o zaplacení 80 250 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 80.250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 31. 5. 2021 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 16.843,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

2. Stalo se tak v řízení, v němž se žalobce domáhal zaplacení žalované částky jako odstupného podle § 67 písm. c/ zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen ZP). Žalobce tvrdil, že jeho pracovní poměr skončil dohodou, když souhlasil v tomto směru s návrhem žalované ze dne 29. 11. 2022. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Poukazovala na to, že ač dala žalobci dne 22. 3. 2021 podle rozhodnutí soudu neplatnou výpověď z pracovního poměru podle § 52 odst. 1 písm. g/ ZP, nárok žalobce není důvodný. Žalobce totiž po doručení této výpovědi v době do uplynutí výpovědní doby žalované nesdělil, že trvá na dalším zaměstnávání. Jeho pracovní poměr tak skončil fikcí dohody ke dni 31. 5. 2021 ve smyslu § 69 odst. 1 a 3 ZP. V tomto směru byl žalobce také žalovanou informován dopisem ze dne 28. 11. 2022.

3. Soud prvního stupně vzal za zjištěné, že žalobce pracoval u žalované od 18. 6. 2018. Dne 22. 3. 2021 mu byla předána výpověď podle § 52 písm. g/ ZP. Podle rozhodnutí soudu je tato výpověď neplatná, rozsudek o tom nabyl právní moci dne 9. 11. 2022. Dopisem ze dne 24. 11. 2022 žalobce sdělil žalované, že opět nastoupí do práce. Žalovaná reagovala dopisem ze dne 28. 11. 2022 s tím, že pracovní poměr žalobce zanikl dohodou ke dni 31. 5. 2021 dle § 69 odst. 1 a odst. 3 ZP. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle příslušných ustanovení ZP a žalobu jako nedůvodnou zamítl, když žalobce netvrdil a neprokázal, že by ke dni 29. 11. 2022 jeho pracovní poměr u žalované trval. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Rozsudek byl napaden včasným odvoláním žalobce, který namítal podjatost soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Důvod její podjatosti spatřoval v tom, že po žalobci požadovala dokument; žalobce se v tomto směru odkazoval na usnesení č. j. [spisová značka] ze dne 17. 7. 2024. Dále žalobce zmiňoval řízení pod sp. zn. [spisová značka] s tím, že dvojice [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], který byl odejit, mu nemohou poskytnout spravedlivé soudní rozhodnutí. Tvrdil, že rozsudek byl dán předem justiční mafií uvedených soudců a advokátní kanceláře [název]. Tvrdil, že je mu odpíráno zákonné právo na odstupné, které mu podle § 67 ZP v souvislosti s ustanovením § 52 písm. c/ ZP náleží. Poukazoval v této souvislosti na Přílohu 4a, kterou založil do spisu spolu se žalobou. V odvolání dále tvrdil, že jeho nárok na částku 3 × 26.750 Kč nikdo nerozporoval. Podle žalobce tak soud cíleně usiluje o zbavení žalobce zákonných práv a porušuje práva daná Ústavou a Listinou základních práv a svobod. Uvedl, že po nabytí rozsudku plné moci bude oslovena [správní orgán]. V další části odvolání žalobce namítal procesní pochybení soudu a zmatečnost řízení, když soud nepracuje s fakty, manipuluje řízení ku prospěchu právní kanceláře [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobce nesouhlasil ani s tím, jak soud prvního stupně interpretoval ustanovení § 69 ZP. Trval na tom, že jeho pracovní poměr skončil dohodou z 29. 11. 2022 pro nadbytečnost podle § 52 písm. c/ ZP; znovu odkazoval na dohodu podepsanou zaměstnavatelem. Dále namítal, že v protokolu o jednání soudu prvního stupně není uvedena jeho opakovaná námitka podjatosti soudkyně. Navrhl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a potvrdit žalobu, požadoval náklady řízení a odškodné za tuto osobní blamáž. K odvolání opětovně přiložil Přílohu označenou 4a/1a, s tím, že tyto listiny prokazují existenci naléhavého právního zájmu žalobce v ukončení pracovního poměru.

