o odvolání žalobkyně a) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhaly vůči žalované, aby byla zneplatněna dražba konaná dne [datum] [právnická osoba] a. s. na základě dražební vyhlášky [číslo] [spisová značka] na vydražitele [právnická osoba] a aby bylo zrušeno vlastnictví uvedené společnosti na základě této dražby z výše uvedených důvodů (výrok I.) a současně uložil žalobkyním a vedlejšímu účastníkovi na jejich straně povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě ze dne [datum], kterou se žalobkyně domáhaly vůči žalované určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby konané dne [datum] [právnická osoba] a. s. na základě dražební vyhlášky [číslo] [spisová značka] na vydražitele – žalovanou (dále jen„ dražba“). V žalobě uvedly, že se neplatnosti dražby domáhají z důvodu nedořešených ve věci zásadních opravných prostředků v insolvenčních řízeních vedených u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] a [insolvenční spisová značka], které předcházely datu uzavření dražební vyhlášky [číslo] [spisová značka] insolvenčními správci a dále z důvodu podezření, že dochází k pletichám v insolvenčním řízení a podvodu. [ulice] účastník na straně žalobkyň namítal, že v insolvenčním řízení má majetek z titulu společného jmění manželů (vedlejší účastník je manželem žalobkyně a/, což však není insolvenčním soudem respektováno) a dále, že nikdy nedošlo k soupisu majetku insolvenčním správcem podle skutečnosti, když do doby skončení soudních řízení z dědického řízení o legitimitu a výši nelze majetkovou podstatu určit.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Namítla překážku litispendence (totožná žaloba podána u Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. [spisová značka]), opožděnost podané žaloby, nedostatek aktivní legitimace žalobkyň a dále poukázala i na nesprávný okruh žalovaných. Závěrem žalovaná akcentovala, že žalobkyně pouze notoricky zneužívají práva a všemi prostředky brání převzetí nemovitostí, které žalovaná vydražila a za něž zaplatila [částka].

4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku zjistil následující skutkový [anonymizována dvě slova] – [právnická osoba] a. s., [IČO] pro [role v řízení] – [příjmení], v. s. o., [IČO], jako insolvenčního správce dlužníka – žalobkyně a) a [role v řízení] – JUDr. [jméno] [příjmení], [IČO], jako insolvenčního správce dlužníka – [jméno] [příjmení], r. [rok], provedl dne [datum] dražbu, tj. dobrovolnou dražbu nemovitostí (konkrétně pozemků par. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], vše v k. ú. [obec] u [obec]), jejichž vlastníky byly žalobkyně a) a [jméno] [příjmení], r. [rok]; vydražitelem a následně novým vlastníkem daných nemovitostí se stala žalovaná.

5. Po právní stránce soud prvního stupně hodnotil zjištěný skutkový [anonymizováno] podle příslušných ustanovení zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, přičemž dospěl k závěru, že dne [datum] byla na návrh insolvenčních správců dlužníků – žalobkyně a) a [jméno] [příjmení] – jako osob k tomuto jednání oprávněných ve smyslu § 17 odst. 4 zákona o veřejných dražbách provedena dražba – dražba dobrovolná ve smyslu § 17 a násl. zákona o veřejných dražbách. Akcentoval, že zákon o veřejných dražbách v § 24 odst. 3 výlučně stanoví, které osoby se vyslovení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby mohou domáhat a vůči jakým konkrétním osobám, přičemž dospěl k závěru, že ani jedna z žalobkyň není osobou oprávněnou k podání předmětné žaloby (nedostatek aktivní legitimace) a současně, že ani žalovaná sama není ve věci pasivně věcně legitimována. [příjmení] to také konstatoval, že žaloba byla podána opožděně, a to více než 3 měsíce po skončení zákonem stanovené tříměsíční propadné lhůty, která počíná běžet ode dne konání dražby (dražba konána [datum], žaloba podána [datum]).

