o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobkyni žalovanou dne [datum] a výrokem II. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] k rukám právní zástupkyně žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně pracovala pro žalovanou na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] se vznikem pracovního poměru k [datum] jako pracovník ostrahy majetku a osob. Dne [datum] jí byla doručena výpověď podepsaná [jméno] [příjmení], velitelem střediska [obec] [anonymizováno], který k tomu byl zmocněn plnou mocí udělenou mu jednatelem žalované [příjmení] [jméno] [příjmení]. Výpověď byla dána z důvodu podle § 52 písm. e/ zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen ZP), když podle lékařského posudku vypracovaného MUDr. [jméno] [příjmení] rovněž dne [datum] je žalobkyně dlouhodobě nezpůsobilá k výkonu práce podle pracovní smlouvy; žalobkyně s ohledem na její zdravotní stav není schopna vykonávat práci na noční směně. Žalobkyně do doby výpovědi pracovala jen na jednosměnný provoz v denních směnách a ve vytápěné vrátnici a nebylo požadováno, aby konala obchůzky. Podle nové organizace práce byli všichni zaměstnanci pracující jako ostraha majetku a osob převedeni na dvousměnný provoz, který zahrnoval denní a noční směnu a zároveň pochůzky. Soud prvního stupně přistoupil k přezkoumání zdravotního stavu žalobkyně ke dni doručení výpovědi. Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] zjistil, že žalobkyně není dlouhodobě schopna vykonávat práci pracovníka ostrahy majetku a osob ve dvousměnném provozu (pro své zdravotní omezení není s to vykonávat práci v noci, není schopna konat pochůzky, chodit po nerovném terénu a nemůže být vystavena zátěži chladem), a nebyla by schopna vykonávat tuto práci ani v jednosměnných denních službách, zejména s přihlédnutím k pochůzkové činnosti.

3. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 52 písm. e/ a dalších ustanovení ZP, ve vztahu k jednání za žalovanou pak aplikoval § 430 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Podle soudu prvního stupně bylo pouze záležitostí žalované jakožto zaměstnavatele, na jaké směny bude své pracovníky využívat a pokud se žalovaná rozhodla změnit organizaci práce, bylo to ryze v její kompetenci. Zároveň soud prvního stupně připomenul, že pokud žalobkyně pracovala pouze ve zděné budově vrátnice, když za poslední půlrok ani nevydávala parkovací karty, protože to obstarával automat, odpadla žalované potřeba stálé pohotovosti na vrátnici. Skutečnost, že žalovaná určitou dobu zaměstnávala žalobkyni toliko v denním provozu a toliko ve vrátnici, kde to žalobkyni zdravotně vyhovovalo, je jakýsi bonus, k němuž žalovaná není nadále povinna. Soud prvního stupně měl za významné, že pochůzková činnost či práce na nočních směnách nejsou v rozporu s druhem práce pracovníka ostrahy majetku a osob, kterou měla žalobkyně se žalovanou sjednánu v pracovní smlouvě. S ohledem na sjednaný druh práce naopak neměl za významné tvrzení žalobkyně o tom, že ani po sporné výpovědi se na organizaci práce ze strany žalované nic nezměnilo, proto k této skutečnosti žádné důkazy neprováděl. Nařízení mimořádné zdravotní prohlídky k přezkoumání pracovní způsobilosti žalobkyně neshledal šikanózní, když mimořádné zdravotní prohlídky se podrobili i ostatní zaměstnanci. Zároveň soud prvního stupně neshledal nedostatek podpisu žalované na výpovědi. Ohledně pravosti podpisu Ing. [anonymizováno] na plné moci vyšel ze srovnání jeho podpisu pořízeného při jednání soudu s podpisem na výpovědi a dále z výpovědí svědka [příjmení] a jednatele žalované [příjmení] [jméno] [příjmení]; vyžádání znaleckého posudku z oboru písmoznalectví měl proto za nadbytečné. Tuto plnou moc soud prvního stupně neměl ani za účelově udělenou, když podle textu plné moci je pan [příjmení] zmocněn k rozvázání pracovních poměrů se všemi možnými zaměstnanci, nikoliv pouze se žalobkyní, a k udělení plné moci došlo v době, kdy byl pan [příjmení] [anonymizováno]. Navíc s ohledem na pracovní pozici [jméno] [příjmení] soud prvního stupně uzavřel, že jde o vedoucího zaměstnance, který byl oprávněn k podpisu výpovědi bez dalšího. U uvedených důvodů soud prvního stupně uzavřel, že výpovědní důvod byl naplněn a žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Rozsudek byl napaden včasným odvoláním žalobkyně, která soudu prvního stupně vytýkala nesprávné skutkové i právní závěry. Jednak trvala na tom, že výpověď je neplatná, neboť nebyla podepsána k tomu oprávněnou osobou, a výpovědní důvod v ní nebyl dostatečně vymezen. Dále namítala, že výpovědní důvod nebyl naplněn, když je třeba přihlédnout k tomu, že žalobkyně pracovala jen na denní směny a pouze na stanovišti ve vrátnici, a že u žalované fakticky a organizačně žádná reorganizace práce neproběhla. Dále měla postup žalované za účelový, vedený snahou zbavit se nepohodlného zaměstnance.

