o zaplacení 794.469 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 471 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 471 250 Kč od 26. 5. 2022 do zaplacení a náklady na znalecký posudek ve výši 10 000 Kč (výrok I.), dále zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 313 219 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 13,75 % ročně z částky 313 219 Kč od 26. 5. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 13,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 26. 5. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 471 250 Kč od 26. 5. 2022 do zaplacení (výrok II.), dále žalované uložil povinnosti zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 198 664 Kč (výrok III.), dále žalované uložil povinnost zaplatit České republice prostřednictvím Obvodnímu soudu pro [adresa] soudní poplatek ve výši 4 712,50 Kč (výrok IV.) a současně žalované uložil povinnost zaplatit České republice prostřednictvím Obvodního soudu pro [adresa] na náhradě nákladů řízení státu 5 771 Kč (výrok V.).

2. Soud prvního stupně tak rozhodl v řízení, v jehož rámci žalobkyně tvrdila, že během pracovní doby při plnění služebních povinností k žalované utrpěla dne 6. 8. 2019 pracovní úraz, když uklouzla na mokré podlaze na toaletě u umyvadla, následkem čehož utrpěla zranění – tendovaginitu svalu supraspinálního v ramenním kloubu, částečné natažení a rupturu zkříženého vazu kolenního s poraněním zadního rohu vnitřního menisku a poraněním předního rohu vnějšího menisku, poranění zápěstí pravé ruky – parestezie palce, dlaně, a protruzi disku v oblasti C6/7 páteře. V důsledku úrazu se u žalobkyně rozvinul cervikokraniální syndrom v týlní krajině. O služebním úrazu byl sepsán záznam. Uvedená zranění jsou v příčinné souvislosti s úrazem, neboť před úrazem jimi žalobkyně netrpěla a plně korelují s povahou úrazu. Žalobkyně má po úrazu přetrvávající potíže s používáním dominantní pravé ruky, což jí znesnadňuje práci na počítači, je omezena ve volnočasových aktivitách (rekreační sport, práce na zahradě, společenský tanec), má problémy s delší chůzí po městské dlažbě, delší dobu není schopna řídit auto, nemůže absolvovat delší lety letadlem. Před úrazem veškeré aktivity vykonávala, neměla žádné předchorobí, které by mělo vliv na uplatněný nárok, přičemž pokud si dne 17. 12. 2018 poranila levé koleno při slézání z koně, tak předmětný pracovní úraz postihl koleno pravé. Žalobkyně se oproti žalované domáhala náhrady škody spočívající v náhradě za bolest ve výši 100.000 Kč (tj. 400 bodů * 250 Kč) a v náhradě za ztížení společenského uplatnění ve výši 875.000 Kč (tj. 3.500 bodů § 250 Kč). Dále se žalobkyně domáhala náhrady ošetřovného ve výši 11.310 Kč (87 dnů * 1 hodina * 130 Kč) a náhrady posudku podaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] za účelem zjištění výše škody ve výši 10.000 Kč. Na tomto základě se žalobkyně žalobou došlou soudu dne 7. 6. 2022 domáhala zaplacení celkem 996.310 Kč s příslušnými úroky z prodlení ve výši 13,75 % ročně za období od 26. 5. 2022 do zaplacení.

3. V průběhu řízení žalobkyně podáním ze dne 20. 6. 2015 uplatněný nárok částečně změnila a částečně vzala zpět, přičemž se nadále domáhala náhrady škody spočívající v nároku na náhradu za bolest ve výši 71.150 Kč [(400 bodů * 312,25 Kč) – 53.750 Kč za plnění poskytnuté žalovanou před zahájení řízení] a na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 702.009 Kč (2.100 bodů * 334,29 Kč). Žalobkyně bezezbytku setrvala na nárocích na zaplacení ošetřovného 11.310 Kč a náhrady nákladů na znalecký posudek 10.000 Kč, jakož i na příslušných úrocích z prodlení z nadále uplatněných částek. Na tomto základě soud prvního stupně usnesením ze dne 27. 7. 2025 č. j. [spisová značka] řízení zastavil ohledně částky 201.841 Kč s úrokem z prodlení ve výši 13,75 % ročně z této částky od 26. 5. 2022 do zaplacení, přičemž po právní moci tohoto usnesení (tato nastala dne 8. 8. 2025) bylo pokračováno co o nároku žalobkyně na zaplacení celkem 794.469 Kč s úroky z prodlení ve výši 13,75 % ročně z této částky od 26. 5. 2022 do zaplacení.

4. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala a navrhovala, aby žaloba byla zamítnuta. Žalovaná tvrdila, že žalobkyně u ní pracovala na základě rozhodnutí o přijetí do služebního poměru ze dne 1. 4. 2019 se zkušební dobou 6 měsíců. Dne 5. 8. 2019 bylo žalobkyni doručeno oznámení o zrušení služebního poměru ve zkušební době dnem 6. 8. 2019. Tentýž den žalobkyně utrpěla služební úraz uklouznutím na mokré podlaze na dámské toaletě cestou k umyvadlu, o čemž byl vyhotoven záznam o evidenci úrazu v knize úrazů, jakož i byl dne 14. 8. 2019 vyhotoven záznam o úrazu. Žalobkyně byla v době od 6. 8. 2019 do 31. 10. 2019 v dočasné pracovní neschopnosti. Žalobkyně od žalované obdržela v měsíci únoru 2020 (tedy před zahájením řízení) za odškodnění služebního úrazu bolestné ve výši 53.750 Kč. Žalobkyně namítala, že znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], který byl předložen žalobkyní, přiznává i plnění bolestného, které již bylo žalobkyni ze strany žalované uhrazeno na základě předchozího lékařského posudku vydaného společností [právnická osoba]. ze dne 7. 1. 2020. Dále namítala, že není dána příčinné souvislosti mezi služebním úrazem žalobkyně a škodou, spočívající v žalobkyní uplatněné náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění v rozsahu přesahujícím již poskytnutou náhradu za bolest (tj. částku 53.750 Kč). K samotnému posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] namítala, že tento nebyl v rozporu se relevantní úpravou vydán poskytovatelem zdravotních služeb (§ 8 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání) a že znalec vycházel toliko ze zdravotních podkladů žalobkyně vydaných dne 30. 9. 2019. Žalovaná pak měla za hodnověrný lékařský posudek ze dne 7. 1. 2020.

5. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku předně popsal jednotlivá skutková zjištění, která čerpal z nesporných tvrzení účastníků řízení a z provedených listinných důkazů (srovnej odstavce 5 až 13 a 15 napadeného rozsudku), jakož i z provedených výslechů znalců, svědka a žalobkyně (srovnej odstavce 14, 16 až 18 napadeného rozsudku). Dospěl pak ke skutkovému závěru, žalobkyně pracovala u žalované od 1. 4. 2019 na pozici [funkce], [Oddělení], v místě [orgán] se služebním působištěm v [adresa], přičemž služební poměr byl sjednán na dobu neurčitou se zkušební dobou 6 měsíců. Dne 5. 8. 2019 žalovaná písemně oznámila žalobkyni, že její služební poměr se ruší ve zkušební době dne 6. 8. 2019. Dne 6. 8. 2019 v 7:20 hodin utrpěla žalobkyně pracovní úraz v důsledku uklouznutí na mokré podlaze na dámské toaletě u umyvadel a poranila si pravou nohu a pravou ruku. V souvislosti s pracovním úrazem nedošlo ze strany zaměstnance ani zaměstnavatele k porušení právních a ostatních předpisů BOZP, jednalo se o nešťastnou náhodu. Žalobkyně byla v souvislosti s úrazem od 6. 8. 2019 do 31. 10. 2019 (tj. po 87 dnů) v pracovní neschopnosti. V souvislosti s úrazem bylo žalobkyni na bolestném žalovanou zaplaceno 53 750 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne 21. 4. 2022[Anonymizováno]vyzvala žalovanou k úhradě bolestného ve výši 100 000 Kč, ztížení společenského uplatnění ve výši 875 000 Kč, obojí na základě znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], a dále k úhradě nákladů na zpracování znaleckého posudku ve výši 10 000 Kč a náhrady za ošetřovné ve výši 11 745 Kč, vše představující odškodnění pracovního úrazu, který utrpěla dne 6. 8. 2019. Žalovaná nárok žalobkyně na odškodnění pracovního úrazu v uvedeném rozsahu neuznal, a to ani po zaslání předžalobní výzvy, kterou žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění v celkové výši 996 745 Kč nejpozději do 25. 5. 2022.

6. Ve vztahu k rozsahu poškození zdraví žalobkyně, jakož i k trvalým následkům na jejím zdraví, bylo soudem prvního stupně uzavřeno, že zdravotní potíže žalobkyně spočívající v podvrtnutí krční páteře, ve zhmoždění pravého ramene a zápěstí, v natržení zkříženého vazu pravého kolene a konečně i v poranění vnitřního menisku pravého kolene jsou bez jakýchkoliv pochybností v příčinné souvislosti s úrazem žalobkyně ze dne 6. 8. 2019. Tento závěr byl učiněn zejména na základě znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] podaného posudku, jehož závěry však navíc korespondují i s doloženými lékařskými zprávami žalobkyně a skutečností, že žalobkyně vyhledala lékařskou pomoc ihned po úrazu a byla následně až do dne 31. 10. 2019 v pracovní neschopnosti. Závěry znalce pak korespondují i s popisem obtíží žalobkyně v lékařských zprávách, kde si stěžuje na přetrvávající bolest pravé horní končetiny a pravého kolene, přičemž magnetickou resonancí a sonografickým vyšetřením zjištěno, že žalobkyně utrpěla poranění tendovaginitidu svalu soupraspinátního v ramenním kloubu, částečnou distenzi/natažení a rupturu zkříženého vazu kolenního, s poraněním zadního rohu vnitřního menisku a poraněním předního rohu vnějšího menisku. Dle NMR C páteře byla dále zjištěna protruze disku v oblasti C6C7, což odpovídá distorzi C páteře, která vznikla následkem pádu. Nadto z výpisu ze zdravotní dokumentace nevyplývalo žádné předchorobí žalobkyně, které by korespondovalo s potížemi žalobkyně po úrazu ze dne 6. 8. 2019.

7. Po právní stránce soud prvního stupně s odkazem na relevantní právní úpravu [§ 269 odst. 1, § 271k odst. 1, § 273 a § 274 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „z. p.“), dále § 2952 a § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále § 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 a § 5 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen „nařízení vlády č. 276/2015 Sb.“)] ve vztahu k jednotlivým dílčím nárokům žalobkyně shledal, že tyto jsou částečně důvodné a částečně nikoliv. Ve vztahu k úrazu žalobkyně ze dne 6. 8. 2019 bylo poté soudem prvního stupně uzavřeno, že se jednalo o pracovní úraz (§ 271k odst. 1 z. p.) a že proto žalobkyni náleží právo na náhradu bolestného i ztížení společenského uplatnění (§ 271c z. p.).

