o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 C 397/2015-140,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky [částka] (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení [částka] s příslušenstvím (výrok II.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám zástupkyně žalované (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala shora uvedené částky s tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o dílo číslo PE [číslo]. Na základě smlouvy žalobkyně jako zhotovitel provedla dílo spočívající v rekonstrukci WC u osobních výtahů v přízemí a v 1., 2., 3. a 4. patře obchodního domu [ulice] Labuť v [obec a číslo]. Dne [datum] žalobkyně vystavila žalované fakturu [číslo] jako dílčí fakturu [číslo] na [částka] se splatností dne [datum]. Žalovaná na základě uvedené faktury dne [datum] zaplatila pouze částečně [částka]. Žalovaná dílo fakticky převzala, avšak k formálnímu předání a zaplacení díla již nedošlo. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení smluvní pokuty podle článku VIII. odst. 2 smlouvy o dílo, na základě které je oprávněna požadovat v případě opožděné úhrady faktury 0,05 % za každý den prodlení z dlužné částky. Nejpozději ode dne [datum] je žalovaná v prodlení se zaplacením částky [částka]. Ke dni [datum] tak činí smluvní pokuta [částka].

3. Žalovaná v řízení navrhovala zamítnutí žaloby zejména proto, že předmětná faktura nesplňovala podmínky článku V. smlouvy o dílo, neboť nebyla vystavena na základě odsouhlaseného dílčího zjišťovacího protokolu, když nebyla vystavena na dokončený stavebně - montážní celek a nebyla žalovanou odsouhlasena.

4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku zjistil, že dne [datum] uzavřeli účastníci smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla rekonstrukce WC v obchodním domě [ulice] Labuť v [obec a číslo]. V článku VIII. odst. 2 smlouvy o dílo se objednatel (žalovaná) zavázal, že v případě opožděné úhrady faktur uhradí smluvní pokutu za každý den prodlení 0,05% z dlužné částky. Podle článku V. odst. 1 smlouvy o dílo uhradí objednatel zhotoviteli (žalobkyni) dílčí faktury vystavené vždy k 15. a k poslednímu dni kalendářního měsíce na základě odsouhlaseného dílčího zjišťovacího protokolu – soupisu zhotovitelem provedených stavebních prací. Dílčí faktury mohou být zhotovitelem vystaveny pouze na dokončené stavebně-montážní celky v příslušných patech. Podle článku V. odst. 2 smlouvy o dílo po předání a převzetí díla vystaví zhotovitel objednateli konečnou fakturu, kde budou zúčtovány dílčí faktury. Dne [datum] žalobkyně vystavila žalované dílčí fakturu [číslo] na [částka] za stavební práce při rekonstrukci WC u osobních výtahů v obchodním domě [ulice] Labuť v [obec a číslo]. Dne [datum] žalovaná částečně plnila žalobkyni na uvedenou fakturu [částka]. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] z důvodu prodlení s peněžitým plněním zbývající částky [částka] podle dílčí faktury.

5. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky [částka] (odpovídající období od [datum] do [datum]), proto bylo v této části rozhodnuto soudem prvního stupně o zastavení řízení s odkazem na § 96 odst. 2 o. s. ř.

6. Soud prvního stupně měl za prokázané, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o dílo v režimu zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Fakturu [číslo] ze dne [datum] považoval za dílčí fakturu, nikoli za fakturu konečnou, neboť takto byla označena, žalobkyně ji tak označovala i v dopise ze dne [datum] a plyne to i z toho, že ve faktuře nebyly zúčtovány dílčí faktury podle článku V. odst. 2 smlouvy o dílo. Podle platebních podmínek dohodnutých v článku V. odst. 1 smlouvy o dílo byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni dílčí fakturu na základě odsouhlaseného dílčího zjišťovacího protokolu. Žalobkyně v řízení ani netvrdila, že takový protokol existuje. Nebyla-li faktura [číslo] ze dne [datum] vystavena na základě uvedeného protokolu, potom žalovaná nebyla povinna fakturu uhradit. Navíc podle platebních podmínek dohodnutých v článku V. odst. 1 smlouvy o dílo mohly být dílčí faktury žalobkyní vystaveny pouze na dokončené stavebně-montážní celky v příslušných patrech. Žalobkyně naproti tomu fakturou [číslo] ze dne [datum] fakturovala práce ne po jednotlivých patrech, nýbrž fakturovala najednou práce provedené ve všech patrech. Podle článku V. odst. 3 smlouvy byly splatné pouze odsouhlasené faktury. Žalovaná v řízení popírala odsouhlasení faktury [číslo] žalobkyně tuto skutečnost ani netvrdila. Nebyla-li faktura odsouhlasena, potom nenastal tvrzený termín splatnosti [datum], proto žalovaná nebyla od [datum] v prodlení s její úhradou. Soud prvního stupně uzavřel, že faktura [číslo] ze dne [datum] byla vystavena v rozporu s dohodnutými platebními podmínkami. Byla-li faktura vystavena neoprávněně, pak žalovaná nebyla povinna podle této faktury plnit, nebyla proto ani v prodlení s úhradou faktury. Jestliže žalovaná nebyla v prodlení s úhradou faktury, pak není povinna platit smluvní pokutu za opožděnou úhradu faktury. Z tohoto důvodu soud prvního stupně žalobu zamítl a úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