5. Žalobkyně trvala na tom, že podpis jednatele [příjmení] [příjmení] na plné moci pro [jméno] [příjmení] není pravým podpisem Ing. [anonymizováno]. Pokud Ing. [anonymizováno] potvrdil pravost svého podpisu, je třeba přihlédnout k tomu, že vypovídal toliko jako účastník řízení, navíc za situace, kdy bylo možno pravost prokázat jinak než účastnickým výslechem. Soud prvního stupně tak měl primárně provádět důkaz písmoznaleckým posudkem, což neučinil. Odvolatelka poukazovala na rozpory ve výpovědích [anonymizováno] a [anonymizováno] o okolnostech udělení plné moci. Svědek [příjmení] uvedl, že Ing. [anonymizováno] navštívil kvůli podpisu v nemocnici v [obec], přitom na plné moci je uvedeno: V [obec] Dále pan [příjmení] tvrdil, že přišel za [anonymizováno] poté, co žalobkyně neprošla lékařskou prohlídkou. Prohlídka přitom proběhla [datum], zatímco podpis Ing. [anonymizováno] je datován [datum] a u podpisu [jméno] [příjmení] je vypsané datum [datum]. Svědek [příjmení] řekl, že plná moc mu byla udělena za účelem běžného chodu podniku, z obsahu plné moci a výpovědi Ing. [anonymizováno] však vyplývá, že ta je udělena pouze k právnímu jednání směřujícímu k rozvázání pracovního poměru. Podle [anonymizováno] měl plnou moc [obec] [anonymizováno] připravenu, Ing. [anonymizováno] ji jen podepsal. Žalobkyně pak nesouhlasila s tím, že [anonymizováno] jako vedoucí zaměstnanec mohl podepsat výpověď bez plné moci. Podle žalobkyně [příjmení] [příjmení] jako vedoucí zaměstnanec mohl řídit a organizovat práci podřízených, ukládat jim pracovní úkoly, ale nemohl ukončovat za zaměstnavatele pracovní poměr; navíc pokud by k tomu byl oprávněn, žádnou takovou plnou moc by nepotřeboval a není tedy zřejmé, proč si ji obstaral.

6. Žalobkyně nesouhlasila s výkladem pojmu„ dosavadní práce“, jak k němu přistoupil soud prvního stupně. Podle žalobkyně je významné, že dosud pracovala jen na denní směny, práci konala ve vrátnici, nanejvýše vycházela před vrátnici k autům, nebyla vystavena fyzické ani psychické zátěži, nemusela konat pochůzky. Žalobkyně akcentovala náplň své fakticky vykonávané práce, a proto měla za irelevantní závěry znalce [příjmení] [příjmení], že žalobkyně by byla schopna vykonávat práci pracovníka ostrahy majetku a osob v denním jednosměnném režimu s úlevami, zejména pokud jde o práci v nepříznivých klimatických podmínkách, pro práci s fyzickou a psychickou zátěží a pro pochůzky po nerovném terénu. Tato doporučení byla podle žalobkyně nadbytečná, když žalobkyně v dosavadní práci takové úlevy nepotřebovala, neboť uvedenému zatížení nebyla vystavena. Znalec tak posuzoval práci pracovníků ostrahy osob a majetku za jiných podmínek, než za jakých práci vykonávala žalobkyně do doby dání výpovědi.

7. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně o tom, že u žalované byli převedeni všichni na dvousměnný provoz, když nová organizace práce nebyla nijak prokázána, navíc soud prvního stupně pominul, že i pokud by k takové organizační změně došlo, bylo povinností žalované převést žalobkyni ve smyslu ustanovení § 41 odst. 1 písm. f/ ZP na jinou práci, tedy na denní směny. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že není úkolem soudu zkoumat, zda došlo v poměrech žalované k reálné reorganizaci práce a setrvávala na svém stanovisku, že krok zaměstnavatele přezkoumat její zdravotní stav byl šikanózní, byl vyvolán tím, že měla se zaměstnavatelem neshodu ohledně incidentu, který žalovaná odmítala odškodnit jako pracovní úraz, a také tím, že žalobkyně namítala nesprávné placení práce přes čas a chtěla založit odborovou organizaci. Žalovaná tak podle žalobkyně konala s cílem zbavit se nepohodlného zaměstnance. V této souvislosti tvrdila, že nebyl žádný vnitřní předpis, který by blíže upravoval pracovní náplň pracovníka ostrahy majetku a osob, a pokud existoval, nebyla s ním nikdy seznámena. Nikdy jí nebyla sdělena žádná změna pracovní náplně. Soudu prvního stupně dále vytýkala změnu v jeho přístupu, když v prvním rozhodnutí o věci ze dne [datum] měl za významné, že žalovaná vyslala žalobkyni na další pracovněprávní lékařskou prohlídku, aniž fakticky a organizačně realizovala změnu organizace práce. Po zrušení rozsudku již s tímto zjištěním soud prvního stupně nepracoval. Přitom žalobkyně navrhla vyslechnout svědky [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení] ke zjištění toho, že žádná organizační změna provedena nebyla. Uvedení svědci měli popsat skutečnou náplň pracovní činnosti žalobkyně a potvrdit i to, že nový zaměstnanec přijatý na místo žalobkyně pracoval i nadále jen na denní směny. Stejnou skutečnost měli dosvědčit i docházkové knihy z let [rok] až [rok]. Soud prvního stupně však tyto důkazy neprovedl.

8. Podle odvolatelky se soud prvního stupně nevypořádal s dalšími důvody neplatnosti výpovědi. Žalobkyně namítala zjevnou účelovost a zneužití práva ve smyslu ustanovení § 8 o. z. V tomto smyslu poukazovala na datum výpovědi i lékařské prohlídky stejného data, na to, že žalovaná už při uzavírání pracovního poměru věděla, že žalobkyně je invalidní a že není způsobilá konat noční práci, žalobkyni zaměstnávala a určitou dobu pobírala na žalobkyni slevu na invalidu. Navíc k mimořádné zdravotní prohlídce bylo přistoupeno v době platnosti posudku ze dne [datum], který byl závěrem pravidelné prohlídky a platil 3 roky, a z něhož je zřejmé, že v té době žalobkyně pracovala na denních směnách. K účelovosti uvedla, že měla [datum] při plnění svých pracovních povinností incident, který policie posoudila jako dopravní nehodu, žalobkyně konflikt nezavinila, v důsledku toho u ní vznikly zdravotní problémy, které by mohly být posouzeny jako pracovní úraz, ale žalovaná je odmítla řešit. Dále tvrdila, že ji byl nesprávně vyplácen příplatek za práci přesčas a že zvažovala založení odborové organizace. K prokázání těchto skutečností navrhovala svědky [příjmení] a [anonymizováno], soud však tyto důkazy neprovedl a k námitce zneužití práva se vůbec nevyjádřil.