5. Žalovaná navrhla potvrdit rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný. Odkazovala na veškerá svá vyjádření, která učinila ve dvou předchozích řízeních, a to o neplatnost výpovědi vedeného u Obvodního soudu pro [místo] pod sp. zn. [spisová značka] a dále ve věci řízení o návrhu na uznání platnosti výpovědi u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. K námitce podjatosti soudců žalovaná dodala, že tato není doložena žádnými důkazy, je pouze vyjádřením zklamání žalobce z jeho dalšího neúspěšného pokusu domoci se neoprávněně majetkového prospěchu na vrub žalované. K tvrzení o procesním pochybení a zmatečnosti řízení pak uvedla, že je to žalobce, kdo má osobitý výklad § 69 ZP a kdo se pokouší zvrátit fakt, že sám ve věci neunesl břemeno důkazní. Pokud jde o přípis žalované z 29. 11. 2022, ten obsahuje alternativní (náhradní) výpověď zaměstnavatele pro případ neplatnosti skončení pracovního poměru dohodou podle § 69 ZP. Žalovaná dodala, že to byl sám žalobce, kdo tuto výpověď ze strany zaměstnavatele odmítl a v reakci na ní dne 2. 1. 2023 sám podal okamžitou výpověď z pracovního poměru, přičemž se následně v řízení sp. zn. [spisová značka] domáhal uznání platnosti své vlastní výpovědi.

6. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání a shledal, že odvolání žalobce není důvodné.

7. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou podjatosti soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO].

8. Podle § 14 odst. 1 o. z. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle odst. 4 důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

9. Žalobce vznesl námitku podjatosti soudkyně poprvé v podání doručeném soudu dne 26. 4. 2024 a doplněném dne 7. 5. 2024. Námitku odůvodnil tím, že soudci [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] uvedli v rozsudcích vydaných mezi týmiž účastníky v související věci nepravdivě skutečnosti, tedy zejména, že žalovanému žalobce způsobil škodu. Přitom rozsudek [tituly před jménem] [jméno FO] je pouhý opis rozsudku [tituly před jménem] [jméno FO] i s jeho chybami. Soudci jsou neprofesionální, na oba tedy žalobce podal trestní oznámení. O této námitce rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 6. 2024 č. j. [spisová značka] tak, že [tituly před jménem] [jméno FO], soudkyně Obvodního soudu pro [adresa], není vyloučena z projednání a rozhodnutí této právní věci (rozuměj sp. zn. [spisová značka]). Nadřízený soud žádné důvody pro vyloučení [tituly před jménem] [jméno FO] z projednávání a rozhodování dané věci neshledal, když důvodem není skutečnost, že na soudkyni [tituly před jménem] [jméno FO] podal žalobce trestní oznámení, ani skutečnost, že soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO] po vyloučení soudce [tituly před jménem] [jméno FO] rozhodovala v této věci a senát pod jejím předsednictvím žalobu žalobce (v jiné věci) nyní již pravomocným rozsudkem ze dne 11. 12. 2023 č.j. [spisová značka] zamítl (§ 14 odst. 4 o. s. ř.).

10. Následně žalobce vznesl opakovaně námitku podjatosti soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO] na jednání soudu prvního stupně dne 11. 9. 2024, na kterém byl vydán napadený rozsudek. Žalobce namítá podjatost soudkyně i v odvolání, kdy důvod její podjatosti spatřuje v jejím procesním postupu; odkazuje na usnesení č. j. [spisová značka] ze dne 17. 7. 2024. Tímto usnesením byl žalobce vyzván k doplnění tvrzení a důkazů ohledně toho, zda v souvislosti s tvrzenou neplatností výpovědi z pracovního poměru ze dne 22. 3. 2021 žalované oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání. Zároveň byl poučen, že pokud této výzvě nevyhoví, bude o uvedené skutečnosti poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání, další lhůta ke splnění této povinnosti mu již poskytována nebude. Další důvod podjatosti spatřuje v tom, jak bylo rozhodnuto ve věci sp. zn. [spisová značka], a v tom, že jeho námitka není uvedena v protokole o jednání a soudkyně i přes tuto námitku o věci rozhodla. Namítá i nesprávnou interpretaci ustanovení zákoníku práce v dané věci.

