stejně tak o zajištění výroby, o obsluhu jednotlivých strojů a o celkovou technickou stránku podnikání. [jméno] [příjmení] řešila grafickou podobu dlaždic, dělala nákresy jednotlivých vzorů dlažby za účelem výroby forem a společné tvorby dlažby (prokázáno z provedených důkazů: Výslech [jméno] [příjmení] ze dne 7. září 2020, Výslech [jméno] [příjmení] ze dne 22. března 2021). Formy a matrice z kovu na výrobu předmětných dlaždic si na základě výkresů nechávali zpracovat externí firmou (prokázáno z provedeného důkazu: Výslech [jméno] [příjmení] ze dne 7. září 2020 a [jméno] [příjmení] ze dne 22. března 2021). Vzhledem k tomu, že se jednalo o v té době poměrně specifický předmět podnikání, byl žalobce spolu se svými společníky v oboru a mezi památkáři známý (prokázáno z provedených důkazů: Výslech [jméno] [příjmení] ze dne 7. září 2020, Výslech [jméno] [příjmení] ze dne 7. září 2020, Výslech [jméno] [příjmení] ze dne 22. března 2021, Cena Manažerský počin roku 2001 pro [jméno] [příjmení] – Vynikající výrobek roku 2001: kolekce keramických dlaždic).

6. V roce 1999 došlo k neshodám a spolupodnikatelé se rozešli. Každý si vzal část výroby – strojů, které financoval. Samotný prostor provozovny připadl [jméno] [příjmení] (prokázáno z provedených důkazů: Výslech [jméno] [příjmení] ze dne 7. září 2020, Výslech [jméno] [příjmení] ze dne 22. března 2021). Na [jméno] [příjmení] byl následně usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 20. července 2001 č.j. [číslo jednací] prohlášen konkurs (prokázáno z provedených důkazů: Spis Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. [spisová značka] - zejména žaloba na č.l. 1, Výslech [jméno] [příjmení] ze dne 22. března 2021). Žalobce dále pokračoval v podnikání ve stejném oboru samostatně, byť nedosahoval stejného objemu výroby, jako když spolupracoval s ostatními, neboť mu v rámci rozdělení připadly jen některé stroje a do provozovny [jméno] [příjmení] již neměl přístup (prokázáno z výslechu [jméno] [příjmení] ze dne 22. března 2021). Následně, ke dni 22. května 2002, byl prohlášen konkurs i na žalobce v řízení vedeném před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. [spisová značka] (prokázáno z provedených důkazů: Výslech [jméno] [příjmení] ze dne 7. září 2020, Výslech [jméno] [příjmení] ze dne 22. března 2021, Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2018 č.j. 3 Cmo 194/2017-80).

7. Po prohlášení konkursu na svou osobu pak žalobce dále vykonával stejnou činnost prostřednictvím jiných firem, které si ho pro výrobu a zabezpečení zakázek týkajících se historické dlažby najímaly (jednalo se například o Filosofickou a pedagogickou fakultu v Hradci Králové, nádraží v Pardubicích a nádraží v Hradci Králové Nádraží v Hradci Králové, Ústav hluchoněmých) (prokázáno z provedených důkazů: Výslech [jméno] [příjmení] ze dne 7. září 2020).

8. V době prohlášení konkursu na [jméno] [příjmení] a soupisu jejího majetku se v provozovně [jméno] [příjmení] z velké části (více než 99 %) nacházely už jenom její věci, eventuálně pár věcí pana [příjmení]. Nelze však vyloučit, že i v této době mohly v této provozovně zůstat některé předměty ve vlastnictví žalobce, jako například lis nebo některé nářadí (prokázáno z provedených důkazů: Výslech [jméno] [příjmení] ze dne 22. března 2021).

9. Svědek [jméno] [příjmení] při výslechu dne 23. března 2021 dále uvedl, že dlažby, které byly zapsány v soupisu konkursní podstaty [jméno] [příjmení], byly zároveň ve vlastnictví [jméno] [příjmení] Tyto dlažby totiž byly přebytky z minulých zakázek, které zůstaly u [jméno] [příjmení], neboť právě na ni byly psány smlouvy o dílo k jednotlivým zakázkám.

10. Dne 9. ledna 2002 podal žalobce žalobu na vyloučení věcí z konkursní podstaty [jméno] [příjmení], alternativně uhrazení náhrady za tyto věci v penězích (řízení se vede u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [spisová značka] a dosud není pravomocně skončeno). Tyto věci žalobce nejprve definoval jako„ stroje a zařízení a též suroviny“ a následně odkázal na seznam, který byl přílohou této žaloby. Vyloučení se žalobce domáhal z titulu vlastníka věcí v tomto seznamu. Soud nicméně zdůrazňuje, že se nejedná o soupis konkursní podstaty [jméno] [příjmení], nýbrž že se jedná o seznam vytvořený žalobcem, který je co do číslování a pojmenování jednotlivých položek zcela originální (prokázáno z provedených důkazů: Spis Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. [spisová značka] - zejména žaloba a příloha k ní na č.l. 1 – 7 spisu).