9. Žalobkyně dále trvala na tom, že výpovědní důvod není ve výpovědi dostatečně skutkově vymezen, neboť nepostačí pouhý odkaz na § 52 písm. e/ ZP, ani obecný odkaz na lékařský posudek, jak tomu bylo v daném případě. Navíc posudek, o který se žalovaná opírala, je vadný, neboť nebyl doložen výpis ze zdravotní dokumentace, ale byla předložena zpráva od praktické lékařky žalobkyně. Žalobkyně navíc nebyla vyšetřena v rámci samostatného lékařského vyšetření ve smyslu ustanovení § 94 ZP, což také není ani zaškrtnuto v žádosti o posouzení zdravotní způsobilosti k práci, ani v lékařském posudku ze dne [datum]. Posudek nespecifikuje diagnózy, které znemožňují práci v noci, a tudíž není ani určitý. V posudku je uvedena namísto žalované jiná právnická osoba, konkrétně [právnická osoba]

10. Odvolatelka pak namítala i to, že rozsudek byl pro ni překvapivý, když první rozsudek, který nebyl v její neprospěch, byl zrušen s pokynem odvolacího soudu doplnit dokazování o znalecký posudek. Odvolací soud však ve zrušujícím usnesení neukládal soudu prvního stupně, aby oproti svému původnímu rozhodnutí zcela opačně vyhodnocoval zjištěný skutkový stav. Soud prvního stupně zcela odlišně posoudil náplň práce žalobkyně, změny v organizaci práce, stejně jako účelovost, kterou koneckonců ani neodůvodnil a s touto námitkou se nijak nevypořádal.

11. V závěru svého odvolání žalobkyně uvedla, že pro případ zamítnutí žaloby jsou splněny podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř., které jsou dány okolnostmi případu, když se jedná o případ mezi finančně zajištěným zaměstnavatelem a invalidní zaměstnankyní, jejíž finanční situace je nelehká. Podle odvolatelky počínání žalované nese znaky účelovosti a vyřizování účtů s nepohodlnou zaměstnankyní, a to za současného porušení několika ustanovení pracovního práva. Navíc k nárůstu nákladů řízení přispělo i to, že věc byla vrácena soudu prvního stupně. Není pochybením žalobkyně, že soud prvního stupně nepřistoupil k vypracování znaleckého posudku před prvním rozhodnutím o věci. Řízení před soudem prvního stupně bylo prodlužováno, a to nikoliv z viny žalobkyně. Postup soudu prvního stupně, který prováděl dokazování k otázce pravosti plné moci [jméno] [příjmení], ačkoli byl názoru, že [obec] [anonymizováno] jako vedoucí zaměstnanec byl oprávněn výpověď podepsat, byl nehospodárný. Dále akcentovala, že značnou část nákladů žalované tvoří cestovné a náhrada za promeškaný čas právního zástupce se sídlem v [obec], přitom se spor týká organizační složky závodu [obec] – [anonymizováno]. Ke své osobní situaci pak žalobkyně poukázala na to, že v jiné věci u Obvodního soudu pro Prahu 5 vedené pod sp. zn. 40 [číslo] byla osvobozena od soudních poplatků v rozsahu 90 %. Pokud jde o úkony právní služby žalované, namítala, že žalovaná účtuje i úkony, za které odměna nenáleží (prostudování procesního stanoviska žalobkyně dne [datum], [datum], [datum], prostudování rozsudku [datum], seznámení se s usnesením ze dne [datum], a prostudování znaleckého posudku). Ze všech těchto důvodů navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že výpověď je neplatná a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

12. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání navrhla potvrdit rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný. Poukazovala na druh práce sjednaný v pracovní smlouvě se žalobkyní, a to pracovník ostrahy majetku a osob s tím, že to byla žalobkyně, kdo vyvolal soudní spor, když dospěla k závěru, že s ní žalovaná neoprávněně rozvázala pracovní poměr. Přitom podle lékařského posudku ze dne [datum] žalobkyně dlouhodobě pozbyla způsobilost tuto práci vykonávat. Žalované proto nezbylo, než se žalobkyní rozvázat pracovní poměr postupem podle § 52 písm. e/ ZP. Žalovaná v řízení řádně tvrdila a prokázala, že žalobkyně vykonávala práci v rámci střediska [obec] [anonymizováno], na počátku roku [rok] žalovaná rozhodla o tom, že upraví pracovní náplně svých zaměstnanců vykonávajících práci v tomto středisku. Přitom žalovaná nepožadovala nic, co by neodpovídalo sjednanému druhu práce. V rámci upravené náplně pak bylo zjevné, že zaměstnanci budou vystaveni fyzické a psychické zátěži, nepříznivým klimatickým podmínkám, zátěži teplém a chladem, budou konat práci vestoje, vykonávat pochůzky a pracovat v noci. V souvislosti s tím vyslala žalovaná zaměstnance na pracovně lékařské prohlídky, několik zaměstnanců včetně žalobkyně pak bylo shledáno nezpůsobilými. Žalovaná zcela popírala účelovost svého postupu, a měla za významné, že podle závěrů i znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] ke dni dání výpovědi byla žalobkyně dlouhodobě nezpůsobilá vykonávat svou práci podle sjednaného druhu práce v pracovní smlouvě. V podrobnostech pak odkazovala na závěry znaleckého posudku. Žalovaná proto ve shodě se soudem prvního stupně měla za to, že výpovědní důvod byl naplněn. Žalobkyně v odvolání nepoužila žádnou novou argumentaci, její odvolací námitky tak byly vyvráceny již v průběhu daného řízení před soudem prvního stupně. Žalovaná měla za správné i posouzení soudem prvního stupně otázky jednání za právnickou osobu a případného zmocnění za účelem rozvázání pracovního poměru. Podle žalované došlo k platnému rozvázání pracovního poměru se žalobkyní. Podle žalované rovněž nebyly naplněny důvody pro nepřiznání nákladů řízení žalované, když to byla žalobkyně, kdo svými procesními návrhy a argumentací protahoval soudní řízení, přitom žalovaná v průběhu řízení nabídla žalobkyni smírné řešení, byla ochotna ji vyplatit symbolickou kompenzaci řádu několika desítek tisíc korun s tím, že by každý z účastníků nesl své dosavadní náklady řízení. Žalobkyně to však nepřijala, přitom nabídka ze strany žalované nebyla učiněna z toho důvodu, že by měla za to, že není její jednání po právu, nýbrž žalovaná chtěla zohlednit skutečnost, že žalobkyně je invalidní důchodkyní a že u žalované pracovala delší dobu. Před odvolacím soudem pak bylo upřesněno, že žalobkyni bylo nabídnuto po zpracování znaleckého posudku MUDr. [příjmení] [částka].

13. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav po zhodnocení důkazů v souladu s § 132 o. s. ř. a správně jej též posoudil po právní stránce. Pokud jde o výpověď jako takovou, z obsahu spisu se podává, že k výpovědi došlo podle § 52 písm. e/ ZP, když na základě lékařského posudku vystaveného [datum] smluvním poskytovatelem zdravotních služeb [ulice] zdravotnictví, a. s., [příjmení] [příjmení], sídlem [adresa], žalobkyně dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost k výkonu práce podle pracovní smlouvy. Posudek byl přílohou výpovědi. Podle opraveného znění posudku byl tento vypracován na základě žádosti žalované jako zaměstnavatele žalobkyně, v žádosti je uvedeno, že jde o mimořádnou zdravotní prohlídku, že žalobkyně by měla pracovat jako pracovník ostrahy majetku a osob na denní i noční směny, kategorie práce 2 - fyzická a psychická zátěž, nepříznivé klimatické podmínky, práce vestoje, zátěž teplem, chladem, pochůzková. Posudek byl vypracován pro zaměstnavatele a je z něho zřejmé, že je o pozbytí zdravotní způsobilosti žalobkyně. Odvolací soud v této souvislosti konstatuje, že pro výpovědi učiněné po [datum] je třeba použít občanský zákoník, který akcentuje úmysl právního jednání (k vymezení výpovědního důvodu viz např. judikát Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Z dané výpovědi je zcela zjevné, že tato odkazuje na lékařský posudek, který je jeho přílohou, z posudku je pak zjevný jeho závěr o pozbytí pracovní způsobilosti. Podle názoru odvolacího soudu byl výpovědní důvod vymezen dostatečně, když žalobkyni muselo být zřejmé, z jakého důvodu je s ní ukončován pracovní poměr.

