o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. září 2024 č. j. 42 C 46/2023-121

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 20.340 Kč s příslušenstvím (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 náklady státu ve výši 8.500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), dále rozhodl o vrácení žalované části složené zálohy ve výši 1.500 Kč z účtárny prvostupňového soudu po právní moci rozsudku (výrok III.) a dále žalobci uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované ve výši 16.262,40 Kč (výrok IV.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal částky 20.340 Kč s příslušenstvím jakožto náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od [datum] do [datum] a za období od 3. 2. 2023 do 2. 3. 2023, tj. 10.170 Kč za každý měsíc. Žalobce byl u žalované zaměstnán na pozici [název], přičemž dne 2. 8. 2022 utrpěl pracovní úraz, když uklouzl na mokré podlaze, v důsledku čehož byl od [datum] v pracovní neschopnosti a dne 10. 11. 2022 podstoupil operaci kolene. Žalobci byla prostřednictvím [společnost 2] do dne 5. 1. 2023 řádně vyplácena náhrada mzdy. Aby tomu tak bylo i nadále, požadovala pojišťovna vyhotovení znaleckého posudku znalcem pojišťovny. Žalobce ale odmítl udělit souhlas se zproštěním povinné mlčenlivosti poskytovatele zdravotních služeb s odůvodněním, že jeho pracovní úraz byl žalovanou řádně uznán a jsou splněny podmínky dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“).

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že dne 2. 8. 2022 došlo k pracovnímu úrazu žalobce v důsledku jeho uklouznutí na podlaze, jakož i to, že důvodem pro neplnění náhrady újmy bylo odmítnutí součinnosti na straně žalobce, který neudělil souhlas ke zpřístupnění zdravotnické dokumentace za účelem prokázání příčinné souvislosti žalobcem uváděných zdravotních problémů s pracovním úrazem. Žalovaná dále uvedla, že v příčinné souvislosti s léčením úrazu žalobce nebyla délka léčení v rozsahu nejméně od 7. týdne po utrpěném pracovním úrazu. Závěrem proto konstatovala, že žalobce trpěl zdravotními problémy již před úrazem.

4. Soud prvního stupně zjistil následující skutkový stav: Žalobce u žalované vykonával práci na pozici [název] na základě pracovní smlouvy ze dne [datum]. Dne [datum] utrpěl pracovní úraz tak, že při výměně palety uklouzl na mokré podlaze, v důsledku čehož ho bolelo levé koleno. Žalobce byl pro popsaný úraz v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum]. Žalobce žalované dne 1. 3. 2023 e-mailem sdělil, že nedá souhlas k přístupu ke své zdravotnické dokumentaci. Dle zdravotních záznamů ze dne 1. 9. 2022, 15. 9. 2022 a 22. 9. 2022 žalobce uváděl bolesti pravého kolene, dle zdravotního záznamu ze dne 4. 8. 2023 pak žalobce dne 2. 8. 2022 uklouzl v práci a procítil píchnutí v koleni, přičemž měl v pravém koleni hmatnou cystu. Soud prvního stupně vzal na základě znaleckého zkoumání [tituly před jménem] [jméno FO], který měl k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci žalobce, za prokázané, že pracovní úraz žalobce nebyl v příčinné souvislosti s jeho pracovní neschopností v rozhodném období. Úraz byl svojí povahou lehký a nevedl k pracovní neschopnosti. Potíže s kolenními klouby byly doloženy již řadu let před pracovním úrazem. První zmínka o problémech žalobce s pravým kolenem je z roku [Anonymizováno].

5. Soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil dle § 271a odst. 1 a § 271k odst. 1 zákoníku práce, přičemž dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předpokladem vzniku nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti je pracovní úraz, ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a příčinná souvislost mezi nimi. Soud prvního stupně měl především na základě znaleckého posudku a výslechu znalce, který si za účelem vypracování znaleckého posudku vyžádal celou zdravotní dokumentaci žalobce, za prokázané, že mezi pracovním úrazem žalobce a jeho pracovní neschopností není dána příčinná souvislost. Pakliže nebylo ošetřujícímu lékaři žalobce sděleno, že již před pracovním úrazem žalobce trpěl problémy s koleny, nemusel dojít k závěru, ke kterému dospěl přibraný znalec, ale mohl důvodně předpokládat, že poškození kolene a s ním spojená bolestivost je důsledkem pracovního úrazu, a to zvláště pokud se jedná o ošetřujícího lékaře specialistu, který běžně nemá přístup ke zdravotní dokumentaci pacienta. Znalec poškození a bolestivost kolene nepřičetl pracovnímu úrazu, nýbrž dřívějšímu poškození pravého kolene, a to již v roce 2018, a dále tomu, že žalobce měl problémy s levým kolenem již od roku 1989, přičemž při postižení levého kolene dojde časem k postižení i pravého. Jelikož soud prvního stupně neměl pochybnosti o správnosti znaleckého posudku (která byla rovněž nepřímo podpořena postojem žalobce, který odmítl pojišťovně udělit souhlas ke zpřístupnění zdravotnické dokumentace, neboť se mohl důvodně domnívat, že by mu bylo vyplacení náhrad za ztrátu na výdělku pozastaveno), nenařídil vypracování znaleckého posudku revizního. Vzhledem k tomu, že žalobce v řízení neprokázal, že by jeho pracovní neschopnost byla v rozhodném období v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, prvostupňový soud žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů státu byl odůvodněn § 148 odst. 1 o. s. ř., o náhradě nákladů řízení účastníků bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud prvního stupně dále rozhodl o vrácení části nespotřebované zálohy na znalecké zkoumání.