11. Soud následně konfrontoval seznam předložený v příloze žaloby na vyloučení věci s položkami soupisu konkursní podstaty [jméno] [příjmení], které jsou předmětem této žaloby. Zde soud zjistil, že některé položky na seznamu předloženém v žalobě na vyloučení věci v částečném rozsahu odpovídají položce 104 soupisu konkursní podstaty (označené„ raznice – formy na lisování dlaždic“), která je předmětem této žaloby. Konkrétně se jedná o lisovací nástavec a dvě formy, které, jak žalobce sám uvedl při jednání dne 27. ledna 2021, obdržel již při nákupu lisu – a tedy byly vytvořeny třetí osobou (položka č. 11 seznamu přiloženého k žalobě), dále o jednu formu na výrobu základního tvaru (tzv.„ piškotu“) dlažby vycházející z tradičního tvaru původní dlažby, s tím že forma byla na základě nákresu taktéž vyhotovena třetí osobou (položka č. 21 seznamu přiloženého k žalobě), adaptér, taktéž vyhotoven třetí osobou (položka č. 35 seznamu přiloženého žalobcem), dále formu na terasovou dlaždici (položka č. 62 seznamu přiloženého k žalobě), a matrici 30x30 mm – laboratorní formu na zkoušení materiálů, vyhotovenou taktéž třetí osobou (položka č. 73 seznamu přiloženého k žalobě) (prokázáno z provedených důkazů: Spis Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. [spisová značka] - zejména žaloba a příloha k ní na č.l. 1 – 7 spisu).

12. Položku č. 114 (dlažba) navrhl žalobce k doplnění petitu v řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp.zn. [spisová značka] až dne 23. ledna 2015. Následně byla připuštěna usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. ledna 2015 č.j. [číslo jednací] (prokázáno z provedených důkazů: Spis Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. [spisová značka] – zejména návrh na č.l. 1-7 návrh na č.l. 878 a usnesení na č.l. 880). Součástí položky 114 byly i předměty, které svou podstatou dlaždicemi nebyly. Jednalo se o znaky řádu Milosrdných bratří, misky a domečky pro křečky (prokázáno z provedených důkazů: Znak řádu Milosrdných bratří, Znak řádu Milosrdných bratří ve čtvercovém poli, fotografie misek a domečků pro křečky).

13. Soud konstatuje, že navzdory poučení žalobce při jednání dne 27. ledna 2021 neprokázal, že by v rámci řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 43 Cm 1/2002 navrhl vyloučit položky č. 113, 131 (dlažbu) a položku 44 (sádrové formy) ze soupisu konkursní podstaty [jméno] [příjmení].

14. Všechny konkrétní položky, v jejichž sepsání do konkursní podstaty spatřoval žalobce v tomto řízení újmu na svých autorských právech, byly skutečně správcem konkursní podstaty zajištěny a uloženy spolu s ostatními položkami (prokázáno z provedených důkazů: video ze dne 15. května 2002, video ze dne 29. srpna 2001, video ze dne 31. srpna 2001, video ze dne 1. září 2001, fotodokumentace z těchto videí).

16. Položka č. 44 (sádrové formy a matrice) byla vyloučena z konkursní podstaty usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 11. března 2003 a následně prodána ke dni 6. června 2003 (prokázáno z provedených důkazů: Spis Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. [spisová značka] – zejména usnesení na č.l. 500 a kupní smlouva na č.l. 740).

17. Položka č. 104 (raznice – formy na lisování dlaždic) byla vyloučena z konkursní podstaty rozhodnutím správce konkursní podstaty ze dne 2. prosince 2002 (prokázáno z provedených důkazů: Spis Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. [spisová značka] – zejména rozhodnutí na č.l. 607).

18. Položky č. 113 a č. 131 (dlažby) pak byly prodány ke dni 6. prosince 2003 (prokázáno z provedeného důkazu: Spis Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. [spisová značka] – zejména kupní smlouva na č.l. 741). Položka 114 (dlažba v zadní místnosti) pak byla prodána ke dni 6. června 2003 (prokázáno z provedeného důkazu: Spis Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. [spisová značka] zejména aktualizovaný soupis konkursní podstaty č.l. 497).

19. Na výslovný dotaz soudu při jednání dne 27. ledna 2021 žalobce uvedl, že mu bylo od roku 2005 známo, že položky č. 104 a 114 byly z konkursní podstaty prodány.

20. Soud tak uzavírá, že z dokazování vyplynulo, že nejpozději v roce 2005 (pravděpodobně ale už v roce 2003) byly všechny žalobcem v této žalobě uvedené položky včetně položek, které byly skutečně předmětem řízení o vyloučení věcí z konkursní podstaty, prodány a v konkursním řízení na majetek [jméno] [příjmení] již nejpozději od tohoto roku nefigurovaly a žalobci byla tato skutečnost známa.