8. K otázce vyčíslení nároku žalobce na náhradu bolesti a ztížení společenského uplatnění soud prvního stupně uvedl, že je třeba vycházet zejména z vládního nařízení č. 276/2015 Sb., ve znění platném a účinném ke dni vzniku škody, tj. k datu úrazu, resp. ke dni vyhotovení lékařského/znaleckého posudku. Tedy pokud došlo s účinností od 1. 1. 2023 k novele uvedeného nařízení vlády č. 276/2015 Sb., nelze toto novelizované znění aplikovat na úrazy, k nimž došlo před účinností novely, neboť by se jednalo o tzv. pravou retroaktivitu, která je v přímém rozporu s právní jistotou a principy právního státu, leda by s ohledem na přechodná ustanovení (čl. II. nařízení vlády č. 451/2022 Sb.) nebylo doposud rozhodnuto o stanovení náhrady za bolest nebo ztížení společenského uplatnění, neboť pak by novelizovanou úpravu třeba aplikovat bylo. V daném případě byl lékařský posudek [tituly před jménem] [jméno FO] vydán dne 7. 1. 2020 a znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], který si nechala zpracovat žalobkyně, dne 2. 4. 2022, tj. před účinností nové úpravy, a proto měl soud prvního stupně za správné, aby ohodnocení bolesti a náhrady za ztížení společenského uplatnění bylo hodnoceno v souladu s nařízením vlády č. 276/2015 Sb., účinném do 31. 12. 2022.

9. Pokud jde o určení výše náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění, tak soud prvního stupně s ohledem na závěr o rozsahu poškození zdraví žalobkyně v příčinné souvislosti s jejím pracovním úrazem, který byl učiněn zejména na základě znaleckého posudku podaného [tituly před jménem] [jméno FO], vyšel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, jenž stanovil výši bolestného a ztížení společenského uplatnění žalobkyně. Soud prvního stupně k tomuto podrobně uvedl, proč má závěry uvedeného znalce za věcně správné, byť tyto se v určitých dílčích závěrech odlišují od závěru bodového hodnocení [tituly před jménem] [jméno FO]. Konkrétně ve vztahu k nároku žalobkyně na náhradu za bolest bylo soudem prvního stupně uvedeno, že znalec žalobkyni před zpracováním znaleckého posudku vyšetřil, že závěry znalce korespondují s doloženými lékařskými zprávami žalobkyně a dále že znalec při podání znalecké výpovědi jednoznačně a logicky vysvětlil výši bodového ohodnocení bolestného pro každou jednotlivou položku a dále přesvědčivě vysvětlil, z jakého důvodu se odlišuje od bodového hodnocení [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud prvního stupně zdůraznil, že znalec jasně uvedl, že odlišnost v bodovém hodnocení potíží s krční páteří byla z toho důvodu, že [tituly před jménem] [jméno FO] hodnotila distorzi, zatímco znalec hodnotil dle magnetické rezonance herniaci meziobratlové ploténky, což znamená větší poškození než distorze, a proto došlo k hodnocení 100 body namísto 20 bodů. Soud prvního stupně dále konstatoval, že z lékařských zpráv herniace meziobratlové ploténky vyplývá a znalec [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že potíže s krční páteří měly souvislost s utrpěným úrazem, a proto ohodnocení 100 body, jak provedl znalec [tituly před jménem] [jméno FO], shledal správným. Dále soud prvního stupně uvedl, že při bodovém ohodnocení poranění ramenního kloubu a natržení zkříženého vazu kolenního znalec [tituly před jménem] [jméno FO] oproti hodnocení [tituly před jménem] [jméno FO] přesvědčivě zdůvodnil, že nedošlo k poranění jednoho, ale ve skutečnosti k poranění obou menisků, pročež správně došlo k bodovému ohodnocení poranění žalobkyně v takovém rozsahu, tj. 2* 70 bodů. Poškození zápěstí znalec [tituly před jménem] [jméno FO] oproti [tituly před jménem] [jméno FO] nehodnotil, neboť ze zpráv vyplynulo, že problémy se zápěstím, dlaní a prsty souvisely s problémy s krční páteří. Soud prvního stupně vysvětlení bodového ohodnocení znalce [tituly před jménem] [jméno FO] dále shledal logickým s ohledem na zjištěné obtíže žalobkyně nevymykající se přiměřenému ohodnocení podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. a jeho přílohy k ohodnocení bolesti, neboť znalec ohodnotil 100 body poškození meziobratlové ploténky s herniací disku, která způsobovala bolest vystřelující do pravé horní končetiny a měla přímou souvislost s pracovním úrazem žalobkyně, přičemž řádně zdůvodnil i odlišnost bodového hodnocení oproti [tituly před jménem] [jméno FO], což soud prvního shledal logickým a správným; 50 body hodnotil poranění rotátorové manžety; 50 body hodnotil podvrtnutí kolena; 60 body hodnotil natržení zkříženého vazu kolenního a 140 body (2 * 70 bodů) hodnotil poranění obou menisků kolena, přičemž i zde řádně zdůvodnil, proč oproti [tituly před jménem] [jméno FO] s ohledem na poranění obou menisků použil hodnotu celkem 140 bodů namísto 70 bodů. Bolestné tak bylo na základě ohodnocení bolesti [tituly před jménem] [jméno FO] ohodnoceno celkem 400 body, přičemž podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., ve znění účinném do 31.12.2022, neboť úraz žalobkyně se stal 6. 8. 2019, lékařská zpráva o určení bolestného byla vypracována dne 7. 1. 2020 a znalecký posudek dne 2. 4. 2022, činí náhrada za jeden bod 250 Kč, tedy bolestné činí 100 000 Kč (400 bodů * 250 Kč). Ve vztahu k nárokům na náhradu za ztížení společenského uplatnění soud prvního stupně shledal, že pokud žalobkyně mimo jiné uplatňovala nárok za ztížení společenského uplatnění v souvislosti s poúrazovým omezením krční páteře, lehké s kořenovým drážděním v rozsahu 400 bodů, tak že tento dílčí nárok, tj. ohledně částky 100.000 Kč (400 bodů * 250 Kč), není důvodný, k čemuž soud prvního stupně dospěl s ohledem na závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], neboť dle těchto dané poranění ve skutečnosti nezanechalo žádné trvalé následky. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] tedy přesvědčivě zdůvodnil, že s podvrtnutím krční páteře byla způsobena bolest, za kterou žalobkyni náleží náhrada, avšak mechanismus úrazu a samotná diagnóza poranění krční páteře předpokládá potíže v řádu 3 až 5 týdnů, čemuž odpovídala i pracovní neschopnost žalobkyně, a tedy nikoli trvalé následky, neboť naopak došlo k úplnému vyléčení. Dále znalec [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že na páteři žalobkyně byly zjištěny degenerativní změny, které postihují každého pacienta po čtyřicátém roce věku. Ohledně dalších dílčích nároků na náhradu za ztížení společenského uplatnění spočívajících v omezení hybnosti kolenního kloubu v hodnotě 1.200 bodů a viklavosti kolenního kloubu v hodnotě 500 bodů, tj. celkem 1.700 bodů, soud prvního stupně s ohledem na závěry [tituly před jménem] [jméno FO] shledal, že v uvedeném rozsahu, tj. ohledně částky 425.000 Kč (1.700 bodů * 250 Kč), jsou nároky žalobkyně zcela důvodné. Při tomto soud prvního stupně přihlédl ke skutečnosti, že žalobkyně je v produktivním věku, před úrazem neměla předchorobí, které by ji omezovalo v činnostech a sportovních aktivitách, které po úraze vykonávat nemůže nebo je může vykonávat s omezením. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobkyně před úrazem žila aktivní život, sportovala (dlouhé túry, lyžování, bruslení, tanec atd.), bez omezení řídila motorové vozidlo, přičemž po úraze je v daných činnostech omezena, neboť koleno při větší sportovní zátěži otéká a bolí, je nucena nosit ortézu, při dlouhých jízdách vozidlem musí zastavit a koleno rozhýbat. I s ohledem na tyto skutečnost soud prvního stupně shledal bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění provedené [tituly před jménem] [jméno FO] jako přiměřené zcela důvodné.