6. Žalobce proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání, ve kterém především namítal, že soud prvního stupně odmítl vzít v úvahu jím namítané skutečnosti proti znaleckému posudku a přiklonil se k názoru znalce, že pracovní neschopnost žalobce v rozhodném období nebyla v příčinné souvislosti s pracovním úrazem. Žalobce nesouhlasil s tím, že by měl potíže s koleny dlouhodobě, jakož ani s tím, že pracovní úraz byl úrazem lehkým, který nezpůsobil pracovní neschopnost. Soud prvního stupně navíc v bodě 14 rozsudku v rozporu s textem znaleckého posudku uvedl, že žalobce měl při vyšetření po úrazu dne [datum] hmatnou Bakerovu cystu v pravém koleni. Ošetřující lékař nicméně u tohoto vyšetření v závěrečné diagnóze konstatoval distorzi pravého kolene, oboustrannou gonartrózu a Bakerovu cystu vlevo. Dle žalobce je proto zřejmé, že ošetřující ortoped dne 4. 8. 2022 žalobci vyšetřoval obě kolena, přičemž u pravého bylo zjištěno mechanické poškození. Žalobce dále namítal rozpor závěru nalézacího soudu se znaleckým posudkem v tom směru, že by jeho ošetřující lékař neměl přístup k jeho zdravotnické dokumentaci. Z uvedených důvodů žalobce žádal vypracování revizního znaleckého posudku specialistou ortopedem, což ovšem soud prvního stupně zamítl. Znalec při jednání na dotaz žalobce odpověděl, že není ortoped a nemá ani atestaci z ortopedie. Prvostupňový dále nevzal v potaz argument žalobce, že se jeho bolesti a otoky projevily hned po úrazu, pročež dne 4. 8. navštívil ortopedické pracoviště, kde byla zahájena léčba. Dále nezohlednil ani to, že žalobce si pracovní neschopnost zpočátku nenechal vystavit, neboť se domníval, že léčba zabere. Žalobce závěrem uvedl, že je pravdou, že pravé koleno bylo již jednou před několika lety operováno, to ovšem nic nemění na skutečnosti, že tato konkrétní léčba a pracovní neschopnost souvisely s pracovním úrazem, kdy došlo k distorzi a poškození, které odhalila až magnetická rezonance a následný chirurgický výkon. Pracovní neschopnost tedy byla způsobena mechanickým poškozením pravého kolene a na tom nic nemění ani skutečnost, že koleno nebylo zcela zdravé. Žalobce proto odvolacímu soudu navrhl, aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví.

7. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání považovala napadený rozsudek za věcně správný. Konstatovala, že žalobce navrhoval vypracování revizního znaleckého posudku z oboru ortopedie, což dle jejího názoru není možné v situaci, kdy byl primární znalecký posudek pořízen znalcem z oboru posudkového lékařství. Proto není pravdivé tvrzení, že žalobce navrhoval pořízení znaleckého posudku znalcem z oboru ortopedie, neboť žádný takový důkazní návrh jím učiněn nebyl. Pakliže žalobce namítá nesprávné hodnocení obsahu lékařské zprávy ze dne [datum] soudem prvního stupně, žalovaná uvádí, že z této naopak vyplývá, že text ohledně Bakerovy cysty se týká právě pravého kolene. Žalovaná závěrem uvedla, že odbornost znalce byla v daném případě zvolena správně pro účely posouzení příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a pracovní neschopností žalobce. Nebylo tudíž namístě v řízení angažovat znalce z oboru ortopedie. Žalovaná z uvedených důvodů odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

