o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně I. výrokem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení neplatnosti výpovědi nájemní smlouvy uzavřené dne [datum], na základě které žalobkyně užívala prostory o velikosti [výměra] v přízemním podlaží a prostory v 1. NP o velikosti [výměra], v budově [adresa], jež je součástí pozemku parc. [číslo] v obci [obec] a k. ú. [část obce] (dále jen„ nebytové prostory“) a současně II. výrokem vyhověl vzájemnému návrhu žalované, když žalobkyni uložil ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku nebytové prostory vyklidit. Dále žalobkyni a žalované uložil povinnost zaplatit České republice na nákladech soudního poplatku každé [částka] (výrok III. a IV.) a žalobkyni dále uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám právního zástupce žalované (výrok V.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení, že výpověď nájemní smlouvy ze dne [datum] o pronájmu nebytových prostor, která byla žalobkyni doručena dne [datum] s uvedením důvodu výpovědi – nehrazení nájemného, není oprávněná a je neplatná. Dle žalobkyně ve výpovědi uvedené období, za které nebylo nájemné uhrazeno, bylo dobou, za kterou žalobkyně takové nájemné objektivně hradit nemohla v důsledku vládních i faktických omezení spojených s pandemií [anonymizováno]. Žalobkyně s výpovědí nesouhlasila a podala proti ní námitky ze dne [datum], ve kterých uvedla, že nemůže být v prodlení za situace, kdy jsou v prodlení vlastníci předmětné nemovitosti, kteří dosud nevyúčtovali zálohy na služby placené za rok [rok], když pouze na sankcích spojených s nevyúčtováním jsou vlastníci povinni uhradit žalobkyni částku [částka], kterou žalobkyně započetla oproti svému závazku na úhradu dlužného nájemného a dále, že není postaveno najisto, kolik činila spotřeba služeb a zda tedy neexistuje další pohledávka žalobkyně, případně v jaké výši. Žalobkyně s ohledem na pandemickou situaci a opatření s tím spojená považuje podanou výpověď za rozpornou s dobrými mravy, neboť důvodem výpovědi byla především snaha pronajímatelů dosáhnout zrušení předmětné nájemní smlouvy z důvodu, aby mohli užívat předmětné prostory za jiným účelem.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí, současně ve věci uplatnila vzájemný návrh na vyklizení předmětných nebytových prostor. Povinnost žalobkyně hradit nájemné nebyla žádným vládním opatřením vydaným v souvislosti s [anonymizována dvě slova] zrušena, ani nijak omezena nebo zmírněna. Naopak zák. č. 210/2020 Sb. zcela jasně vymezil práva a povinnosti nájemců a pronajímatelů v souvislosti s dopady pandemie [anonymizována dvě slova], přičemž omezení pro výpověď z nájmu bytu stanovil citovaný zákon pouze na tzv. ochrannou dobu, jež uplynula dne [datum]. Po uvedeném okamžiku již bylo možné ze strany žalované přistoupit k výpovědi z nájmu bez omezení, jelikož byla žalobkyně v prodlení s úhradou nájemného za měsíce [anonymizováno 8 slov] a [anonymizováno] [rok] a za [anonymizováno] [rok], tj. jak za období před ochrannou dobou, tak za období po ochranné době. Výpověď přitom byla žalobkyni doručena dne [datum], tj. až po uplynutí ochranné doby. Tvrzení, že žalobkyně„ objektivně“ nemohla nájemné hradit, považuje žalovaná za zcela účelové, jelikož ekonomická situace žalobkyně nemá vliv na její povinnost hradit nájemné. Vyúčtování za služby za rok [rok] bylo žalobkyni předáno osobně právním předchůdcem žalované v březnu [rok], navíc skutečnost, zda toto vyúčtování žalovaná obdržela či nikoliv, je pro posouzení jejího prodlení právně nevýznamná se zřetelem k § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). K vzájemnému návrhu na vyklizení žalovaná uvedla, že žalobkyně nadále užívá nebytové prostory bez právního důvodu, jelikož nájemní smlouva, jejíž výpověď je předmětem tohoto řízení, byla žalovanou oprávněně vypovězena z důvodu nehrazení nájemného a služeb. Žalovaná žalobkyni vyzvala k vyklizení dopisem ze dne [datum].

