o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 16 C 222/2020-174, ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 16 C 222/2020-177,

1. Napadeným rozsudkem (ve znění opravného usnesení) soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni [částka] na výživném za období od [datum] do [datum] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a žalovanému uložil zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 soudní poplatek [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení [částka] z titulu výživného pro neprovdanou matku za období od [datum] do [datum]. Žalobkyně v řízení tvrdila, že účastníci jsou bývalými partnery, kterým se narodil dne [datum] nezletilý syn [jméno] [příjmení]. Žalobkyně je svobodná, společnou domácnost s žalovaným, kterou vedli v [obec], opustila v červnu [rok] a odstěhovala se k rodičům z důvodu chování žalovaného. Nejdříve byla na mateřské dovolené v době od června do října [rok], kdy pobírala částku v průměru [částka] měsíčně. Následně zůstala se synem doma a pobírala rodičovský příspěvek ve výši [částka] od [datum] do [datum] a od [datum] jí byl přiznán rodičovský příspěvek ve výši [částka]. Od února [rok] chodí na brigádu a její příjem je v průměru [částka] měsíčně. Žalovaný přispíval žalobkyni na nezletilého od června [rok] do února [rok] částkou [částka] a od března [rok] přispívá částkou [částka] měsíčně. Žalovaný byl zaměstnán u Policie ČR s příjmem cca [částka], jinou vyživovací povinnost nemá. Žalobkyně proto požadovala výživné pro neprovdanou matku ve výši [částka] měsíčně, celkem pak [částka].

3. Žalovaný v řízení apeloval na zneužití práva žalobkyní, neboť ta jej opustila přes jeho snahu o obnovení soužití. Žalobkyně navíc disponuje dostatkem financí, žalovaný je bez finančních prostředků, proto navrhoval zamítnutí žaloby.

4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku zjistil, že žalovaný je otcem nezletilého [jméno], narozeného [datum], účastníci vedli společnou domácnost do [datum]. Žalobkyně v období od dubna do září 2019 pobírala mateřskou ve výši [částka] měsíčně, v období od října [rok] do ledna [rok] pobírala rodičovský příspěvek ve výši [částka], který byl následně zvýšen od února [rok] na částku [částka]. Průměrný čistý příjem žalobkyně v období roku [rok] činil [částka], od [datum] činil příjem žalovaného [částka]. Proti žalovanému bylo zahájeno trestní stíhání pro přečin nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Kupní smlouvou ze dne [datum] žalovaný zakoupil vozidlo Škoda Octavia za [částka]. Od [datum] byl žalovaný zaměstnán jako administrativní pracovník s odměnou ve výši 160 Kč/hodina. Žalovanému nebyla přiznána podpora v nezaměstnanosti, neboť v posledních šesti měsících před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání porušil pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem a byl s ním ukončen služební poměr dne [datum]. Podle zprávy Úřadu práce ČR – Krajská pobočka pro hl. m. Prahu ze dne [datum] bylo v databázi této pobočky hlášeno [číslo] volných pracovních míst s maximálně středoškolským vzděláním s počítačovým zaměřením s rozpětím mzdy od [částka] do [částka]. Z výslechu žalovaného obvodní soud zjistil, že bydlí v nájemním bytě, do [datum] byl zaměstnán u Policie ČR, je proti němu vedeno trestní stíhání, doposud nebyla podána obžaloba. Má problém se sehnáním práce, příjmy má z půjčky od rodičů a z příležitostných brigád. Žalovaný má středoškolské vzdělání s maturitou, obor informační technologie.