7. Proti výrokům II. a III. rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání a namítala, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Žalobkyně především odkazovala na soudní řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 23 C 331/2015, v němž je předmětem sporu uhrazení nedoplatku [částka] z faktury [číslo] vystavené dne [datum]. V tomto sporu byla prokázána existence nároku žalobkyně na úhradu uvedené částky. Soud prvního stupně se však skutkovými zjištění v řízení sp. zn. 23 C 331/2015 nezabýval, byť žalobkyně na toto řízení odkazovala. Žalobkyně dále namítala, že se soud prvního stupně nedostatečně zabýval skutečností, že žalovaná provedla na dlužnou částku [částka], ze které vychází smluvní pokuta, zápočet. V případě, že žalovaná provedla dne [datum] zápočet na danou fakturu, žalovaná sama ji musela považovat za oprávněnou a oprávněně vystavenou. Oprávněnost rovněž vyplývá z částečné úhrady předmětné faktury [číslo] v částce [částka], když částečnou úhradou předmětné faktury žalovaná uznala její oprávněnost. Pokud by žalovaná považovala fakturu za neoprávněně vystavenou, takovou fakturu by žalobkyni vrátila a na takovou by částečně neplnila. Předmět sporu vychází z oprávněnosti nároku žalobkyně v podobě neuhrazené části faktury [číslo] následně nároku na úhradu příslušenství, které je předmětem tohoto sporu. Pokud tedy v řízení sp. zn. 23 C 331/2015 byla prokázána existence nároku žalobkyně, tedy že nárok je oprávněný, pak k této skutečnosti měl přihlédnout i soud prvního stupně při rozhodování o příslušenství, které je předmětem tohoto sporu. Soud prvního stupně tak ale neučinil. Z tohoto důvodu je rozhodnutí nesprávné. S ohledem na výše uvedené nemohl tedy soud prvního stupně dospět k závěru, že faktura byla vystavena neoprávněně, když bylo prokázáno, že nárok vyplývající právě z uvedené faktury je oprávněný. Naopak je nutné konstatovat, že žalovaná předmětnou fakturu nezaplatila včas. Soud prvního stupně tedy neprovedl všechny navržené důkazy či je provedl nedostatečně a dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, čímž došlo k nesprávnému rozhodnutí ve věci. Z uvedených důvodů žalobkyně závěrem podaného odvolání navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaná se v reakci na odvolání žalobkyně ztotožnila s výroky napadeného rozsudku a považovala je za správné. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

9. Odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podaného odvolání, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání. Odvolací soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti zástupce žalobkyně, ten se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k němu řádně předvolán. Odvolací soud pak shledal, že odvolání žalobkyně není důvodné.

10. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav poté, co provedl všechny pro rozhodnutí relevantní důkazy a zhodnotil je v souladu s § 132 o. s. ř. Soud prvního stupně pak zjištěný skutkový stav též zcela správně posoudil po právní stránce.

11. Předně, soud prvního stupně správně konstatoval, že mezi účastníky byla dne [datum] platně uzavřena smlouva o dílo podle § 536 a násl. obch. zák., kterou se žalobkyně zavázala provést pro žalovanou dílo spočívající v rekonstrukci WC u osobních výtahů v přízemí a v 1., 2., 3. a 4. patře obchodního domu [ulice] Labuť v [obec a číslo]. Soud prvního stupně vycházel při svém rozhodnutí ze skutkového zjištění, že účastníci sjednali smluvní pokutu v článku VIII. odst. 2 smlouvy o dílo pro případ opožděné úhrady faktur. Zároveň si ale v článku V. odst. 1 sjednali, že objednatel uhradí zhotoviteli dílčí faktury vystavené vždy k 15. a k poslednímu dni kalendářního měsíce na základě odsouhlaseného dílčího zjišťovacího protokolu – soupisu zhotovitelem provedených stavebních prací. Takto zjištěný skutkový stav nebyl zpochybněn ani v podaném odvolání. V řízení bylo prokázáno, že žádný dílčí zjišťovací protokol sepsán nebyl, natož aby byl účastníky odsouhlasen. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na právním závěru, že žalovaná se tak nedostala do prodlení s úhradou dílčí faktury [číslo] neboť vystavení této dílčí faktury nepředcházelo odsouhlasení dílčího zjišťovacího protokolu, jak bylo mezi účastníky smluvně ujednáno.

