o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ve zbývající části ohledně [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám právního zástupce žalobce (výrok III).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako ušlého zisku. Na základě nájemní smlouvy ze dne [datum], uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, užívala žalovaná prostor sloužící k podnikání v 1. podzemním podlaží domu na adrese [adresa] (dále jen„ nebytové prostory“). Žalobce dal žalované výpověď z nájmu, který tak skončil dne [datum]. Žalovaná však nebytové prostory vyklidila až [datum]. Od [datum] do [datum] tedy žalovaná užívala nebytové prostory bez právního důvodu. Žalobce požadoval po žalované uhrazení ušlého zisku za období od [datum] do [datum] jako rozdíl mezi hrazenou částkou nájemného ze strany žalované ([částka]) a obvyklým nájemným, které činilo [částka] měsíčně, tj. [částka] za měsíc. Žalobce dále uvedl, že po předání nebytových prostor žalovanou uzavřel dne [datum] nájemní smlouvu na uvedené nebytové prostory s novým nájemcem, kdy na základě této nové nájemní smlouvy činí nájemné [částka] měsíčně.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Namítala, že podáním žaloby na určení neplatnosti výpovědi neporušila žádnou zákonnou ani smluvní povinnost. Podání žaloby nebylo šikanózní, žalovaná pouze realizovala své právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi. Žalovaná nebyla povinna vyklidit nebytový prostor až do pravomocného skončení řízení o platnosti výpovědi z nájmu. Dle žalované navíc žalobce neprokazuje, že měl v rozhodném období reálnou možnost pronajmout předmětné nebytové prostory za nájemné ve výši [částka].

4. Soud prvního stupně předně uvedl, že mezi účastníky bylo nesporným, že žalovaná užívala nebytové prostory na základě nájemní smlouvy ze dne [datum]. Dále, že v případě trvání nájemní smlouvy by měsíční nájemné v době od [datum] do [datum] činilo [částka]. Dne [datum] žalobce vypověděl žalované nájem, o platnosti výpovědi byl veden spor u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka], v rámci kterého byla žaloba na určení neplatnosti zamítnuta. K žádostem o zpřístupnění prostor ze dne [datum] a [datum] nebyly žalovanou prostory zpřístupněny. Žalobce dalšímu nájemci pronajal předmětný nebytový prostor za [částka] měsíčně dle nájemní smlouvy ze dne [datum].

5. Dále prvostupňový soud po skutkové stránce vyšel ze zjištění, že žalovaná vyklidila nebytové prostory až dne [datum], ačkoliv ke dni [datum] její právo nájmu nebytového prostoru zaniklo. Od [datum] do [datum] žalovaná užívala nebytový prostor bez právního důvodu. Žalobce se opakovaně na žalovanou obrátil s dostatečným předstihem se žádostí o zpřístupnění nebytových prostor za účelem konání prohlídek s upozorněním, že v opačném případě žalovaná odpovídá za škodu. Žalovaná tento požadavek odmítla, neboť měla mylně za to, že jí právo nájmu nebytového prostoru nadále svědčí. V období února a [anonymizováno] [rok] proběhly neúspěšné pokusy o provedení prohlídky nebytového prostoru, které zmařila žalovaná. K prohlídce se dostavili vážní zájemci o tento prostor svědci [příjmení] a [příjmení]. Oba souhlasili s nájemným ve výši [částka] měsíčně, mělo se jednat o dlouhodobý pronájem na 5 let. Další podmínky nájmu dohodnuty nebyly z důvodu neumožnění prohlídek žalovanou. Prohlídky nebytových prostor se neuskutečnily proto, že k nim žalovaná neposkytla součinnost, když nebytový prostor nezpřístupnila a následně ani nevyklidila, ačkoliv její nájem skončil. Svědkovi [příjmení] by v případě úspěšného zprostředkování nájmu svědkovi [příjmení] vznikl nárok na obvyklou provizi ve výši jednoho měsíčního nájmu, tj. [částka], kterou by hradil žalobce, přičemž zprostředkování nájmu právě svědkovi [příjmení] se soudu prvního stupně jevilo jako mnohem pravděpodobnější než svědkovi [příjmení], neboť [příjmení] se dostavil i na opakovanou prohlídku, doporučil jej makléř [příjmení] a chtěl v prostoru podnikat v oboru, pro který již prostor v minulosti sloužil a po jeho opuštění žalovanou nadále slouží i v současnosti. Oba zájemci [příjmení] i [příjmení] znali nebytový prostor z fotek a v případě uvolnění nebytového prostoru byli po jeho prohlídce ochotni nájem uzavřít ihned, avšak předmět nájmu žalovaná opustila až dne [datum], proto oba zájemci postupně ztratili o nájem nebytového prostoru zájem. Od [datum] byla po vyklizení nebytového prostoru uzavřena nájemní smlouva se [právnická osoba] [právnická osoba] za nájemné [částka] měsíčně na dobu 5 let.