5. Po právní stránce soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil s odkazem na § 920 odst. 1 o. z., po posouzení příjmů (a výdělkových možností) obou účastníků považoval za adekvátní výši výživného měsíční částku [částka]. Nalézací soud zdůraznil, že do února 2020 byl průměrný čistý měsíční příjem žalovaného [částka], následně byl žalovaný bez stálého příjmu. Je ale v možnostech a schopnostech žalovaného, který má dokončené středoškolské vzdělání s maturitou s počítačovým zaměřením a znalostí angličtiny, sehnat odpovídající zaměstnání s vyšším příjmem, případně jinou méně kvalifikovanou práci s odpovídajícím příjmem. To, že tak žalovaný neučinil a využívá zejména pomoci rodičů, nemůže jít k tíži žalobkyně. Celkovou částku [částka] za dobu dvou let považoval obvodní soud za odpovídající, na počátku mateřské dovolené se pohybovaly příjmy obou rodičů přibližně ve stejné výši, ale po 6 měsících se výrazně odlišily. Soud prvního stupně proto podané žalobě zcela vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, a to z důvodu nesprávných skutkových zjištění a nesprávného právního posouzení věci. Podle žalovaného představuje nárok uplatněný žalobkyní zjevné zneužití práva a jednání žalobkyně lze považovat za účelové, neboť žalobkyně bez předchozí domluvy opustila žalovaného i společnou domácnost, aby následně uplatnila právo na výživné po neprovdanou matku, a to i přes to, že žalovaný část nákladů spojených s těhotenstvím a porodem žalobkyni hradil, z velké části také financoval společnou domácnost. Žalovaný je navíc v současné době bez příjmu, na náklady spojené s bydlením a stravou mu přispívá rodina. Žalovaný hradí výživné na nezletilého syna, nad rámec běžného výživného mu kupuje hračky, dárky a přispívá na jeho další potřeby. Žalobkyně v řízení nesplnila svou povinnost tvrzení k jednotlivým výdajům spojených s těhotenstvím a porodem, nedoložila skutečné vynaložení těchto výdajů. Nárok uplatněný žalobkyní považoval žalovaný za účelový, neboť žalovaný se podílel na úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem žalobkyně a financoval jejich společnou domácnost. [jméno] žalobkyně bez předchozí domluvy opustila a uplatnila nárok na výživné pro neprovdanou matku. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k opětovnému projednání a rozhodnutí.

7. Žalobkyně se v reakci na odvolání žalovaného ztotožnila s výroky napadeného rozsudku a považovala je za správné. Skutečnost, že žalovaný je bez příjmů, považovala za irelevantní, neboť soud prvního stupně správně zjistil, že v [obec] je dostatek pracovních míst, je proto pouze věcí žalovaného, že není schopen nebo si nechce nalézt zaměstnání. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

8. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Soud prvního stupně provedl všechny pro rozhodnutí potřebné důkazy, které zhodnotil v souladu s § 132 o. s. ř., a dospěl tak ke správným skutkovým zjištěním, která následně správně posoudil i po právní stránce.

10. Odvolací soud pouze doplňuje, že žalovaný svým podáním ze dne [datum] uplatnil námitku místní nepříslušnosti, o níž soud prvního stupně fakticky nerozhodl, pouze učinil záznam do spisu o tom, že telefonicky kontaktoval zástupce žalovaného s tím, že je místně příslušným soudem podle o. s. ř. Platí však, namítne-li účastník řízení nedostatek místní příslušnosti soudu opožděně nebo nedůvodně, soud ve smyslu § 105 odst. 4 o. s. ř. usnesením takovou námitku zamítne. V případě, že by soud v řízení pokračoval, aniž by o námitce účastníka o nedostatku místní příslušnosti vůbec rozhodl, zatížil by tím řízení vadou, k níž však odvolací soud ve smyslu § 212a odst. 5 o. s. ř. přihlédne, jen jestliže mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí; tak je tomu vždy jen tehdy, jestliže přes včas a důvodně vznesenou námitku věc projednal a rozhodl o ní místně nepříslušný soud (srovnej [příjmení], L., [příjmení], J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář, C. H. Beck, 2009, str. 701). O takovou situaci se však v posuzovaném případě nejedná, neboť obecným soudem žalovaného je podle § 84, § 85 odst. 1 o. s. ř. Obvodní soud pro Prahu 10.