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně a právní předchůdci žalované uzavřeli dne [datum] smlouvu o nájmu nebytových prostor, na základě které byla žalobkyně oprávněna předmětné nebytové prostory užívat. Ze shodných tvrzení účastníků řízení ve spojení s výpovědí nájemní smlouvy ze dne [datum] měl soud prvního stupně za zjištěné, že právní předchůdci žalované předmětnou nájemní smlouvu vypověděli z důvodu, že žalobkyně byla v prodlení s úhradou nájemného a záloh na služby související s užíváním předmětných nebytových prostor za měsíce [anonymizováno 8 slov] a [anonymizováno] [rok] a za [anonymizováno] [rok], tj. za 10 měsíců, když měsíční nájemné podle shora citované nájemní smlouvy činilo [částka] a zálohy na úhradu služeb související s užíváním předmětných nebytových prostor činily měsíčně [částka]. Podle článku 6.5 nájemní smlouvy je výpovědní doba 3 měsíční a začíná běžet od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po doručení písemné výpovědi druhé smluvní straně. Výpověď byla žalobkyni doručena dne [datum]. Žalobkyně doposud dlužné nájemné ani zálohy na služby neuhradila, avšak předmětné nebytové prostory i po uplynutí výpovědní doby nadále užívá. Žalobkyně podala dne [datum] proti výpovědi námitky, ve kterých uvedla, že z důvodu„ vládních a faktických omezení spojených s pandemií [anonymizováno]“ nemohla dlužné platby uhradit, že jí vlastníci předmětné nemovitosti dosud nevyúčtovali zálohy na služby za rok [rok], když pouze na sankcích spojených s nevyúčtováním jsou vlastníci povinni uhradit žalobkyni částku [částka], kterou žalobkyně započetla oproti svému závazku na úhradu dlužného nájemného a dále, že není postaveno najisto, kolik činila spotřeba služeb a zda tedy neexistuje další pohledávka žalobkyně, případně v jaké výši; podle žalobkyně je výpověď v rozporu s dobrými mravy, neboť zastírá snahu pronajímatelů dosáhnout zrušení předmětné nájemní smlouvy z důvodu, aby mohli užívat nebytové prostory za jiným účelem. Žalovaná na námitky nereagovala. Žalobkyně měla možnost využít vládní program„ [anonymizováno]“, realizovaný Ministerstvem průmyslu a obchodu, jenž žalobkyni umožňoval čerpat na placení nájemného a služeb dotace od [datum]. Žalovaná doručila žalobkyni dne [datum] výzvu k vyklizení předmětných nebytových prostor, žalobkyně však i přes výzvu nebytové prostory nevyklidila a nadále je užívá.

