o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 [anonymizováno] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru [anonymizováno] dne [datum] a žalobce zavázal k zaplacení nákladů [anonymizováno] žalované ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

2. Soud prvního stupně vyšel [anonymizováno] zjištění, že žalobce v pozici [příjmení] [jméno] [příjmení], v jehož popisu a náplni práce je správa a ochrana dat, dne [datum] porušil své pracovní povinnosti tím, že rozklikl škodlivý [anonymizováno], ač neměl; tuto svoji činnost včas neoznámil, čímž došlo k napadení účtu počítačové sítě zaměstnavatele, které bylo nahlášeno až [datum]. Žalobce si jako odborník počínal neopatrně a jím přijatá opatření - změna hesla, byla nedostatečná. Žalobce porušil své pracovní povinnosti vyplývající z jeho popisu práce, rovněž nedodržel instrukce oznámené všem zaměstnancům emailem z [datum], nerespektoval povinnosti, které byly zaměstnancům včetně žalobce sdělovány na školení dne [datum] a v září [rok], zároveň nedodržel pokyny uvedené v [anonymizována čtyři slova] – bezodkladné oznámení včetně řešení /bod [číslo], [číslo] Žalobce tak jednal v rozporu s vnitřními předpisy, jakož i s obecnými zásadami, podle kterých je nezbytné bezprostřední varování a oznámení incidentu. Žalovaná z důvodu tohoto [anonymizováno] pracovních povinností přistoupila dne [datum] k rozvázání pracovního poměru se žalobcem výpovědí podle § 52 písm. g/ zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen ZP); výpověď byla žalobci doručena dne [datum].

3. Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku nedostatečného vymezení výpovědního důvodu ve výpovědi a s ohledem na včasnou žalobu o neplatnost rozvázání pracovního poměru se následně zabýval hodnocením intenzity [anonymizováno] pracovních povinností žalobcem z hlediska posouzení toho, zda došlo k naplnění žalovanou uplatněného důvodu k výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. g/ část věty před středníkem ZP. S odkazem na judikaturu vyšších soudů (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]) soud prvního stupně konstatoval, že zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud při posouzení intenzity [anonymizováno] vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy„ méně závažné [anonymizováno] pracovní kázně“,„ závažné [anonymizováno] pracovní kázně“ a„ [anonymizováno] pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem“ definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za [anonymizováno] pracovní kázně. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity [anonymizováno] pracovní kázně k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k [anonymizováno] pracovní kázně, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě [anonymizováno] konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům [anonymizováno] pracovní kázně pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval. V dané věci soud prvního stupně přihlédl k tomu, že žalobce pracoval na seniorní pozici, byl odborníkem v IT s mnohaletými zkušenostmi, proto u něho bylo lze očekávat zvýšenou míru uvážlivosti a odpovědnosti při plnění pracovních úkolů. Žalobce se bohužel dopustil [anonymizováno] pracovních povinností, když dne [datum] v [číslo] otevřel účet – [anonymizováno] [email], čímž útočníkovi umožnil získat přístupové kódy k účtu [email], po hodině obdržel oznámení o útoku, avšak na základě toho neučinil žádné vyšetřování a neoznámil tento [anonymizováno], ačkoliv dle interních pokynů měl dát odkaz do bloku a věc nahlásit. Po obdržení oznámení o převzetí účtu útočníkem žalobce pouze změnil heslo. Jako odborník IT, navíc po několika školeních, se tedy dopustil [anonymizováno] vnitřních předpisů a obecně známých postupů a principů v oblasti informační bezpečnosti, což bylo prokázáno důkazy – vnitřním předpisem, [anonymizována čtyři slova] a čestnými prohlášeními R. [příjmení], J. [příjmení], jakož i vyšetřovací zprávou„ [příjmení] [jméno] [příjmení]“. Soud prvního stupně pak dospěl k závěru, že [anonymizováno] strany žalobce došlo k [anonymizováno] pracovních povinností takové intenzity, že je možné je hodnotit jako závažné a že výpovědní důvod podle § 52 písm. g/ část věty před středníkem ZP byl naplněn. Podle soudu prvního stupně proto není významné, že žalobce nebyl upozorněn na možnost výpovědi, když podle citovaného zákonného ustanovení toho při závažném [anonymizováno] povinností není třeba. Stejně tak není významné, že výpověď nebyla předem projednána s odborovou organizací, když tato skutečnost sama o sobě neplatnost výpovědi nezpůsobuje (§ 61 odst. 1 ZP). Zároveň soud prvního stupně konstatoval, že v rámci [anonymizováno] o neplatnost výpovědi nebyla shledána přímá souvislost mezi ve výpovědi uplatněným porušením pracovních povinností žalobcem a tvrzenou šikanou a diskriminací [anonymizováno] strany nadřízeného, které jsou předmětem jiného [anonymizováno]. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl a o nákladech [anonymizováno] rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž nejprve v obecné rovině citoval [anonymizováno] zákona přípustné odvolací důvody a domáhal se proto zrušení napadeného rozsudku a pro vady [anonymizováno] pak navrhl, aby v dalším [anonymizováno] věc projednal a rozhodl jiný senát, případně aby věc byla přikázána jinému soudu prvního stupně. Alternativně navrhl, aby po doplnění dokazování odvolací soud sám rozhodl ve věci tak, že žalobě vyhoví.

