o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. července 2024 č. j. 14 C 113/2023-107

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 80.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 7. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a současně jí uložil povinnost žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení v částce 45.926,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení 80.000 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené části zápůjčky. Žalobkyně žalované na základě smlouvy ze dne 2. 7. 2018 poskytla peněžitou zápůjčku ve výši 280.000 Kč vložením této částky na bankovní účet žalované. Ačkoliv měla být celá zápůjčka vrácena nejpozději ke dni 30. 6. 2023, žalovaná na ni hradila pouze částečně, když dne 18. 9. 2018 ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalobkyně převedla částku 200.000 Kč s poznámkou „vrácení části zápůjčky“. Částečným plněním zároveň došlo k uznání dluhu. Přestože byla zápůjčka poskytnuta bez uvedení účelu, jejím reálným účelem bylo poskytnutí finančních prostředků na úhradu akontace vozidla [název].

3. Žalovaná v řízení navrhla zamítnutí žaloby. Zejména sporovala, že by jí žalobkyně částku 280.000 Kč poskytla. Zároveň zpochybnila pravost smlouvy o zápůjčce. Listina nebyla podepsána žalobkyní, jakož ani jedním z jednatelů žalované [tituly před jménem] [jméno FO]. Podpis žalobkyně nacházející se na kopii listiny, kterou disponuje žalovaná, se významně odlišuje od podpisu žalobkyně na listině předložené žalobkyní. S poukazem na výzvu předchozího právního zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] k vrácení zbývající části zápůjčky ve lhůtě 10 dnů od doručení, když tato byla žalované doručena dne 5. 8. 2019, žalovaná dále vznesla námitku promlčení. Dle jejího přesvědčení se totiž zbývající část zápůjčky stala splatnou dne 15. 8. 2019, tudíž se právo na její vrácení promlčelo dne 15. 8. 2022.