6. Po právní stránce soud prvního stupně věc hodnotil s odkazem na příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zejména § [číslo] odst. 1 a § 2952 o. z. Vycházel z toho, že předpokladem odpovědnosti žalované za ušlý zisk žalobce je splnění tří podmínek: 1) existence protiprávního jednání žalované, 2) vznik ušlého zisku žalobce a 3) příčinná souvislost mezi jednáním žalované a vznikem ušlého zisku žalobce. S ohledem na uvedené dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaná porušila své povinnosti z nájemní smlouvy ze dne [datum] ve smyslu § 2913 odst. 1 o. z., když za prvé podle § 2233 odst. 1 o. z. znemožnila přístup k nebytovému prostoru žalobci jako pronajímateli a jeho zájemcům o nájem za účelem prohlídky, ačkoliv to žalobce žalované v přiměřené době předem oznámil a za druhé prostor po skončení nájmu dne [datum] nevyklidila a neodevzdala jej žalobci podle § 2225 odst. 1 o. z. a nadále jej užívala, ačkoliv jí již právo z nájemní smlouvy ze dne [datum] nesvědčilo. Vedení sporu podle nalézacího soudu legitimní očekávání žalované nezakládá a podání žaloby na určení neplatnosti nijak neomlouvá to, že se žalovaná dopustila protiprávního jednání, když neumožnila prohlídky a nevyklidila předmět nájmu. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobci podle § 2952 o. z. sjednaný nájem, ale též to, co žalobci jako poškozenému ušlo (ušlý zisk), což je v daném případě rozdíl ([částka] měsíčně) mezi výší nájmu žalované ([částka] měsíčně) a nájmem za shodný prostor, který byli ochotni zaplatit svědci [příjmení] a [příjmení] ([částka] měsíčně), se kterými by byl žalobce podle § 2201 o. z. uzavřel nájemní smlouvu s konkrétní výší nájmu dle § 2217 odst. 1 o. z. a tento nájem by s ohledem na dlouhodobost předpokládaného nájmu trval i v období od [datum] do [datum]. Žalobce by však na získání ušlého zisku v tomto období vynaložil provizi na realitního makléře ve výši jednoho nájmu, tedy za jeden měsíc by daného rozdílu ([částka]) nedosáhl a v tomto rozsahu je tak žaloba nedůvodná.

7. Prvostupňový soud uzavřel, že byly splněny všechny podmínky pro přiznání ušlého zisku žalobci ve výši [částka] (po odečtení nákladu na provizi makléře), neboť bylo postaveno najisto, že při pravidelném běhu věcí, pokud by nebylo protiprávního jednání žalované, mohl žalobce důvodně očekávat v období od [datum] do [datum] zvětšení svého majetku v tomto rozsahu. Soud prvního stupně dále přiznal žalobci úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, ve kterém žalovaná v návaznosti na výzvu žalobce odmítla plnit, tj. od [datum]. Výše zákonného úroku ke dni [datum] činila pouze 10 %, nikoli 10,25 % jak požadoval žalobce, soud prvního stupně proto žalobu co do požadovaného úroku z prodlení ve výši 0,25 % zamítl.