8. Odvolací soud z podnětu žalobcem podaného odvolání a v mezích jím vytyčených ve smyslu § 212 a § 212a přezkoumal při nařízeném jednání napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Postupem podle § 213 odst. 4 o. s. ř. odvolací soud doplnil dokazování o dvě listiny, a to zdravotní záznam ze dne 3. 10. 2024 a ze dne 1. 10. 2024. Listina zdravotní záznam ze dne 3. 10. 2024 je důkazem v odvolacím řízení ve smyslu § 212a odst. 3 ve spojení s § 205a písm. f) o. s. ř. přípustným, neboť tento nastal, resp. vznikl až po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud nicméně při zjišťování skutkového stavu v souladu s § 213 odst. 5 o. s. ř. nepřihlédl k listině zdravotní záznam ze dne 1. 10. 2024, neboť tento důkaz je nepřípustnou novotou, jelikož upřesňuje lékařskou zprávu ze dne 4. 8. 2022 a žalobce ji mohl u příslušného lékaře vyžádat a následně předložit již v řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

9. Odvolací soud ze zdravotního záznamu ze dne 3. 10. 2024 ve vztahu k žalobci zjistil jeho následující obsah: [Anonymizováno]. Pacient poučen, srozuměn, nadále posilovat svaly obou stehen. Zpráva pro soud na vyžádání: pacienta ošetřujeme od roku 2009, chodí k nám pravidelně. [tituly za jménem] [jméno FO]. Na listině je razítko [právnická osoba], [adresa] a parafa.

10. Podle § 271a odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského.

11. Podle § 271k odst. 1 zákoníku práce pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 273 a 274).

12. Odvolací soud odvolání žalobce důvodným neshledal. Soud prvního stupně v dané věci zcela správně zjistil skutkový stav, který rovněž správně posoudil i po stránce právní. Žalobce byl u žalované zaměstnán na pozici [název] za základě pracovní smlouvy ze dne [datum], přičemž dne [datum] uklouzl na mokré podlaze a utrpěl pracovní úraz, v důsledku čehož byl v období od [datum] v pracovní neschopnosti. Soud prvního stupně v daném případě posuzoval mezi stranami spornou otázku, zda byla pracovní neschopnost a s ní spojená ztráta na výdělku v příčinné souvislosti s pracovním úrazem a potažmo, zda má žalobce nárok na částku ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem a plnou výší náhrady mzdy, přičemž podle odvolacího soudu dospěl ke správnému závěru, že nikoliv.

13. Soud prvního stupně správně a v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí věci zjistil skutkový stav, a to zejména na základě znalcem vypracovaného znaleckého posudku, který si za tímto účelem vyžádal celou zdravotní dokumentaci žalobce, jakož mimo jiné i na základě příslušných lékařských zpráv. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobce, že ve věci měl být vypracován (revizní) znalecký posudek z oboru ortopedie. Nejvyšší soud totiž ve svých rozhodnutích opakovaně konstatoval, že v případech, kdy je posuzováno, zda poškození zdraví je či není v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, je nutno v řízení ustanovit znalce z oboru, do něhož spadá posuzování zdravotní způsobilosti k práci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2019 sp. zn. 21 Cdo 670/2019). Ničeho vytknout proto nelze postupu soudu prvního stupně, který v řízení za účelem vypracování znaleckého posudku pro tuto otázku ustanovil znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], jenž je znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví zdravotnická odvětví různá, specializace posudkové lékařství, přičemž právě tento znalec ve věci znalecký posudek podal. Odvolací soud ve shodě s prvostupňovým soudem nemá žádné pochybnosti o správnosti jeho závěrů, neboť tyto jsou zcela v souladu se žalobcem do soudního spisu založenými lékařskými zprávami. Znalec byl při jednání dne 14. 8. 2024 soudem prvního stupně vyslechnut, v rámci čehož stvrdil své závěry uvedené v písemném vyhotovení znaleckého posudku, přičemž zároveň konzistentně a podrobně zodpověděl prvostupňovým soudem, popř. účastníky položené dotazy za účelem odstranění nejasností. Spolehlivost závěrů znalce podporuje i skutečnost, že si tento za účelem vypracování znaleckého posudku vyžádal kompletní zdravotní dokumentaci žalobce, nevycházel tedy výlučně z obsahu spisu. V takové situaci je nutno považovat požadavek žalobce na vypracování revizního znaleckého posudku z jiného odvětví (ortopedie) za zcela nepřípadný.