6. Prvostupňový soud se dále vypořádal s procesními námitkami účastníků, kdy uvedl, že o jeho věcné příslušnosti k rozhodnutí v nadepsané věci již bylo rozhodnuto pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ([spisová značka], [insolvenční spisová značka]), a že je tedy soudem místně a věcně příslušným a dále, že rozhodnutí ve věci nebrání překážka litispendence ani překážka věci pravomocně skončené – řízení o později podané duplicitní žalobě vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. [spisová značka] bylo pravomocně zastaveno.

7. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud prvního stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl tak, že je přiznal úspěšné žalované s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně a) včasné odvolání, ve kterém namítala, že prvostupňový soud nepřihlížel k jejím podáním a že věc nesprávně právně posoudil. Dále soudu prvního stupně vytkla, že neprojednal její podání ohledně nedostatku místní nepříslušnosti, návrh na změnu místní příslušnosti, žádost o přerušení řízení, návrh na odročení jednání na neurčito; že jí bylo odňato právo jednat před soudem, když nebyla omluvena z jednání ([datum]), přestože byla v pracovní neschopnosti až do [datum]; že bylo nesprávně doručováno vedlejšímu účastníkovi a že žalobkyně b) nebyla obesílána od počátku. V odvolání dále žalobkyně a) požádala o přidělení advokáta a odpuštění platby soudního poplatku z důvodu špatné finanční situace (insolvenční řízení). Závěrem žalobkyně a) poukázala na to, že by uvedené řízení mělo být přerušeno do doby nápravy insolvenčního řízení a podaných opravných prostředků ve věci neplatnosti dražební vyhlášky, dražby a žalob na neplatnost soupisu majetku a dalších. Žalobkyně a) navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání uvedla, že odvolací argumentace žalobkyně a) je nesrozumitelná a k předmětu věci navíc absolutně nepřiléhavá. Napadený rozsudek je dle žalované věcně správný a odvolací soud by jej měl proto potvrdit. Závěrem žalovaná poukázala na to, že je opakovaně terčem notorického zneužívání práva žalobkyní a), která do všech řízení, včetně tohoto, neustále podává nedůvodné a zjevně kverulantské návrhy, kterými řízení v nebývalé míře zahlcuje.

10. Žalobkyně b) a vedlejší účastník na straně žalobkyň se k odvolání žalobkyně a) nevyjádřili.

11. Odvolací soud nařídil jednání na [datum] v [anonymizováno] hod a účastníky řízení (právní zástupce) k tomuto jednání řádně a včas předvolal. Žalobkyně a) v podání ze dne [datum] požádala o odročení nařízeného jednání z důvodu nepříznivého [anonymizováno 6 slov]), kdy k této žádosti připojila potvrzení o pracovní neschopnosti. Uvedené žádosti žalobkyně a) nebylo odvolacím soudem vyhověno, o čemž byla žalobkyně a) informována. Podáním ze dne [datum] žalobkyně a) svou žádost o odročení jednání zopakovala, přičemž doplnila, že [anonymizováno] je i vedlejší účastník, který následně také o odročení jednání z důvodu nepříznivého [anonymizována dvě slova] (zánět průdušek, [anonymizováno]) požádal.