21. Žalobce dne 21. srpna 2008 podal u Obvodního soudu pro Prahu 2 žalobu na poskytnutí zadostiučinění za nesprávný úřední postup, neboť měl za to, že v řízení o vyloučení věci z konkursní podstaty před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. [spisová značka] jsou neodůvodněné průtahy. Řízení o poskytnutí zadostiučinění za nesprávný úřední postup bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 160/2008. Součástí tohoto řízení byl i tento nárok a nárok z titulu patentových práv žalobce. Rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 24. března 2015 č.j. Ncp 3062/2014-13 došlo k vyloučení těchto dvou nároků a jejich postoupení ke zdejšímu soudu, který následně usnesením ze dne 23. června 2015 č.j. 32 C 106/2015-15 rozhodl o vyloučení žalobcova nároku z patentových práv k samostatnému řízení. O zbývajícím předmětu řízení bylo ve věci pravomocně rozhodnuto odvolacím soudem dne 25. srpna 2015 č.j. 25 Co 203/2015-390 tak, že bylo žalobci dáno za pravdu, že předmětné řízení o vyloučení věcí z konkursní podstaty skutečně je průtahové, byť tyto průtahy byly částečně zapříčiněny složitostí řízení a procesními postupy žalobce, který byl opakovaně vyzýván k odstranění vad žaloby, dále žalobu několikrát měnil, navrhoval též změny v účastnících, žádal o odročení jednání atd. Žalobci tak byla za průtahy v řízení přiznána částka 24 000 Kč (prokázáno z provedených důkazů: Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. srpna 2014 č.j. 18 C 160/2008-309, Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. srpna 2015 č.j. 25 Co 203/2015-390).

22. Soud konstatuje, že následující provedené důkazy jsou ve věci irelevantní, neboť neposkytují žádné nové poznatky, které by měly vliv na právní posouzení věci. Jedná se konkrétně o: Výňatek z dokumentu„ Upřesnění způsobené škody,“ sepsaného paní [jméno] [příjmení], Fotografie šanonu, ve kterých údajně měly být účetní doklady, smlouvy, původní vzory jednotlivých realizací a původní vzory dlažeb, Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. července 2017 č.j. [číslo jednací], Čestné prohlášení [jméno] [příjmení] z 1. července 2017 a Čestné prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 2. května 2017. Ze stejného důvodu se dále soud rozhodl neprovádět následující důkazy: obrázek lisu, Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. července 2016 č.j. 30 Cdo 423/2016-405 a Dohoda mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] neznámého data (datum nečitelné).

23. Soud se dále rozhodl neprovádět Odborné vyjádření [jméno] [příjmení] ze dne 26. ledna 2021 k autorskoprávním aspektům tvorby žalobce, a to vzhledem k tomu, že se [jméno] [příjmení] vyjadřuje pouze obecně k tvorbě žalobce, nikoliv k položkám uvedeným v žalobě na vyloučení věcí z konkursní podstaty. Nadto soud konstatuje, že osoba [jméno] [příjmení] není soudu známá a nejedná se o zapsaného znalce. Dle obsahu vyjádření se jedná o osobu působící 30 let v keramickém oboru, nikoliv o odborníka na autorské právo. Soud tedy uzavírá, že nepovažuje právní názor [jméno] [příjmení] za relevantní ve věci a tedy se rozhodl neprovádět jeho odborné vyjádření.

24. Při jednání soudu dne 22. března 2021 soud zamítl návrh žalobce na provedení znaleckého posudku ke stanovení umělecké hodnoty předmětných položek, neboť soud došel k závěru, že toto zkoumání je ve věci irelevantní, neboť předmětem zdejšího řízení je zásah do osobnostních autorských práv a tedy nezáleží na ceně předmětů. Soud tento návrh zamítl také z toho důvodu, že žalobce uvedl, že není schopen předložit předmětné položky, které by měly být oceněny, tudíž případný ustanovený znalec by neměl dostatek podkladů k podání řádného znaleckého posudku.

