o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že okamžité zrušení pracovního poměru pro zvlášť hrubé porušení pracovních povinností ze dne [datum] je neplatné (výrok I.) a současně uložil žalobkyni zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám právního zástupce žalované (výrok II). Dále rozhodl o povinnosti žalobkyně co do základu zaplatit náklady České republiky (výrok III.)

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně, jež byla u žalované od [datum] zaměstnána na pozici„ [anonymizována tři slova]“, a to na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru pro neoprávněné zkopírování dat zaměstnavatele a pro jednání zaměstnankyně, které vykazovalo znaky nekalé soutěže a porušení zákazu konkurence. Okamžité zrušení pracovního poměru obdržela žalobkyně dne [datum]. Žalobkyně oznámila žalované, že trvá na dalším zaměstnávání, že v jejím jednání spatřuje snahu o nezákonné skončení pracovního poměru a že jednání, které jí je kladeno za vinu nenaplňuje takovou intenzitu porušení, pro kterou lze tento následek uplatnit, neboť žalobkyně reagovala pouze na předchozí zcela nestandardní jednání žalovaného vykazující znaky bossingu. Žalobkyně uvedla, že dne [datum] obdržela Upozornění na porušování povinností zaměstnance vyplývajících z právních předpisů a pracovní smlouvy, ve kterém jí bylo vytýkáno, že jejím jednáním dochází k poškozování dobrého jména žalované, že porušila vnitřní předpisy a pokyny zaměstnavatele a porušila i povinnost nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy žalované. Na to reagovala žalobkyně písemně dne [datum] s tím, že vytýkané skutečnosti uvedla na pravou míru. Vzájemné vztahy se dále vyostřovaly, jednatel pan [příjmení] začal žalobkyni na pracovišti slovně napadat a vyvíjet na ní nátlak, aby došlo k ukončení pracovního poměru. Následně bylo žalobkyni doručeno Oznámení o překážkách v práci a změna mzdového výměru ze dne [datum], kterým jí bylo sděleno, že s účinností od [datum] nebude žalobkyni umožněn výkon práce, a to z důvodu údajného porušení pracovní kázně bez bližšího vysvětlení. Ze dne na den jí byl zamezen vstup do provozovny, byla vyzvána k odevzdání pomůcek včetně notebooku a bylo zablokováno její telefonní číslo.

3. Žalovaná v řízení navrhovala zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost. Uvedla, že v průběhu roku [rok] došlo k vzájemnému narušení důvěry mezi žalobkyní a žalovanou, že ta opakovaně slovně útočila jak na jednatele společnosti, tak na jeho partnerku, což vedlo v [anonymizováno] [rok] v upozornění žalobkyně na porušování jejích povinností. V dopise ze dne [datum], který byl žalované doručen až [datum], žalobkyně požadovala vyplacení podílu na zisku, aniž by pro to byly splněny podmínky a rovněž její právní zástupce poprvé vyjádřil přesvědčení, že jednání jednatele žalované vykazuje znaky bossingu. Žalobkyně dne [datum] stáhla prostřednictvím pracovního notebooku a zkopírovala na externí osobní úložiště významný objem interních dokumentů a citlivých dat žalované ze systému [anonymizováno]. Žalobkyni byl proto notebook dne [datum] odebrán a zakonzervován pro následné šetření incidentu, o čemž byla jak ona, tak její právní zástupce informováni. Současně ji byl uložen zákaz komunikovat se zákazníky žalované. Notebook byl předán soudnímu znalci [příjmení] [jméno] [jméno], [anonymizováno], který incident stahování v rámci znaleckého posudku [číslo] [rok] prošetřil a zjistil, že ve dnech [anonymizováno] - [datum] došlo ze strany žalobkyně prostřednictvím jejího pracovního notebooku ke stažení více než [číslo] souborů a 476 GB dat zaměstnavatele ze systému [anonymizováno], tato data byla přesunuta na externí disk o kapacitě 500 GB a následně z notebooku vymazána. Během zpracování znaleckého posudku žalovaná zjistila, že žalobkyně je i přes zákaz v kontaktu se zákazníky a je činná pro konkurenční společnost [právnická osoba] Po dokončení znaleckého posudku byl s žalobkyní pro neoprávněné stahování dat, které její právní zástupce potvrdil, okamžitě zrušen pracovní poměr.