5. V doplnění odvolání žalobce namítal, že v [anonymizováno] byly závažné vady, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (spis je veden chaoticky, jsou v něm zařazeny opakovaně podání i přílohy, jsou přepisována čísla stránek, některé stránky mají duplicitní číslování, spisový přehled byl dodělán až před posledním soudním jednáním, tedy mohlo dojít k manipulaci a k výměně důkazů). Další vady spatřoval v nedostatku poučení žalobce, v neprovedení jeho výslechu, neumožnění se k věci vyjádřit, přednést žalobu apod. Namítal, že mu nebyla řádně doručována předvolání k jednání, stejně jako rozsudek, když byly doručeny sestře žalobce, ačkoli plná moc jí udělená, která je na č. l. 240 spisu, byla udělena pro jednání s protistranou (tuto námitku na jednání odvolacího soudu již neuplatňoval, nesporoval zastoupení své osoby před soudem prvního stupně obecnou zmocněnkyní shora). Postrádal protokol či záznam z jednání [datum], na které byl předvolán sám, a kdy byl žalobce [anonymizováno] strany soudkyně upozorněn na časovou náročnost [anonymizováno] a byla mu nabídnuta pomoc při koncipování změny petitu žaloby. K prvnímu jednání ve věci dne [datum] namítal, že mu nebyla položena otázka týkající se možné podjatosti, nebo věcné či místní příslušnosti. Soud komunikoval hlavně s protistranou, aniž se žalobce mohl vyjádřit. V podobném duchu probíhala podle žalobce i další jednání. Žalobce namítl podjatost soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení], z důvodu jejího vztahu k protistraně a nenávisti k žalobci. V této souvislosti uvedl, že se na znění výroku rozsudku podílela veřejnost a zástupce protistrany, že veřejnost bez vyzvání soudu přistupovala k zástupci účastníků a našeptávala. Žalobce byl zesměšňován. Poukazoval na přepis z jednání dne [datum], a dále na to, že se soudkyně radila s IT pracovníky soudu, kteří měli sdělit, že„ se měla infrastruktura odstavit tak, aby nedošlo k šíření a potom procházet jednotlivé lokální sítě a udělat nějakou tu ochranu, aby se nemohl někdo jiný do [anonymizováno] dostávat“. Soudkyně z toho vycházela, aniž vyžádala znalecký posudek.

