o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 16 C 173/2020-169,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že řízení se částečně zastavuje ohledně požadovaného příslušenství ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok I.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.) a dále k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši [částka], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení [částka] s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení. To mělo žalovanému vzniknout tím, že platil žalobkyni na základě rozhodnutí soudu na výživné manželky [částka] měsíčně, mimo jiné i v době od [datum] do [datum], ačkoli následně byla taková povinnost rozhodnutím odvolacího soudu ve věci výživného zrušena. [příjmení] v daném období zaplacená tak byla v konečném důsledku plněna bez právního důvodu. Žalobce takto zaplatil [částka], z toho [částka] bylo započteno na dluh za měsíc [číslo] a zbytek [částka] požadoval po žalované vrátit naposledy upomínkou ze dne [datum].

3. Soud prvního stupně rozhodl v nepřítomnosti žalované postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř. při jednání konaném dne [datum], když žalovaná žádala o odročení jednání ze zdravotních důvodů, které však soudu nedoložila. Pokud namítala místní nepříslušnost soudu prvního stupně, konstatoval, že tak neučinila při prvním úkonu v dané věci a navíc má žalovaná trvalé bydliště v [obec a číslo], což koresponduje i s údajem v lékařských zprávách.

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že o vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 1/2015-385, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 54 Co 294/2017-708, tak, že žalobce byl povinen platit žalované na výživu [částka] měsíčně, avšak jen do [datum]. Žalobce však v době mezi rozhodnutím soudu I. a II. stupně platil částku [částka] měsíčně i v době od [datum] do [datum] Tyto platby v celkové výši [částka] byly prokázány výpisy z účtu žalobce. Poté, co [částka] bylo započteno na dluh za [číslo], žalobce opakovaně vyzval žalovanou k vrácení přeplatku ve výši [částka], avšak bezvýsledně.

5. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 2991 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a žalobě vyhověl, když plnění poskytnutá žalobcem žalované po [datum] jsou bezdůvodným obohacením vzniklým plněním bez právního důvodu, respektive na základě právního důvodu, který odpadl. Žalobci přiznal i příslušenství dle § 1970 o. z., a to od [datum] do zaplacení, když ohledně příslušenství za dobu od [datum] do [datum] řízení částečně zastavil pro zpětvzetí žaloby. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, nejprve v blanketové podobě, následně je ještě doplnila. Rozhodnutí napadla v plném rozsahu, včetně výroku o částečném zastavení řízení. Soudu prvního stupně vytýkala, že jí odepřel poučení podle § 119a o. s. ř. a ještě před rozhodnutím v dané věci ji neinformoval o tom, jaké skutkové závěry z provedeného dokazování vyvodil. Rovněž měla za to, že měla být vyzvána podle § 118a odst. 2 o. s. ř. a to vzhledem k omluvě ze zdravotních důvodů. Žalovaná rozhodně nesouhlasila s tím, že by se k žalobě nevyjádřila. V této souvislosti poukazovala na svoji žádost o přerušení řízení a na skutečnosti tam uváděné. Dále namítala, že přijaté plnění ze strany žalobce nemohlo představovat bezdůvodné obohacení, když finanční prostředky byly zasílány z příjmu od zaměstnavatele žalobce, společnosti [právnická osoba], a ty jednoznačně patří do společného jmění účastníků. Navíc z těchto prostředků hradila náklady na služby – vodu, teplo, elektřinu, internet a pojištění bytové jednotky [číslo] na adrese V [obec a číslo] v [obec a číslo], tedy za bytovou jednotku, která je rovněž ve společném jmění účastníků. Činila tak poté, co se z tohoto bytu odstěhovala. Těmito skutečnostmi se však soud prvního stupně nezabýval. Poukazovala také na svůj zdravotní stav – výhřez ploténky, který dokládala lékařskou zprávou z magnetické rezonance ze dne [datum]. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobou zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně rozsudek soudu prvního stupně zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaná opakovaně v odvolacím řízení žádala o ustanovení zástupce z řad advokátů, s tímto návrhem však neuspěla, jak bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze č. j. 30 Co 407/2021 - 196 dne [datum rozhodnutí].

8. Žalobce navrhl potvrdit rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.

9. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. Odvolací soud nařídil ve věci jednání na [datum], žalovaná byla k tomuto jednání předvolána zásilkou jednak adresovanou na adresu jejího trvalého bydliště V [obec], [obec a číslo], a poté co se tato zásilka vrátila odvolacímu soudu s poznámkou, že adresát nemá poštovní schránku v domě, pak bylo předvolání k tomuto jednání vyvěšeno na úřední desce dne [datum], svěšeno pak bylo [datum], čímž nastala zákonná fikce doručení. Žalovaná se k odvolacímu soudu nedostavila, svojí nepřítomnost u odvolacího soudu nijak neomluvila, o odročení jednání nežádala. Odvolací soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a také on projednal odvolání proti napadenému rozsudku v nepřítomnosti žalované.

10. Z obsahu spisu se podává, že žalovaná reagovala na žalobu návrhem na přerušení řízení ze dne [datum]. V něm bez bližší specifikace tvrdila, že žalobce jí dluží v rámci vypořádání společného jmění manželů minimálně [částka] s tím, které zahrnují i právě žalovanou částku. Odkazovala na příjmy žalobce v období od 1/ 2013 do 6/ 2020 ve výši cca [částka] s tím, že ona sama měla v té době cca [částka]. Dále namítla, že v řízení o výživné pro manželku jí odvolací soud uložil povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši [částka], ačkoliv žalovaná nemá finanční prostředky k zajištění základních životních potřeb. Tvrdila, že proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 54 Co 294/2017-708, podala dovolání. Navrhla proto rozhodnutí v dané věci přerušit do skončení dovolacího řízení ve věci výživného manželky. Další její podání v dané věci se týkala ustanovení jí advokáta na náklady státu. Jiná tvrzení k věci samé před soudem prvního stupně neuváděla. Teprve podáním z [datum] vznesla námitku místní nepříslušnosti. Dalším podáním z téhož dne doplnila, že se ke dni podání žaloby zdržovala v okresu [obec]; přesnou adresu neuvedla, a to ani na základě výzvy soudu. Elektronickým podáním ze dne [datum] s platným elektronickým podpisem požádala o omluvu ze zdravotních důvodů z jednání nařízeného na [datum] s tím, že do 30 dnů odůvodní námitku místní příslušnosti, vyjádří se k žalobě a označí důkazy a svědky. Uvedla, že na [obec a číslo] se nezdržuje od listopadu 2016, odkazovala na zprávu z akutní neurologické ambulance, kterou zašle dodatečně. Dne [datum] pak proběhlo jednání v nepřítomnosti žalované, když soud prvního stupně měl námitku místní nepříslušnosti za nedůvodnou a opožděnou, omluvu žalované za nedoloženou. Po vydání rozhodnutí ve věci byl následně doručen do spisu ambulantní nález primáře MUDr. [jméno] [příjmení], potvrzující datum vyšetření dne [datum], podle kterého žalovaná opakovaně trpí silnými bolestmi v dolní části zad, v hrudně-bederní krajině, je jí doporučen klidový režim a předepsána analgetika. Tato zpráva byla doručena soudu [datum] až ve 21 hodin 28 minut.

11. Protože se žalovaná nedostavila řádně a včas k soudu prvního stupně, svoji neúčast u soudu sice omluvila, avšak o odročení jednání výslovně nepožádala, navíc důvodnost své omluvy doložila až dodatečně, soud prvního stupně nepochybil, pokud jednal v její nepřítomnosti a o věci rozhodl. Žalovaná se tak uvedeným postupem připravila o možnost poučení podle § 119a o. s. ř., k němuž dochází jen při jednání soudu.

12. Žalovaná v řízení netvrdila (nebránila se), že by jí plnění v žalované výši nebylo poskytnuto. Navíc v řízení byl prokázán opak, tedy úhrada výživného žalobcem žalované ve výši [částka] za období, kdy tento nárok již žalovaná neměla. Žalovaná neuvedla žádné konkrétní tvrzení na podporu toho, že nejde o bezdůvodné obohacení. Netvrdila žádný právní důvod, který by ji opravňoval žalovanou částku přijmout a ponechat si ji. Za takové tvrzení pak nelze považovat ani konstrukci žalované o tom, že žalobce jí na vyrovnání SJM dluží nejméně [částka], což konstruuje toliko z porovnání výdělků jich obou v letech 2013 – 2020, a to tím spíše, že k tomu nic bližšího neuvedla. I kdyby žalovaná měla vůči žalobci tuto pohledávku, pak sama existence takové tvrzené pohledávky žalované vůči žalobci neznamená zánik pohledávky žalobce vůči žalované. Žalovaná v řízení neuplatnila námitku započtení, ani netvrdila, že by takovou námitku uplatnila mimo řízení.