25. Soud posoudil podání žalobce ze dne 21. srpna 2008 jako žalobu o náhradu škody proti státu. V kterém se žalobce domáhal poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích za újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu žalovaného, který odpovídá za průtahy v řízení o vyloučení věci u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [spisová značka] podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, a to v rovině zásahu do jeho osobnostních autorských práv, zejména jeho pověsti. Zásah spatřoval žalobce v tom, že průtahy v řízení o vyloučení věci u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [spisová značka] nemohl předměty uvedené v žalobě (formy, raznice, matrice a dlažbu) využívat a v důsledku činnosti správkyně konkursní podstaty tak žalobce nedokončil své zakázky a nerealizoval nové. V důsledku těchto skutečností tak bylo zasaženo do jeho dobrého jména v odborných kruzích. V souvislosti s tím, že věc byla původně zahájena u Obvodního soudu pro Prahu 2, posléze byla rozdělena a část nároků vyloučena k samostatnému řízení, je třeba uvést, že řízení o vyloučení věci u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [spisová značka] je pouze jedno, bez ohledu na to, že část v něm uplatněného nároku byla posléze vyloučena k samostatnému řízení, a z tohoto jediného nesprávného úředního postupu může být logicky uplatněn toliko jediný nárok na odškodnění imateriální újmy. Na povahu nároku nemůže mít žádný vliv skutečnost, že došlo k vyloučení části nároků, s tím, že podle odvolacího soudu k takovému postupu nebyl důvod. Všechny uplatněné nároky měly stejnou příčinu, lišily se pouze v rovině následků (zásah do osobnostních práv, do práv autorských,…). V této souvislosti soud zdůrazňuje, že tak bylo opakovaně konstatováno nadřízenými soudy (obdobně i Vrchním soudem v Praze v usnesení č. j. 5 Co 113/2015-27 ze dne 30. června 2011 a Městským soudem v Praze v usnesení č. j. 11 Co 560/2011–165 ze dne 4. října 2012).

26. A po právní stránce zhodnotil soud věc následovně.

27. Dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, (1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

28. Dle § 2 odst. 1 Autorského zákona, předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (dále jen "dílo"). Dílem je zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické včetně díla urbanistického, dílo užitého umění a dílo kartografické.

29. Dle § 11 odst. 1 až 3 Autorského zákona, (1) Autor má právo rozhodnout o zveřejnění svého díla. (2) Autor má právo osobovat si autorství, včetně práva rozhodnout, zda a jakým způsobem má být jeho autorství uvedeno při zveřejnění a dalším užití jeho díla, je-li uvedení autorství při takovém užití obvyklé. (3) Autor má právo na nedotknutelnost svého díla, zejména právo udělit svolení k jakékoli změně nebo jinému zásahu do svého díla, nestanoví-li tento zákon jinak. Je-li dílo užíváno jinou osobou, nesmí se tak dít způsobem snižujícím hodnotu díla. Autor má právo na dohled nad plněním této povinnosti jinou osobou (autorský dohled), nevyplývá-li z povahy díla nebo jeho užití jinak, anebo nelze-li po uživateli spravedlivě požadovat, aby autorovi výkon práva na autorský dohled umožnil.

31. Soud se v souladu se závazným stanoviskem Vrchního soudu zabýval předmětnými položkami v soupisu konkursní podstaty [jméno] [příjmení] a tím, co se s těmito položkami v rámci tohoto konkursního řízení stalo.

32. Konkrétně se jednalo o dlažbu sepsanou pod položkami č. 113 a 131 Tyto byly prodány ke dni 6. prosince 2003 a tedy nadále nebyly součástí konkursní podstaty. V řízení nebylo prokázáno, že by kterákoliv z těchto položek byla předmětem žaloby na vyloučení věci v řízení před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 43 Cm 1/2002.

33. Dále se jednalo o formy a matrice na formy pod položkami č. 44 a 104. Položka č. 44 byla vyloučena z konkursní podstaty Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 11. března 2003 a následně prodána ke dni 6. června 2003. Položka č. 104 (sádrové formy) byla vyloučena s konkursní podstaty rozhodnutím správce konkursní podstaty ze dne 2. prosince 2002. V řízení nebylo prokázáno, že by položka č. 44 byla předmětem žaloby na vyloučení věci v řízení před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. [spisová značka]. Ohledně položky č. 104 pak bylo v řízení prokázáno, že byla předmětem žaloby na vyloučení věci v řízení před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. [spisová značka] již od podání žaloby ve věci 9. ledna 2002, pouze však v částečném rozsahu.

34. Poslední žalovanou položku, tj. položku č. 114 (taktéž dlažba) navrhl žalobce k doplnění petitu v řízení u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [spisová značka] až dne 23. ledna 2015 a téhož dne byla tamním soudem připuštěna.

35. Ohledně položek č. 44, 113 a 131 tak soud uzavírá, že jelikož nebylo prokázáno, že by byly předmětem žaloby o vyloučení věci, není možné ani přiznat žalobci náhradu nemajetkové újmy ve vztahu k autorským právům k těmto položkám z důvodu průtahů v řízení o vyloučení věci u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [spisová značka], neboť mezi tímto řízením a těmito položkami neexistuje žádná souvislost.

36. Při ústním jednání zdejšího soudu dne 27. ledna 2021 dále žalobce výslovně uvedl, že si byl nejpozději od roku 2005 vědom, že položky č. 104 a 114 již nejsou součástí konkursní podstaty. S ohledem na situaci tak v té době v rámci řízení o vyloučení věci již připadala v úvahu pouze alternativní část petitu, tedy uhrazení hodnoty v položkách uvedených věcí.