8. O nákladech řízení prvostupňový soud rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že částečně úspěšnému žalobci (81 % úspěch) přiznal poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

9. Proti výroku I. a III. tohoto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. V něm nesouhlasila s hodnocením svého účastnického výslechu, kdy popírala, že by výpověď jednatele žalované působila opatrným dojmem s vědomím prekérnosti situace, jak uvedl soud prvního stupně. Zdůraznila, že žalovaná byla v době od [datum] vedena legitimní snahou o ochranu svých zájmů a práv vyplývajících jak z nájemní smlouvy, tak z právních předpisů určených k přezkumu výpovědi z nájmu. Dále žalovaná poukázala na rozpory ve výpovědích členů představenstva žalobce a výpovědích svědků, kdy tyto jsou dle žalované natolik zásadní, že výrazně snižují věrohodnost těchto výpovědí. Rozpory spatřuje zejména v částech výpovědí ohledně toho, kdo se měl dle svědků a členů představenstva žalobce účastnit neúspěšných prohlídek nebytových prostor. V případě výpovědí členů představenstva žalobce pak žalovaná zdůraznila zprostředkovanost těchto výpovědí. Ohledně svědků [příjmení] a [příjmení] žalovaná setrvala na názoru, že se tito znali ještě před konáním výslechů dne [datum] a tedy v rámci svých svědeckých výpovědí neuvedli pravdu, když tvrdili, že se neznají. K tomu žalovaná navrhla provést důkaz výslechem jednatele žalované, který uvedené svědky viděl dne [datum] ve družném hovoru v kavárně [jméno] [příjmení] na [obec a číslo], kdy tímto důkazem chce žalovaná zpochybnit věrohodnost výpovědí uvedených dvou svědků. Dále pak žalovaná navrhla provedení důkazu výpisem z registru živnostenského podnikání [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kdy tímto chtěla zpochybnit věrohodnost výpovědi svědka [příjmení]; důkaz výpisem z registru živnostenského podnikání [jméno] [příjmení], kdy tímto chtěla zpochybnit věrohodnost výpovědi svědka [příjmení] a dále důkaz e-mailovou komunikací ze dne [datum] až [datum] mezi žalobcem a žalovanou, kdy tímto chce prokázat nepravdivost výpovědi členky představenstva žalobce [jméno] [jméno] [příjmení]. Žalovaná také namítala, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, kdy nelze označit za protiprávní jednání žalované její legitimní postup ve věci přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu nebytových prostor. V řízení dle žalované nebylo prokázáno, že svědek [příjmení] nebo svědek [příjmení] byli vážnými zájemci na pronájem nebytových prostor a pokud tedy soud prvního stupně dospěl k závěru, že jednání svědků [příjmení] a [příjmení] lze hodnotit po právní stránce jako„ vážný zájem o pronájem“, pak takový závěr dle žalované není správný. K tomu žalovaná zopakovala svou argumentaci, dle které bylo vše ohledně možného pronájmu nebytových prostor pouze neformální a nezávazné, jednání s tvrzenými vážnými zájemci navíc nikdy nevedl statutární orgán žalobce, tento pouze neformálně pověřil členku družstva [příjmení], aby oslovila případné zájemce. S ohledem na uvedené tak žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil tak, že se žaloba zamítá a výrok III. tak, že se žalované přiznává náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

10. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání uvedl, že napadený rozsudek považuje za věcně i právně správný a odvolací soud by jej měl proto potvrdit. Uvedl, že právem žalované bylo očekávat úspěch v řízení o neplatnost výpovědi z nájmu nebytových prostor, ale stejně tak bylo právem žalobce očekávat, že v případě neúspěchu mu žalovaná dorovná nájem, kterého by mohl za očekávaného chodu věcí dosáhnout. Dle žalobce argumentace žalované, že byla v legitimním očekávání, nemůže obstát, neboť v případě, že by došlo k vyklizení prostor dle podané výpovědi, která by se následně ukázala jako neplatná, byl by naopak žalobce povinen uhradit žalované škodu tím vzniklou. Podle žalobce je zásadní, že v řízení bylo postaveno najisto, že žalovaná nepředala žalobci nebytové prostory po skončení nájmu a v důsledku tohoto právního (ne) jednání zabránila dosáhnout žalobci výnosu z nájmu těchto nebytových prostor a současně bylo prokázáno, že měl žalobce v rozhodné době minimálně dva vážné zájemce, kteří byli připraveni hradit nájemné ve výši [částka] měsíčně. Žalobce žádné rozpory ve výpovědích svědků neshledal. Odvolací námitky žalované považoval žalobce za nedůvodné, její argumentace míří na skutečnosti, které nejsou pro posouzení dané věci podstatné.

11. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

12. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav poté, co v souladu s § 132 o. s. ř. provedené důkazy zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, přičemž hodnocení důkazů též v odůvodnění rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem zdůvodnil. Odvolací soud se neztotožňuje s námitkou žalované týkající se hodnocení provedených důkazů, resp. výslechů a má za to, že skutkové závěry, které z nich soud prvního stupně dovodil, zcela odpovídají tomu, co bylo v rámci výslechů řečeno, odpovídají hodnocení všech důkazů jednotlivě i v rámci srovnání s ostatními důkazy. Zjištěný skutkový stav pak prvostupňový soud též správně posoudil po právní stránce.

13. Pokud žalovaná polemizuje s odchylkami v jednotlivých svědeckých a účastnických výpovědích, kdy tyto mají dle žalované výrazně snižovat věrohodnost těchto důkazů, pak odvolací soud tuto argumentaci nepovažovalo za přiléhavou. Výslech svědků byl proveden s poměrně velkým časovým odstupem, kdy je zcela pochopitelné, že si osoby, které byly vyslýchány, přesně nepamatovaly všechny okolnosti a v některých, dle odvolacího soudu nepodstatných, okolnostech případu se jejich výpovědi lišily. Soud prvního stupně vědom si těchto nepodstatných odlišností správně uzavřel, že provedené důkazy, resp. výpovědi jsou ve shodě na tom, že žalobce měl v únoru a březnu [rok] dva vážné zájemce, kterým by v případě, že by žalovaná dostála svým povinnostem a v souladu s nájemní smlouvou a platnou výpovědí vyklidila nebytové prostory, nájemní prostor dlouhodobě pronajal na dobu 5 let za cenu [částka] měsíčně. Důvodem, proč k pronájmu nedošlo, byla nesoučinnost žalované, která prostory po skončení nájmu nevyklidila a žalobci neumožnila prohlídky prostor, čímž zablokovala další jednání o nájmu nebytových prostor třetími osobami ([příjmení], [příjmení]). Tyto skutečnosti jsou pro rozhodnutí zcela zásadní a na těchto se osoby vyslýchané před soudem prvního stupně shodly a jejich výpovědi se v těchto podstatných okolnostech nerozcházely. Výpovědi tvoří spolu s ostatními provedenými důkazy komplexní logický celek. Odvolací soud tak uzavírá, že soud prvního stupně provedené důkazy včetně výslechů hodnotil zcela správně a v souladu se zákonem, kdy tyto hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, a dospěl ke správnému skutkovému závěru. Na věrohodnosti výpovědí nemůže ničeho změnit to, že se vyslýchané osoby v některých pro řízení nepodstatných okolnostech lišily. Žalovaná navíc zcela záměrně vytrhává jednotlivé věty z kontextu výpovědí a snaží se navodit dojem, že všechny vyslýchané osoby uváděly nepravdy. Odvolací soud zdůrazňuje, že je nutné provedené důkazy, resp. výpovědi hodnotit komplexně a z více hledisek, nelze vytrhávat jednotlivé věty a takto z nich činit závěry.

