o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a proti doplňujícímu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud prvního stupně výrokem I. určil, že rozvázání pracovního poměru žalobce a žalované jeho okamžitým zrušením, ke kterému mělo dojít dne [datum] listinou žalované ze dne [datum], je neplatné. Výrokem II. žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

2. Napadeným rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud prvního stupně doplnil rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], o výrok III., kterým rozhodl o vyloučení návrhu žalobce na zaplacení náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku žalobce za dobu ode dne, kdy žalobce oznámil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání, k samostatnému projednání.

3. Pokud jde o rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud prvního stupně ve věci rozhodoval rozsudkem pro uznání s tím, že žalovaná byla usnesením ze dne [datum] ve smyslu ustanovení § 114b o. s. ř. vyzvána, aby se do 30 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřila, vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svou obranu, a připojila listinné důkazy k prokázání svých tvrzení. Současně byla žalovaná poučena o následcích nevyhovění této výzvě. Uvedené usnesení bylo žalované doručeno do datové schránky dne [datum], žalovaná se však ve stanovené lhůtě do [datum] k podané žalobě nevyjádřila, ani nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom brání. Soud prvního stupně proto uzavřel, že má za to, že žalovaná uplatněný nárok uznala a vydal rozhodnutí podle § 153a o. s. ř. ve spojení s § 50 a § 55 z. č. 262/2006 Sb. zákoníku práce s tím, že s ohledem na uznání nelze mít za splněné podmínky pro okamžité zrušené pracovního poměru. Výrok o nákladech řízení odůvodnil podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci přiznal náklady za právní zastoupení, a to 3 x odměnu [částka], 3 x [částka] režijní paušál, spolu s 21% DPH a soudním poplatkem ve výši [částka].

4. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyloučil další žalobou uplatněný nárok žalobce na náhradu mzdy k samostatnému projednání. Přitom konstatoval, že pochybil, když rozhodnutí o vyloučení části předmětu řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí nevydal před tím, než o zbytku nároku žalobce rozhodl rozsudkem pro uznání, jak původně zamýšlel. V důsledku toho pak dne [datum] nerozhodl o celém předmětu řízení. Za takové situace mu nezbylo, než postupovat podle § 166 o. s. ř. ve spojení s § 112 o. s. ř.

5. Oba rozsudky byly napadeny včasnými odvoláními žalované.

6. Pokud jde o rozsudek ze dne [datum], žalovaná připomenula rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], podle kterého je třeba mít na zřeteli, že rozsudek pro uznání založený na právní fikci podstatně redukuje možnost uplatnění procesních práv žalovaného a zejména jeho práva rozporovat žalovaný nárok či tvrzení žalobce. Odvolatelka namítala, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, když fikci uznání brání skutečnost, že žaloba sama trpí takovými vadami, které brání pokračování v řízení. Žalobce se domáhá„ určení neplatnosti zrušení pracovního poměru“ a dále„ rozhodnutí o povinnosti žalované poskytnout žalobci náhradu mzdy ve výši průměrného jeho výdělku…“, aniž by žalobce uvedl, o jakou částku se mu jedná. Uvedenou vadu žaloby bylo třeba odstranit; soud prvního stupně však žalobce k odstranění vady žaloby, spočívající v nejasnosti a neurčitosti žalobního návrhu, nevyzval. Není proto zřejmé, zda otázka neplatnosti skončení pracovního poměru má být řešena jen jako otázka předběžná a zda jde tedy„ jen“ o žalobu na plnění. Navíc obsah žaloby spíše vede k závěru, že se tato zabývá jen otázkou neplatnosti ukončení pracovního poměru. Podle žalované tak obsah žaloby neodpovídá žalobního návrhu (petitu). Dále sporovala řádné doručení oznámení zaměstnance zaměstnavateli o tom, že na dalším zaměstnání žalobce (žalobce sám tvrdí, že tak učinil emailem, což je v rozporu s § 337 odst. 1 ZP). Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se rozsudek pro zmeškání (správně uznání) nevydává.

7. Pokud jde o rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalovaná jednak namítala, že byla nesprávně poučena o nepřípustnosti opravného prostředku. Pokud totiž soud rozhodl rozsudkem, je na takové rozhodnutí třeba nahlížet jako na rozhodnutí ve věci samé, proti němuž je odvolání zásadně přípustné. Dále namítala, že jde v podstatě o vedení řízení a zároveň má být navozen dojem, že uvedeným rozhodnutím je vyčerpán celý předmět řízení, a to s odkazem na § 166 o. s. ř. Dále soudu prvního stupně vytýkala, že rozsudek nebyl vyhlášen. K dotazu odvolacího soudu uvedla, že zásadně brojí proti tomu, že by bylo lze za situace popsané shora vydat doplňující rozsudek výše uvedeného znění. Navrhla, aby odvolací soud tento rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nedoplňuje a v dané části žalobního petitu (rozuměj o náhradu mzdy) se věc k samostatnému řízení nevylučuje.