37. S ohledem na to, že doplnění předmětné celé položky 104 a položky č. 114 učinil žalobce až po 13 letech od podání žaloby na vyloučení věcí z konkursní podstaty, s plným vědomím toho, že tato položka již minimálně 10 let není součástí soupisu konkursní podstaty, soud konstatuje, že s ohledem na časový odstup neexistuje jakákoliv příčinná souvislost mezi tvrzeným zásahem do žalobcových osobnostních autorských práv spočívající v újmě na jeho profesní pověsti (ke které došlo v souvislosti se soupisem věcí do konkursní podstaty) a předmětným řízením o vyloučení věcí, jehož součástí se stali až po 15 letech od údajného zásahu do žalobcem tvrzených autorských práv.

38. V řízení tak bylo prokázáno, že jediná z položek, ve které žalobce spatřuje své autorské dílo, a jejíhož vyloučení z konkursní podstaty se domáhal ještě v době, kdy tato položka byla součástí konkursní podstaty, byla položka č. 104, a to pouze v částečném rozsahu předmětů uvedených v odstavci 11. tohoto rozsudku. Nicméně i tato položka byla vyloučena z konkursního řízení už v prosinci 2002 (o čemž se žalobce dozvěděl, jak sám uvedl, nejpozději v roce 2005).

39. Ve věci bylo dále prokázáno, že v řízení o vyloučení věci u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu žalovaného spočívajícím v nedůvodných průtazích.

40. Soud tak uzavírá, v řízení o vyloučení věci sice došlo k nesprávnému úřednímu postupu žalovaného spočívajícím v nedůvodných průtazích, nicméně nebylo prokázáno, že by těmito průtahy vznikl jakýkoliv zásah do autorských práv žalobce, a to proto, že toto řízení již v roce 2003 pozbylo ve vztahu k tvrzeným autorským dílům žalobce smysl, neboť všechny předmětné položky již nebyly nejpozději v roce 2003 součástí konkursního řízení na [jméno] [příjmení]. Nejpozději od roku 2003 tak připadala v úvahu alternativa žalobního petitu na peněžité plnění, které však s ohledem na nadále probíhající řízení nemohlo jakkoliv ovlivnit žalobcova osobnostní práva autorská, a maximálně mohlo žalobci, jak sám uvedl, finančně pomoci k obnovení vlastní činnosti. Žalobcova podnikatelská činnost však byla od prosince 2002 bezprostředně ovlivněna probíhajícím konkursním řízením na jeho osobu.

41. Dále se soud zabýval tvrzením žalobce, že k zásahu do jeho autorských práv mělo dojít v souvislosti s nemožností vyvíjet svou činnost a udržovat svou pověst v důsledku jednání, správkyně konkursní podstaty v konkursním řízení na majetek [jméno] [příjmení] před Krajským soudem v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích sp. zn. [spisová značka] a následných průtahů v řízení o vyloučení věci před Krajským soudem v Hradci Králové sp. zn. [spisová značka]. Spočívající ve skutečnosti, že správkyně soupisem věcí do konkursní podstaty, jejich odvezením z provozovny [jméno] [příjmení], následné deponaci znemožnila autorovi tato díla dále užívat a tím realizovat svá autorská práva.

42. K tomu soud dodává, že žalobce v době před prohlášením konkursu na majetek [jméno] [příjmení] již nedisponoval technickým zázemím, nezbytným k výrobě replik historické dlažby v takovém rozsahu jako v předcházejících letech. Možnosti žalobce vyvíjet svou činnost byly značně omezené ještě před konkursním řízením na majetek [jméno] [příjmení] zcela nezávisle na tomto konkursním řízení a to v důsledku ukončení spolupráce v roce 1999. Svoji výrobu již cca rok před tímto konkursem musel tedy žalobce přizpůsobit strojnímu vybavení, které mu po rozdělení společného podnikání zůstalo, neboť do provozovny [jméno] [příjmení] k věcem, které byly později sepsány do soupisu konkursní podstaty, již neměl přístup. Dále, konkrétní formy, matrice a dlaždice, kterých se týká tato žaloba, byly vytvořené toliko ke splnění konkrétních zakázek. Tyto zakázky však po ukončení spolupráce měly být případně realizovány [jméno] [příjmení], která podepsala smlouvu o dílo, nikoliv žalobcem.

43. Je tedy zjevné, že k jednání, v důsledku kterého mělo dojít u žalobce k zásahu do autorských práv (spočívajícím v nemožnosti žalobce vyvíjet svou činnosti a udržovat svou pověst), došlo ještě před prohlášením konkursu a soupisem věcí do konkursní podstaty na majetek [jméno] [příjmení]. Neexistuje tedy příčinná souvislost mezi znemožněním produkce a konkursem, natož žalobou na vyloučení věci z konkursního řízení, která byla podána až několik let po ukončení spolupráce a prohlášení konkursu na p. [příjmení].

