o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení [částka], žalobu zamítl (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal nároků na základě zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), a to poté, co proti němu bylo od [datum] [anonymizována tři slova] pro skutek kvalifikovaný jako přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku; rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] byl však podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby. Žalobce konkrétně podanou žalobou požadoval částku [částka] jako náhradu škody spočívající v nákladech na zastoupení obhájcem v [anonymizováno] řízení a částku [částka] jako náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní [anonymizováno].

3. Soud prvního stupně provedl dokazování, jak rozvedl v písemném odůvodnění rozsudku, a dospěl ke skutkovému závěru, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. [spisová značka] došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] žalobce ze dne [datum], neboť toto pravomocné rozhodnutí bylo následně zrušeno rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne [datum], kterým byl žalobce v celém rozsahu obžaloby zproštěn.

4. Trestní [anonymizováno] žalobce bylo zahájeno nezákonným rozhodnutím, proto má žalobce právo na odškodnění újmy, která mu byla v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí způsobena. Uplatněná majetková škoda spočívající ve vynaložených nákladech na obhájce v [anonymizováno] řízení ve výši [částka] byla v průběhu řízení žalobci žalovanou nahrazena, ve zbytku byla žaloba vzata zpět, proto bylo řízení co do částky [částka] zastaveno, předmětem řízení zůstala nemajetková újma. Nemajetková újma vzniklá v důsledku nezákonně [anonymizována tři slova] musí být dle judikatury prokázána. Žalobce byl stíhán pro skutek kvalifikovaný jako přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a byl ohrožen trestem odnětí svobody v trvání až 3 léta. Trestní řízení trvalo 1 rok a 3 měsíce. Negativní dopady [anonymizována dvě slova] do jednotlivých sfér života žalobce byly v řízení prokázány, zejména do sféry pracovní, neboť žalobce pracuje jako policista a trestní [anonymizováno] ovlivňovalo výkon služby. Soud prvního stupně považoval za nutné, aby žalobci byla způsobená nemajetková újma odškodněna poskytnutím peněžitého zadostiučinění. Pokud jde o výši peněžitého zadostiučinění, učinil nalézací soud srovnání s jinými případy odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonně vedeným [anonymizována dvě slova], a to konkrétně s věcí vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] (ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací]), dále s věcí vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] a s věcí vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] (ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací]). Po porovnání těchto případů soud prvního stupně stanovil výši peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou žalobci vydáním nezákonného rozhodnutí v označeném soudním řízení, částkou [částka]. V tomto rozsahu ve vztahu k uplatněnému nároku na nemajetkovou újmu soud prvního stupně žalobě vyhověl s odkazem na § 5, 8 odst. 1 a § 31a OdpŠk, ve zbytku pak žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř.

5. Rozsudek napadla včasným odvoláním žalovaná, které směřovala proti výroku I. o věci samé, a proti výroku III., kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Žalovaná nesouhlasila především se zhodnocením míry intenzity zásahu předmětného [anonymizováno] řízení do sféry žalobce ve srovnání se soudem uváděnými srovnávacími případy. Přiznané zadostiučinění považovala za značně nadhodnocené. Soud prvního stupně uvedl stran srovnání tři podobné případy řešené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], kdy soud přiznal tamějším žalobcům částky [částka], [částka] a [částka]. Soud prvního stupně sice vybral příhodnou judikaturu, avšak následně zjištěné zásahy nesprávně zhodnotil a přirovnal. V rámci všech porovnávaných případů došlo k velice významnému zásahu do pracovní činnosti, kdy tito museli ukončit výkon práce a již se k původní pracovní činnosti nikdy nevrátili. V případě žalobce nedošlo ani k postavení mimo službu, mohl nadále během [anonymizována dvě slova] u Policie ČR dále pracovat, postoj nadřízených žalobce se nijak nezměnil. Celkově v případě uváděných srovnávacích případů došlo k mnohem závažnějším zásahům než v případě žalobce. Judikatura soudem prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí zohledněná je příhodná ve vztahu k druhu trestné činnosti a délky [anonymizováno] řízení, avšak nikoli již ve vztahu k zásahům do osobní sféry poškozeného; ba naopak, soudem prvního stupně předestřená judikatura v tomto směru dokazuje skutečnost, že v případě žalobce je adekvátním zadostiučiněním konstatování porušení práva vydáním nezákonného rozhodnutí a vyslovení omluvy, nikoli přiznání peněžitého zadostiučinění. Žalovaná dále nesouhlasila s nákladovým výrokem III. napadeného rozsudku, neboť žalobci byly přiznány náklady řízení i za nárok na náhradu nákladů obhajoby. Žalobce byl třikrát bezvýsledně urgován k doložení dokladů o zaplacení. Žalovaná tak byla nucena nárok na náhradu škody spočívající v obhajném dne [datum] zamítnout, neboť nebyl osvědčen vznik dluhu. Žalovaná byla připravena plnit, jak ostatně vyplývá z následně vydaného stanoviska ze dne [datum], kterým přiznala žalobci náhradu nákladů obhajoby ve výši [částka]. Žalobci by proto neměly být přiznány náklady řízení vypočtené z nároku na náhradu nákladů obhajoby pro vědomou nečinnost zástupce žalobce. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek ve výroku I. změnil tak, že žalobu co do částky [částka] zamítne a znovu rozhodne o nákladech řízení.