11. V souvislosti s tím je třeba uvést, že není pravdou, že by žalobcem vznesená námitka podjatosti nebyla uvedena v protokole o jednání (viz č. l. 43 spisu). Soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO] nepochybila, pokud opakovanou námitku podjatosti nepředložila k novému rozhodnutí nadřízenému soudu. Námitka byla vznesena na jednání, při kterém soud prvního stupně byl připraven věcně o žalobě rozhodnout – tak se také stalo. Takový postup je v souladu s § 15b odst. 2 o. s. ř. Zároveň o podjatosti této soudkyně bylo již dříve rozhodnuto. Důvody, o které žalobce v odvolání opírá námitku podjatosti pak jsou nepřípustné, pokud jde o poukaz na procesní postup soudkyně v dané či jiné věci, jakož i na to, jak interpretuje právní předpisy žalobcem tam označené (viz § 14 odst. 4 o. s. ř.). Jak již bylo uvedeno výše, důvodem podjatosti není ani to, že žalobce podal na jmenovanou soudkyni trestní oznámení. Další důvody žalobce tvrdí toliko v obecné rovině, kdy dovozuje jednání justiční mafie ve prospěch [jméno FO] a potažmo žalované, aniž uvádí jakékoli konkrétní skutečnosti, okolnosti, které by nasvědčovaly vyloučení [tituly před jménem] [jméno FO] z projednávání a rozhodování dané věci. Důvody podjatosti a tvrzení o justiční mafii pak opakoval ještě v písemném vyjádření, které založil do spisu při jednání odvolacího soudu dne 26. 11. 2024 a v němž také vyčíslil náklady, které požaduje nahradit ve výši 46.644 Kč vše spolu s úroky z prodlení. Tato námitka není důvodná.

12. Poté co odvolací soud přistoupil k věcnému přezkoumání správnosti rozhodnutí soudu prvního stupně.

13. Podle ustanovení § 69 odst. 1 ZP dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

14. Podle § 69 odst. 3 ZP rozvázal-li zaměstnavatel pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnanec neoznámí, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, platí, pokud se se zaměstnavatelem nedohodne písemně na jiném dnu skončení, že jeho pracovní poměr skončil dohodou, a) byla-li dána neplatná výpověď, uplynutím výpovědní doby, b) byl-li pracovní poměr neplatně zrušen okamžitě nebo ve zkušební době, dnem, kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit; v těchto případech má zaměstnanec právo na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby.

15. Oznámení zaměstnance, že trvá na dalším zaměstnávání, musí být učiněno písemně. Přestože zákon požaduje, aby zaměstnanec oznámil, že na dalším zaměstnávání trvá, bez zbytečného odkladu, nespojuje s nedodržením této lhůty žádnou sankci, zaměstnanec tak musí oznámení provést nejpozději do rozhodnutí soudu o žalobě na neplatnost zrušení pracovního poměru či do okamžiku, kdy pracovní poměr zanikl z důvodu jiné právní skutečnosti. V posuzované věci tak nejpozději do 9. 11. 2022, kdy nabyl právní moci rozsudek o neplatnosti výpovědi dané žalobci žalovanou dne 22. 3. 2021.

16. Oznámení zaměstnance, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel po neplatném rozvázání pracovního poměru výpovědí dále zaměstnával, je jednostranným právním úkonem zaměstnance, adresovaným zaměstnavateli. Pracovněprávní úkon (stejně jako ostatní právní úkony) musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný (srov. § 18 ZP a § 551 a násl. o. z.). Pro případ, že vzniknou pochybnosti o obsahu pracovněprávního úkonu, se v ustanovení § 555 až § 558 o. z. uvádějí pravidla, pomocí kterých lze neurčitost nebo nesrozumitelnost pracovněprávních úkonů odstranit (že právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem, a že právní úkony vyjádřené jinak než slovy se vykládají podle toho, co způsob jejich vyjádření obvykle znamená, přitom se přihlíží k vůli toho, kdo právní úkon učinil, a chrání se dobrá víra toho, komu byl právní úkon určen). Závěru o tom, že pracovněprávní úkon je neurčitý nebo nesrozumitelný (a že tedy je pracovněprávní úkon pro neurčitost nebo nesrozumitelnost neplatný), musí vždy předcházet výklad projevu vůle. Pracovněprávní úkon je totiž neurčitý nebo nesrozumitelný, jen jestliže ani jeho výkladem nelze odstranit všechny pochybnosti o jeho obsahu. Výslovný právní úkon (právní úkon vyjádřený slovy) se vykládá jednak podle použitého jazykového vyjádření, jednak podle vůle jednajícího (toho, kdo právní úkon učinil). Výklad podle použitého jazykového vyjádření spočívá v rozboru užitých slov a smyslu použitých výrazů. Na vůli jednajícího lze usuzovat z okolností, za nichž ji projevil, včetně chování projevu vůle předcházejícímu, případně též z jeho následného chování, jestliže spolehlivě vypovídá o vůli jednajícího v době projevu. Vůle jednajícího je však prostředkem interpretace projevu vůle, jen jestliže tato vůle není v rozporu s jazykovým projevem. Vypovídá-li tedy použité slovní vyjádření spolehlivě o obsahu právního úkonu, nemůže být interpretován jinak, i kdyby snad vůle jednajícího neodpovídala tomuto jazykovému vyjádření. Uvedené na druhé straně neznamená, že by se mělo lpět jen na doslovném významu použitých výrazů. Smyslem výkladu je zjištění skutečného záměru jednajícího v projevu vůle a opomenuto nemůže být ani to, jak bylo vyjádření pochopeno tím, komu byl projev vůle určen.

17. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně provedl dokazování rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 23. 9. 2022 č. j. [spisová značka] a oznámením žalované o rozvázání pracovního poměru ze dne 28. 11. 2022, přihlédl ke shodným tvrzením účastníků. Další důkazy neprováděl, když měl za významné, že žalobce ani po poučení podle § 118a o. s. ř. netvrdí právně významnou skutečnost, a sice kdy a jak do doby před 9. 11. 2022 žalované sdělil, že trvá na dalším zaměstnávání. Žalobce k tomu na jednání soudu prvního stupně sdělil, že žalovanou informoval nějakým dopisem v červnu 2021 a dále dopisem ze dne 24. 11. 2022. Po zmíněném poučení tvrdil, že přesnou formulaci neví, neví z jakého dne dopis je, kdy byl žalované doručen, ani jakou formou byl poslán. Žádal lhůtu k doplnění tvrzení a důkazů. Tuto mu soud prvního stupně neposkytl, když usnesením shora byl žalobce vyzván ke splnění povinnosti účastníka řízení tvrdit a prokázat právně významné skutečnosti a na zmíněný procesní postup byl předem upozorněn.

18. Protože žalobce má v odvolání za to, že jeho nárok je prokazován listinami, které opakovaně předložil s odvoláním, odvolací soud doplnil dokazování těmito listinami.

19. Z listiny označené žalobcem jako Příloha 1a odvolací soud zjistil, že je datována 25. 3. 2021, v jejím textu je uvedeno: - Jednání „TOP Managerů“ [Anonymizováno] je subjektivní a vedení [Anonymizováno] zřejmě záměrně mylně informováno. Žalobce zde konstatuje neustálý tlak vedení žalované ke spolupráci při pojistném podvodu a z toho přetrvávající psychické potíže a možné následky v již tak složité době. Konstatuje, že 24. 3. 2020 předal inventář a klíče od provozních prostor se zákazem vstupu do areálu žalované, nastalou situaci je ochoten řešit na úrovni [Anonymizováno] při uplatnění jeho oprávněných nároků a satisfakce v podobě písemné omluvy obou aktérů. V závěru konstatuje, že neřešení této situace povede k soudnímu sporu a trvání pracovněprávního vztahu. Podepsán žalobce. Podle podacího lístku bylo tato listina odeslána téhož dne straně žalované.

20. Z přílohy označené žalobcem jako Příloha 4a bylo zjištěno, že je datována 29. 11. 2029. Jedná se o dopis žalované adresovaný žalobci s označením věc: skončení pracovního poměru podle § 52 písm. c/ ZP. V textu je uvedeno, že dopisem ze dne 28. 11. 22 žalovaná oznámila žalobci, že podle § 69 odst. 1 a 3 písm. a/ ZP skončil jeho pracovní poměr dohodou k 31. 5. 2021. Tímto žalovaná zároveň žalobci sdělila, že v návaznosti na to společnost přijala s účinností k 1. 6. 2021 rozhodnutí o snížení stavu zaměstnanců za účelem zefektivnění činnosti a snížení nákladů společnosti, jímž byla zrušena pracovní pozice provozního elektrikáře. Z důvodu procesní opatrnosti žalobci oznamuje, a to výlučně pro případ, že by v následném soudním řízení soud zastal právní názor odlišný od výše uvedeného, aby tento dopis považoval za výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c/ ZP, tedy pro nadbytečnost organizačních důvodů, neboť od 1. 6. 2021 daná pracovní pozice provozního elektrikáře, kterou zastával, již ve společnosti neexistuje. Podepsaní jsou jednatelé [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]. Jako příloha je v dopise uvedeno rozhodnutí o organizační změně účinné od 1. 6. 2021.