6. Žalobce namítal nesprávné hodnocení důkazů, když soud nepřihlédl k rozsáhlé komunikaci mezi žalobcem a IT pracovníky, [anonymizováno] které je zřejmé, že došlo i k jiným hackerským útokům, dále nepřihlédl k prohlášení odborové organizace, že proniknutí do sítě žalované je důsledkem nedostatečného technického vybavení žalované. Poukazoval na to, že výpověď z pracovního poměru byla žalobci doručena v době jeho pracovní neschopnosti, a nebyla projednána předem s odborovou organizací. Soud se též nezabýval tím, že i po [datum] žalobce pracoval a až od [datum] byl postaven na překážky. Výpověď obdržel až [datum]. Žalobce zpochybňoval pravdivost místopřísežného prohlášení R. [příjmení] [anonymizováno] dne [datum], tedy po jeho odchodu od žalované, s tím, že má různé verze, bylo upraveno tlumočnicí, a zejména bylo použito v [anonymizována dvě slova], kde je R. [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a z [anonymizována dvě slova] k [anonymizována dvě slova] a nosiči informací, proto jako takový mohl i lhát. V daném [anonymizováno] soud R. [příjmení] nevyslechl. Soud pak nesprávně vyšel i z údajného prohlášení J. [příjmení], které je napsané na počítači, bez podpisu a jména. Žalobce namítl i kvalitu IT školení s tím, že šlo o školení pro běžné uživatele. Akcentoval závěry z vyšetřování [právnická osoba], které obsahují doporučení zabezpečit vyspělejší technické vybavení žalované a v nichž nikde není uveden žalobce jako viník. Žalobce trval na tom, že nebylo jeho náplní pracovat s [anonymizována dvě slova], ani na to nebyl zaškolen. Pracovní náplní žalobce byla práce v [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. V době, kdy žalobce podepisoval pracovní smlouvu a navazující pracovní povinnosti, cloudový systém [anonymizována dvě slova] ještě neexistoval. Soud nezabezpečil žalobcem navrhovaný důkaz – výpis hovorů žalobce a jeho nadřízeného R. [příjmení] k prokázání skutečnosti, že R. [příjmení] byl žalobcem informován již v den incidentu. V další části odvolání žalobce obšírně popisoval různé programové systémy, pokazoval na to, že [anonymizována dvě slova] jsou na rozdíl od [anonymizována dvě slova] koncovou službou, kterou si zákazník pronajímá s tím, že veškerou správu hardwaru i softwaru obstarává poskytovatel. Žalobce opakoval, že po převzetí účtu narušitelem postupoval přesně podle návodu [anonymizováno] Networks, tedy změnil heslo, vytvořil„ [anonymizováno] ticketu“, daný [anonymizováno] nahlásil svému nadřízenému, ale i do [anonymizováno] právě vytvořením [anonymizováno] ticketu v prostředí [anonymizováno] Essentials [anonymizována dvě slova]. Žalobce nemohl útok ovlivnit, neboť k němu nedošlo v technologii serveru u žalované, ale na cloudu - tedy na internetu (u [právnická osoba]). Důkazem o tom je vyšetřovací zpráva [právnická osoba] z [anonymizováno] [rok], podle které [právnická osoba] musela deaktivovat svoji napadenou stránku, a podle které technické vybavení žalované (licenci [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]) neumožňovalo detekování takových tipů phishingových útoků („ man in the middle“); žalobce tvrdil, že to bylo možné až v [anonymizováno] [rok] po zakoupení kvalitnějších licenčních modelů [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizováno].

7. Pokud jde o soudem namítané [anonymizováno] povinností, uvedl, že soud je nijak nekonkretizoval, stejně jako obsah školení a obsah emailů zasílaných„ všem zaměstnancům“. Soud jen všeobecně vyjmenoval [anonymizováno] povinností, přitom ignoroval, že phishingový útok dne [datum] nebyl první, a že žalobce postupoval podle pokynů antimalwarového programu [anonymizována čtyři slova], který tento útok odhalil v jeho testovací fázi, zaznamenal ho jako„ ticket“ a navíc oba nadřízené, jak J. [příjmení] tak R. [příjmení] informoval, což dokazuje i komunikace mezi nimi, a dále případný výpis hovorů žalobce a R. [příjmení]. Podle odvolatele je rozsudek kompilátem opisů tvrzení, neodůvodňuje rozhodnutí soudu, na základě jakých konkrétních důkazů došel k závěru, že žalobu zamítl, proto je nepřezkoumatelný.

8. V závěru odvolání žalobce namítl, že nebyl poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ani podle § 119a odst. 1 o. s. ř., jakož i to, že ve věci rozhodl nesprávně obsazený senát, když došlo ke změně v obsazení senátu, přitom soud nepostupoval podle § 119 odst. 3 o. s. ř.

9. Žalobce navrhl doplnit dokazování výslechem svědků: [jméno] [příjmení] – nadřízený žalobce, ředitel, [jméno] [příjmení] – bývalý ředitel IT bezpečnosti, [jméno] [příjmení] – bývalý zaměstnanec žalované, v pozici zástupce [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] – zaměstnanec žalované, svědek jednání s odbory, [jméno] [příjmení] – předsedkyně odborů, [jméno] [příjmení] – současný ředitel IT na pozici na místě R. [příjmení], a aby byl ustanoven znalec v oboru [anonymizována dvě slova], případně vyžádán odborný posudek za účelem vyhodnocení události [anonymizováno] dne [datum], a k žalobě přiloženými listinami, a výpisy hovorů žalobce a R. [příjmení] za období 10 – 12/ [rok], které nechť soud obstará.

