o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 27 C 202/2020-78,

6. Proti tomuto rozsudku bylo podáno včasné odvolání žalovaného. Žalovaný nesouhlasil s posouzením charakteru staveb ze strany soudu prvního stupně, trval na tom, že na pozemcích žalobce, respektive jejich částech, se nacházejí stavby, které vyhovují definici vodního díla ve smyslu ustanovení § 55 ZoV. Soud prvního stupně měl nesprávně za významné, že stavba nebyla nikdy kolaudována. Zákon však neváže vznik zákonného věcného břemene na podmínku, že se jedná o kolaudované a provozuschopné vodní dílo. Kritéria, která stanovil soud prvního stupně, tak jdou nad rámec právní úpravy. Soud prvního stupně toto nerespektoval, speciální právní úpravu neaplikoval, proto je jeho právní posouzení vadné. Podle odvolatele je posouzení charakteru staveb, zejména toho, zda se jedná či nejedná o vodní dílo, zcela otázkou odbornou, kterou nepřísluší soudu hodnotit bez o ustanovení znalce. Žalovaný trval na tom, že k dotčeným pozemkům vzniklo zákonné věcné břemeno podle § 59a ZoV. Žalobce tak mohl žádat o jednorázovou náhradu, když po novele zákona [účinnost] bylo na vlastnících pozemků a vlastnících vodního díla dohodnout se o náhradě za užívání pozemku do 24 měsíců, tedy do konce roku 2015. Podle důvodové zprávy k ZoV bylo cílem tohoto ustanovení vyřešit právní poměry vlastníků a vodních děl, která byla vybudována před rokem 2002. Strany sporu své vztahy neupravily, žalobce se po roce 2015 ve lhůtě následných dvou let neobrátil k soudu a jeho právo na jednorázovou náhradu je tak promlčeno. Protože zákonné věcné břemeno představuje právní důvod užívání předmětných pozemků, je vyloučen vznik tvrzeného bezdůvodného obohacení a závěr soudu prvního stupně o opaku není správný. V dalším pak žalovaný namítal, že se soud prvého stupně nezabýval dostatečně rozsahem zastavěnosti předmětných pozemků, přejal bez dalšího výměru [číslo] m², pozemky však zdaleka nejsou dotčeny stavbami vodních děl v celém rozsahu. Žalobce může pozemky využívat, pozemky nejsou oploceny a žalobci nic nebrání v jejich údržbě. Žalovaný navrhoval místní šetření a zaměření stavebních děl, vypracování geodetického zaměření. Soud prvého stupně však takové důkazy pro nadbytečnost neprovedl a konstatoval plnou zastavěnost předmětných pozemků stavbami vodních děl. Tento závěr učinil z ortofotomapy a přihlédl k tomu, že pozemky jsou v celé ploše vybetonovány, když tato vybetonovaná plocha má jasně prosvítat po náletové zeleni. Z ortofotomapy se však takové zjištění nepodává. K požadovaným úrokům odvolatel namítl, že prodlení nemohlo nastat již [datum], když výzva ze dne [datum] se vztahovala pouze k období od [datum] do [datum], a o zaplacení bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum] nebyl žalovaný vůbec vyzván, proto nemohla nastat jeho splatnost před doručením žaloby. Ze všech uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá, případně aby byl rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání žalovaného navrhl potvrdit rozsudek soudu prvého stupně jako věcně správný. Připomenul, že soud prvního stupně prováděl 2 intenzivní soudní jednání s interakcí stran sporu nad mapami, vyžadoval si od stran další doplňující skutková tvrzení a důkazy, a především vyčkal a také zohlednil závěry místního šetření konaného dne [datum]. V tomto směru má za to, že skutkový stav o rozhodných skutečnostech byl zjištěn dostatečně. K retenční nádrži poukazoval na to, že tato nikdy nebyla zkolaudována, nikdy nebyla dokončena a zůstala ve stadiu rozestavěnosti, především však 40 let nebyla způsobilá sloužit a ani nesloužila jako vodní dílo. Bez odstranění masy betonu a zcela nové výstavby nikdy takovým účelům sloužit nebude. Pokud jde o čerpací stanici, ta od sedmdesátých let neslouží sledovanému účelu, od roku 2007 se vedou jednání o její odstranění. Bez významu není ani to, že po sáhodlouhých jednáních mezi stranami sporu a důkladném šetření byla nakonec [datum] uzavřena nájemní smlouva, která platila přes 10 let. Vzhledem k množství a rozloze pozemků žalobce v daném místě je pak zřejmé, že o každém jednotlivém pozemku se v letech 2004 až 2008 vedla komplikovaná jednání o tom, který z pozemků bude do nájemní smlouvy zařazen a který nikoliv. K období od [datum] pak měl žalobce za to, že minimálně implicitně je z předžalobní výzvy zřejmé, že se vztahuje i na následující období; opačný výklad měl za přepjatý formalismus, a to tím spíše, že žalovaný zneužíval svého vrchnostenského postavení a na výzvu řádně nereagoval.

8. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované bylo důvodné pouze částečně, a to pouze co do příslušenství, které soud prvního stupně nesprávně přiznal za období, v němž žalovaný nebyl v prodlení.

9. Podle § 55 odst. 1 ZoV vodní díla jsou stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným tímto zákonem, a to zejména a) přehrady, hráze, vodní nádrže, jezy a zdrže, b) stavby, jimiž se upravují, mění nebo zřizují koryta vodních toků, c) stavby vodovodních řadů a vodárenských objektů včetně úpraven vody, kanalizačních stok, kanalizačních objektů, čistíren odpadních vod, jakož i stavby k čištění odpadních vod před jejich vypouštěním do kanalizací, d) stavby na ochranu před povodněmi, e) stavby k vodohospodářským melioracím, zavlažování a odvodňování pozemků, f) stavby, které se k plavebním účelům zřizují v korytech vodních toků nebo na jejich březích, g) stavby k využití vodní energie a energetického potenciálu, h) stavby odkališť, i) stavby sloužící k pozorování stavu povrchových nebo podzemních vod, j) studny, k ) stavby k hrazení bystřin a strží, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, l) jiné stavby potřebné k nakládání s vodami povolovanému podle § 8.

10. Podle odst. 4 v pochybnostech o tom, zda jde o vodní dílo, rozhodne místně příslušný vodoprávní úřad.

11. Otázkou, zda jde o vodní dílo, se zabýval Nejvyšší soud v judikátu sp. z. 22 Cdo 1427/2019, na který odkázal i soud prvního stupně. Nejvyšší soud dovodil, že vodním dílem se stavba ve smyslu veřejného práva (bez ohledu na to, zda jde již o způsobilý předmět vlastnického práva – věc ve smyslu práva občanského – či nikoliv) stane okamžikem, kdy je způsobilá plnit funkce uvedené v § 55 odst. 1 ZoV.

12. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně provedl v dané věci rozsáhlé dokazování, přičemž zjištěný skutkový stav podrobně rozebral v bodě 3. odůvodnění rozsudku. S ohledem na námitku promlčení žalovaného bylo zásadní otázkou posoudit, zda na danou věc dopadá občanský zákoník nebo speciální právní předpis, a to zákon o vodách. V tomto směru soud prvního stupně zjistil, že na sporných pozemcích žalobce bylo v roce 1977 navrženo vybudování retenční nádrže (stavbu měl provádět Stavoservis národní podnik), [datum] bylo vydáno stavební povolení o umístění retenční nádrže, a to objektu hráze, funkčního objektu, lapače hrubých nečistot, hrubých terénních úprav, příjezdové komunikace, čerpací stanice, ochrany plynovodu, venkovních rozvodů vody, přípojky elektrické energie. Došlo k zabetonování nemovitostí žalobce, jak bylo zjištěno z fotomap, a to v celé ploše. Tato rozestavěná stavba byla převedena do vlastnictví hlavního města Prahy Fondem národního majetku dohodou o bezúplatném převodu majetku ze dne [datum] ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum] Dohoda se týkala pozemků ve vlastnictví žalobce v rozsahu [číslo] m². Podle stanoviska Magistrátu hlavního města Prahy z roku 2004 nebylo možné vyhovět žádosti žalobce o kolaudační rozhodnutí týkající se čerpací stanice ve vlastnictví hlavního města, která je umístěna na pozemku [parcelní číslo] k. ú. [část obce], neboť doposud nebylo vydáno kolaudační rozhodnutí týkající se celé stavby, a to pro nedostatky, jež se na obou stavbách vyskytly. Odbor životního prostředí Městské části [obec a číslo] vykonal místní šetření v roce 2006 a bylo zjištěno, že na pozemcích parc. [číslo] existuje rozestavěná stavba retenční nádrže, která je ve vlastnictví žalovaného. Ze studie nazvané Rušení vodohospodářských děl [číslo] pak bylo zjištěno, že na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [část obce] se nachází nefunkční čerpací stanice se studnou. Tato nebyla nikdy zkolaudována, neboť je nepotřebná, není užívána, a byla vrácena jako nepotřebný vodohospodářský majetek dne [datum] Pražské vodohospodářské společnosti, která jej předala novému správci městského majetku, a to [právnická osoba] servis. Předmětné pozemky jsou tak postiženy stavební činností žalovaného a jeho předchůdců. Z dohody o bezúplatném převodu majetku Fondu národního majetku ČR a Magistrátu hlavního města Prahy ze dne [datum] ve spojení s ortofotomapou a fotodokumentací z místa a výzvou ke zjednání nápravy ze dne [datum] měl soud prvního stupně za zjištěné, že předmětná nedostavěná a nezkolaudovaná retenční nádrž jde za betonová [číslo] m² pozemků žalobce, což vyloučilo možnost žalobce uvedené nemovitosti užívat, a dokonce mu bylo oznámeno žalovanou, že by neměl na uvedené pozemky ani vstupovat, a to z bezpečnostních důvodů, neboť tyto pozemky nebyly řádně sanovány. Úřad městské části [obec a číslo] vydal dne [datum] výzvu ke zjednání nápravy s tím, že není zajištěna bezpečnost lidí a zvířat a rozestavěná stavba retenční nádrže je závadná, není schopna provozu. Výzvu učinil vodoprávní úřad vůči žalovanému jako vlastníku stavby. Odbor správy majetku hlavního města Prahy nechal vypracovat projektovou dokumentaci na odstranění stavby, která měla být dokončena do června 2009, ale protože [ulice] část [obec a číslo] zhodnotila stavbu jako nedokončenou a nezkolaudovanou, nerozhodoval o ní Odbor životního prostředí jako vodoprávní úřad s tím, že je plně v kompetenci vlastníka stavby, co s ní bude. Následně žalovaný uzavřel dne [datum] se žalobcem nájemní smlouvu na užívání předmětných pozemků za cenu 30 Kč/m2/rok. Uvedenou nájemní smlouvou přenechal žalobce žalované [číslo] m² pozemku, a to za účelem umístění retenční nádrže a čerpací stanice se studnou jako celek. Výměra pozemků byla v nájemní smlouvě jednoznačně deklarována a celá tato výměra měla sloužit sjednanému účelu. Jako celek ji vnímal i žalovaný. Tato smlouva o nájmu však byla ze strany žalobce vypovězena s výpovědní lhůtou šesti měsíců, která začala běžet dnem [datum] a uplynula [datum]. Žalobce k tomu přistoupil proto, že žalovaný je nečinný, ponechává tyto pozemky z důvodu umístění nedokončené stavby velmi znehodnocené, což je pro žalobce nepřijatelné. Mezi stranami sporu proběhla jednání o odkupu majetku, avšak strany nejsou schopny dohodnout se na ceně; žalobce má za významné, že okolní pozemky jsou využívány jako pozemky stavební a zatímco žalovaný a nabízí cenu velmi nízkou. V rámci těchto jednání byly mimo jiné oceňovány i pozemky žalobce a znalecký ústav KOPREA přitom vnímal sporné pozemky jako celek, a to z důvodu zastavění některých pozemků stavbami ve vlastnictví třetích osob, konkrétně retenční nádrže a souvisejících objektů, které nejsou užívané a souvisí i s dalšími komunikacemi. Z posudku pak bylo také zjištěno, že retenční nádrž nebyla realizována, nebyla nikdy uvedena do provozu, a to kvůli značné propustnosti hráze z důvodu nevhodně použitého materiálu při zhutňování a nedostatečně akumulační kapacitě. K charakteru staveb nacházejících se na pozemcích žalobce, měl soud prvního stupně za významná zjištění z místního šetření Městské části [obec a číslo] ze dne [datum], které se týkalo ohledání třetí stavby základny stavební výroby [část obce] [obec] - retenční nádrž ve větvi D na pozemcích shora v k. ú. [část obce], na neprovozované stavbě výtlačného vodovodu obce Petrovice s budovou čerpací stanice a studnou jejímž vlastníkem je hl. m. [obec]. Při šetření bylo zjištěno, že hráz je zemní sypaná, která je na návodním líci opevněna vegetačními panely do betonového lože na štěrkopískovém podkladu. Hráz vzhledem na netěsnost neplnila a neplní svoji funkci. Pokud jde o betonový objekt, měl sloužit k manipulaci s vodní hladinou, napuštění a vypuštění nádrže, převádění vodovodních průtoků. Na betonové konstrukci jsou ukotvené norné stěny pro zachycení plovoucího znečištění. Součástí objektu je i objekt čerpací stanice na čerpání znečištěné vody z povodí Hostivařské přehrady do Říčanského potoka, ze kterého je vyvedeno výtlačné potrubí DN 200, jež vede po návodní straně hráze a je zde i ukončeno bez další návaznosti. Čerpání v současnosti není možné a není známo, zda-li bylo v minulosti někdy možné vzhledem na problémy s napouštěním, zřejmě nikoliv. Pokud jde o studnu a čerpací stanici na [obec] v k. ú. [obec], soud zjistil, že vybudování nového výtlačného vodovodu pro obec Petrovice bylo povoleno vyhláškou ze dne [datum], v roce 1957 převzal vodovod do zprávy KNV a následně byl o 2 roky později dokončen. Vodojem na Vartě se nedochoval, připomínkou tohoto díla zůstala pouze studna a čerpací stanice na [obec]. Tento zdroj pitné vody byl vyřazen z provozu v sedmdesátých letech minulého století, představuje nepotřebný vodohospodářský majetek a byl dne [datum] vrácen Pražské Vodohospodářské společnosti, dnes v majetku magistrátu a ve správě [právnická osoba] servis. Na základě výše uvedených skutkových zjištění soud prvního stupně uzavřel, že bylo prokázáno, že stavby na předmětných pozemcích ve vlastnictví žalobce nikdy nesloužily ke svému účelu jako vodní dílo, neboť ani nebyly schopny plnit funkce uvedené v § 55 odst. 1 ZoV.