15. K námitce, že výpovědní důvod nebyl naplněn, odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně nepochybil, pokud zjišťoval pracovní způsobilost žalobkyně ke dni doručení výpovědi a s ohledem na spornost a zahájené řízení pak ve věci ustanovil znalce s odpovídající odbornou kvalifikací. Ze znaleckého posudku MUDr. [příjmení], jakož i z výpovědi znalce, soud prvního stupně správně zjistil, že žalobkyně není schopna vykonávat„ dosavadní práci“, přičemž pojem„ dosavadní práce“ soud prvního stupně také správně vyložil jako práci sjednanou podle pracovní smlouvy. K tomu je třeba připomenout, že není povinností zaměstnavatele uplatňovat celý rozsah sjednaného druhu práce, ale zároveň i to, že zaměstnavatel na to má právo. Pokud tedy žalovaná určitou dobu využívala žalobkyni pouze na denní směny, není povinna takto konat bezmezně v případě, že žalovaná hodlá změnit organizaci práce a směny rozdělovat jinak, než bylo dosud. Z povahy sjednané práce, a to práce pracovníka ostrahy majetku a osob, jednoznačně vyplývá, že jde o práci, která bude vykonávaná ve dne i v noci, s určitou zátěží fyzickou, psychickou, jakož i potřebou pochůzek. Podle zákoníku práce je to zaměstnavatel, kdo určuje rozvrh pracovní doby, a proto pokud znalec [příjmení] [příjmení] určil, že ke dni výpovědi nebyla žalobkyně schopna vykonávat tuto práci (z důvodů tam uvedených – noční práce a zátěže shora), pak je tento závěr správný, neboť se vztahuje právě k práci pracovní smlouvou sjednané. Ve vztahu k výkladu pojmu„ druh práce“ a„ dosavadní práce“ odvolací soud odkazuje též na judikaturu vyšších soudů, například na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], z něhož se jednoznačně podává, že sjednaným druhem práce je práce dohodnutá v pracovní smlouvě. V případě žalobkyně bylo sjednáno, že bude pracovníkem ostrahy majetku a osob, žádné omezení, že by šlo o pracovníka, který bude pracovat jen na denní směně, případně jen ve vrátnici, v pracovní smlouvě sjednáno není. Žalobkyně chtěla výpověďmi svědků a případně docházkovými knihami prokázat, že důvod nebyl naplněn též proto, že systém„ pan [příjmení] pořád noční a jiná osoba - dříve žalobkyně, pořád denní“ trval a pokračoval nadále i v letech [rok] až [rok]. K tomu odvolací soud uvádí, že žalovaná tento systém za dobu do skončení pracovního poměru se žalobkyní v podstatě nezpochybňuje; pokud jde o další organizaci práce, je pouze věcí žalované, jak tuto práci bude mezi zaměstnance rozdělovat, proto dokazování potřeba není.

16. Odvolací soud neshledal opodstatněnou ani námitku účelovosti vznesenou ze strany žalobkyně s odkazem na to, že snad uvažovala o založení odborů nebo měla konflikty se svým zaměstnavatelem, když to, že případně uplatňovala svá práva, samo o sobě neznamená účelovost. K tomu je třeba odkázat na judikaturu vyšších soudů (např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), podle které je na zaměstnavateli, jak organizuje rozvrh práce, jak rozhoduje o pracovnících a podobně. Žalobkyně chtěla účelovost prokazovat dvěma svědky, kteří měli dosvědčit, že měla konflikty. Takové dokazování je i podle odvolacího soudu nejen nadbytečné, neboť nic nebrání tomu, aby při naplnění výpovědního důvodu byl ukončen pracovní poměr případně i s konfliktním zaměstnancem. Navíc z výpovědi svědka [příjmení] bylo zjištěno, že na mimořádnou zdravotní prohlídku v únoru [rok] šli i ostatní zaměstnanci.

17. Pokud jde o nedostatek podpisu výpovědi, odvolací soud nesdílí názor žalobkyně, naopak shledává správným závěr soudu prvního stupně potud, pokud soud prvního stupně uzavřel, že výpovědí svědka [příjmení] a dále jednatele [příjmení] [příjmení] má za prokázané, že k dání výpovědi došlo platně. Pokud je uvedeno odlišné místo ([obec] namísto [obec]), odvolací soud shledává přijatelným vysvětlení, že listina byla připravena předem a byla podepsána jinde, tedy v nemocnici v [obec]. Navíc v rozhodné době měla žalovaná sídlo v [obec]. Není podstatné, že není uvedeno přesně místo, kde došlo k podpisu této listiny. Listinná plná moc je udělována k rozvazování pracovních poměrů obecně, nikoliv toliko s žalobkyní. Odvolací soud má za to, že hodnocení těchto dvou důkazů výpověďmi shora ve spojení s listinou provedené soudem prvního stupně je správné, a proto neshledává pochybení na straně soudu prvního stupně spočívající v nevyžádání znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. S ohledem na uvedené pak je nadbytečné hodnotit jednání [jméno] [příjmení] jako vedoucího zaměstnance a případné jeho oprávnění přistoupit k rozvázání pracovního poměru se žalobkyní bez plné moci.