10. Soud prvního stupně na tomto základě shledal, že žalobkyni na bolestném vznikl nárok na celkem 100.000 Kč (400 bodů * 250 Kč), když současně neopomenut zohlednit, že žalovaná již žalobkyni na bolestné částečně plnil co do částky 53.750 Kč, pročež uzavřel, že žalobkyni náleží na bolestném toliko částka[Anonymizováno]46 250 Kč (100.000 Kč – 53.750 Kč). Jelikož žalobkyně na bolestném požadovala částku 71.150 Kč, byl ve zbylém rozsahu nárok na náhradu bolestného v částce 24.900 Kč (71.150 Kč – 53.750 Kč) zamítnout.

11. Ohledně nároku žalobkyně na náhradu za ztížení společenského soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný toliko ve výši 425 000 Kč (1.700 bodů * 250 Kč), pročež ohledně zbývající části nároku uplatněného v celkové výši 702.009 Kč, tj. ohledně částky 277.009 Kč (702.009 Kč – 425.000 Kč) byla žaloby pro nedůvodnost zamítnuta.

12. Ve vztahu k nároku na ošetřovné, který byl žalobkyní uplatněn ve výši celkem 11.310 Kč (87 dní * 1 hodina * 130 Kč jakožto maximální výše dle vyhlášky 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách) soud prvního na základě čestných prohlášení a výslechů žalobkyně a svědka [jméno FO], jenž o žalobkyni v době poúrazové léčby pečoval, dospěl k závěru, že se jednalo o solidární pomoc blízké osoby, tedy přítele žalobkyně, který byl s žalobkyní ve vztahu již po dobu 15 let. Na tomto základě soud prvního stupně ohledně daného dílčího nároku uzavřel, že tento není uplatněn po právu, pročež ohledně částky 11.310 Kč byla žaloba zamítnuta.

13. Dále pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení ceny znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který si žalobkyně nechala zpracovat pro ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění a za který žalobkyně dne 11. 4. 2022 společnosti [právnická osoba]. zaplatila 10.000 Kč, přičemž tato společnost téhož dne finanční prostředky za znalecký posudek poukázala znalci, soud prvního stupně uzavřel, že tímto žalobkyni vznikly náklady objektivně související s uplatněním jejích pohledávek v daném řízení. Soud prvního stupně proto žalobkyni nárok na zaplacení částky ve výši 10 000 Kč přiznal, neboť žalobkyni se v souvislosti s uplatněním nároku, se kterým byla do základu úspěšná, snížil majetek o částku 10 000 Kč.

14. Konečně pokud jde o příslušenství jednotlivých dílčích nároků spočívající v úrocích z prodlení, tak žalobkyně nárokovala úrok z prodlení z jednotlivých částek ve výši 13,75 % ročně od 26. 5. 2022 do zaplacení. Soud prvního stupně k tomuto uzavřel, že výše zákonného úroku z prodlení v době, od které je žalobkyní požadován, správně činila 11,75 %, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného, aby nárok splnil nejpozději do 25. 5. 2022, a tedy nikoli uplatněných 13,75 %. Soud prvního stupně proto žalobkyni společně s po právu uplatněnými dílčími nároky v celkové výši 471.250 Kč (tj. s náhradou bolestného ve výši 46 250 Kč a s náhradou za ztížení společenského uplatnění ve výši 425 000 Kč), přiznal i příslušný úrok z prodlení, to však toliko ve výši 11,75 % ročně od 26. 5. 2022 do zaplacení. Ve zbylém rozsahu úroků z prodlení pak žaloba byla zamítnuta, tj. co do úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 471 250 Kč od 26. 5. 2025 do zaplacení, jakož i co do úroku z prodlení ve výši 13,75 % ročně z nároků, ohledně kterých byla žaloba zamítnuta, tj. z částky 313.219 Kč (tj. z nepřiznaného bolestného ve výši 24 900 Kč, nepřiznaného nároku na ztížení společenského uplatnění ve výši 277 009 Kč a nepřiznaného nároku na ošetřovné ve výši 11 310 Kč) od 26. 5. 2025 do zaplacení, jakož konečně i z částky 10 000 Kč představující náklady vynaložené na znalecký posudek, neboť se jedná o náklady řízení, které však žalobkyně uplatnila v rámci žalobního nároku, a z těchto úrok z prodlení žalobkyni nenáleží.

15. Uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl napaden včasnými odvoláními jak žalobkyně, tak i žalované.

16. Žalobkyně svým odvoláním napadla výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, to však výlučně ve vztahu k té jeho části, kterou byl zamítnut nárok žalobkyně na náhradu společenského uplatnění ve výši 143.293 Kč s příslušnými úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 1. 2023 do zaplacení, neboť měla zato, že dané rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.). Žalobkyně namítala, že soud prvního stupně pochybil, pokud žalobkyni přiznal nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši jen 425.000 Kč (1.700 bodů *250 Kč), nebo správně mělo být žalobkyni na tomto nároku přiznáno celkem 568.293 Kč (1.700 bodů * 334,29 Kč), přičemž odvolací nárok na zaplacení 143.293 Kč představuje rozdíl mezi správnou a chybnou výši nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění (568.293 Kč – 425.000 Kč). Dle žalobkyně totiž došlo k pochybení při stanovení hodnoty bodu pro vyčíslení odškodnění za ztížení společenského uplatnění, neboť soud prvního stupně při tomto nevzal v potaz přechodné ustanovení článku II nařízení vlády č. 451/2022 Sb., kterým se měnilo s účinností od 1. 1. 2023 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., jímž je upraveno hodnocení nemajetkové újmy na zdraví u pracovních úrazů. Citované přechodné ustanovení této novely totiž provedlo valorizaci hodnoty bodu retroaktivně, přičemž z retroaktivity vyloučilo jen případy, kdy o výši odškodnění již bylo rozhodnuto. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaný od počátku odmítala jakékoliv odškodnění za trvalé následky a z nich rezultujícího ztížení společenského uplatnění. Ztížení svého společenského uplatnění si žalobkyně nechala znalecky ohodnotit a zpracovaný posudek označila a předložila soudu prvního stupně jako důkaz, pročež v žádném případě nemůže být v této souvislosti řeč o tom, že znalec posudkem o výši náhrady za ztížení společenského uplatnění „rozhodl“. Žalobkyně tak ve svém odvolání navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v dané části jeho výroku II. změnil tak, že se žalované ukládá povinnost k zaplacení 143.293 Kč s příslušnými úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 1. 2023 do zaplacení.

17. Žalovaná svým odvoláním napadla rozsudek soudu prvního stupně v jeho výrocích I., III. až V.

18. Ve vztahu k vyhovujícímu výroku I. napadeného rozsudku žalovaná namítala, že pokud soud prvního stupně shledal bodové ohodnocení za ztížení společenského uplatnění provedené [tituly před jménem] [jméno FO] přiměřeným a zcela důvodným ve výši 1.700 bodů, tak že v odůvodnění napadeného rozsudku neuvedl, z jakého důvodu nepřihlédl k závěrům znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který ztížení společenského uplatnění hodnotí položkou 9.19 nestabilita (viklavost kolenního kloubu lehkého stupně (neovlivňuje významně běžný život) ve výši 200 bodů. Odůvodnění v bodě 37 napadeného rozsudku je argumentačně nesrozumitelné a tím i nepřezkoumatelné, protože není zřejmé, jakými úvahami se soud při stanovení výše řídil. V odůvodnění soud prvního stupně odkazuje jednak na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], jako znalce z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání a posudkové lékařství, kterého považuje za fundovaného a zcela kompetentního (viz bod 34 napadeného rozsudku), ale při stanovení výše ztížení společenského uplatnění vychází z lékařského posudku [tituly před jménem] [jméno FO], aniž by však byly uvedeny přesvědčivé závěry o důvodech použití bodového ohodnocení podle tohoto lékařského posudku a nikoliv posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Zdůvodnění toho, že soud prvního stupně vzal jako podklad pro své rozhodnutí znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] je podle žalované důležité i proto, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém posudku označuje hodnocení provedení [tituly před jménem] [jméno FO] ohledně ztížení společenského uplatnění za zcela neodpovídající doloženému stavu a průběhu stonání žalobkyně. V neposlední řadě nebylo soudem prvního stupně přihlédnout k odbornosti znalců, neboť [tituly před jménem] [jméno FO] je znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání a posudkové lékařství, zatímco [tituly před jménem] [jméno FO] je znalec z oboru zdravotnictví, odvětví různá, specializace urologie. Dále pokud soud prvního stupně v napadeném rozsudku uvedl, že má za prokázané, že žalobkyně před úrazem žila aktivní živost, sportovala (dlouhé túry, lyžování, bruslení, tanec atd.), tak takový skutkový závěr není dle žalované řádně prokázán. Uvedený skutkový závěr totiž byl učiněn výlučně na základě účastnického výslechu žalobkyně, kterým dle názoru žalované toto být prokázáno nemohlo, přičemž jiné důkazy k tomuto ani nebyly navrženy. Dále žalovaná namítala, že je nadále přesvědčena o tom, že bodové ohodnocení náhrady bolestného, tak jak bylo učiněno lékařským posudkem ohodnocení bolesti ze dne 7.1. 2020, který byl vydaný společností [právnická osoba]., za kterou byl vyhotovený [tituly před jménem] [jméno FO], je věcně správným, když tímto došlo k ohodnocení výše bolestného žalobkyně 215 body. Na základě tohoto pak bylo žalovanou před zahájením řízení i plněno částkou 53.750 Kč (215 bodů * 250 Kč). Ve vztahu k výroku III. žalovaná namítala, že přiznání nákladů řízení žalobkyni v plném rozsahu, a nikoliv podle výsledku řízení, nelze považovat za souladné s § 142 a násle. o.s.ř. Soud prvního stupně tedy měl při rozhodování o nákladech řízení přihlédnout k tomu, že žalobkyně požadovala původně částku dvojnásobně vyšší, než je částka nakonec soudem přiznaná, když navíc k tomuto došlo na základě znaleckého posudku, který si sama žalobkyně nechala zpracovat v rozporu s § 8 vyhl. č. 276/215 Sb. Konečně k výrokům IV. a V. žalovaná namítala, že tyto jsou věcně zcela nesprávné, neboť žalovaná, jakožto organizační složka státu, je osvobozena od poplatkové povinnosti.

19. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované uvedla, že se soud prvního stupně podrobně vypořádal s rozpory v závěrech znalců [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], když tomuto předcházely výslechy obou uvedených znalců. Soud prvního stupně pak svůj závěr v konečném důsledku učinil i na základě toho, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyni před podáním posudku vyšetřil, zatímco znalec [tituly před jménem] [jméno FO] posudek podal toliko na základě lékařských zpráv žalobkyně.

20. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v mezích jím určených napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), přičemž při jednání nařízeném k projednání odvolání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), a to aniž by doplňoval či opakovat dokazování (§ 213 a § 213a o. s. ř.), shledal rozsudek soudu prvního v jeho výrocích ve věci samé (výroky I. a II.), jakož i ve výroku o povinnosti žalované uhradit státu náhradu nákladů řízení (výrok V.), jakožto věcně správný (§ 219 o. s. ř.). Pokud jde o nákladový výrok ve vztahu mezi účastníky (výrok III.), jakož i o výrok, kterým bylo žalované uloženo zaplatit soudní poplatek za dané řízení (IV.), tak tyto byly odvolacím soudem změněny (§202 odst. 1 o. s. ř.).

21. Odvolací soud předně konstatuje, že pokud jde o odvoláním účastníků řízení napadené výroky ve věci samé, tedy o výrok I. napadeného rozsudku, který byl v celém rozsahu napaden odvoláním žalované, jakož i o výrok II. napadeného rozsudku, který byl odvoláním žalobce napaden ohledně nároku na zaplacení 143.293 Kč s příslušnými úroky z prodlení, tak že v těchto soud prvního nikterak nepochybil, pročež tyto byly odvolacím soudem potvrzeny jako věcně správné. Tento závěr byl odvolacím soudem učiněn za situace, kdy bylo shledáno, že soud prvního stupně po řádně realizovaném dokazování učinil zcela odpovídající skutková zjištění, která postačovala k učinění správného skutkového závěru, což v konečném důsledku bylo soudem prvního stupně srozumitelným a přehledným způsobem pospáno i v odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně pak řádným způsobem vyložil i relevantní právní úpravu (§ 269 odst. 1, § 271k odst 1, § 273 a § 274 z. p., dále § 2952 a § 2958 o. z. a dále § 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 a § 5 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb.), kterou zcela správně aplikoval na jím učiněný skutkový závěr, což bylo rovněž přesvědčivým a srozumitelným způsobem v napadeném rozsudku i odůvodněno. Odvolací soud pak pro stručnost zcela odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, neboť toto je formálně i materiálně správným a bez dalšího zcela dostačujícím, přičemž na tomto není ve vztahu k výrokům I. a II. napadeného rozsudku třeba čehokoliv doplňovat či měnit.

22. Ve vztahu k námitkám uplatněným žalobkyní v odvolání proti napadenému výroku II. rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud pro úplnost konstatuje, že tyto shledal jakožto zjevně nedůvodné. Jak již bylo zcela správně uvedeno soudem prvního stupně (bod 35 napadeného rozsudku), tak nařízení vlády č. 276/2015 Sb. (konkrétně jeho § 3 odst. 1, kterým je stanovena hodnoty jednoho bodu v Kč) bylo s účinností od dne 1. 1. 2023 novelizováno nařízením vlády č. 451/2022 Sb. Příslušné přechodné ustanovení (čl. 2 nařízením vlády č. 451/2022 Sb.) stanoví, že pokud bolest nebo ztížení společenského uplatnění byly způsobeny v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení a nebylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení rozhodnuto o stanovení náhrady za bolest nebo náhrady za ztížení společenského uplatnění, stanoví se náhrada za bolest nebo náhrada za ztížení společenského uplatnění podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto nařízení. K tomuto se odkazuje i na důvodovou zprávu k nařízení vlády č. 451/2022 Sb. (její část C k čl. II.), ze kterého vyplývá výslovný záměr legislativce v přechodném ustanovení stanovit postup pro odškodnění v případech, které ještě nebyly před nabytím účinnosti navrhovaného nařízení ukončeny vydáním lékařského posudku, kdy se bude postupovat již podle této nové právní úpravy. Naopak v situaci, ve které již byl lékařský posudek vydán, se bude postupovat podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení. Uvedené přechodné ustanovení proto bylo soudem prvního stupně uchopeno správně, neboť pokud se jak pracovní úraz žalobkyně (k tomuto došlo dne 6. 8. 2019), tak i rozhodnutí o náhradě za ztížení společenského uplatní tímto způsobené (za toto je třeba považovat již lékařský posudek vydaný [tituly před jménem] [jméno FO] dne 7. 1. 2020, avšak případně i znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 2. 4. 2022), udály před dnem 1. 1. 2023, je při stanovení výše bodového ohodnocení třeba aplikovat § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2022. Odvolací soud proto uzavírá, že hodnota jednoho bodu pro účely zjištění výše nároku žalobkyně na náhradu za ztížení společenského uplatnění činila 250 Kč (§ 3 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2022), pročež argumentace žalobkyně, tedy že výše jejího nároku správně činila 568.293 Kč (1.700 bodů * 334,29 Kč), neobstála.