44. Co se týče konkrétní újmy na pověsti žalobce, bylo v řízení prokázáno, že se žalobce i po rozdělení společnosti a prohlášení konkursu na majetek [jméno] [příjmení] dál věnoval činnosti na obdobných projektech, a dále byl najímán třetími subjekty s ohledem na svou dobrou pověst a odbornost, co se týče výroby historické dlažby, a činil tak do okamžiku, než byl i na něj prohlášen konkurs, pod svým jménem. V následujících letech pak tuto činnost dále vykonával prostřednictvím jiných firem, které si ho pro výrobu a zabezpečení zakázek týkajících se historické dlažby najímaly (jednalo se například o Filosofickou a pedagogickou fakultu v Hradci Králové, nádraží v Pardubicích a nádraží v Hradci Králové, Ústav hluchoněmých). Soud má tedy za to, že žalobce v řízení neprokázal, že by v souvislosti s délkou předmětného řízení bylo zasaženo do jeho profesní pověsti.

45. Soud tak uzavírá, že nebylo prokázáno, že by konkursním řízením na majetek [jméno] [příjmení], potažmo délkou navazujícího řízení ve věci žaloby na vyloučení předmětných položek z konkursní podstaty, bylo zasaženo do nemajetkových autorských práv žalobce tak, že žalobci bylo znemožněno vyvíjet činnost a udržovat svou pověst. A to proto, že k okolnostem omezujícím jeho výrobu, v důsledku nemožnosti nakládat v žalobě uvedenými položkami ze soupisu konkursní podstaty, došlo již před tímto konkursním řízením, bylo tedy prokázáno, že jednání správkyně konkursní podstaty (resp. délka řízení o vyloučení věci z konkursní podstaty) nebyly tím zásahem, v důsledku kterého dle žalobce došlo ke skutečnostem, které bezprostředně zasáhli jeho autorská práva. Zároveň žalobce neprokázal, že by došlo k snížení jeho dobré pověsti v odborných kruzích, neboť svou výrobu neukončil a dál ji provozoval, byť za jiných podmínek a v omezeném rozsahu. Žalobce byl tedy i nadále v odborných kruzích znám a jako odborník na repliku historické dlažby poptáván.

46. Nad rámec výše uvedeného soud konstatuje, že v případě, že by v řízení vedeném před Krajským soudem v Hradci Králové sp. zn. 43 Cm 1/2002 bylo prokázáno, že správci konkursní podstaty úpadkyně [jméno] [příjmení] nejednali v souladu s právem (jestliže skutečně neoprávněně zadržovali výrobní prostředky patřící žalobci), nesou za své jednání odpovědnost samostatně oni, nikoli však Česká republika jako subjekt odpovědný pouze podle zák. č. 82/1998 Sb.

47. V intencích závazného právního názoru Vrchního soudu se soud dále zabýval tím, zda položky označené žalobcem a sepsané správkyní konkursní podstaty, naplňují znaky autorských děl, neboť byly dle tvrzení žalobce součástí řízení o vyloučení věcí s konkursní podstaty, v němž byly shledány průtahy. Soud došel k závěru, že rozsah zkoumání je dále omezen nově zjištěnou skutečností, že předmětem řízení o vyloučení věcí z konkursní podstaty na majetek [jméno] [příjmení] učinil žalobce ke dni zahájení tohoto řízení část položky č. 104, a to pouze v rozsahu v příloze návrhu uvedených položek (viz odstavec 11). Soud tedy ve vztahu k těmto položkám důkladně zkoumal, zda naplňují znaky autorských děl dle § 2 autorského zákona a dále, zda žalobci svědčí autorství k těmto položkám dle § 5 autorského zákona a zda mohlo v souvislosti s délkou tohoto řízení dojít v případě jejich včasného nevydání autorovi k tvrzenému zásahu do autorských práv žalobce. Přičemž je nezbytné, aby došlo k splnění všech výše uvedených podmínek. Soud se tak při absenci jedné z nich již dalším zkoumáním nezabýval. V případě položky č. 114, návrh žalobce na rozšíření předmětu řízení o tuto položku z roku 2015 směřoval již pouze co do vydání peněžité hodnoty předmětných věcí. A to s ohledem na skutečnost, že si žalobce, jak sám uvedl, byl již nejméně 10 let vědom, že dlažba v zadní místnosti, která byla předmětem této položky, byla z konkursní podstaty správkyní vyloučena a prodána. Za této okolnosti soudu nepřipadá účelné důkladně zkoumat, zda jednotlivé blíže žalobcem nespecifikované dlaždice naplňují znaky autorských děl s ohledem na již v řízení prokázanou neexistenci jakékoliv příčinné souvislosti mezi případným zásahem do žalobcem tvrzených autorských práv žalobce v důsledku neposkytnutí peněžitého plnění, dobou 15 led od prohlášení konkursu, jakož i faktu, že ke dni návrhu na zahrnutí této položky do předmětu řízení tato položka součástí soupisu věcí již fakticky nebyla.