5. Prvostupňový soud nejprve konstatoval, že v projednávané věci je ve smyslu § 80 o. s. ř. dán naléhavý právní zájem žalobkyně na určení, že je výpověď neplatná, když tento vyplývá přímo ze zákona, konkrétně z § 2314 odst. 3 o. z., jenž upravuje právo vypovídané strany žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi. Dále soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle právní úpravy nájmu obsažené v ustanovení § 2201 a násl. o. z., konkrétně dle ustanovení upravujících nájem prostoru sloužícího k podnikání (§ 2302 a násl. o. z., a současně na věc aplikoval úpravu obsaženou v zákoně č. 210/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru [anonymizována dvě slova] na nájemce prostor sloužících podnikání, podle které pronajímatel nemůže v ochranné době (od [datum] do [datum]) nájem jednostranně ukončit pouze z důvodu, že je nájemce v prodlení s placením nájemného spojeným s užíváním prostoru sloužícího k podnikání, pokud prodlení nastalo a) v rozhodné době (od [datum] do [datum]) a b) v důsledku omezení plynoucího z mimořádného opatření při epidemii, které mu znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo provozování podnikatelské činnosti. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl nalézací soud k závěru, že v projednávaném případě byla výpověď pro neplacení nájemného a záloh na služby dána žalobkyni zcela v souladu s právními předpisy, neboť bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně je v prodlení s dlužnými platbami nájemného za měsíce [anonymizováno 8 slov] a [anonymizováno] [rok] a za [anonymizováno] [rok], tj. jak za období před rozhodnou dobou, tak i po ní. Uvedl, že povinnost žalobkyně hradit dlužné nájemné nebyla žádným vládním opatřením vydaným v souvislosti s [anonymizována dvě slova] zrušena ani omezena nebo zmírněna. Jediným důsledkem vyplývajícím ze zákona č. 210/2020 Sb. při prodlení s placením nájemného v rozhodné době tedy je, že pronajímatel nemůže v ochranné době nájem z důvodu prodlení s placením nájemného vypovědět. Po uplynutí ochranné doby však již bylo možné nájem z důvodu prodlení s placením nájemného (včetně nájemného za rozhodnou dobu) vypovědět bez omezení. Výpověď nájemní smlouvy byla žalobkyni doručena řádně dne [datum], tj. po uplynutí ochranné doby v souladu se zákonem č. 210/2020 Sb.

6. Soud prvního stupně nepřisvědčil námitce žalobkyně, podle které se nemohla dostat do prodlení s dlužnými platbami, neboť jí nebylo právními předchůdci žalované doručeno vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním předmětných nebytových prostor za rok [rok]. K tomu s odkazem na § 1968 o. z. soud prvního stupně uvedl, že i kdyby žalobkyně vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním předmětných nebytových prostor za rok [rok] neobdržela, nejde o skutečnost, jež znemožnila žalobkyni hradit nájemné nebo zálohy na služby spojené s užíváním předmětných nebytových prostor v souladu s nájemní smlouvou. Prodlení žalobkyně by mohlo vylučovat pouze zásadní prodlení žalované, které by objektivně znemožňovalo žalobkyni dlužné platby hradit nebo v důsledku kterého by žalobkyně takovou povinnost neměla. Dále pak shledal zcela účelovým tvrzení žalobkyně o nemravnosti dané výpovědi, k čemuž uvedl, že je to naopak spíše žalobkyně, kdo se dlouhodobě chová v rozporu s dobrými mravy, když je více než 10 měsíců v prodlení s placením nájemného a záloh na služby a aktivně se nesnaží existující situaci řešit.

7. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že žaloba na určení neplatnosti výpovědi předmětné nájemní smlouvy není důvodná, a proto ji zamítl. O vzájemném návrhu na vyklizení nebytových prostor naopak rozhodl tak, že tomuto protinávrhu vyhověl.

8. O nákladech řízení rozhodl prvostupňový soud s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal úspěšné žalované. Současně uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši [částka] a žalované povinnost zaplatit soudní poplatek za vzájemný návrh ve výši [částka].

