o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. částečně zastavil řízení ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, výrokem II. zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a výrokem III. rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované (po částečném zpětvzetí žaloby ohledně částky [částka]) zaplacení částky [částka] jako náhrady škody způsobené mu nesprávným úředním postupem soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] (dále jen„ exekutor“) v exekučním řízení vedeném u exekutora pod sp. zn. [spisová značka] (dále„ exekuční řízení“). Žalobce tvrdil, že v exekučním řízení byla proti němu oprávněnou [právnická osoba], původní firma [právnická osoba] (dále„ oprávněná“) vymáhána částka [částka] s příslušenstvím a penále 0,05 % z ceny díla [částka] na základě rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. [jméno] [příjmení] (dále„ rozhodce“) dne [datum] (dále„ rozhodčí nález“). V rámci exekučního řízení žalobce na základě výzvy exekutora uhradil exekutorovi dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Dne [datum] podal žalobu na zrušení rozhodčího nálezu a také návrh na odklad exekuce. Exekutor usnesením ze dne [datum] exekuci odložil. Dne [datum] podal žalobce také návrh na zastavení exekuce. Rozhodčí nález byl zrušen rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně, č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], (dále„ řízení o zrušení rozhodčího nálezu“ nebo„ rozsudek o zrušení rozhodčího nálezu“), čímž nastal důvod [anonymizováno] zastavení exekuce 268 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. Exekutor postupoval podle žalobce nesprávně, neboť nepostupoval podle § 54 odst. 5 e. ř., nerozhodl o návrhu na zastavení exekuce, ani tento návrh nepostoupil k rozhodnutí soudu, namísto toho doručil žalobci vyrozumění o zániku pověření s tím, že pohledávka oprávněné byla zcela vymožena. Co do vymezení nesprávného úředního postupu odkázal žalobce na závěry vyslovené v rozsudku Okresního soudu v Šumperku, č. j. [číslo jednací], vydaném v řízení vedeném žalobcem proti oprávněné, původnímu jednateli oprávněné [jméno] [příjmení] a proti rozhodci o náhradu škody (dále„ původní řízení o náhradu škody“). V neučinění úkonu exekutora podle § 54 odst. 5 e. ř. spatřoval žalobce nesprávný úřední postup, kterým mu vznikla škoda. Za škodu žalobce považoval částku [částka] uhrazenou v exekučním řízení sestávající z vymožené jistiny [částka], vymožených úroků [částka] a nákladů exekuce [částka]. Žalovaná na svou obranu uplatnila námitku promlčení odůvodněnou tím, že o škodě se žalobce dozvěděl již v roce 2011, kdy mu bylo doručeno uvědomění exekutora o zániku pověření, avšak žádost o náhradu škody u žalované uplatnil až [datum].

2. Soud prvního stupně provedl dokazování obsahem předložených listin a obsahem exekutorského spisu a učinil tato zjištění: Rozhodčím nálezem ze dne [datum] bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce zaplatit oprávněné částku [částka] s úroky z prodlení od [datum] do zaplacení a náhradu rozhodčího řízení [částka]. K návrhu oprávněné ze dne [datum] byla vedena exekuce proti žalobci jako povinnému k vymožení plnění podle rozhodčího nálezu. Žalobce v rámci exekučního řízení uhradil exekutorovi [datum] částku [částka] a [datum] částku [částka]. Dne [datum] podal žalobce jako povinný návrh na odklad exekuce a návrh na zastavení exekuce. Usnesením ze dne [datum] byla exekuce odložena. Z částky uhrazené žalobcem jako povinným byla následně dne [datum] oprávněné uhrazena exekutorem částka [částka] a částku [částka] si ponechal exekutor jako náklady exekuce. Dne [datum] vyrozuměl exekutor účastníky exekučního řízení o ukončení exekuce vymožením plnění. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně, č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci [datum], byl rozhodčí nález zrušen.