8. Žalobce navrhl potvrdit rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správná, když námitky žalované nejsou s ohledem fikci uznání, relevantní. Žalovaná se v soudem stanovené lhůtě k věci nevyjádřila, učinila tak až [datum], aniž by ve lhůtě oznámila, zda a jaké důvody jí brání v tom, vyjádřit se ve lhůtě 30 dnů, jak byla soudem vyzvána. Bylo proto povinností soudu vydat rozsudek pro uznání, jak také dovodila judikatura vyšších soudů např. v rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka] a VS v [obec], č. j. [číslo jednací].

9. S ohledem na shora uvedené se odvolací soud nejprve zabýval přípustností odvolání žalované proti rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], když výrokem tohoto rozsudku bylo rozhodnuto o vyloučení věci k samostatnému řízení podle § 112 o. s. ř., což je rozhodnutí o vedení řízení, proti němuž není odvolání přípustné. Žalovaná však namítala, že nebrojí výlučně proti obsahu tohoto rozhodnutí, nýbrž namítá, že doplňující rozhodnutí vůbec nemělo být vydáno, neboť k tomu nebyly splněny zákonné předpoklady. Z uvedených důvodů odvolací soud přistoupil k přezkumu i tohoto odvolání.

10. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. obě napadená rozhodnutí i řízení, které jim předcházelo, a shledal, že odvolání nejsou důvodná.

11. Z obsahu spisu se podává, že žalobou podanou k soudu dne [datum] se žalobce domáhá vydání rozsudku, jímž by soud A/ určil neplatnost žalobcem označeného okamžitého zrušení pracovního poměru, a to z důvodů, které žalobce podrobně rozvádí v celém textu žaloby, a B/ rozhodl o povinnosti žalované poskytnout žalobci náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku, a to ode dne, kdy jí oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu žalovaná umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému ukončení pracovního poměru. V žalobě žalobce mj. tvrdí, že žalované dne [datum] oznámil, že trvá na svém dalším zaměstnávání. Výši žalované částky, ani další potřebná tvrzení k rozhodujícím skutečnostem o nároku na náhradu mzdy neuvedl. Žalobce též požadoval náhradu nákladů řízení. Dále z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku [částka], což žalobce splnil dne [datum]. Následně soud prvního stupně v usnesení ze dne [datum] vyzval žalovanou k vyjádření ve lhůtě 30 dnů tzv. kvalifikovanou výzvou ve smyslu ustanovení § 114b o. s. ř. a současně ji poučil o následcích nedodržení této výzvy. Uvedené usnesení bylo žalované doručeno do vlastních rukou do datové schránky fikcí ke dni [datum]. Spolu s uvedenou výzvou byla žalované doručena i žaloba. Lhůta pro podání vyjádření uplynula marně [datum]. Teprve dne [datum] žalovaná podala vyjádření ve věci, přitom neuvedla, proč tak činí po lhůtě k tomu určené. Dne [datum] byl bez dalšího vyhlášen rozsudek pro uznání, jímž soud prvního stupně rozhodl o nároku žalobce ad A/ na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, když žalovaná na výzvu nereagovala. Rozsudek pro uznání ze dne [datum] byl napaden dne [datum] odvoláním žalované v blanketní podobě, které bylo k výzvě soudu doplněno dne [datum]. Následně dne [datum] soud prvního stupně vyhlásil„ doplňující“ rozsudek, kterým vyloučil nárok ad B/ žalobce o náhradu mzdy k samostatnému projednání.

12. Podle § 201 o. s. ř. může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

13. Podle § 202 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. odvolání není přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení.

14. Podle § 112 odst. 1 o. s. ř. v zájmu hospodárnosti řízení může soud spojit ke společnému řízení věci, které byly u něho zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají týchž účastníků. Podle odst. 2 jsou-li v návrhu na zahájení řízení uvedeny věci, které se ke spojení nehodí, nebo odpadnou-li důvody, pro které byly věci soudem spojeny, může soud některou věc vyloučit k samostatnému řízení.

15. Podle § 152 odst. 1 a 2 o. s. ř. rozsudkem rozhoduje soud o věci samé. Zákon stanoví, kdy soud rozhoduje ve věci samé usnesením. Rozsudkem má být rozhodnuto o celé projednávané věci. Jestliže to však je účelné, může soud rozsudkem rozhodnout nejdříve jen o její části nebo jen o jejím základu.

16. Podle § 166 odst. 1 o. s. ř. nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu. Podle odst. 2 doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne usnesením. Nevyhoví-li soud návrhu účastníka na doplnění rozsudku, usnesením návrh zamítne.

17. Podle § 167 odst. 1 a 2 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud usnesením. Usnesením se rozhoduje zejména o podmínkách řízení, o zastavení nebo přerušení řízení, o odmítnutí návrhu, o změně návrhu, o vzetí návrhu zpět, o smíru, o nákladech řízení, jakož i o věcech, které se týkají vedení řízení. Není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.