9. Proti výrokům I., II., III. a V. tohoto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání s odkazem na § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Uvedla, že tvrzení žalované o doručení domnělého vyúčtování není pravdivé, že z důvodu prodlení s vyúčtováním plateb za služby vzniká žalobkyni nárok na pokutu z prodlení ve výši [částka] za každý den prodlení, avšak tato pohledávka je žalovanou záměrně opomíjena a dále dle žalobkyně není zřejmé, zda žalovaná nezadržuje další peníze v podobě přeplatku za služby. Opakovaně namítala, že předmětná výpověď je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť jejím jediným účelem je snaha žalované dosáhnout zrušení předmětné nájemní smlouvy, aby mohly být nebytové prostory užívány k jinému účelu, výpověď považuje za šikanózní; žalované je známo, že je žalobkyně připravena své případné dluhy uhradit, bude-li jí ze strany žalované garantováno, že bude předmětná nájemní smlouva z její strany respektována. O nemravnosti dle žalobkyně svědčí i to, že výpověď přišla v době nelehké ekonomické situace, o které žalovaná věděla ([anonymizováno]), i skutečnost proinvestování značných částek žalobkyní v dobré víře na stavební úpravy nebytových prostor s předpokladem delšího trvání nájemní smlouvy (investice do stavebních úprav v roce [rok] ve výši [anonymizováno] mil. Kč, investice do přízemí v roce [rok] ve výši 1,5 mil. Kč, škoda [částka] tis. Kč po vytopení). Podle žalobkyně přestože žalovaná o těchto investicích věděla, tlačila na ukončení nájemní smlouvy, aby mohla dané nebytové prostory zhodnocené žalobkyní, jako nájemcem, využít jiným způsobem a dosáhnout tak bezdůvodného obohacení. V odvolání žalobkyně nově namítala, že nebyl dán důvod k výpovědi z nájmu pro neplacení nájemného (dlužné nájemné nedosahovalo částky odpovídající 3 nájmům), neboť žalobkyně již zaplatila na nájemném [částka], což žalovaná stvrdila v čestném prohlášení ze dne [datum], které žalobkyně přiložila k důkazu. Dále žalobkyně vyúčtovala smluvní pokutu za prodlení s vyúčtováním na částku [částka] a tuto částku započetla oproti dlužnému nájemnému, což dokládá výzvou k úhradě náhrady škody a smluvní pokuty ze dne [datum]. V lednu [rok] došlo k vytopení nebytových prostor žalobkyně z bytu, který je ve vlastnictví žalované, žalobkyně proto žalovanou vyzvala k úhradě škody z toho vzniklé ve výši [částka], tato částka byla splatná dříve, než bylo splatné dlužné nájemné, k tomu žalovaná dokládá výzvu k úhradě náhrady škody a smluvní pokuty ze dne [datum]. Žalobkyně dále v odvolání tvrdila, že měla u žalované přeplatek za vodu ve výši [částka] a že za roky [rok] a [rok] od žalované neobdržela vyúčtování za vodu, na kterou platí měsíční zálohy ve výši [částka]. Žalobkyně uzavřela, že s ohledem na uvedené skutečnosti je zcela zřejmé, že je výpověď neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a proto navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žalobě v plném rozsahu vyhovuje nebo aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání uvedla, že žalobkyně v odvolání uplatňuje celou řadu nových tvrzení a navrhuje důkazy, které neuvedla ani nenavrhla v řízení před soudem prvního stupně, k těmto by tedy v odvolacím řízení nemělo být přihlíženo. Žalovaná považuje odvolání za nedůvodné a navrhuje, aby napadený rozsudek byl odvolacím soudem potvrzen. Žalovaná sporuje, že by kdy žalobkyni vystavila čestné prohlášení o platbě nájemného ve výši [částka]; v době jeho údajného vystavení ([datum]) žalovaná nebyla vlastníkem nebytových prostor, navíc se jedná o v odvolacím řízení nepřípustný důkazní návrh. Pokud jde o tvrzení týkající se provedených investic, pak žalovaná zdůraznila, že nájemní smlouva v čl. 5 na možné stavební úpravy prováděné žalobkyní pamatuje a pro tyto účely bylo sjednáno, že žalobkyně nebyla povinna hradit po dobu prvních 12 měsíců nájemné právě z důvodu údajně provedených stavebních úprav. Dále žalovaná poukázala na to, že žalobkyně oproti řízení před soudem prvního stupně, kde po celou dobu nezpochybňovala, že nájem nehradila, zcela otočila ohledně tvrzení týkajících se úhrady nájemného. Dle žalované tvrzení o údajné úhradě nájemného ([částka]) je tvrzením novým a v odvolacím řízení tvrzením nepřípustným. O nová a tedy nepřípustná tvrzení se dle žalované jedná i v případě údajných pohledávek žalobkyně za žalovanou z titulu smluvní pokuty ve výši [částka] a z titulu náhrady škody ve výši [částka]; žalovaná navíc považuje výzvu k úhradě údajné smluvní pokuty a úhradě škody, která jí byla žalobkyní doručena, za zcela zmatečnou.

11. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Na jednání odvolacího soudu vzala žalobkyně odvolání zpět co do výroku III. napadeného rozsudku o povinnosti zaplatit soudní poplatek ze žaloby. Odvolací soud proto odvolací řízení v tomto rozsahu dle § 207 odst. 2 o. s. ř. zastavil.

13. Pokud jde o tvrzení žalobkyně o úhradě dlužného nájemného ve výši [částka], které nebylo uplatněno v řízení před soudem prvního stupně a které žalobkyně nově dokládá čestným prohlášením ze dne [datum], pak odvolací soud uzavírá, že toto tvrzení, včetně navrhovaného důkazu, je tzv. nepřípustnou novotou, neboť není splněn žádný z důvodů taxativně vypočtených v § 205a o. s. ř., které by umožňovaly jej v odvolacím řízení uplatnit či prokazovat novými důkazy. Stejně tak je nepřípustnou novotou tvrzení o údajném přeplatku na vodě ve výši [částka], které žalobkyně uplatnila až v rámci odvolání. K těmto tvrzením tak odvolací soud v rámci odvolacího řízení nepřihlížel. Pro úplnost odvolací soud dodává, že i kdyby šlo o důkaz přípustný, je dokladem o tom, že v období od [datum] do [datum] bylo na nájemném uhrazeno [částka]. To také koresponduje s vyčíslením dluhu ve výpovědi z nájmu, kdy jsou uvedeny dlužné platby za měsíce [anonymizováno 8 slov] a [anonymizováno] [rok] a za [anonymizováno] [rok], tedy za dobu červenec – září [rok] je uvažována jen jedna dlužná platba, a to za [anonymizováno] [rok]. Tato úhrada tedy nemohla snížit dluh, který byl uvažován při výpovědi nájmu.

14. Odvolací soud na jednání v souladu s § 205a písm. f) o. s. ř. provedl důkaz Výzvou k úhradě škody a pokuty z prodlení ze dne [datum] a z této zjistil, že byla adresována žalované a [jméno] [příjmení], že žalobkyni vznikla vytopením v lednu [rok] škoda ve výši [částka], že žalobkyně vyzývá žalovanou k zaplacení této částky, že tato částka byla dle žalobkyně splatná dříve, než bylo splatné dlužné nájemné; dále v ní žalobkyně konstatuje pokutu za nedodaná vyúčtování za roky [rok] až [rok], která ke dni [datum] činí [částka]. Žalobkyně tak tvrdí pohledávky za žalovanou v celkové výši [částka], které předmětnou výzvou započítává proti pohledávce žalované z dlužného nájemného.

15. Velký senát Nejvyššího soudu v rozsudku ze [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], konstatoval, že:„ žalovaný je oprávněn uplatnit v odvolacím řízení, jež se řídí principy neúplné apelace, jako odvolací důvod ve smyslu § 205 písm. f) OSŘ skutečnost, že po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně učinil jednostranný hmotněprávní úkon směřující k započtení své pohledávky proti vymáhané pohledávce; to platí bez zřetele k tomu, že odvolací soud bude o této obraně žalovaného rozhodovat ve skutečnosti v jediné instanci. Odvolací soud však k takovému kompenzačnímu projevu přihlédne jen tehdy, nebrání-li posouzení jeho důvodnosti, že je (musí být) spojen s nepřípustným uplatněním skutečností, jež se týkají důvodu vzniku (pravosti), výše a splatnosti pohledávky žalovaného užité k započtení, jež nastaly (vznikly) před vyhlášením (vydáním) rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo dokonce před podáním žaloby o zaplacení vymáhané pohledávky. Jestliže odvolací soud nepřihlédne v odvolacím řízení, jež se řídí principy neúplné apelace, k jednostrannému hmotněprávnímu úkonu, jímž žalovaný uplatnil vůči žalobci (mimo soud) svou pohledávku k započtení proti žalobou vymáhané pohledávce proto, že účastníci řízení tuto skutečnost v odvolacím řízení neuplatnili (§ 212a odst. 3 OSŘ), nebo proto, že posouzení důvodnosti započtení je spojeno s nepřípustným uplatněním dalších skutečností nebo důkazů (§ 205a, § 211a OSŘ), je tím současně deklarováno, že k zániku pohledávek takovým kompenzačním projevem nedošlo.“