4. Žalobkyně při jednání soudu prvního stupně dne [datum] uvedla, že data v rozsahu 365 MB o počtu 715 souborů stáhla, neboť ji jednatel sdělil, že z [anonymizováno] se ztrácejí data rozhodná pro vyplacení jejího ročního bonusu zakotveného v příloze [číslo] pracovní smlouvy, stahování bylo pouze projevem snahy zachránit data, která se v tu chvíli na [anonymizováno] nacházela. USB, na které data přetáhla, nikdy nešlo do ruky třetí osobě, vydala ho Policii ČR a kopii dat vrátila žalované na jiném nosiči. Dále žalobkyně doplnila, že žádnou svoji povinnost vytvořením zálohy dat neporušila, protože neexistoval zákaz zálohu provést, a její přístupová a jiná práva nebyla v tomto ohledu ani nijak omezena, nemohlo tak dojít k základnímu předpokladu pro okamžité zrušení tedy porušení povinností. Oznámil-li zaměstnavatel, že se z cloudu ztrácejí firemní data, pak bylo logickou možností data, ke kterým měla přístup zkopírovat na externí disk, čímž jednala v souladu s přílohou [číslo] pracovní smlouvy stanovujícím povinnost jednat hospodárně s cílem omezit rizika a nečekané náklady.

5. Soud prvního stupně zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně byla u žalované zaměstnána od [datum] na pozici„ [anonymizována tři slova]“. Mezi jednatelem žalované a žalobkyní došlo k postupnému vyostření vztahů, když žalobkyně vedena domněnkou, že žalovaná záměrně zkresluje údaje hospodaření, aby jí nemusela vyplatit finanční bonus, začala vůči jednateli žalované hrubě nevybíravým způsobem vyjadřovat svoji nespokojenost se způsobem vedení společnosti a to prostřednictvím hrubě urážlivých zpráv, vydáváním se za zaměstnance jiného oddělení a vyzvídáním informací u klientů. Toto vedlo dne [datum] ke snaze žalované předat žalobkyni vytýkací dopis, který si však žalovaná odmítla převzít. Strany si postupně vyměnily několik dopisů a e-mail, ve kterých žalovaná vytýkala žalobkyni porušování povinností zejména, že jejím jednáním dochází k poškozování dobrého jména žalované, že porušila vnitřní předpisy a pokyny zaměstnavatele a porušila i povinnost nejednat v rozporu s jeho oprávněnými zájmy, což žalobkyně opakovaně odmítala s tím, že je na ní vyvíjen nátlak, aby pracovní poměr ukončila. Dne [datum] byl zástupci žalobkyně doručen e-mail, ve kterém žalovaná vyzvala žalobkyni ke smírnému řešení situace v podobě jednání o ukončení jejího pracovního poměru. V tento den začala neobvyklá aktivita žalobkyně v podobě stahování dat z cloudového úložiště zaměstnavatele ([anonymizováno]) prostřednictvím svěřeného notebooku, která vyvrcholila dne [datum], kdy systém automaticky vygeneroval [číslo] varování k jejímu chování, přičemž valná většina z nich představovala stažení minimálně jednoho souboru. Následně minimálně část takto stažených souborů žalobkyně přesunula či přesunula a smazala na externí úložiště. Dne [datum] byl žalobkyni odebrán služební notebook, zapečetěn a následně dne [datum] předán znalci. Zároveň bylo žalobkyni sděleno, že bylo rozhodnuto o překážkách v práci na straně zaměstnavatele, který ji nebude momentálně zadávat práci, dokud se bezpečností incident neprošetří, toto bylo emailem rovněž sděleno právnímu zástupci žalobkyně. Odebraný notebook byl předán znalci [příjmení] [jméno] [jméno], [anonymizováno], který dne [datum] předal žalované znalecký posudek, v jehož závěrech bylo stanoveno, že žalobkyně prostřednictvím notebooku stáhla ve dnech [anonymizováno] - [datum] více než [číslo] souborů a 476 GB dat zaměstnavatele ze systému [anonymizováno], tyto obratem přesunula na externí USB disk o kapacitě 500 GB a následně z notebooku vymazala. Dne [datum] bylo žalobkyni doručeno okamžité zrušení pracovního poměru pro zvlášť hrubé porušení pracovních povinností datované [datum], spočívající mimo jiné v neoprávněném stažení interních dokumentů a citlivých dat zaměstnavatele ze systému [anonymizováno] dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně žalované sdělila, že okamžité zrušení je neoprávněné a že trvá na dalším zaměstnávání.

6. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně tak, že žalobkyně se neoprávněným stažením dat ze systému [anonymizováno] zaměstnavatele v řízení prokázaném rozsahu minimálně [číslo] souborů (zde soud prvního stupně poznamenal, že i rozsah, který doznává sama žalobkyně, tj. 715 souborů, by byl pro naplnění důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru dostatečný) dopustila porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Uvedl, že žalobkyně již z textace samotné pracovní smlouvy měla vědět, že dokumenty a data jí zpřístupněná zaměstnavatelem, má využívat pouze k výkonu práce a že je nemůže zneužívat k vlastnímu prospěchu či ku prospěchu třetích osob. Prvostupňový soud uvedl, že v řízení nebylo třeba dokazovat, za jakým konkrétním účelem žalobkyně soubory stáhla, neboť k porušení povinnosti žalobkyně vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem postačilo již samotné stažení bez návaznosti na jí konkrétně vykonávanou práci. Z jednání před a po stažení souborů soud prvního stupně dospěl k závěru o nevěrohodnosti tvrzení žalobkyně, že tak činila na ochranu majetku žalované. V řízení bylo prokázáno, že minimálně část stažených souborů žalobkyně přesunula na externí úložiště, jehož vlastníkem není žalovaná a které odmítla následně žalované vydat s tím, že na něm má rovněž osobní data. Toto chování dle soudu prvního stupně vyvrací tvrzení žalobkyně, že kopii pořizovala za účelem ochrany dat v rámci a v souvislosti s pracovní činností, neboť v takovém případě by jediným možným a logickým jednáním bylo dobrovolné okamžité vydání žalované, neboť to by odpovídalo účelu pořízení. Nevěrohodným shledal i tvrzení, že tak činila za účelem získání dat ohledně výsledků hospodaření, když měla za to, že žalovaná se dopouští trestné činnosti, která vede ke zkreslení hospodářských výsledků a nevyplacení jí nárokovaného bonusu, neboť jednání se žalobkyně nedopustila v okamžiku, kdy jí mělo být sděleno, že se data ztrácejí, ale až v návaznosti na výzvu k jednání o ukončení jejího pracovního poměru dohodou. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že se žalobkyně dopustila jednání, kterým porušil svou povinnost stanovenou v pracovní smlouvě a zároveň uvedenou v § 301 písm. d) zákoníku práce, tedy řádně hospodařit s prostředky svěřenými jí zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, a to takovým způsobem, kdy nelze na žalované spravedlivě požadovat, aby její pracovní poměr u ní i nadále pokračoval. Dle soudu prvního stupně se žalobkyně dopustila minimálně nepřímého útoku na majetek zaměstnavatele, a to v postavení zaměstnance, který měl k souborům přístup za účelem plnění svých pracovních úkolů a která možnosti nakládat s nimi zneužila, když tyto bez právního důvodu stáhla pro své soukromé účely. Porušení uvedených povinností žalobkyní dosáhlo dle závěru soudu prvního stupně požadované intenzity zvlášť hrubým způsobem a po žalované nelze spravedlivě požadovat, aby žalobkyni dále zaměstnávala. Vzhledem k tomu, že již samotné stažení dokumentů opravňovalo žalovanou k okamžitému rozvázání pracovního poměru s žalobkyní, soud prvního stupně se již dalším vytýkaným jednáním nezabýval.