14. Odvolací soud konstatuje, že pro vznik nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti je nutné splnění tří následujících předpokladů, a to zaprvé pracovní úraz či existence nemoci z povolání, zadruhé ztráta na výdělku po dobu určité pracovní neschopnosti a zatřetí příčinná souvislost mezi konkrétní pracovní neschopností a ztrátou na výdělku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2024 sp. zn. 21 Cdo 3183/2023 nebo dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2016 sp. zn. 21 Cdo 582/2015). Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu pro naplnění předpokladu příčinné souvislosti nestačí pouhá možnost vzniku škody, jakožto důsledek pracovního úrazu, příčinná souvislost musí být postavena najisto. Ačkoliv nemusí být pracovní úraz jedinou příčinou vzniku škody, musí se jednat o příčinu důležitou, podstatnou a značnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2009 sp. zn. 21 Cdo 3435/2008 nebo dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2021 sp. zn. 21 Cdo 2434/2021).

15. Odvolací soud má tedy za to, že soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování dospěl ke správnému závěru, že mezi žalobcem dne [datum] utrpěným pracovním úrazem a jeho pracovní neschopností není dána příčinná souvislost, tudíž za období od [datum] do [datum] není dán ani nárok žalobce na částku ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem a plnou výší náhrady mzdy. Prvostupňový soud v napadeném rozsudku tento závěr velmi pečlivě odůvodnil, dále uvedl, jakými úvahami se při rozhodování řídil, přičemž se zároveň dostatečně vypořádal se všemi žalobcem vznesenými námitkami. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že pro meritum věci není rozhodné, ve kterém koleni žalobce se nacházela Bakerova cysta, tedy zda se nacházela v koleni levém či pravém. Podstatné je, že potíže s kolenními klouby žalobce se vyskytovaly již několik let před pracovním úrazem a předmětný pracovní úraz nebyl v příčinné souvislosti s pracovní neschopností žalobce v období od [datum] a od [datum]. do [datum], neboť byl svou povahou lehký, postihl kolenní kloub již před úrazem významně postižený, sám o sobě mohl podmínit pracovní neschopnost v řádu několika týdnů a nevedl k pracovní neschopnosti v období od [datum]. 1. do [datum]. Jelikož tedy v řízení nebyla prokázána příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a pracovní neschopností žalobce v rozhodném období, nebyl tak splněn jeden ze tří výše uvedených obligatorních předpokladů vzniku odpovědnosti žalované za škodu žalobci vzniklou pracovním úrazem. Soud prvního stupně proto rozhodl správně, pakliže žalobu zamítl.

16. Z uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. ve výrocích I. a III. jako věcně správný potvrdil.

17. Soudu prvního stupně však výrokem II. napadeného rozsudku žalobci nesprávně uložil povinnost zaplatit státu náklady ve výši 8.500 Kč představující znalečné sestávající z částky 6.900 Kč za vypracování prvostupňovým soudem zadaného znaleckého posudku znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] a dále z částky 1.600 Kč za jeho výslech při jednání dne 14. 8. 2024. Náklad důkazu zaplacený zálohou účastníkem totiž tvoří náklad tohoto účastníka, který má být vypořádán při rozhodování o náhradě nákladů mezi účastníky podle § 142 o. s. ř. s ohledem na posouzení úspěchu (neúspěchu) tohoto účastníka ve věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2018 sp. zn. 23 Cdo 4609/2017). Vzhledem k tomu, že žalovaná v souladu s usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. 9. 2023 č. j. [spisová značka] na jeho účet dne 2. 10. 2023 složila zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 10.000 Kč a zároveň byla v řízení plně úspěšná, tvoří tak tzv. spotřebovaná záloha, tj. částka ve výši 8.500 Kč její náklad, na jehož náhradu má dle § 142 o. s. ř. právo proti v řízení neúspěšnému žalobci.

18. Odvolací soud proto z výše uvedených důvodů výrok II. napadeného rozsudku změnil tak, že se žalobci povinnost k náhradě nákladů státu neukládá. V souvislosti s tím odvolací soud rovněž změnil výrok IV. napadeného rozsudku, a to jen tak, že výše náhrady činí 24.762 Kč, tj. soudem prvního stupně správně vypočtená náhrada nákladů řízení ve výši 16.262 Kč navýšená o částku 8.500 Kč, jinak jej potvrdil.

19. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, jež byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Náklady žalované činí celkem 5.421 Kč a sestávají z odměny advokáta vycházející z tarifní hodnoty ve výši 20.340 Kč dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“) za 2 úkony právní služby po 1.940 Kč dle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu, tj. vyjádření k odvolání ze dne 22. 10. 2024 a účast na jednání před odvolacím soudem dne 26. 11. 2024, dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 2 úkony právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a dále z náhrady za 21 % DPH z částky 4.480 Kč ve výši 941 Kč. O povinnosti žalobce zaplatit tuto náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové částce 5.421 Kč k rukám advokátky žalované bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.