12. Odvolací soud žádostem o odročení jednání ze strany žalující nevyhověl a jednání nařízené na den [datum] neodročil. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]), připomněl, že důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (dalšího jednání), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených. Rovněž podle ustálené ústavněprávní judikatury obecné soudy nejsou povinny akceptovat jakékoliv žádosti o odročení, neboť pak by v konkrétních případech mohlo ze strany některých účastníků řízení docházet k procesním obstrukcím (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] či ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Odvolací soud při posouzení důvodnosti žádosti žalobkyně a) o odročení jednání přihlédl ke všem okolnostem projednávaného případu a dospěl k závěru, že se ze strany žalobkyně a) se jedná o obstrukce, tj. zneužití procesních práv, kterému nepřísluší soudní ochrana. Žalobkyně a) požádala o odročení jednání ([datum]) již v řízení před soudem prvního stupně a to z důvodu kolize s jiným soudním řízením (Okresní soud v Liberci, sp. zn. [spisová značka] – ani tohoto jednání se však žalobkyně a/ nezúčastnila, kdy jako důvod v tomto řízení uvedla [anonymizováno]), kdy navrhovala odročení (přerušení) do doby ukončení soudního řízení u Okresního soudu v Liberci, sp. zn. [spisová značka], jehož výsledek může dle žalobkyně a) celou věc zvrátit – této žádosti bylo prvostupňovým soudem vyhověno a jednání bylo odročeno na [datum], avšak i v tomto případě žalobkyně a) zaslala soudu žádost o odročení jednání, tentokrát z důvodu [anonymizována dvě slova], k čemuž přiložila potvrzení o pracovní neschopnosti ze dne [datum] – této žádosti již vyhověno nebylo. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně a) v řízení používá procesní instituty, kterými toliko prodlužuje a oddaluje konečné rozhodnutí v předmětné věci (námitky věcné a místní nepříslušnosti, opakované návrhy na ustanovení advokáta, odpuštění soudního poplatku, podávání opravných prostředků atd.), pokud jde však o věcnou argumentaci týkající se žalobního návrhu, pak tato v rozsáhlých a značně nepřehledných a nesrozumitelných podáních žalobkyně a) absentuje – tento postup shledává odvolací soud obstrukčním, tj. zneužívajícím procesních práv, kterému nepřísluší soudní ochrana. Žalobkyně a) navíc tímto způsobem postupuje i v jiných soudních řízeních, kdy soudy opakovaně její počínaní označují jako obstrukční a sudičské – viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], dostupné v insolvenčním rejstříku (insolvenční řízení sp. zn. [insolvenční spisová značka] vedené u Krajského soudu v Praze). Při zohlednění uvedených skutečností odvolací soud tedy žádost žalobkyně a), následně zcela účelově podpořenou i žádostí vedlejšího účastníka, shledal jako obstrukční a rozhodl se jí zcela v souladu s výše uvedenými judikaturními závěry nevyhovět. Na obstrukční jednání dle odvolacího soudu poukazuje i následné jednání žalobkyně a), která ač tvrdila, že pro svůj [anonymizována dvě slova] není schopna se k soudu dostavit, se na jednání dostavila a přednesla své odvolání, ve kterém však věcně nijak neargumentovala a pouze poukazovala na procesní pochybení spočívající v neprojednání jejích návrhů (viz níže).

13. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně a) není důvodné.

14. Žalobkyně a) se na jednání odvolacího soudu dostavila a přednesla své odvolání, kdy zdůraznila neprojednání některých jejích procesních návrhů. Dále na jednání vznesla námitku podjatosti odvolacího soudu – poukázala na to, že nebylo vyhověno její žádosti o odročení jednání z důvodu [anonymizováno] a že nebyla projednána její žádost o přidělení advokáta a odpouštění platby soudního poplatku. Zdůraznila, že její [anonymizována dvě slova] jí neumožňuje se plně soustředit a obhajovat se tak, aby byla úspěšná – požádala proto o zrušení jednání, odročení a nařízení jednání nového (odvolací soud zopakoval, že její žádosti nebude vyhověno).

15. Pokud jde o vznesenou námitku podjatosti odvolacího soudu, kterou žalobkyně a) vznesla na jednání, pak tuto odvolací soud neshledal důvodnou – skutečnost, že odvolací soud nevyhověl žádosti žalobkyně a) o odročení jednání a žádosti o ustanovení advokáta a odpuštění soudního poplatku, nezakládá jeho podjatost (§ 14 odst. 4 o. s. ř.) – a proto ji nepředkládal nadřízenému soudu a věc projednal a rozhodl (§ 15b odst. 2 o. s. ř.). Takto vznesenou námitku podjatosti lze navíc dle odvolacího soudu hodnotit jako obstrukční postup, kdy je z přednesu žalobkyně a) zřejmé, že touto námitkou sledovala oddálení rozhodnutí, když se domnívala, že odvolací soud jednání přeruší a věc předloží nadřízenému soudu k projednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