7. S ohledem na uvedené závěry soud prvního stupně žalobu zamítl jako nedůvodnou. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal úspěšné žalované.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání s odkazem na § 205 odst. 2 písm. b), c), e) a g) o. s. ř. Namítala, že soud prvního stupně pochybil, když nezkoumal z jakých důvodů a za jakých okolností došlo ke stažení předmětných dokumentů, když žalobkyně opakovaně uváděla, že dokumenty, byť v menším než vytýkaném rozsahu, skutečně stáhla, činila tak však z důvodu ochrany (zálohy) těchto dat, neboť jí bylo sděleno, že se předmětná data z [anonymizováno] ztrácí. K tomuto žalobkyně uvedla, že prvostupňový soud postupoval nesprávně, když bezdůvodně odmítl provést navrhované svědecké výpovědi zaměstnanců žalované k prokázání důvodů a okolností, za kterých ke stažení dat žalované ve skutečnosti došlo. Žalobkyně v odvolání uvedla, že na výslechu navržených zaměstnanců trvá. Dále žalobkyně namítala, že soud prvního stupně vycházel ze zkresleného závěru, dle kterého žalobkyně nechtěla stažená data žalované vydat. To však není pravda, neboť žalobkyně data žalované vydala, avšak na záložním disku, svůj soukromý externí disk odmítla vydat z důvodu, že na něm měla svá soukromá data. Svůj externí disk navíc předala Policii ČR, která však data z disku nemohla vyhodnotit, neboť byl externí disk rozbitý (k tomu žalobkyně navrhla důkaz usnesení Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]), proto dle žalobkyně lze jen s těží uzavřít, že by předmětná data mohla být jakkoli následně zneužita. Žalobkyně také soudu prvního stupně vytýkala, že nezjišťoval, jaká data byla stažena, nelze tedy vyloučit, že stažená data nemusela být vůbec majetkem žalované. Policie ČR dospěla k závěru, že tato data neměla charakter důvěrných informací, jednalo se o běžné komerční nabídky služeb, které jsou běžně dostupné na internetu, a dokonce se prokázalo, že některá data patřila původnímu zaměstnavateli jednatele žalované, který tyto zjevně zneužil ve svůj prospěch. Dle žalobkyně je nutno vzít v potaz výsledky prověřování Policie ČR, která uzavřela, že zjištěné okolnosti případu nenasvědčují tomu, že by došlo k neoprávněnému přístupu k PC systému či nosiči či k porušení autorských práv či práv k databázi. Dále žalobkyně namítala, že data stahovala i v minulosti a nikdy jí tento postup nebyl žalovanou vytýkán, proto se domnívala, že data zaměstnavatele zálohovat může. Závěrem žalobkyně uvedla, že z výpovědi znalce vyplynulo, že do jejího služebního počítače, z něhož byla data stažena, měly přístup i třetí osoby, v důsledku čehož není zřejmé, zda rozsah dat, který je žalobkyni kladen k tíži, byl skutečně stažen právě žalobkyní, a tedy nemůže být ani bez pochybností prokázáno, že jednání žalobkyně dosahovalo takové intenzity, aby bylo namístě okamžité zrušení pracovního poměru. S ohledem na uvedené žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání uvedla, že odvolání není důvodné a odvolací soud by proto měl napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. V řízení bylo dostatečně prokázáno, za jakých okolností ke stažení dat žalobkyní došlo, stejně tak jako byly vyvráceny motivace žalobkyně týkající se údajného zálohování dat pro blaho žalované. Dále žalovaná zdůraznila, že mezi zkopírováním dat a vydáním externího disku policii byl velký časový odstup, s diskem tedy v mezidobí mohlo být manipulováno. Znalec uvedl, že existují metody, po kterých nebude z disku možné nic zjistit ani obnovit. Výsledkem policejního šetření pak zcela příhodně bylo zjištěno, že byl disk poškozen a nelze z něj nic zjistit, obavy žalované ohledně manipulace s diskem tak byly potvrzeny. Pokud žalobkyně tvrdí, že i v minulosti si na svůj soukromý disk kopírovala data žalobkyně, avšak v menším objemu, pak žalovaná namítá, že takový postup by nikdy neschválila. Skutečnost, že žalobkyni nebylo dříve vytýkáno, že stahovala data, pak to bylo proto, že se jednalo o běžnou aktivitu, která nebyla systémem vyhodnocena jako podezřelá. Žalovaná dále uvedla, že z výslechu znalce vyplynulo, že objem žalobkyní stažených dat, resp. souborů z interního cloudového uložiště žalované, tak jak je zachycen ve znaleckém posudku, tj. [číslo] událostí stažení, představuje minimální počet stažených souborů, neboť záznamy ze systému [anonymizováno] neobsahují záznamy událostí, které nebyly vyhodnoceny jako rizikové, a proto skutečné číslo stažených souborů je spíše větší.

10. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Odvolací soud v souladu s § 205a písm. f) o. s. ř. provedl důkaz usnesením Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], ze kterého zjistil, že byla odložena trestní věc podezření ze spáchání přečinu neoprávněný přístup k PC systému a nosiči informací a porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi, kterého se měla dopustit žalobkyně tím, že měla z interní databáze žalované neoprávněn zkopírovat různá citlivá data, kdy tato měla posléze využít ve svůj osobní prospěch jako zástupce v jiné obchodní společnosti a způsobit tak žalované újmu. Dále bylo zjištěno, že se policii nepodařilo z externího disku žalobkyně zajistit data, neboť tento byl poškozen, policii se tak nepodařilo dostatečně prokázat zda/ případně jaká konkrétní data si žalobkyně z cloudové služby [anonymizováno] žalované měla zkopírovat. V případě nabídky pro klienta [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] bylo policií zjištěno, že žalobkyně zřejmě použila nabídkovou šablonu žalované, tato však byla převzatá z nabídkové šablony [anonymizováno] z roku [rok], kde byl jednatel žalované, pan [příjmení], zaměstnaný, policii tedy uvedla, že je otázkou, do jaké míry je uvedená nabídková šablona autorským dílem žalované. Dále odvolací soud provedl v souladu s § 205a písm. f) o. s. ř. důkaz usnesením Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], ze kterého zjistil, že byla jako nedůvodná zamítnuta stížnost žalované jako poškozené proti usnesení Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Z tohoto usnesení bylo dále zjištěno, že žalobkyně nepopírá, že ke stažení dat došlo, nicméně se nepodařilo vyvrátit obhajobu žalobkyně, že tak učinila v rámci své pracovní činnosti. Z důvodu poškození externího disku nebylo možné objektivně zjistit, jaká konkrétní data byla stažena, a z toho důvodu nebylo možné prokázat, že nějaká konkrétní data byla užita neoprávněně. Pokud jde o dokument„ obchodní nabídka“, pak bylo uzavřeno, že se jedná toliko o popis nabízených služeb tou kterou společností, přičemž bylo zdůrazněno, že jsou zde shodné znaky mezi nabídkou žalované a již dříve vytvořenou nabídkou [právnická osoba] [právnická osoba]

12. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav poté, co provedl všechny potřebné důkazy a tyto důkazy také správně zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti v souladu s § 132 o. s. ř. Na tom ničeho nezměnily ani odvolacím soudem doplněné důkazy usnesením Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a usnesením Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], neboť uvedená usnesení jsou postavena na tom, že se orgánům činným v trestním řízení nepodařilo po trestněprávní rovině prokázat okolnosti, které by svědčily v naplnění spáchání trestného činu. Trestněprávní rovina je však naprosto odlišná od roviny pracovněprávní, závěry těchto dvou právních odvětví se tak mohou značně lišit. Skutečnost, že nebyly naplněny znaky trestného činu, nemusí nutně znamenat, že nebyly naplněny podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru. Zjištěný skutkový stav pak soud prvního stupně též správně posoudil po právní stránce, když dospěl k závěru, že v daném případě byly splněny veškeré podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.

13. Odvolací soud úvodem uvádí, že soud prvního stupně nepochybil, když v rámci řízení nezjišťoval existenci druhého důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru (jednání zaměstnankyně, které vykazovalo znaky nekalé soutěže a porušení zákazu konkurence), neboť již prvním důvodem, resp. existencí prvního žalobkyni vytýkaného jednání (neoprávněné stažení dat žalované) byly podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru naplněny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Veškerá argumentace žalobkyně vztahující se k druhému vytýkanému jednání je tak s ohledem na to, že již prvním vytýkaným jednáním došlo k naplnění důvodů pro okamžité zrušení pracovního poměru, zcela irelevantní.

14. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobkyně, podle níž soud prvního stupně pochybil, pokud neprovedl důkaz výslechy zaměstnanců žalované, kteří se měli dle žalobkyně vyjádřit k okolnostem, za kterých žalobkyně předmětné dokumenty stahovala. Žalobkyně navrhovala svědky [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení], tito však byly navrhováni k prokázání toho, že žalobkyně byla dobrou pracovnicí, že neměla žádné problémy a že byla vždy kladně hodnocena. To že výslechem těchto svědků mají být prokázány další skutečnosti a že tito mají vypovídat k tomu, že pokud žalobkyně data stahovala, tak jejím záměrem byla záloha dat, začala žalobkyně tvrdit až v rámci závěrečného návrhu poté, co již soud prvního stupně účastníky poučil podle § 119a odst. 1 o. s. ř. o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a o. s. ř. Takto žalobkyní navržené důkazy proto byly s ohledem na poučení dle § 119a odst. 1 o. s. ř. nepřípustné, stejně tak je nebylo možné provést v rámci odvolacího řízení neboť nebyly splněny podmínky § 205a o. s. ř. Jediným včas navrženým svědkem byl zaměstnanec žalované [příjmení], který měl prokázat, že se ze systému [anonymizováno] žalované ztrácely dokumenty. K tomu však odvolací soud uvádí, že tato skutečnost nemůže prokázat žalobkyní tvrzenou motivaci k tomu, že data chtěla zálohovat, navrhovaný důkaz je tak pro výsledek daného řízení zcela nepotřebný.

15. Dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

16. Dle § 301 písm d) zákoníku práce jsou zaměstnanci povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

17. Odvolací soud se plně ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, dle kterých se žalobkyně dopustila žalovanou vytýkaného jednání (neoprávněné stažení dat), které dosáhlo intenzity předpokládané zákonem v případě okamžitého ukončení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.

18. Tvrzení žalobkyně o zálohování dat z důvodu ztrácejících se dat považuje i odvolací soud za zjevně účelové. Pokud by žalobkyně chtěla data žalované zálohovat a žalovanou tím ochránit, měla tak k těmto účelům použít prostředky žalované, nikoli své osobní zařízení (externí disk). Navíc v okamžiku, kdy žalovaná vyzvala žalobkyni k vrácení dat na externím disku, na který žalobkyně data prokazatelně stáhla, aby bylo možné z něj data nevratně smazat, neměla žalobkyně reagovat tak, že data na tomto zařízení žalované nevrátí, protože na něm má svá osobní data. Pokud žalobkyně chtěla data zálohovat a ochránit je tím, resp. ochránit tím majetek žalované, neměla k těmto účelům použít svůj externí disk, na kterém měla své osobní věci a u kterého jí muselo být zřejmé, že tento by žalované k předání„ zachráněných dat“ nikdy nepředala. K závěru o účelovosti tvrzení žalobkyně přispívají i další v řízení prokázané skutečnosti a to – celkově vyhrocené vztahy účastníků, žalobkyní zasílané urážlivé zprávy, žalobkynino vyzvídání informací u klientů, časová návaznost stažení dat a doručení dopisu ze dne [datum] žalobkyni, ve kterém žalovaná navrhuje jednání ohledně možného skončení pracovního poměru žalobkyně. Z uvedeného je tak dle odvolacího soudu zcela zjevné, že žalobkyně data nestáhla za účelem ochrany dat žalované, ale z důvodu, aby sama žalobkyně stažená data měla ve svůj prospěch. Zde je nutné zdůraznit, že v rámci pracovněprávní roviny (naplnění důvodů pro okamžité zrušení pracovního poměru) je na rozdíl od roviny trestněprávní (naplnění znaků trestného činu) zcela nevýznamné, zda a jak s daty žalobkyně následně po neoprávněném stažení nakládala, i to, zda se v případě stažených dokumentů jednalo o autorská díla žalované nebo o dokumenty, které byly běžně dostupné na internetu, či dokonce zda se jedná o dokumenty, které žalovaná pro sebe získala od jiné společnosti. V daném případě je tak zásadní pouze to, zda žalobkyně data z cloudového uložiště [anonymizováno] žalované neoprávněně stáhla, což bylo v řízení jednoznačně prokázáno a tento závěr nemůže žalobkyní takto účelově tvrzená motivace nijak zvrátit.