3. Na základě těchto zjištění učinil soud prvního stupně právní závěr, že nárok žalobce je promlčen. Věc posoudil podle příslušných ustanovení zák. č. 82/1998 Sb. (dále„ OdpŠk“). S ohledem na zrušení rozhodčího nálezu„ neměl soud prvního stupně pochyb o nezákonnosti exekučního řízení“. Nesprávný postup exekutora se podle soudu prvního stupně promítl do konečného rozhodnutí, kterým bylo vyrozumění exekutora o zániku pověření k provedení exekuce ze dne [datum]. Žalobce se o škodě vzniklé v souvislosti s exekučním řízením dozvěděl okamžikem právní moci rozsudku, jímž byl zrušen rozhodčí nález, tj. dnem [datum]. Od [datum] začala žalobci plynout tříletá promlčecí doba. Jestliže byl nárok u žalované uplatněn až dne [datum] a u soudu dne [datum], je nárok promlčen. Soud prvního stupně ještě uvedl, že okamžik, kdy se žalobce dozvěděl o nesprávném postupu soudního exekutora, nelze vztahovat k ukončení exekuce, neboť ta byla vedena po právu a rozhodčí nález jako exekuční titul byl zrušen až následně. Škoda žalobci nevznikla v příčinné souvislosti s konkrétním rozhodnutím exekutora, ale s vlastní činnosti žalobce, který vymáhanou pohledávku dobrovolně uhradil, čímž došlo k přetržení příčinné souvislosti. Vědomost žalobce nelze dovozovat ani z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne [datum] vydaného v původním řízení o náhradu škody, neboť o jednotlivých úkonech exekutora byl žalobce informován v průběhu exekučního řízení. Pokud byl shledáván nesprávný úřední postup exekutora v tom, že nebylo rozhodnuto o návrhu žalobce na zastavení exekuce, pak není dána příčinná souvislost mezi tvrzenou škodu a nesprávným úředním postupem, neboť žalobcův návrh na zastavení exekuce nebyl odůvodněn tím, že exekuční titul„ není platný“, ale tím, že byl jeho majetek postižen v nepřiměřeném rozsahu. I kdyby tedy bylo návrhu žalobce na zastavení exekuce vyhověno, byla by exekuce zastavena jen částečně v rozsahu některých exekučních titulů, jinak by exekuce k vymožení plnění dále probíhala. Z důvodu promlčení soud prvního stupně žalobu zamítl a podle výsledku řízení rozhodl o nákladech řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, jímž napadl rozsudek v celém rozsahu. Následně odvolání proti výroku I. vzal zpět a trval na odvolání proti výroku II. a III. Odmítl názor soudu prvního stupně o přerušení příčinné souvislosti mezi jednáním exekutora a způsobenou škodou, a to jednáním žalobce. Vysvětloval povahu příčinné souvislosti, kumulativní kauzalitu i gradaci příčinné souvislosti a uzavřel, že nejde-li jednoznačně určit podíl jednotlivých škůdců na vzniku škody, není to důvod [anonymizováno] vyloučení jejich odpovědnosti, jak to učinil soud prvního stupně u exekutora. Není nespravedlivé požadovat případně náhradu škody po obou původcích, naopak by bylo nespravedlivé požadovat po poškozeném žalobci, aby nesl důsledky nejistoty ohledně příčinnosti, když jsou škůdci přesně definováni. Žalobce po celou dobu využíval všech dostupných legálních možností, aby zabránil zmírnění již nastalých