16. Odvolací soud dále neshledal důvodnou žádost žalobkyně o ustanovení advokáta a odpuštění platby soudního poplatku. O žádosti žalobkyně a) na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů bylo již v minulosti opakovaně negativně rozhodnuto usnesením nalézacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a dále usnesením nalézacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. V aktuální žádosti pak žalobkyně a) neuvádí nic nového, ale pouze opakuje již dříve tvrzené skutečnosti – že nemá dispoziční práva a finanční prostředky, a opět argumentuje nesprávnostmi (pochybeními) v insolvenčním řízení. Odvolací soud proto o opakované žádosti žalobkyně a) již znovu samostatně nerozhodoval, neboť z ustálené judikatury soudů vyplývá, že v případě opakované žádosti, ve které nejsou uvedeny žádné nové skutečnosti, postačí, pokud se s takovou žádostí soud vypořádá v odůvodnění konečného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). V tomto směru je třeba poznamenat, že opakované nezdůvodněné žádosti o osvobození od soudních poplatků Nejvyšší soud považuje za zneužití procesních práv žalovaného, které ve shodě s ustanovením § 2 a § 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany. Podle odborné literatury zneužití procesního práva může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu ve shodě s ustanovením § 41 odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nebude přihlížet (k tomu srov. [příjmení], P. a kol. Občanský soudní řád /§ 1 až 250l/. Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. [obec]: [anonymizována dvě slova], [rok], s. [číslo]).

17. Důvodný není ani návrh žalobkyně a) na přerušení řízení, neboť jak bude uvedeno níže, v projednávaném případě se jedná o zcela bezúspěšné uplatňování práva ze strany žalobkyň – přerušení předmětného řízení do doby skončení jiných řízení („ do doby nápravy insolvenčního řízení“) tak zcela zjevně není namístě.

18. Pokud jde o námitky věcné a místní nepříslušnosti (žádost o změnu místní příslušnosti), pak tyto byly soudem prvního stupně řádně vypořádány. O věcné příslušnosti bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a jelikož jde o konečné posouzení otázky věcné příslušnosti závazné jak pro účastníky, tak i pro soudy (§ 104a odst. 7 o. s. ř.), nemůže být otázka věcné příslušnosti v dalším průběhu řízení znovu předložena ani ze strany účastníků ani ze strany soudu (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 33 cdo [číslo]). Pokud jde o návrh žalobkyně a) na změnu místní příslušnosti, kdy se žalobkyně a) domáhala předání spisu Krajskému soudu v Praze (dle obsahu se tedy jednalo o věcnou příslušnost soudu), pak prvostupňový soud postupoval správně, když k uvedenému návrhu jako nepřípustnému – o věcné příslušnosti v projednávané věci bylo již s konečnou platností rozhodnuto – nepřihlížel (§ 41a odst. 3 o. s. ř.).

19. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobkyně a), dle které jí bylo odňato práva jednat před soudem. Jak bylo uvedeno výše žalobkyně a) požádala v řízení před soudem prvního stupně o odročení jednání, které bylo nařízeno na [datum], a to z důvodu kolize s jiným soudním řízením – této žádosti bylo prvostupňovým soudem vyhověno a jednání bylo odročeno na [datum], žalobkyně a) však i v tomto případě zaslala soudu žádost o odročení jednání, tentokrát z důvodu [anonymizována dvě slova] – této žádosti již prvostupňový soud nevyhověl a v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalobkyně a). Uvedený postup nalézacího soudu shledává odvolací soud zcela v souladu s právními předpisy, neboť jak bylo odůvodněno výše (bod 12.) – s ohledem na všechny okolnosti projednávaného případu bylo lze uvedenou žádost žalobkyně a) o odročení jednání z důvodu [anonymizováno] hodnotit jako obstrukční, které nepřísluší soudní ochrana.