12. [ulice] zákoník stanoví důsledky odpovědnosti za prodlení dlužníka v ustanoveních § 366 až 369, která jsou (na rozdíl od ustanovení § 365) ustanoveními dispozitivními. Kromě toho obchodní zákoník umožňuje (§ 300 až 302), ve vazbě na ustanovení § 544 obč. zák., sjednat jako důsledek vzniku prodlení též smluvní pokutu. Povinnost platit v případě prodlení smluvní pokutu tedy není zákonným důsledkem prodlení, ale může být důsledkem případného zvláštního smluvního ujednání účastníků. Přitom obchodní zákoník na rozdíl od zákoníku občanského stanoví podmínky vzniku povinnosti zaplatit sjednanou smluvní pokutu přísněji než občanský zákoník, když vznik této povinnosti neváže na zavinění dlužníka, ale povinnost zaplatit stanoví v § 300 zcela objektivně, bez ohledu na zavinění. Ustanovení § 300 obch. zák. upravující objektivní povinnost platit smluvní pokutu je však ustanovením dispozitivním, a proto nic nebrání tomu, aby si účastníci konkrétního obchodního vztahu sjednali podmínky placení smluvní pokuty. Taktomu bylo i v posuzované věci, kdy si účastníci sjednali podmínky placení smluvní pokuty, které však naplněny nebyly, jak zcela správně uzavřel soud prvního stupně.

13. Na tom závěru nemůže změnit ničeho ani výsledek řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 23 C 331/2015, ve kterém se žalobkyně domáhá uhrazení nedoplatku z dílčí faktury [číslo] ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že předmětné řízení není dosud skončeno (ve věci je nařízeno jednání na [datum]), jsou úvahy žalobkyně o tom, že v daném řízení byla prokázána existence nároku žalobkyně na úhradu dané částky, přinejmenším předčasné. Navíc v předmětném řízení je posuzována primárně otázka předání a převzetí samotného díla, které, jak soud prvního stupně přiléhavě odůvodnil pod bodem 17 napadeného rozsudku, není relevantní pro otázku posouzení uložení smluvní pokuty za prodlení týkající se úhrady dílčí faktury. O to zřetelnější je to v situaci, kdy právě v řízení sp. zn. 23 C 331/2015 žalobkyně nejprve souhlasila s tím, aby si částku [částka] žalovaná ponechala jako pozastávku, dokud její pojišťovna tuto částku neuhradí jako pojistné plnění z její odpovědnostní pojistky. Dle názoru odvolacího soudu žalobkyně nesprávně směšuje zaplacení ceny za provedené dílo s otázkou oprávněnosti vystavení dílčí faktury a následného uplatnění smluvní pokuty za údajné prodlení. Ani žalovaná nerozporovala, že žalobkyně pro ni dílo provedla a skutečně jí zaplatila její dílo s odečtením svého nároku na náhradu škody, ten později i formálně započetla. Z toho však nelze odvozovat oprávněnost nároku žalobkyně na úhradu požadované smluvní pokuty. Proto i její další odvolací námitky týkající se započtení a částečného uznání nároku se míjejí s podstatou posuzované věci a nelze je považovat za relevantní pro posouzení dané věci. Navíc při respektování principu harmonie soudních rozhodnutí dle § 13 o. z. nelze odhlédnout od skutečnosti, že ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 23/2018 (a následně u Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. 55 Co 264/2019) bylo rozhodnuto obdobně, když spor se týkal pouze odlišného období, za které žalobkyně rovněž požadovala zaplacení smluvní pokuty.

14. Odvolací soud proto uzavírá, že soud prvního stupně správně shledal žalobu nedůvodnou. Odvolací soud z tohoto důvodu postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek v zamítavém výroku II. o věci samé jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku III. o náhradě nákladů řízení, který odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o. s. ř.

15. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Náklady žalované činí celkem [částka] a sestávají z odměny advokátky ve výši [částka] podle § 7, § 8 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 2 úkony právní služby po [částka] (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu), paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za 2 úkony po [částka] a 21% DPH z částky [částka] ve výši [částka]. Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

16. Odvoláním nedotčený výrok I. rozsudku nabyl samostatně právní moci podle § 206 odst. 2 o. s. ř.