4. Soud prvního stupně zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně žalované na základě smlouvy o peněžité zápůjčce datované 2. 7. 2017 téhož dne na její bankovní účet č. [č. účtu] vložila zápůjčku ve výši 280.000 Kč. Vrácení zápůjčky bylo stranami sjednáno ke dni 30. 6. 2023. Listina je opatřena třemi vlastnoručními podpisy, jedné osoby na straně zapůjčitele a dvou osob na straně vydlužitele. Žalobkyně se v některých případech podepisuje uvedením prakticky celého svého příjmení, někdy však uvádí pouze velké písmeno [Anonymizováno]. Ačkoliv není velké písmeno [Anonymizováno] zcela shodné s velkým písmenem [Anonymizováno] uvedeným na žalobkyní poskytnuté listině o zápůjčce, není však ani nikterak diametrálně odlišné. V době podpisu smlouvy byli za žalovanou oprávněni jednat společně oba její jednatelé, tj. [jméno FO] a [jméno FO]. Na bankovní účet žalobkyně byla dne 18. 9. 2018 z bankovního účtu žalované zaslána částka 200.000 Kč s poznámkou „vrácení části zápůjčky“. Žalovaná v listině Uznání dluhu ze dne 3. 7. 2018 (opatřené vlastnoručním podpisem [tituly před jménem] [jméno FO], jíž bylo smluvně přiznáno za žalovanou uznávat závazky) vůči žalobkyni co do důvodu i výše uznala dluh ze smlouvy o peněžité zápůjčce ze dne 2. 7. 2017 v částce 280.000 Kč s tím, že se jej zavázala žalobkyni uhradit do 30. 6. 2023. Předchozí právní zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] žalovanou dopisem ze dne 26. 7. 2019 vyzval k uhrazení nezaplacené části zápůjčky ve výši 80.000 Kč s tím, že ačkoliv byla ve smlouvě sjednána splatnost do 30. 6. 2023, žalobkyně žádala o okamžité (resp. ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy) doplacení zápůjčky, a to s odkazem na čl. 6.2.2 jiné smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 10. 2015 a na skutečnost, že žalovaná nevrátila zápůjčku dle smlouvy ze dne 16. 10. 2015. Dle čl. 6.2.2 smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 10. 2015 byla žalobkyně v případě porušení dané smlouvy oprávněna požadovat okamžité splacení zápůjčky či její části včetně příslušenství a okamžité splnění všech dalších peněžitých pohledávek vůči žalované, včetně těch, které dosud nebyly splatné.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil následovně: Dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jejíž obsah je zachycen na listině ze dne 2. 7. 2017 podepsané žalobkyní a oběma jednateli žalované. Jelikož projevy vůle jednajících zachycené na dané listině splňují pojmové znaky smlouvy o zápůjčce a jelikož bylo v řízení postaveno najisto, že žalobkyně žalované poskytla 280.000 Kč, došlo k naplnění pojmových znaků smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně i [jméno FO] svoje podpisy na listině opakovaně uznali. Potvrdili i to, že zde byla společná vůle jednajících uzavřít závazkový vztah odpovídající zápůjčce, čemuž odpovídají rovněž skutkové okolnosti celé věci. [tituly před jménem] [jméno FO] po nahlédnutí do listiny označil za pravděpodobné, že se jedná o jeho podpis. Soud prvního stupně dále poukázal na skutečnost, že žalobkyně je ve svých tvrzeních týkajících se zápůjčky konstantní. Oproti tomu žalovaná se v řízení v zásadě omezila na sporování skutkové verze žalobkyně, přičemž mj. nevysvětlila, z jakého důvodu žalobkyni na její bankovní účet zaslala částku 200.000 Kč, a to navíc za situace, kdy tvrdila, že žalobkyně u žalované fakticky nikdy nevykonávala žádnou činnost. Soud prvního stupně neshledal důvodnou žalovanou vznesenou námitku promlčení, neboť nesdílel její názor, že by počátek běhu promlčecí lhůty bylo možno odvozovat od uplynutí lhůty stanovené výzvou [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 26. 7. 2019. Ustanovení čl. 6.2.2 smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 10. 2015 nemohlo vést k zesplatnění zápůjčky sjednané dne 2. 7. 2017, neboť toto ujednání by se mohlo případně týkat předešle vzniklých závazkových vztahů, nikoli však těch, které v době jeho sjednání ještě neexistovaly. Promlčecí lhůta počala běžet v návaznosti na sjednané datum splatnosti zápůjčky, tj. na den 30. 6. 2023. Jelikož byla žaloba podána dne 22. 7. 2023, byla tak podána v zachovalé promlčecí lhůtě. I kdyby tento závěr neplatil, ani tak by dle prvostupňového soudu nebylo možno předmětnou pohledávku považovat za promlčenou. Dne 18. 9. 2018 totiž byla žalobkyni vrácena část zápůjčky ve výši 200.000 Kč, čímž bylo na daný dluh částečně plněno, tudíž došlo ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. ve spojení s § 639 o. z. k tzv. konkludentnímu uznání dluhu. Soud prvního stupně nesdílel názor žalované, že daná platba byla platbou dílčí, a nikoliv platbou částečnou, neboť skutečnost, že žalovaná byla oprávněna zápůjčku splatit nejpozději do 30. 6. 2023 nečiní z veškerých plateb na tuto zápůjčku poskytnutých do daného data platby dílčí. Prvostupňový soud proto shledal nárok žalobkyně na zaplacení částky 80.000 Kč po právu. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ji přiznal plně úspěšné žalobkyni.

6. Žalovaná proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání. Namítala, že soud prvního stupně neprovedl jí navržený důkaz zacílený na zjišťování původu listiny, byť údaje v ní uvedené jsou rozhodující mj. pro vyřešení otázky promlčení v návaznosti na splatnost. Žalovaná dále namítala nesprávné právní posouzení ve vztahu k promlčení dané pohledávky, neboť se neztotožňuje s názorem, že by ujednání 6.2.2 smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 10. 2015 nemohlo dopadat na předmětný závazkový vztah. Byli to totiž právě žalobkyně a její právní zástupce, kteří se daného ustanovení dovolali, aby navodili zamýšlené důsledky zesplatnění. Jejich jednání tak nyní nelze vykládat k tíži žalované. Žalovaná rovněž rozporovala závěr prvostupňového soudu v bodě 69 napadeného rozsudku o tom, že tento nemá pochyb o tom, že předmětné částečné plnění bylo právě plněním na předmětnou zápůjčku, což potvrdili při výslechu žalobkyně, [jméno FO] i [tituly před jménem] [jméno FO]. Dle žalované je tento závěr značně zkreslený a neodpovídá provedenému dokazování, neboť z něj nelze seznat, že by částka 200.000 Kč představovala úhradu právě na zápůjčku, která je předmětem sporu. Žalovaná je přesvědčena, že je tomu právě naopak a svědecké výpovědi svědčí o tom, že žalobkyni nemohlo být známo, na jakou zápůjčku mělo být plněno a jaký dluh tím měl být uznán, když není ani zřejmé, kdo platbu zadal a s jakým úmyslem. Žalovaná rovněž rozporovala závěr soudu prvního stupně v bodě 70 napadeného rozsudku, neboť dle jejího názoru nelze z poznámky u platby „vrácení části zápůjčky“ dovozovat, že se jednalo o plnění na zápůjčku ze dne 2. 7. 2017. Argumentovala, že konkludentní uznání dluhu je právním jednáním, pro které platí § 546 o. z., obsah právního jednání spočívajícího v provedení platby ve výši 200.000 Kč však v řízení nebyl bez pochybností prokázán. V daném případě tedy nebylo zřejmé, na jaký dluh je částečná platba provedena a opačný závěr je dle žalované v rozporu s provedeným dokazováním. Žalovaná proto odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá.