10. Žalovaná se k podanému odvolání písemně vyjádřila a navrhla potvrdit rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, když soud prvního stupně provedl dokazování, z něhož správně zjistil skutkový stav a řádně zdůvodnil, proč k některým důkazům nepřihlédl nebo proč některé navrhované důkazy neprovedl. Soud prvního stupně řádně a v souladu s judikaturou dospěl k závěru, že jednání, kterého se žalobce dopustil a které bylo důvodem pro rozvázání jeho pracovního poměru u žalované, má povahu závažného [anonymizováno] pracovní kázně. Podle žalované žalobce v odvolání opakuje neúspěšnou argumentaci, s níž se již vypořádal soud prvního stupně, a pokud jde o žalobcem tvrzené vady v postupu soudu prvního stupně, žalovaná má námitku za neodůvodněnou. Žalobce měl možnost přednést svou žalobu a svou procesní argumentaci na několika soudních jednáních, která se před soudem prvního stupně konala a z protokolů z jednání ostatně plyne, že svého práva využil. Žalobce byl na prvním soudním jednání ve věci dne [datum] poučen o koncentraci [anonymizováno] a jejích důsledcích. Pokud soud neprovedl některé z navržených důkazů, které byly navrženy po koncentrační lhůtě a které ostatně byly dle názoru žalované nadbytečné, postupoval po právu. Navíc soud prvního stupně tento postup také odůvodnil (viz bod 13 rozsudku).

11. Žalovaná měla za významné, že žalovaný pracoval u žalované na pracovním místě [příjmení] [jméno] [příjmení], odpovídal za správu prostředí [anonymizována tři slova] a souvisejícího emailového [anonymizováno]. Měl přístup k emailovým účtům a profilům [číslo] zaměstnanců žalované, kteří užívají emailový systém žalované. Užíval správcovský účet [email] a byl držitelem přístupového kódu k tomuto globálnímu správcovskému účtu. K ochraně před příchozím malwarem, spamem a phishingovými útoky do emailového [anonymizováno] žalovaná využívá systém [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Jeho účelem je filtrovat potenciálně nebezpečné emaily a dát je do karantény. Až do [datum] byl jedinou osobou přijímající oznámení [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] (dále jen [anonymizováno]) pouze žalobce (viz interní vyšetřovací zpráva [anonymizována dvě slova] a emailová komunikace mezi panem [příjmení]. [příjmení] a panem [příjmení]. [jméno] z června [rok]). Oznámení byla zasílána prostřednictvím účtu [email]. Přístupové kódy (tj. login – uživatelské jméno k účtu a heslo) měl k dispozici pouze žalobce, a to až do [datum]. V [anonymizováno] bylo prokázáno, že [datum] kolem 12:30 byl odeslán phishingový útok na [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [email]). Tato emailová zpráva byla automaticky přeposlána žalobci. Phishingový útok obsahoval škodlivý URL odkaz [webová adresa]). Současně systém [anonymizováno] odeslal žalobci upozornění, že obdržel cílený phishingový útok. Oznámení bylo zasláno pouze žalobci, který byl k datu [datum] jako jediný distribučním seznamu pro taková oznámení. (Další osoby byly přiřazeny až po zjištění incidentu dne [datum]). Naneštěstí žalobce, při úplné ignoraci bezpečnostních pravidel a obecně známých doporučení, rozklikl škodlivý odkaz, což vedlo k tomu, že útočník získal přístupové kódy k účtu [email], tedy ke globálnímu správcovskému účtu pro [anonymizována tři slova] u žalované. Podle závěrů vyšetřování [právnická osoba] z 12/ [rok], útočník uskutečnil útok typu“ man in the middle” („ člověk uprostřed“), což mu umožnilo získat přístupové kódy ke globálnímu správcovskému účtu pro [anonymizována tři slova] u žalované. Procesní obrana žalobce, že byl nucen na škodlivý odkaz kliknout, aby jej mohl oznámit, je neopodstatněná, když pro účely oznámení není potřeba škodlivý odkaz rozklikávat, naopak rozkliknutí odkazu představuje velmi vysoké riziko ohrožení počítačového [anonymizováno], což muselo a musí být žalobci známo. Oznámení mohlo být učiněno velmi jednoduše označením odkazu do bloku a jeho zkopírováním do příslušného elektronického nástroje pro oznámení. Asi po jedné hodině obdržel žalobce oznámení o převzetí jeho účtu útočníkem, na to žalobce změnil heslo k spravovanému globálnímu administrátorskému účtu, aniž učinil vyšetřování, co učinil útočník v počítačovém [anonymizováno] žalované. Navíc takto závažný [anonymizováno] ani neoznámil. Popsaná situace vedla k tomu, že útočník po získání přístupových kódů vytvořil nový globální správcovský účet, zaregistroval své zřízení pro správu takovéhoto účtu, učinil řadu vyhledávání v počítačovém [anonymizováno] žalované, zobrazil řadu výsledků tohoto vyhledávání, nastavil přeposílání informací, získal přístup k 40 emailovým účtům zaměstnanců žalované včetně emailových účtů vrcholového managementu a získal přístup k osobním údajům zaměstnanců žalované. Žalobce informovat žalovanou o útoku až [datum] (tj. po 40 dnech), kdy specialisté oddělení IT identifikovali podivný účet v [anonymizováno]. Teprve tehdy mohla žalovaná provést šetření za účelem zjištění rozsahu útoku, oznámit narušení integrity osobních údajů dotčeným zaměstnancům, požádat [právnická osoba] o provedení vyšetřování ohledně útoku a oznámit útok a narušení integrity osobních údajů Úřadu pro ochranu osobních údajů. Za účelem snížení rizik oznámila žalovaná útok a potenciální odcizení přístupových kódů k bankovním účtům prostřednictvím internetového bankovnictví též bankám žalované jak v České republice tak v U.S.A.