16. Z uvedených judikaturních závěrů vyplývá, že byť lze zápočet provést i v odvolacím řízení, odvolací soud se touto námitkou věcně zabývá a zohledňuje zápočet pouze za předpokladu, že ke skutečnostem, o které se zápočet opírá, nebrání skutkový a důkazní„ stopstav“ vzniklý následkem koncentrace civilního sporu, který je pro poměry odvolacího řízení vyjádřen v § 205a o. s. ř. S ohledem na uvedené odvolací soud uzavírá, že tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávek ve výši [částka] (náhrada škody za vytopení v lednu [rok]) a [částka] (pokuta za prodlení s vyúčtováním záloh za roky [rok] [rok]; [částka] – [částka] = [částka]) jsou tvrzeními novými a tedy v odvolacím řízení nepřípustnými, neboť skutečnosti, jež se týkají důvodu vzniku (pravosti), výše a splatnosti pohledávek žalobkyně užité k započtení, nastaly již před vyhlášením (vydáním) rozhodnutí soudu prvního stupně, resp. ještě před podáním žaloby. Odvolací soud proto k žalobkyní namítanému kompenzačnímu projevu ze dne [datum] v rozsahu částky [částka] nepřihlédl.

17. Ve vztahu k částce [částka] žalobkyně sice uvedla svá tvrzení již před soudem prvního stupně, nicméně tato pohledávka, i kdyby došlo k jejímu řádnému zápočtu, nemůže nic změnit na oprávněnosti výpovědi (viz dále bod 21).

18. Odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav poté, co provedl všechny potřebné důkazy a tyto důkazy také správně zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti v souladu s § 132 o. s. ř. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně ke dni doručení výpovědi z nájmu ([datum]) byla v prodlení s nájemným za 10 měsíců ([anonymizováno 8 slov] a [anonymizováno] [rok] a za [anonymizováno] [rok]), tuto skutečnost žalobkyně ani v odvolacím řízení ničím nevyvrátila. Zjištěný skutkový stav pak soud prvního stupně též správně posoudil po právní stránce, když uzavřel, že výpověď z nájmu byla žalobkyni dána zcela po právu. V daném případě byl naplněn výpovědní důvod sjednaný v předmětné nájemní smlouvě ze dne [datum] v čl. 6, podle kterého je pronajímatel oprávněn vypovědět nájemní smlouvu před uplynutím sjednané doby, pokud je nájemce o více než 2 měsíce v prodlení s placením nájemného nebo úhrady za služby. Správný je tedy i závěr prvostupňového soudu o důvodnosti protinávrhu žalované na vyklizení předmětných nebytových prostor, neboť žalobkyně s ohledem na platnost výpovědi z nájmu ze dne [datum], uplynutím tříměsíční výpovědní doby, tj. k [datum], pozbyla právní důvod k užívání nebytových prostor a žalovaná, jako vlastník těchto nebytových prostor, je proto ve smyslu § 1040 odst. 1 o. z. oprávněna domáhat se soudní ochrany svého vlastnického práva, a tedy toho, aby žalobkyně nebytové prostory vyklidila.