škod, včetně vynaložení finančních prostředků na úhradu plnění, které bylo přiznáno nezákonně. Všichni ostatní účastníci včetně exekutora používali nelegální prostředky směřující ke vzniku škody na úkor žalobce. Exekutor se od počátku choval neeticky, nemorálně a nezákonně, když použil složenou jistotu na úhradu dluhu. Jak vyplývá z rozsudku v původním řízení o náhradu škody„ Soudní exekutor, ačkoliv mu byly doručeny návrhy žalobce ze dne [datum] na zastavení exekuce a na její odklad z důvodu podané žaloby o zrušení rozhodčího nálezu, o těchto návrzích řádně nerozhodl. Návrh na odklad exekuce se v exekutorském spisu vůbec nenachází a návrh na zastavení exekuce nebyl postoupen exekučnímu soudu, ačkoliv exekutor rozhodl pouze o částečném zastavení exekuce“. Z uvedeného vyplývá, že žalobce nebyl informován o úkonech exekutora, a pokud ano, pak byl úmyslně (podvodně) uváděn v omyl. Za této situace nelze za počátek běhu promlčecí doby považovat jednotlivé úkony soudního exekutora, ale právě okamžik, kdy tento nezákonný postup exekutora vyšel najevo, což se stalo až v původním řízení o náhradu škody. Navrhl, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že se žalobě vyhovuje, nebo aby byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Zdůraznila, že žalobce věděl o probíhajícím exekučním řízení, věděl, jaká částka se vymáhá, a věděl též o ukončení exekuce vymožením celkové vymáhané částky. Již dne [datum] bylo žalobci doručeno usnesení exekutora ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], o částečném zastavení exekuce, v němž je uvedeno, že pohledávky oprávněné a exekutora byly zcela uhrazeny, exekuce je provedena a provedením zaniklo oprávnění exekutora k provedení exekuce. Žalobce v exekučním řízení nepodal návrh na zastavení exekuce, nýbrž brojil proti intenzitě a četnosti vydaných exekučních příkazů, žalobce chtěl docílit snížení množství exekučních příkazů, tedy snížení zajištěného majetku, což se stalo, neboť exekutor začal exekuční příkazy rušit. Z odvolání žalobce není jasné, jaké závěry činí či o jakých skutkových okolnostech hovoří. Ze strany žalobce absentují jasná skutková tvrzení o tom, jak mu měla škoda vzniknout, neboť dosud nikdo neřekl, že by oprávněná z exekučního řízení neměla vůči žalobci jako povinnému hmotněprávní důvod k plnění. Tvrzení žalobce o tom, že všichni ostatní účastníci včetně exekutora používali nelegální prostředky, že exekutor podvodně uváděl žalobce v omyl, jsou nová tvrzení, která nebyla ničím důkazně prokázána či prokazována. Žalobci zastoupenému advokátem nic nebránilo, aby se v roce [rok] po zrušení rozhodčího nálezu domáhal případné náhrady škody po [anonymizováno], neboť věděl, že exekuční titul byl odklizen, a též věděl, kdy a kolik exekutorovi zaplatil. Uplatnění až po pěti letech nemůže jít k tíži žalované.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve výrocích II. a III. ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav v rozsahu, který mu umožnil učinit správný právní závěr o promlčení žalovaného nároku.