6. Žalobce považoval odvolání žalované za nedůvodné.

7. Odvolací soud z podnětu včas podaného odvolání žalované a v mezích jím vytčených podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal při nařízeném jednání napadený rozsudek, odvolání však opodstatněným neshledal.

8. Odvolací soud předně seznal, že soud prvního stupně správně a v rozsahu, který lze považovat za dostatečný pro rozhodnutí věci, zjistil skutkový stav, přičemž provedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. hodnotil jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti, a na tomto základě pak dospěl ke správným skutkovým zjištěním.

9. V tomto řízení uplatnil žalobce mj. nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé jeho [anonymizována dvě slova], které skončilo zproštěním obžaloby. Je ustálenou soudní praxí, že podle OdpŠk odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) [anonymizována dvě slova], které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím [anonymizováno] soudu. Jelikož zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní [anonymizováno] zahajuje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

10. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], konstatoval, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou [anonymizována dvě slova], které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky [anonymizována dvě slova], a především dopadů [anonymizována dvě slova] do osobnostní sféry poškozené osoby. [příjmení] a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

11. Ustanovení § 31a OdpŠk hovoří pouze o tom, že zadostiučinění musí být přiměřené, samotné určení výše však ponechává na volném uvážení soudu. Zákon tedy nevymezuje žádnou případnou hranici (minimální nebo maximální) pro určení výše zadostiučinění. Soud je při úvaze o přiměřenosti výše finančního odškodnění povinen vycházet z úplně zjištěného skutkového stavu a opírat se o zcela konkrétní a přezkoumatelná hlediska, kterými jsou především závažnost nemajetkové újmy a ověřené okolnosti, za kterých k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo. Kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou v případech zahájení [anonymizována dvě slova] (řízení), které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, následující: 1) Povaha trestní věci. Pod tímto kritériem se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou [anonymizováno] postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části [anonymizováno] zákoníku). 2) Délka [anonymizováno] řízení. Toto kritérium zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu [anonymizována dvě slova] řízení trval. 3) Následky způsobené [anonymizováno] řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Toto kritérium umožňuje zohlednění individuálních následků [anonymizována dvě slova] v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných pod body 1 a 2. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného [anonymizována dvě slova] do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době [anonymizována dvě slova] a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) – mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií.

12. V soudní praxi je též zastáván názor, že výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené [anonymizována dvě slova], které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna.

13. Soud prvního stupně tato judikatorní kritéria respektoval, provedl komparaci s obdobnými případy. Zejména věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] vykazuje totožné znaky s věcí posuzovanou, neboť v ní byl poškozený (profesí rovněž policista) stíhán pro přečiny výtržnictví a ublížení na zdraví, [anonymizováno] trvalo obdobnou dobu, dopady do profesního života byly srovnatelné. V průběhu řízení tomuto poškozenému žalovaná vyplatila zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši [částka]. Při úvaze o výši zadostiučinění tak danou věc lze považovat v zásadě za srovnatelnou a částka [částka] stanovená žalobci jako náhrada nemajetkové újmy není zjevně nepřiměřená.