Ve vztahu k námitkám uplatněným žalovanou v jejím odvolání proti napadenému výroku I. rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud konstatuje, že ani tyto nebyly shledány důvodnými. Námitky žalované, tedy že soud prvního stupně řádně neodůvodnil, proč oproti závěrům znalce [tituly před jménem] [jméno FO] upřednostnil závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], jakož i že odůvodnění obsažené v napadeném rozsudku je argumentačně nesrozumitelné a tedy nepřezkoumatelné, dle odvolacího soudu nemohly obstát, neboť soud prvního stupně v bodech 34 až 37 odůvodnění napadeného rozsudku ve skutečnosti vyčerpávajícím a srozumitelným způsobem popsal úvahy, které jej vedly k jeho závěrům ohledně použitelnosti a síly důkazních prostředků, jejichž prostřednictvím byla prokazována existence a výše nároků žalobkyně na náhradu za ztížení společenského uplatnění, tak v konečném důsledku i ohledně závěrů o existenci, rozsahu a výši daných nároků žalobkyně. K tomuto odvolací soud zdůrazňuje, že soud prvního stupně provedl nejen písemná vyhotovení obou znaleckých posudků, ale realizoval i výslechy obou znalců, přičemž v odůvodnění neopomenul uvést, že vysvětlení poskytnutá v rámci výslechů obou znalců byla stěžejní, stejně jako neopomenul vyzdvihnout, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] za účelem podání posudku žalobkyni osobně vyšetřil, zatímco znalec [tituly před jménem] [jméno FO] nikoliv. Dále pokud žalovaná namítala, že soudem prvního stupně nebylo přihlédnuto k odbornosti znalců, když [tituly před jménem] [jméno FO] je znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání a posudkové lékařství, zatímco [tituly před jménem] [jméno FO] je znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví různá, to však specializace urologie, tak odvolací soud sděluje, že ani tato argumentace neobstála. [tituly před jménem] [jméno FO] jakožto zapsaný znalec z oboru zdravotnictví, to při plném vědomí obsahu znaleckého slibu [§ 5 odst. 2 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (dále jen „zákon o znalcích“)], kterážto bylo znalcem deklarováno jak v písemném vyhotovení posudku, tak i v rámci výslechu před soudem prvního stupně, totiž svou odbornost vyhodnotil jakožto dostačují k podání daného posudek, přičemž soudem prvního stupně, a nutno zdůraznit že ani soudem odvolacím, nebylo shledáno, že by ve smyslu relevantní zákonné úpravy (§ 1 odst. 3 zákona o znalcích) tomu takto být nemohlo. S ohledem na závěr ohledně dostatečné odbornosti znalce [tituly před jménem] [jméno FO], jakož i s ohledem na odborné závěry obsažené v jím podaném posudku, je pak nemístná i námitka žalované, dle které se při stanovení výše bodového ohodnocení bolestného žalobkyně mělo bez dalšího vyjít jen z lékařského posudku vyhotoveného [tituly před jménem] [jméno FO], neboť závěry obsažené v tomto „prostém“ posudku nemohly obstát oproti závěrům obsaženým v posudku podaném soudním znalcem.

23. Ve vztahu k nákladovému výroku III. napadeného rozsudku se konstatuje, že soud prvního stupně sice nepochybil, pokud uzavřel, že to je žalovaná, kdo je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení, k tomuto závěru však soud prvního stupně dospěl na základě nesprávného východiska, tedy že žalobkyně byla v řízení vyjma poměrně nepatrné části úspěšná, pročež i ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo následně aplikováno nesprávně. Nárok na náhradu nákladů řízení v daném řízení však ve skutečnosti žalobkyni správně náleží dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť jak částečné zastavení řízení, které bylo učiněno v důsledku částečného zpětvzetí žaloby (usnesení soudu prvního stupně ze dne 24. 7. 2025 č.j. [spisová značka]), tak i částečné zamítnutí žaloby (výrok II. napadeného rozsudku), závisely na znaleckém posudku, kterým byla stanovena výše přisouzených nároků. Celková výše účelných nákladů žalobkyně (104.287 Kč) je za situace, kdy její advokát v dané fázi řízení účelně vykonal 15 úkonů právní služby [převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva ze dne 17. 5. 2022, návrh ve věci samé ze dne 7. 6. 2022, účast na jednání dne 28. 11. 2022, doplnění žalobkyně ze dne 12. 12. 2022, účast na jednání dne 30. 1. 2023, účast na jednání dne 21. 3. 2023, doplnění důkazů dne 28. 3. 2023, námitky žalobkyně ke znaleckému posudku ze dne 8. 2. 2024, podání žalobkyně ze dne 2. 7. 2024, účast na jednání dne 22. 11. 2024 (tj. 11 úkonů v období do 31 .12. 2024), účast na jednání dne 4. 4. 2025, vyjádření k dosavadním výsledkům řízení ze dne 2. 6. 2025, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 20. 6. 2025 a účast na jednání dne 8. 8. 2025 (tj. 4 úkony v období od 1. 1. 2025) dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhlášky [orgán] č. 177/1996 Sb., dále také jen „advokátní tarif“), to při tarifní hodnotě pro období do 31. 12. 2024 ve výši 50.000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a/ advokátního tarifu) a pro období od 1. 1. 2025 ve výši 481.250 Kč (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu), dána odměnou advokáta žalobkyně ve výši celkem 75.300 Kč, tj. 11* 3.100 Kč za úkony právní služby učiněné do 31. 12. 2024 a 4* 10.300 Kč za úkony právní služby učiněné od 1. 1. 2025 (§ 1 odst. 2 věta prvá. § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 advokátního tarifu) a náhradou jeho hotových výdajů ve výši celkem 5.100 Kč, tj. 11* 300 Kč za úkony právní služby učiněné do 31. 12. 2024 a 4* 450 Kč za úkony učiněné od 1. 1. 2025[Anonymizováno](§ 2 odst. 1 a 13 odst. 4 advokátního tarifu). Výše náhrady nákladů řízení je dále dána náhradou daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z náhrad a odměn ve výši celkem 16.884 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Konečně je tato dána náklady, které žalobkyně za řízení vynaložila na znalecké posudky ve výši 7.000 Kč, pročež odvolací soud napadený nákladový výrok změnil tak, že žalované bylo uloženo zaplatit 104.287 Kč. Odvolací soud dále zohlednil povahu žalované, která jako organizační složka státu s ohledem na administrativní náročnost výplaty peněžních částek vyžaduje delší časový prostor k plnění, pročež změnil soudem prvního stupně stanovenou lhůt ze 3 dnů na dnů 15, tedy tak, aby žalované bylo umožněno řádně splnit uloženou povinnost k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).