14. Pokud se jedná o žalovanou v odvolání navrhované důkazy výpisy z registru živnostenského podnikání [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], pak tyto odvolací soud neshledal pro dané řízení relevantními. Důkaz výpisem z registru živnostenského podnikání [jméno] [příjmení] navíc již v rámci řízení před soudem prvního stupně soud správně neprovedl z důvodu jeho nadbytečnosti. Navržené důkazy představují v odvolacím řízení tzv. nepřípustnou novotu, neboť není splněn žádný z důvodů taxativně vypočtených v § 205a o. s. ř., které by umožňovaly je v odvolacím řízení uplatnit. Odvolací soud se neztotožňuje s názorem žalované, že by tyto důkazy byly schopny zpochybnit věrohodnost svědků [příjmení] a [příjmení]. Pro řízení je zcela irelevantní, kde a jakým způsobem svědci následně realizovali či nerealizovali své podnikatelské aktivity, zásadní je, že shodně vypověděli, že v rozhodném období o uvedené nebytové prostory měli vážný zájem, což bylo potvrzeno i dalšími v řízení provedenými důkazy.

15. Stejně pak odvolací soud neprovedl v odvolání navržený důkaz e-mailovou komunikací mezi žalovanou a žalobcem ve dnech [datum] až [datum], kterým chtěla žalovaná prokázat nepravdivost části výpovědi [jméno] [jméno] [příjmení], neboť tento neshledal důvodným a nesplňujícím podmínky § 205a o. s. ř., které by umožňovaly jej v odvolacím řízení uplatnit. Jak již odvolací soud uvedl, výslech byl proveden se značným časovým odstupem, a proto je pochopitelné, že některé skutečnosti, které ve výpovědi zazněly, nemusely být zcela přesné. Zásadní je, že se výpověď [jméno] [jméno] [příjmení] v podstatných částech shodovala s ostatními provedenými důkazy.

16. Odvolací soud neprovedl ani důkaz výslechem jednatele žalované, kterým chtěla žalovaná zpochybnit věrohodnost svědků [příjmení] a [příjmení]. Dle žalované se tito svědci znali ještě před jejich výslechem v rámci soudního řízení, avšak v rámci svědeckých výpovědí dle žalované nepravdivě uvedli, že se neznají. Jednatel žalované měl uvedené svědky vidět dne [datum] ve družném hovoru v kavárně [jméno] [příjmení] na [obec a číslo], což dle žalované prokazuje, že se tito znali již dříve. Odvolací soud se rozhodl tento důkaz neprovést, neboť je přesvědčen, že soudem zjištěný skutkový stav by obstál i v případě zpochybnění věrohodnosti uvedených dvou svědků, a to zejména s ohledem na svědeckou výpověď svědka [příjmení], který jako nezávislá třetí osoba potvrdila vážnost svého zájmu o nebytové prostory. Výpověď tohoto svědka je ve shodě s dalšími v řízení provedenými důkazy a takto tvoří ucelený logický celek důkazů prokazující skutkový stav tak, jak jej zjistil soud prvního stupně, zejména že měl žalobce v rozhodné době vážného zájemce pro pronájem nebytových prostor s nájemným ve výši [částka]. Námitka žalované, že zájemci o nebytové prostory nejednali se statutárním orgánem žalobce, ale pouze s neformálně pověřenou členkou družstva [příjmení], je dle odvolacího soudu irelevantní, neboť bylo zcela na vůli žalobce, koho touto záležitostí pověří.