14. Tento závěr obstojí i ve vztahu k ostatním porovnávaným případům, které detailně popsal v napadeném rozsudku soud prvního stupně. Odvolací soud dodává, že další rozhodnutí použitá k porovnání s případem žalobce nemohou být po skutkové ani po právní stránce shodné, avšak jen z tohoto důvodu nelze tato rozhodnutí označit za nevhodná ke srovnání s případem žalobce, jak žalovaná v průběhu odvolacího řízení namítala. Smyslem srovnání není zcela do podrobností provést srovnání s použitými rozhodnutími, když každé z nich je zejména po skutkové stránce svým způsobem jedinečné. Účelem porovnání je stanovit výši finančního zadostiučinění tak, aby tato výše představovala odškodnění újmy poškozeného s přihlédnutím ke skutkovým zjištěním v dané věci a zároveň, aby výše odškodnění nevybočovala od odškodnění, které se dostalo nezákonně trestě stíhaným za obdobnou trestnou činnost.

15. Odvolací soud proto z uvedených důvodů postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek ve výroku I. o věci samé jako věcně správný potvrdil.

16. Důvodným neshledal odvolací soud odvolání žalované ani proti výroku o nákladech řízení. Pokud žalovaná namítala, že žalobce jí přes opakované výzvy nepředložil doklady týkající se nároku na náhradu škody spočívající v obhajném, pak přehlíží, že žalobce u ní uplatnil svůj nárok dne [datum], žalovaná jej neprojednala v zákonné šestiměsíční lhůtě. Až v průběhu řízení po podání žaloby žalovaná zaplatila žalobci na náhradě majetkové škody částku [částka]. Ve vztahu k této částce nelze dovodit procesní neúspěch žalobce, čehož se dovolávala žalovaná v podaném odvolání. Pokud se žalované nepodařilo projednat žalobcem uplatněný nárok v zákonem stanovené lhůtě (v níž žalobce nebyl ani vyzván k doložení potřebných listin), nelze v této části odůvodnit nepřiznání odpovídající náhrady nákladů řízení.

17. Odvolací soud připomíná, že při určování poměru úspěchu a neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na jiné peněžité plnění (objektivní kumulace), je zpravidla třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Dovolací soud pak v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dospěl k závěru, že odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Odměna za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada škody v penězích, se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu. V projednávané věci žalobce uplatnil dva nároky: náhradu nemajetkové újmy a újmy majetkové (obhajné). Proto obvodní soud nepochybil, pokud za tarifní hodnotu považoval částku [částka] ([částka] ve vztahu k nemajetkové újmě, [částka] ve vztahu k nákladům obhajoby). Z celkového předmětu řízení ve výši [částka] byl žalobce úspěšný z 89 % a neúspěšný pouze z 11 %, z tohoto důvodu má tedy podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu 78 % svých nákladů řízení, jak správně uvedl soud prvního stupně.

18. Náklady žalobce činí celkem [částka] a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku [částka], dále z odměny advokáta ve výši [částka] za 4 úkony právní služby po [částka] podle § 7, § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 advokátního tarifu (tarifní hodnota [částka], úkony do částečného zpětvzetí žaloby), 2 úkony právní služby po [částka] (tarifní hodnota [částka]) a paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 6 úkonů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, dále pak příslušná 21% DPH ve výši [částka]. Žalobce má právo na náhradu 78 % těchto nákladů, tedy částky [částka], nikoliv [částka], jak nesprávně vypočetl obvodní soud.

19. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku III., kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, postupem podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil jen tak, že jejich výše činí [částka]; když naopak v základu, ve lhůtě k plnění a v určení platebního místa odvoláním dotčený výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 224

odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnému žalobci vznikly náklady spojené se zastoupením advokátem za jeden úkon právní služby po [částka] (účast u jednání odvolacího soudu) dle § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu a paušální náhrada hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 4 cit. vyhl.), to vše navýšené o 21% DPH ve výši [částka], což činí celkem [částka].

21. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové částce [částka] k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř., pariční lhůta byla prodloužena na 15 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť se jedná o plnění z prostředků státního rozpočtu, což je spojeno s potřebou delší doby pro administrativní zajištění platby.

22. Odvoláním nedotčený výrok II. rozsudku nabyl samostatně právní moci podle § 206 odst. 2 o. s. ř.