o zaplacení 35.429 Kč

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 35.429 Kč (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč (výrok II.).

2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 35.429 Kč na základě tvrzení, že vůči žalobkyni jako povinné bylo vedeno Exekutorským úřadem v [adresa] exekuční řízení pod sp. zn. [spisová značka] u soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO] a následně pod sp. zn. [spisová značka] u soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO]. Exekuční řízení bylo vedeno pro vymožení částky 2.383.324,58 Kč na základě exekučního titulu, kterým byl rozhodčí nález ze dne 26. 2. 2008 pod č. j. [spisová značka]. Exekuce byla nařízena usnesením Okresního soudu v [místo] ze dne 22. 7. 2008 č. j. [spisová značka]. Usnesením Okresního soudu v [místo] ze dne 2. 2. 2021 č. j. [spisová značka] byla exekuce zastavena, neboť ve spotřebitelských věcech není možné, aby rozhodčí nálezy vydávali ad hoc určení rozhodci, a takto vydané rozhodčí nálezy jsou nicotné. To, co bylo v exekuci vedené na základě nicotného exekučního titulu vymoženo, představuje škodu, která byla povinné způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu soudního exekutora. Na odměně exekutora bylo uhrazeno celkem 220.280 Kč, dále byla exekucí vymožena částka 67.000 Kč, která odpovídala náhradě nákladů řízení přiznané exekučním titulem oprávněné. Tuto částku soudní exekutorka vyplatila právnímu zástupci oprávněné. Nárok na náhradu škody v celkové výši 287.280 Kč uplatnila žalobkyně u žalované, následně však exekutorka a právní zástupce oprávněné uvedenou částku žalobkyni vrátili.

3. Za účelem uplatnění svého nároku vůči exekutorce a právnímu zástupci oprávněné vyhledala žalobkyně právní pomoc. Za právní zastoupení žalobkyně na základě faktury č. [číslo] ze dne 3. 6. 2022 účelně vynaložila na náklady právního zastoupení částku 35.429 Kč. Uvedenou částku uhradila dne 13. 6. 2022 z účtu svého manžela [jméno FO] na účet právního zástupce. Náklady vynaložené na služby advokáta představují škodu, která poškozené vznikla v důsledku pochybení exekutorky. Žalobkyně má za to, že jsou splněny předpoklady odpovědnosti státu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), protože jí vznikla škoda v podobě účelně vynaložených nákladů na právní zastoupení v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem soudní exekutorky.

4. Žalovaná v řízení navrhovala zamítnutí žaloby, neboť stát s ohledem na judikaturu neodpovídá za škodu způsobenou rozhodčím nálezem, neboť nejde o výkon veřejné moci svěřenou rozhodci státem na základě zákona. Ve věci není dán odpovědnostní titul státu za škodu v podobě nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí.

5. Soud prvního stupně v napadaném rozsudku vyšel zejména ze zjištění, že rozhodčí nález byl vydán dne 26. 2. 2008, na jeho základě byla usnesením Okresního soudu v [místo] ze dne 22. 7. 2008 č. j. [spisová značka] nařízena exekuce na majetek žalobkyně. Exekuční řízení bylo zastaveno usnesením téhož soudu ze dne 2. 2. 2021 pod č. j. [spisová značka], výrokem II. tohoto usnesení bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 89 e. ř., neboť povinná se ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřila k výzvě soudu, zda požaduje jejich přiznání. Za účelem uplatnění svého nároku vůči exekutorce a právnímu zástupci oprávněné vyhledala žalobkyně právní pomoc. Za právní zastoupení poškozená na základě faktury č. [číslo] ze dne 3. 6. 2022 vynaložila částku 35.429 Kč. Uvedenou částku uhradila dne 13. 6. 2022 z účtu svého manžela [jméno FO] na účet svého právního zástupce.

6. Soud prvního stupně pak věc po právní stránce posoudil podle § 1, § 5 písm. a) a § 31 OdpŠk. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019 sp. zn. 30 Cdo 2244/2017 dospěl k závěru, že za výkon veřejné moci nelze považovat rozhodovací činnost rozhodců či rozhodčích soudů, byť byly zřízeny zákonem o rozhodčím řízení za účelem rozhodování majetkových sporů nezávislými a nestrannými rozhodci. Nelze tak ani dovodit odpovědnost státu podle OdpŠk za škodu a újmu způsobenou rozhodčím nálezem, který byl soudem zrušen pro neplatnost rozhodčí doložky. Nejvyšší soud konstatoval, že případná existence důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu soudem nezakládá odpovědnost státu za škodu, neboť rozhodčí soud, resp. rozhodce nejsou státními orgány nebo úředními osobami ve smyslu § 3 OdpŠk a případný nárok na náhradu škody vůči nim se tak bude řídit obecnou občanskoprávní úpravou. Podle obvodního soudu proto není žalovaná pro náhradu požadované škody pasivně legitimována.

