o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že se zamítá žaloba o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. uložil žalobci zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Stalo se tak v řízení, v němž žalobce uplatnil žalovanou částku jako pojistné plnění s tvrzením, že dne [datum] uzavřel se žalovanou smlouvu o pojištění vozidla NAMÍRU [číslo] kterou bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a havarijní pojištění vozidla [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], [registrační značka], a to mimo jiné pro nebezpečí ve formě vandalismu. Žalobce dále tvrdil, že [datum] došlo ke škodné události s následkem silného zápachu v interiéru vozidla. Protože se mu tento zápach nepodařilo ani profesionálním čištěním odstranit, dospěl k závěru, že se tak stalo úmyslným jednáním neznámé osoby, která v interiéru vypustila neznámou látku, a dne [datum] oznámil žalované pojistnou událost s tím, že došlo z neznámé příčiny k neodstranitelnému zápachu interiéru pojištěného vozidla. Domáhal se tak výplaty pojistného plnění ve smyslu ustanovení § 2798 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) Pokud jde o výši škody, argumentoval posudkem znalce [jméno] [příjmení] s tím, že jde o totální škodu, neboť vozidlo mělo obvyklou cenu před poškozením [částka], po snížení této ceny o cenu zbytků vozidla po poškození, tedy o částku [částka] a o spoluúčast ve výši [částka] požadoval [částka], a to s odkazem na čl. 23 odst. 1 Všeobecných pojistných podmínek (dále jen VPP). Dále žalobou uplatnil částku vynaloženou na zmírnění následků škody v celkové výši [částka] a náklady na znalecký posudek ve výši [částka] Náklady na zmírnění požadoval podle § 2819 odst. 1 o. z. a čl. 24 odst. 1 písm. b) VPP a pokud jde o náklady na posudek pak podle § 2913 odst. 1 o. z. Zásadně nesouhlasil se stanoviskem žalované, že by byla dána výluka pro poskytnutí pojistného plnění ve smyslu čl. 19 odst. 7 VPP proto, že neoznámil věc bez zbytečného odkladu policii, když takové oznámení učinil [datum].

3. Žalovaná v daném řízení navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že není prokázáno, že ke škodě došlo vandalismem (není známá příčina zápachu, zdroj, ani to, jak se tam případně zápach dostal). Úmyslné jednání třetí osoby je tak pouze v rovině domněnek žalobce. Navíc žalobce neoznámil bezodkladně záležitost policii, učinil tak až po šesti dnech, a proto žalovaná podle čl. 19 odst. 7 VPP není povinna pojistné plnění poskytnout. Žalovaná nesouhlasila ani s vyčíslením škody. Namítala, že žalobce neprokázal, že by vozidlo dále nebylo možné fyzicky využívat, tedy ani to, že škodu je možné posuzovat jako škodu totální.

4. Sjednání pojistné smlouvy shora nebylo mezi stranami sporné, stejně jako oznámení pojistné události žalobcem žalované dne [datum]. Soud prvního stupně provedl dokazování, tak jak dopodrobna rozebral v písemném odůvodnění rozsudku, mimo jiné též znaleckým posudkem [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] z oboru chemie a dále znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ke zjištění případné výše škody, jakož i výslechem svědků a s věcí souvisejícími listinami, zjištěný skutkový stav posoudil podle ustanovení § 2758 a následujících o. z. ve spojení se sjednanou smlouvou a VPP a dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět, když žalobci nevznikl ve smyslu pojistné smlouvy a VPP nárok na pojistné plnění, a to hned z několika důvodů.