20. Ohledně námitky nesprávného doručování vedlejšímu účastníkovi odvolací soud uvádí, že z doručenek obsažených ve spisu vyplývá, že vedlejší účastník byl po celou dobu obesílán správně, na doručovací adresu: [adresa]) tedy není důvodná. Pokud jde o námitku nedoručování žalobkyni b), pak ani v tomto případě odvolací soud námitce žalobkyně a) nemůže přisvědčit, neboť z doručenek založených ve spisu vyplývá, že žalobkyně b) byla po celou dobu řízení obesílána do její datové schránky – v řízení z ničeho nevyplynulo, že by účinky doručení žalobkyni b) nenastaly (např. z důvodu znepřístupnění datové schránky). V případě účastníka s datovou schránkou je soud povinen takovému účastníkovi doručovat jen a pouze do datové schránky a účastník je povinen tímto způsobem písemnosti přijímat, nemá právo žádat, aby soud do datové schránky nedoručoval (srov. Podaný, J. in Svoboda, K., [příjmení], P., Levý, J., [příjmení], J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. [číslo]). Pokud žalobkyně a) tvrdí, že žalobkyně b) je v insolvenci jako ona a odůvodňuje to tím, že ona je jediným společníkem žalobkyně b), pak tento její názor není správný. Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že proti žalobkyni b), která je samostatnou právnickou osobou na žalobkyni a) zcela nezávislou, insolvenční řízení vedeno není. Z obchodního rejstříku pak vyplývá, že jako jednatel žalobkyně b) je stále zapsána žalobkyně a), nikoli insolvenční správce žalobkyně a) – v souvislosti s prohlášením konkurzu na majetek žalobkyně a) automaticky její funkce jednatelky žalobkyně b) nezanikla a ani v řízení z ničeho nevyplynulo, že by k zániku jednatelství žalobkyně a) mělo dojít (srov. [příjmení], T., [příjmení], K., [příjmení], F., [příjmení], L. Živnostenský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. [číslo]).

21. Žalobkyně a) mimo jiné namítala i nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně – ani tuto námitku však odvolací soud neshledává důvodnou. Veřejná dobrovolná dražba je – jak dovodila již ustálená judikatura soudů (blíže srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) – neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Uvedené platí obdobně i tehdy, zpeněžil-li správce konkursní podstaty věc nebo jinou majetkovou hodnotu z konkursní podstaty prostřednictvím veřejné dobrovolné dražby. Podle ustálené judikatury soudů (blíže srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) se může domáhat určení neplatnosti dražby v zákonem určené lhůtě 3 měsíců ode dne konání dražby jen některá z osob uvedených v ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách; jiné osoby – např. úpadce (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) – takové právo nemají a nemohou se postupem podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. domáhat ani jiného určení, v němž by otázka (ne) platnosti takové dražby byla posuzována jako otázka předběžná. Nemůže-li být v řízení o takovém jiném určení posuzována otázka platnosti dražby, nemůže v něm být zpochybněn ani její výsledek, tj. vlastnictví vydražitele (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Závěr soudu prvního stupně o opožděnosti žaloby a nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyň je správný a zcela v souladu s uvedenými judikaturnímu závěry.

22. Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, který odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a), vedlejším účastníkem a žalovanou odvolací soud napadený rozsudek podle § 220 o. s. ř. změnil pouze pokud jde o výši nákladů žalované, neboť soud prvního stupně při výpočtu nákladů vycházel z nesprávné tarifní hodnoty – dle odvolacího soudu je v projednávané věci, jejímž předmětem je určení neplatnosti dražby, třeba vycházet z § 9 odst. 1 advokátního tarifu a tedy z tarifní hodnoty ve výši [částka] Náklady žalované v řízení před soudem prvního stupně činí celkem [částka] a sestávají z odměny advokáta ve výši [částka] podle § 7, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu za 4 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava, vyjádření ve věci samé ze dne [datum] a ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum]), z paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za 4 úkony a z 21% DPH z částky [částka] ve výši [částka].

23. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná; povinnost k náhradě uložil odvolací soud žalobkyni a) a vedlejšímu účastníkovi společně a nerozdílně. Náklady žalované v odvolacím řízení činí celkem [částka] a sestávají z odměny advokáta ve výši [částka] podle § 7, 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu), z paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za 2 úkony po [částka] a z 21% DPH z částky [částka] ve výši [částka]. Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

24. Ve vztahu mezi žalobkyní b), která proti napadenému rozsudku odvolání nepodala, a žalovanou nabyl rozsudek soudu prvního stupně samostatně právní moci podle § 206 odst. 2 o. s. ř.