48. Soud se tedy důkladně zabýval charakterem těchto v návrhu na vyloučení věcí z konkursní podstaty sepsaných položek: položka č. 11 - 2 formy (bez bližší identifikace či popisu), které žalobce obdržel spolu s nákupem lisu a tedy není jejich autorem. Stejně tak v řízení neprokázal konkrétní tvůrčí invenci při jejich zpracování tak, aby bylo možno posoudit, že se jedná o autorská díla. V případě položky č. 21 - 1 kus forma piškot – základní vnější tvar dlaždice, položka č. 35 - adaptér, položka č. 73 - matrice 30x30 mm. Tyto formy, raznice a matrice byly vyhotoveny na zakázku třetí osobou a jejich účelem bylo zprostředkování technologie výroby historické dlažby. Tyto formy a matrice byly navrženy dle existující historické dlažby tak, aby vyráběly co možná nejpřesnější možné repliky této dlažby, a následně vyhotoveny třetí osobou.

49. K tomu soud dodává, že formy a matrice předurčovaly základní tvar, tzv.„ piškot“ tedy konkrétní technické – rozměrové parametry dlažby. Tvar dlažby pak dle názoru soudu nemůže být autorsky chráněn s ohledem na ryze technické vyjádření, postrádá rys originality a s ohledem na skutečnost, že se jednalo o repliku historické dlažby, taktéž rys tvůrčí invence. Ohledně samotné formy a jejího provedení nebyla tvrzena a prokázána žádná autorská invence či originalita a zároveň formu zhotovila třetí osoba. Předmětné položky dle soudu nenaplňují znaky § 2 autorského zákona a zároveň jejich autorem byla osoba odlišná od žalobce.

50. Soud se dále zabýval otázkou, zdali nemohla být autorským dílem alespoň forma terasové dlaždice, kterážto byla součástí návrhu ve věci o vyloučení věcí z konkursní podstaty pod položkou č. 62. Zde soud došel k závěru, že i pokud by se v případě terasové dlaždice eventuálně jednalo o autorské dílo, bylo by toto dílo zachyceno v autorských nákresech, nikoliv však v technickém vyjádření dočasné pomůcky pro výrobu dlaždic (formě). Případné autorské dílo by tedy vzniklo jeho zachycením nákresem formy na výrobu dlaždice na papír, a až na základě tohoto nákresu byla třetí osobou, nikoliv žalobcem, forma vyhotovena a až dle těchto forem by byly žalobcem vyhotoveny dlaždice. Forma tedy jako taková nemá charakter autorského díla dle § 2 autorského zákona. K tomu soud dodává, že z dokazování také vyplynulo, že osobou, která tyto nákresy zhotovila (tedy případným autorem), nebyl žalobce, nýbrž [jméno] [příjmení], jíž by svědčila nemajetková práva autorská. Soud tedy uzavírá, že předmětné položky nemohou být autorským dílem, natož autorským dílem žalobce.

51. Nad rámec předmětu řízení soud konstatuje, že i v případě předmětných dlažeb, tak, jak je byl schopen žalobce popsat a doložit, se nemohlo jednat o autorská díla, neboť nenaplňovala rys originality tvůrčí invence autorů s ohledem k vyjádření běžného tvaru a s ohledem na vůli tvůrců se maximálně přiblížit tvarem, formou a celkovým designem původní historické dlažbě, podle které byla předmětná dlažba vyhotovována.

52. Jak vyplývá z provedených důkazů, žalobce se snažil moderní technologií vyrábět autentickou napodobeninu historické dlažby, a to spolu s dalšími dvěma spolupracovníky. I po doplnění skutkových tvrzení na základě poučení soudu má soud za to, že dílo žalobce nenaplňovalo znaky autorského zákona dle § 2 odst. 1 Autorského zákona. K tomuto závěru došel soud s ohledem na v důkazech zjištěnou skutečnost, že jednotlivé vzory dlažby nelze považovat za výsledek tvůrčí činnosti autora. Tvůrčí činnost lze charakterizovat jako vytvoření nehmotného artefaktu s tím, že dosažení tohoto cíleného i necíleného výsledku závisí na osobních vlastnostech tvůrce, bez nichž by tento výtvor nebyl vůbec dosažen. V řízení bylo ale naopak prokázáno, že v rámci motivu dlaždic autoři vycházeli z již existujících vzorů. Invence žalobce spočívala v jeho schopnosti replikovat historickou dlažbu, nikoliv ji navrhnout. Již z etymologického výkladu výrazu„ tvůrčí činnost,“ použitého Autorským zákonem, vyplývá, že povahově nejde o kopírování, opakování, mechanickou rutinu, ani o otrocké seskupení již vytvořených děl cizích. Z tohoto důvodu nevzniká zvláštní autorské právo osobě, která je schopná dílo replikovat. Tvořivost nelze zaměňovat za namáhavost anebo složitost práce (v tomto případě znalost technologie vytvoření stejného vzoru historické dlažby). Soud dále upozorňuje, že autorskoprávní ochrana se nevztahuje na dílo, pokud vzniklo v procesu vyznačujícím se tvořivostí v minimální míře (pokud tedy žalobce musel někdy sám dotvořit originální vzor, změnil barevnou kombinaci vzoru či nově sestavit kombinaci vzorů již existujících, nelze jej považovat za autora takto vytvořeného díla). Stejně tak má soud za to, že už s ohledem na tvůrčí záměr žalobce o napodobeninu či kopii původní dlažby nelze hovořit o splněném rysu originality.