8. Podle ustanovení § 32 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou [anonymizováno] uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

9. Žalobce v žalobě ani v průběhu dalšího řízení neuvedl jednoznačně, v čem konkrétně spatřuje nesprávný postup exekutora, když v žalobě ocitoval část odůvodnění rozsudku ze dne [datum] vydaného v původním řízení o náhradu škody (viz bod 11 žaloby), v němž jsou však popisována různá pochybení exekutora, jak se tamnímu soudu tato pochybení z exekučního spisu jevila. Z tvrzení uplatněných žalobcem lze zřejmě dovodit, že žalobce za nesprávný úřední postup považuje, 1/ že exekutor neučinil úkon podle § 54 odst. 5 e. ř. (viz bod 18 žaloby), nebo 2/ že exekutor použil žalobcem složenou jistotu a vyplatil ji oprávněné (viz bod 14 žaloby), nebo 3/ že exekutor nerozhodl o návrhu na zastavení exekuce, resp. tento návrh nepostoupil soudu (viz bod 11 žaloby).

10. Jde-li o skutečnost ad 1/, pak v řízení bylo zjištěno, že exekutor úkon podle 54 odst. 5 e. ř. (v tehdejším znění) učinil, když dne [datum rozhodnutí] vydal usnesení č. j. [číslo jednací], jímž rozhodl o odkladu exekuce podle § 54 odst. 5 e. ř. Jde-li skutečnost ad 3/, pak i tento úkon exekutor učinil, neboť z návrhu na zastavení exekuce ze dne [datum] vyplývá, že tento návrh byl podán žalobcem nikoliv z důvodu podle § 268 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., tedy z důvodu tvrzeného zrušení či pozbytí účinnosti exekučního titulu, který nebyl v té době naplněn (exekuční titul byl zrušen až rozsudkem o zrušení rozhodčího nálezu pravomocným ke dni [datum]), ale z důvodu nepřiměřeného postižení majetku, přičemž exekutor rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], exekuci ohledně postižení určitých nemovitostí (zřízením exekutorského zástavního práva) také zastavil. I kdyby bylo lze uvažovat o tom, že exekutor měl návrh žalobce na zastavení exekuce postoupit soudu, pak neučinění takového úkonu nemělo žádný vliv na vznik škody. Jednak v době podání návrhu na zastavení exekuce dne [datum] zde byl dán vykonatelný exekuční titul (ten byl následně zrušen až rozsudkem soudu ke dni [datum]), tedy v té době neexistoval důvod [anonymizováno] zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. Nelze proto předpokládat, že kdyby byl návrh předložen soudu, že by tomuto návrhu bylo vyhověno a byl by tak změněn průběh exekuce. Samo nepředložení návrhu na zastavení exekuce soudu tak nemělo prakticky vliv na průběh exekuce. Dále nepředložení návrhu na zastavení exekuce exekučnímu soudu, resp. nerozhodnutí o takovém návrhu nemělo vliv na vznik škody, neboť bez ohledu na případné rozhodnutí o zastavení exekuce exekutor nesměl v důsledku odkladu exekuce přistoupit k výplatě složené částky oprávněné. Za nesprávný úřední postup, který mohl vést ke škodě žalobce, tak lze uvažovat pouze skutečnost ad 3/, tj. použití žalobcem složené částky [částka] na uspokojení vymáhané pohledávky, resp. vyplacení částky [částka] oprávněné a použití částky [částka] exekutorem na jeho náklady.

11. O provedení exekuce vymožením částky byl žalobce vyrozuměn usnesením ze dne [datum] a vyrozuměním ze dne [datum].

12. [anonymizováno] počátek běhu subjektivní lhůty k uplatnění práva na náhradu škody je rozhodné, kdy se poškozený dozví o již vzniklé škodě a kdo za ni odpovídá. Při posuzování otázky, kdy se poškozený dozvěděl o škodě, je třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě. Dozvědět se o škodě znamená, že se poškozený dozví o majetkové újmě určitého druhu a rozsahu, kterou lze natolik objektivně vyčíslit v penězích, že lze právo na její náhradu důvodně uplatnit u soudu. Podle ustálené soudní praxe naopak [anonymizováno] počátek běhu subjektivní promlčecí doby není významné, zda a kdy se poškozený dozví o tom, že se jednalo o nesprávný úřední postup (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], nebo sp. zn. [spisová značka]). Nepřípadná tak je argumentace žalobce použitá v řízení, že se o tom, že exekutor postupoval v rozporu se zákonem, dozvěděl až z rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], resp. nepřípadná je odvolací námitka žalobce, že nezákonný postup soudního exekutora vyšel najevo až v tomto řízení.