12. Podle žalované popsané jednání žalobce představuje naprosto nezodpovědný přístup žalobce k útoku a svědčí o závažném [anonymizováno] povinností žalobce jako zaměstnance. Tato hrubá nedbalost žalobce vedla ke škodě spočívající v nákladech na šetření uskutečněné [právnická osoba] a dalšími experty a v nutnosti neočekávané práce ve vztahu k šetření události [anonymizováno] strany zaměstnanců žalované. Jednání žalobce poškodilo též důvěryhodnost počítačového [anonymizováno] žalované a její dobrou pověst v očích jejích zaměstnanců i třetích osob. O závažnosti [anonymizováno] svědčí i to, že bylo způsobeno zkušeným zaměstnancem zaměstnaným žalovanou za účelem správy IT systémů, nikoliv tedy běžným uživatelem počítačového [anonymizováno] žalované, jakož i to, že jde o několikeré [anonymizováno] povinností spočívající v neoznámení útoku, neoznámení otevření škodlivého odkazu, absolutní absence pokusu k vyšetření útoku a jeho následků, informování žalované o útoku až na základě odhalení útoku specialisty žalované, když se tak stalo až 40 dnů po útoku. Žalovaná tak měla právní hodnocení jednání žalobce [anonymizováno] strany soudu prvního stupně (viz body 21 a 24 rozsudku), stejně jako jeho závěry o naplnění uvedeného výpovědního důvodu a tedy o platnosti výpovědi pracovního poměru žalobce [anonymizováno] strany žalované [anonymizováno] dne [datum] za správné. Pro úplnost ještě uvedla, že žalobce byl na překážkách od [datum], což souviselo s vyšetřováním incidentu od [datum] do této doby. Dále uvedla, že R. [příjmení] odešel od žalované na vlastní žádost, nikoli z důvodů [anonymizována dvě slova], a že žalobce podává trestní oznámení na všechny a vyhrožuje zveřejněním chráněných informací na žalovanou.

13. Žalobce na vyjádření žalované reagoval replikou, ve které vyvracel závěry žalované a opakovaně uváděl svá tvrzení, která již byla obsahem jeho odvolání a ostatních jeho podání.

14. Odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek, jakož i [anonymizováno], které předcházelo jeho vydání, a shledal, že odvolání žalovaného není důvodné.

15. Podle § 50 odst. 1 ZP, výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží. Podle odst. 2 zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52. Podle § 50 odst. 4 ZP dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

16. Podle § 52 písm. g/ část věty před středníkem ZP, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné [anonymizováno] povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci.

17. Podle § 61 odst. 1 ZP, výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru je zaměstnavatel povinen předem projednat s odborovou organizací. Podle odst. 2 jde-li o člena orgánu odborové organizace, který působí u zaměstnavatele, v době jeho funkčního období a v době 1 roku po jeho skončení, je k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnavatel povinen požádat odborovou organizaci o předchozí souhlas. Za předchozí souhlas se považuje též, jestliže odborová organizace písemně neodmítla udělit zaměstnavateli souhlas v době do 15 dnů ode dne, kdy byla o něj zaměstnavatelem požádána. Podle odst. 4 jestliže odborová organizace odmítla udělit souhlas podle odstavce 2, jsou výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru z tohoto důvodu neplatné; pokud jsou však ostatní podmínky výpovědi nebo okamžitého zrušení splněny a soud ve sporu podle § 72 shledá, že na zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance nadále zaměstnával, jsou výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru platné.