18. Rozsudek ze dne [datum] je rozhodnutím o vyloučení věci k samostatnému řízení podle § 112 odst. 2 o. s. ř., o kterém rozhoduje soud usnesením podle § 167 o. s. ř. Jde tedy o rozhodnutí, které má povahu usnesení, proto pokud soud prvního stupně rozhodl o vyloučení části předmětu řízení jinou formou rozhodnutí, a to rozsudkem, namísto usnesením, nejde o vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci. Ze stejného důvodu není významné, že uvedené rozhodnutí bylo vyhlášeno při jednání, k němuž nebyli účastníci voláni, když nařízení jednání a veřejné vyhlášení pro rozhodnutí o vyloučení části předmětu řízení není třeba. Odvolací soud pak s ohledem na běh událostí v daném řízení shledal, že soud prvního stupně správně shledal, že je třeba vydat doplňující rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 166 o. s. ř. (postačilo vydat doplňující usnesení), když je zcela zjevné, že rozsudkem ze dne [datum] nebyl vyčerpán celý předmět řízení a navíc žaloba ohledně nároku ad B/ je vadná, nesrozumitelná a soud prvního stupně bude muset postupovat v řízení ohledně tohoto nároku podle § 43 o. s. ř. Podmínky pro vydání doplňujícího rozhodnutí podél § 166 a § 167 o. s. ř. byly splněny.

19. Pokud jde o rozsudek pro uznání ze dne [datum], jímž bylo rozhodnuto o nároku ad A/, odvolací soud přihlédl k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], podle kterého„ Uplatnil-li žalobce v žalobě více práv (nároků) se samostatným skutkovým základem a soud je projednává (aniž by postupoval podle ustanovení § 112 odst. 2 o. s. ř.) ve společném řízení, nastává (může nastat) fikce uznání ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. vůči každému z těchto práv (nároků) samostatně a také samostatně vůči nim soud posuzuje i předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř.“ Uvedené rozhodnutí pak jednoznačně dopadá i na dané řízení, v němž žalobce v žalobě kumuloval dva nároky (viz výše), přičemž jde o nároky se samostatným skutkovým základem.

20. Předně je třeba říci, že námitka žalované o tom, že není zřejmé, zda otázka neplatnosti skončení pracovního poměru má být řešena jen jako otázka předběžná a zda jde„ jen“ o žalobu na plnění či naopak o žalobu na určení neplatnosti skončení pracovního poměru, tak není opodstatněná. Ze žaloby a jejího petitu je naopak jednoznačné, že žalobce kumuloval dva nároky a domáhá se jak určení neplatnosti okamžitého zrušení, tak plnění v podobě náhrady mzdy za tam uvedené období, které slovně vymezuje. Odvolací soud i s ohledem na judikaturu prezentovanou shora proto přistoupil„ izolovaně“ toliko ve vztahu k nároku ad A/ o neplatnost skončení pracovního poměru okamžitým zrušením k přezkoumání toho, zda ve vztahu k tomuto nároku byly zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a o. s ř. splněny, či nikoli. Odvolací soud shledal, že ohledně tohoto nároku byly v projednávané věci naplněny podmínky pro vydání kvalifikované výzvy, když tvrzení v žalobě byla jednoznačná a logická a dávala představu o tvrzeném skutkovém ději, zároveň korespondovala se založenými listinnými důkazy. Kvalifikovaná výzva měla všechny náležitosti dle § 114b odst. 5 o. s. ř., byla žalované řádně doručena do její datové schránky fikcí ke dni [datum], byla označena jako zásilka do vlastních rukou a zároveň byla žalované doručena i žaloba. Žalovaná se však ve stanovené lhůtě nijak nevyjádřila, ani nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom brání a dne [datum] tak lhůta k vyjádření marně uplynula. Nastala proto fikce uznání uvedeného nároku ad A/ žalobce ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. V takové situaci soud prvního stupně správně postupoval podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. a vydal rozsudek pro uznání. Žalovaná v odvolání netvrdí, že by se ve věci ve lhůtě vyjádřila, ani že by jí v tom cokoli bránilo.

21. Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a jako věcně správný potvrdil jak rozsudek ze dne [datum] (rozsudek pro uznání včetně správného výroku o nákladech řízení, který zcela odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž soud prvního stupně nepochybil ani při vyčíslení takových nákladů), tak ze dne [datum], když, jak bylo vysvětleno výše, jde svojí povahou o doplňující usnesení, pro jehož vydání byly podmínky splněny.

22. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s vyhl. č. 177/1996 Sb. a žalobci přiznal náklady odvolacího řízení za právního zastoupení, a to 2 x [částka] odměnu advokáta a 2 x [částka] paušální náhradu hotových výdajů, to vše spolu s 21% DPH, celkem [částka].