18. Pokud žalobkyně namítala, že v případě její pracovní nezpůsobilosti k tomu, aby prováděla nově pro žalovanou potřebné práce na noční směně, bylo povinností žalované převést ji na jinou práci, pak odvolací soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], z něhož se podává, že převedení zaměstnavatele na jinou práci žádnou přednost před výpovědí z pracovního poměru nemá a zaměstnavatel může dát zaměstnanci z uvedeného důvodu výpověď, i kdyby měl možnost ho na jinou práci převést. Citované rozhodnutí se vztahuje k výpovědním důvodům uvedeným v zákoníku práce pod § 50 písm. d/ a e/ ZP, tedy k důvodům spočívajícím ve zdravotní způsobilosti zaměstnance, pro něž nemůže dále vykonávat dosavadní práci. Jinými slovy, případné nepřevedení na jinou práci nemůže způsobovat neplatnost takové výpovědi.

19. Odvolací soud pak neshledal důvodnou námitku žalobkyně o překvapivosti rozsudku soudu prvního stupně, když v kasačním rozhodnutí není žádný závěr odvolacího soudu o tom, jak má soud prvního stupně rozhodnout.

20. S ohledem na shora uvedené odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, podstatná skutková zjištění učiněná z provedeného dokazování správně posoudil i po stránce právní a správně dospěl k závěru, že výpovědní důvod byl naplněn a nebyly shledány ani žádné další skutečnosti, které by mohly vést k závěru o neplatnosti sporné výpovědi z pracovního poměru. Ze všech uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé jako věcně správný postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. Správným shledal též rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení za užití § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy podle úspěchu ve věci, když neshledal žádné důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. Žalobkyně poukazovala na to, že je invalidní důchodkyní, má závazky, hypotéku, že na straně žalované jde o finančně zajištěnou firmu, že žalobkyně nezavinila zrušení prvního rozhodnutí soudu prvního stupně, když obvodní soud nezajistil včas důkaz znaleckým posudkem, že soud prováděl nadbytečně dokazování k plné moci. K tomu odvolací soud konstatuje, že potřeba dokazování vyvstala mimo jiné i s ohledem na procesní námitky žalobkyně, která zpochybňovala plnou moc k udělení výpovědi a vznášela námitky, tak jak je prokázáno spisem, To, že je žalobkyně invalidní, ještě nic neznamená o tom, že by na její straně byly dány důvody zvláštního zřetele hodné pro odepření náhrady žalované. Odvolací soud zvážil skutečnosti, které žalobkyně uvedla v žádosti o osvobození od soudních poplatků, přihlédl k tomu, že žalobkyně je částečně invalidní, nepracuje, bere invalidní důchod [částka], má dvě půjčky od fyzických osob, žalobkyně je vlastníkem dvou nemovitostí v k. ú. [obec], v jednom domku bydlí, druhý obývá její syn, který údajně hradí hypotéku, kterou si však vzala žalobkyně, atd.) a dospěl k závěru, že se nejedná o osobu, která by nebyla schopna si v rozumné lhůtě finanční prostředky obstarat a která by byla nemajetná. Proti použití § 150 o. s. ř. pak také svědčí ta skutečnost, že žalovaná po vypracování znaleckého posudku znalcem [příjmení] [příjmení] navrhovala žalobkyni ukončení věci smírem s tím, že jí vyplatí [částka] a každý si ponese své náklady řízení; učinila tak nikoliv proto, že by nebyla v právu, ale pouze s ohledem na osobu žalobkyně. Žalobkyně na to však nepřistoupila. Osobní a majetkovou situaci odvolací soud zohlednil toliko při stanovení lhůty k zaplacení nákladů řízení, když obecná pariční lhůta tří dnů od právní moci rozsudku by mohla pro žalobkyni představovat nepřiměřenou finanční komplikaci. Lhůta proto byla stanovena v délce dvou měsíců od právní moci rozsudku, která je podle odvolacího soudu dostatečná proto, aby si žalobkyně byla schopna uvedené prostředky na zaplacení nákladů řízení žalované obstarat, a to tím spíše, že rozsudek soudu prvního stupně byl vyhlášen již [datum].