21. Odvolací soud konstatuje, že z těchto listin, ale ani z listin, jimiž prováděl důkaz soud prvního stupně, nelze dovodit, že před datem 9. 11. 2022 žalobce sdělil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání. Takový závěr nelze dovodit ani z uvedení věty v dopise žalobce ze dne 25. 3. 2021, že „neřešení situace povede k soudnímu sporu a trvání pracovněprávního vztahu“, když ze slovního vyjádření nelze dospět k závěru o tom, že by šlo o sdělení žalobce, že trvá na dalším zaměstnávání a přidělování práce podle pracovní smlouvy. Takovou vůli žalobce pak nelze dovodit ani výkladem, když z dalšího obsahu této listiny je zřejmé, že žalobce se domáhá omluvy, nikoli přidělování práce podle pracovní smlouvy a ani žalovaná proto nemohla tento dopis vnímat tak, že žalobce trvá na dalším zaměstnávání.

22. Odvolací soud shledal, že v daném řízení nebyla zjištěna tvrzená procesní vada spočívající v tom, že by věc rozhodovala vyloučená soudkyně. Pokud pak jde o skutkovou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně, není pravda, že se soud zabýval něčím jiným nepodstatným, pokud řešil otázku toho, zda a jakým způsobem skončil pracovní poměr žalobce v souvislosti se dříve mu ze strany žalované danou neplatnou výpovědí. Takový postup je správný. Aby soud mohl posoudit, zda je či není dán nárok žalobce na odstupné, musí být nejdříve vyřešeno, zda a jakým způsobem případně pracovní poměr skončil dříve, než byla uzavřena žalobcem tvrzená dohoda, respektive výpověď pro nadbytečnost žalobce. Pakliže pracovní poměr žalobce ke dni výpovědi podle § 52 písm. c/ ZP uvedené v dopise žalované ze dne 29. 11. 2022 netrval, pak nemohla nastoupit platnost takové výpovědi v režimu podle § 72 ZP. Jinými slovy tato výpověď, byť nebyla napadena žalobou o neplatnost výpovědi, nemohla vést ke vzniku nároku žalobce na odstupné, jak se žalobce mylně domnívá. V daném řízení bylo zjištěno a prokázáno, že pracovní poměr žalobce skončil dříve, neboť žalobce neprokázal, že by v souvislosti s předchozí výpovědí podle § 52 písm. g/ ZP v rozhodné době mezi dáním výpovědi a právní mocí rozsudku o neplatnosti takové výpovědi, tedy v době od 22. 3. 2021 do 9. 11. 2022 žalované sdělil, že trvá na dalším zaměstnávání. Soud prvního stupně při posuzování toho, zda a k jakému datu pracovní poměr skončil dříve, učinil správné skutkové závěry, které také správně právně posoudil a v následně pak dospěl ke správnému závěru o tom, že nárok žalobce na odstupné dán není. Pakliže žalobce neprovedl úkon ve smyslu § 61 odst. 1 písm. a/ ZP, pak je třeba, tak jako žalovaná, dospět k závěru, že pracovní poměr žalobce skončil fikcí k datu 31. 5. 2021, tedy k datu, kdy měla uplynout výpovědní lhůta podle původní výpovědi podle § 52 písm. g/ ZP. Není tak správný názor žalobce, že jeho pracovní poměr skončil až výpovědí z 29. 11. 2022 podle § 52 písm. c/ zákoníku práce. V daném případě nedošlo k ukončení pracovního poměru pro nadbytečnost žalobce, byť to žalovaná v jednom z dopisů uvedla. Žalovaná to uváděla z opatrnosti a za situace, kdy sama podle jejího názoru měla pracovní poměr se žalobcem za ukončený k datu 31. 5. 2021. V tomto směru také žalobce informovala předcházejícím dopisem. Toto stanovisko a okolnosti s tím uvedené žalobce nedocenil. Pokud se tedy žalobce domáhal vyplacení odstupného ve výši trojnásobku průměrného výdělku právě v souvislosti s tvrzenou výpovědí, respektive dohodou o skončení pracovního poměru z 29. 11. 2022 pro nadbytečnost, není jeho nárok důvodný, když k tomuto datu pracovní poměr žalobce netrval.

23. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.

24. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně procesně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů, které tvoří 2× odměna 4.340 Kč za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) stanovená podle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu – dále jen AT) z puncta 80.250 Kč. Dále 2× 300 Kč režijní paušál podle § 13 odst. 4 AT. Celkem 9.280 Kč a spolu s 21% DPH pak 11.229 Kč. Tyto náklady je žalobce povinen zaplatit žalované ve lhůtě tří dnů stanovené podle § 160 o. s. ř. a na zákonné platební místo ve smyslu ustanovení § 149 o. s. ř.