7. Žalobkyně považovala odvolání žalované za nedůvodné, neboť napadený rozsudek je dle jejího názoru věcně správný. Soud prvního stupně pečlivě provedl rozsáhlé dokazování, v rámci kterého bylo účelové sporování pravosti listin jednoznačně vyvráceno. Žalobkyně v řízení jednoznačně prokázala existenci smlouvy o zápůjčce ze dne 2. 7. 2017, tj. její uzavření, jakož i následné poskytnutí zápůjčky. Rovněž prokázala, že dluh byl ze strany žalované dne 3. 8. 2018 výslovně uznán, v důsledku čehož se tento ve smyslu § 639 o. z. od data uznání promlčí za 10 let. Prokázáno bylo i to, že žalovaná právě na tento dluh dne 18. 9. 2018 částečně plnila, čímž došlo ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. k uznání zbývající části dluhu a rovněž aplikace promlčecí lhůty v délce 10 let. Žalobkyně proto odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

8. Odvolací soud z podnětu žalovanou podaného odvolání a v mezích jím vytyčených ve smyslu § 212 a § 212a při nařízeném jednání přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Odvolání žalované však důvodným neshledal.

9. Podle § 639 o. z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

10. Podle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

11. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Odvolací soud shledal, že žalovanou podané odvolání není důvodné. Soud prvního stupně v daném případě správně zjistil skutkový stav, který rovněž správně posoudil i po stránce právní, když dospěl k závěru, že žalobkyně se žalovanou platně uzavřela smlouvu o peněžité zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., jejíž obsah byl zachycen na listině datované 2. 7. 2017. Požadavek reálného přenechání finanční částky byl v daném případě splněn, neboť žalobkyně v souladu s obsahem smlouvy zachyceným na listině ze dne 2. 7. 2017 na bankovní účet žalované vložila částku 280.000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015 sp. zn. 31 Cdo 2184/2013). Navzdory tomu, že mezi účastníky byla sjednána splatnost celé zápůjčky ke dni 30. 6. 2023, žalovaná na ni provedla úhradu pouze částečnou, když dne 18. 9. 2018 ze svého účtu na účet žalobkyně převedla částku 200.000 Kč s poznámkou „vrácení části zápůjčky“.

13. Odvolací soud v daném případě nepřisvědčil námitce žalované, že v řízení nebylo prokázáno, že jí dne 18. 9. 2018 provedená platba ve prospěch žalobkyně v částce 200.000 Kč byla úhradou na zápůjčku, která je předmětem tohoto sporu. Soud prvního stupně při jednání dne 13. 5. 2024 pečlivě provedl výslech jak žalobkyně, tak i [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] a jak vyplývá z napadeného rozsudku, jejich výpovědi jednotlivě, jakož i ve vzájemné souvislosti s ostatními důkazy ve smyslu § 132 o. s. ř. velmi důkladně zhodnotil. Odvolací soud má za to, že ve vztahu k výše uvedenému postupu soudu prvního stupně nelze ničeho vytknout. Jednotlivé věty z výpovědí výše jmenovaných osob, na které žalovaná v odvolání poukazuje a které rozporuje, jsou totiž pouze vytrženy z celkového kontextu daných výpovědí. Závěr prvostupňového soudu o tom, že předmětné částečné plnění bylo plněním právě na předmětnou zápůjčku, je tudíž zcela správný. Správnost tohoto závěru pak podporuje i to, že pokud žalovaná namítala, že mezi ní a žalobkyní existovalo více zápůjček, je s podivem, že netvrdila, na jakou jinou konkrétní zápůjčku měla předmětná částka 200.000 Kč představovat úhradu. Jak navíc vyplynulo z výpovědi žalobkyně, na jiné zápůjčky sjednané mezi účastníky nebylo možno hradit částečně. Jelikož tedy bylo v daném případě prokázáno, že ani jedna ze stran nemohla mít pochybnost o tom, na jaký dluh je takto částečně hrazeno, došlo tak tímto částečným plněním ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. ke konkludentnímu uznání dluhu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2022 sp. zn. 25 Cdo 3543/2021 nebo dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 1. 2023 sp. zn. 33 Cdo 1746/2022-II.).