22. Odvolatelce je však třeba dát zapravdu, že soud prvního stupně přiznal žalované odměnu i za úkony právní služby, za které odměna ve smyslu ustanovení § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) nenáleží. Žalobkyně tyto úkony správně vymezila v odvolání. Odvolací soud přistoupil k přepočtu výše náhrady nákladů řízení žalované. Žalované náleží náklady právního zastoupení za 12 úkonů právní služby (převzetí zastoupení [datum], vyjádření [datum], doplněk [datum], vyjádření [datum], závěrečný návrh [datum] a dále za účast na jednáních ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]), a to: -a/ 12 x odměna [částka], tedy [částka], -b/ 12 x režijní paušál po [částka], tedy [částka], -c/za ztrátu času na cestě [obec] [obec] a zpět na 7 ústních jednání celkem 126 půlhodin po [částka], tedy [částka], -d/ cestovní náklady [částka] (-1/dne [datum] cesta [obec] [obec] a zpět, 780 km osobním automobilem Honda Civic, Ø spotřeba PHM 5,9 l [číslo] km, Ø cena motorové nafty [částka], amortizace 3,9 [spisová značka], celkem [částka]; -2/dne [datum] cesta [obec] [obec] a zpět, 780 km osobním automobilem Honda Civic, Ø spotřeba PHM 5,9 l [číslo] km, Ø cena motorové nafty [částka], amortizace 3,9 [spisová značka], celkem [částka]; -3/dne [datum] cesta [obec] [obec] a zpět, 780 km osobním automobilem Honda Civic, Ø spotřeba PHM 5,9 l [číslo] km, Ø cena motorové nafty [částka], amortizace 4,1 [spisová značka], celkem [částka], -4/dne [datum] cesta [obec] [obec] a zpět vlakem za cenu jízdenky tam [částka] a zpět [částka], celkem [částka]; -5/dne [datum] cesta [obec] [obec] a zpět, 780 km osobním automobilem Volvo XC, Ø spotřeba PHM 8,27 l [číslo], Ø cena motorové nafty [částka], amortizace 4,4 [spisová značka], celkem [částka], -6/dne [datum] cesta [obec] [obec] a zpět, 780 km osobním automobilem Volvo XC, Ø spotřeba PHM 8,27 l [číslo], Ø cena motorové nafty [částka], amortizace 4,4 [spisová značka], celkem [částka]; -7/dne [datum] cesta [obec] [obec] a zpět vlakem za cenu jízdenky tam [částka] a zpět [částka], celkem [částka]). Celkové náklady právního zastoupení tak činí [částka], s 21% DPH pak [částka] Náklady řízení žalované spolu se soudním poplatkem [částka] za odvolání proti prvému rozhodnutí soudu prvního stupně činí dohromady [částka].

23. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. o nákladech řízení postupem podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil, jak uvedeno shora, jinak jej podle § 219 o. s. ř. v tomto výroku potvrdil.

24. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Náklady žalované v odvolacím řízení tvoří náklady právního zastoupení za dva úkony právní služby, a to 2x odměna [částka] za vyjádření k odvolání a za účast na jednání dne [datum], 2x režijní paušál po [částka], to vše podle § 7, § 9 a § 13 odst. 4 ve spojení se v § 11 AT, dále náhrada jízdného za cestu [obec] [obec] a zpět za cenu jízdenky tam [částka] a zpět [částka], tedy [částka], za ubytování v [příjmení] [příjmení] hotelu [částka] a náhrada za promeškaný čas na cestě [obec] [obec] a zpět za 22 půlhodin po [částka], tedy [částka]; dohromady [částka] a spolu s 21% DPH [částka]. Pro splnění povinnosti žalobkyně odvolací soud určil stejně jako v případě placení nákladů řízení před soudem prvního stupně opět lhůtu dvou měsíců od právní moci rozsudku.