19. Pokud žalobkyně namítá, že může data zálohovat a i tak dosud činila a nebylo jí to žalovanou vytýkáno, pak odvolací soud pouze stručně uvádí, že tvrzení žalobkyně ohledně motivace stažení dat z důvodu zálohování bylo v řízení jednoznačně vyvráceno, a proto nepovažuje za nutné se k této námitce žalobkyně blíže vyjadřovat.

20. Pokud žalobkyně namítá, že data žalované předala na záložním disku, pak odvolací soud uvádí, že ani tato námitka není schopna závěr soudu prvního stupně zvrátit. Data vrácená na záložním disku navíc nemusela být kompletní, což potvrzuje skutečnost, že objem vrácených dat, který žalobkyně nesporuje, když připouští, že data v podobě 715 souborů skutečně z uložiště žalované stáhla, neodpovídal znalcem určenému minimálnímu množství stažených ([číslo] stažení) a následně na externí disk přetažených dat.

21. K tvrzení žalobkyně, že k jejímu služebnímu počítači měly přístup i třetí osoby, v důsledku čehož tak není zřejmé, zda rozsah dat, který je žalobkyni kladen k tíži, byl skutečně stažen právě žalobkyní, odvolací soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno výslechem znalce, že aktivity po poslední aktivitě uživatele/žalobkyně jsou jen několikavteřinové události, kterými může být například uvedení do režimu spánku, tedy jsou povedeny automaticky. Z uvedeného tedy vyplývá, že v rámci několikavteřinových událostí rozhodně nemohlo dojít ke stažení dat o objemu několika GB. Navíc žalobkyně sama přiznala, že data v podobě 715 souborů skutečně z uložiště žalované stáhla. Zde odvolací soudu dodává, že souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že i pouze žalobkyní přiznané množství stažených dat žalované by stačilo k naplnění důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru, neboť i takové množství představuje minimálně nepřímý zásah do majetku žalované.

22. Pracovní povinnosti jsou zaměstnanci stanoveny právními předpisy, pracovním řádem, pracovní smlouvou nebo pokynem přímo nadřízeného vedoucího zaměstnance. Jednotícím kritériem pro všechny druhy těchto povinností je, že vyplývají z pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu k zaměstnavateli; jednání zaměstnance, jímž nebyly porušeny povinnosti z pracovněprávního vztahu, nemůže být posouzeno jako porušení pracovních povinností. Podle ustanovení § 301 písm. d) zákoníku práce jsou zaměstnanci povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Uvedené povinnosti, které patří k základním povinnostem zaměstnanců, představují ve své obecnosti mravní imperativ kladený na každého zaměstnance, jenž ve svém obsahu znamená určitou míru loajality ve vztahu ke svému zaměstnavateli, a zároveň též i obecnou prevenční povinnost zaměstnance ve vztahu k majetku a oprávněným zájmům zaměstnavatele; jde o požadavek na určitou úroveň kvality chování zaměstnance. Zákon zde vedle povinností vyplývajících z právních předpisů a jiných předpisů vztahujících se k práci zaměstnance (§ 301 písm. c) zákoníku práce) ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou nebo morální (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

23. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] uvedl, že útok na majetek zaměstnavatele, ať už přímý (např. krádeží, poškozováním, zneužitím apod.) nebo nepřímý (např. pokusem odčerpat část majetku zaměstnavatele bez odpovídajícího protiplnění), představuje z hlediska vymezení relativně neurčité hypotézy § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

24. Ve vztazích zaměstnavatele a zaměstnance je nezbytný vztah důvěry, spolehlivost zaměstnance a jeho poctivost vyplývající z ustanovení § 301 písm. d) zákoníku práce, jež zároveň ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou, nebo morální. Odvolací soud uzavírá, že výše popsaným jednáním, pro které žalovaná s žalobkyní ukončila pracovní poměr okamžitě, žalobkyně zcela jednoznačně narušila vztah důvěry mezi ní a žalovanou, a to takovým způsobem, že po žalované nebylo možné spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr žalobkyně u ní nadále pokračoval, a to ani po výpovědní dobu.

25. S ohledem na shora uvedené tak odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, který odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř.

26. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Náklady žalované činí celkem [částka] a sestávají z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po [částka] podle ustanovení § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu), paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 2 úkony právní služby po [částka] podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% DPH z částky [částka] ve výši [částka] Lhůta k plnění je určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.