19. Prvostupňový soud správně uzavřel, že pro dané řízení je zcela irelevantní, zda žalobkyně obdržela od žalované vyúčtování záloh za rok [rok], neboť nejde o skutečnost, jež by mohla znemožnit žalobkyni hradit nájemné nebo zálohy na služby spojené s užíváním předmětných nebytových prostor v souladu s nájemní smlouvou. S tímto závěrem se odvolací soud plně ztotožňuje. Prodlení žalobkyně s hrazením nájemného by mohlo vylučovat pouze zásadní prodlení žalované, které by objektivně znemožňovalo žalobkyni dlužné platby hradit nebo v důsledku kterého by žalobkyně takovou povinnost neměla, takové okolnosti však v posuzovaném případě nenastaly.

20. Soud prvního stupně se zcela správně vypořádal i s námitkou žalobkyně, podle které nemohla nájemné hradit v důsledku vládních i faktických omezení spojených s pandemií [anonymizováno]. Povinnost žalobkyně hradit dlužné nájemné nebyla žádným vládním opatřením vydaným v souvislosti s [anonymizována dvě slova] zrušena ani omezena nebo zmírněna, žalovaná při podání výpovědi postupovala zcela v souladu se zákonem č. 210/2020 Sb. Žalovaná nemůže nést důsledky negativní ekonomické situace žalobkyně, kdy navíc žalobkyně mohla využít vládní program„ [anonymizováno]“, jenž umožňoval čerpat na placení nájemného a služeb dotace, žalobkyně však této možnost nevyužila a nájemné a náklady na služby nehradila.

21. Odvolací soud uzavírá, že neshledal žádné skutečnosti, které by mohly vést k závěru o šikanózním výkonu práva ze strany žalované v tom, že byla žalobkyni dána výpověď z nájmu. Bylo prokázáno, že žalobkyně byla ke dni podání výpovědi v prodlení minimálně s úhradou nájemného za 10 měsíců, což představuje značnou finanční částku ([částka]), žalobkyně navíc tuto situaci aktivně neřešila, přestože mohla využít vládní program„ [anonymizováno]“, jenž umožňoval čerpat na placení nájemného a služeb dotace. V tomto směru tak byl přístup žalobkyně velmi laxní a námitka nemravnosti je tak dle odvolacího soudu zcela nepřípadná. Žalovaná nemůže nést důsledky negativní ekonomické situace žalobkyně. Pokud žalobkyně dále tvrdí, že výpověď byla v rozporu s dobrými mravy s ohledem na investice, které žalobkyně do nebytových prostor vložila, pak odvolací soudu uvádí, že tyto byly žalobkyni„ nahrazeny“ tím, že žalobkyně nebyla povinna hradit po dobu prvních 12 měsíců nájemné (viz čl. 5 předmětné nájemní smlouvy). Žalovaná přistoupila k výpovědi nájmu zcela oprávněně a v jejím jednání nelze spatřovat šikanózní výkon práva.

22. Závěrem pak odvolací soud dodává, že i kdyby bylo lze přihlédnout k zápočtu pokuty až do výše [částka], jakož i případné škody tvrzené ve výši [částka], pak by nedošlo ke snížení dluhu pod trojnásobek měsíčního nájemného a výpovědní důvod by byl i tak naplněn. Žalobkyně byla povinna v období [anonymizováno 8 slov] a [anonymizováno] [rok] a za [anonymizováno] [rok] uhradit nájemné celkem [částka], i při zohlednění částky [částka], by zůstalo k úhradě [částka], což je částka odpovídající 4,9 násobku měsíčního nájemného. Další tvrzené plnění ve výši [částka] dne [datum] nemohlo z důvodů uvedených výše pod bodem [číslo] odůvodnění výši tohoto dluhu ovlivnit, neboť šlo o platbu za jiné období, než bylo pojato do výpovědi nájmu.

23. S ohledem na shora uvedené tak odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek ve výrocích I. a II. o věci samé jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku V. o náhradě nákladů řízení, který odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř.

24. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Náklady žalované činí celkem [částka] a sestávají z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po [částka] podle ustanovení § 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu), paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 2 úkony právní služby po [částka] podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% DPH z částky [částka] ve výši [částka] Lhůta k plnění je určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.