13. Před odvolacím soudem obě strany učinily nesporným, že pokud došlo k bezdůvodnému obohacení, tak obvyklé nájemné za m2 v rozhodném období pro obdobné nemovitosti odpovídá částce [částka]. K dotazu soudu žalobce upřesnil, že zde nejsou rozmístěny žádné cedule, které by zakazovaly vstup do tohoto areálu, areál není oplocen. V době trvání nájemního vztahu pak vyvozoval z čl. V. odst. 2 písm. b/ smlouvy, že byl oprávněn vstoupit na předmět nájmu v nepřítomnosti nájemce jen v případě nezbytné nutnosti (havárie, požáru a podobně). Z toho dovodil, že v jiných případech vstoupit nesměl. Žalobce sám o odstranění stavby nežádal. V daném řízení požaduje částku v podstatě shodnou, jaká byla vyplácena na základě nájemní smlouvy. To vysvětluje tím, že jde o rodinný majetek, k němuž má citový vztah, vadí mu, že jsou pozemky zanedbané, nemůže s nimi nakládat, když žalovaný tvrdí, že jde o vodní dílo. O odkoupení pozemků žalovaným se nedohodli, nejsou schopni se domluvit na ceně, když žalobce by měl za to, že je významné, že ve vzdálenosti asi 100 m se prodávají pozemky za cenu stavebních. Pokud jde o rozsah zabraných pozemků, žalobce ještě poukazoval na dohodu o převodu majetku Fondem národního majetku, jíž byla na žalovaného převedena retenční nádrž o ploše 19.600 m2.

14. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, důkazy hodnotil každý zvlášť a ve vzájemných souvislostech postupem podle § 132 o. s. ř. a vyvodil pak správný závěr o skutkovém stavu, který také správně posoudil po stránce právní. Soud prvního stupně nepochybil, když uzavřel, že na pozemcích, které jsou předmětem sporu, není umístěno vodní dílo ve smyslu zákona o vodách, když odvolací soud má za významné, že pokud jde o retenční nádrž a další součásti tzv. vodního díla, umístěné v katastrálním území Křeslice, nejsou ve stavu schopném plnit funkce vodního díla ve smyslu zákona, tak jak má na mysli § 55 odst. 1 tohoto právního předpisu. Pokud jde o zbytek studny a čerpací stanice na pozemcích v katastrálním území Petrovice, pak od sedmdesátých let nejde o stavbu, která by plnila a byla schopná takovou funkci plnit, a proto i ve vztahu k tomuto území není možné uzavřít, že by bylo zatíženo věcným břemenem ve prospěch žalovaného. Nárok žalobce na bezdůvodné obohacení je jednoznačně opodstatněný, a to v rozsahu, tak jak je žalováno, když odvolací soud má za to, že i rozsah umístění těchto staveb byl zjištěn ze strany soudu prvního stupně správně. Správně bylo odkazováno na místní šetření z června 2021, na informace získané z nájemní smlouvy a dohody o převodu majetku z Fondu národního majetku ČR na Magistrát hlavního města Prahy v srpnu 1993, z nichž se podávají relevantní informace a potřebné údaje o okupované rozloze pozemků žalobce. Výše obvyklého nájemného za 1 m2 předmětných pozemků byla před odvolacím soudem učiněna nespornou. Právní závěr soudu prvního stupně, že žalobci svědčí nárok na vydání bezdůvodného obohacení v přisouzené výši [částka] podle § 2991 o. z. je proto správný.

15. Soud prvního stupně však nesprávně určil počátek prodlení žalobce. Ve vztahu k tomu je důležité, že předžalobní výzva z [datum] byla k úhradě částky [částka], a to jako bezdůvodného obohacení za dobu od [datum] do [datum] s odkazem na cenu regulovanou výše citovaným výměrem Ministerstva financí. Předmětem řízení je však období jiné (od [datum] do [datum]), stejně jako je jiná i částka požadovaná za 1 m2 předmětných pozemků. Z uvedených důvodů je výzva neurčitá, nejasná a není možné s ní spojovat splatnost žalovaného bezdůvodného obohacení. K prodlení žalovaného tak došlo až v souvislosti s doručením žaloby dne [datum], následující den mělo být plněno a od [datum] je žalovaný v prodlení. Výše úroku z prodlení pak byla určena soudem prvního stupně správně.

16. Ze všech uvedených důvodů proto odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. napadený rozsudek ohledně úroku z prodlení ze žalované částky za dobu do [datum] změnil tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá, jinak jej ve výroku o věci samé jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

17. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 a § 224 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobci přiznal plnou náhradu těchto nákladů, které tvoří [částka] soudní poplatek a [částka] náklady právního zastoupení (odměna za 7 úkonů po [částka], 7× paušál po [částka] a 21% DPH) podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a za situace, kdy žalobce měl neúspěch jen v nepatrné části svého nároku.

18. Následně bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl v odvolacím zcela v převážné části procesně úspěšný a má tak právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří odměna advokáta za vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu, tedy 2 x [částka], 2× režijní paušál [částka], to vše podle §§ 7, 11 a 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, celkem spolu s 21% DPH [částka].

Proti tomuto rozsudku lze podat za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání zkoumá dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).