5. V prvé řadě se soud prvního stupně zabýval výkladem pojmu„ škoda“ a měl v této souvislosti za významné, že v průběhu soudního řízení došlo pouhým plynutím času k odstranění problémů, tedy nedošlo k trvalému znehodnocení předmětu pojištění. Soud prvního stupně poukazoval na znalecký posudek [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] a jeho závěry o tom, že na vozidle ani ve vozidle nebyly zjištěny bližším odborným zkoumáním stopy po látce, která by mohla způsobovat citelný zápach, jakož i to, že zápach nebyl ke dni zkoumání ([datum]) zjištěn, a to ani objektivně ani subjektivně. Soud prvního stupně proto uzavřel, že protože tento zápach již není zřejmý, je tržní cena vozidla stejná jako každého jiného vozidla se stejnými parametry a škoda na vozidle nevznikla. Dále soud prvního stupně dovodil, že žalobci nevznikla škoda ani v podobě nákladů vynaložených na případnou opravu vozidla v době, kdy byl zápach ve vozidle přítomen, když žalobce nenechal provést výměnu sedadel, výměnu čalounění a jiných kontaminovaných částí. Soud prvního stupně měl též za významné, že vozidlo nebylo v mezičase prodáno, tedy nedošlo ke vzniku škody ani v podobě případné nižší prodejní ceny.

6. Druhým důvodem pro zamítnutí žaloby bylo to, že podle soudu prvního stupně nebylo prokázáno, že se jednalo o„ vandalismus“ ve smyslu VPP, když vůbec nebylo prokázáno, jak ke vzniku údajného zápachu ve vozidle žalobce došlo. Žalobce tvrdil, že vozidlo užíval k provozování taxislužby, dne [datum] večer kolem 18. hodiny vozidlo po skončení jízd řádně zabezpečil a uzamkl a zápach zjistil až [datum] v ranních hodinách. Přitom podle znalců by takový zápach byl v prostoru vozidla cítit okamžitě, bezprostředně po vylití. Je tedy otázkou, jak se v mezidobí látka tento zápach způsobující do vozidla dostala. Zdroj zápachu se nepodařilo lokalizovat ani posudkem znaleckého ústavu. Navíc žalobce v rozporu s čl. 16 bod 1 písm. I/ VPP přistoupil k pokusům o odstranění tohoto zápachu, ačkoliv byl povinen neměnit stav způsobený škodnou událostí bez souhlasu pojistitele nejdéle po dobu pěti dnů, čímž také fakticky zamezil možnosti nalezení a lokalizace případného zdroje zápachu. Nebylo zjištěno kdo, čím a na jakém místě vozidlo zasáhl. Podle soudu prvního stupně je možné se přiklonit spíše k závěru, že si žalobce nepřivodil zápach ve vozidle sám, což lze dovodit i z toho, že se pokoušel sám zápach z vozidla odstranit. To však pro závěr o vandalismu samo o sobě nestačí, když při úvaze o případném jednání třetí osoby nebylo prokázáno, že šlo o úmysl.

7. Třetím důvodem, pro který soud žalobu zamítl, bylo naplnění podmínek„ výluky“ z pojištění podle čl. 19 odst. 7 VPP, když pojistná událost byla nahlášena Policii ČR nikoliv bez zbytečného odkladu, ale až dne [datum]. Zdržení o téměř jeden týden nemělo podle soudu prvního stupně žádný objektivní důvod.

8. Protože nebylo prokázáno, že nastala pojistná událost ve smyslu VPP, soud prvního stupně uzavřel, že žalobci nelze přiznat ani zachraňovací náklady, tedy náklady žalobcem vynaložené na čištění interiéru vozidla, ani částku [částka] vynaloženou za znalecký posudek [jméno] [příjmení], který je z výše uvedených důvodů nepoužitelný a nepotřebný a jeho vypracování tak nebylo účelné. O nákladech státu soud prvního stupně rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., když uvažoval náklady vynaložené v celkové výši [částka] O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