17. Ušlý zisk jako druh majetkové újmy (škody) spočívá v nedosažení toho, čeho by poškozený při neexistenci škodní události za normálních okolností při pravidelném běhu věcí dosáhl. Ušlý zisk tedy znamená ztrátu očekávaného přínosu. Při posuzování ušlého zisku nepostačuje pouhá pravděpodobnost zvýšení majetku poškozeného v budoucnosti, ale musí být postaveno najisto, že při pravidelném běhu věcí, pokud by nebylo protiprávního jednání škůdce, mohl poškozený důvodně očekávat zvětšení svého majetku. Pro výši ušlého zisku je určující, jakému majetkovému prospěchu, k němuž mělo reálně dojít, zabránilo jednání škůdce, jinak řečeno, o jaký reálně dosažitelný, nikoliv hypotetický, prospěch poškozený přišel. Je tedy nutné vycházet z částky, kterou by v předmětném období za obvyklých podmínek poškozený získal s přihlédnutím k nákladům vynaloženým na dosažení tohoto zisku, popř. k nákladům na dosažení tohoto zisku potřebným (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

18. Odvolací soud se plně ztotožňuje s právním hodnocením provedeným soudem prvního stupně, který nárok žalobce posoudil jako nárok na náhradu škody dle § 2913 o. z., jež vznikla porušením povinnosti žalované, která ač nájem skončil, nevyklidila a nepředala nebytové prostory zpět žalobci a současně žalobci neumožnila prohlídku prostor ve smyslu § 2233 odst. 1 o. z. Argumentace žalované, že nebytové prostory nevyklidila, neboť zde byl legitimní důvod, proč prostory nevyklidit do doby pravomocného rozhodnutí o žalobě na určení neplatnosti výpovědi z nájmu, je chybná. Podání žaloby na určení neplatnosti výpovědi nezakládá dosavadnímu nájemci právo, aby nebytové prostory nadále užíval, resp. nezbavuje ho povinnosti nebytové prostory vyklidit. Tento názor zastává i odborná literatura, která uvádí:„ Užívá-li nájemce předmět nájmu i po uplynutí výpovědní doby, vystavuje se tím riziku náhrady škody dle § 2913 o. z. a vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z., pokud soud rozhodne, že výpověď byla oprávněná.“ (viz [obec], J., Výtisk, M., [příjmení], V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, [rok], s. [číslo]; shodně [obec], [jméno] a kol. Občanský zákoník: komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019. Beckova edice komentované zákony, s. [číslo]). Skutečnost, že byla podána žaloba na určení neplatnosti výpovědi, která je následně shledána nedůvodnou, nemění nic na tom, že nájemní vztah skončil a bývalý nájemce nemá, resp. od okamžiku platného skončení neměl právní důvod k užívání předmětu nájmu. Odvolací soud tedy uzavírá, že v daném případě nelze na straně žalované shledat tvrzené legitimní očekávání.

19. Podle § 2913 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná v okamžiku skončení nájmu nebytové prostory nevyklidila i to, že v souvislosti s nevyklizením nebytových prostor žalobci vznikla škoda, spočívající v tom, že se nerozmnožil jeho majetek, ačkoli tak bylo lze očekávat (ušlý zisk). S ohledem na uvedené je tak správný závěr soudu prvního stupně, že na straně žalobce vznikla škoda spočívající v ušlém zisku ve výši [částka] a že zde byla dána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalované a vznikem škody žalobce. Odvolací soud uzavírá, že byly naplněny všechny zákonné předpoklady pro odpovědnost žalované za škodu (ušlý zisk) vzniklou žalobci.

20. Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku I. o věci samé jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku III. o náhradě nákladů řízení, který odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř.

21. O nákladech odvolacího řízení pak odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal právo na jejich náhradu žalobci, který byl v odvolacím řízení plně úspěšný. Náklady žalobce v odvolacím řízení činí celkem [částka] a sestávají z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po [částka] podle ustanovení § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu); paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 2 úkony právní služby po [částka] podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% DPH z částky [částka] ve výši [částka] Odvolací soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů za nahlížení do spisu dne [datum], neboť tento úkon neshledal účelným, když veškerá písemná podání byla žalobci soudem zaslána. Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

22. Odvoláním nedotčený výrok II. rozsudku nabyl samostatně právní moci podle § 206 odst. 2 o. s. ř.