13. Pokud jde o tvrzení žalované o tom, že finanční prostředky vynaložila na financování nákladů bydlení a provozu společné nemovitosti účastníků, ačkoliv danou nemovitost ani neužívala, tato vznesla žalovaná poprvé až v odvolacím řízení, proto jde o procesně nepřípustné novoty, k nimž odvolací soud nemohl přehlédnout. Navíc jde o tvrzení, která nejsou s to zvrátit správnost závěrů soudu prvního stupně. Taková skutečnost by vedla pouze k závěru o případné pohledávce žalované vůči žalobci, což bez dalšího nemá vliv na existenci žalované pohledávky. Také tvrzení o tom, že sporné prostředky byly zasílány zaměstnavatelem žalobce a tedy patří do SJM, nemůže vést k závěru, že na straně žalované bezdůvodné obohacení nevzniklo. Byť existuje SJM účastníků, mohou vznikat vzájemné nároky mezi manžely, jako je tomu např. u výživného manžela, byť toto výživné je povinným manželem hrazeno z jeho příjmů, které jsou (zpravidla) součástí SJM. Obdobný závěr je třeba přijmout i u nároku manžela na vydání bezdůvodného obohacení.

14. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, důkazy hodnotil každý zvlášť a ve vzájemných souvislostech postupem podle § 132 o. s. ř. a vyvodil pak správný závěr o skutkovém stavu, který také správně posoudil po stránce právní. V řízení bylo prokázáno, že původně stanovená vyživovací povinnost ze strany soudu prvního stupně uložená žalobci vůči žalované byla korigována následným rozhodnutím odvolacího soudu, a v důsledku těchto okolností došlo k přeplacení na výživném ze strany žalobce vůči žalované o částku [částka]. Žalovaná tuto částku na opakované výzvy žalobci nevrátila, proto soud prvního stupně postupoval správně, pokud takto přijaté plnění žalovanou posoudil jako bezdůvodné obohacení ve smyslu výše citovaného ustanovení občanského zákoníku a žalobě zcela vyhověl, a to včetně příslušenství, tedy zákonného úroku z prodlení, které přisoudil žalobci, tak jak požadoval od [datum], což koresponduje s předžalobní výzvou ze dne [datum].

15. Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval původně příslušenství za dobu dřívější, avšak v tomto smyslu vzal částečně žalobu zpět, soud prvního stupně také nepochybil, pokud řízení částečně zastavil postupem podle § 96 odst. 2 a 4 o. s. ř. Žalovaná nebyla oprávněna brojit proti částečnému zpětvzetí žaloby, k němuž došlo ještě před jednáním ve věci samé. I kdyby se tak stalo později, žalovaná v odvolání netvrdila, natož pak aby doložila vážný důvod, pro který by nemělo být řízení částečně zastaveno ohledně příslušenství původně požadovaného žalobcem za období [datum] do [datum], proto v této části shledal odvolací soud její odvolání jako neopodstatněné.

16. Nedůvodné je i odvolání do výroků II. a III. rozsudku soudu prvního stupně, když rozhodnutí soudu o věci samé i o nákladech řízení mezi účastníky je věcně správné. Pokud jde o výrok o nákladech řízení, který soud prvního stupně odůvodnil podle § 142 odst. 1 o. s. ř., pak je třeba pro úplnost dodat, že výrok je třeba podřadit pod § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť na částečné zastavení řízení je třeba nahlížet jako na částečný neúspěch žalobce, avšak jen v nepatrné míře. Žalobci tak právem náleží plná náhrada nákladů řízení, které mu před soudem prvního stupně vznikly a které tento soud také správně vyčíslil - v tomto směru lze odkázat na písemné odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně.

17. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve všech jeho výrocích postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

18. Následně bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl v odvolacím řízení zcela procesně úspěšný a má tak právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří odměna advokáta za účast na jednání odvolacího soudu ve výši [částka], 1× režijní paušál [částka], to vše podle §§ 7, 11 a 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, celkem [částka] a spolu s 21% DPH pak [částka].