18. Podle 14 odst. 1 o. s. ř., soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle odst. 4 důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v [anonymizováno] o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

19. Nejprve k námitce podjatosti věc projednávající soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení]: soudkyně se k námitce podjatosti vyjádřila, uvedla, že jí nejsou známy žádné okolnosti, pro které by byla vyloučena z projednání a rozhodnutí v dané věci s tím, že nemá žádný vztah ani k věci ani k účastníkům či jejich právním zástupcům. Odvolací soud pak neshledal žádné okolnosti, které by vyšly z obsahu spisu, osvědčující případnou podjatost soudkyně ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř. Pokud žalobce namítal, že tuto podjatost spatřuje v tom, jak soudkyně procesně postupovala a rozhodovala, pak je taková námitka podle § 14 odst. 4 o. s. ř. nepřípustná.

20. Žalobce namítal vadu spočívající ve vadném obsazení senátu s tím, že spolu s předsedkyní senátu JUDr. [příjmení] věc projednávaly při jednáních ve dnech [datum] a [datum] přísedící [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], zatímco dne [datum] byly přísedícími [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], s tím, že nebylo zopakováno to, co bylo výsledkem dosavadního řízení. Ani tato odvolací námitka však není opodstatněná, když z obsahu spisu a záznamu o projednání věci na jednání dne [datum] vyplývá, že soudkyně [příjmení] řádně zopakovala přednesy účastníků v dané věci, jakož i výsledky dokazování, tedy splnila postup předvídaný v zákoně v ustanovení § 119 odst. 3 o. s. ř.

21. K původní námitce žalobce o nesprávném doručování soudních písemností včetně rozsudku, odvolací soud konstatuje, že tuto námitku nakonec neuplatnil, když u odvolacího jednání nezpochybňoval své zastoupení sestrou shora jako obecnou zmocněnkyní. Dokladem o takovém zastoupení je navíc i obsah plné moci, který odvolatel ne zcela konzistentně a správně vykládal. Odvolatel připustil, že jej sestra v daném [anonymizováno] před soudem prvního stupně zastupovala, koneckonců jej zastupuje i v [anonymizováno] odvolacím, proto je třeba uzavřít, že předvolání k jednání i rozsudek byly žalobci doručovány řádně – k rukám jeho zástupce.

22. Pokud namítal další procesní pochybení spočívající v nedostatku poučení o možnosti vznést námitku podjatosti, namítat místní a věcnou nepříslušnost, pak odvolací soud poukazuje na to, že jde případně o vady, které nemohly mít za následek nesprávnému rozhodnutí o věci, když tyto případné vady mohly být řešeny v rámci odvolání proti napadenému rozsudku.

23. Dále žalobce namítal, že nebyl dostatečně poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalobce pomíjí to, že v daném [anonymizováno] neuspěl nikoliv z toho důvodu, že by neunesl důkazní břemeno či břemeno tvrzení, nýbrž proto, že provedenými důkazy bylo prokázáno jinak, než jak žalobce tvrdil. Jinými slovy je zřejmé, že poučení žalobce ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nebylo třeba. Rovněž není pravdou, že by žalobce nebyl poučen podle § 119a odst. 1 o. s. ř. – z protokolu i záznamu z jednání se podává opak.

24. K námitce žalobce, že se nemohl ve věci vyjádřit, pak odvolací soud odkazuje na obsah spisu, protokoly o jednání, z nichž se podává, že žalobci byl dán dostatečný procesní prostor, že žalobce svých procesních práv notně využíval. Významná není ani námitka odvolatele, že ve spise není protokol či záznam z jednání [anonymizováno] dne [datum], které vedla soudkyně se žalobcem za účelem odstranění vady žaloby a vyjasnění si jeho procesního stanoviska, když pokud tento protokol ve spise není, opět nejde o vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci.

25. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně provedl dokazování v náležitém rozsahu, jeho skutkové závěry vyplývají z provedených důkazů, a odvolací soud je se soudem prvního stupně ve shodě, když jeho skutkové i právní závěry považuje za správné, proto na argumentaci soudu prvního stupně a závěry jím přijaté pro stručnost odkazuje. Pokud žalobce namítal neprovedení některých důkazů, pak odvolací soud poukazuje na to, že žalobce byl na prvním jednání ve věci dne [datum] poučen o koncentraci [anonymizováno], účastníkům byla dána třicetidenní lhůta k doplněním skutkových tvrzení a označení důkazů. Tato lhůta, pokud jde o žalobce, uplynula marně. Žalobce se mýlí, že v mezidobí probíhající mediace měla vliv na stavění takové lhůty. Z obsahu spisu se pak podává, že žalobce v dané lhůtě žádné podání obsahující skutková tvrzení či doplnění důkazu nepředložil, proto soud prvního stupně nepochybil, když později označené důkazy neprovedl, jako procesně nepřípustné, jiné jako nemožné (viz bod 13 odůvodnění rozsudku). Navíc má odvolací soud za to, že jde vesměs o důkazy nadbytečné, když jinými v [anonymizováno] provedenými důkazy, které byly procesně přípustné, bylo prokázáno naplnění výpovědního důvodu výše popsaným jednáním žalobce. V každém případě však nejde o důkazy ke zpochybnění důkazů, z nichž vycházel soud prvního stupně (§ 205a písm. c/ o. s. ř.), nýbrž k prokázání opaku. V daném [anonymizováno] však bylo zjištěno jinak, proto jejich neprovedení, byť by byly přípustné z hlediska koncentrace [anonymizováno], není potřebné.

26. K námitkám žalobce o hodnocení provedených důkazů odvolací soud poznamenává, že není významné, zda a kdy došlo k dalším útokům hackerů na počítačový systém žalované, ani to, zda odborová organizace konstatovala nedostatečné technické vybavení žalované, stejně jako zjištěná doporučení vyšetřovacího týmu [právnická osoba] zajistit kvalitnější technické vybavení žalované. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem žalobce, že se z této zprávy podává, že žalobce není viníkem. Zpráva pouze vypovídá o tom, jaká je potřeba přijmout vhodná opatření k tomu, aby v budoucnu k obdobným incidentům nedošlo. Odvolatel se mýlí, má-li za to, že splnil podmínky stanovené pro řešení případných incidentů s tím, že provedl vše, co bylo uvedeno v [anonymizována dvě slova]. Není tomu tak, když bylo prokázáno, že nenahlásil [anonymizováno] nadřízenému, tedy nesplnil doporučené postupy. Bez ohledu na technické vybavení žalované, v inkriminovaný den bylo rozhodně povinností žalobce jakožto pracovníka IT a správce sítě zjištěný [anonymizováno] (o němž nebylo pochyb minimálně jednu hodinu po rozkliknutí škodlivého emailu) nahlásit a přijmout opatření k minimalizaci jeho následků. To však žalobce neučinil. K námitce žalobce, že bylo školen pouze jako běžný uživatel [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], odvolací soud poukazuje na zjištění učiněná [anonymizováno] strany soudu prvního stupně, jak tento soud v podrobnostech rozebral v písemném odůvodnění rozsudku v bodu 10. Odvolací soud dále dodává, že i každý jiný zaměstnanec školený jako běžný uživatel, pohybující se na internetu a pracující s počítačovým systémem, má a musí vědět, že podezřelé emaily ani její přílohy se nesmějí rozklikávat. Tím spíše lze takové chování předpokládat u odborníka, jak soud prvního stupně správně uzavřel.

27. Dále žalobce tvrdí, že [anonymizováno] oznámil svému nadřízenému již v říjnu [rok] a k prokázání této skutečnosti označil emailovou komunikaci mezi ním a nadřízenými R. [příjmení] a [příjmení]. Z obsahu této emailové komunikace se však taková skutečnost o nahlášení uvedeného incidentu nepodává. Pokud chtěl žalobce prokazovat uvedenou skutečnost výpisem hovorů mezi ním a R. [příjmení], pak jednak takový výpis hovorů neexistuje a jednak tento důkaz není objektivně schopen tvrzenou skutečnost prokázat. Zároveň z prohlášení nadřízeného R. [příjmení] bylo zjištěno, že se o incidentu dozvěděl až [datum]. Namítal-li žalobce neprovedení důkazu výslechem žalobce, pak odvolací soud konstatuje, že návrh na výslech žalobce nebyl vznesen.

28. K námitce žalobce, že rozsudek je kompilátem, není dostatečně odůvodněný a přezkoumatelný, odvolací soud dodává, že o jeho přezkoumatelnosti svědčí už to, že žalobce sám vznáší řadu odvolacích námitek, jimiž polemizuje se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně. Odvolací soud neshledal, že by napadený rozsudek byl nepřezkoumatelný. Právě naopak, rozsudek soudu prvního stupně je odůvodněn velmi pečlivě a splňuje kritéria přezkoumatelnosti, jak je formulovala ustálená rozhodovací praxe soudů (srov. např. nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. I. ÚS 4093/17, usnesení Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či rozsudky Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Z jeho odůvodnění lze jednoznačně seznat, jaké důkazy soud prvního stupně provedl a proč naopak některé za navržených důkazů provést odmítl, jak provedené důkazy hodnotil a jaké závěry z nich učinil, i jak tyto závěry hodnotil po právní stránce. Skutečnost, že se žalobce neztotožňuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně a se způsobem, jakým se soud prvního stupně vypořádal s jeho argumentací, nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku založit nemůže. V podrobnostech lze odkázat na body 6 – 12 rozsudku. Pokud soud prvního stupně vycházel mimo jiné z místopřísežných prohlášení nadřízených žalobce, pak odvolací soud shledal, že tyto důkazy soud prvního stupně hodnotil řádně, každý zvlášť i ve vzájemné souvislosti s dalšími důkazy (§ 132 o. s. ř.) a správně dospěl k závěru o tom, že bylo prokázáno žalovanou žalobci vytýkané jednání, v němž žalovaná spatřovala závažné [anonymizováno] pracovních povinností. Tato zjištění z důkazů z prohlášení nadřízených korespondují s dalšími zjištěními a nebyla vyvrácena žádnými procesně přípustnými důkazy. Nesprávnost závěrů z nich učiněných nevyvrací ani závěry z vyšetřování [právnická osoba], jak se mylně odvolatel domnívá. Není také pravdou, že by žalobce nebyl povinen jako správce sítě pracovat se systémem [anonymizována dvě slova]. Žalobce pracoval jako správce sítě, proto pokud žalovaná zavedla počítačový systém [anonymizována dvě slova], bylo jeho povinností dalším vzděláváním a prohlubováním své kvalifikace zaměstnanec získat potřebné dovednosti pro práci i s tímto systémem. Navíc povědomost o tom, že by neměly být rozklikávány podezřelé emaily a přílohy, není odvislá od toho, na jaké technologii se takový [anonymizováno] objeví, zda jde o cloud či technologii na zařízeních žalované.

29. Pokud jde o právní posouzení věci, soud prvního stupně věc správně posoudil, když dovodil, že výpovědní důvod byl naplněn. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, z nichž se jednoznačně podává, že žalobce porušil své pracovní povinnosti, když rozklikl nebezpečný [anonymizováno], ačkoli měl vědět, že tak činit nemá, ale zejména tím, že [anonymizováno] neoznámil, čímž umožnil útočníku získání informací z [anonymizováno] systémů žalované, včetně osobních údajů zaměstnanců, po dobu 40 dnů. Ve shodě se soudem prvního stupně má také odvolací soud za významné, že žalobce – specialista a osoba odpovědná za správu globálního správcovského účtu, si musel být vědom, že získání přístupových kódů ke globálnímu administrativnímu účtu umožnilo útočníkovi neoprávněný přístup k mnoha emailovým účtům zaměstnanců žalované, včetně [anonymizováno] k osobním údajům uživatelů emailových účtů žalované. Přesto neučinil žádné další obvyklé a potřebné kroky za účelem prověření správcovských účtů, zjištění rozsahu případného ohrožení a za účelem minimalizace takových následků.

30. Pokud žalobce měl za to, že neplatnost výpovědi je dána mimo jiné pro nedostatečné vylíčení výpovědního důvodu nebo vymezení výpovědního důvodu prvé výpovědi, pak ani tato námitka odvolatele není důvodná, když důvod ve výpovědi byl vymezen naprosto nepochybně a z výpovědí je naprosto zřejmé, co bylo žalobci vytýkáno.

31. Soud prvního stupně tedy správně zjistil skutkový stav, správně vycházel z důkazů v [anonymizováno] provedených, a správně potom učinil závěr, že žalobce se dopustil vytýkaného [anonymizováno] pracovních povinností a že toto [anonymizováno] svou intenzitou umožňuje použití výpovědního důvodu pro závažné [anonymizováno] pracovních povinností ve smyslu § 52 písm. g/ část věty před středníkem ZP. Odvolací soud má tedy ve shodě se soudem prvního stupně za to, že žalobci byla dána výpověď po právu, přičemž pro úplnost dodává, že při užití tohoto výpovědního důvodu není významné, že výpověď z pracovního poměru byla žalobci doručena v době jeho pracovní neschopnosti (§ 54 písm. d/ ZP). Výpověď z pracovního poměru byla soudem prvního stupně správně shledána jako platné právní jednání, soud prvního stupně proto nepochybil, pokud žalobu zamítl. Protože soud prvního stupně nepochybil ani při vyčíslení nákladů [anonymizováno], které žalované vznikly před soudem prvního stupně, odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

32. Poté bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího [anonymizováno] podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v odvolacím [anonymizováno] plně procesně úspěšná a má tak nárok na náhradu nákladů [anonymizováno] za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu), tedy 2 x odměna [částka], 2 x režijní paušál [částka], celkem [částka] a spolu s 21% DPH pak [částka], to vše podle §§ 7, 9, 11 a 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.