24. Ve vztahu k odvoláním žalované napadenému výroku IV. rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud konstatuje, že v tomto soud prvního stupně pochybil, neboť žalované vzhledem k tomu, že jakožto organizační složka státu je osvobozena od soudního poplatku za zahájení řízení [§ 11 odst. 2 písm. a/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „z. s. p.“)], není možno povinnost k zaplacení soudního poplatku za dané řízení uložit (§ 2 odst. 3 věta prvá z. s. p.). Dané pochybení soudu prvního stupně proto bylo odvolacím soudem napraveno změnou napadaného výroku tak, že povinnost k zaplacení soudního poplatku žalované k zaplacení uložena nebyla.

25. Ve vztahu k odvoláním žalované napadenému výroku V. rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud shledal, že v tomto soud prvního stupně nikterak nepochybil, pročež tento byl jako věcně správný potvrzen. Dle § 148 odst. 1 o. s. ř. totiž platí, že stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, kteréžto ustanovení je však nutno vykládat a aplikovat ve světle § 138 o. s. ř. Žalovaná, jakožto organizační složka státu sice je osvobozena od soudních poplatků, to však výlučně ve smyslu § 11 odst. 2 písm. a/ z. s. p., tedy ve smyslu soudního poplatku za řízení a nikoliv ve smyslu soudních poplatků obecně, pročež toto její osvobození nemá z hlediska rozhodnutí o nákladech řízení státu ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. žádného významu. Vzhledem k tomu, že stát, to po zohlednění žalobkyní složené zálohy (tato byla promítnuta do výroku o náhradě nákladů za danou fázi řízení ve vztahu mezi účastníky řízení), v řízení zaplatit celkem 5.771 Kč (znalečného znalci [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 1.500 Kč a znalečné znalci [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ve výši 4.271 Kč), jakož i vzhledem k tomu, že žalobkyně v základu sporu fakticky uspěla, přičemž fakticky neuspěla jen v části, ve které rozhodnutí soudu záviselo na znaleckém posudku, soud prvního soudu postupoval správně, pokud žalované uložil danou částku státu nahradit. Daný výrok soudu prvního stupně proto byl potvrzen jako věcně správný.

26. Konečně bylo odvolacím soudem rozhodnuto o nákladech účastníků za odvolací řízení, přičemž bylo shledáno (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), že právo na jejich náhradu svědčí žalobkyni (v částce 20.838 Kč), neboť ta byla v dané fázi řízení úspěšná z 76,75 %, zatímco žalovaná byla v dané fázi řízení úspěšná jen z 23,25 % [předmětem odvolání byla částka celkem 624.543 Kč (481.250 Kč + 143.293 Kč), přičemž odvolání žalobkyně (tj. ohledně částky 143.293 Kč) a ani odvolání žalované (481.250 Kč) nebyla shledána jakožto důvodná]. Celkový výše účelných nákladů žalobkyně (39.023 Kč) je za situace, kdy její advokát v dané fázi řízení účelně vykonal tři úkony právní služby (podání odvolání, vyjádření k odvolání žalované ze dne 5. 11. 2025 a účast na jednání odvolacího soudu dne 3. 2. 2026 dle § 11 odst. 1 písm. d/, g/, k/ advokátního tarifu), to při tarifní hodnotě ve výši přísudku 481.250 Kč (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu), dána odměnou advokáta žalobkyně ve výši celkem 30.900 Kč, tj. 3* 10.300 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 1 odst. 2 věta prvá. § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 advokátního tarifu) a náhradou jeho hotových výdajů ve výši celkem 1.350 Kč, tj. 3* 4500 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 2 odst. 1 a 13 odst. 4 advokátního tarifu). Výše náhrady nákladů řízení je dále dána náhradou daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z náhrad a odměn ve výši celkem 6.773 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Na takto účelně vynaložených nákladech pak žalobkyni s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu v odvolacím řízení (76,75 % – 23,25 %) náleží náhrada 20.838 Kč (tj. 53,50 % z 39.023 Kč). Odvolací soud i při stanovení lhůty k náhradě nákladů odvolacího řízení zohlednil povahu žalované, která jako organizační složka státu s ohledem na administrativní náročnost výplaty peněžních částek vyžaduje delší časový prostor k plnění, pročež byla stanovena delší (15 dnů) než zákonnou lhůtu k plnění (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).