7. Žalobu je podle prvostupňového soudu na místě zamítnout také z důvodu aplikace § 31 odst. 2 OdpŠk. Žalobkyně se domáhá náhrady nákladů vynaložených na právní zastoupení v exekučním řízení. Toto exekuční řízení bylo zastaveno usnesením Okresního soudu v [místo] ze dne 2. 2. 2021 č. j. [spisová značka] a o nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 89 e. ř., když povinná (žalobkyně) se ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřila k výzvě, zda požaduje jejich přiznání. Dle § 31 OdpŠk náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Žalobkyně tuto možnost v exekučním řízení měla, ze strany soudu byla vyzvána, ale náhradu vynaložených nákladů nepožadovala. O náhradě nákladů řízení exekučního řízení bylo pravomocně rozhodnuto. Podle § 31 OdpŠk je tak požadavek žalobkyně představující náhradu škody vyloučen. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala, že soud prvního stupně došel na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud prvního stupně chybně vyšel ze skutkového závěru, že žalobkyně svůj nárok odůvodňuje pochybením rozhodce při jeho rozhodovací činnosti. Jak vyplývá ze žaloby, žalobkyně svůj nárok odůvodňuje tak, že jde o škodu, která jí vznikla pochybením exekutorky a nikoliv rozhodce. Pochybení exekutorky žalobkyně spatřuje v tom, že po změně judikatury Nejvyššího soudu k 11. 5. 2011 (usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010) bez zbytečného odkladu exekutorka exekuci nezastavila a dále splnění povinnosti dle již neplatného (nicotného) exekučního titulu vymáhala, a to k uspokojení svého nároku na odměnu exekutorky (220.280 Kč) a nároku oprávněného na náhradu nákladů nalézacího řízení (67.000 Kč). Jinými slovy újma žalobkyni nebyla způsobena rozhodčím nálezem, ale (ne)činností exekutorky spočívající v tom, že exekuci nezastavila a vymáhala další plnění. Žalobkyni není jasné, na základě jaké úvahy soud prvního stupně shodně se žalovanou dospěl k závěru, že žalobkyně svůj nárok odůvodňuje pochybením rozhodce. Obvodní soud svůj zamítavý výrok odůvodnil i tím, že žalobkyně nežádala o náhradu nákladů exekučního řízení. Tento závěr postrádá logiku, neboť žalobkyně se nedomáhá náhrady nákladů řízení, které vynaložila v exekučním řízení, ale které jí vznikly až po zastavení exekučního řízení v souvislosti s vymáháním bezdůvodného obohacení exekutorky a právního zástupce oprávněného. Logicky tedy nemohl být v rozhodnutí exekutora obsažen výrok o nákladech, které představují škodu vzniklou žalobkyni a jejíž náhrady se po žalované v tomto smyslu domáhá. Napadené rozhodnutí je nesprávné a zmatečné, neboť nalézací soud pravděpodobně pracoval s jiným skutkovým stavem, než který je uveden v žalobě. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žalobě vyhovuje v plném rozsahu.

9. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

10. Odvolací soud vyzval žalobkyni, aby tvrdila, kdy a případně kým byla částka 287.270 Kč uhrazena žalobkyni (exekutorkou, právním zástupcem oprávněné); kdy byla uzavřena dohoda o poskytování právních služeb mezi žalobkyní a zástupcem (ve vztahu k částce 287.270 Kč); co bylo předmětem této dohody (jaká právní služba); kdy a jaké úkony právní služby byly advokátem žalobkyni poskytnuty (viz faktura ze dne 3. 6. 2022).