11. Podle § 920 odst. 1 o. z. není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.

12. Předně je nutno zdůraznit, že důvodem pro přiznání výživného neprovdané matce není neschopnost matky samostatně se živit (tj. stav odkázanosti na výživu), jak předpokládá § 911 o. z., nýbrž skutečnost, že v souvislosti s těhotenstvím a narozením dítěte pravidelně (ne však nutně vždy) dochází k (dočasnému nebo trvalému) snížení příjmů matky, které je žádoucí kompenzovat poskytováním výživy v přiměřeném rozsahu otcem dítěte. Tuto základní premisu měl soud prvního stupně při svém rozhodování na paměti, neboť svou pozornost správně zaměřil na snížení příjmu žalobkyně v důsledku narození nezletilého syna účastníků. Rozdíl v příjmech žalobkyně dosahovaných v zaměstnání před narozením dítěte a v příjmech v podobě peněžité pomoci v mateřství a rodičovského příspěvku po narození dítěte soud prvního stupně kvantifikoval, na jeho správné úvahy lze pro stručnost odkázat.

13. Předpokladem pro vznik práva na výživu neprovdané matky tedy není tzv. stav odkázanosti na straně matky, tj. neschopnost vůbec se samostatně živit. Předpokladem není ani (dřívější) soužití s otcem dítěte, hlubší vazba apod. Předpokladem pro vznik práva na výživu neprovdané matky je skutečnost, že v důsledku těhotenství a narození dítěte, resp. péče o novorozence dochází zpravidla ke snížení příjmů matky, k poklesu pracovních příležitostí, flexibilitě, možnosti realizovat pracovní cesty, přesčasy, noční či lépe placenou práci apod. Je na otci dítěte, aby se v rámci rodinné solidarity, dané existencí společného dítěte, přiměřeně podílel na výživě matky, resp. její snížené příjmy kompenzoval. Účelem posuzovaného institutu je ochrana neprovdané matky v majetkové sféře. Pokud žalovaný argumentoval účelovým jednáním žalobkyně a zjevným zneužitím práva z její strany, jsou takové námitky žalovaného zcela liché.

14. Nemůže být proto důvodná ani argumentace žalovaného založená na tom, že hradí výživné na nezletilého syna, nad rámec běžného výživného mu kupuje hračky, dárky a přispívá na jeho další potřeby. Z hlediska uplatněného nároku není podstatné ani to, kdo hradil náklady spojené s pořízením nové výbavy nezletilého (kočárek, postýlka), neboť tyto položky se vážou k zajištění výživy nezletilého, nikoliv k výživě matky dítěte. Lze plně souhlasit se starší judikaturou, dle které nelze za náklady matky považovat náklady spojené s obstaráním kočárku, postýlky nebo výbavičky pro dítě, neboť se jedná o majetková práva dítěte, která by měla být hrazena v rámci plnění vyživovací povinnosti rodičů k dítěti.

15. Při stanovení výše výživného je nutné vycházet především z obecných kritérií, tj. z možností a schopností povinného s přihlédnutím k jeho dalším majetkovým a jiným poměrům. Zákon klade důraz na potencialitu, nikoliv pouze fakticitu možností povinného (§ 913 o. z.). Tento akcent na potencialitu výdělkových možností žalovaného vzal soud prvního stupně zcela správně v potaz při stanovení výše výživného. Žalovaný se nachází v produktivním věku, je bez zdravotního omezení, disponuje slušným vzděláním i jazykovou vybaveností. Neexistuje tak důvod, proč by žalovaný za aktuální situace na trhu práce nemohl dosahovat přinejmenším průměrné mzdy, jak správě uzavřel soud prvního stupně a to i s ohledem na zprávu úřadu práce. Na tom nemění nic ani ta skutečnost, že žalovaný je v současně době trestně stíhán, ve věci však dosud nebyla podána ani obžaloba a probíhající trestní řízení je tak bez vlivu na případné zapojení žalovaného do pracovního procesu. Odvolací soud tak považuje za správnou i výši stanoveného výživného neprovdané matky ve výši [částka] měsíčně, což při maximálně možné době poskytování výživného v délce dvou let od narození dítěte obnáší celkem [částka], jak správně kvantifikoval soud prvního stupně.

16. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek ve výroku o věci samé jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení, který odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř.

17. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Náklady žalobkyně v odvolacím řízení činí celkem [částka] a sestávají z odměny advokáta ve výši [částka] podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 2 úkony právní služby po [částka] (tarifní hodnota [částka], úkony vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu), paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za 2 úkony po [částka], a náhrady za 21% DPH z částky [částka] ve výši [částka]. Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.