9. Rozsudek byl napaden včasným odvoláním žalobce, který soudu prvního stupně vytýkal, že nepřihlédl k žalobcem tvrzeným skutečnostem a k jím označeným důkazům, neúplně zjistil skutkový stav věci a dospěl proto k nesprávným skutkovým a i právním závěrům. Žalobce opakoval, že ve večerních hodinách [datum] ukončil práci taxikáře, dne [datum] v ranních hodinách pak došlo k pojistné události, kterou identifikoval jako pro člověka nesnesitelný zápach vozidla. Vozidlo bylo fakticky vyloučeno z užívání, tím spíše pro používání taxislužby. Žalobce se domníval, že zápach bude moci vyvětrat, případně odstranit, jeho snahy o čištění zůstaly bezvýsledné, a proto až s ohledem na výsledek takových pokusů dospěl k závěru, že jde o zápach způsobený nikoliv běžnými látkami, které by člověk u sebe nosil a je proto vyloučeno, aby došlo ke vniknutí takové látky do vozidla omylem. V souvislosti s tímto závěrem pak oznámil pojistnou událost jako vandalismus u žalované, přičemž konzultoval věc také s likvidátorem pojistné události. Věc též ohlásil na policii. Podle žalobce byla obě oznámení, jak žalované tak na policii, učiněna bez zbytečného odkladu, a to od okamžiku, kdy zjistil, že jde o vandalismus. Policie věc šetřila, učinila závěr, kterým fakticky potvrdila, že na vozidle došlo ke škodě způsobené vandalismem. Věc kvalifikovala jako přestupek proti občanskému soužití, jelikož se zjevně jedná o schválnost zaměřenou proti osobě žalobce, nicméně ji odložila, když se nepodařilo identifikovat konkrétní osobu pachatele. Soud prvního stupně se však se závěry tohoto vyšetřování nijak nevypořádal. Protože k odstranění zápachu nedošlo ani opakovanými pokusy o profesionální čištění interiérů, žalobce oslovil znalce. Podle posudku znalce [příjmení] by náklady na opravu výměnou všech zasažených částí vozidla převýšily obvyklou cenu vozidla, proto na vozidle došlo ke škodě, kterou je třeba posoudit jako škodu totální. Odvolatel opakoval, že vozidlo bylo znehodnoceno tím, že neznámá osoba ve vozidle úmyslně vylila nebo jiným způsobem úmyslně vpravila do vozidla silně zapáchajících chemickou látku, zápach nebylo možné odstranit a v důsledku této události se vozidlo stalo nepoužitelným. Žalobce byl pojištěn, krom jiné na vandalismus. Zásadně odmítá liché nařčení, že by snad tuto látku vylil ve vozidle on sám. Poukazoval na informace získané také od plukovníka RNDr. [jméno] [jméno], CSc., zpracovatele znaleckého posudku z oboru chemie, který vyloučil, že by šlo o vylití látky omylem a přijal závěr, že k tomu muselo dojít nepochybně úmyslně. Tento znalec pak vypověděl, že pro vpravení látky do vozidla stačí využít například škvíru v gumových těsněních u dveří či okna, případně ji vpravit do ventilace. Zároveň uzavřel, že chemickou sloučeninu působící zápach této intenzity musel nutně vpravit do vozidla neznámý člověk úmyslně; jiný závěr z výslechu znalce přijmout nelze. Z uvedených důvodů odvolatel trval na tom, že skutek byl zjištěn a napovídá tomu, že šlo o vandalismus. Žalobce tedy prokázal, že mu byla způsobena škoda úmyslným jednáním pro žalobce neznámé osoby. A právě na tuto situaci se sjednané pojištění žalobce vztahuje. Žalobce uvedené prokázal znaleckými posudky, spisem Policie ČR i svědeckými výpověďmi. Pokud soud prvního stupně byl jiného názoru a měl za to, že základ nároku žalobce není dán, není zřejmé, proč soud prvního stupně přistoupil k zadání revizního znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] k ocenění vozidla, který navíc vyžádal po koncentraci řízení, aniž by jej kterákoliv ze stran navrhovala. Další odvolací námitky žalobce se týkaly postupu soudu prvního stupně při výslechu znalců [příjmení] a [příjmení] s tím, že tento postup podle odvolatele vedl k nesprávným závěrům soudu prvního stupně o případné výši škody. Žalobce pak poukazoval na to, že soud prvního stupně nepostupoval dostatečně rychle, ke zkoumání vozidla znalcem z oboru chemie došlo až v roce 2019, ačkoliv žaloba byla podána již v roce 2016. Tím bylo fakticky zmařeno zjištění původu chemické sloučeniny. Není vinou žalobce, že k rozhodnutí soudu prvního stupně o věci samé došlo až [datum]. Další vady řízení před soudem prvního stupně odvolatel spatřoval v tom, že žalobce nebyl dostatečně poučen a byla na něj nesprávně přenášena povinnost prokázat, jaká chemická látka, jakým způsobem, kde a kdy byla na vozidle použita. Žalobce měl též za to, že soud nesprávně posoudil, co se rozumí škodou, pojistnou událostí a vandalismem, nesprávně aplikoval výluky a opomenul úvahu o příčinné souvislosti a logickém běhu událostí. Rezignoval na úvahu o formě zavinění a nesprávně posoudil i požadavek oznámení události bez zbytečného odkladu. Žalobci je soudem prvního stupně vytýkáno, že vozidlo nenechal opravit, nevyměnil sedadla, čalounění a zanechal je ve stejném stavu. Přitom podle znalce [příjmení] šlo o škodu totální a náklady na takové opravy by převýšily obecnou hodnotu vozidla před jeho poškozením. Odvolatel zásadně odmítal závěr o tom, že nelze uvažovat o trvalém poškození věci, když ke dni podání žaloby, jakož i ke dni uplatnění pojistné události nárok na pojistné plnění trval. Navíc nebylo ani možné uvažovat o tom, že by v budoucnu mohlo být vozidlo znovu užíváno k jeho účelu. Žalobce tedy měl za to, že má nárok, jak na pojistné plnění v podobě rozdílu hodnoty vozidla před a po pojistné události (po odečtení výše hodnoty zbytků vozidla), stejně tak má za oprávněný nárok na výdaje za čištění vozidla a za znalecký posudek. Zopakoval, že teprve jeho marné pokusy o čištění jej vedly k závěru o tom, že se jedná o vandalismus, nikoliv o nedbalost. Poukazoval také na to, že intenzivní zápach ve vozidle přetrvával ke dni ohledání likvidátorem pojišťovny, ale i Policií ČR. Z těchto důvodů trval na tom, že se výluka neuplatní. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě zcela vyhoví. Požadoval náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

10. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání navrhla potvrdit rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný s tím, že žalobce neuvádí žádné nové skutečnosti, s nimiž by se již nevypořádal soud prvního stupně. Podle žalované nelze souhlasit s tvrzením žalobce o tom, že oznámení pojistné události žalované i oznámení na Policii ČR učinil bez zbytečného odkladu, pokud škoda měla vzniknout [datum], přičemž byla popsána tak, že došlo k zapáchání interiéru vozidla, které jinak poškozeno nebylo a ani se na něm nenašlo žádné znečištění, a škodná událost byla oznámena žalované až [datum]. V oznámení žalované žalobce uvedl, že věc doposud policii nehlásil. V řízení nebylo prokázáno, že by došlo ke škodě, tedy k trvalému znehodnocení či snížení hodnoty vozidla a rovněž nebylo prokázáno, že by škoda vznikla v důsledku úmyslného jednání třetí osoby, když navíc nebylo ani zjištěno, jak mělo ke vzniku údajného zápachu ve vozidle žalobce dojít. Žalovaná tak trvala na tom, že je třeba přihlédnout k čl. 19 odst. 7 VPP a žalovaná tak není povinna plnit, když i kdyby šlo o škodnou událost vzniklou vandalismem, nebyla bez zbytečného odkladu oznámena policii.

11. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, dostatečně zjistil skutkový stav věci, když důkazy v souladu s § 132 o. s. ř. hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, a při rozhodování o věci se řídil odpovídajícími právními předpisy a správně též přihlédl k obsahu pojistné smlouvy a VPP, které jsou její součástí. Soud prvního stupně správně zaměřil svoji pozornost na to, zda šlo o vandalismus, zda na vozidle žalobce vznikla škoda ve smyslu pojistné smlouvy a v příčinné souvislosti s vandalismem, a zda vyplacení pojistného plnění nebrání případně jiné další důvody. Přestože odvolací soud nesdílí názor soudu prvního stupně o tom, že nešlo o vandalismus, a o tom, že na věc dopadá výluka podle [číslo] odst. 7 VPP, jsou závěry soudu prvního stupně o tom, že na předmětném vozidle nedošlo ke škodě ve smyslu pojistné smlouvy a VPP, správné.