14. Námitku žalované spočívající v nesprávném právním posouzení soudu prvního stupně ve vztahu k promlčení pohledávky odvolací soud rovněž neshledal důvodnou. Soud prvního stupně správně konstatoval, že ustanovení 6.2.2 smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 10. 2015 (tj. jiné smlouvy), na které předchozí právní zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] odkazoval ve výzvě datované 26. 7. 2019, nemohlo vést k zesplatnění zápůjčky, jež je předmětem tohoto řízení. Dané ustanovení by případně bylo možné aplikovat na dříve vzniklé závazky, nicméně v žádném případě na závazky, které v době jeho sjednání ještě neexistovaly. Splatnost zápůjčky, která je předmětem tohoto řízení, byla sjednána ke dni 30. 6. 2023. Změna splatnosti zápůjčky může být sjednána pouze za dobu trvání tohoto závazku a nelze ji tak měnit smluvním ujednáním již existujícím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2024 sp. zn. 23 Cdo 1666/2023). Pro úplnost však odvolací soud i na tomto místě poukazuje na svou argumentaci uvedenou v předchozím odstavci tohoto rozsudku vylučující promlčení s odkazem na konkludentní uznání dluhu částečným plněním ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. a s tím související promlčecí lhůtu v délce 10 let od uznání dle § 639 o. z.

15. K poměrně vágně formulované odvolací námitce žalované, že soud prvního stupně neprovedl jí navržený důkaz zacílený na zjišťování původu listiny, odvolací soud uvádí, že nalézací soud dospěl ke správnému, řádně a velmi podrobně odůvodněnému závěru o pravosti listiny obsahující písemnou podobu smlouvy o zápůjčce, resp. pravosti podpisů na této listině se nacházejících. Odvolací soud proto v plném rozsahu přisvědčil závěru obvodního soudu o nadbytečnosti znaleckého posudku z oboru písmoznalectví za účelem prokázání pravosti podpisu žalobkyně, [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] na smlouvě o zápůjčce ze dne 2. 7. 2017, neboť tato skutečnost již byla v dosavadním řízení bez důvodných pochybností, tedy s praktickou jistotou, prokázána (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004 sp. zn. I. ÚS 733/01). Důvody nadbytečnosti žalovanou navrhovaného znaleckého posudku byly v napadeném rozsudku rovněž podrobně popsány (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005 sp. zn. 30 Cdo 749/2005).

16. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, který odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř.

17. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, jež byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Náklady žalobkyně činí celkem 19.464 Kč a sestávají z odměny advokáta vycházející z tarifní hodnoty ve výši 80.000 Kč dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“) za 2 úkony právní služby po 4.300 Kč dle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu, tj. vyjádření k odvolání ze dne 30. 9. 2024 a účast na jednání před odvolacím soudem dne 19. 11. 2024, dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 2 úkony právní služby, tj. 600 Kč podle 13 odst. 4 advokátního tarifu, dále z cestovného ve výši 5.686 Kč podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu za cestu k jednání odvolacího soudu dne 19. 11. 2024 na trase [místo] – [místo] a zpět (celkem [Anonymizováno] km) vozidlem [název] (42,60 Kč za litr benzinu automobilového 98 oktanů dle § 4 písm. b/ vyhlášky č. 398/2023 Sb., při průměrné spotřebě 11,3 l benzinu na 100 km a amortizaci vozidla 5,60 Kč / 1 km dle § 1 písm. b/ vyhlášky č. 398/2023 Sb.), dále z náhrady za ztrátu promeškaného času ve výši [částka] podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, v souvislosti se shora uvedenou cestu na jednání odvolacího soudu, tj. 12 půlhodin x 100 Kč a dále z náhrady za 21 % DPH z částky 16.086 Kč ve výši 3.378 Kč. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové částce 19.464 Kč k rukám advokáta žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.