13. S ohledem na žalobní tvrzení a zjištěné skutečnosti je zřejmé, že samotná skutečnost spočívající v nesprávné výplatě vymoženého plnění exekutorem oprávněné, ještě neznamená, že žalobci vznikla škoda. Došlo-li totiž k nesprávnému vyplacení vymožené částky oprávněné, pak tímto okamžikem vzniklo žalobci právo vůči oprávněné na vydání bezdůvodného obohacení. Jinými slovy majetek žalobce ve formě peněžité částky se tak transformoval do majetku ve formě pohledávky na vydání (vrácení) bezdůvodného obohacení vůči oprávněné, tedy nedošlo ke zmenšení majetkového stavu žalobce. Škoda může žalobci v takovém případě vzniknout až okamžikem, kdy tuto pohledávku vůči oprávněné již nemůže uplatnit (kdy fakticky nemůže být uspokojena). Tento závěr je opakovaně zastáván soudní praxí, kde bylo vysloveno, že nárok na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci může být vůči [anonymizováno] úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit. Škoda uplatnitelná vůči [anonymizováno] tak vzniká až v okamžiku tzv. ztráty pohledávky vůči dlužníku.

14. V poměrech této věci lze za vznik škody spočívající ve ztrátě pohledávky považovat okamžik, kdy se právo žalobce na vrácení plnění proti oprávněné stalo fakticky nevymahatelným. Je proto třeba posuzovat, kdy se žalobce dozvěděl o tom, že jeho pohledávka vůči oprávněné není fakticky vymahatelná. K této skutečnosti došlo nejpozději dne [datum], neboť již v původním řízení o náhradu škody zahájeném dne [datum] žalobce tvrdí okolnosti ztráty pohledávky vůči oprávněné na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce v žalobě poukazoval na to, že pasiva oprávněné se„ stala nevymahatelnými“, a za tuto„ nevymahatelnost“ činí odpovědným původního jednatele oprávněné [jméno] [příjmení], vůči němuž z tohoto důvodu také žaloba na náhradu škody směřovala (viz rozsudek č. j. [číslo jednací]).

15. Nejpozději tak v okamžiku podání žaloby dne [datum] v původním řízení o náhradu škody žalobce věděl o škodě spočívající ve snížení majetku v rozsahu částky [částka] složené jím v exekuci a nesprávně exekutorem použité na uspokojení vymáhané pohledávky oprávněné a na náklady exekuce.

16. K tomu lze dodat, že o škodě spočívající v použití žalobcem složené částky [částka] částečně na náklady exekuce (ve výši [částka]), se žalobce dozvěděl ještě dříve, a to v okamžiku, kdy sám uhradil exekutorovi na vymáhanou pohledávku a náklady exekuce částku [částka] a kdy mu soudním exekutorem bylo sděleno, že exekuce skončila provedením, resp. vymožením pohledávky oprávněné a nákladů exekuce (viz usnesení soudního exekutora ze dne [datum] doručené žalobci dne [datum] a vyrozumění soudního exekutora z [datum]). Již v tomto okamžiku vznikla žalobci škoda spočívající ve vynaložení částky [částka] na náklady exekuce, kterou mohl vůči [anonymizováno] vymáhat, neboť věděl, že o tuto částku se jeho majetkový stav zmenšil vlivem postupu exekutora, který provedl exekuci, ačkoliv jejímu provedení bránilo usnesení o odkladu. Jak bylo již shora zdůrazněno, není významné, kdy se žalobce dozvěděl (či jinak zjistil), že postup exekutora nebyl správný.

17. Ze shora uvedeného plyne, že promlčecí doba začala plynout nejpozději dnem [datum] a marně uplynula dnem [datum], neboť nárok byl u soudu uplatněn až [datum] a u žalované předběžně dne [datum]. Je tak správný závěr soudu prvního stupně, že nárok z důvodu jeho promlčení nelze žalobci přiznat.

18. Je-li nárok žalobce promlčen, není důvodu se zabývat tím, zda příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem exekutora a škodou byla přerušena jednáním žalobce, který v rámci exekuce uhradil částku [částka].

19. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení. Podle § 222 o. s. ř. bylo odvolací řízení o odvolání žalobce podaném proti výroku I. rozsudku zastaveno.

20. Podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 byla žalované přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení, a to paušální náhrada nákladů za tři úkony po [částka] (vyjádření, příprava na jednání a účast při odvolacím jednání).