53. K položkám originálních kachlí„ fotomozaikový obličej,“„ znak milosrdných bratří,“„ fotokeramické misky“ a„ fotokeramický domeček“ pro křečky je soud přesvědčen, že je taktéž není možné vnímat jako autorské dílo, neboť jejich tvar byl předurčen jejich funkčností či konkrétními instrukcemi zadavatele či předlohou. Nad rámec uvedeného soud má za to, že v případě části této tvorby zcela absentuje umělecká hodnota, nejedná se tedy výsledek tvůrčí kategorie umění a rozhodně tak v důsledku omezení dispozice s těmito věcmi nemohlo dojít k zásahu do profesní pověsti žalobce.

54. Dále soud zdůrazňuje, že řízení o vyloučení vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [spisová značka], z něhož žalobce odvozuje odpovědnostní titul žalovaného v tomto řízení, je

pouze jedno, bez ohledu na to, že část v něm uplatněného nároku byla posléze vyloučena k samostatnému řízení, a z tohoto jediného nesprávného úředního postupu může být logicky uplatněn toliko jediný nárok na odškodnění imateriální újmy. Nákresy a konkrétní dokumentace činnosti tří spoluautorů, ve kterých by teoreticky bylo možné spatřit autorská díla, přitom nebyly součástí konkursní podstaty [jméno] [příjmení] a tedy ani nebyly předmětem navazujícího řízení o vyloučení věci, a tedy ani navazujícího řízení na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění u soudu zdejšího. Soud tak uzavírá, že i z tohoto důvodu v řízení nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného (tj. průtahy v řízení o vyloučení věci) a tvrzenou škodou žalobce.

55. Soud tak uzavírá, že v souvislosti s délkou řízení o vyloučení věcí z konkursní podstaty před Krajským soudem v Hradci Králové sp. zn. [spisová značka] nebylo prokázáno, že by došlo do zásahu do osobnostních autorských práv žalobce, neboť soud neshledal součástí žaloby na vyloučení věcí z konkursní podstaty žádná autorská díla žalobce. Žalobci tedy k předmětným položkám nevznikla osobnostní autorská práva dle § 11 autorského zákona.

56. S ohledem na skutečnost, že nebyl prokázán zásah do nemajetkových autorských práv žalobce v souvislosti s neodůvodněnými průtahy v řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod [spisová značka], a že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi těmito průtahy a případným zásahem, soud žalobou uplatněný nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 4 430 000 Kč v celém rozsahu zamítl ve výroku I. tohoto rozsudku.

57. Výrok o nákladech státu je odůvodněn § 148 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci byl zcela úspěšný žalovaný, soud tedy rozhodl, že žalobce je povinen uhradit náklady státu. Tyto náklady sestávají z proplacení svědečného [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], u každého po 56 Kč. Celkově je tak žalobce povinen uhradit na náklady státu částku 168 Kč.

58. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy zcela úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci, který ve věci úspěšný nebyl. Náklady žalovaného jakožto nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. sestávají z 21 úkonů dle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušálních náhrad. Před soudem prvního stupně to bylo jmenovitě vyjádření ze dne ze dne 3. července 2017 a účast na jednání ze dne 11. září 2017 a 4. dubna 2017, včetně příprav na tato jednání. Před soudem druhého stupně to byla účast na jednání ze dne 14. ledna 2019. Následně, opět před soudem prvního stupně to bylo vyjádření ve věci samé ze dne 18. března 2021 a dále účast na jednání dne 7. září 2020 (trvající 3 h 45 min), 13. ledna 2021 (trvající 3 h), 27. ledna 2021 (trvající 4 h 50 min) a 22. března 2021 (trvající 3 h 15 min), včetně příprav na tato jednání. Za všechny tyto úkony tak žalovanému

dle § 2 odst. 3 této vyhlášky náleží náhrada nákladů dohromady 6 300 Kč.