13. Pokud jde o vandalismus, z obsahu spisu se podává, že žalobce prokázal vznik silného zápachu v interiéru vozidla dne [datum], jakož i to, že se tak stalo v důsledku vandalismu. V tomto směru je třeba přisvědčit odvolací námitce žalobce, který zcela správně poukazuje na závěry a zjištění Policie ČR. Soud prvního stupně provedl důkaz spisem Policie ČR, oddělení [obec], [číslo jednací] [číslo], avšak zcela pominul, že policie při ohledání vozidla dne [datum] zjistila velmi silný zápach z blíže nezjištěného zdroje. Podle vyrozumění ze dne [datum] bylo oznámení žalobce šetřeno jako přestupek proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c/ zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích a toto oznámení bylo odloženo, a to z toho důvodu, že se do jednoho měsíce nepodařilo zjistit skutečnosti odůvodňující podezření, že jej spáchala určitá osoba, nikoli proto, že ke skutku, který policie hodnotila jako přestupek, nedošlo. Závěry o spáchání přestupku shora pak korespondují i zjištěními z výslechu RNDr. [jméno] [jméno], pracovníka [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] o„ charakteru“ látky, která zápach způsobila, v tom smyslu, že nemohlo jít o látku běžnou, ani vylitou omylem a se závěrem znalce, že ke vpravení chemické látky, která musela způsobit zápach bezprostředně po kontaminaci vozidla, postačila škvíra v těsnění oken či dveří, případně mohla být i vstříknuta do ventilace.

14. I přesto, že soud prvního stupně neučinil správný závěr o vandalismu, je i tak jeho rozhodnutí věcně správné. Soud prvního stupně se v bodě 28 odůvodnění rozsudku podrobně zabýval výkladem pojmu„ škoda“, s jeho závěry a argumentací zde uvedenou ohledně tohoto pojmu se odvolací soud zcela ztotožňuje a pro stručnost na ni odkazuje. Odvolací soud shledává správným závěr soudu prvního stupně o tom, že nedošlo k trvalému poškození vozidla, tedy že nebyla zjištěna žádná škoda, která by znamenala snížení obvyklé ceny vozidla (případně až škoda totální), ani škoda jiná (náklady na opravu - ta neproběhla; snížení prodejní ceny - nebylo tvrzeno, že by žalobce vozidlo prodal). Již tato zjištění o absenci škody postačí pro zamítnutí žaloby o pojistné plnění, včetně nákladů na čištění a nákladů na znalecký posudek znalce [příjmení], které nemohou být opodstatněné, když hlavní nárok nebyl shledán důvodným. Námitka odvolatele o tom, že ke dni oznámení pojistné události, i ke dni zahájení řízení, bylo vozidlo postiženo silným zápachem, pro který nemohlo být fakticky užíváno ke svému účelu, není významná, když soud prvního stupně správně rozhodoval podle stavu věci ke dni vyhlášení rozsudku a správně po provedeném dokazování uzavřel, že trvalé poškození předmětu pojištění zjištěno nebylo, když pouhým plynutím času zápach pominul. Sám žalobce nepopíral, že vozidlo již nezapáchá, nebyl schopen upřesnit, kdy přestal být zápach ve vozidle patrný. Z obsahu spisu se podává, že zápach byl zjištěn jak policií dne [datum], tak při prohlídce vozidla znalcem [příjmení] dne [datum]. K datu vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně dne [datum] tomu tak již nebylo a nebylo tomu tak ani dlouhou dobu předtím, když minimálně od [datum], kdy vozidlo ohledal pracovník Kriminalistického ústavu Policie ČR, nebyl zápach ve vozidle zjištěn a nebylo ani lokalizováno místo, které bylo látkou zasaženo. V řízení tak nebylo zjištěno, že by došlo ke škodě na vozidle v podobě totální škody, jak tvrdil žalobce, proto ani nebylo lze vycházet z posudku znalce [příjmení] a jeho závěrů o totální škodě na vozidle s tím, že případná výměna všech kontaminovaných částí vozidla by byla dražší než obvyklá cena vozidla před jeho poškozením. S ohledem na to, jak žalobce škodu vymezil, tedy jako totální škodu, pak z logiky věci nemohou být zároveň požadovány ani tzv. zachraňovací náklady, zde související s pokusy o odstranění zápachu; takové náklady již ze samé podstaty jich samotných nelze uplatnit současně s požadavkem na náhradu totální škody. Ze stejného důvodu pak nemohou být opodstatněné ani náklady na znalecký posudek znalce [příjmení].