11. Žalobkyně k výzvě odvolacího soudu uvedla, že částka 287.270 Kč byla uhrazena žalobkyni takto: 220.280 Kč zaplatila [tituly před jménem] [jméno FO] dne 26. 10. 2021 na účet [Jméno advokáta]; 40.000 Kč zaplatil [tituly před jménem] [jméno FO] (jako právní zástupce oprávněné) dne 18. 10. 2022 žalobkyni na účet [Jméno advokáta]; 27.000 Kč zaplatil [tituly před jménem] [jméno FO] dne 19. 10. 2022 žalobkyni na účet [Jméno advokáta]. Dohoda o poskytování právních služeb ve vztahu k částce 287.270 Kč byla mezi žalobkyní a [Jméno advokáta] uzavřena dne 16. 2. 2021. Z téhož dne je plná moc, kterou žalobkyně zmocnila [Jméno advokáta] k právnímu zastoupení v této věci. Tato plná moc je přílohou žaloby. Předmětem právní pomoci dle dohody žalobkyně a [Jméno advokáta] bylo posouzení případných nároků žalobkyně z nezákonně vedené, resp. včas nezastavené exekuce, kterou vedla pod sp. zn. [spisová značka] soudní exekutorka [tituly před jménem] [jméno FO]. [tituly před jménem] [jméno FO] v mezidobí přestala vykonávat činnost soudního exekutora; exekutorský úřad převzal [tituly před jménem] [jméno FO]. Právní služba zahrnovala obstarání veškerých podkladů ze spisu soudního exekutora vč. přehledu, jak bylo plnění dle exekučního titulu částečně vymáháno v letech 2010-2019 a ze soudního spisu Okresního soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka]. Následovala právní služba analýzy judikatury toho, v jaké výši a po jakém subjektu lze vymáhat nároky z této exekuce vedené vůči žalobkyni. Poté, co bylo zřejmé, že vymahatelná bude pouze částka odpovídající vyplacené odměně exekutorky a náhrady nákladů vyplacené zástupci oprávněné ve výši celkem 287.820 Kč, zahrnovala právní služba uplatnění nároku na nahrazení škody 287.280 Kč u žalované. Pokud jde o další úkony právní pomoci dle faktury č. [číslo] z 3. 6. 2022 (vyjma převzetí věci z 16. 2. 2022), zahrnovala sjednaná právní služba sepsání a zaslání výzvy [tituly před jménem] [jméno FO] k vydání bezdůvodného obohacení. Tuto výzvu odeslal [Jméno advokáta] dne 20. 4. 2021. S ohledem na to, že [tituly před jménem] [jméno FO] na výzvu nereagovala, resp. bezdůvodné obohacení nevydala, zaslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] dne 10. 5. 2021 předžalobní upomínku dle § 142a o. s. ř. S ohledem na to, že [tituly před jménem] [jméno FO] částečně plnila a žalovaná plnit odmítla, žalobkyně podáním ze dne 11. 10. 2022 vyzvala [tituly před jménem] [jméno FO], aby vydal bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající částce, která byla vymožena v exekuci (67.000 Kč). [tituly před jménem] [jméno FO] následně tuto částku uhradil a tím celá věc byla uzavřena. To, kdy a jaké úkony právní pomoci byly žalobkyni poskytnuty, vyplývá z přílohy faktury z 3.6.20022 č. [číslo]. Rozsah poskytnutých právních služeb v souvislosti s vymáháním škody způsobené v důsledku pochybení exekutorky, byl mnohem širší než ten, který je zachycen ve vyúčtování fakturou z 3. 6. 2022. Žalobkyně ke svému nároku vůči žalované na náhradu vynaložených nákladů přistoupila velmi zdrženlivě.

12. Odvolací soud z podnětu včas žalobkyní podaného odvolání a v mezích jím vytyčených podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal při nařízeném jednání napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Postupem podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování listinami (návrh žalobkyně na zastavení exekuce z 3. 10. 2019, výzva k vydání bezdůvodného obohacení z 20. 4. 2021, předžalobní upomínka z 4. 5. 2021, výzva k vydání bezdůvodného obohacení z 11. 10. 2022, faktura č. [číslo]). Odvolací soud po takto doplněném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyní podané odvolání není důvodné.

13. Odvolacím soudem bylo zjištěno, že žalobkyně podala dne 3. 10. 2019 návrh na zastavení exekuce, neboť jí nebyl řádně doručen exekuční titul, ten v návaznosti na judikaturu může vykazovat znaky nezákonnosti. Žalobkyně vyzvala dne 20. 4. 2021 soudní exekutorku [tituly před jménem] [jméno FO] k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 287.280 Kč, dne 4. 5. 2021 jí zaslala předžalobní upomínku. Žalobkyně vyzvala dne 11. 10. 2022 zástupce oprávněné [tituly před jménem] [jméno FO] k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 67.000 Kč. Zástupce žalobkyně [Jméno advokáta] žalobkyni účtoval fakturou č. [číslo] částku 35.429 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení 16. 2. 2021, výzva k vydání bezdůvodného obohacení z 20. 4. 2021 a předžalobní upomínka z 4. 5. 2021).

14. Podle § 5 OdpŠk Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

15. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

16. Podle § 31 odst. 1, 2 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (odst. 1). Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána (odst. 2).

17. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 20. 11. 2012 sp. zn. 30 Cdo 279/2012, uvedl, že titulem odpovědnosti státu za škodu může být pravomocné usnesení o nařízení exekuce, bylo-li pro nezákonnost změněno nebo zrušeno. V rozsudku ze dne 4. 9. 2013 sp. zn. 30 Cdo 1362/2013 pak Nejvyšší soud konstatoval, že zákon primárně počítá s tím, že pravomocné rozhodnutí bude zrušeno na základě některého z mimořádných opravných prostředků, zatímco odstavec druhý ustanovení § 8 OdpŠk stanoví výjimku z tohoto pravidla v případě předběžně vykonatelných rozhodnutí. Existují však i výjimečné případy, kdy je nezákonnost rozhodnutí konstatována v j ném řízení než v řízení o mimořádném opravném prostředku, případně kdy k odklizení nezákonného rozhodnutí vůbec nedojde (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2014 sp. zn. 28 Cdo 2150/2012 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5631/2015).

18. Pravomocné rozhodnutí o nařízení exekuce nemusí být nutně výslovně zrušeno pro nezákonnost, avšak pro zjištění jeho nezákonnosti postačí, je-li tato konstatována jiným, později vydaným rozhodnutím soudu, vedle něhož nemůže původní rozhodnutí o nařízení exekuce obstát. Takovým rozhodnutím je i usnesení o zastavení exekuce z důvodu, že výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který nelze rozhodnutí vykonat [§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Tento názor odpovídá účelu a logice zákonné úpravy a je také v souladu se závěry Ústavního soudu projevenými již v nálezu ze dne 9. 7. 2009 sp. zn. II. ÚS 1774/08, ze kterého vyplývá, že Ústavní soud není příznivcem „rigorózního lpění na formálním zrušení (změnění) tvrzeného nezákonného rozhodnutí“, naopak, splnění podmínek odpovědnosti státu by mělo být posuzováno „v materiálním slova smyslu“. V poměrech posuzované věci tak lze na usnesení o nařízení exekuce ze dne 22. 7. 2008, vydané Okresním soudem v [místo], nahlížet jako na nezákonné rozhodnutí. Odvolací soud se proto neztotožňuje se závěrem nalézacího soudu ohledně absence odpovědnostního titulu státu.

19. Obvodní soud své zamítavé rozhodnutí odůvodnil i tím, že žalobkyně nežádala o náhradu nákladů exekučního řízení. Tento závěr však nemůže obstát již z logiky věci, neboť žalobkyně se nedomáhá náhrady nákladů řízení, které vynaložila v exekučním řízení, ale které jí vznikly až po zastavení exekuce v souvislosti s vymáháním bezdůvodného obohacení exekutorky a právního zástupce oprávněné.

20. Z ustanovení § 31 OdpŠk vyplývá, že součástí škody, za kterou stát v režimu daného zákona odpovídá, jsou účelně vynaložené náklady řízení, jež musel poškozený vynaložit k odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu a jejichž náhrada nebyla v rámci procesních předpisů ovládajících řízení, v němž došlo k vydání nezákonného rozhodnutí nebo k nesprávnému úřednímu postupu, možná. Žalobkyní uplatňované náklady nebyly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (usnesení o nařízení exekuce).

21. Odvolací soud se dále zabýval tím, zda žalobkyní uplatněný nárok splňuje atributy nároku na náhradu škody vzniklé v souvislosti s existencí nezákonného rozhodnutí. Mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem újmy však musí být dána příčinná souvislost, nezákonné rozhodnutí tedy musí být příčinou vzniku škody. Tato podmínka v posuzované věci splněna nebyla. Podle odvolacího soudu mezi tvrzenou škodu v podobě nákladů vynaložených na výzvy k vrácení v exekuci vymoženého plnění a nezákonným rozhodnutím není dán vztah příčiny a následku, neboť náklady na zastoupení byly žalobkyní vynaloženy pouze z důvodu, že ze strany soudní exekutorky a zástupce oprávněné nedošlo k vrácení vymoženého plnění, což se nevztahuje k samotnému nezákonnému rozhodnutí. Jinak řečeno, to že soudní exekutorka a zástupce oprávněné neplnili dobrovolně bez výzev žalobkyně, není způsobeno samotným nezákonným rozhodnutím. Stejný závěr by bylo nutno učinit i v případě, pokud by na postup soudní exekutorky ve vztahu k pozdnímu zastavení exekuce bylo nahlíženo jako na nesprávný úřední postup.

22. Uvedené lze doplnit úvahou odvolacího soudu o tom, že identicky by dopadl i spor mimo režim OdpŠk, v němž by žalobce nárokoval náklady vynaložené na sepisy výzev k vydání bezdůvodného obohacení, jako tomu bylo v posuzované věci.

23. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř., a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, který odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř.

24. V odvolacím řízení byla žalovaná plně úspěšná, a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, žádné náklady jí však nevznikly.