15. Pro úplnost odvolací soud dodává, že neshledal správným závěr soudu prvního stupně o aplikovatelnosti ustanovení o výluce ve smyslu čl. 19 odst. 7 VPP. Žalobce zcela logicky vysvětlil, že učinil pokus o odstranění zápachu, teprve po neúspěchu zjistil, že šlo o vandalismus a následně po tomto zjištění věc oznámil pojišťovně a druhý den pak Policii ČR. Prodleva v délce pěti až šesti dní je pak pochopitelná, logicky odůvodnitelná, odpovídá výše uvedenému specifiku poškození na vozidle a nedává prostor pro závěr o tom, že by oznámení Policii ČR nebylo učiněno bez zbytečného odkladu. Tento odlišný závěr a názor odvolacího soudu však nemohl přinést jiné rozhodnutí ve věci, jak bylo vysvětleno výše.

16. Na správnosti závěru rozhodnutí soudu prvního stupně nemůže ničeho změnit ani to, že v řízení, případně nebylo rozhodováno dostatečně rychle, že byl vyžádán podle odvolatele nadbytečný znalecký posudek znalce [příjmení], ani to, v jakém pořadí byli znalci [příjmení] a [příjmení] vyslechnuti, jakož i jiná tvrzení o nesprávném procesním postupu soudu prvního stupně. Významné pak nemohou být ani závěry znalce [příjmení] o výši škody, když tato tak, jak byla tvrzena, zjištěna nebyla.

17. Odvolací soud neshledal opodstatněnou odvolací námitku žalobce spočívající v tom, že nebyl dostatečně soudem prvního stupně poučen, když z obsahu spisu se podává, že žalobci byl dán dostatečný procesní prostor pro to, aby v řízení tvrdil a dokazoval právně významné skutečnosti, které mu také byly soudem prvního stupně vyjeveny. Žalobce reagoval na výzvy soudu, k prokázání tvrzení o škodě navrhoval důkaz znaleckým posudkem znalce [příjmení], případně dalšími důkazy. Potřeba provedení důkazu znaleckým posudkem [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] vyšla v řízení najevo s ohledem na zpochybnění závěrů posudku znalce [příjmení] žalovanou (posudek znalce [příjmení] byl zpracován před zahájením soudního řízení). Z posudku [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] pak bylo zjištěno„ jinak“, a sice že zápach ve vozidle se již nevyskytuje, pročež soud prvního stupně uzavřel, že vozidlo nebylo trvale poškozeno. Z toho lze dovodit, že potřeba dalšího případného poučení podle § 118 a odst. 1 a 3 o. s. ř. ve vztahu ke škodě nebyla dána, neboť nešlo o situaci, že by žalobce neprokázal své tvrzení, nýbrž byl prokázán opak. Za tohoto stavu není případná absence poučení ze strany soudu prvního stupně pochybením, které by mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci.

18. S ohledem na uvedené shora odvolací soud shledal, že soud prvního stupně postupoval správně, když žalobu jako nedůvodnou zamítl, proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé a ve výroku III. o nákladech řízení mezi účastníky postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Soud prvního stupně postupoval při rozhodování o nákladech řízení podle správného ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a správně též vyčíslil žalovanou účelně vynaložené náklady řízení v dané věci.

19. Pokud jde o výrok o nákladech státu (výrok II.), i zde soud prvního stupně rozhodl správně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a procesně neúspěšnému žalobci správně uložil povinnost nahradit státu veškeré náklady, které mu vznikly za vyplacené znalečné ([anonymizováno]: [číslo], [příjmení]: [číslo] + [číslo], [příjmení]: [číslo] + [číslo]) a svědečné ([příjmení] [číslo]). Soud prvního stupně však provedl chybně součet těchto výdajů, které ve svém souhrnu dosahují celkové částky [částka], nikoli [částka], proto odvolací soud postupem podle § 220 o. s ř změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně ohledně výše nákladů státu, jak uvedeno shora, jinak i tento výrok jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal právo na jejich náhradu žalované. Náklady žalované v odvolacím řízení činí celkem [částka] za 2 úkony po [částka] podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb.